II. díl poselství - O hranicích

Když si nebudete hlídat hranice a necháte druhé za ně jít, budou zkoušet, co vše jim dovolíte, a čím více jim dovolíte, tím více budou chtít. Starší generace se bála konfliktů, chtěla mít klid, a tak raději polevila a uhnula nebo dala nebo se nebránila, proto ji mohl kdokoliv využít a zneužít. Nová generace se nebojí konfliktů a s každým si vše vyříkat, už si umí chránit svůj prostor. Když si umíte s druhými vše vyříkat a netočíte se k problému zády, může dojít ke spolupráci, ale duše, která se bojí řešit, nechce spolupracovat.

Každý je povinen si chránit své hranice, ať už své či svého prostoru, a nespoléhat na to, že ho někdo nebo něco ochrání. Je to o odpovědnosti každého z nás. Proto ti, kteří už pochopili, se snaží nyní chránit před vlnou utečenců. Ti, kteří nepochopili, ještě spí a spoléhají na zázrak nebo se snaží slepě pomáhat. Jak to učinila kancléřka Merkelová, která dnes svého rozhodnutí již začíná litovat a začíná se Německu omlouvat. I v ní vidím sebe v době svého pobytu v dávných dobách v Egyptě, kdy mi bylo líto beduínů a chtěla jsem jim pomoci. I tehdy došlo k přívalovým vlnám beduínů do Egypta. Faraón jako muž znalý jim odepřel pomoc, ale já skrze zamilovanost jsem jim pomáhala, až jsem skončila v zapomnění svého postavení mezi nimi. Více píši v knize „Já + Ty - Ztráta, aneb jako se znovu spojit”.

Do pěti let se všichni budou uchylovat k pomoci andělů, a to je povede tou správnou cestou. Už je budou chtít slyšet, už se od nich nebudou odvracet zády. Tím Vesmír bude moci řídit jejich srdce a uchovávat je v bezpečí. Ten, kdo nemá srdce pro sebe, ale pro druhé, je neustále vystavován nebezpečí, protože je bez ochrany a hledá ji v druhých, protože jim sám ochranu dává. Aby pochopil, že ochrana není v druhých, ale v sobě a ve Vesmíru, musí se skrze různé situace přes situace, které se mu nemusí líbit, vrátit k sobě. Být opatrný, bdělý, rozvážný, a to ho vede k zodpovědnosti. Není na koho a co spoléhat, musím se spolehnout na sebe. Dokud se člověku nepřihodí něco, co ho poznamená prožitkem, nebude bdělý, pořád bude spoléhat na to, že to nějak dopadne. Všichni jsme autorem svého života a záleží jen na každém z nás. Jak přistupujeme k ostatním, tak oni přistupují k nám. Vesmír říká: „Vše je dle tvých zásluh.”

Lidé se nyní ještě hodně snaží pomáhat jeden druhému, protože se bojí být na vše sami. Bojí se o přežití. Nová situace je bude nutit přežít, vzdálit se ostatním, a tím se přiblížit sobě. Všechno budeme muset obrátit naruby. Tato situace vlastně i zachraňuje duše, které by stále žily pro druhé a nikdy by nepochopily, že je čas začít žít pro sebe. Proto se vždy historie lidstva opakuje.

Každá duše se narodí v určitém znamení, musí si projít všechna znamení, aby se obohacena prožitky všeho vrátila zpět do zdroje, odkud přišla. Proto děti indigové jsou již na polovině své cesty zpět, tudíž jsou moudřejší než duše jejich rodičů. Děti křišťálové, které se rodí po nich jsou již ve dvou třetinách své pouti na Zemi, tudíž jsou ještě znalejší než děti indigové.

Co se děje na Zemi, to se odehrává i ve Vesmíru. I ve Vesmíru dochází k migraci duší, které se chtějí podílet na záchraně Země, a proto po roce 2015 k nám budou přicházet děti diamantové, a to jsou čisté duše, ničím nezatížené, znalé, které se rozhodly přijít na Zem a pomáhat zde zřídit pořádek a řád pro další generace. Jsou to vlastně andělé, kteří sem již nemuseli, ale rozhodli se vlastní vůlí. Bude zde pobývat jen jejich tělo a jejich duše bude stále pobývat ve Vesmíru. Mají srdce, skrze které budou řízeni Vesmírem. Pokud toto srdce zde ztratí pro někoho, komu budou chtít pomoci, budou muset s ním oběhnout celý zvířetník, aby se mohli vrátit do zdroje. Dojdou k zapomnění a až v posledním svém životě na Zemi jim bude dáno zvěstování jejich pouti. Pokud budou mít srdce, budou imunní k tomu, co se zde děje a nic se jich nebude dotýkat, nic je nebude bolet, ale pokud srdce pro někoho ztratí, pocítí lidské bolesti. 

Vše je ve všem, připomíná mi to pohádku O rusalce, O malé mořské víle. Vývoj Atlantidy a historie Egypta, o kterých jsem již psala v poselství. Naleznete na mých stránkách. Opět budou všechny duše, které přijdou, zkoušeny, zda si zachovají své tvoření nebo podlehnou nástrahám vztahu. Proto to v současné době tolik lidí od sebe oddělilo, aby se přes pouto s druhým nemuseli znovu rodit do utrpení. Pokud jste na někom závislí, musíte si s ním odžít mnoho životů, aby vás zbavil závislosti na sobě. Rány do srdce působí jako balzám, aby se srdce mohlo uzdravit a opět cítit sebe a ne druhé. Duše, které se již uzdravily, netouží po vztahu, nehledají v něm naplnění, ale ve své tvořivosti. Už jim nevadí, že jsou samy, necítí se samy, protože se vrací pomalu domů, do zdroje a cítí znovu spojení s Vesmírem. Přes tvořivost se vracíte domů, přes vztahy se ztrácíte v kole osudu. Tvořivost přináší člověku radost, vztahy - očekávání a přes očekávání vzniká zklamání a skrze zklamání vzniká nepochopení učení - karmy. Duše, které již cítí srdce, již žijí tak, že se s druhými jen míjejí, už není pevná vazba a snaha mít toho druhého pod kontrolou. Nemají na to čas, když tvoří.

Když jsem přišla jako duše znalá pomáhat kdysi dávno této planetě, ztratila jsem v Egyptě své srdce pro svého otčíma (z tohoto života) a všechny životy ho hledala, abych mohla najít cestu zpět ke svému skutečnému otci Bohu. Zapomněla jsem kdo jsem byla a kým jsem byla. Ztratila jsem vládu nad svým životem a teprve, když jsem se naučila v tomto životě opět vládnout svému životu, můžu se vracet domů. Můj duchovní partner se ztratil skrze peníze, a tak teprve když se v tomto životě naučil hospodařit, může se vracet domů. Zkuste se zamyslet nad tím, co se učíte v tomto životě, kde jste se ztratili v minulosti, abyste se mohli navracet domů. 

Poselství channelingem přijato 26. 9. v 15.05 hod.

Ano

to, co se děje, se děje v rámci toho, že každý máte rád sám sebe a nemáte rádi druhé. Abyste měli rádi druhé skrze jejich vnímání, musíte se naučit každý vnímat sám sebe jako součást toho druhého a tím způsobem, že to, co bych neudělal já, nemůže udělat ani ten druhý, ale aby to neudělal, je zapotřebí mu dát hranice. Je třeba si uvědomit, že nikdo nemusí být stejný jako jsem já. Být stále bdělý ke svým potřebám a dávat je do života přiměřenou měrou a stále kousek po kousku si být blíž. Když se naučíte s druhými vnímat jejich prostor jako svůj, bude vám všem lépe. Není třeba druhým ubližovat, je třeba s nimi sdílet společnou nit a skrze ni se napojit na Vesmír a s ním spojit své činy. Když spojíte své činy s činy druhých, povedou vás ke krveprolití, je třeba si nevšímat druhých, ale sebe. Co vytvoříš dnes, to si chraň a nedovol druhým, aby ti to pošlapali. Je třeba být stále bdělý a nechovat se jako malé dítě, které stále hledá, a hledá stále více v druhých než v sobě. Co nacházíš v sobě, to budeš nacházet v druhých. Nesnaž se skrze druhé hledat své naplnění, ale skrze své činy najdeš to, co hledáš.

ZDROJ: http://www.zdenkablechova.cz

Autorka: Zdeňka Blechová