Nikdy nepřekročí stín své matky a nezdravé citové pouto mezi matkou a synem mu neumožní plně se citově oddat své partnerce.

Ať už je ke své matce připoután strachem, citovou závislostí či nenávistí, dokud nerozsekne pupeční šňůru a nezpracuje své trauma ze zneužití či manipulace, bude tyto aspekty promítat do své partnerky.

Bude v ní nadále hledat matku, bude vyžadovat její péči, pochvalu, a bude závislý na jejích projevech spokojenosti či nespokojenosti.  Bude sám sebe definovat a odvozovat od toho, jaké emoce jeho partnerka projevuje a bude podléhat jejím náladám.

Nedokáže ženu přijmout takovou jaká je s celou její škálou projevů, protože se děsí temnoty v ženě, která by ho mohla pohltit.  Chce, aby žena byla vždy milá, hodná, pohodová a pokud tomu tak není, je frustrovaný, protože cítí zodpovědnost za její emoce.

Za tuto svou frustraci pak zpětně viní ženu, čímž se její emoce ještě zintenzivní a ona pod náporem obviňování ještě více potemní. Toto je projevem traumatu z manipulace matkou, která svého syna používá ke svému citovému uspokojení, nejčastěji jako náhradu za nefunkční vztah k partnerovi.  Chlapec je v dětství nucen nést matčin smutek nebo ji chrání před hrubým či lhostejným chováním svého otce nebo dokonce otčíma.  Emoční vývoj chlapce, který se utváří mezi sedmým a čtrnáctým rokem je těmito otisky velice deformován.

V jeho limbickém otisku zůstávají stopy marnosti, nenaplněné touhy, nespokojenosti nebo dokonce agrese.
Pokud si muž toto trauma v dospělém věku nezpracuje, jeho sebevědomí bude navždy pokřivené pocitem méněcennosti a marnosti všeho snažení.  Ze vztahu s partnerkou bude utíkat, bude jí obviňovat za její emoční projevy, kterým nedokáže čelit, bude se schovávat za práci, za své zásluhy, postavení, peníze nebo moc. 

Pro ženy je velice důležité si uvědomit, že je nutné emočně se odpoutat od svých synů již s nástupem na základní školu.  Chlapec do sedmi let potřebuje přítomnost matky, do té doby probíhá vývoj jeho fyzického těla, tudíž kontakt s matkou ho učí důvěře a naplňuje jeho základní životní potřeby.  Zhruba v osmi letech by však matka měla syna zcela pustit ze sféry svého vlivu, co se týče přivlastňování a nároků na fyzický kontakt, citové projevy typu "dej mi pusu" nebo "pojď na klín".

V tomto věku již chlapec potřebuje otcovskou autoritu ve formě jasného vedení a směřování, nastavování hranic, zdravého soutěžení a sebereflexe. Pokud není otec přítomný, je dobré, když se v jeho okolí vyskytují muži, kteří alespoň z části tuto autoritu nahradí. Může to být strýček, dědeček, učitel, vedoucí ve skautu, atd.

Pro ženu je v tomto období obzvlášť důležité, aby se citově uměla opřít sama o sebe, případně o svého partnera, a přestala z chlapce dělat objekt svého citového naplnění. V tomto věku je nutné s chlapcem jednat téměř již s jako samostatným a dospělým jedincem. (samozřejmě v rámci daných mezí).

Hranice a limity u chlapců mají být neustále o kousek navyšovány, aby se jeho vnitřní muž mohl vyvíjet.  U holčiček je dobré hranice nastavit a nechat je ve stejných mezích po delší časové období, aby se cítily bezpečně.

Pro zdravý vývoj vztahů je proto důležitá spolupráce mezi muži a ženami v těchto ohledech, které jsem výše popsala.  Když muž zjistí, že je hodným chlapcem, měl by si za své trauma a neschopnost fungovat ve vztazích převzít zodpovědnost a přestat házet vinu na svou partnerku.

A ženy by měly své chlapce vychovávat v úctě k jejich osobní jedinečnosti a neřešit skrze ně své nenaplněné citové vazby.  Jen tak se nám může podařit dosáhnout spolupráce a harmonie v partnerských vztazích mezi dospělými lidmi ve zdravé společnosti.

Autorka článku: Tara Svobodová http://www.moje-vztahy.cz/ Jsem intuitivní žena, matka, partnerka, umělkyně a inspirátorka, svobodná duše. Osobním rozvojem se zabývám dvacet let. Sama jsem na počátku dospělosti hledala cestu z depresí a problémů ve vztazích a díky terapiím, absolvovaným workshopům a osobní pouti jsem získala schopnost intuitivního vhledu do skrytých souvislostí a zákoutí lidské duše. 

Tři roky jsem cestovala převážně sama po jižní Evropě, pobývala na odlehlých místech, meditovala a spala venku, v přírodě. Získala jsem tak zkušenost s překračováním hranic komfortní zóny, konfrontace se svým nitrem a zažitými vzorci chování, prožitky bezčasovosti a jednoty s přírodou a se vším živým. Šest let jsem asistovala při práci jihoamerickým šamanům v České republice a na Slovensku a osvojila jsem si techniky a přístup k jejich pojetí člověka jako nedílné součásti přírody.

Ve své práci používám techniky práce s tělem a dechem, metodu voice dialogu, přepisu limbického otisku, prvky gestalt terapie, aromaterapie a šamanské techniky. Dvacet let pracuji s tarotovými symboly, které nepoužívám k věštění, ale k náhledu do struktury podvědomí osobnosti a výkladu snů.