Zrak je pro člověka, stejně jako pro většinu ostatních savců, nejdůležitějším smyslem. Dodává nám asi 90 % veškerých informací. Kromě své informační hodnoty mají tyto informace často i velký estetický význam. Oslabení nebo ztráta zraku je proto vždy přijímána mnohem hůře než ztráta kteréhokoliv jiného smyslu. Lidské oko vnímá elektromagnetické záření o vlnových délkách od 400 nm (fialová) do 750 nm (červená) a ve velkém rozsahu intenzit. Navíc je uzpůsobeno na rozlišování kontrastu sousedních ploch a tím rozlišování obrysů. Důležitou roli při tom hrají nejen optické systémy oka, ale i vlastnosti sítnice a mechanismy dalšího zpracování.

Barva očí je značně diverzifikovaný znak a rozlišuje se mnoho fenotypů. Od modré barvy, přes šedou, zelenou, jantarovou, ořechovou, hnědou až po tmavě hnědou, v podstatě černou barvu. Modré oči jsou nejrozšířenější v severní a střední Evropě, v menší míře v jižní Evropě a ve střední Asii, byly částečně také zaznamenány v severní Africe, západní a jižní Asii (Indie, Pákistán). V USA tvoří populace modrookých přibližně 22 %. Šedá barva očí, přestože působí tmavší než modrá, má méně pigmentu melaninu. Je dána také hustotou proteinů ve stromatu duhovky. Stejně jako modrá duhovka je více náchylná k uveálnímu melanomu. Rozšířená je hlavně v západní části Ruska, ve Švédsku, Finsku a v Baltských státech. Další světle pigmentovanou barvou očí je zelená. Nejrozšířenější je v severní a střední Evropě, na Islandu spolu s modrou barvou očí pokrývá přibližně 90% obyvatel. Jantarová barva očí je poměrně vzácná a má silně zlatožlutý nádech způsobený obsahem žlutého pigmentu lipochromu v duhovce. Ořechově hnědé zbarvení je způsobeno nevelkým obsahem melaninu ve spodní duhovkové vrstvě a Rayleighovým rozptylem. Ořechově hnědá barva je častá v Evropě, Blízkém Východě, Americe, ve střední a částečně jižní Asii. Hnědá je nejrozšířenější barvou očí a v mnoha částech světa také jedinou vyskytující se variantou. Tmavě hnědé zbarvení najdeme hlavně v Asii, Oceánii, Africe, Jižní Americe a na Blízkém Východě.

Vysokou diverzitou zbarvení očí a dalšími příbuznými jevy disponuje hlavně Evropa. Světlé barvy převažují v oblasti Pobaltí a celkově v severní a východní Evropě. Obecně se světlé oči vyskytují u lidí původem z Evropy.

Změny pigmentace duhovky v průběhu života

Zbarvení duhovky je dáno geneticky. Ne vždy ale barva očí, se kterou se člověk narodí, zůstane stejná po celý život. Je běžné, že zpočátku modré oči během prvních let života ztmavnou a teprve kolem 3 roku života získávají svou konečnou barvu. Je to dáno tím, že melanocyty začnou vytvářet melanin pod vlivem slunečního záření a oči tmavnou až po dosažení výsledného zbarvení. Kromě tohoto fyziologického vysvětlení bychom také mohli uvažovat o adaptivním významu. Otec se o svého potomka stará více, když je mu podobný, tedy když má větší jistotu otcovství. Modrookého potomka může mít i světlooký i tmavooký pár, zatímco pokud jsou oba rodiče modroocí, je nepravděpodobné (i když ne nemožné), že by měli tmavooké dítě. Světlé oči dětí jsou tedy neutrální barvou a děti tak mají větší jistotu otcovské péče, bez ohledu na to, jestli je otec skutečným biologickým rodičem.

Změna barvy duhovky na základě zvětšené produkce melaninu vlivem slunečního záření je možná i ve vyšším věku, funguje podobně jako opalování kůže. Tyto změny nejsou ale nijak výrazné, dochází jen k mírnému ztmavnutí oka, ne k celkové změně pigmentace.

Barva očí a její souvislost s náchylností k nemocem

Barva očí je spojena s dalšími fyzickými znaky člověka a některé souvislosti můžou odhalit pravděpodobnost onemocnění. Jelikož je barevnost dána mimo jiné mírou pigmentace, dá se odhadovat, že bude spojená s nemocemi ovlivněnými UV zářením. Jedním ze zkoumaných byl oční melanom. Zjišťovalo se riziko rozvoje této nemoci v závislosti na barvě oka. Mezi pacienty byly zastoupeny všechny hlavní barvy očí – modrá, šedá, zelená, ořechová i hnědá. Výsledky ukázaly, že pacienti s modrýma a šedýma očima byly signifikantně více postiženi, než skupina se zelenou a ořechovou barvou očí. Nejmenší riziko nesli hnědoocí. Dalším zkoumaným onemocněním je katarakt neboli šedý zákal. Patří k velmi běžným nemocem starších lidí, jestli vznikne dřív nebo později, je dáno geneticky. Hnědoocí jedinci mají podle studie větší riziko, že budou trpět šedým zákalem. Tmavá pigmentace sice pohlcuje více UV, ale zvyšuje se tím teplota čočky, což může hrát roli při vzniku šedého zákalu.

Barva očí byla zkoumána nejen v souvislosti s nemocemi očí, ale i koktáním. Příčiny koktání nejsou ještě zcela odhaleny, ale ukazuje se, že kromě stresujících, či traumatických zážitků hraje roli i dědičnost. Vývoj řečového centra v mozku může mít podle studií souvislost s pigmentací. Blonďatí a modroocí měli častěji poruchy řeči než tmavě pigmentovaní a také hladina testosteronu pravděpodobně zvyšuje riziko vzniku koktavosti.

Evoluce barevných variant očí a s tím souvisejících znaků

Původní fenotyp duhovky je hnědý. Modrá barva očí je tedy evolučně mladší znak. I přesto, že její dědičnost není klasicky mendelovská, nefunguje zde úplná dominance, je dominantnější hnědá barva očí. Jak je tedy možné, že když se v historii objevila mutace pro světlý fenotyp, měla šanci se udržet a rozšířit? Jednou z variant by mohl být tzv. efekt zakladatele. Funguje tak, že se z mateřské populace odtrhne určitý počet jedinců, spojí se s jinou populací a tím zvýší její alelovou diverzitu. Pokud by modrookost byla zapříčiněná pouze jednou alelou, mohla by se z jedné populace do jiné tímto způsobem rozšířit. Ale vzhledem k tomu, že je dána více alelami, je tento model nepravděpodobný. Varianta, že by byla vysoká diverzita barevnosti očí v Evropě zapříčiněná uvolněním selekčního tlaku, je také nepravděpodobná, protože čas potřebný k tomu, aby se vytvořila současná míra variability by byl přibližně 850 000 let. Moderní člověk se ale v Evropě vyskytuje teprve 35 000 let. Zbývá tedy vysvětlení některým z typů selekčního tlaku – přírodním nebo pohlavním výběrem. Budeme – li počítat s přírodním výběrem, musel by zde existovat nějaký znak, který by modrooký fenotyp značně zvýhodňoval. Takovýmto zvýhodněním mohl být fakt, že světlejší oči umožňují přesnější vidění v prostředí s častými mlhami (přímořské severní oblasti). Modroocí jedinci by se tedy mohli lépe orientovat než hnědoocí. To ale nevysvětluje, proč stejný poměr obou fenotypů je i v oblastech s normální oblačností. Dostáváme se tedy k možné úloze pohlavního výběru. Nastiňme si, jak vypadala společnost, ve které se světlé oči začaly objevovat a posléze rozšiřovat…

Byla to společnost lovecko-sběračská, kde získat dostatek potravy pro sebe i své potomky bylo velmi náročné. Muži se vydávali na lov za velkými stády býložravců a často na těchto cestách přišli o život. Ženy se věnovaly sběru a nebyly vystaveny takovému nebezpečí. Jak toto ovlivnilo poměr pohlaví a způsob párování? Poměr nespárovaných mužů a nespárovaných žen byl ve prospěch žen – těch bylo oproti mužům dost. Obstarat rodinu bylo tak náročné, že si muž nemohl dovolit mít více žen. Byl zde tedy velký selekční tlak na ženy, protože mohly snadno zůstat nespárované. Obecně platí, že neobvyklý vzhled bývá pro jedince spíše nevýhodou, protože je výraznější a tím více ohrožený. V případě zbarvení duhovky ale toto nehraje roli. Naopak neobvyklý vzhled se stal pro ženy výhodou v pohlavním výběru.

V populaci, kde byli všichni hnědoocí, se modrooká žena jevila jako rarita a byla pro muže atraktivnější. Vzácnější vzhled jedince, v pozdní paleolitické společnosti tedy modrooké ženy, měl větší šanci získat partnera a předávat své geny s alelami pro světlý fenotyp dál. Jeho výhodnost pak se zvětšujícím se počtem modrookých klesala, takže nepřevládl. Jde o frekvenční závislý pohlavní výběr.

Bylinná péče o zrak

Jelikož je zrak dnešního člověka namáhán ať už v pracovní činnosti nebo u počítačové a jiné techniky, v soukromí na něj působí další spotřebiče (televize, tablety, mobilní telefony). A proto je třeba hledat pomoc v bylinné říši, která je sice pomalejší, ale zato při zlepšení stavu je trvalejší, a hlavně bez vedlejších účinků. Oči jsou velice citlivý a jemný orgán, díky jemuž člověk získává až 90 % informací o světě. Spotřebují také 50% veškeré energie z biochemických procesů našeho těla vynaložených na fyziologické funkce.

Oko je začleněno do organismu zcela komplexně a podléhá vlivu řadě orgánů. Jako celek podléhá játrům, která jsou hlavní pro činnost oka. Ovšem jednotlivé části oka jsou závislé na určitých orgánech – spojivka na močovém měchýři, čočka na žaludeční energii, sklivec je závislý na čistotě tlustého střeva, makula má vztah k plicnímu meridiánu. Zánět víček může souviset s toxickým zatížením ledvin.

• SVĚTLÍK LÉKAŘSKÝ – Světlík je známá vynikající léčivka především na oči. Bylinky, které dobře působí na oční choroby, hojí také jaterní tkáň. To je i případ světlíku. Pomáhá i při překyselení organismu, psychickém vyčerpání, bronchitidách, posiluje trávení, žaludeční činnost, snižuje krevní tlak. Může se používat i dlouhodobě a mohou ho i těhotné a kojící ženy. Světlík sbírejte šetrně. Tato bylina má docela mělký kořenový systém, a snadno se vytrhne i s kořínky.

• SCHIZANDRA (KLANOPRAŠKA) – Schizandra je jeden z nejefektivnějších phytoadaptogenů. Zajišťuje ochranu buněk a svalů. Zlepšuje ostrost vidění a adaptaci očí na červené světlo. Používá se i k regeneraci a ochraně jater, neboť snižuje oxidaci jaterních lipidů. Zmírňuje deprese a napomáhá při nervovém vyčerpání. V tradiční čínské medicíně se jedná o jednu z 50 základních bylin.

• KUSTOVNICE ČÍNSKÁ (GOJI) – Plody kustovnice patří k hotovým zázrakům přírody. Obsahují totiž velké množství aminokyselin – konkrétně 18 druhů, včetně osmi esenciálních, které si naše tělo nedovede samo vytvořit.

Další složkou jsou minerální látky jako například selen, zinek, železo, vápník a hořčík. Nechybí ani bohaté zastoupení vitamínů ze skupiny B, vitamin A, C a E nebo látky zvané Karotenoidy, k nimž patří známý beta-karoten. Goji podporuje funkci imunitního systému, vitalitu a energii, zrakový aparát. Reguluje hladinu krevního cukru a cholesterolu. Odbourává stres, napětí a bolesti hlavy.