%20(1080%20x%20300%20px).jpg)
Tajemství Svastiky je sice zajímavé, ale trochu složité téma, protože je potřeba porozumět principu, který obrazec tvoří. To, že je složen ze čtyř částí, onoho prastarého slabikáře je asi jasné, stejně jako to, že tyto části představují živly. Jenže odkud se právě tyto čtyři živly berou?
K odpovědi se musíme vydat do pradávné minulosti, až do časů utváření vesmíru. Právě tam se počala rodit krok za krokem podstata té bytosti, jakou jsme dnes. A právě tam se také zrodila čtvrtá část, kterou nazýváme země. Jenže jak už bylo řečeno, živly nepředstavují síly kosmu, ale síly života a proto země není to po čem šlapeme, ale to, co to utváří. Jde tedy o zákon formy.
Naši předci slovo zákon ve vztahu k životu nepoužívaly, protože vesmír nebo ono Ra v něm, nikomu nic nenařizuje. Život je ve vesmíru právem, nikoliv povinnost. Jestli být či nikoliv je volba, kterou koná každý sám za sebe. Ale právo nás opravňuje. Pokud jsme spravedliví, máme právo na spravedlnost. Pokud jsme soucitní, máme právo na soucit. Stejné je to s každou ctností, ale skrze špatnost, se naše právo obrací. Tedy pokud pácháme zlo, máme právo pouze na zlo. Pokud krademe, máme právo pouze být okrádáni.
A to vše nejen v tomto pozemském světě.
Tím, že volíme žít v rozporu s ctnostmi, tak otevíráme dveře zlu a to nás dříve či později pohltí. Ale až tehdy, pokud se pro ně dobrovolně rozhodneme. Pokud jsme ke zlu donuceni, je naším právem se bránit a dovolat se spravedlnosti. Ne, bohužel nás to duchovně nikterak nepovyšuje, ale ospravedlňuje to naše skutky, které tak nejsou naší vinou, ale opět právem. Chránit život a jeho hodnoty je správné, protože jen tak můžeme vytvořit svět, kde je možné duchovně růst.
Nastává čas, kdy je naším právem si vzít zpět právo na šťastný život, i když to nebude jednoduché. Zlo se na Zemi zakořenilo a i když se svět postupně zbaví oněch nejhorší a nejstupidnějších bytostí, nějaký čas ještě potrvá, než Ra rozerve temnotu v našich srdcích, aby opět duch mohl růst. A to vám přeji do roku 2019 i let následujících.
Eri
Autor článku: Jaromír Schmidt
