„Než mě k Sibyle pustili, musel jsem napřed obětovat býčka Apollónovi a ovci Artemidě. Bylo studené prosincové počasí. Jeskyně, vyhloubená v tvrdé skále, naháněla děs. Vystupovalo se tam strmou klikatou chodbou, kde byla tma jako v ranci a plno netopýrů. Roztřásla se mi kolena a začal jsem koktat, neschopen ovládnout se: „Ó Sib…Sib…Sib…Sib“ dralo se mi z hrdla. Otevřela oči, zamračila se a začala se po mně opičit: „Ó Clau…Clau…Clau“. S velkou námahou jsem ze sebe vypravil: „Ó Sibylo, přicházím se tě ptát na osud Říma a svůj“. Tvář se jí postupně změnila, zmocnilo se jí věštecké vytržení, sténala a namáhavě lapala po dechu, ve všech chodbách to svištělo, jakási křídla mi tloukla do obličeje, světlo zmizelo a ona hlasem boha pronášela tyto verše:“

„Město, jež punská kletba týrá a jemuž zlato hrdlo svírá, zví, co je hrůzy plná míra. Z živých úst vzletí roje hmyzí a vlastní tvář mu bude cizí, až přijde smrt a všechno zmizí. Dnů padesát tři, deset jar a Clau-Clau-Clau dostane dar, touhu všech lidí, jeho zmar. Bez přátel, které by měl rád, koktavě bude klopýtat, breptat a sám se cestou brát. Až zmlkne, odván v jiný svět, tak za devatenáct set let, lidé mu budou rozumět“. – Z knihy Já, Claudius

PRVNÍ ZMÍNKY O SIBYLÁCH, KTERÉ MĚLY SCHOPNOST PŘEDPOVÍDAT BUDOUCNOST, NALEZNEME V ANTICE

Název Sibyla pochází od latinského slova sibulla, značící proroka. Sibyly byly obdařené věšteckým nadáním od boha Apollóna. Postupem času jejich počet narostl na 12 a tvořily protějšky starozákonních proroků. Koncem středověku byly výroky Sibyl chápány jako předpověď křesťanství. Vlastnost předpovědi označovali Řekové jako „mantiké“, což je odvozeno od slova „mania – šílení“. Otázkou zůstává, zdali je schopnost věštby vnuknutím božím nebo opravdu jen šílenstvím. Každá věštírna používala nejrůznější postupy, jak docílit tohoto stavu rozpoložení. Procedura se řídila podle ochranného božstva konkrétní svatyně. Pokud byl patronem Apollón, svou roli sehrály médijní prvky, když Dionýsos, uplatňovalo se víno a extatické tance, jestliže uctívali Dia, nejlstivějšího z bohů, patrně přišla ke slovu celá škála jeho schopností. Sibyly byly většinou označovány názvem podle místa svého působení, jako např. Sibyla Libyjská, Erytnejská aj. Za období největších věštkyň bývá považováno šesté až páté století př.n.l. a tento „zlatý věk“ končí v půli tisíciletí př.n.l.

Starověk rozlišoval mezi Sibylou a Pýthií. Pýthie dostala název od draka Pýthóna, který podle legendy sídlil v Delfách. O zabití Pýthóna bohem Apollónem se zmiňuje Ovidius: „Apollón lukostřelec, jenž doposud nikdy svých zbraní neužil na žádnou zvěř, leč na kamzíky a srnky, Pýthóna tisícem střel – neb sotva stačil mu toulec – prostřílel tak, že prýštícím jedem mu zčernaly rány“. Apollón se posléze zmocnil věštírny, která původně patřila bohyni pořádku a spravedlnosti Themis, a na počest svého hrdinského činu založil pýthijské hry. Zdejší Delfská Pýthie náležela stejně jako ostatní Sibyly bohu Apollónovi. Delfské Pýthie patří k nejproslulejším kněžkám. Věštily pouze sedmý den a celé události předcházelo mnoho důležitých rituálů. Pýthie zahalená do purpurového závoje se nejprve nahá vykoupala v Kastalském prameni. Tento posvátný pramen vyvěral ze skály u ústí Faidriadské rokliny a měl očistnou funkci. Kromě toho skýtal dar věštit. Po obřadné koupeli následovalo několik dalších rituálů, které měly v Pýthii vzbudit věštecké schopnosti. Vzpomínka na ně se udržuje dodnes ve rčení „mluví jako Pýthie“, což znamená, že člověk mluví v hádankách.

SIBYLY – VÝZNAMNÉ ŽENY, KTERÉ PŘINÁŠEJÍ PROROCTVÍ OD SAMOTNÝCH BOHŮ

SIBYLA KUMSKÁ – VÝZNAMNÁ VĚDMA Z ŘÍMSKÉ KAMPÁNIE - Je známá i jako Deifobé od Avernského jezera. Ta věštila v jeskyni, nedaleko od kumské Akropole a Apollonova chrámu. Slavnou se stala především díky libri fatales či fata Sibyllina, což byly sbírky sepsaných věšteb. Tyto knihy měly pro Římany obrovský význam. Díky nim se do Říma dostává Apollonův kult a přejímají se nejrůznější řecké tradice. Hlavně však obsahovaly veršované věštby a rady, jak si naklonit bohy. Podle legendy je Sibyla nabídla římskému králi Tarquiniovi. Ten však nebyl ochoten dát požadovanou částku za 9 svazků. Vědma 3 svazky spálila a chtěla stejnou částku, král však znovu odmítl. Spálila tedy další 3. Král ohromen Sibylinou zatvrzelostí koupil poslední 3 svazky za cenu devíti, ty pak uložil na Kapitolu. V 1. století př.n.l. byly knihy spáleny, avšak jejich odkaz přetrval dodnes.

Sibyla Kumská podle mýtu doprovodila dardanského reka Aenea do podsvětí, kde se setkal se stíny svých předků. O tomto píše Ovidius:“Dál na sever do vod vplul klidných, u Kúm pak na břehu přistal. Tam k Sibyle sedmistoleté do sluje vešel a prosil, by v podsvětí se Stíny předků setkat se mohl“. Jiný mýtus pojednává o Apollónovi, který okouzlen Sibylou Kumskou byl ochoten splnit jí každé přání.

KASSANDRA – Známou Sibylou byla Kassandra, dcera trojského krále Priama a Hekaby. Dar předpovědi měla od samotného Apollóna. Ten však podle pověsti proklel Kassandru, protože neopětovala jeho lásku. Mohla prorokovat, ale pouze neštěstí a jejím věštbám neměl nikdo uvěřit. Kassandra věštila v transu a předpověděla tragický osud Tróje. Její věštby však nikdo nevyslyšel. Když pobývala v Tróji, zmocnil se jí achajský válečník Aiás a odevzdal ji Agamemnónovi. Kassandra byla následně zavražděna Klytaiméstrou, Agamemnónovou manželkou.

KRÁLOVNA ZE SÁBY – Mnoha legendami je opředena Královna ze Sáby, známá i jako Sibyla Michalda z rodu Kumanů. Žila údajně v letech 970-870 př.n.l. Přídomek Sába dostala podle svého místa působení, Sáby v Arábii. Slavnou se stala díky návštěvě krále Šalamouna, kterému svěřila svá proroctví. Také ona mohla být tou Sibylou, která sepsala své věštby do devíti knih. O Královně ze Sáby se hovoří jako o vědmě, která předpověděla příchod Ježíše Krista a jeho ukřižování. Ve Starém zákoně se píše o její cestě ke králi Šalamounovi. „…Královna jihu povstane na soudu s tímto pokolením a usvědčí je, protože ona přišla z nejzazších končin země, aby slyšela moudrost Šalamounovu – a hle, zde je víc než Šalamoun…“. Bible se však zmiňuje pouze o královně moudrosti, nenazývá ji Sibylou.

OSTATNÍ SIBYLY – Na východě působila Sibyla z maloasijského iónského města Eryther. Jmenovala se Herofile a žila kolem roku 744 před Kristem. V roce 1891 archeologové odkryli zbytky jeskyně, kde měla údajně tato kněžka působit. Píše o ní Pausanias ve své Cestě po Řecku: „Ta předem oznámila ve věštbách, že Helena ve Spartě bude vychovávána k záhubě Asie i Evropy a že samotné Lion bude dobyto Helény“. Homér popisuje kouzelnici Kirké, jež předpověděla Odysseův návrat na rodnou Ithaku. Odysseus zůstal na ostrově Aiaia, kde pobývala Kirké celý rok, a zplodil s ní syna Télegona. Císaři Augustovi měla údajně prorokovat Kristův příchod Sibyla Tiburská (i Tiburtská). O ostatních vědmách se literatura zmiňuje jen střídmě. V římském impériu se nacházelo několik věštkyň, které se označovaly podle míst, z nichž pocházely. Např: Hellespontinská, Samoská, Cimmerijská, Frýgidská aj. V oáze Siva působila Libyjská Sibyla, která prorokovala Alexandru Velikému. Známé jsou také Sibyly Perská či Hebrejská.

„…Já rukou jsem nabrala prachu, ukáži bohu tu hrst a žádám ho, bláhově ovšem, aby mi v životě tolik dal roků, co v prachu je zrnek. Já totiž pozapomněla též o léta mladosti žádat. Však šťastnější léta již prchla, staroba přišla svým třesavým krokem a těžce mě souží, stáří dlouho mám snášet. Již sedm století dlouhých za sebou mám, a ještě mi zbývají tři století prožít, abych dosáhla počtu všech zrnek, co bylo jich v hrsti“. – Sibyla Kumská