Nějakou dobu vedu s jedním člověkem, kterého si nesmírně vážím, diskuzi na téma učení se láskou nebo překážkami (strachem).
Ten dotyčný se mi často zmíní, že už má plné zuby učit se překážkami, že toho už v životě zažil dost a že se chce učit už jen láskou.
Já jsem z postoje tohoto člověka cítila nepokoru, obelhávání sebe a snahu vyhnout se sobě, svým strachům, svým výzvám. Avšak, byl to delší čas jen pocit, který jsem neuměla dát do slov.
Později, jinými lekcemi ve svém životě jsem došla k prozření, že se za nenávistí může skrývat láska. Tedy, byla mi dána lekce, že láska a nenávist nebo jakýkoliv jiný odpor je jedním, je jedno a to samé. A že ten jediný, kdo to rozlišuje a kdo určuje, co je láska a co nenávist, jsem já sama. Přesněji, rozlišuje to můj úhel pohledu, můj přístup k tomu.
A já díky této lekci nebo spíš opakujícím se lekcím pro sebe pochopila, že vše je dobré, že vše se děje pro nás (ať to vypadá jakkoliv). Tím se mi stále častěji stává, že v situacích, ve kterých mi není hezky, vnímám dar. A v těch nepříjemných situacích nepochybuji o tom, že jsou tu pro mě. Přesněji, stane se, že se na nějakou nepříjemnou situaci zlobím a spolu s ní i na všechny zúčastněné. Avšak, děje se mi to mnohem méně. A hlavně, mnohem dříve z tohoto stavu oběti odejdu a danou situaci vnímám jako požehnání, než tomu bylo dřív. Ačkoliv mnohdy nevím, kam mě to vede.
Nedávno ta „schopnost“ dívat se na dramata ve svém životě z větší perspektivy se jakoby radikálně zvýšila. A právě to bylo období, kdy mně došel ten „oslí můstek“ a já najednou věděla, jak slovy tomu dotyčnému předat to, co jsem cítila v souvislosti s učením se láskou a strachem.
A tady je můj pohled na to.
Ať už se učíme láskou nebo strachem, obojí je učení se láskou. Obojí je jedním a tím samým. Jde jen o úhel pohledu. Vždy budou překážky a výzvy. To učení se láskou nespočívá v tom, že se budeme učit jen z krásných situací, ale to, že bez ohledu, jak ta situace bude vypadat, my na ni budeme pohlížet jako na dar. Tedy, nepříjemnou zkušenost plnou strachu my ve svém nahlížení na ni uvnitř sebe proměníme v šanci, požehnání.
Daná zmíněná osoba tak svým přístupem utíkala od sebe. Chtěla už klid, chtěla už jen radost a štěstí. To je úžasný, že pro sebe chtěla už jen toto. Toto krásné chce prožívat, avšak uvnitř sebe má spoustu strachů. Vně chce prožívat něco, co nemá uvnitř.
Vše dostane, bude prožívat radost a štěstí. Avšak, to nastane až v momentě, kdy to už nebude potřebovat. Bude to až v okamžiku, kdy uvnitř sebe bude pokornější ke všemu, co se ji v životě děje, ke všem strachům a výzvám a bude je přijímat. Pak uvnitř probíhajících dramat bude ve svém středu. A navzdory lekcím, kterými bude procházet, ta bytost bude v radosti, silná a vděčná. A to je bod, kdy se skutečně bude učit jen láskou. Tedy, kdy navzdory situacím vně, ona je bude vnímat jako dar.
Autorka: Petra Jelínková
Velice děkuji za všechny finanční příspěvky, které mi byly od některých z vás zaslány na účet, za vaše maily, reakce u článků, sdílení mých článků a jiné dary. Slova jsou málo na to vyjádřit, jak moc si toho vážím.
Pokud vám články mnou psané na www.jinypristup.cz pomáhají a chtěli byste mě podpořit v tomto mém psaní pro vás všechny, šiřte mé články a povědomí o webu Jinypristup.cz mezi další lidi, objednejte si moji knihu, nebo mi zašlete dobrovolný finanční příspěvek na číslo účtu 1462136038/3030, variabilní symbol: 123, do zprávy pro příjemce uveďte „Dar“. I ten nejmenší příspěvek je stejně hodnotný jako ten největší. Všichni jste totiž učinili stejné rozhodnutí přispět něčemu, co má podle vás smysl.
