Přírodu vyhledáváme, protože je nám v ní relativně dobře. Každý z nás má svá oblíbená místa, do kterých se vracíme, protože víme, že na nich vždy najdeme to, co očekáváme. Většinou nás obdarují klidem, souzněním, tichým spočinutím. Vnímáme místní atmosféru, specifické energie.
Tato místa nejsou obecně třeba nijak zvlášť významná, ale pro každého z nás osobně mají právě to své kouzlo. Jedinečné a nepřenosné. Je to naše vlastní, niterné spojení zrovna s tím kouskem lesa, louky, stezky, řeky či kopce. Naše energie souzní s energií toho místa a dohromady pro nás vše přináší pocit harmonie a úlevu.
Památné stromy, menhiry, boží muka, nebo jen drobné svaté obrázky u lesní cesty na určitém stromě, to vše jsou pozůstatky míst se zvláštní energií, která nám zanechali naši předkové.
Cítili a ctili jedinečnost každého místa. Z úst do úst, z generace na generaci si předávali pověsti, které s nimi byly spjaty. Zázračná uzdravení, netypické změny počasí, neobvyklá zjevení nebo i náhlá zmizení. Pověsti, které možná kdysi vzešly z reálné události, časem však díky fantazií vypravěčů byly přikrášleny a přibarveny. To jim však vůbec neškodilo, naopak. Lidé dříve s přirozenou pokorou přijímali vše, co do jejich životů přicházelo, a proto s respektem uctívali místa, která přinášela ty zdánlivě neobvyklé příběhy. Chápali přírodu jako svého partnera, se kterým byli spojeni. Na rozdíl od nás, kteří ji v dnešní době vnímáme jako svůj protějšek, který nanejvýš ekologicky respektujeme a šetříme.
Ať je to tedy jakkoli, už i současná věda připouští, že v krajině energie proudí určitým systémem a právě díky tomuto zatím exaktně nezměřitelnému fenoménu, je nám někde prostě lépe než jinde, některá místa jsou vhodnější k bydlení než jiná.
V dřívějších dobách uměli lidé s energií krajiny pracovat. Dovedli ji posilovat a udržovat, vytvářeli celé systémy, což se hodilo v obdobích, kdy museli opustit energeticky „výhodná místa“ a stěhovat se do míst, kde bylo energie méně. Energie byla pak využívána pro Zemi i pro kmeny a národy.
Není jistě náhoda, že se v současné době tolik lidí začíná o energii krajiny zajímat. Vnímají ji, navštěvují a vyhledávají významná silová místa. Dnes se znovu obracíme k odkazům moudrých předků a k energii, kterou nám Matka Země a krajina, v níž žijeme, poskytuje. Učíme se s ní opět vědomě zacházet. To může znamenat nástup dalšího civilizačního období, které by mohlo přinést v budoucnu důležité a pozitivní změny. Změny napomáhající navodit po tolika tisíciletích žádoucí rovnovážný stav.
Žádoucí změna může a zpravidla i začíná nenápadně, malými krůčky, které se spojují a časem se společně projeví jako velký pokrok. Příjemně naladěni, osvěženi a posíleni tou jedinečnou energií se vracíme domů a na těle i na duši cítíme, že je něco jinak. A tento pocit, přenášíme svým vyzařováním dál, na svoji rodinu, kolegy a přátele. S radostí se svěříme, kde jsme k němu přišli a navrhneme či doporučíme návštěvu do míst, která mají tu nádhernou schopnost nás naladit a zažehnout to, co v nás aktuálně nemá dostatek sil k tomu, aby se plně projevilo skrze nás, naše prožívání, tvořivost a radost.
Naši milí předkové byli s těmi místy spjati v jednotě, řádu a nezbytnosti. Nám dnešní komunikační technologie pomáhají taková místa najít, vyhledat si informace a sdílet své dojmy. Vše je správně, každá doba má svá specifika, charakteristiku, prostě to, co k ní patří.
Najděme si tedy chvilku, vyslechněme své přátele, projděme internet nebo se vydejme jen za vlastní intuicí. To naše místo, které nám právě v tu chvíli má přinést právě to, co aktuálně potřebujeme,nemůžeme minout. A potom se stačí už jen naladit, s vděčností vzpomenout na ty, kteří dávno před námi vnímali a s pokorou užívali to, co nám dnes tolik pomáhá a poděkovat Matce Zemi.
Je to tak prosté a tak účinné. Každý z nás krok po kroku může stavět ke kameni kámen pro budoucí rovnováhu a harmonii.
Autorka: Romana Junková
