Byl jsem požádán, abych psal příběhy, mám rozepsaný příběh svého života a tak mne napadlo ho uvěřejnit zde a zjistiti, zda to co píši někoho zajímá. Nejsem již mladý, tak to je dlouhý příběh a pokud bude zájem, bude na pokračování.
Naši předkové neměli lehký život a vše co je ovlivnilo, nám předaly v epigenetckém kódu. Nejsme si toho vědomi, ale jejich traumata máme hluboko v sobě uložena a ta ovlivňují i náš současný život. Zde se dozvíte co jsem prožil já a jak se mi podařilo se tohoto nežádoucího dědictví zbavil.

RODIČE

Moji rodiče byli velmi prostí lidé, kteří nepoznali moc radosti, zato utrpení si v životě dopřáli v hojné míře a to, že jsem se jim narodil já, jim na životním štěstí nijak nepřidalo. Naopak, byl jsem vším, jen ne tím co očekávaly. Dítětem jež naplní jejich život sluncem a radostí. Vztah který ke mně zaujaly, patřičně odpovídal míře jejich zklamání.

MAMINKA

Narodila se na Ukrajině před První světovou válkou, tak že stihla zažít sovětskou kolektivizaci.

Její rodiče, byli Češi, kteří utekli před bídou na Ukrajinu a v divoké, neobdělané zemi vybudovali prosperující hospodářství. Zúrodnili půdu a stali se z nich kulaci. Statky jim byli zabaveny, ve prospěch sovětské moci a oni byli označeni za nepřátele lidu.

Otec maminky ovdověl a o ni se starala babička. Tam kde žily, nabyla škola a tak její Slabikář byla Bible. Jiného vzdělání se jí nedostalo.

V osmnácti letech byla provdána za muže, kterého nemilovala, ale o kterém byla babička přesvědčena, že se o ni postará. Byla vychována k úctě a poslušnosti a protože nechtěla následovat osud Maryši, svého muže neotrávila a měla sním tři děti.

Po Druhé světové válce, přišla o osmnáctiletého syna, kterého jí zabili Banderovci.
Následovala svého muže, který po válce zůstal v Čechách a s dvěma malými dětmi cestovala tři neděle vlakem do vlasti svých rodičů.

Její manžel neměl pro její návrat pochopení, protože si našel jinou ženu a dal se s maminkou rozvést. Postaral se o děti, ne však o ni. Zůstala sama a žila a pracovala na cizím statku jako děvečka.

Na inzerát se seznámila s mým otcem, který ještě nebyl vdovec, ale již věděl, že jeho druhá žena, ho podruhé vdovcem v brzké době učiní.

Podal si inzerát, na který mu maminka odpověděla. Stálo v něm, že má jednu dceru a vlastní byt. Že má ještě mentálně zaostalého syna, zamlčel a bytem byla bývalá císařská konírna, kde bylo dělníkům, tehdy již vládnoucí třídě, umožněno si vybudovat útulné bydlení.

Podmínky tam byli takové, že holčička, která se jim narodila zemřela v půl roce na zápal plic. Já jakožto druhé, ač nechtěné dítě, mamince bylo čtyřicet pět let, jsem stejnému osudu unikl, protože mí rodiče dostali lepší bydlení. Nastěhovali se k jedné staré paní, která obývala veliký byt 3+1 a proti její vůli, polovinu jejího původního bytu, zabrala naše rodina. Oproti konírně jsme měli krásné bydlení. Pokoj, kuchyň, společný záchod a koupelnu.

Toto je stručný popis života mé maminky než jsem se narodil.

TATÍNEK

Můj tatínek si podobně užíval radosti života, jako moje maminka. Byl o sedm let mladší, tak že se narodil až po První světové vále a v Čechách. Takto byl ušetřen sovětské kolektivizace, ale zato na jeho rodinu v plné míře dopadla hospodářská krize a vymoženosti raného kapitalizmu.

Jako malý chlapec při hře na četníky a lupiče, utíkal za jednou větší holkou, která dokázala přeskočit hluboký příkop, ten vedl do rokle zvané Pochcaňák.
Ona překážku zdolala, on ne. Spadl do Pochcaňáku, prorazil si lebku a od té doby byl hlava otevřená. Na čele ho zdobila hluboká jizva.

Tatínek se celý život bál. Chtěl aby ho všichni měli rádi, tak se bál říkat co si myslí.
Nejvíc se bál svého tatínka. Když nás osvobodili Sovětští vojáci, myslel si, že všichni musejí být komunisti a tak vstoupil i on do strany. Ovšem jeho otec, přesvědčený Národní socialista, když se to dozvěděl, vzal svoji pověstnou hůl a šel mu vysvětlit, že ve straně být nemusí. Tatínkovi bylo třicet pět let, byl zvolen předsedou Národního výboru, což byla velmi slibná kariéra, ale na důraznou radu svého otce ze strany vystoupil a komunistou se již nikdy nestal. Škoda, tatínek byl velmi konformní a tudíž i jako nestraník velmi oblíbený. Inteligencí jistě vysoko převažoval nad inteligenci Milouše Jakeše, předrevolučního předsedy vlády a tak jsme si mohli i mi užívat vymožeností socialismu a ne jeho nedostatků. Tatínek dělal alespoň předsedu ROH, z čehož nic neměl a já se tudíž za svého otce nemusel stydět.

Jeho otec byl drobný živnostník, švec, který než přišel Baťa, taky švec, se tímto řemeslem živil. Je obecně známo, že pan Baťa dal lidem levné boty, ale ševcům vzal práci a uvrhl je do bídy. Na jeho obhajobu je nutné říci, že více lidí zaměstnal a poskytl jim i bydlení. Můj dědeček však mezi ně nepatřil a tak jeho na tu dobu velmi pokrokový vztah k zaměstnancům, nemohl ocenit.

Tatínek byl celkem z pěti dětí, šesté, které bylo na cestě se již nenarodilo a vzalo mu maminku. On a jeho zbylí sourozenci zůstali sami s otcem, který když jejich maminka žila, se držel vice verpánku než skleničky. Po jejím odchodu se rozhodl tento poměr změnit, k čemuž přispělo i to, že verpánek již nebyl tím co by ho uživilo. Místo bot šil bačkory a můj otec je chodil po vesnicích prodávat. Boty již nešil, a tak chodily jeho děti do školy bosi.

Jak jsem již naznačil, měl můj dědeček kladný vztah k alkoholu a protože kulhal, nosil hůl. Tato hůl byla jediným výchovným prostředkem, který můj tatínek poznal.
Na učení neměl tatínek moc času, protože se musel podílet na obživě rodiny. Jeho školní výsledky tomuto odpovídaly a za své studijní výsledky byl dědečkovou holí patřičně odměňován. Devět let chodil do takzvané obecné školy, která měla jen pět tříd, tak že se jeho vědomostem nedostalo širších znalostí.

Vyučil se instalatérem, oženil se a měl dvě děti. První manželka mu umřela, vzal si druhou a další jeho osud známe již z vyprávění o mé mamince.

Toto je pro začátek vše. Jestli bude příběh pokračovat záleží na těch, kteří si přečetli první část a budou mít zájem o pokračování. eM

Miroslav Procházka

Autor metody Runa: Miroslav Procházka. http://www.rus-runa.cz

Je možné si domluvit bezplatnou konzultaci po telefonu, přes Skype i osobní setkání. Email: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. Mobil 777 648 577 Skype miremek