Tak jak nic v životě není náhoda, není ani náhoda, že žena porodí syna. Tím, že žena přivede na svět muže, začíná jedna její velká zkouška (výzva). Z této učební lekce bude zkoušena o několik let později a po jejím zvládnutí se tato žena osvobodí a uzdraví, jak kdy jindy.

Ta zmíněná výzva spočívá ve ztrátě vybudovaného bezpečí, v odvaze vzdát se moci nad opačným pohlavím, v odvaze přestat s ním bojovat, v odvaze přestat opačné pohlaví trestat za veškeré útrapy v minulosti (v odvaze odpustit).

Vysvětlím.

Když se ženě narodí syn, narodí se jí muž. Je však zatím dítětem. Žena jako matka má tak obrazně a nadneseně řečeno ve svých rukou jeden unikát opačného pohlaví. A hodně přehnaně řečeno (ale ta přehnanost v tomto textu je záměr) žena jako matka má nad daným „malým“ mužem moc. On je zatím dítě a je na ní závislý. A tak ona může (a často ji to nevědomě svádí) tohoto muže ovládnout a uzurpovat. Má k tomu velmi lákavý a mocný nástroj, a sice, je jeho matkou, je první ženou, se kterou se v životě setkává, kterou jako první více poznává. Matka je člověkem, který o něj pečuje, utěšuje ho, který mu dává pocit emočního bezpečí.

To ovládnutí a uzurpace syna matkou se může dít rozličnými způsoby a může to být různé intenzity. Velice záleží na tom, kde se matka nachází na své cestě k sobě, když se jí syn narodí. Tedy, velice záleží na tom, nakolik je matka vědomou ženou. Tedy, do jaké míry se před narozením syna zbavila svých omezujících představ (bloků, strachů) a do jaké míry se jí podařilo otevřít své srdce. Čím větším rozsahem lásky bude prostoupena, tím méně bude mít tendence ovládat a uzurpovat syna (mimo jiné).

To ovládnutí a uzurpace se může dít rozličnými způsoby. Matka se může ze syna snažit vychovat „hodného“ chlapce, který je jí obětavě kdykoliv po ruce a poslouchá jí na slovo. Tato žena svůj nedostatek lásky k sobě samé, a tak nedostatek pocitu bezpečí, se snaží často uměle vyzískat kontrolou nad vším vnějším okolo ní, a tedy i nad svým synem.

Matka však může i v synovi vzbuzovat pocit lítosti, pocit, že on ji musí opečovávat a starat se o ni a ochraňovat. Děje se tak mnohdy v situacích, kdy žena ve svém vlastním vztahu s partnerem se necítí vyživovaná a podporovaná (což je ostatně i případ ženy zmíněné shora, která potřebuje mít vše pod kontrolou). Tato žena se tak přímo či nepřímo obrací na svého syna a dožaduje se dodání lásky, opory, pocitu bezpečí.

Matka má vůči synovi velkou zbraň, kterou je skutečnost, že je jeho maminkou. Dala mu život, péči, lásku. Avšak, čím více je matka schopná oprostit se od pocitu, že jí její syn něco dluží, že jí má poskytnout to, co ona potřebuje, protože mu ona ze sebe dala to či ono, tím více byla a je její láska vůči jejímu synovi čistší, tím více je bezpodmínečnou, tím větší sílu a výživu tato láska poskytuje jemu a i jí.

Narozením syna započíná učební lekce této ženě. Ženy a muži spolu věky vědomě a nevědomě bojují. Přetahují se, kdo je lepší a horší. Mezi nimi vzniklo tolik bolesti, tolik utlačování jednoho pohlaví druhým. Když žena přivede na svět syna, dala to nejcennější jednomu zástupci opačného pohlaví. A tím získala nad ním moc. A ta její lekce spočívá v tom, zda tohoto nástroje použije s láskou nebo ho z ega zneužije. Zneužita tato její moc bude vždy, když si bude chtít svého syna přivlastnit nebo od něj vyžadovat péči nebo jakékoliv jiné protiplnění a nevědomě na té hlubší rovině ho tak trestat jako zástupce mužského pohlaví za všechny útrapy nebo kontrolou nad ním se snažit mu zabránit v dalším utlačování. Ta zkouška je složena, když žena svému synovi dokáže dát svobodu.

Maminka syna je zkoušena, nakolik je schopná vzdát se nadvlády nad konkrétním mužem, kterého porodila (a tedy nakolik je schopná vzdát se nadvlády nad opačným pohlavím obecně). Tato žena má před sebou velkou výzvu, vzdát se svého nástroje moci, který získala tím, že tomuto muži dala život. Čeká se, zda se této své moci ujme s láskou nebo ze strachu. Pokud se ujme s láskou, bude pro syna útočištěm, kde najde citové bezpečí, ujištění jej v jeho velikosti a schopnosti vše, co ho potká, zvládnout. Útočištěm, kam on může kdykoliv zavítat, bude-li chtít. Avšak, nebude ho chtít poutat k sobě, nebude ho tlačit, aby navštívil její útočiště, které je tu pro něj. Bude podporovat jeho sebehodnotu. Bude se těšit z jeho přítomnosti, kdykoliv se naskytne, avšak bude cítit vděčnost, že syn dokáže s mírem a klidem uvnitř sebe její pro něj vybudované útočiště opustit, najít ho uvnitř sebe a tedy i v jiné ženě.

Matku bude vše okolo ní tlačit k tomu svého syna pustit ze svého sevření. Přijdou do jeho života partnerky, které s ní budou o něj soupeřit, přestěhuje se za prací nebo z jiných důvodů daleko, nebo se jiným způsobem ocitne mimo dosah své matky … Když matka jednoho dne dokáže pustit svého syna ze svého křečovitého sevření, a dá mu tak svobodu, dokáže pak dát více svobody a tedy skutečné lásky i jiným mužům okolo sebe. Přestane tak nevědomě trestat a vinit opačné pohlaví za útrapy a bolesti, které se muži kdy v historii dopustili na ženách. Dojde k odpuštění (alespoň částečnému). A tím tato žena nejen že uvnitř sebe bude prostoupena větším klidem a mírem, což se projeví v její větší ženskosti vyzařované ven, ale přispěje tak i ke zmírnění svárů mezi oběma pohlavími na kolektivní rovině. Každý z nás vytváří kolektivní vědomí, každý z nás tak svým přístupem kolektivní vědomí ovlivňuje.

Autorka: Petra Jelínková

Velice děkuji za všechny finanční příspěvky, které mi byly od některých z vás zaslány na účet, za vaše maily, reakce u článků, sdílení mých článků a jiné dary. Slova jsou málo na to vyjádřit, jak moc si toho vážím.