Ekvádor je specifickou zemí Jižní Ameriky, která ve vás zanechá všelijaké pocity a bezpočet vzpomínek. Tato destinace má doslova kulturní šarm zpozorovatelný nejenom ve velkých městech a koloniálních centrech. Z příměstských oblastí se můžete vymanit za dobrodružstvím, jež čeká na každého turistu v rozmanité přírodě. Amazonský deštný prales, dechberoucí  Andy a písečné pláže. To je spojení krás přinášejících odlišné zážitky. Už samotný název země – Ecuador – překládáme jako rovník. To jasně svědčí o tom, kde se tato nádherná a barevná země nachází. Možná ale není tolik zřejmé, že zaujímá území přes tři geoklimatické celky. Jeho sousedy jsou Kolumbie na severu a Peru na jihovýchodě. Součástí Ekvádoru jsou rovněž Galapágy, jež leží asi 1000 km západně od ekvádorského pobřeží v Tichém oceánu.

Dříve, než na území dnešního Ekvádoru dorazili Inkové, zde byla celá řada jiných původních amerických obyvatel, kteří se rozhodli usadit se právě tady. Někteří připluli do Ekvádoru na jakýchsi raftech či vorech ze Střední Ameriky, jiní zas po přítocích mocné Amazonky a pak samozřejmě dorazili přes horské hřebeny And i lidé původně žijící na severu a jihu jihoamerického kontinentu.

Ekvádor byl domovem mnoha vzkvétajících kultur, jako jsou např. Valdivia, Machallila z pobřežních oblastí, nebo horských oblastí (kultura Quitů, která dala název dnešnímu hlavnímu městu) anebo Caňari, jejichž název vychází podle mýtů ze spojení slov „can“, tedy had a „ari“, papoušek Ara. Hadi a papoušci pro ně měli hluboký význam jako mocné symboly prostředí, ve kterém žili. Had měl význam pozemského tvora, brilantního hbitého predátora a papoušek vládl vzduchu a pozoroval svět z výšky. Od roku 1463 se stal Ekvádor součástí mocné říše Inků. Inkům však nezůstal nadlouho, jelikož roku 1534 byl Ekvádor dobyt zlata chtivých Španělů. Ti zotročili Indiány na dlouhých 300 let.

Quito – Druhé nejvýše položené hlavní město na světě!

Když přijedete do Quita, chvíli trvá, než se aklimatizujete, jde totiž o druhé nejvýše položené hlavní město na světě – leží ve výšce 2850 m.n.m.

Pokud byste chtěli ještě výš, museli byste navštívit hlavní město Bolívie, La Paz. Toto dlouhé město, propojené mnoha tunely, leží na úpatí aktivní sopky Pichincha. Můžete na ni vyjet lanovkou, a pokud vyjde pěkné počasí, naskytne se vám opravdu nádherný výhled na široké okolí. Quito je doslova obklíčené sopkami, a proto seismická aktivita není na území města nic neobvyklého. Podle místních je zde prý mnoho silných energetických center – na těchto místech stavěli své chrámy už Inkové a po španělské kolonizaci se místo nich objevily katolické kostely. Díky zachovalému historickému centru bylo město v roce 1978 zapsáno na seznam světového dědictví UNESCO.

NÁMĚSTÍ NEZÁVISLOSTI – V samotném srdci města se rozprostírá Plaza de la Independencia (Náměstí Nezávislosti), na němž stojí mnoho významných staveb, jako je například Prezidentský palác, Arcibiskupský palác či katedrála. V blízkosti náměstí se pak tyčí ještě klášter sv. Augustina, který se stal místem posledního odpočinku mnoha hrdinů padlých v bojích za nezávislost Ekvádoru. V roce 1809 byla v tomto klášteře také podepsána deklarace nezávislosti. Nad Náměstím Nezávislosti každého jistě zaujme kopec Panecillo, kterému dominuje socha okřídlené Panny Marie – Virgen de Quito. Pokud se k ní vydáte, naskytne se vám z Panecilla krásný výhled na panorama města. Turistům se doporučuje se na kopec vydávat po hlavní silnici, je to sice dál, ale bezpečnější! Byly totiž zaznamenány případy přepadení turistů, kteří se na Panecillo vydali skrze úzké uličky směřující přímo k jeho vrcholu.

Zdroj: https://sworld.co.uk/amp/2/335309/photoalbum/the-beautiful-plaza-de-la-independencia-in...%20-%20Secret%20World

NÁMĚSTÍ SV. FRANTIŠKA (PLAZA DE SAN FRANCISCO) – V jeho blízkosti se nachází jedna z největších dominant Quita – jezuitský kostel La Compaňía de Jesús z roku 1605. Jde o historicky i kulturně nejvýznamnější stavbu metropole a také jeden z nejvelkolepějších svatostánků v celé Latinské Americe. Stavba tohoto barokního kostela trvala dlouhých 100 let a dnes návštěvníky uchvacuje jak svou venkovní, tak i vnitřní výzdobou. Fasáda je plná sloupů a soch, vnitřní stěny kostela jsou zase zdobeny červenou a zlatou barvou, které mu dodávají na honosnosti. V interiéru jsou k vidění také zlatem vykládané oltáře a fresky.

https://www.atlasobscura.com/places/iglesia-de-la-compania-de-jesus

Z La Companíe pochází také jeden z nejkrásnějších a nejcennějších obrazů světa, kterým je Matka boží bolestná. Obraz si zde však prohlédnout nemůžete, je uložen v trezoru ekvádorské Národní banky. Ze svého bezpečného úkrytu je dílo vynášeno pouze v době konání těch nejvýznamnějších státních svátků. V chrámu jsou uloženy také ostatky patronky Quita, Santa Marianity de Jesús. Tato chudá dívka trpící hladomorem nechala Boha, aby jí vzal život a za něj dal život v blahobytu ostatním lidem. Za tento svůj čin byla svatořečena. Ve starém centru města rozhodně nevynechejte procházku nádherně zachovalou ulicí La Ronda lemovanou bílými kamennými domky. V této ulici v minulosti sídlili ekvádorští umělci – malíři, sochaři, spisovatelé či herci, v současnosti je lemována kavárnami, restauracemi a obchůdky. Skvělé je na Rondě to, že nejde o ryze turistickou oblast, převážnou část návštěvníků tvoří místní lidé.

CHIMBORAZO – Mount Chimborazo nebo Chimborazo je čtvrtohorní stratovulkán. Chimborazo se může pyšnit titulem nejvyšší hora světa, pokud ovšem měříme její výšku od středu Země. Zeměkoule je totiž zploštělá na pólech a Chimborazo, které je vysoké „pouhých“ 6310 metrů, leží na rovníku. Hora zblízka ohromí svými rozměry a mimořádným půvabem. Vlastní výstup na horu trvá asi 6 až 8 hodin (v závislosti na fyzické kondici účastníků) a doporučován je zejména během měsíců ledna, června, července anebo srpna, kdy je počasí nejstálejší.

Mitad del Mundo – Cesta do středu světa

„Zastavíš pod tímto jedinečným památníkem z kamene a z mraků, a cosi tě žene, aby ses rozběhl a honem! – kdo dřív? – stál na severní polokouli.  A potom, když se náležitě pokochal atavistickým pocitem sounáležitosti k seveřanství, postavíš se rozkročmo nad čáru vytesanou do kamenného podstavce. Jednou nohou stojíš na severní polokouli, druhou na jižní…“, napsali kdysi slavní cestovatelé Jiří Hanzelka a Miroslav Zikmund (Za lovci lebek, r.1958).

Obrovský památník nacházející se asi 20 km severně od Quita vyznačuje rovník a odděluje tedy od sebe severní a jižní polokouli. Na dlažbě je zde vyznačena silná čára, kterou můžete vesele přeskakovat, nebo stát každou nohou na jiné polokouli. Monument na rovníku byl postaven na počest francouzsko-španělské výpravy vedené francouzským matematikem a přírodovědcem Charlesem Marie de La Condaminem. V roce 1736 výprava zavítala do Ekvádoru, aby odpověděla na otázku, kterou si vědci v této době kladli, zda zploštění země je na pólech či právě na rovníku. V roce 1979 byl na místě jejich měření vystavěn třicetimetrový památník s glóbem na vrcholu. Rozlehlý areál monumentu s několika pavilony (etnografické muzeum, planetárium, muzeum čokolády) se stal jednou z nejnavštěvovanějších památek celého Ekvádoru. Přibližně 5 km severně od Mitad del Mundo se nachází vyhaslý kráter Pululahua hluboký 400 metrů.

Pro Ekvádorce je rovník významný nejen proto, že dal název celé zemi, ale představuje pro ně přímo posvátné místo. Již v pradávných dobách se v den jarní či podzimní rovnodennosti sjížděli Indiáni z dalekého okolí, aby se v pravé poledne zbavili na rovníku svých stínů.

Vilcabamba (Údolí dlouhověkosti) – Místo s nejvyšším počtem stoletých lidí na světě!

Přezdívá se mu „Valle de los Longevos“ (Údolí dlouhověkosti), a to díky svým věkovitým obyvatelům. Ve Vilcabambě se prostě dožijete klidně i 100 let!

Proč je tomu tak, nikdo neví, ale přičítá se to místní vodě, jídlu, klimatu a životu bez stresu. Proto je Vilcabamba místem, které přitahuje pozornost vědců a lékařů. V celém údolí žije přibližně 8.tisíc obyvatel, z toho asi deset má již více než 100 let. Ještě v minulém století se však zdejší lidé dožívali až 140 let! Hodně staří lidé žijí na mnoha místech po celém světě, ale tady jsou navzdory pokročilému věku práceschopní a plní síly. Umírají většinou celkovou sešlostí věkem bez konkrétní diagnózy.

ZÁZRAČNÝ PRAMEN AGUA DE HIERRO – K prameni vede z vesnice prašná silnice až k domku „teprve“ osmdesátileté Micaely Leonové, která je jakousi správkyní léčivého pramene a každému návštěvníkovi ochotně, pochopitelně za drobný peníz, předá klíč od branky. Místo, odkud voda vyvěrá ze skály, je totiž oplocené. Zdejší výzkum prokázal, že lidé z Vilcabamby mají přirozenou odolnost vůči kardiovaskulárním chorobám, jimž podléhá většina světové populace. Analýzy vody prokázaly ideální obsah železa a hořčíku, a tak mají zdejší obyvatelé kromě zdravého srdce i odolné kosti.

Nad vesnicí se majestátně tyčí hora Mandango, která prý v sobě uchovává mnoho pozitivní energie. Možná i to je jeden z důvodů dlouhověkosti domorodců… Podle jedné z legend jsou útroby hory jedním z míst, kde je ukryt Atahualpův poklad. Incký vládce ho tak chtěl uchránit před chamtivými Pizarrovými vojáky, kteří ho roku 1532 zajali v severoperuánské Cajamarce.

Existuje jen jediné místo, které je charakteristické čistou, neprozkoumanou přírodou, netradiční faunou a nádechem tajemna – GALAPÁGY!

Tisíc kilometrů od pobřeží Jižní Ameriky se v Tichém oceánu skrývá poklad v podobě 19 ostrovů vulkanického původu. Tento pozemský ráj s panenskou přírodou se stal útočištěm pro mnoho druhů ohrožených živočichů. Můžete tu vidět hravé lvouny, bizarní tvory připomínající bytosti z pravěku nebo „chodící pevnosti“, kterým je radno uhnout z cesty.

Právě po želvě sloní je pojmenováno souostroví (obrácený krunýř připomíná sedlo, které se ve španělštině řekne galápago).

Tito obrovití plazi byli málem vyhubeni, protože sloužili námořníkům jako „živé konzervy“. Věděli jste, že želvy vydrží rok bez vody a potravy?! Dožívají se 150 let a váží 200 kg! Galapágy jsou lákadlem pro mnoho turistů. Musí tu ale dodržovat jistá omezení, která alespoň trochu chrání místní faunu před vměšováním zvenčí.

Oficiálně byly Galapágy objeveny v roce 1535 panamským biskupem Tomásem do Berlanga, kterého na cestě z Panamy zastihlo bezvětří a odnesly ho sem proudy. Ve své podrobné zprávě o cestě pro španělského krále pak biskup popsal lachtany, leguány, a hlavně neuvěřitelně velké želvy (Giant Tortoises). Teprve o 300 let později se tu ovšem objevil důležitý návštěvník. Byl to Charles Darwin, který po pěti týdnech pozorování překypujícího života formuloval své teorie o evoluci a vývoji druhů. Dodnes je zde Darwin vnímán jako symbol, a proto nejznámější záchranná stanice na ostrově Santa Cruz nedaleko přístavu Puerto Ayora hrdě nese jeho jméno.

Ať už si o Galapágách přečtete cokoliv, nebude to stačit. Tuto zemi nelze poznat z papíru, musíte si ji „osahat“ vlastními smysly. Teprve až pod nohama ucítíte půdu vulkanických ostrovů a setkáte se s místní faunou, dokážete pořádně ocenit nádheru zdejší exotické přírody. A také si uvědomíte, že musíme tyto přírodní skvosty chránit, a ne je ničit, jako se tomu stalo na jiných místech světa.

„Naše výprava skončila a já na naše cesty ve člunech a putování po souši neznámými kraji vždycky vzpomínám s radostí. Nepochybuji, že každý cestovatel si musí pamatovat na prudký pocit štěstí, který ho zaplavil, když poprvé vdechl ovzduší cizí země, na radost ze života v přírodě, kde obloha je nám střechou a země stolem“. – Charles Darwin, z knihy Okolo světa