Duše je poklad ukrytý v nás. Jediná cesta k Bohu vede skrze naši duši. Duše je radost, je to láska a štěstí nekonečné…naše světlo, to nejcennější co máme.

Okupace temnoty nás provází celým životem…strach, hněv, pomluvy, závist.. Jsou jako balvany, které nám zasypaly jeskyni naplněnou světlem. Jak se postarat o ten poklad v jeskyni, aby světlo duše prostoupilo lidskou bytost a ozářilo všechno kolem??

Především je důležité uvědomění si existence tohoto pokladu, jeho křehkosti a možnosti aktivace a vzestupu člověka a planety Země. Zasypanou jeskyni může odhrnout pouze Víra a Láska, kterou šíříme kolem sebe a rozdáváme ji pro všechny. Lásku dáváme nikoliv zotročujeme.

Bezpodmínečnou láskou budujeme mosty mezi srdci. Čím více „srdečních mostů“, tím více lásky. Čím více lásky, tím více světla! A naše jeskyně se prosvětluje a skrze balvany proudí světelná energie. Ale pořád tam zůstávají. Co s nimi?

Lásku je třeba šířit nejenom propojením srdcí, ale i spojením se s přírodou, která je člověku tak blízká. Není třeba ji zotročovat, ale nechat se prostoupit  tou krásnou přirozeností, kterou jsme od pradávna měli v sobě a vážit si přírodních živlů a splynout s nimi. Nesnažit se je ovládat a přetvářet onu přirozenost. Očista duše i Země musí být v souladu a jen tak můžeme dosáhnout vibračního vzestupu sebe sama a planety Země.

Začíná to u každého z nás. Každý máme svoji jeskyni a Země je naší obrovskou horou světla. Nelze skrze horu prosvětlovat jednotlivé jeskyně, ale jeskyně každého z nás se musí otevřít a vyslat proudy světla a lásky směrem k hoře. Až bude dostatek této energie proudit skrze nás, otevře se hora nám všem a propojíme se všichni s naší láskyplnou planetou.

Že je to utopie? Není! Všichni musí přispět malým plamenem lásky a nakonec naše světlo a láska hory pohltí a všichni budeme nositeli světla a lásky a opět budeme v souladu s přírodou. Kolem nás bude klid, mír, harmonie….opravdová Láska Boží na Zemi.

Konečně se probuďme! Musíme pokořit staré vzorce chování, které nás oslabují a okupují naší společnou světelnou horu, ke které se musíme dostat. Hora plná světla je náš nový život! Život pro další generace, život v souladu s přírodou a harmonií kolem sebe. Život bez sebeklamů a v Lásce. Na nás je otevřít svoje jeskyně, zbavit se těžkých balvanů, kterými jsme ji zanosili. Čím více jeskyní se otevře, tím rychleji se pro nás aktivuje naše společná hora světla – matka Země.

Začněme každý u sebe, sám u sebe. Probuďte svoji duši, nenechávejte se ovlivňovat myslí. Výplody mysli jsou zvrácené a opakem toho jak cítí duše, která je uvězněna v iluzích a strachu. Vlastně je to opravdu strach, který nám brání otevřít se vzestupu! Musíme rozpoznat tyto sebeklamy, strach z neznámého, nepohodlného se odpoutání od mysli a zbavení se negativní části ega. Ego nás miluje, podporuje nás, vede nás, ubezpečuje nás, že je všechno v pořádku. Je to však pouze iluze, svět, který jsme si kolem sebe vytvořili a zotročili. Vlastně nám to vyhovuje, že nás ego vede a bojuje s námi a brání duši, aby se mohla projevit a probudit.

Nebuďme lhostejní a svazováni těmi starými vzorci chování, otevřete oči a jděte pro svoje světlo. Nejtěžší je odpoutat se od zažitého stereotypu a hmotných statků, které v podobě balvanů zavalily vaši jeskyni. Stačí odhodlání a pak už to jde samo. Sice postupně, ale jde to. Mysleme na to, že je třeba otevřít a propojit všechny jeskyně.

Nezáleží na tom, jak rychle půjdete, ale zda to cítíte upřímně a s láskou a bez zášti, závisti a hněvu k ostatním. Hlavně s láskou. Pomáhejme si! Společným světelným řetězem pomůžeme nastartovat očištění naší Země a ukotvení Lásky na Zemi. Projeví se to láskou, harmonií, klidem a mírem všude a ve všem!

Zbavme se sebeklamu a negativních myšlenek a činů vyvolávajících negativní myšlenky. Překonat sebeklamy je úkol na celý život. Mnozí žijí v lásce a soucitu. Takový přístup si klade základní cíl: Pracovat ku prospěchu všech cítících bytostí, a pro ně se také snažit rozvíjet pozitivní stavy mysli.

Měli bychom si uvědomit, že jsme se narodili do tohoto světa, abychom pomáhali druhým. Pokud nemůžeme, neměli bychom škodit. Obdrželi jsme lidský život. Jen na našem duševním postoji závisí zda jej zhodnotíme. Abychom mohli vyplňovat přání druhých, musíme být štědří a štědrost sama by pak měla být posílena dodržováním čisté mravnosti a vyvarováním se všeho, co by druhým mohlo škodit.

Každý máme světlo v sobě. Dovolte všichni svému světlu ven, uvolněte ho z těch starých vzorců chování, které ho obalují černým pláštěm. Občas vykoukne, když prostoupí ony zakódované vzorce a silné emoce, ale velmi často je zpět zastřeno. Nedovolte, aby Vaše světlo pohlcovala tma. Je to jenom na Vás. Až to všichni pochopíme, dojde konečně k velkým společenským změnám.

Buďme už konečně bdělí a vnímejme ten přítomný okamžik, a to co se děje kolem nás. Spojme svá srdce a nalaďme se na stejnou frekvenci vibrací, která zachytí i ostatní, dosud přihlížející jedince, které ovládá strach. Je to důležité. Jsme v tom všichni stejně.

Copak můžeme netoužit po dobru, pocházíme-li všichni ze stejné mízy? Na každém záleží! Jsme všichni jedna krev, jedna Země, a oživuje je nás jeden dech, jsme chrámy jednoho života, struny jednoho nástroje….

Láska se rodí v srdci člověka. Láska je shovívavá, Láska je dobrosrdečná, Láska nedělá, co se nepatří,

Nemyslí jen na sebe, pod křídly schová třeba i Tebe…

Zapomíná, když jí někdo ublíží….

21.3.2020

Autorka článku: Radka Fleischmannová