Záhady, historie a UFO

Inelia Benz: Mimozemšťané existují a zde je důvod, proč vám o nich vláda nikdy neřekne

Inelia Benz: Mimozemšťané existují a zde je důvod, proč vám o nich vláda nikdy neřekne

Jediný důvod, proč nám naše vláda formálně neřekla, že naše rasa je v neustálém kontaktu s mimozemskými a ultradimenzionálními bytostmi je moc. Moc nad ostatními, moc provozovat, vlastnit a prodávat nové technologie. Důvody proč lidem mimozemské druhy nedali najevo svojí přítomnost jsou osobní agendy a naše vlastní slepost. Existují agendy, které prospívají jim i našim stínovým vládám. Proto nás neinformují. Není to jen proto, že většina z obyčejných lidí by zpanikařila a zabila se. Není to tak. Je to o tom, abychom my obyčejní otroci neměli přístup k technologiím, vědomostem a uvědomění, které by každého z nás učinilo nezastavitelným a neovladatelným. A co se týče naší slepoty, no, odmítáme je vidět.  Mimozemšťané a ultradimenzionální bytosti existují a jsou všude kolem nás. Už nějakou dobu jsem mluvila o tom, že chci vyvinout metodologii teleportace. Takovou, která by mohla být používána každým na planetě, aby mohl cestovat kamkoliv chce. Téměř polovina odpovědí na moje snahy byla, že mi lidé říkali, ať to nedělám a nešířím takové informace. Proč? Protože podle nich by to bylo zneužito pro moc a kriminálníky, kteří by se zhmotnili u nich v ložnici, okradli je, nebo znásilnili. Jednoduše byly pevně proti této možnost technologie kvůli strachu. Je to jednoduché. UFO mi není cizí, viděla jsem je několikrát během svého života a většinou ve velmi obydlených místech. Přišlo mi, že je většina lidí nevidí, dokud na ně někdo neukáže a řekne „Podívejte, tam nahoře je UFO!" a pak až ho uvidí. I když na to většinou za pár dní zapomenou.  Jsme extrémně dobří v omezování se. Naše vlastní limity definují naše spektrum reality, věcí, které si uvědomujeme a věcí, které si pamatujeme. Hlavním důvodem je kolektivní souhlas reality, ve které jsme se nyní rozhodli žít. Držíme se čehokoliv důležitého ohledně her, do kterých se hojně zapojujeme.  Jeden z limitů je otázka naší vlastní skutečné historie. Odkud pocházíme, náš původ, naše příroda, naše schopnosti, potenciály a moc.  Globálně platí, že co nebylo možné před 100 lety, je dnes běžné. Změna v realitě se děje neustále a něco, co dříve neexistovalo, nebo bylo v jednu chvíli nemožné, je nyní možné a celkem normální. Děláme to jako společnost. Každá společnost má svoje vlastní omezení, uvědomění svého okolí, přesvědčení ohledně mužů a žen, rodiny, moci a všeho ostatního. Dokonce některé země na západě, plně přijali povědomí a vědění o tom, že mimozemšťané a jejich lodě skutečně existují. Ale v USA se tomu stále oficiálně vysmívá, protože alternativa by pro stínovou vládu znamenala to, že by museli sdílet všechny cizí technologie, které byly převzaty, zkoumány a vytvořeny stínovou vládou a soukromými podniky. Najednou bychom doma měli malé zařízení, které by nám dalo tolik energie, že bychom s ní mohli napájet naše domova stovky a více let.  Čím více lidí si to uvědomuje, stává se to více normálem v naší společnosti, v našem lidském druhu a rychleji se to manifestuje v našich každodenních životech. Každý, komu je více jak 30 let si pamatuje dobu například před chytrými mobily, nebo i mobily všeobecně. Byly to jen fantazie, zobrazené ve sci-fi filmech a podívejte se na nás dneska.  Další zajímavá věc, která se "odhaluje" po celém světě je, že naše historie zasahuje mnohem dál, než pár tisíc let, jak jsme si mysleli. Jako důkazy, že tyto informace jsou pravdivé, nacházíme různé pozůstatky vysoce vyspělých měst a pyramid po celé planetě, v oceánech, pólech, uvnitř hor (o čemž jsme si mysleli, že jde o přírodní výtvory) a jiných zajímavých místech. Co má tedy UFO, ultradimenzionální bytosti, mimozemšťané a teleportace společného? Je to jednoduché. Je to jejich vibrace, nebo rezonance. Když se podívám zpět na ty chvíle, kdy jsem viděla UFO a chvíle kdy jsem se mohla spontánně teleportovat, společný jmenovatel byla vibrace, nebo rezonance určité frekvence vibrací. Představte si to jako kameru, která zaostřuje, nebo rádio, které mění stanice. Okamžiky, kdy se objevovalo UFO, jako by reagovali na energii, pocit a nastavení mysli, které jsem já a lidé kolem mě pociťovali. Je to jako kdyby byla mimozemská technologie navržena tak, aby na nás reagovala. To se jasně děje na klíčových místech na planetě, kde se lidé setkávají, aby pozorovali UFO, nebo u těch lidí, kteří se naučili si UFO "přivolat". Alespoň jedna technologie využívá teleportaci skrze čas a prostor, aby se objevili zde u nás ve 3D uvědomění světa. Myslete na to, že existuje mnoho mimozemských ras a interdimenzionálních bytostí. Ne všechny jsou přátelské, nebo nepřátelské, takže rozlišujte a zpracujte svůj strach, jelikož může být použit proti vám. Je to jen špička ledovce. Fakt, že naše stínové vlády odmítají s námi sdílet tyto technologie, že nemáme povědomí o využití teleportace, nebo rozšíření vědomí a komunikace, nás nezastaví každého jednotlivce od odhalování těchto metod a technologií. Čím více lidí se zaměří na toto téma, tyto možnosti (i když si myslíme, že jsou přitažené za vlasy), tím více lidí tyto možnosti začne vyhledávat, bez odsudku, tím více a rychleji se otevřou dveře k tomu, abychom se dostali k technologiím a možnostem. To, co potřebujeme jsou čísla. Více jednotlivců hledající pravdu. Sami o sobě jsme extrémně mocní a o to víc, když se spojíme v jeden záměr.  Co na to říkáte? Chcete jít se mnou tímto směrem? Pokud ano, sdílejte tento článek s kýmkoliv, o kom si myslíte, že by mohl být přístupný k tomu přidat se k odhalování tohoto tématu a podnítit změnu v naší společnosti tak, aby mimozemšťané a ultradimenzionální bytosti a jejich schopnosti a technologie, včetně teleportace, bylo v naší společnosti a kultuře, něco naprosto normálního.  Překlad: Ondřej Brož INELIA BENZ (zdroj) Původem Chilanka, vlastním jménem Inelia del Pilar Ahumada Avila, která vyrostla a vystudovala v Británii. Na veřejnosti se objevila nedávno. Na první pohled na ní neuvidíte nic zvláštního, ale tvrdí o sobě, že má schopnosti, které lze právem zařadit mezi vyjmenované záhady.  Je jasnovidná: vidí do minulosti i do budoucnosti. Nebo je schopna spontánně mluvit cizími jazyky, které se nikdy neučila. )

Věra Ovečková: Vánoce jsou slovanský svátek oslavy návratu světla Boha Dažboga

Věra Ovečková: Vánoce jsou slovanský svátek oslavy návratu světla Boha Dažboga

Vánoce stejně jako celé předvánoční období, jak už jsem psala, mám moc ráda. Cítila jsem vždycky celou tu dobu jako posvátnou, ačkoliv jsme nikdy nebyli věřící rodina ve smyslu jakékoli církve. Naopak. Všechny církve mi s jejich dogmaty vadily. Ale jaksi z tradice jsme stavěli betlém, který mám ručně vyřezávaný, zdobili stromeček, pekli perníčky, cukroví i domácí vánočky. Přestože doba, kdy mně ze stoličky u všeho pomáhaly mé děti, je dávno pryč. I jako dospělé a samostatné nelení přijet a pomáhat s přípravami, abychom každoročně „ty letošní“ Vánoce prožili společně a krásně. Letos poprvé však necítím dech Vánoc. Spíš přehodnocuji a zkoumám. Kouzlo Vánoc, které jsem zažívala dosud, je nenávratně pryč. Nová poselství tohoto období je ale nejen plnohodnotně nahrazují, řekla bych, že dokonce mnohonásobně převyšují. Jakou energii nám dává spojení slov „kouzlo Vánoc“. Kouzlo = ku zlu = ke zlu – kdo by chtěl prožívat něco špatného? A ještě o Vánocích? No a samotné Vánoce? Už vícekrát mě napadlo, že to není původní slovanské – pohanské označení Vánoc. Trochu jsem pátrala v jiných jazycích. Nejpravděpodobnější je pro mě verze přijetí a přizpůsobení německého výrazu WEIHNACHTEN (Svatá Noc) – Vánoce.   V českém jazyce je mnoho přejatých slov z němčiny, proto mně tato varianta připadá nejpravděpodobnější. Je tu ale ještě druhá možnost výkladu. Va – noc: va jako „varganiť“, což v ruštině znamená vytvářet, tvořit radost a pohodu. Mohli bychom to obrazně chápat i jako vytvoření nového světla, radosti. Ve spojení se slovem – noc – bych význam viděla jako vytvoření nového slunce přes noc (v jejím průběhu). V Bulharsku se Vánoce nazývají „Коледа“, stejně jako v Bělorusku „Каляды „ (Koleda) a hodně podobné je to i v Litvě – Kalėdos. Podle zvyku chodit koledovat. Tento zvyk v dávných dobách stíral rozdíl mezi chudými a bohatými, mezi mladými a staršími. Vyváděly se při tom různé taškařice, což se nelíbilo církvi, a proto se snažila tento zvyk vykořenit. U jižních Slovanů (Slovinci, Srbové, Chorvaté, Makedónci) se Vánoce nazývají Božič, v Rusku Рождество a na Ukrajině Різдво. Tento název má přímou souvislost s každoročním znovuzrozením Dažboga, Boha Slunce. Každoročně umírá a se slunovratem se opět rodí. Mezi jeho smrtí a novým narozením je krátké údobí bezvládí, kdy má silnou moc temný svět a magické síly. Proti tomu se naši Předkové s lehkostí bránili. Zažehávali na kopcích velké ohně - vatry, při nichž probíhaly veselé oslavy často v maskách představujících různá zvířata, ale i čerty, kteří měli zahánět a zastrašit různé běsy a démony. Při těchto ohních setrvávali až do úsvitu, kdy se vlády ujal opět narozený Dažbog (nebo-li Božice – odtud název svátečního období). Oheň nebyl obyčejný, ale ochranný. Již ráno se vydal hospodář do lesa pro dubové poleno, které bylo rituálně upraveno. Večer se zažehlo s posledními Dažbogovými paprsky, aby do sebe nasálo jeho odcházející sílu a jeho plamen, aby ochraňoval sedící okolo něj až do rána, do narození mladého Dažboga. Tento rituál byl tak silně zakořeněný, že jej křesťanská církev nedokázala vymazat. Proto si raději vymyslela datum narození Ježíše právě v tuto dobu, aby překryla pohanskou oslavu narození Dažboga křesťanskou oslavou narození Páně. Nedávno již i papež přiznal, že se o Vánocích Ježíš nenarodil. Je to slovanský svátek, svátek každoročního narození našeho Boha Slunce Dažboga. Z této doby se nám po tisíciletí zachovaly zvyky zapalovat v předvečer slunovratu oheň. Protože opět církev zasáhla, přesunul se oheň z kopců do domovů v podobě svíček a v dnešní moderní době i prskavek, prostě stále udržujeme zvyk živého ohně. I tuto tradici ochranného ohně a světla nám ukradla církev a každoročně nám přináší jejich poslové do našich domovů Světlo Boží v podobě malého plamínku.   Nenechte se tedy mýlit křesťanskou rétorikou. Vánoce jsou slovanským pohanským svátkem s kořeny hluboko v minulosti. Závěrem trochu lingvistiky. Když jsem hledala a porovnávala, jak se vysloví Vánoce v různých jazycích, došla jsem k těmto závěrům: Je zajímavé, že latinsky se řeknou Vánoce úplně stejně jako anglicky a to Christmas. V angličtině mají hned tři různé výrazy. Nejznámější je již zmíněný překlad Christmas, ale i další dva nejsou neznámé: Noel nebo yule. Používají se i v následujících zemích. Severské země Dánsko, Norsko, Švédsko – Julen, Finsko – Joulu, Estonsko – Jõulud, Island – Jól. Irsky – Nollag, italsky – Natale, španělsky –Navidad, turecky – Noel, francouzsky – Noël Nedávno jsem zaslechla i názor, že angličtina byla vytvořena jako umělý jazyk, který by měl naší myslí manipulovat. Už jen to, že většina výrazů se jinak píše a jinak čte, je zajímavé. Navíc tento jazyk se velmi rychle rozšiřuje po celém světě. Není bohatý na výrazy a člověku, který se jej učí, se v něm těžko vyjadřují různé pocity. Jeden výraz má mnoho významů a velmi záleží na jejich použití v dalších souvislostech. Oproti tomu jazyky slovanské, jsou výrazově velmi bohaté. Smutné je, že poslední dobou toto výrazové bohatství ubývá. Řeč se stává chudou a plochou. Ale to jen pro zamyšlení nakonec.  Všem přeju krásné svátky vánoční, nebo-li Svátky narození Boha Slunce Dažboga, prožité v radosti, klidu a pohodě.   Více zde: http://www.veraoveckova.cz/prednasky-akce/ Autorka článku: Věra Ovečková - terapeutka a specialistka na slovanskou minulost, slovanské písmo a zdravou výživu, autorka knihy: Ještě chci žít  skype: vera.ovecka +420 733 587 795 Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. document.getElementById('cloaka9c3011f9df8a61c739e2f0e96d319f8').innerHTML = ''; var prefix = 'ma' + 'il' + 'to'; var path = 'hr' + 'ef' + '='; var addya9c3011f9df8a61c739e2f0e96d319f8 = 'vera.oveckova' + '@'; addya9c3011f9df8a61c739e2f0e96d319f8 = addya9c3011f9df8a61c739e2f0e96d319f8 + 'gmail' + '.' + 'com'; var addy_texta9c3011f9df8a61c739e2f0e96d319f8 = 'vera.oveckova' + '@' + 'gmail' + '.' + 'com';document.getElementById('cloaka9c3011f9df8a61c739e2f0e96d319f8').innerHTML += ''+addy_texta9c3011f9df8a61c739e2f0e96d319f8+''; Článek smí být šířen a kopírován jen se souhlasem Věry Ovečkové. Portál Příznaky transformace má osobní souhlas autorky k jeho uveřejnění. )

Lubomíra Bartošová: Jak mi jedna mrtvá příbuzná zachránila život ...

Lubomíra Bartošová: Jak mi jedna mrtvá příbuzná zachránila život ...

Měla jsem 25 let a pracovala jsem v první stavební spořitelně jako poradkyně. Koncem roku jsme měli vždy tanečky. Celý Ústecký kraj spolupracovníků byl pozván do Trenčína. Po tanečcích jsem se svezla domů s mými rodiči, kteří byli také pozváni. Bylo něco po půlnoci. Byli jsme unavení. Otec řídil. Sedíc na zadním sedadle jsem po krátkém čase usnula. Snil se mi zvláštní sen. Zdálo se mi, jako naše auto vrazilo do stromu. Řidič měl mikrospánek. V tom mě do mého boku začala bouchat někoho ruka. Polekaná jsem se probudila a zjistila jsem, že sedím vzadu sama a cítila jsem energii mé prababičky. Uvědomila jsem si, že v tom autě, které má havarovat sedím já s rodinou. Rychle jsem oslovila otce a jeho až strhlo u volantu. V poslední chvíli to vybalancoval a na nejbližší pumpě jsme zastavili a trošku si zdřímli. Když jsme odpočívali, prababička ke mně přišla, usmála se a odešla. Pokud s dušemi máme všechno vypořádáno, mohou nám přijít z rajské zahrady kdykoliv na pomoc. Související články: Lubomíra Bartošová: Nástěnka vizí Lubomíra Bartošová: Osudovost čísla 3 Ľubomíra Bartošová: Určováním podmínek a pravidel bráníme splnění našich snů Ľubomíra Bartošová: Zvláštní dědictví Ľubomíra Bartošová: Matka může svým myšlením zachránit život dítěte Ľubomíra Bartošová: Pravda je to, čemu věříte Autorka článku: Lubomíra Bartošová https://vesticalubomira.wixsite.com/oaza-pokoja Jedného dňa som sa zobudila a vnímala som svet inak ako pred tým. Niečo som videla a o pár dní na to sa to splnilo. Bol to šok. Badokonca som to brala ako trest. Ľudia si myslia, že vidieť budúcnosť je jednoduché a svet je gombička, ale opak je pravdou. Keď to začalo, mala som 15 rokov a mala som pocit, že sa topím. No a zistenie, že to nemôžem len tak ignorovať, či nemať, ma hnevalo. Brala som to tak, že nemám na výber. Tak kde je ta slobodná vôľa? Až neskôr som pochopila, že tá voľba je v tom ako s tým naložím. A tak som začala veštiť. )

Lucie Švecová: Když doma straší a nejen to

Lucie Švecová: Když doma straší a nejen to

Všichni milujeme svůj domov a pocit, že jsme někde doma. Avšak i naše obydlí má svoji paměť a vědomí. Proto se někde cítíme nevysvětlitelně dobře a někde, i když nedokážeme říci proč, se cítíme nepříjemně. A nebojte, dnešní článek nebude zas tak strašidelný, jak říká název. Dnes jsem se rozhodla napsat článek na základě mých zkušeností s prací s energiemi prostoru a i se s vámi  podělím o mojí vlastní zušenost z nedávné minulosti. Jak se cítíme v prostoru často  závisí na tom, co se odehrálo v celé historii na půdě, na které naše obydlí stojí. Také záleží na tom, kdo v daném obydlí bydlel před námi. Často se naše obydlí i stávají domovem různých zbloudilých duší a dalších energií. Všechny tyto věci mají vliv kromě toho, na to, jak se cítíme i na naše zdraví a vztahy mezi lidmi žijícími v daném prostoru, nebo i na to, jak se nám daří. Podloží obydlí Nikdy nemůžete vědět, jestli někdo před pár stoletími na místě, kde nyní stojí váš dům někdo někoho nezavraždil, nebo se neodehrálo nějaké drama. Často se při práci setkávám s energiemi nerespektu a energiemi zrady. V zemi často zůstávají fragmenty duší všech zůčastněných, jejich energie i energie celé události. S tímto vším lze velmi bezpečně  pracovat pomocí techniky léčení ve stavu théta. Energie samotného domu Následně načtu otisk všech lidí, kteří do té doby v obydlí bydleli. Nezřídka se stává, že někdo žije v harmonickém vztahu, někam se přestěhuje a najednou, jak z čistého nebe, začnou hádky. Je možné, že lidé, žijící před vámi se hodně hádali a zanechali tuto energii otisklou v prostoru domu, jeho stěnách, podlahách i stropu. Mohli zanechat např. i nevyvážení mužského a ženského principu a ač do té doby váš vztah byl vyrovnaný, tak najednou muž, nebo žena se může začít cítit velmi zvláštně. Ne zřídka, jsou na domy dané například i kletby a nařknutí. Např. jsem pracovala s domem ve kterém sám od sebe vznikl požár na půdě, bez jakékoli logické příčiny a ani hasiči, nebo policie nenašla, žádný zjevný důvod. Při práci s domem, jsem načetla, že šlo o kletbu ať dům shoří na prach. Jsou známé i případy např. tzv. „rozvodových domů“. Energie v domě V dalším kroku pracuji s energiemi, které jsou v prostoru domu. Tam se může jednat o negativní emoce, nebo strachy lidí žijící v daném prostoru. Někdy si i naše obydlí vyberou za domov různé zbloudilé duše a entity. To pak můžeme vnímat, jako že nám v domě „straší“, často např. můžete slyšet nevysvětlitelné zvuky, nebo nevysvětlitelné závany studeného průvanu. Pokud se vám toto děje, je důležité zachovat klid a vyhledat někoho, kdo si s těmito jevy dokáže poradit. Není se čeho bát, tyto energie se často snaží záskat naši pozornost, někdy i pro nás mají důležité zprávy. Pozornost se také často snaží získat jen kvůli tomu, že touží odejít do světla. Náš strach často plyne z toho, že něčemu nerozumíme, nebo je to pro nás neznámé. Vlastní čištění Se všemi popsanými jevy jde velmi bezpečně pracovat pomocí techniky léčení ve stavu théta. Veškeré načtené informace touto technikou, lze thétou jemně ošetřit. Pomocí théty lze prostor i programovat. Můžete dům pak naprogramovat, aby  znal lásku, aby vás miloval a uměl být milovaný, aby váš domov věděl, jaké to je být domovem, aby vyzařoval energii bezpečí a měl pevně stanovené hranice. Lze také naprogramovat tím, že bude vědět jak být odolný vůči energiím jako jsou právě zbloudilé duše a entity. Příklad z nedávna Nedávno jsem zrovna pracovala s vědomím našeho domu v Anglii. Podloží domu  je zrovna případ toho, že se jedná o velmi staré posvátné místo. Ze země zde vystupuje neuvěřitelně světla a čisté energie, stejně tak i velmi světla na toto místo dopadá „zhora“. Uplně cítím jak tento prostor má samočistící schopnosti. Ač ten dům miluju a miluju i vyzařování půdy pod domem, začala jsem si v prostoru domu všímat zvláštních věcí.  Třeba jsem seděla v obýváku na gauči, spokojená ve vysokých vibracích a najednou jsem pocítila neuvěřitelnou bolest v srdci a z ničeho nic začala být podrážděná a to jako že hodně…. A věděla jsem, že to není moje….Tak jsem začala pátrat…. S otiskem po minulých obyvatelích jsem již pracovala, ale i tak jsem se nacítila ještě víc na vědomí domu. Potom i s pomocí jedné ženy, jsme daly střípky dohromady. Ono je totiž i težší pracovat na svém vlastním domě, než na domě ostatních. To je jak s prací na sobě a na ostatních. Společně jsme přišly na to, že energeticky to je, jako kdyby mezi námi a sousedy nebyla zeď. A to co jsem cítila, byly energie od sousedů. Když jsem si tuto informaci „vzala do théty“ tak jsem uviděla, proč tomu tak je. Žijeme totiž v takových moderních anglických řadových domcích. Celý ten dům byl postavený najednou a pak v něm udělané 3 samostatné jednotky. Navíc jednotka sousedů a naše byla původně zamýšlená jako jeden celek a nakonec se někdo rozhodl to ještě rozpůlit. Viděla jsem tam, že v tom byl i vyloženě ekonomicky vypočítavý záměr od developerů. Celá tato energie, byla v domě otisklá. Hlavně ale ve vědomí domu bylo, že se jedná o dům jeden a ne o 3 samostatné jednotky. Tak jsem se spojila s vědomím domu a promluvila k němu a vysvětlila, co se vlastně stalo a že je vše teď jinak. Nakonec jsem vše naprogramovala pomocí théty. Tenhle proces jsem ještě 2x zopakovala, než došlo k upevnění v celkovém vědomí celé budovy. Přeji vám ať se ve svém prostoru cítíte příjemně a pokud ne, neváhejte mě kontaktovat, vždy zde je řešení. S láskou napsala Lucie Autorka: Lucie Švecová http://svecova-lucie.cz Nyní nabízím klientům 3 služby: ošetření energií Shamballa 1024, EFT, léčení ve stavu théta (ThetaHealing®). Tyto techniky si nejvíce získaly mé srdce a vykrystalizovaly do trojlístku služeb, které nabízím klientům. Jsou to metody pro harmonizaci duše, mysli, emocí, těla a života vůbec. Tyto metody si získaly mou přízeň pro jejich jednoduchost, jemnost a velký respekt k osobě klienta a trvalý efekt. Veškeré metody, které používám s klienty, jsem nejdříve vyzkoušela na sobě a jsou i mými každodenními pomocníky v udržení harmonie v mém životě. Neustále na sobě pracuji. Harmonizace sebe a ostatních se stala mou vášní a životním stylem. Stále se učím a doplňuji si své vzdělání a sleduji dění a poslední trendy ve svém oboru, abych mohla nabídnout svým klientům to nejlepší ze sebe. Ať už zažíváte hlubokou osobní krizi, nebo Vám jen nějaká část života nefunguje, nebo Vás nějaký problém vyvádí z rovnováhy, ráda Vám nabídnu pomocnou ruku a bezpečně provedu po Vaší cestě za harmonickým životem. Magdaléna Kubíčková jasnovidná léčitelka, diagnostika automatickou kresbou  )

Karel Gott: Bojím se o tento svět: "Běh světa řídí ilumináti, lóže a mysticko-okultní organizace."

Karel Gott: Bojím se o tento svět: "Běh světa řídí ilumináti, lóže a mysticko-okultní organizace."

Když už se Karel Gott rozhodne vyjádřit veřejně jiným způsobem než písní, stojí to rozhodně za to. Hovořit s ním o historii 20. století, globalizaci nebo třeba o Václavu Havlovi je silný zážitek. Matador české pop-music na chvíli odloží svůj charakteristický úsměv a vypráví například o tom, že všichni jsme jen pouhými figurkami, kterými manipulují tajemné skupiny mocných finančníků a okultistů. Muž, jenž za své poslání považuje „přivádět publikum do meditativní polohy, v níž se přenese do fiktivního světa příjemných pocitů“, varuje, že se řítíme vstříc nové orwellovské totalitě. Nelákalo vás někdy opustit dráhu zpěváka a přejít do politiky? Opravdu nelákalo. Neumím si představit, že bych mohl nalézt většího uplatnění, naplnění a radosti v jiné profesi, než v té, které se posledních čtyřicet let věnuji. Navíc pro politickou kariéru je potřeba úplně jiný druh talentu. V případě neúspěchu by návrat do showbyznysu s tím, že jsem si to rozmyslel a budu zase zpívat, byl směšný. Čeho se podle vás nedostává dnešním politikům? Některým se nedostává talentu a mnohým voličů, a zejména takových, jaké by si představovali. Ideální volič je člověk důvěřující a zcela ovladatelný. Většina voličů je však neukázněných a zlobivých a ti nikdy nebudou souhlasit s tím, že předají politikům bezmeznou důvěru, hraničící až s vazalskou oddaností, a na celé čtyři roky oslepnou a ohluchnou a budou dělat jen zdvořilé „kyvy“. Chodíte k volbám? Jdu, protože volit se má, a naštěstí znám politiky, kteří jsou konkrétní a ne tajnosnubní a dokáží mě přesvědčit, aniž bych na to potřeboval čtyři roky. Dokáží se voliči poučit ze svých omylů? Jsem přesvědčený, že zvlášť v posledních stoletích nejde o žádné omyly, naopak politika se odvíjí podle přesných scénářů, nic se neděje náhodou, i to nejhorší jako války. Vždy je o vítězích rozhodnuto dávno předtím. Stejné banky podporovaly toho, kdo je rozpoutal, a vyjednávaly s tím, kdo byl napaden. Domlouvaly se, čím budou platit, až jim budou posílat zbraně. Běh světa řídí tyto vysoké nadstátní kruhy, tzv. ilumináti nebo osvícenci, a také svaté řády a lóže až po mysticko-okultní organizace. Mohl byste to nějak upřesnit? Jde o osoby které tím pádem určují, kdo bude dělat politiku, a to ostatní už je jenom velké divadlo. Video z kanálu youtube AC24.cz Není to poněkud vykonstruované ? To by znamenalo, že jedinec, dokonce ani skupina nemá šanci cokoliv ovlivnit… Dal bych několik příkladů z historie. Pět synů jednoho slavného frankfurtského bankéře si rozdělilo sféry vlivu – jeden zůstal v domě svého otce, druhý odešel do Londýna, třetí do Paříže, další do Vídně a poslední do Neapole a financovali všechny znepřátelené strany v napoleonských válkách. Posílali si zprávy o situaci na bitevním poli po poštovních holubech, protože ti byli rychlejší než kurýři. A tak jen vyvolení byli správně informovaní, že u Waterloo byl Napoleon definitivně poražen. Jen oni mohli dělat výhodné finanční operace a ostatní utřeli nos. Anebo takové vítězství proletariátu, který vedla ruská inteligence, placená nejvyššími západními finančními a průmyslovými kruhy. Zakladatel Rudé armády Lev Trockij a jeho soudruzi byli vycvičeni na území Standard Oil v New Jersey a vysláni prezidentem newyorské banky Jacobem Schiffem do Petrohradu s podporou pro revoluci ve výši dvaceti milionů dolarů ve zlatě. Němečtí průmysloví magnáti a poradci císaře zase vybavili Lenina a jeho apoštoly z Curychu, aby pak Rusko muselo podepsat brestlitevský mír a oni mohli opustit východní frontu, kde měli zbytečné ztráty. Lenin byl vynikající spoluhráč a německý agent, Trockij zase špatný herec z Brooklynu, ale výborný řečník. Tihle hoši uměli všechno velmi dobře vyložit lidem a v jakékoliv době. Ovšem když se bolševismus nebo jiné „revoluce“ rozmontují, najednou spatříte lidi, kteří vypadají stejně jako Trockij a zjistíte, že jste zase za blbce. Zažil jste vy sám někdy nečekané překvapení takového druhu? Když jsem poprvé odjel na Západ, zmínil jsem se o našich poměrech a byl jsem kritizován, že to špatně vidím. Všichni byli levicoví, měli Che Guevaru a mleli, že je třeba myslet na většinu. Těšil jsem se do svobodného světa, že se konečně na dechnu, a místo toho jsem koukal jako blázen, kde to jsem. Chápal jsem tyto po stoje v Americe v souvislosti s válkou ve Vietnamu, vždyť tam posílali umírat své kluky. Logicky proti každé akci, která se vede, vzniká protireakce. Nemohl jsem ale s nimi diskutovat, byli strašně radikální, nesmiřitelní až zlí, ale poučil jsem se z toho. V jakém smyslu byli radikální a zlí? O ni neměli tu zkušenost a tím, že já měl příležitost poznat oba systémy, mohl jsem si věci dávat do souvislostí. Nabyl jsem přesvědčení, že komunistický systém ve východní Evropě vlastně Západu vyhovuje. A my jsme byli takové pokusné terárium. Zamezilo se velké imigraci z Východu, který si sám a ochotně tu zeď postavil. Je podle vás velmocensky rozdělen i současný svět? Bipolarita Západ – Východ už skončila, druhá strana byla totiž rozebraná. Vznikla stejně jako výsledek uspořádání světa po druhé světové válce, za to my nemůžeme, byli jsme diplomatickými manipulacemi odsouzeni stát se sovětským satelitem. Západ s Východem si ale nikdy neublíží, to už mně bylo jasné dávno. Tady bezvadně fungoval efekt rovnováhy a vzájemného zastrašování, to byla perfektní vojenská strategie – obě strany si vzájemně hlásily a kontrolovaly i schvalovaly každý vojenský krok, jako ten u nás v roce 1968. Studená válka tedy skončila, ale narůstá ekonomická nerovnováha mezi křesťanským a islámským světem. Nejčastější slovo, které padá při diskusích o stavu a vývoji dnešního světa, je globalizace. Co si o tomto jevu myslíte vy? Tady asi nebudu poslem dobrých zpráv – jak mě přátelé kdysi charakterizovali. Obávám se, že celosvětové dění směřuje k TOTÁLNÍ GLOBALIZACI, která vyústí v jednu totalitní světovládu. Časem všechny malé banky padnou – už to pomalu začíná, bankovní giganti budou fúzovat, až nakonec zbude jediný bankovní dům, který bude všem diktovat. Vznikne jedna světová měna, která bude všechno řídit, a pak už je jen krůček k bezhotovostnímu platebnímu systému pomocí mikročipů a laserových neviditelných kódů – nejspíš je budeme mít zabudované v těle. A tím bude možné z jednoho vládního centra získat o každém informaci a každého kontrolovat. Už si na to zvykáme, vnímáme to jako samozřejmost – ta identifikační čísla jsou kreditní karty. Zatím je to velmi příjemné a i další vývoj v tomto směru nám bude připadat praktický, výhodný a hlavně pohodlný, ale časem zjistíme, že jsme se stali objektem nejenom kontroly, ale i manipulace s myšlením. To zní poněkud jako orwellovská utopie... Ani ne. Bojím se toho, že se nakonec naplní všechny orwellovské vize, které při svém vzniku vypadaly tak neskutečné. Napadlo mě, že možná přijde doba, třeba se jí ještě dožiji, kdy budeme nostalgicky vzpomínat na minulé totality. V každém případě, když už se tehdy nedalo dělat vůbec nic, tak si aspoň lidé mohli pro sebe nechat své myšlenky a názory. Vraťme se ještě k české politice. Co soudíte o Václavu Havlovi? V čem například vidíte důvod jeho stále vysoké popularity v zahraničí? Václav Havel jako každá mimořádná a vyčnívající osobnost je rozporuplný, ale vždycky svůj. Dost často se zdá, že s milou poťouchlostí rozpoutává neviditelné akce, které jako by pocházely z jeho absurdních her. Někteří jeho političtí kolegové z jiných břehů se překvapivě často nechávají ukolébat jeho úsměvným výrazem jednoduchého muže, ale on v pravý čas popíše tabuli politické scény zbrusu novou a nečekanou diferenciální rovnicí, která sebejisté odpůrce dostane do kolen. Předvedl to v poslední době několikrát. Když se zeptáte v zámoří, co vědí o naší zemi, není toho většinou mnoho. Znají však jména Havel, Jágr, Hašek, Lendl, někdy Masaryk. Mimochodem myslím, že Havel se mu v některých rysech chce podobat. Kolem Havla byl vytvořen mesianistický mýtus, ale když se v Americe zeptám jeho obdivovatelů, co od něj četli, většina odpoví, že vlastně nic, ale že slyšeli, že to je odvážný, emocionální a inteligentní člověk. Přitom Havel pro svou až kultovní popularitu moc v zahraničí nedělá. Ale jeho čestné doktoráty, finanční dary od nadací nenápadně zakořeňují ve světovém povědomí jeho pověst. Nenápadně vypadající, ale výsledky jsou tady. Před několika lety jste v rozhovoru pro rakouský týdeník prohlásil, že Havel to měl za minulého režimu lehčí než vy. Jak jste to myslel? Rád bych v tom udělal jasno. Co jsem tehdy onomu rakouskému novináři řekl? Zeptal se mě, proč jsem nevyužil své pozice populárního zpěváka a nebojoval proti systému. Odpověděl jsem, že je něco jiného, když člověk doma píše a výsledek své práce předá do zahraničí, a to, když někdo ke své práci potřebuje koncertní pódium. Pokud bude mít zákaz na něj vstoupit, tak končí jeho pozice, popularita, a tím i vliv jeho názorů. Z toho dotyčný novinář usoudil, že to měl Václav Havel lehčí. Šlo o exemplární případ překroucení mé odpovědi. Ne ale náhodou, protože v té době se v některých médiích velmi cíleně útočilo na mou osobu. V té době jedno sugerování do vědomí lidí vystřídalo druhé - určovalo se koho odmítat, kritizovat, a kdo je nedotknutelný. Mnozí si pak dávali pozor, aby si se mnou nezadali, a vyčkávali. Naštěstí pro mě rozhodlo publikum, kterému nikdo nemohl zabránit přijít na koncert nebo poslat svůj hlas do ankety. Mezi mými nepřáteli se objevili staronoví známí. Připadali mně, jako by byli vyklonovaní, podobali se sobě jako vejce vejci. Dřív ale neměli dost odvahy a všimněte si, že v nové době neútočili na ty, kteří minulý režim vytvářeli. To aby nenarazili na ty nedotknutelné Domníváte se tedy, že je u nás ohrožena svoboda slova? Svoboda slova ohrožena není, ale věta už může být někomu nepohodlná. Slovo jako takové ještě nedává smysl, ale věta to už je myšlenka, a to je něco jiného. Vy můžete porovnávat českou a německou společnost. Jezdíte tam už desítky let... Pro mě je to druhý domov, tři a třicet let tam natáčím desky a mám za sebou pětadvacet turné a nespočet vystoupení. Díky tomu tam mám vynikající kolegy, mnoho přátel a neuvěřitelně věrné publikum všech generací. Partneři v mé profesi jsou spolehliví a přesní, ostatně Němci, jak známo, jsou skvělí organizátoři. A tak mi nedá, abych se nad tímto národem nezamyslel. K čemu jste při svém zamyšlení došel? Mnohokrát jsem přemýšlel nad tím, jak u tak kulturního národa mohlo dojít ke tragédii Třetí říše a následnému rozpoutání druhé světové války, za které Němci platí dodnes. Mladší generace se občas ptají, proč mají nést tíhu této viny. Je třeba si uvědomit, že historické hodnocení se nám po válce dostává jen od vítězů. A tím víc mě to nutí hledat si jiný úhel pohledu. A shledávám, že do této hry bylo zataženo viníků více. Koho teď máte na mysli? Hned prvním tahem vítězů po první světové válce byla Versaillská smlouva, kdy bylo Německo donuceno platit obrovské reparace vítězům - konkrétně 123 miliard zlatých marek a 26 procent z hodnoty německého vývozu ročně. Tím pádem se Německo dostalo do chronické inflace a krize. To jsou ale dost známá historická fakta... Jistě, ale další kontexty tak známé nejsou. Krize a inflace samozřejmě vedly k pozdržování německých plateb. A tak byla světovými bankéři založena ve Švýcarsku mezinárodní banka pro platební vyrovnávání. A jejím prostřednictvím se mohly pohledávky jedné země převádět z konta druhé země. Tento plán, zvaný Dawes, tento systém půjček pro Německo, přinášel vysoké zisky. Dnes už jsou přístupné dokumenty o tom, že americké banky a průmysl se podílely na vzestupu Hitlera. Guvernér Reichs Bank a zároveň ministr financí Schacht byl geniální ekonomický stratég, který zjistil, že z pozice slabého Německa neuspěje, a že tudíž musí vybudovat zbrojní průmysl z úvěrových obchodů. Po projednání partnerství s Britskou národní bankou sloučil ekonomický establishment. Ze všech dluhů se nakonec Německo ocitlo v krizi a toho využila NSDAP. S tím už Schacht neměl nic společného. U norimberského procesu byl jedním ze tří osvobozených, protože takového člověka - jako řadu jiných - Spojenci potřebovali. Když už jsme u historie našich západních sousedů - Co si myslíte o poválečném odsunu Němců z Československa? O tom bylo rozhodnuto jinde, ale stínem na našich vztazích zůstává to, jakým způsobem byl prováděn. Vina na rozbitých vztazích však nikdy není jednostranná. Odsun německé šedé zóny z pohraničí neprobíhal o nic jemněji než vyhnání Čechů před válkou. Když už se zdá, že je většina lidí na obou stranách schopna odpustit, včas se objeví nějaký vytloukač politického kapitálu. Věříte v odpuštění a ničím nezatížené vztahy mezi Čechy a Němci? K odpuštění musí dojít a snad to udělá další generace. V minulosti to tak bylo, vždyť v Praze se odnepaměti střetávaly tři kultury - česká, německá a židovská. Většinu času spolu dobře vycházely, prolínaly se, a dokonce si pár desítek let i velmi dobře žily. Prolínání jednotlivých kultur má v určitém kontextu i komický přídech, když se například hovoří o uměleckých pokladech našich vlastenců, tak si vychutnávám takové lahůdky, že libreta našich národních oper - Braniboři v Čechách a Dalibor - napsal přítel Bedřicha Smetany Josef Wenzig německy a teprve po složení hudby byla přeložena do češtiny. Smetana v psané češtině nebyl zrovna doma. Nejinak tomu bylo v českých vlasteneckých salonech, později v kavárně Arco, kde sedávali svorně čeští a němečtí židovští literáti, bratři Čapkové, Max Brod, Franz Kafka, Franz Werfel, čeština tu bez jakéhokoliv nepřátelství střídala němčinu. Bohužel pod soužitím národnostních skupin, i když bylo dobré a trvalo tak dlouho, latentně dřímaly mocenské spory, takže se stalo, co se stalo. Jak si vlastně vysvětlujete svoji velkou popularitu v Německu? Byl jsem asi ve správný čas na správném místě a se správnou písní. První album jsem v Německu vydal v roce 1968 a hned jsem za něj obdržel zlatou desku za 300 000 prodaných nosičů. A to celé se pak sedmdesátkrát opakovalo. Čas byl ovšem jiný, písně jiné, jen místo zůstalo. Jeden německý novinář se kdysi nad mou popularitou zamýšlel. Je to jednoduché a přesné. Přijel jsem z komunistického světa - bez ohledu na to, že jsme byli sousedé, stál mezi námi ostnatý drát a zeď. Moc jsme se nesetkávali. Najednou k nim do doby studentských revolt, mezi hořící auta a rozbité výklady, přijel mladík z obávaného komunistického světa, který vypadal úplně jinak než jejich tvrdě protestující mládež. Nebyli to zrovna čistě vymydlení chlapci, zatímco já přišel elegantně oblečený, slušně vypadající s písněmi o lásce a krásném světě. S jakým nejvýznamnějším Němcem jste se jako hvězda tamní pop-music setkal? Počínaje rokem 1968 jsem se setkal se všemi spolkovými kancléři, několika prezidenty a téměř se všemi významnými umělci. Nedávno jsem obdržel Eurocenu ve Vídni a mezi oceněnými umělci byla taková jména jako herec Mario Adorf a největší žijící malíř vídeňské surrealistické školy Ernst Fuchs. Zmínil jste se, že jste jen v Německu získal sedmdesátkrát zlatou desku. Zpíváte už několik desítek let, letos vám bude dvaašedesát. Máte představu o životním stylu mladých lidí? Jak třeba jako zpěvák vnímáte oblibu dnes tak rozšířených techno párty? Bylo by smutné, kdyby dnešní generace mladých nebyla jiná než my. Naši rodiče si také mysleli, že jsme se s rokenrolem zbláznili. Mně spíš vadí, že hudba na techno párty nehraje hlavní roli. Interpreti té hudby zůstávají anonymní. Dřív existovaly kulty skvělých zpěváků a kapel, dnes se víc předvádějí dýdžejové. A to je celé nějak naruby. Vzpomínám si, jak kultovní anglický diskžokej John Peel řekl - Já přece nikdy nesmím mít pocit, že jsem slavnější než mé desky. V čem je největší rozdíl mezi vaší generací a generací dnešních dvacetiletých? Jsou určitě sebevědomější, než jsme byli my. A to je dobře. My byli vychováváni k pokoře, nezdravé skromnosti a k tomu, abychom nevyčnívali. Všichni si byli rovni a nebylo radno si vyskakovat. Je to také generace, která samozřejmě zachází s technickými vymoženostmi, o kterých se lidem před dvaceti lety ani nesnilo. A co vy - jaký je váš vztah k počítačům, k internetu? Zprvu byl můj vztah dost rezervovaný. Koneckonců mám možnost pozorovat práci s počítači v nahrávacích studiích a všechny zázraky moderní zvukové techniky používám doma. Stále ještě mě například fascinuje digitální zvukový záznam. Děkuji době, v které nám technika umožňuje tak úžasné věci, dnes už vím, že odmítat tyto možnosti je nesmysl, protože člověk může zůstat na štrece a přestat komunikovat. Tento rozhovor je trochu jiný než ty desítky, možná stovky jiných, které jste za život poskytl. Nehovořili jsme příliš o vaší kariéře, o zpívání, ale spíš o politice a historii. Mluvme teď ještě chvíli o osobě Karla Gotta. Jak byste sám sebe charakterizoval? Lidé říkají, že mám docela dobrý charakter. Ale jinak jsem zpěvák - tenor, který rád zpívá romantické písně, protože jsou melodické, vyznávají lásku. Zpívám ale rád i swing, rock a džez, s kterým jsem začínal. Mám rád každou kvalitní muziku, i lidovky. A největší radost pro mě je, když se mi podaří dostat publikum do té správné nálady, až do meditativní polohy, v níž se přenesou do fiktivního světa příjemných pocitů. Máte nějaké meze ve zveřejňování soukromí? Já ano, ale bulvární tisk ne. Věříte v přátelství se ženou? Věřím, ale chtě nechtě se tam vždy vloudí myšlenka na nějaký vztah. Co soudíte o feminismu? Ze všech - ismů je mi sympatický surrealismus, kubismus a impresionismus. Ženy však maluji rád. Jiří Bartoška v jednom rozhovoru prohlásil, že má své "lejno na botě". Je něco i ve vašem životě, o čem dnes víte, že jste neměl dělat? Neměli jsme zvát Jiřího Bartošku na můj koncert v Carnegie Hall, protože kudy chodí, tak to pomlouvá. Všichni, kteří tam od nás byli, to považují za úžasný zážitek. Dvěma Čechům a super kapele se podařilo, aby obecenstvo po tři hodiny řvalo nadšením a vstávalo. Panu Bartoškovi se to nelíbilo. Odešel o pauze, protože si myslel, že už je konec. Jak potom může něco hodnotit. Prý z toho děláme, že jsme dobyli New York, a přitom šlo o akci pro emigranty. Vždyť v Americe všichni odněkud přišli a původní Američané - Indiáni také splynuli, už dávno nosí kravatu. Snášíte kritiku? Pokud budu něco tvořit, musím se s ní naučit žít. Kdo nic nevytvořil, před tím nic neobstojí. Moc dobře vím, že pokud někdo chce špatnou kritiku na Karla Gotta, ví, za kým má jít. Já je ani nebudu jmenovat, nebudu jim přece dělat reklamu. Cítíte se jako bohatý člověk? Bohatství člověka se měří podle toho, jak dokáže nakládat se svým volným časem. Podle tohoto měřítka jsem chudý jako kostelní myš. Mají podle vás bohatí lidé nějaké povinnosti ke společnosti? Podle toho, jak ke svému bohatství přišli. Přináší bohatství samotu? Na svých cestách po světě jsem byl mnohokrát pozván do různých klubů opravdu bohatých lidí. Nepřipadali mi nijak osamělí. Máte nějaké neřesti?Bohužel se příliš rozpovídávám před novináři. ZDROJ Lidové noviny:  redaktorka MACHALICKÁ, Jana. rozhovor s Karel Gott: „Bojím se o tento svět“. Lidové noviny. 2001-06-08. Vyšlo v Magazínu Lidových novin )

Pohanský kruh: Svatý Václav český kníže - příběh zrádce národa

Pohanský kruh: Svatý Václav český kníže - příběh zrádce národa

Připomínáme: O málokterém českém panovníkovi bylo napsáno tolik, jako o knížeti Václavovi (907(8) – 935(6)), jehož násilnou smrt si každým rokem koncem září připomínáme. Václavovo jméno bývá spojováno s faktickým vznikem české státnosti a způsob, jímž zemřel, byl jedním z důvodů jeho pozdějšího kultu a svatořečení. Pokud však odhlédneme od tendenčních snah křesťanských historiků a církve potřebujících za každou cenu na úsvitu zdokumentovaných českých dějin „vytvořit“ muže Václavova formátu, který by legitimizoval naši tisíciletou příslušnost ke „křesťanským civilizačním a kulturním hodnotám“, dostáváme zcela jiný obraz – obraz muže, který zradil nejen zájmy národa, jemuž vládl, ale také odkaz a tradice předků, muže, který svou politikou natrvalo rozdělil obyvatelstvo své země, vytvořil atmosféru nesvobody, nedůvěry, přetvářky a nejistoty, muže slabocha, pokrytce a zbabělce. Václav vyrůstal v nelehké době.  R. 895 setřásly české kmeny nadvládu Velké Moravy a o 11 let později, po bitvě u Nitry r. 906,Velkomoravská říše definitivně zaniká, čímž ovšem končí také sen o udržení silného slovanského státního celku ve střední Evropě, schopného čelit trvalému ohrožení mocnými Franky na západě. České a moravské kmeny se tak dostávají do podobné situace, jako jazykově, kulturně i pokrevně prakticky identické kmeny Polabských Slovanů na severozápadě. Přestože roku 911 umírá východofrancký král Ludvík Dítě, jímž vymírá rod Karlovců a říše se rozpadá na kmenová vévodství Sasů, Franků, Švábů, Bavorů a Lotrinců (Němci v té době ještě neexistují, vznikají později splynutím těchto kmenů), je každý z těchto státních celků, v očích Říma navíc politicky jištěný již dávno téměř dokončenou christianizací, dostečně silný na to, aby mohl bez větších obav z vlastního ohrožení zahájit expanzi na východ. Nástup německého živlu tímto také skutečně začíná a trvá dlouhých tisíc let – v podstatě až do skončení druhé světové války… České knížectví se od začátku orientuje na Bavorsko, s nímž zůstává ve stavu vazalství – vojensky i politicky podřízeného postavení respektujícího formální nezávislost Čech. V r. 921 umírá Václavův otec Vratislav. Nový saský král Jindřich si téhož roku podmaňujebavorského vládce Arnulfa, čímž se těžiště moci německy mluvících národů přesouvá z Bavorska do Saska a Češi se ocitají v izolaci a bez knížete. Kmenový sněm pověřuje vládou za nedospělého Václavajeho matku Drahomíru, ale chlapcovu výchovu svěřuje do rukou babičky Ludmily, zatímco výchova bratra Boleslava zůstává v rukou matky, Ludmiliny snachy, pocházející z polabského kmene Stodoranů. Zde nastává první kritický moment Václavova života. Dospívající chlapec, který v pro muže přelomovém věku nepoznává dostatečně vliv otce, se namísto vlivu mužné společnosti dostává pod silné (a pro jeho další život naprosto určující) působení staré ženy, bigotní křesťanky se silnými manipulativními sklony, snažící se zákulisním způsobem o ovlivňování řady politických záležitostí země mimo rámec pravomocí svěřených jí – navíc pouze dočasně – kmenovým sněmem. Ludmila, ač sama původně aktivní pohanka, do země neustále zve další a další bavorské mnichy, prosazuje pokračující podřizování se Bavorsku, a především intenzivně bojuje proti dávným rodovým, tedy zejména pohanským,  právům, čímž se se dostává do prudkého protikladu vůči Drahomíře, která pod vlivem stále znepokojivějších zpráv ze země svých Stodoranů nepřestává snít o silném slovanském státu, táhnoucím se od Baltu po Karpaty, schopném účinně se postavit ohrožení ze Západu. Kněžna s hořkostí sleduje, jak se její prvorozený Václav působením babičky mění namísto v silného vládce hrdé země v měkotu a „blouznivce, který se více modlí, nežli mluví“, jak o něm posměšně prohlašují u bavorského dvora. Pod vlivem dalších a dalších zpráv, přicházejících z Polabí o vyvražďování jejího lidu Sasy v rámci šíření „křesťanské lásky“, si Drahomíra uvědomí, že z Václava těžko kdy bude pod vlivem Ludmily ten silný vládce, v jakého u svého prvorozeného syna doufala. Ludmilina podpora bavorským zájmům dále sílí, do Čech neustále proudí další a další křesťanští misionáři, přijímaní lidmi jako nositelé cizí víry, jazyka i kultury většinou s nevolí či útrpným úsměvem. Proti tomu všemu je Drahomíra téměř bezmocná, přičemž je nucena sledovat, jak ve střední Evropě měsíc po měsíci narůstá vliv Sasů, netajících se otevřenou nenávistí ke Slovanům, vliv, který přitom Ludmila naprosto podceňuje. V září 921 proto nakonec nechá Ludmilu na jejím hradišti Tetíně zabít. Fakt Ludmiliny smrti bývá velmi často křesťanskými historiky interpretován jako akt tvrdosti a snad i téměř zločinného charakteru Drahomíry, zejména v protikladu ke křesťansky ctnostné a později svatořečené Ludmile. Ludmilina smrt bývá vykládána jako vražda ctnostné křesťanky zorganizovaná pohankou bažící po moci a žárlící na její vliv. Jde však o zásadní omyl – jednak Drahomíra sama byla nejpozději od sňatku s Vratislavem křesťankou, byť – podobně jako většina křesťanů její doby i všech časů, co kdy byly – pravděpodobně pouze z účelových důvodů, majících zajistit jí i jejímu svazku s Vratislavem přízeň či alespoň toleranci mocných západních sousedů. Druhou nepravdou je, že šlo o ryzí vraždu, která byla provedena uškrcením, a to prý z důvodu, aby nebyla prolita Ludmilina krev a zabránilo se tak možnosti jejího pozdějšího svatořečení. Realita je opět naprosto jiná a pochopíme ji, pokud důkladněji prostudujeme zvyklosti polabských kmenů, z nichž Drahomíra pocházela.  Pokud by totiž bylo cílem neprolít Ludmilinu krev, mohla Drahomíra „zařídit“ tchýnino otrávení, zlomení vazu apod., ale nebyl by důvod Ludmilu zrovna škrtit. Ludmila byla ve skutečnosti uškrcena proto, že nemělo jít o vraždu či pomstu zhrzené snachy, ale o TREST, doslova o popravu – uškrcením totiž zabíjeli Stodorané zajaté nepřátele či zrádce z řad vlastních lidí, kteří byli usvědčeni a odsouzeni. Drahomíra tímto způsobem chtěla zřejmě demonstrovat odpor k Ludmiliným postojům, trvalému zrazování zájmů knížectví dle svého pojetí  a zejména způsobu výchovy syna Václava, budoucího vládce české země. Pro Václava znamená smrt babičky, k níž měl hluboký citový vztah, hluboký otřes. R. 925 se ujímá vlády a jedním z jeho prvních kroků je vyhnání matky ze země. Poté pokračuje v babiččině díle – sleduje dlouhodobou českou orientaci na Bavorsko a obnovuje spojenectví s jeho vévodou Arnulfem, ale neuznává jeho podřízenost saskému Jindřichovi, čímž se v této složité situaci snaží zaujmout pozici nejvýhodnější pro zájmy země. Když však dva roky nato Arnulf z ryze pragmatických důvodů prohlubuje spojenectví s Jindřichem, vypovídá mu Václav spojenectví a přestává mu platit tradiční poplatek. Silného Jindřicha tím však osudově podceňuje – jde totiž o dravého a všehoschopného vládce, který touží rozšířit svou moc především na úkor sousedních slovanských zemí. Saský vládce Jindřich je v pravém slova smyslu křesťanským fanatikem, ve své době se silně protislovanským zaměřením. Sestavuje speciální oddíly, které po celém Sasku chytají různé vrahy, zloděje a další zločince, a tyto za příslib beztrestnosti posílá proti polabským Slovanům, na jejichž území mají dle vlastního uvážení škodit a připravovat tak půdu pro Jindřichův vpád. K dlouho chystanému útoku dochází v roce 928. Jindřich táhne nejprve na Stodorany, dobývá jejich středisko Branibor a zajímá knížete Tugumíra, Drahomířina blízkého příbuzného. Nato se však rychle spojují další polabské kmeny – iniciativa vychází zřejmě od Glomačů, kteří poté dokáží vojensky sjednotit i vzájemně znepřátelené kmeny ze svazů Obodritů a Luticů. Jindřich se této síly nejprve zalekne a částečně se stahuje, čehož Slované využívají a vytvářejí opravdu silnou armádu. Ta však postrádá jednotné velení, zejména po odštěpení Luticů, kterým vyhovují spíše izolované akce partyzánského typu a Jindřichem se, vzhledem ke své východnější poloze, necítí být sami tolik ohroženi. Odstoupení národa, považovaného za nejstatečnější polabský kmen, disponující nejlepšími válečníky (a údajně i nejkrásnějšími ženami), se brzy projeví. 4. září 929 saští vojevůdci Bernard a Dietmar v bitvě u Lenčice (Lunkini, dnes Lenzen) dosahují nad polabskými Slovany rozhodujícího vítězství, kdy díky dobře zvolené strategii, času, místu boje i momentu překvapení zcela pokořují hlavní slovanské síly. V bitvě umírá dle dobových informací kronikáře Thietmara něco mezi 120 000 a 200 000 polabskými Slovany, čímž je jejich bojová síla nadlouho zlomena a země od Krušných hor po Balt se zcela otevírají soudobému saskému „právu“, tedy genocidě, násilné christianizaci a ekonomickému vykořisťování vítěznou stranou. Václav měl o celém tažení od svých zvědů velmi dobré informace. Přestože obdržel velmi mnoho úpěnlivých proseb o pomoc od rodu své matky i dalších polabských kmenů, neudělal naprosto nic – jednak snad ze strachu ze saské odplaty, jednak nesporně proto, že nešlo o křesťany, takže je zřejmě považoval za pouhá „lepší zvířata“. Saské a bavorské hodnoty mu totiž evidentně říkaly více, než závazky k lidem své krve, o které se měl starat. S Jindřichem si notoval zejména ve dvou, pro křesťana 10. století zásadních oblastech: v boji proti otroctví a tažení proti mnohoženství. Neúnavné prosazování nových hodnot dle papežských vzorců vytvořilo v zemi Václavovi mnoho nepřátel a společnost, předtím víceméně vždy sjednotitelnou okolo tradičních hodnot, výrazně rozdělilo. Přitom šlo – z praktického hlediska –o pouhý dogmatismus, nikoliv o prosazování pokroku v oblastech, kde by to bylo žádoucí. Otrokářství v pohanských podmínkách slovanských či germánských státních a polostátních útvarů totiž většinou znamenalo, že se „otrok“ stal po roce či dvou téměř plnoprávným členem společenství, do něhož byl prodán. Takto byl synem bývalé otrokyně například i nechvalně proslulý vládce Kyjevské Rusi Vladimír, či některá polská knížata. Polygamie se potom řídila přísnými rodovými pravidly, diktovanými zejména nutností dobře se postarat o vdovy, jichž bylo v časech neustálých válek vždy dost a dost a jimž (a samozřejmě i jejich dětem) v případě trvalého osamění a ztráty mužské ochrany hrozil bez pomoci rodu opravdu nezáviděníhodný osud. Muž, který chtěl mít více žen, tak musel většinou toto rozhodnutí obhájit před představenými rodu. Ve skutečnosti tedy ve Václavově případě nešlo o žádný boj za lepší svět, ale spíše o naivní fanatismus, popřípadě o vypočítavé jednání mající za cíl vytvořit mu přátele a spojence v jím tolik obdivovaných kruzích západní křesťanské církve. Podobně kontroverzní bylo Václavovo počínání i v jiných oblastech, např. v boji proti údajným lidským obětem. Lze tak jen spekulovat, co mohlo být pro obyvatelstvo na územích dobytých nepřítelem snesitelnější – zdali situace, kdy je dobylo pohanské vojsko, které zabíjelo většinou pouze ozbrojené muže, zatímco ostatní buďto bralo do „otroctví“ nebo nechávalo bez povšimnutí (přičemž z tisíce „otroků“ byl poté možná jeden, který měl navíc atributy nesporného nepřítele, rituálně obětován), nebo vojsko křesťanské, které „otroky“ brát nesmělo, takže zabíjelo všechny včetně žen, dětí a starců, popřípadě nejvýše ušetřilo ty, co se nechali pokřtít… Václav si svým rozhodnutím nepomoci polabským kmenům ještě více znepřátelil matku Drahomíru (kterou mezitím povolal z vyhnanství zpátky) i bratra a téměř ztratil podporu domácích rodů, jejichž stařešinové dokázali ve své hrdosti těžko přenést přes srdce, že zemi vládne bázlivý muž, jemuž je cizí agresor stejné víry bližší, než matčin rod, který smrtelně ohrožuje, a zejména který odmítá obranu své země, a to i tehdy, pokud je válka spravedlivá a mohla by zemi přinést vítězství. Proto když Jindřich vtrhl na jaře 929 dvěma mocnými proudy nakonec i do Čech, odmítla většina domácích knížat pod Václavovým velením bojovat, přestože autoritu jeho otce Vratislava, děda Bořivoje a dalších knížat v časech války většinou nezpochybňovala. Václav zjišťuje, že s Jindřichem aktivně bojuje i muž, jemuž se snažil tolik zalíbit a jemuž tolik podlézal – bavorský vévoda Arnulf. Toto poznání v něm však neprobudí spravedlivý hněv (jak bychom čekali), ani touhu se statečně a se zbraní v ruce této zradě postavit, ale kapitulantství. K obraně země měl přitom Václav i přes početně slabší síly mnohem lepší geografické podmínky než o rok dříve statečně se bráníci polabské kmeny – terén byl podstatně členitější, na mnoha místech hornatý a silně zalesněný, což vždy vyhovovalo mnohem více slovanskému než germánskému způsobu boje. Václav se však ochotně spojeným Arnulfovým a Jindřichovým silám vzdává a němečtí vládcové, unavení dlouhým tažením a ztrátami v Polabí, rádi přijímají. Václav uznává svrchovanost krále Jindřicha a tradiční tribut (drahé kovy a dobytek) je od té doby placen namísto do Bavorska do Saska. Na „oplátku“ je pražský kníže Němci uznán za neomezeného vládce Čech a za plnoprávného člena společenství křesťanských vládců. Tento křesťanskými historiky vychvalovaný „státotvorný“ čin je ve skutečnosti okamžikem vzniku jednoho z tradičních rysů české národní povahy: tváří v tvář nebezpečí se vždy vzdát. Tímto okamžikem se také začíná formovat tradiční německý pohled na Čechy, od té doby snad stokrát potvrzený: pohrdání. Zatímco polabského Slovana Němec ze srdce nenáviděl, ale ctil jeho statečnost (i proto dnes samotní Němci velmi ochotně rekonstruují některá polabská slovanská hradiště), Rusovi se stejným dílem vysmíval a stejným se ho bál, nad Čecha se lhostejně povyšoval. Ne nadarmo to byl právě „svatý“ Václav, koho dávali Němci v čase válečné okupace Čechům za vzor, jak bychom se měli k Němcům chovat … Václav tedy „elegantně“ dosahuje významného politického úspěchu: aniž by musel bojovat, je shodně Bavory i Sasy potvrzen za svrchovaného vládce českého území … a má volné ruce, aby dokončil to, k čemu byl vychováván babičkou – christianizaci. A tohoto úkolu se ujímá s opravdu značnou vervou: oč bázlivější byl tváří v tvář nepříteli ohrožujícímu jeho vlastní zemi, oč váhavější byl v pomoci lidem své krve vražděným křesťanskými fanatiky, o to důraznější je v likvidaci všeho, co je ve spojení s „modloslužebnictvím“, ovládajícím v převážné míře i v jeho době dosud českou zemi. Křesťanské misie nebyly v Čechách ničím novým, do země proudili apologeti „pravé víry“ od západu i východu již mnoho desetiletí před Václavovou vládou – křesťany tak byli jak Václavův děd Bořivoj, tak i otec Vratislav. Geograficky a především kulturně zcela cizí křesťanství se však ujímalo velmi zvolna a rozhodně nebylo schopné přirozeným způsobem vytlačit ani výrazněji omezit tisíciletou pohanskou rodovou víru – na křesťany bylo většinou společností pohlíženo se shovívavým úsměvem, v nejlepším případě pak Ježíš přibyl jako okrajový idol do pantheonu uctívaných božstev. Tento stav se Václav rozhodl jednou provždy změnit, takže – chráněn svou mocí – osobně kácel posvátné háje, vyvracel idoly, vyháněl a zesměšňoval žrece, a nové „ovečky“ získával většinou nabídkami hmotných výhod – členství v knížecí družině, přidělování různých majetkových práv apod. Jak již bylo uvedeno, tento stav společnost silně polarizoval – nové elity již nebyly voleny kmenovými radami na základě nesporných kvalit, ale dosazovány „shora“ z důvodu zásluh na nové víře, dle toho, jak se dokázali zalíbit knížeti nekriticky prosazujícímu křesťanství. Novou kulturu přitom přinášeli většinou cizojazyční cizinci, kteří domácím reáliím příliš nerozuměli a ani se o to nesnažili.Tímto okamžikem začíná nejen v českých, ale i dalších slovanských zemích tradiční rozpor, daný faktem odtrženosti života elit od života „prostých lidí“, kdy tyto elity pak nejsou schopny masy ovládnout jinak, nežli násilím, čímž definitivně zanikají staré rodové svobody, moc kmenových rad volených „zdola“, a nastupuje nesvobodný poddanský a později nevolnický stav, jenž brzdí a rdousí celou společnost. Přitom i pokud vznikají nové, křesťanské elity z „vlastních“, tedy tuzemských zdrojů, jde většinou o lidi, pro něž je snadné oprostit se od tradičních rodových hodnot, spojených především s pohanstvím, popřípadě o ambiciózní jedince, kteří by se však dle rodových měřítek bez „zásahu zvenčí“ prosadit nedokázali – autorita takto dosazeného vůdce je potom mizivá a ten je nucen společnost ovládat pouze strachem a svou mocí, čímž ji ještě více rozděluje… Oč oblíbenější byl Václav v Bavorsku či Sasku, o to více slábla jeho politická moc v Čechách. Jeho vyžívání se ve stavbě různých kostelů, kostelíků a klášterů jej odvádělo od soustředění se na posilování či aspoň udržení hospodářské a vojenské síly země. R. 933 bavorský Arnulf oživuje staré plány na spojení s Itálií, což představuje šanci i pro Čechy. Boleslav v tom vidí pro zemi šanci na obnovení dávného spojenectví s Bavory a vypovězení války Sasům, čímž by bylo možno naplnit i přání matky – vyhnat je ze slovanských území severně od Krušných hor. Jeho názor však není rozhodující – vládcem země je Václav, který má – jak už je u něj typické – zcela jiné představy: s Bavorskem i Saskem obnovit spojenecké smlouvy a zemi zajistit čistě diplomatickou cestou. Spor mezi bratry vrcholí začátkem podzimu 935 (936). Boleslav Václavovi vyčítá, že oslabuje zemi, že ji vnitřně rozdělil a popřením starých rodových práv pro zemi ztratil spoustu vnitřních oddaných spojenců. Zřejmě mu připomíná i zradu na matce a jejím rodu. Václav se s bratrem nehádá, pouze se s typickou povýšeneckou blahosklonností sebejistého křesťana, jenž se domnívá, že ví vše, neboť mu to sdělil Bůh, na vše usmívá; situaci tím ovšem silně podceňuje. Boleslavovo odhodlání „nandat to“ Sasům (jimž mezitím vážně onemocní Václavův téměř idol král Jindřich) i jeho znechucení bratrem jsou však už tak obrovské, že vše spěje k ráznému rozuzlení. 28. září 935 (936), kdy Václav při návštěvě bratrova hradiště (dnešní Stará Boleslav) pospíchá na ranní bohoslužbu, je dohnán Boleslavem. Mezi bratry vypukne prudká hádka, na jejímž konci povalí silnější Václav Boleslava na zem. Poté vstane a pokračuje v cestě ke kostelu. To vše sledují Boleslavovi družiníci, kteří když vidí svého vůdce ležet na zemi, Václava doběhnou a u vrat do kostela probodnou mečem. Boleslavova družina nato zaútočí na překvapenou Václavovu a obrací ji na útěk.  Po návratu do Prahy proběhne rychlý, prudký a krvavý boj mezi příznivci obou bratrů, na jehož konci je Boleslav potvrzen jako nový český panovník. Nový panovník jedná rychle a rázně. Nejprve zaútočí na luckého knížete, který se snaží nezávisle na Praze domluvit spojenectví se Sasy. Poráží ho a nato vítězí i nad saským vojskem, které spěchá Lučanům na pomoc. Získává přitom řadu spojenců, kteří se od bratra předtím odvrátili – a ač sám (pragmatický, tedy politický) křesťan, nikterak nepokračuje v bratrově christianizační politice a nemá problémy s uznáváním starých práv všude tam, kde to nebrání zájmům jeho vlády. Dobývá Moravu, Pováží, Slezsko, Krakovsko, Sandoměřsko a Červenou Rus a teprve poté, co král Ota urovnává situaci a zaútočí r. 950 na Čechy, uzavírá s ním mírovou smlouvu, která sice opět z Čech vytváří vůči mezitím vznikající mocné „Svaté říši římské“ vazalský stát, ale tentokrát na základě boje a za mnohem důstojnějších podmínek, než byly ty, jež předtím dobrovolně a slabošsky nabízel Sasům Václav. Boleslavovy “Velké Čechy” nakonec vydrží déle, než Svatoplukova Velká Morava… Václav je mrtev a začíná vznikat jeho kult – svatováclavská legenda. Křesťané si uvědomí zoufalý nedostatek tolik potřebných „hrdinů“, kteří mají – na základě většinou vymyšlených či aspoň silně přikrášlených legend – vytěsnit z myslí na křesťanství násilně obraceného lidu dávnou úctu k bohům, ochráncům domů a sídel, hrdinům. A proto stejně, jako kradou posvátná pohanská místa, aby na nich dílem stavěli křesťanské kostely a dílem je ničili, kradou i životy reálných lidí a dosazují do nich takové okolnosti, které potřebují k vytvoření obrazu odlidštěných „svatých“, obrazu, jenž má posílit pozici křesťanství v očích věřících.  Především z důvodu mučednické smrti si zvolí Václava – nic jiného v tom opravdu nehledejme, neboť například Břetislav II. udělal pro konečnou dominanci křesťanství v českých zemích mnohem více, nicméně ke své „újmě“ zemřel přirozenou smrtí. Jsou tedy vymýšleny „zázraky“, které kníže údajně prováděl, jsou svěceny jeho ostatky, smyšlené či silně pozměněné reálie jeho života jsou vyprávěny v kostelích věřícím a Václav začíná být vydáván za to, čím nikdy nebyl – za patrona české země, za jejího ochránce, za pravého státotvorce. Tento umělý obraz je dlouho důležitý, neboť od 19. století hledá silně se emancipující český národ zoufale někoho, ke komu by se mohl v dávné minulosti upnout, a to v tehdejší době zatím není možné na jiném, než křesťanském základě. Dnes však již můžeme tento pohled opustit, neboť víme (a dokážeme si přiznat) více! Václava tak vidíme v celé jeho pravdě: jako bázlivého muže upřednostňujícího cizácké souvěrce před vlastní krví, jako státníka bojícího se mužného boje, jako ignoranta pohrdajícího tisíciletou kulturou, která jeho národ dovedla až do míst, v nichž mu bylo souzeno vládnout, jako muže, který svůj lid nenávratně rozdělil a zbavil jeho dávných práv, jako zrádce rodu své matky … a jako otce či vzor všech vlastností z tohoto vyplývajících a dnes považovaných za typicky „české“, které našemu národu sice párkrát zajistily prosté fyzické přežití, ale mnohem častěji jej morálně srazily na kolena a ponížily do nejhlubších pater jeho kdysi hrdé duše. AUTOR:  Pohanský kruh )

Věra Ovečková: Bílá rasa vymírá! Proč tomu tak je?

Věra Ovečková: Bílá rasa vymírá! Proč tomu tak je?

Pro pochopení vysvětlím hlubší význam některých použitých výrazů. Tak nejdříve slovo „RASA“. Dnes toto slovo chápeme výlučně jako typy lidí – rasa bílá, černá nebo žlutá, odvozené slovo „rasismus“ znamená nerovnost jednotlivých ras.  Vrátíme-li se hodně tisíc let zpět do historie, s úžasem zjistíme, že „RASA“ je zkratka slov Rod Asů Strany Asů (Strany = z kraje). Asové jsou potomky Bílých Bohů, je to vojenský název Árijců (= Pozemšťanů, ale potomků Bohů, žijících na Zemi), kteří obývali území nazývané Asia – Velká Tartarie. Asia znamenala „krajina“ Asů, Asia = As i ja (já). Bílá nebo Sviata Rasa, o níž se ve Védách hovoří, znamená jasnou, čistou, moudrou, zářící, spojenou se Světlem (Bohem) a vycházející ze Světla (Boha), nikoliv „svatou“ v křesťanském pojetí nebo „bílou“ jako současné dělení ras. Asia byla Dŕžavou  Asů. Jejím základem byl národ, což v tehdejším chápání znamenalo souhrn rodů s mnoha rodinami. Dŕžava oproti státu nemá vládce. Je to zřízení založené na znalosti informačně-energetické struktury člověka. Život v takovém zřízení stojí na dodržování (Dŕžavě – držení – dodržování) života v harmonii s Přírodou, na dodržování Přikázání (ctít své Bohy a Předky podle slovansko-árijských véd) a žít podle Svědomí (což znamená – světlé vědomí). V takovéto společnosti se lidé dělili na „kasty“, ale nikoliv kasty - tvrdé rozdělení lidí, jak je známe v současné Indii. Kasty podle slovansko-árijských véd sdružovaly lidi stejných schopností. Nezáleželo tedy na postavení rodiny v rámci rodu, ale na vrozených schopnostech dítěte, které se určovaly podle tvaru a barvy aury. Společnost, která je postavená na těchto poznáních, využívající vrozené schopnosti jedince, jež se ještě v průběhu života učením prohlubovaly, umožnila vytvořit odolnou strukturu společenského zřízení. Tato struktura byla velmi silná a z venku nenarušitelná, přetrvala dlouhá tisíciletí.  Teprve v dějinách nám již historicky známých, kdy se do slovansko-árijských rodů mísilo cizí obyvatelstvo, které s sebou přineslo zjednodušené víry obsahující zkreslené nebo již vůbec žádné informace o minulosti, stavbě Vesmíru, Země a vývoji života na Zemi. Takto postupně zevnitř nahlodávaly vnitřní prastarý systém Slovanů a Árijců, oslabovali jej, až došlo k duchovně-morální degradaci celého národa. Výsledkem je přechod z državy na státní zřízení s vládou lidí nízké morálky dychtících po moci, bohatství a rozkoši. Výsledkem je přijetí křesťanství - cizí víry v jednoho Boha, která z nás cíleně dělá pouze otroky, služebníky boží a již novorozenci v ní pykají za hříchy světa. Tato víra s sebou nese otroctví, smrt a záhubu, nikoliv rozkvět a světlo. Výsledkem je přetržení spojení s Moudrostí a Věděním Předků. Ty národy, které to již pochopily – např. Japonsko, Čína, Indie – a vrací se zpět ke svým starobylým kořenům a víře, vzkvétají a přibývá i jejich obyvatelstvo. Národy pod tíhou víry v jednoho Boha, pod tíhou hříchu a neposkvrněného početí, postupně vymírají. Patří  k nim i Češi. Je jim vnucována historie cizího národa a víra v cizího Boha, život věčný. To je přímá cesta k záhubě, otroctví, Tmě. Odvrhněte, co je Vám podsouváno  a dovolte si objevit své kořeny - Vědění, Moudrost, Víru Předků  a žijte v harmonii s Přírodou.  Dovolte si žít život teď a tady, v radosti a ve zdraví. To je cesta ke Světlu.  Inspirace zdroje: www.vedy.sk a www.wmmagazin.cz Živé vysílání s Věrou Ovečkovou: Moudrost ukrytá ve slovech  Více zde: http://www.veraoveckova.cz/prednasky-akce/ Autorka článku: Věra Ovečková - terapeutka a specialistka na slovanskou minulost, slovanské písmo a zdravou výživu, autorka knihy: Ještě chci žít  skype: vera.ovecka +420 733 587 795 Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. document.getElementById('cloakecda73e9ba7f8ee99e23b80625086a71').innerHTML = ''; var prefix = 'ma' + 'il' + 'to'; var path = 'hr' + 'ef' + '='; var addyecda73e9ba7f8ee99e23b80625086a71 = 'vera.oveckova' + '@'; addyecda73e9ba7f8ee99e23b80625086a71 = addyecda73e9ba7f8ee99e23b80625086a71 + 'gmail' + '.' + 'com'; var addy_textecda73e9ba7f8ee99e23b80625086a71 = 'vera.oveckova' + '@' + 'gmail' + '.' + 'com';document.getElementById('cloakecda73e9ba7f8ee99e23b80625086a71').innerHTML += ''+addy_textecda73e9ba7f8ee99e23b80625086a71+''; Článek smí být šířen a kopírován jen se souhlasem Věry Ovečkové. Portál Příznaky transformace TV má osobní souhlas autorky k jeho uveřejnění. // )

Mojmír Mišun: Původní Slovanství a spojení s našimi Předky

Mojmír Mišun: Původní Slovanství a spojení s našimi Předky

Naše současná Kultura má pradávné kořeny, spojené se Slovanským světonázorem, tedy nám vlastním systémem životních hodnot, způsobem života v souladu s Přírodou a podle Principů (Konů) stavby Světa. V okamžicích, kdy osud Národa vyvstává do popředí, kdy lidé hledají oporu a inspiraci ve svém životě, často se opírají do pokladů svých vlastních, slavných a téměř zapomenutých dějin. Z tohoto důvodu nás těší vzrůstající zájem o naše dějiny a o pravdivější obraz života našich slovanských Předků. Protože po pádu poslední velké svobodné Državy Velké Moravy bylo rozhodnuto o restartu evropské kultury na jiných základech, zůstalo jen velmi málo informací zachováno. Dnešní doba je společností výhradně zaměřenou na hmotný blahobyt a na technický pokrok, jež se stále více vzdaluje od souladu s přírodními zákony a od souladu s Matkou Zemí. Modlou současnosti je omezené vzdělání, vyhovující především zákonům peněžní společnosti. Pojďme tedy odkrýt roušku posledních 1 000 let a podívat se nejméně do doby knížete Mojmíra I. a Rostislava. To, co je nám nyní skryto, je potřeba odkrýt a poskládat dochované střípky do smysluplnějšího obrazu našich dávných dějin. A vskutku byly velmi slavné! Nastupující Západní civilizace šířila své hodnoty a principy nesmlouvavě a nejčastěji skrze kruté podmaňující války. Schovávala se za nastupující křesťanství, a přitom však šlo především o mocenské ovládnutí nezávislých Držav Slovanů. Výmluvné jsou mapy z doby impéria Římské říše a Marobudovy říše, kdy do roku 107 n.l. římské legie pouze bezmocně přešlapovaly pod tokem Dunaje. Nad ním bylo stále území Slovanů, tedy svobodných Držav. Bohatost a hojnost na našem území je stále dochována v několika tehdejších záznamů kupců a cestovatelů, kteří procházeli našim územím. Ve Slovanské kronice z roku 1170 popisuje své zážitky ze života u Slovanských kmenů kněz Helmold: „…sám jsem zkusil, co jsem věděl z doslechu, že totiž žádný jiný národ si pokud se jedná o pohostinnost, nezaslouží větší uznání než Slované – ti jsou k hostům nezvykle velkorysí, u nich nikdo nesmí o pohostinství prosit.A kdyby někoho usvědčili, že se zdráhá přijmout cizince, mohou mu vypálit dům i s veškerým majetkem. Provinilce veřejně potupí a opovrhnou jím, protože se nestyděl cizinci odepřít chléb…“ Naše dějiny jsou bytostně spojeny s naším vlastním světonázorem, ukrytým ve Védských textech, jež se znovu začínají v knižní podobě vydávat. Obsahují mnohou moudrost, jež často v poznání přesahuje tehdejší znalosti Západního světa. Zkusme jen pro vzbuzení zájmu zmínit Hlas našich Předků, jenž stále zní jednoznačně a inspirativně: „TAK HOVOŘÍME MY, ŽE MÁME PŘEKRÁSNÝ VĚNEC NAŠÍ VIERYA NEMÁME CO PŘIJÍMAT CIZÍ.“ V dávných Zápovědích našich Bohů najdeme mnohou, dnes již téměř zapomenutou moudrost, tedy naší, ne cizí. Připomeňme Přikázání Boha Dažďboga: "VĚZTE,LIDÉ RODŮ RASY VELKÉ,ŽE JE TŘEBA SE S LÁSKOU A DOBROTOU CHOVAT KE VŠEMU ŽIVÉMU,VYTVOŘENÉMU NA MIDGRAD-ZEMI.“ Moc se rozpomenout a živě napojit na Rodovou paměť mají původní tzv. pohanské obřady. Vychází z magie resp. Duchovních principů, při kterých určité postupy, úkony, tance, použité symboly a zpěv vytváří unikátní energo-informační pole. Je to naladění se na ukryté informace v neviditelném poli energií a informací, na které se tisíce let napojovali naši Předci. Jejich úkolem bylo využívat výjimečné časové okamžiky Vesmíru a silových přírodních míst, kdy kontakt s Rodovou pamětí je přímo hmatatelný. Při obřadech se otevírají smysli do jemnohmotných úrovní, ze kterých přichází léčivá energie, schopnost hluboké očisty těla, Duše a Ducha. Proto si těchto obřadů naši předci tak velmi vážili. Mezi nejdůležitější slavené slovanské svátky patřily: svátek Boha Kupaly začátkem července, letní den Boha Peruna začátkem srpna, den Kolady kolem 23.12., zimní den Boha Peruna kolem 13. ledna. Mnohé obřady byly téměř zapomenuty, či byl pozměněn jejich průběh, aby Slované byli odtrženi od napojení na Rod a jeho Rodovou paměť. Proto se v okamžiku rozpamatování se novodobí Slované opět navracejí k tomu, co nás může ukotvit v tomto uspěchaném světě k opravdovým hodnotám, zdravému myšlení a způsobu života. To vše znamená naději, že neutone naše vskutku slovanská Duše v mišmaši současné civilizace. Proto ten, kdo se s úctou znovu obrací k moudrosti Předků, postupně bude aktivovat svou genetickou paměť. A s úžasem si uvědomí, že pomoc a vedení na duchovní Cestě přichází z Rodové paměti našich Předků. Je mnohem starší, než posledních tisíc let nadvlády společnosti západního typu. Jsme Slované, a Slovany budeme, jakož i naše území bylo tisíce let předtím slovanské a v Geniu Loci této nádherné krajiny české, moravské a slezské je toto posvátným způsobem uloženo. Weby, které se věnují původnímu Slovanství, jsou www.SlovanskaKultura.cz, SlovanskaKosile.cz, Drzava-moravaslezsko.cz a Tartaria.sk. Sláva Bohům a Předkům našim, Mojmír Mišun Doplňující informace pro článek: Zlatá Cesta Duchovního vzestupu Všichni, kteří mluvíme naší mateřskou češtinou, máme ke své Kultuře blízko. Přes Rody si tuto informaci předáváme v genech. Je to naše paměť, ukrytá v DNK. Říká se, že kdo zůstane ve spojení s Rodem, nezahyne a neztratí svou niť duchovního putování po „Zlaté Cestě Duchovního vzestupu“. Současným návratem „domů“ je vytváření Slovanských Občin, tedy společenství lidí vyznávající společný systém hodnot. Tedy je to úcta k Předkům a Védské moudrosti, dále udržení a rozvíjení své RODiny, rozvíjení svého poslání a povolání, soulad s přírodními a vesmírnými zákony. Je to tedy Světonázor, jehož hluboká moudrost umožní budovat vizi pozitivní a příznivé budoucnosti a to pro všechny. A pokud vyvstává otázky, proč se zabývat Slovanstvím, pak odpověď je jednoznačná: Navracíme se k naší vlastní tradici a skutečným hodnotám, které ze současné západně orientované společnosti zcela vyprchaly. Chceme mít zdravé myšlení, cítění a jasnou vizi Budoucnosti. Takové, ve které se můžeme věnovat rozvoji ve svém Rodu a RODině. Sspolečenství Občin má svou webovou prezentaci na Drzava-moravaslezsko.cz. Pozvánka na BUDOUCNOST 2018 – Diskusní slovanské fórum 28.-29.4.2018 )

Nacisté ukradli symbol svastiky Slovanům

Nacisté ukradli symbol svastiky Slovanům

Slovanské Svastiky byly používány našimi Předky na ochranu lidí, zvířat, polí, obydlí i hospodářských stavení před temnými silami. Dodávaly sílu, harmonizovaly prostředí, umocňovaly léčitelské i jiné duševní a duchovní schopnosti. Naši Předkové věděli, jak jsou mocné, a znali jejich velkou sílu. Proto je používaly jako Oberegy nošené na těle, ženy je vyšívaly na oblečení a na bytové dekorace, muži vyřezávali na domy, násady nářadí a vytepávali na zbraně a zbroj. Každá Svastika působí určitým způsobem. Velmi záleží na správném výběru a použití. Pokud vhodnou Svastiku použije člověk připravený přijmout její energetické působení, bude pracovat pro jeho blaho. Pokud ale stejnou Svastiku použije člověk nepřipravený, bude její působení značně oslabené nebo dokonce může její energie působit proti němu. Z toho vyplývá, že ne každý symbol je vhodný pro každého a že je velmi důležitý správný výběr pro daný účel a konkrétního jedince či rodinu. Převzato a přeloženo z www.ramhat.ru včetně vyobrazení, proto si nepřisvojuji autorství textů ani vyobrazení, pouze autorství překladu – překlad Věra Ovečková. Агни (Огонь) - Oheň Symbol Svatého Ohně Oltáře i Domácího Ohniště. Oberegový Symbol Vyšších Světlých Bohů, Ochraňující obydlí a chrámy, a také Starobylou Moudrost Bohů, to je Starodávné Slovansko – Árijské Védy.    Алтарник - Altarnik Nebeský Vše-Rodový symbol Veliké Jednoty Světlých Rodů, obývajících Svargu Přečistou, Čertogi i Obydlí v Javi, Slavi i Pravi. Dávný symbol se zobrazuje na Oltářním kameni, blízko oltáře, na který se přináší Dary i konají Obřady Rodů Velké Rasy.   Боговник - Bogovnik Zosobňuje věčnou sílu a ochranu Světlých Bohů člověku, který je na Cestě Duchovního vývoje a dokonalosti. Mandala se zobrazením tohoto symbolu pomáhá člověku poznat Prolínání a Jednotu Čtyř prvo-elementů. Богодар - BogodarSymbolizuje trvalou ochranu Nebeských Bohů, kteří darují lidem Prastarou Pravdivou Moudrost a Spravedlnost. Tento symbol je zvláště ceněnŽreci – Ochránci, kterým Nebeští Bohové svěřili chránit Nejvyšší Dar – Nebeskou Moudrost. Вайга - Vajga Sluneční Přírodní znak, kterým jsme zosobňovali Bohyni Taru. Tato Moudrá Bohyně chrání čtyři Vyšší Duchovní Cesty, po kterých jde člověk. Ale tyto Cesty jsou také otevřeny čtyřem Velikým Větrům, které se snaží narušit člověku dosažení jeho cíle. Валькирия - Valkirija Starodávný Obereg ochraňující Moudrost, Spravedlnost, Ušlechtilost a Čest. Je to znak obzvlášť uznávaný vojáky bránícími Rodnou Zem, svůj Starobylý Rod a Víru. Jako ochranný symbol jej používali Žreci pro zachování Véd. Ведаман - Vedaman Symbol Žrece – Ochránce, který chrání Starobylou Moudrost Rodů Veliké Rasy, neboť v této Moudrosti jsou uloženy Tradice Společnosti, Kultura vzájemných vztahů, Paměť o Předcích a Bozích – Ochráncích Rodů. Ведара - Vedara Symbol Žrece – Ochránce Starobylé Víry PrvoPředků (Kalen-Inglingů), kteří chrání zářící Starodávnou Moudrost Bohů. Daný symbol pomáhá poznat i používat starodávné Znalosti pro blahodárný vývoj Rodů a Starobylé Víry Předchůdců. Велесовик - Velecovik Nebeská symbolika, která se používala jako Ochranný obereg. Věří se, že s jeho pomocí je možné ochránit milovaného člověka před přírodním neštěstím, když se tento člověk nachází daleko od domova. Всеславец - Vseslavec Ohnivý ochranný symbol, ochraňující stodoly i domy před požáry, Rodinné Svazy – před Ohnivými spory a debatami, Starobylé Rody – před hádky a boji, vede všechny Rody k Harmoniii.   Гаруда - Garuda Nebeský Božský znak symbolizuje veliký Nebeský Ohnivý Kočár (Vajtman), na kterém Bůh Višeň putuje po Svarge Nejsvětější. Obrazně „Garudu“ nazývají ptáčkem létajícím mezi Hvězdami. „Garuda“ se zobrazuje na předmětech Kultu Boha Višna. Грозовик - Grozovik Ohnivá symbolika na pomoc ovládání Přírodních Živlů a Počasí, a také je Gruzovik používán jako obereg, ochraňující před nepohodou domy i chrámy Rodů Velké Rasy. Громовник - Gromovik Nebeský symbol Boba Indry ochraňujícího Starobylou Nebeskou Moudrost Bohů, to je – Starodávné Védy. Obereg se zobrazoval na vojenských zbraních, brnění i výzbroji, a také nad vchody do tvrzí, aby vcházející se zlým úmyslem byl poražen Gromovníkem. Дуния - Dunia Symbol sjednocení Pozemského a Nebeského Živého Ohně. Jeho předurčení je ochraňovat Cestu Trvalé Jednoty Rodů. Proto všechny Ohnivé Oltáře pro provádění Bezkrevných obřadů přinášených pro slávu Bohů a Předků se stavěly v podobě tohoto symbolu. Духобор - Duchobor Symbolizuje počáteční vnitřní Oheň Života. Tento Veliký Božský Oheň zničí v člověku všechny lidské tělesné neduhy a bolesti Duše i Ducha. Daný symbol nanesli na látku, do níž zabalili nemocného člověka. Духовная Свастика - Duchovnaja Svastika Užívala nejvíce pozornosti od čarodějů, volchvů, vedúnů, symbolizovala Harmonii a Jednotu Těla, Duše, Ducha a Svědomí, a také Duchovní Sílu. Volchvové používali Duchovní sílu k ovládání přírodních prvků. Духовная Сила - Duchovnaja Sila Stálý symbol Přeměny Ducha Člověka používaný pro zesílení a koncentraci všech Duchovních Vnitřních Sil Člověka, potřebných pro tvůrčí práci pro blaho potomků svých starých Rodů nebo svého Velkého Národa. Душевная Свастика - Duchovnaja Svastika Používala se pro koncentraci Vyšších Sil k vyléčení. Dyševní Svastiku měli právo zahrnout do ornamentů oděvů jenom Žreci, kteří se pozvedli na vysokou úroveň Duchovně-Mravní dokonalosti. Дхата - Dchata Božský Ohnivý znak symbolizující vnitřní i vnější strukturu člověka. Dchata představuje čtyři základní elementy, které byly darovány Bohy – Tvůrci a z kterých je vytvořen každý člověk Velké Rasy: Telo, Duše, Duch a Svědomí. Зайчик - Zajčik Sluneční symbol charakterizuje obnovení v životě Rodu. Věřilo se, že pokud si žena vezme pás s vyobrazením Zajčika v době těhotenství, bude rodit samé chlapce, nástupce Rodu. Věra Ovečková - terapeutka a specialistka na slovanskou minulost, slovanské písmo a zdravou výživu, autorka knihy: Ještě chci žít  skype: vera.ovecka +420 733 587 795 Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. document.getElementById('cloak4b03d4d7f13d6a99213d965024fa6269').innerHTML = ''; var prefix = 'ma' + 'il' + 'to'; var path = 'hr' + 'ef' + '='; var addy4b03d4d7f13d6a99213d965024fa6269 = 'vera.oveckova' + '@'; addy4b03d4d7f13d6a99213d965024fa6269 = addy4b03d4d7f13d6a99213d965024fa6269 + 'gmail' + '.' + 'com'; var addy_text4b03d4d7f13d6a99213d965024fa6269 = 'vera.oveckova' + '@' + 'gmail' + '.' + 'com';document.getElementById('cloak4b03d4d7f13d6a99213d965024fa6269').innerHTML += ''+addy_text4b03d4d7f13d6a99213d965024fa6269+''; Ještě před několika lety jsem byla spokojenou učitelkou. Ale nemělo to tak zůstat napořád. Začala jsem podnikat v oboru, který mě dlouhou dobu přitahoval - v interiérovém designu. Myslela jsem si, že je to pro mě "konečná", práce pro mě byla zábavou a já byla opět spokojená.  Ale život byl jiného názoru. Postavil mi do cesty zdravotní problém - rakovinu. Období léčení jsem pojala jako období sebepoznání a nemoc jako vztyčený ukazováček: "něco děláš špatně". A já hledala, co není v pořádku. Vrátila jsem se ke zdravé výživě, nastudovala mnoho o této nemoci a do mého života vstoupila potřeba se o zkušenosti podělit s ostatními. Napsala jsem knížku a začínám přednášet. Navíc se mi začala otvírat dvířka poznání i v duchovním světě. Vlastně se pomalu vracím ke svému původnímu povolání. Zprostředkovávám znalosti, které mě naučil sám život. Věra Ovečková: Moudrost ukrytá ve slovech  )

Věra Ovečková: Velikonoce a naši předkové

Věra Ovečková: Velikonoce a naši předkové

Naši Předkové slavili čtyři velké hlavní svátky (kromě množství drobnějších): den jarní (věsna) rovnodennosti (21. března) – svátek se nazýval Komojedica na počest sílícího Slunce – Jarily den letního slunovratu (21. června) – svátek na počest mohutnějícího Slunce – Boha Kupaly den podzimní (oseň) rovnodennosti ( 21.září) – svátek na počest na odpočinek odcházejícího stárnoucího Slunce – Svetovíta den zimního slunovratu (21.prosince) – svátek na počest narození Slunce – mladého Boha Koljady Z tohoto vyplývá, že se naši Předkové řídili kultem – kalendářem Slunce, což je kult Života, nikoliv kultem – kalendářem lunným. Svátky jsou v kalendáři řídícím se Sluncem pevně stanovené, oproti svátkům v kalendáři lunném jsou mnohé pohyblivé, jako právě současné Velikonoce. Původní svátek jara – Komojedica – byl oslavou sílícího Jarily Slunce. Byl velmi důležitým svátkem, protože po zimě měl probudit síly člověka do následujícího plodného období, v němž bylo zapotřebí vypěstovat úrodu živící rod celou následující zimu. Proto trval 2 týdny (2 x 9 dní, týden měl 9 dní, 1 týden před a 1 týden po rovnodennosti), hlavní oslava trvala 3dny – 1 den před rovnodenností, den rovnodennosti a 1 den po rovnodennosti. Symboly se nesly v duchu jara, posilovaly probouzení sil Slunce, pohyb, dobrou úrodu, plodnost – malování vajíček se uchovalo do dnešních dnů. Vajíčka byla malována různými technikami – ale zejména voskem – symboly ochrany, plodnosti, pohybu, slunce, probuzení, obnovení a rozkvět přírody atd., častokrát ve starých motivech uvidíme právě svastičné obrazy. Jídla a dobrot byla hojnost, ale nikdy ne krvavé, tj. masité. Před oslavou se uklízely příbytky, aby do nich mohla vstoupit nová jarní síla Slunce Jarily, vzpomínalo se na Předky, s nimiž se dělilo o dobroty na stole. Nikdy se nedělali oběti, pouze se dávaly dary či úlitby (ulití z poháru). Zároveň je den jarní rovnodennosti – přesně den následující - Ženským svátkem, protože s ženou souvisí dar nového probouzejícího se života. Jak velká síla byla v našich svátcích zakořeněna je poznat do současnosti. I křesťané přijali malovaná vajíčka jako symbol plodnosti a zrodu všeho nového, jelikož byl v nás tak silně uchycen, že jsme se jej odmítali vzdát. Stejně tak jako mladé větvičky jív, s nimiž se jemně šlehaly dívky a ženy, aby do nich přešla síla rozpukajícího se stromu. Krajově je mnoho dalších zvyklostí. Například polévání vodou, což je spojenou s očistou po zimě a předáním síly, čilosti, zdraví a moudrosti. Oproti tomu pečení mazanců je ryze křesťanský zvyk spojený s pomazáním Krista. Rovněž posvěcování jídla a obětin, které byly i krvavé – beránek, je pouze křesťanskou záležitostí.Velikonoce máme za rohem. Ti, co cítíte, že vaše tradice a svátky jsou spojeny s jinými kořeny než žido-křesťanskými, hledejte. Hledejte v dalších pramenech a otvírejte svoji vlastní paměť, abyste se sami rozpomněli na události dávno minulé a sami věděli, kde jsou vaše kořeny, z nichž je třeba čerpat. Potom  temnota či hrubá síla naplní tady svoji roli a světlo bude moci opět zazářit. Aby zářilo stále, je třeba se velmi hluboce zamyslet nad úlohou obou protipólů – světla a temnoty, jemnosti a hrubosti – pochopit jejich úlohu v roli Světa a Vesmíru a najít mezi nimi rovnováhu, soulad. Vrátíme-li se k úsloví, podle něhož žili naši Předkové: „Cti Bohy a Předky své a žij v souladu se Svědomím (společné světlé vědomí lidí a Bohů), máme velkou šanci vrátit potřebnou rovnováhu tomuto světu a žít v míru. Autor: Věra Ovečková Zdroj: https://www.roduslava.cz/blog/velikonoce-a-nasi-predkove/ Více zde: http://www.veraoveckova.cz/prednasky-akce/ Autorka článku: Věra Ovečková - terapeutka a specialistka na slovanskou minulost, slovanské písmo a zdravou výživu Autorka knihy: Ještě chci žít  skype: vera.ovecka +420 733 587 795 Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. document.getElementById('cloak5ebf6a16598a58d5c1375458364d6cc2').innerHTML = ''; var prefix = 'ma' + 'il' + 'to'; var path = 'hr' + 'ef' + '='; var addy5ebf6a16598a58d5c1375458364d6cc2 = 'vera.oveckova' + '@'; addy5ebf6a16598a58d5c1375458364d6cc2 = addy5ebf6a16598a58d5c1375458364d6cc2 + 'gmail' + '.' + 'com'; var addy_text5ebf6a16598a58d5c1375458364d6cc2 = 'vera.oveckova' + '@' + 'gmail' + '.' + 'com';document.getElementById('cloak5ebf6a16598a58d5c1375458364d6cc2').innerHTML += ''+addy_text5ebf6a16598a58d5c1375458364d6cc2+''; Jmenuji se Věra Ovečková. Ještě před několika lety jsem byla spokojenou učitelkou. Ale nemělo to tak zůstat napořád. Začala jsem podnikat v oboru, který mě dlouhou dobu přitahoval - v interiérovém designu. Myslela jsem si, že je to pro mě "konečná", práce pro mě byla zábavou a já byla opět spokojená.  Ale život byl jiného názoru. Postavil mi do cesty zdravotní problém - rakovinu. Období léčení jsem pojala jako období sebepoznání a nemoc jako vztyčený ukazováček: "něco děláš špatně". A já hledala, co není v pořádku. Vrátila jsem se ke zdravé výživě, nastudovala mnoho o této nemoci a do mého života vstoupila potřeba se o zkušenosti podělit s ostatními. Napsala jsem knížku a začínám přednášet. Navíc se mi začala otvírat dvířka poznání i v duchovním světě. Vlastně se pomalu vracím ke svému původnímu povolání. Zprostředkovávám znalosti, které mě naučil sám život. Jak slavili jarní oslavy rovnodennosti naši předkové Slované?  Šaman Kryštof Koucký: Co se děje aktuálně v informačním poli?  )

Inelia Benz: Anunnaki, důvod a příčiny vzniku lidstva

Inelia Benz: Anunnaki, důvod a příčiny vzniku lidstva

Ahoj, tady Inelia Benz z Ascension101.com.  Dnes bych s Vámi chtěla sdílet nahrávku, kterou jsem našla ve svém telefonu. Když se dostanu do meditativního stavu, tak se někdy dívám na něco, na námět nebo otázku, kterou někdo položil. A když začnou přicházet nějaké odpovědi, nebo vidím, že se něco děje, zapnu telefon a nahraji si to. Dnes jsem našla nahrávku. Byla jsem docela překvapená, protože jsem si nepamatovala, kdy jsem jí nahrála, takže je to docela zajímavá věc. Poslechla jsem si jí a řekla jsem si, že by Vás to mohlo také zajímat. Nahrávka je o Anunnaki a jejich vlivu na naší planetu a také něco docela nového, což je náš vliv na jejich kulturu, jejich druh a jak se to vlastně stalo. A když jsem se zajímala v této otázce o aspekt DNA, dostali jsme se, nebo tedy já, k architektům našeho druhu a záměru za vytvořením lidské bytosti. A to si myslím, že je nejdůležitější část celé informace, protože nás informuje o tom, že jsme skutečně neomezené bytosti. Nechám Vás přečíst si informace. Proskenujte jí svojí vlastní osobností, podívejte se a uvidíte, co s Vámi rezonuje a jak daleko to dokážete přijmout.    Přepis záznamu: Cítím jejich přítomnost. Anunnaki. Důležitost, věda, technologie, prozkoumávání, vlastnění, půvab, krása, přepych, zlato. Energetická rezonance duševní pohody založené na materiální podstatě. V jejich energii je nesoulad. Jejich kolektivní energie je nesouladná. Když se podívám na jejich nesoulad, cítím omyl, pochybení a strach. (dlouhá pauza) Vytvořili humanoidní druh na planetě. Vzali materiál DNA ze současného druhu, který byl vytvořený ostatními, změnili materiál, udělali ho hutnějším. Vytvořili novou bytost. Bytost, která dokáže pojmout pokročilou duši. Cítím to tak, že to nebyl jejich záměr, ale záměr předchozího architekta těch, co vytvořili původní těla. Anunnaki to neviděli, protože viděli pouze jednoduchou DNA na fyzické úrovni, ale ne ty ultra-dimenzionální úrovně. Vytvářeli pracovní sílu, jednoduché stroje, aby plnily úkoly. Vykořisťovali půdu, sbírali materiály, drahokamy a bohatství. A když to udělali, odešli, nechali za sebou pracovní sílu a polo-vládce, kteří byli naprogramováni, aby dávali rozkazy a byli posloucháni. Přírodní chyba byla taková, že použili svojí vlastní DNA, aby vytvořili poskoky, kteří by přijímali rozkazy a poskoky, kteří jsou schopní rozkazy dávat a byli autoritou. Tím, že použili svojí vlastní DNA, vytvořili energetické ultra-dimenzionální spojení s vlastním druhem. Toho spojení si nebyli vědomi, protože si nejsou vědomi ultra-dimenzionální podstaty DNA. Pro ně to bylo pouze mechanické a fyzické. Mohli… měli odstranit své výtvory, když opustili planetu, ale neudělali to. Něco se stalo a oni je nechali. DNA se začala vyvíjet, růst a rozšířila se. Bytosti z celého vesmíru se mohli inkarnovat do třetí dimenze pomocí plavidel, které sami o sobě spustili ostatní vlákna, ostatní aspekty multi a ultra-dimenzionálního DNA. Nyní se Anunnaku vrací. Někteří ani neodešli, ale zůstali vnitřně spokojení. Ti, co se vrací, jsou puritáni a bojí se, protože náš růst, uvědomění a síla ovlivňovat tento 3D výtvor ovlivňuje i je. Najednou a spontánně, se mezi jejich vlastními lidmi začali rodit uvědomělé a osvícené bytosti. Bytosti, které umí cítit a jsou uvědomělé své vlastní existence za hranicí fyzična. Existence za hrami, které si vybíráme hrát. Důležitosti a připoutanosti. A to má nyní za následek rozpad jejich dříve tak silné a věčné společnosti.  Je tam strach. Jsou možnosti jak eliminovat lidskou rasu, ale i přesto to nemohou udělat, kvůli povaze dohod ve fyzickém vesmíru. Program, kteří oni sami zapsali do lidské rasy proto, aby přežila, chránila život za každou cenu, stále platí a nedovoluje provedení kompletního vyhubení těchto druhů. (dlouhá pauza) Něco se na planetě chystá. Rozšíření uvědomění tak rozsáhlé, tak přístupné tolika bytostem jako nikdy předtím Dokáže to změnit realitu tak, jak jí známe. I přesto to vyvolává paniku a strach. Jak vyjádřit, že všechno, k čemu jsme připoutaní, jsou iluze? Že vše, co je pro nás důležité, je nepodstatné? Jak vyjádřit, že všechny ty hry, které hrajeme ve fyzickém světě, všechny hry, kterých jsme si vědomi, nejsou nic ve srovnání s tím, jaké hry, nebo čím se můžeme stát, když si pouze připustíme možnosti alternativní reality, která by vstoupila do našich myslí, našeho pole a našeho těla? Proč jen nepředstírat? Předstírat, že je zde i jiná možnost, Odvažte se přijmout, že VY tvoříte Vesmír každou vteřinou. Přijměte, že fyzické prostředí, kde se nachází Vaše fyzické tělo, je pouhá iluze. Iluze, která je ohebná jako dětská modelína. Odvážíte se předstírat, že to je pravda? Jen na malou chvilku… na vteřinu… Pociťte vítr změn, který kolem Vás fouká. Časoprostor se stane pohybující se krajinou. Rychle se pohybuje. Rychleji a rychleji. Tak rychle, že se stane čistým světlem Dovolíte si zvolit si nebýt jednotnou bytostí? Nebýt monolog myšlenkových proudů, důležitostí, připoutaností, problémů, strachů, radostí, lásky a zkušeností? Zdroj: https://ineliabenz.com/the-anunnaki-and-why-we-matter/ Autorka: Inelia Benz  Překlad: Ondřej Rimmer Brož  INELIA BENZ (zdroj) Původem Chilanka, vlastním jménem Inelia del Pilar Ahumada Avila, která vyrostla a vystudovala v Británii. Na veřejnosti se objevila nedávno. Na první pohled na ní neuvidíte nic zvláštního, ale tvrdí o sobě, že má schopnosti, které lze právem zařadit mezi vyjmenované záhady. Je jasnovidná: vidí do minulosti i do budoucnosti. Nebo je schopna spontánně mluvit cizími jazyky, které se nikdy neučila. Hana Sahhu-arah: rozhovor s průvodkyní hvězdných duší )

Tisulská princezna – dívka v sarkofágu – profesor určil dobu, kdy byla pohřbena – jedná se o dobu nejméně před 800 milióny lety!

Zanedlouho sovětští vědci uveřejní své poznatky a vědecký svět bude zcela šokovaný. Dle profesora byla princezna pohřbena nejméně před 800 milióny lety! Toto tvrzení je v rozporu s Darwinovou teorií o původu člověka a jeho vývoje z opice. Žena byla pohřbena v karbonovém období prvohor, dávno před dinosaury, dlouho před tím než se na planetě vytvořilo uhlí, v době, kdy dle moderních představ bylo na zemi království rostlin. Stalo se to začátkem září roku 1969 v obci Ržavčik v Tisulském okrese v regionu Kemerovo. Během hornických prací v dole, kde se těžilo uhlí, objevil horník Karmaukhov v samotném jádru dvacetimetrové sloje ležet v hloubce přes 70 metrů dva metry velký mramorový sarkofág, který byl neuvěřitelně precizně mechanicky opracovaný. Velitel Alexander Alexandrovich Masalygina přikázal okamžitě zastavit veškeré práce a sarkofág nechal vynést na povrch. Následně ho začal otevírat, přičemž odlamoval okraje tmelu, který byl časem již zkamenělý. Samotný tmel se však pomocí slunečního tepla měnil v čirou tekutinu a začal se roztékat. Jeden nedočkavý člověk, si dokonce dal trochu této tekutiny na jazyk, aby ji ochutnal (během jednoho týdne zešílel, a v únoru umrznul u dveří svého domu). Víko sarkofágu bylo dokonale opracované a přesně sedělo. Pro lepší těsnost měly vnitřní hrany okrajů tloušťku patnáct centimetrů. Objevení  Tisulské Princezny bylo skutečně velkým šokem pro všechny přihlížející. Sarkofág byl naplněný až po okraj růžově modrou krystalicky čirou tekutinou. V ní spočívala svěží, zhruba 180cm vysoká, štíhlá a neobyčejně krásná žena. Bylo jí okolo třiceti let, měla jemné evropské rysy a velké, do široka otevřené modré oči. Měla husté, lehce vlnité tmavě hnědé vlasy s nádechem dočervena, které jí sahaly až do pasu. Podél jejího těla splývaly měkké, bílé ruce s krátkými, úhledně upravenými ostříhanými nehty. Oblečena byla do průsvitných bílých krajkových šatů, které jí sahaly těsně pod kolena. Šaty byly s krátkým rukávem, vyšívané pestrobarevnými květy. Pod šaty nic jiného neměla. Zdálo se, že není mrtvá, ale jen spí. Vedle hlavy ještě měla černou, obdélníkovou, na jedné straně zaoblenou kovovou krabičku (něco jako mobilní telefon) o rozměrech 25 x 10cm. Sarkofág zůstal veřejně otevřený zhruba od 10 do 15 hodin. Celá vesnice se přišla podívat na ten zázrak. Téměř okamžitě nahlásili objev okresním úřadům a povolali odpovědné orgány, hasiče, armádu i policii. Do 14 hodin přiletěl cihlově červený vrtulník a přivezl tucet velkých soudruhů v civilu, kteří prohlásili, že místo je kontaminované a nařídili všem přihlížejícím, aby se vzdálili od hrobu.  Následně zajistili místo objevu a zapsali si všechny, kdož se dotkli rakve, a dokonce i ty, kteří stáli poblíž, údajně z důvodů lékařské pohotovosti.Soudruzi se snažili naložit sarkofág do helikoptéry, ale břemeno bylo příliš těžké, a tak se rozhodli, že rakvi ulehčí tím, že z ní odstraní tekutinu. Začali odčerpávat tekutinu, ale tělo okamžitě začalo před zraky přihlížejících černat. Proto kapalinu opět vrátili zpět a zčernání se okamžitě vytrácelo. Za okamžik tváře ženy opět zrůžověly a tělesné ostatky opět vypadaly jako živé. Sarkofág uzavřeli a spolu se zbytky tmelu, který byl uložený v igelitových pytlích, ho přenesli ho do helikoptéry. Zároveň nařídili lidem, aby se rozešli. Helikoptéra se vznesla k nebi a zamířila směrem k Novosibirsku. Za pět dnů přijel z Novosibirsku do Ržavčiku postarší profesor a ve venkovském klubu přečetl přednášku o předběžných výsledcích laboratorních zjištění. Sdělil, že učiněný objev významně změní celkové chápání historie. Zanedlouho sovětští vědci uveřejní své poznatky a vědecký svět bude zcela šokovaný. Dle profesora byla princezna pohřbena nejméně před 800 milióny lety! Toto tvrzení je v rozporu s Darwinovou teorií o původu člověka a jeho vývoje z opice. Žena byla pohřbena v karbonovém období prvohor, dávno před dinosaury, dlouho před tím než se na planetě vytvořilo uhlí, v době, kdy dle moderních představ bylo na zemi království rostlin. Rakev původně stála uprostřed pod dřevěnou klenbou v hlubokém hustém lese. Během věků se klenba zcela vnořila do země, zhroutila se a bez jakéhokoliv přístupu kyslíku po dobu několika stovek miliónů let se přeměnila na jednolitou vrstvu uhlí. Původně byla předložena verze o mimozemském původu ženy, ale genetický rozbor těla ukázal stoprocentní shodu s moderním ruským člověkem. Dnes jsme zcela stejní jako byli naši předkové před 800 milióny lety! Úroveň civilizace, ke které žena patřila, v mnohém přesahuje všechny doposud známé civilizace, včetně té naší, jelikož vlastnosti tkaniny, ze které jsou ušity „Princezniny“ šaty nejsou přístupné vědeckým analýzám. Zařízení pro výrobu takového materiálu není vynálezem lidstva. Nezvládli ani rozpoznat složení růžovo modré tekutiny. Rozpoznali pouze některé základní složky, které pocházely z nejstarších odrůd cibule a česneku. Ohledně kovové krabičky neřekl profesor nic, jen to, že je stále předmětem dalšího výzkumu. Pár dní po této události se v tisulských místních novinách objevila malá poznámka oznamující, že v blízkosti vesnice Ržavčik byla objevena archeologická relikvie, která vrhá nové světlo na celý příběh. Ržavčané protestovali, taková jedinečná událost a v novinách se objeví pouhé tři řádky! Rozhořčení místních pomalu ustupovalo, když náhle vesnici obklíčila armáda a policie, která chodila od domu k domu, a eliminovala „buřiče“ mezi obyvateli. Přičemž místo, kde byl nalezen hrob, pečlivě prohrabali a nakonec důkladně zaplnili zeminou. Přes všechno úsilí úřadů se i tak našlo pár vesničanů, kteří chtěli bojovat za pravdu. Jeden z nich chodil od instance k instanci, dokonce napsal i dopis na Ústřední výbor, ale za rok nato zemřel (dle oficiální verze – na selhání srdce). Během následujícího roku zahynulo při autonehodách jeden po druhém, i všech šest „průkopníků,“ kteří byli očitými svědky při nálezu rakve.  Tak byli svědci této události navždy umlčeni. Po celé léto až do pozdního podzimu v roce 1973, když dle úřadů již „vše utichlo,“ tak se na březích a ostrovech jezera Berchikul, které se nalézá šest kilometrů od místa nálezu sarkofágu, v naprosté tajnosti prováděly velmi rozsáhlé vykopávky. Místo, kde probíhaly práce, bylo obklopeno vojáky a policií. Utajení bylo pod hrozbou smrti! Jeden nájemný dělník, který spolupracoval na vykopávkách a dlouhou dobu nikomu nic neřekl, šel do nákupního centra a v lehce opilém stavu řekl, že na ostrovech objevili starodávný hřbitov z doby kamenné. Odmítl se však podělit o detaily. Nicméně lidé z vesnice viděli oboje, místo vykopávek a viděli letět i cihlově červenou helikoptéru, která něco odvážela. Po skončení prací na ostrovech a pobřeží Berčikulu zůstaly stovky pečlivě vykopaných a následně zasypaných podzemních hrobů… Zdroj článku: http://www.suenee.cz/tisulska-princezna-divka-v-sarkofagu-je-nejmene-800-milionu-let-stara/ Přeloženo z anglického originálu: http://www.nibirugroup.org/2016/10/31/tisulsky-princess-girl-casket-least-800-million-years-old Překladatelka: Zuzka )

Ivona Antalii : Vzpomínky na Atlantidu část 3

Atlantida - třetí část Začalo mi do sebe zapadat, proč je kolem Stonehenge tolik kruhů v obilí a proč se v Bermudském trojúhelníku ztratily nějaké lodě a letadla.  Na obou místech se nachází hvězdné brány do jiných dimenzí, které jsou stále aktivní. Stonehenge někdy projdou jiné formy života z jiných dimenzí a vytvoří pro nás v okolí vzkaz v podobě kruhů v obilí. Zprávy jsou předávány formou posvátné geometrie. Pokud se na ně budeme dívat pohledem naší reality, tak je nikdy nepochopíme. Když se v určitém místě, kde je potopen pod oceánem centrální krystal Atlantidy objeví loď či letadlo a krystal je zrovna aktivní, tak tyto stroje i s posádkou přejdou do jiné dimenze. Což pravděpodobně posádka nemůže přežít, protože nemá dostatečné vibrace, aby vydržela přetlak těla.Do Atlantidy se inkarnovaly bytosti z různých částí vesmíru, které zde dlouho žily v lásce a míru. Naše galaxie byla zrovna blízko galaktickému středu, a tudíž planeta Země měla vysoké vibrace. Zažívali jsme období Zlatého věku, kdy jsme byli všichni probuzení. Bylo zcela běžné, že jsme se dorozumívali telepaticky, byli jasnovidní, jasnoslyšící, měli léčitelské schopnosti, uměli hmotu přeměnit v energii a přesunout na jiné místo, stejně tak jako teleportovat cokoli včetně sebe. Po dlouhém období Zlatého věku se opět začala naše planeta i s naší galaxií vzdalovat galaktickému středu a my jsme začali opět usínat. Díky hvězdné bráně jsme byli v kontaktu s vyššími bytostmi i galaktickou radou. Existovaly, ale také méně vibrační bytosti, kterým se toto lidské spojení s vysoko-vibračními nelíbilo, a snažily se ho rozpojit.  Nebylo v té době lehké odolat tlakům těchto nižších bytostí. Tyto bytosti neměly emoce, necítily soucit, lásku a ani nevnímaly světlo. To proto, že si uzavřely srdce a přiklonily se k temnotě. To samé chtěly udělat s lidmi Atlantidy. Ze začátku jen sem tam vystrkovaly růžky. Když viděly, že se jim daří, tak povolávaly další a další své kolegy. Začala jich být v Atlantidě přesila. Zatáhly vždy jednoho člověka do temné místnosti, která mohla být i na vesmírné lodi. V této místnosti nebyly okna a byla v ní velká tma. Stálo jich tam třeba dvacet na jednoho člověka. Ten většinou dostal strach, protože vnímal, že jich je moc a, že to nemůže nijak proti přesile zvládnout. Přišla na něj panika, zoufalství, beznaděj... Díky tomu mohly tyto bytosti člověka v obklíčení bez problémů ovládnout. Nějakým způsobem mu uzavřely srdce a tak se pak dotyčný stával stejným, či podobným těmto bytostem. Přestal cítit lásku, světlo, soucit a napojení na Zdroj. Bytostí s uzavřeným srdcem začalo být více a více a na celou Atlantidu začal dopadat kolektivní strach. Jelikož lidé se zavřeným srdcem neměli přístup ke světlu a ke Zdroji, tak se uchylovali k různým krádežím energií. Docházelo k boji o energie všeho druhu. Patřila jsem k menšině s otevřeným srdcem. Spolu s dalšími lidmi jsme tajně pomocí symbolů lidem, kteří ještě nebyli zcela ovládnuti otevírali srdce zpět do zářivé lásky, radosti a soucitu. Bylo nás, ale méně a nestačili jsme na přesilu. Těsně před potopou jsme navíc byli zrazeni a prozrazeni jedním člověkem, který viděl, co děláme. Když se vše potápělo, tak na něj spadla část budovy a zaklínila mu nohu. Pomohla jsem mu a i přesto, co udělal mu ukázala cestu ven. S tímto mužem jsem se setkala i v současnosti. Nyní se narodil s lehkou obrnou. Nejvíce postiženu, má právě onu nohu, která mu tenkrát zůstala pod sutinami. Při našem současném setkání mě poprosil, zda bych ho převedla přes most. Nemohl dát nohu tak vysoko, aby na obloukovitý most našlápl. Nabídla jsem mu tedy paži a převedla ho. V tu chvíli jsem vnímala, jak jsem mu tenkrát pomohla a činím tak i nyní. Tento muž byl jasnovidný a vše viděl. Poděkoval mi a poprosil o odpuštění… Řekla jsem mu, že jsem věděla, že k tomu dojde, a kdyby to neudělal on, tak by to udělal někdo jiný.  Mě také zatáhly bytosti temnoty do jejich manipulativního prostoru. Měla jsem ovšem velmi otevřené srdce a to nepodlehlo strachu z přesily a zářilo. Byla jsem plná vnitřní síly a paprsky z mého srdce tryskaly po celé místnosti. V tom začali tito mimozemšťané jeden po druhém odcházet, až zmizeli všichni. Když zjistili, že takto mě nedostanou, tak se mě snažili zabít. Byla jsem velmi jasnovidná a tak se jim to nikdy nepovedlo. Bylo to jakoby na mě útočilo hejno sršňů. Jakmile se přiblížili k mé auře, tak do ní narazili a stekli směrem dolů. Vnímala jsem svou vnitřní sílu jako, když mým středem prochází silná světelná ocelová tyč, která je hluboce ukotvena v zemi. Někdy jsem viděla, jako bych stála uprostřed uragánu, ale tyč se nevychýlila ani o milimetr. Své třetí oko jsem cítila, jak se rozprostíralo v celé mé hlavě. Bylo složeno z obrovského množství malých očiček, které byly všude. Když jsem se na někoho podívala, tak jsem ho viděla komplet se vším všudy. Jako ultrazvuk jsem dokázala prostoupit člověka a vidět jeho kosti, orgány a tím pádem i jeho celkový zdravotní stav. Vnímala jsem jak jeho minulé životy, tak i budoucnost. Doslova jsem věděla, co udělá za pět minut.   Má vnitřní síla byla velká, stejně tak jako čisté napojení na Zdroj prostřednictvím mého otevřeného srdce. Byla jsem doslova trnem v oku temným bytostem, které chtěly ovládnout Atlantidu. Šly na to přes ego lidí, u kterých se jim podařilo zavřít jim jejich srdce. Těmto lidem našeptávaly, jak jsou dobří, jsou rozenými vůdci a to oni si zaslouží být ve vedení Atlantidy, to oni si zaslouží potlesk, slávu apod. Začaly jimi manipulovat, aby šli proti lidem čistého srdce. Byla jsem ve vedení Atlantidy a silou své vůle ji dlouho doslova pevně držela ve svých dlaních. Čelila jsem nájezdům nepřátel, kteří mě chtěli zničit, a činila nepopulární opatření, abych ji co nejdéle udržela pohromadě. Neměla jsem manžela ani děti. Celou svou bytostí a svým srdcem jsem žila pro Atlantidu a její obyvatele. Když jsem věděla, že konec se blíží  a nejde už nic udělat, tak jsem začala postupovat tak, aby se zachránilo, co nejvíce obyvatel, památek, písemností, krystalů a jiných cenností Atlantidy. A tak jsem činila kroky, které lidé nechápali a někteří mě měli za šílenou. Stoupla jsem si ve svých tmavě fialovoindigových šatech se zlatým zdobením v pase a na ramenou a s vážným výrazem ve tváři na skálu, ukázala na nějaký chrám, bouchla zlatou tyčí, kterou jsem držela v ruce o zem a hlasitě vykřikla: "Zbourat"! Lidé se na mě sice dívali jako na blázna, ale šli a chrám zbořili. Nemohla jsem jim v tu chvíli říct, proč to dělám. Vznikla by panika a zemřelo by ještě více lidí než při pádu Atlantidy. Věděla jsem, že až se bude země otřásat a paláce padat, tak ten či onen palác spadne tak, že zatarasí cestu k tunelům, moři a lodím obyvatelům, kteří bydlí za chrámem. Aniž by to lidé tušili, tak jsem jim vytvářela bezpečné únikové cesty. Lidé, co se zachránili, mé konání pochopili až, když se Atlantida otřásala v základech a potápěla. Mimozemšťané nižších vibrací spolu s mágy s uzavřeným srdcem kradli informace, energie apod. Vytvořili si i umělou Merkabu. Jenže jejich informace nebyly kompletní a ani to nebyli lidé čistého srdce a tak velkou energii krystalu, lebek, merkaby apod. stáhli směrem dolů. Roztrhli tak nejen Merkabu, ale i naše DNA, které v té době bylo 12 a více-vláknové. Naše planeta klesla do nižších vibrací. Jasnozřiví věděli, co se stane a, že již tomu nelze zabránit. Bylo ovšem potřeba zničit základnu temnoty, aby se zlo nešířilo dále. Úkolem bylo také zachránit co nejvíce lidí a památek. Někteří kolegové v noci tajně hloubili pod Atlantidou tunely z mimozemského materiálu, kterými pak vyváděli lidi pryč z centra bojů. Přesun v tunelech byl bezpečnější než na povrchu. Jednu z žen, která pracovala na této stavbě znám i v současnosti. Vzrůstem malá žena, ale duší a svými činy velká. Navigovala lidi na bezpečnou únikovou cestu a sama přitom zahynula. Několik dní před zkázou jsme se radili a zadávali si úkoly. Někteří měli na starosti tunely, jiní skrýt památky, další bojovat apod. Já jsem bojovala v centru bojů. Bylo potřeba, místo odkud zlo vycházelo zničit. Byla to převážně laserová válka plná robotů. Vypadalo to, jak ve Hvězdných válkách. Roboti stříleli paprsky z rukou, z oblasti očí, či z tyčí. Válka se odehrávala i ve vzdušném prostoru, kde bojovaly letouny. Kvůli zradě uvnitř kněží byl porušen ochranný štít nad ostrovem a tak zde mohly proniknout temné vesmírné lodě. Na Zemi tyto bytosti stáhly energii krystalů a střílely z tohoto místa na zem i do vzduchu laserové paprsky, koule, které explodovaly např. v létajících objektech atd. Do toho všeho se Atlantida otřásala v základech a všude byl temný kouř a záblesky paprsků. Stála jsem v blízkosti tohoto centra a střílela na něj ohnivé koule. Byla jsem jištěna světelnými štíty a to jak ze spřátelených vesmírných lodí, tak bytostmi z okolí. Ze současnosti znám i některé z těchto lidí, kteří mi vytvářeli ochranný štít. Dokázala jsem si ho vytvořit i sama, ale do těchto těžkých bojů jsem potřebovala štít mnohonásobně silnější. Přátelé byli schovaní ve vzdálených jeskyních na okraji Atlantidy, kde prováděli rituály a vysílali směrem ke mně světelné štíty. Další moji přátelé a sourozenci mi posílali informace. Před nimi ve vzduchu levitovala několikadimenzionální mapa a oni mi dle ní posílali telepaticky informace, kde je ještě potřeba pálit, kde si dát pozor apod. Byli i lidé, kteří mi nabíjeli na dálku koule a dodávali energii. Stáli někde v podzemí u velké křišťálové koule, kolem které létaly paprsky silného světla, které připomínaly blesky. Toto stahovali a posílali mi na dálku energii. Stála jsem vysoko na skále a vnímala ve vzdálenosti několika kilometrů na vysokých bodech po mé pravici i levici další bojovníky. Po třech stáli také vlevo, vpravo a daleko před námi, čili za centrem, ze kterého stříleli bytosti uzavřeného srdce. Celkem nás tedy bylo 12 bojovníků v přední linii. Nad námi byl ještě létající talíř, který pomáhal s menšími ho doprovázejícími loděmi ze vzdušného prostoru. Najednou jsem zahlédla, jak mezi prchajícími je i jeden člověk, který nebyl sice přímým bojovníkem temna, ale, který se nechal zmanipulovat a v jejich činech jim nevědomě pomáhal. Byl to jeden z mých původních kolegů, kterému ony bytosti uzavřely srdeční oblast a zcela ho ovládly. Našeptávaly mu, jak ho převyšuji, nad něj se vyvyšuji, blázním, jsem celá temná, čarodějnice atd. Bohužel jim uvěřil a z jejich nekalými činnostmi jim nevědomky pomáhal. Když prchal pryč a já ho měla na mušce, tak jsem vnímala, že si to vše v tuto chvíli již uvědomil. Měla jsem na něj namířenou ohnivou kouli a viděla, jak se na mě lidé dívají a telepaticky vysílají: "Hoď". Já jsem ovšem za tím vším viděla jeho původní krásné srdce plné světla a jeho touhu se k němu navrátit. Místo toho, abych ho zabila jsem se na něj pronikavým pohledem zadívala a vyslala: "My se ještě potkáme a budeme se potkávat tak dlouho, dokud nepochopíš… Počkám si, až přestaneš utíkat, zastavíš se a postavíš se tomu všemu čelem". Sice jsem ho v tuto chvíli nechala jít, ale daleko neutekl. Postaral se o něj Poseidon. Pohltilo ho moře, které ho ve víru stáhlo ke dnu.  Atlantida již praskala, všude byl hustý tmavý kouř, oheň, pláč a pusto. Stále jsem bojovala, když se u mě objevila vesmírná loď v čele s Thovtem, který říkal: "Pojď". Odmítla jsem nastoupit a nechápala, jak může "král" Atlantidy prchat z boje. Vždyť ten by tu měl zůstat do posledního výdechu ostrova a potopit se i s ním. Někteří lidé nastupovali, když slyšeli, že už se nedá nic dělat, že je třeba začít jinde a až přijde čas, tak se navrátit a pozvednout planetu. Vesmírná loď se vzdálila a já stále bojovala. Celý kontinent se silně otřásal a začal se potápět. Poté si toho již moc nepamatuji, jen to, že se nacházím na dně oceánu u zlatého sarkofágu a schovávám do něj destičky, které obsahují důležitý text. V tom si uvědomuji, že mrtvá jsem zde k ničemu, že více platná bych byla živá. Nesu v sobě uzamknuté důležité informace, které je třeba předávat dále. V tu chvíli, co jsem si to uvědomila jsem začala vyplouvat na hladinu moře, nad kterým se již vznášela vesmírná loď, která mě paprskem nasála dovnitř. Na palubě se nacházel celý zástup bytostí z Rady Moudrých, do které jsem také patřila. Naše planeta by byla temnými zcela zničena a rozhodilo by to celý náš vesmír. Proto jsme přišli z tohoto vzdáleného místa a zcela jiné dimenze, abychom tomu zabránili. Moji kolegové mě nemohli z oceánu vyzvednout, pokud já sama jsem se proto nerozhodla. Šli by proti mé svobodné vůli. Čekali jen na můj vnitřní souhlas, na mé rozhodnutí dále žít v tomto fyzickém těle. Lidem čistého srdce, kteří se rozhodli přežít pomáhal také Poseidon, který pro ně nechal rozestoupit moře. Má tehdejší sestra, kterou znám i v současnosti lidi v těchto ulicích v moři navigovala směrem do lodí. Někteří utíkali doprava kudy ukazovala, jiní běželi opačně. Byla to jejich svobodná volba. Poté se moře opět zavřelo, došlo ještě k jednomu silnému výbuchu a nastalo ticho. Vznášeli jsme se nad místem kde se kdysi tyčila nádherná země a kde již byl jen oceán.  Věděla jsem, že jsme sice Atlantidu nezachránili, ale zachránili jsme celou planetu, která by pokud bychom nezasáhli, vybuchla. Síla zneužitých krystalů byla tak silná, že atomová bomba je proti nim prskavkou na vánočním stromečku. Thovt viděl budoucnost a věděl, proč to vše dělá. Když opouštěl Atlantidu brala jsem ho jako zbabělce, který opouští potápějící se loď, ale ona v tom naopak byla velká odvaha. Stejně tak jako v Egyptě i tady jsme oba byli strážci záznamů. Většinu z nich jsme nosili ve svém srdci. Abychom mohli pokračovat dále a vytvořit další civilizace na základech moudrosti Zlatého Věku Atlantidy, tak bylo potřeba, abychom přežili.  Rozdělili jsme se a každý z nás šel do jiné krajiny, kde schoval nějakou lebku, krystaly či písemnosti. Dostala jsem za úkol navštívit Peru a Nepál. Když jsem uschovala na těchto místech to, co jsem měla, tak jsem se rozhodla zemřít. V Nepálu vysoko v horách v jednom výklenku ve skále jsem zemřela v náruči dnes velmi známého duchovního muže. Poté jsem se inkarnovala do Egypta, kde v tu chvíli ještě stále pobýval Thovt. Protože jsme oba znali tajemství "věčného mládí", tak zde žil tisíce let. Já jsem se rozhodla opustit svou schránku a znovu se narodit. Tudíž jsme se opět potkali.  My lidé čistého srdce Atlantidy jsme se nyní vrátili na planetu Zemi, abychom dopomohli jejímu opětovnému pozvednutí do Zlatého věku, které započalo rokem 2012. Někteří z Rady Moudrých se zde opět inkarnovali, aby případně zabránili opakování událostí z Atlantidy. Autorka článku: Ivona Antalii, atlantské meditace, kurzy, atlantské a partnerské přepisy www.kliceksrdci.cz Tento článek není dovoleno kopírovat na jiné weby ani kopírovat části textu. Pokud chcete článek publikovat, získejte si osobní souhlas autorky. Budeme však velmi rádi, když jej budete sdílet na sociálních sítích. Ke snadnému sdílení na facebooku využijte tlačítko sdílet v horní části článku. Děkujeme, že dodržujete naše autorská práva. :-)) // )

Ivona Antalii : Vzpomínky na Atlantidu část 2

Atlantida - druhá část Píše se únor 2012 a já jsem opět mocně vtažena do Atlantidy. Nacházím se na pro mě již známém místě, a sice u velkého centrálního krystalu. Procházím se po místnosti a najednou v dáli vidím velmi jasně zářící chodbu. Přicházím k ní a vůbec přes silné světlo nevidím, kde končí a jestli vůbec někde končí. Vejdu do ní a hned na začátku po mé levé ruce vidím nějaký výklenek, do kterého zabočím. Přede mnou na zdi se nacházejí otisky dlaní a na podlaze otisky chodidel. Zcela automaticky dávám mé dlaně do dlaní na zdi a to samé dělám s chodidly. Začíná aktivace. Ze zdi tryskají paprsky světla mířící na mé čakry. Skrz každou čakru, až daleko za mou osobu proudí nádherné, jasné, zářící světlo. Na mém třetím oku začínají zřetelně naskakovat symboly. Došlo u mě k hromadné aktivaci většího počtu zasvěcení.Což, ale po vynoření se do života teď a tady nebyla zrovna procházka růžovým sadem. Minimálně 5 dní jsem pociťovala velký tlak z vrchu do hlavy. Cítila jsem, jak mi do ní ze Zdroje prakticky nepřetržitě proudí velké množství informací a symbolů. Docházelo u mě k silným výkyvům nálady a časté únavě, která přicházela jakoby z ničeho nic. Bolelo mě celé mé fyzické tělo.Jen co se trochu usadilo toto zasvěcení, tak jsem tam byla vtažena zpět pro další. Tentokrát jsem se nacházela u fialového krystalu tvaru pyramidy. Vycházelo z něj fialové světlo, které jsem do sebe vdechovala, a na mém třetím oku se objevil symbol, který by se dal přeložit jako řecké písmeno pí,  jehož nožička je zahnutá opačným směrem. Když jsem byla do něčeho zasvěcena tak se mi objevil symbol tohoto zasvěcení na mém třetím oku. Vnímám, že centrální krystal a střed Atlantidy se nacházel v Bermudském trojúhelníku. Při jednom velmi silném vnoření mi vše zapadlo do sebe jako puzzle. Začala jsem chápat, proč se tam ztratily nějaké lodě či letadla a jak došlo ke zkáze tohoto kontinentu. Je rok 2012 a já vnímám, jak se mé tělo začíná měnit v energii a silně se odpojuje od těla. Vznáším se asi půl metru nad fyzickým tělem. Jsem mocně vtažena k centrálnímu krystalu, před kterým sedím v meditační pozici a jsem hojně obklopena světelnými bytostmi, z nichž některé mi kreslí na třetí oko nějaké geometrické symboly. Najednou z mého těla začínají tryskat barevné paprsky světla do všech stran, až v podstatě rozpraská a stane se z něj energie v energii.Má energie se ocitla v nějakém Atlantském chrámu kde bylo v kruhu na sloupech umístěno 12 křišťálových lebek. Všechny lebky vypadaly stejně, ale stejné nebyly. Jsou něco jako počítače plné informací a symbolů a já vím, kde přesně která má být. Umím v nich číst. Vnímám, že kdyby byly třeba jen dvě prohozené, tak by bylo zle. S lebkami jsem úzce spolupracovala a na jejich naprogramování se podílela. Mimo jiné sloužily i jako hvězdná brána do vyšších dimenzí. Díky tomu bylo možné komunikovat např. s Galaktickou radou. V dobách Atlantidy existovala i třináctá lebka, která byla ametystová a obsahovala veškerou moudrost a vědění všech dvanácti lebek křišťálových. Nacházela se v jedné ze síní Amenti v meziprostoru mezi naší a dutou Zemí. Spolu s lebkou, která levitovala a zářila na podstavci uprostřed této uměle vytvořené "jeskyně" se nacházel i létající talíř. Na povrchu tohoto talíře je uprostřed místo na umístění ametystové lebky a její spojení s 12 lebkami křišťálovými. Ty se s hlavní lebkou propojí pomocí dutých křišťálových tyčí a tím dojde k přenosu informací. Vytvoří se obrovský panel světla, který naši Zemi spojí se Síriem a navýší naše vibrace natolik, že se někdy v budoucnu staneme sesterskou planetou vysokofrekvenčního Síria. Stojím mezi lebkami a ony poznávají mou energii. Začínají se aktivovat. Kolem mě vzniká světelný zářící sloup vedoucí snad do nekonečna směrem vzhůru. Lebky spouští zážeh. Utváří se neskutečná energie a obrovský panel světla mě silně vtahuje do sebe. Má energie proudí ohromující silou směrem vzhůru. Vnímám nepředstavitelnou rychlost a přetlak v těle. Letím světelným tunelem a míjím planety, Slunce, galaxie. Vidím hodně obrovských planet podobných Jupiteru, také hodně planet s prstenci či několika měsíci. Zastavuji se u něčeho, co vypadá jako planeta, ale spíš je to hvězda, Slunce či nějaká světelná planeta. Je zářící. Splývám zcela s ní i s jejími obyvateli. Má energie se sjednocuje se vším, co potká cestou, včetně kosmické lodi, kde její obyvatele vnímám také jako energii. Nevnímám žádný čas, prostor ani své tělo.Ocitám se nejspíš na chvíli u Akašských záznamů a vidím budoucnost. Dívám se na naši planetu, která je od pólů po rovník zalívána zářícím zlatým světlem.Cítím, jak má energie splývá s energií celého vesmíru a najednou vidím schody. Ty schody jsou kamenné sloupy ve Stonehenge, které se mění v bránu. Jsem uprostřed a prolétávám stojícím Stonehenge, krystalickou mřížkou a dále nějakou mlhovinou. Proletěla mnou obrovská energie, která se snad nedá ani popsat. Polil mě takový žár jako by mě zalilo tisíc sluncí. Celá jsem silně vibrovala. Byl ve mně obrovský přetlak. Nevnímala jsem fyzické tělo, a přesto jsem v jeden moment měla pocit, že mi tím přetlakem snad prasknou ušní bubínky. Nějaký hlas mi říkal, abych se vrátila zpět... I když jsem byla energií, přesto jsem vnímala, jak těžké je pro mě chtít se vrátit do fyzického těla. Tam kde jsem byla, bylo totiž moc krásně. Na okamžik jsem zahlédla mé tělo ležící na posteli a rozhodla se vrátit. Když jsem procitla tak to byl obrovský šok. Měla jsem pocit, že jsem byla mimo tělo tak tři minuty a při pohledu na hodiny jsem zjistila, že jsem byla odpoutaná tři hodiny našeho času. Připadala jsem si jako úplně někdo jiný. S úžasem jsem si prohlížela své tělo a nemohla pochopit, že mám na sobě nějakou hmotu. Podívala jsem se do zrcadla a měla pocit, že se na mě dívá někdo jiný. V ten okamžik jsem ani nepociťovala žádnou minulost.Neuvěřitelně jsem se rozhlížela kolem sebe a nechápala tuto realitu. Zvídavě jsem prstem šťouchla do zdi a začala se hlasitě smát. Přišlo mi vtipné, že je tady hmota, že jsou tu zdi, stůl, židle. Dloubala jsem i do sebe a smála se tomu, že mám na sobě kůži, maso, kosti. Začala jsem vnímat své fyzické tělo. Přišlo mi neskutečné a hodně vtipné, že se potím, že cokoli vylučuji, že přijímám potravu. Celý den jsem si připadala jako malé dítě, které začíná poznávat okolí. Všechno tady mi přišlo naprosto neuvěřitelné a legrační. Téměř celým dnem jsem se prosmála a užívala si ty zvláštní věci tady všude. Postupně si to začalo sedat a já se začala více vracet do svého fyzického těla. Autorka článku: Ivona Antalii, atlantské meditace, kurzy, atlantské a partnerské přepisy www.kliceksrdci.cz Tento článek není dovoleno kopírovat na jiné weby ani kopírovat části textu. Pokud chcete článek publikovat, získejte si osobní souhlas autorky. Budeme však velmi rádi, když jej budete sdílet na sociálních sítích. Ke snadnému sdílení na facebooku využijte tlačítko sdílet v horní části článku. Děkujeme, že dodržujete naše autorská práva. :-)) // )

Ivona Antalii : Vzpomínky na Atlantidu část 1

Atlantida - první část Moje první setkání s Atlantidou přišlo v roce 2007. Ležela jsem v posteli a meditovala, když v tom mé tělo poněkud nabralo na hmotnosti a nebylo schopno pohybu. Vážila jsem snad tunu a celá vibrovala od hlavy, až po konečky prstů. Najednou jsem byla někde jinde, a aniž bych se o tento kontinent nějak výrazně zajímala tak jsem věděla, že jsem v Atlantidě. Byla jsem oblečena do jednoduchých, dlouhých nejspíše lněných šatů bílé barvy. Má hustá blond hříva mi sahala až po pás. Vlasy se třpytily a odrážely jakoby odlesky zlata.V této mé první Atlantské vizi jsem se viděla jako léčitelka.Člověk, kterého jsem léčila, ležel na něčem, co se podobalo podélnému stolu, který byl vyroben z nějakého druhu léčivého kamene. V ruce jsem držela hůlku s krystalem na jejím konci. Kámen měl tvar a barvu podle toho, co jsem zrovna léčila. Pokud jsem použila hůlku s červeným kamenem, tak mi bylo dovoleno vytáhnout z dotyčného něco, co se týkalo karmy. Při použití hůlky se rozběhl obrovsky silný, až nepopsatelný proces. Jakoby silou všech blesků začalo z osoby na vysokém, rovném, kamenném lůžku proudit do mé hůlky, kterou jsem držela v ruce. Blesky šlehaly obrovskou rychlostí a intenzitou. Když už to bylo na maximum tak jsem hůlku otočila směrem do velké koule, která se vznášela jakoby ve světle ve velké míse, která stála na stojanu. V tom stejně mocnou silou začaly lítat blesky z hůlky do této koule, a prostřednictvím toho všeho někam dolů. Vnímala jsem, že vše letí do nitra Země k transformaci.V místnosti se nacházelo více těchto pomůcek k léčení. Stejně tak jako křišťálová koule vznášející se na vzduchovém světelném polštáři na stojanu, tam bylo podobné zařízení, ale místo koule si tam ve světle levitovala v míse na podstavci malá pyramida. Tu jsem používala v případě, že jsem měla hůlku s modrým kamenem. Pokud na hůlce zářil krystal zelený, tak jsem nemoc odváděla do něčeho, co se podobalo světelné řece. Jednou jsem se viděla i s hůlkou na jejímž konci byl velký kámen jasně červené barvy, který byl omotán hady. Na krku jsem měla přívěsek se stočeným hadem. Když jsem zahlédla sebe s touto hůlkou, tak jsem začala vnímat, jak mou páteří projíždí had od kostrče až po konec míchy. Jakoby mi praskala stará kůže a to staré se rozpraskalo a rozletělo do okolí. V tu chvíli jsem vnímala jednotu s Božím otcem i matkou a viděla se jako velká zářící světelná koule.Až v roce 2012 kdy se mi plně rozjela další podobná zasvěcení a hadů mou páteří projíždělo více jsem si uvědomila, že tady prvně u mě došlo k otevření hadí síly Kundaliny.Nejčastěji jsem léčila tyčí, na jejímž konci byl rubínový kámen ve tvaru pyramidy. Používala jsem, ale i hůlku s kamenem smaragdovým léčivým nebo zlatým celkově regeneračním. Modrý kámen jsem aplikovala např. na onemocnění žil a tepen. O několik let později jsem si uvědomila, že kámen jsem viděla jen obrazně. Později jsem vnímala, že to bylo dutá křišťálová tyčka a krystal na konci byl jen jakýmsi symbolem energie kamene, který byl zrovna v hůlce přítomen. Nemoc se tedy vlastně natáhla do dutého prostotu a poté vyšlehla ven do mísy se světlem k transformaci. V roce 2013 jsem se setkala také se současným léčením mimozemšťany na vesmírné lodi, kde jsem si všimla, že jejich léčení je velmi podobné tomu Atlantskému, jen již za tu dobu vylepšené.  Jde o malé duté zlaté jehličky, které se zapichují do těla. Vytáhnou z něj to co je černé a hodí se do mísy se zářivým plamenem, kde se přemění.Když jsem dokončila léčení, tak jsem se šla zregenerovat do jedné místnosti, ve které se nacházel nádherný, zlatý, zářící sarkofág. Jako by mě poznal, když jsem vcházela dovnitř a otevřel se. Naskytl se mi úžasný pohled na to, jak z hloubi jeho nitra vychází nádherné oslňující, až skoro oslepující jasné, čisté světlo. S klidem jsem do něj ulehla. Dostala jsem se do velmi hlubokého,  meditativního stavu a cítila jak světelná energie proudící kolem mě, vstupuje do mě a celkově regeneruje. V dnešní době by se tento proces dal nazvat dobíjením baterek. Doslova jsem se koupala ve světelné lázni, která promývala a regenerovala všechna má těla skrz na skrz. Ven jsem vyšla jako znovuzrozená.Ne vždy jsem používala metodu blesků. Někdy jsem jen hůlkou kroužila nad tělem a roztáčela čakry, které byly oslabené. Aura se dala také hůlkou upravit a zesílit.Tato zkušenost s Atlantidou byla sice má první v tomto životě, ale ne poslední. Další silné vnoření mě potkalo v roce 2010. Vnímám, že je u mě aktivován modrý krystal moudrosti. Dostávám se do Poseidonova chrámu, který vidím zevnitř jako kupolovitý. V jeho středu se nachází obrovský, nádherně zářící krystal bílé až téměř průsvitné barvy, ze kterého tryskají barevné paprsky. Tento krystal je živý, plný světla, lásky a informací a zároveň je klíčem k cestování do jiných dimenzí. Vnímám ho jako spojení se Síriem, Dutou Zemí, Centrálním Sluncem, ale i Zdrojem. V nitru naší planety je prostor kde žijí vyspělé bytosti. Pro nás je asi těžko pochopitelné jak tam mohou žít bez slunce a světla. Místo slunce je tam obrovský hlavní krystal, který dodává světlo, teplo, energii, moudrost a lásku. Je propojen s menšími krystaly, se kterými komunikuje. Takové kameny se nácházely i v Atlantidě. Krystal v Poseidonově chrámu byl propojen se systémem křišťálových pyramid a jiných krystalů v Duté Zemi a ve Vesmíru. Atlanťané tak mohli komunikovat, jak s vesmírnými bytostmi, tak s těmi v Duté zemi. V Atlantidě se také nacházely křišťálové pyramidy. Mezi nejkrásnější patřila pyramida s fialovým plamenem přeměny, který v sobě odrážel odlesky stříbrné a zlaté barvy. Již u vchodu do pyramidy plápolaly tyto plameny a vše zářilo nádherným světlem. Uprostřed byl kruh a v něm obrovský plamen, který plápolal do velké výšky až špičkou pyramidy ven. Okolo byly v kruhu menší plameny. Atlanťané se mohli do plamene chodit léčit a přeměňovat to co již nepotřebují. V další nádherné křišťálové pyramidě se nacházel panel světla s energií Mahátma. Byla to energie, která obsahovala všech 12 paprsků Veleknězů Atlantidy. Také zářila a byla plná Mistrů. Uprostřed byl panel světla procházející skrz pyramidu nad i pod ní. Světlem procházela velká zářivá zlatobílá koule, která čistila vše okolo žláz s vnitřní sekrecí a pokračovala směrem do Země. Kolem Atlantského krystalu v místnosti kruhového půdorysu se nachází ve větší vzdálenosti kopírující zeď více menších barevných, levitujících kamenů. S úžasem pozoruji také vznášející se kámen tvaru koule, který mění barvu od modré přes fialovou, až po zelenou, a zároveň se točí ve světelném vzduchoprázdnu v míse, která stojí na úzké pyramidě. V této zářící místnosti stojí 12 osob oblečených v jednoduchých bílých šatech. Na krku jim visí přívěsek kruhového tvaru. Na mém vidím uprostřed zářící kámen a z něho vycházejí do obloučku paprsky, které mají na svém konci spirálku. Tyto oblé spirálovité paprsky se stáčejí směrem doprava. Každý jeden z nás má za úkol být ochráncem jemu určeného krystalu jisté barvy. Vnímám, že přívěsky na krku se časem mění. V pozdější době jsem u sebe viděla na krku Ankch s krystalem uprostřed kruhovité části. Tyto kříže mohli používat jen zasvěcenci, kteří prošli nejvyšším zasvěcením. Ankchy se později používaly i v Egyptě. Kámen uprostřed mohl léčit, ale i zabíjet a proto jej mohli používat jen zasvěcenci Velkého bílého bratrstva v Egyptě zvaného řád Melchizedek.   Autorka článku: Ivona Antalii, atlantské meditace, kurzy, atlantské a partnerské přepisy www.kliceksrdci.cz Tento článek není dovoleno kopírovat na jiné weby ani kopírovat části textu. Pokud chcete článek publikovat, získejte si osobní souhlas autorky. Budeme však velmi rádi, když jej budete sdílet na sociálních sítích. Ke snadnému sdílení na facebooku využijte tlačítko sdílet v horní části článku. Děkujeme, že dodržujete naše autorská práva. :-)) // )

Ivona Antalii: Síně Amenti + Egypt :: knihovna historie Země i Vesmíru

V síních Amenti jsou uloženy informace o historii Země, Vesmíru atd. V dobách Atlantidy a Egypta se zde zasvěcovali Mistři.Vím, že existuje dokument, kde se o těchto síních, o Thovtovi, Anupovi a dalších píše dost nelichotivě. :-) Už, když se na to, co se tam píše, naladíte srdcem, tak zjistíte, že jediným cílem je zastrašování a to jen proto, aby vás nenapadlo do Síní jít. Mohli byste totiž prozřít a uvidět „pravou historii“. :-) Což archoni, kteří toto psali, samozřejmě nechtějí. Někteří lidé vnímají Thovta, který se svojí družinou za stavbou těchto Síní stojí, jako zrádce. Já se jim v podstatě ani nedivím. Dlouho jsem to měla taky tak. Až jsem se posunula a mnohé pochopila, tak jsem prozřela. :-) Když se Atlantida potápěla, tak on i se svými druhy odlétal ve vesmírné lodi podobné pyramidě. Vyzval mě, abych také nastoupila… Což, jsem v tu chvíli odmítla. Chtěla jsem zůstat a zachránit, co se dá. V ten okamžik jsem ho vnímala jako zrádce, který opouští potápějící se loď. Tato informace mohla zůstat v paměti lidí, kteří se utopili. Proto to tak vnímají… Když jsem ovšem propustila nějaké emoce, tak se mi scénář ukázal dál. Vidím se pod vodou, jak do nějakého sarkofágu ukládám krystaly, lebky, informace… V tom si plně uvědomuji, že mrtvá jsem k ničemu. V těchto předmětech jsou sice nahrány záznamy, ale největší síň záznamů mám v sobě. Proto potřebuji stejně tak jako Thovt přežít a pokračovat dále. Předávat vědění, které mám uvnitř a obnovit ho na jiných místech planety. V tom si uvědomuji, že odejít odtud nebyla zbabělost, ale naopak velká odvaha. Nedalo se již nic zachránit, dalo se jen jít a pokračovat jinde. Tak jedině se mohla pravda v srdci uchovat v její nezměněné podobě. Dokumenty, tabulky, informace si mohou lidé, až je objeví vyložit po svém. Moudrost uložená v srdci je čistá, autentická a skutečná. Když jsem si toto uvědomila, tak se loď objevila, spustila ke mně paprsek a vytáhla mě. Čekali na mě, na mou volbu. Nemohli jít proti mé svobodné vůli... Šířili jsme tedy dále moudrost Zlatého Věku Atlantidy v původní, čisté verzi, stejně tak, jak to mnozí z nás činí i dnes. Velké díky vám všem, kteří v tomto plánu pokračujete. ;-) Když jsem nedávno psala jedné ženě Atlantský přepis, tak jsem si uvědomila ještě jednu zajímavou skutečnost. Viděla jsem totiž, že přišla do Atlantidy právě s Thovtem a jeho družinou v doprovodu dvou komet. Buď v tu chvíli na obloze byly dvě komety, nebo tak vypadaly dva létající stroje, které doprovázely hlavní loď. Uvědomila jsem si, že příchod Thovta do Atlantidy byl spojován s kometami. Toto nejspíš zůstalo v paměti lidí a proto příchod Ježíše v doprovodu komety byl také brán, jako příchod někoho významného. Mnohdy je uváděno, že Thovt přišel ze Síria, či z Aldebaranu. Nu, to i to a ještě i jinak. :-) Na Zemi sice přišel ze Síria a na Sírius z Aldebaranu, ale ve své podstatě přichází z energie Tvůrců. Je cestovatelem vesmírem, je to inspirátor a vesmírný konstruktér. Prostě se jen několik tisíc let zdrží v té a té hvězdné soustavě a pokračuje i se svými druhy dále. Vstupů do Síní je hned několik. Na kurzu Krystaly Země do nich vstupujeme přes jeskyni. Dá se do nich, ale vstoupit i třeba přes hlavní Atlantský krystal. Vznikly ještě před Egyptem. Před vchodem jste doslova načteni strážci, kteří dále pustí pouze lidi s otevřeným srdcem a ty, kteří se nacházejí na určitém vibračním stupni. Lze zde spálit spoustu programů, smluv a všeho, co právě nyní můžete odevzdat. A to ve fialových, zlatých, diamantových či jiných plamenech přeměny. Až projdete pročištěním, tak teprve můžete vstoupit do síní Mistrů. Zde vám mohou být navráceny „zatoulané částečky duše“, či vaše moudrosti, síla a jiné. Přes síň se Smaragdovými deskami, či spíše disky se můžete přesunout k jakýmkoli záznamům kdekoli ve vesmíru na jakékoli vibrační úrovni. V podstatě, když se naladíte na jejich frekvenci, tak otevíráte moudrost a vědění zakódované ve vašich buňkách a DNA. Celou dobu jste teď a tady, jen otevíráte zámky a šuplíčky. :-) Lze jít i ke křišťálovým a jiným lebkám. Nedávno jsme na kurzu s lidmi sdíleli stejný prožitek. Viděli jsme, jak jsou uprostřed určité lebky /ametystová, zlatá, diamantová atd./ a kolem nich, krouží jiné. Najednou jsme stáli v tomto středu a vnímali, že ty „centrální lebky“ máme uvnitř na místě čaker a kolem nás ve spirále obíhají další. Slovy se to dá těžko popsat…Další zajímavý poznatek přišel v Síni s Květem Života. Již delší dobu vím, že tento symbol nevypadá tak, jak nám je v současné době prezentován, a sice propojené kružnice. Vždy jsem ho vnitřním zrakem vnímala, jako do sebe zapadající panely světla, které se protáčení, vibrují. To utváří propojené světelné koule. To vše je v pohybu – multidimenzionální. Při mém posledním naladění se na „Květ“ se stala zvláštní věc. Tento zářící symbol velmi měnil tvar do různých podob. Hodně výrazná byla multidimenzionální Merkaba. V dnešní době je již zcela nepoužitelná Merkaba, kterou známe z obrázků. Ta svým způsobem představuje pouze dvouvláknovou DNA. Dnešní člověk má již daleko více vláken, stejně tak jako čaker /někde ještě stále uvádějí 7/ a tudíž i jeho Merkaba obsahuje velké množství vystupujících malých „pyramid“. Vše je multidimenzionální, prostorové, neustále se pohybující, protáčející, vibrující a měnící. Merkaba se tím, jak se zvedají vibrace planety i nás v každém člověku samovolně aktivuje. Otevírá se s otevřeným srdcem, soucitem, bezpodmínečnou láskou a prožíváním života v radosti. Již dávno tak netvoří světelné tělo… S vibracemi, které nyní na planetě jsou má většina lidí již např. „krystalické“, či „diamantové tělo“. Když jsem nedávno ze Síní s lidmi vycházela, tak nás to vedlo pod Sfingu. Na předešlých kurzech to ještě nebylo možné… Zde nám bylo předáno to, co právě nyní s námi rezonuje. Když naladěním se na tyto prostory tady a teď ve svých buňkách a v DNA otevírám vědění, tak to chvíli trvá než se to z podvědomí a energetické roviny dostane do vědomí a hmoty. Tudíž si moudrost plně uvědomuji zpětně. Začali mi tedy vystupovat na povrch informace spojené s Egyptem. Původně se zde nacházely dvě Sfingy, kterými, když se prošlo, tak došlo k jistému zážehu - k aktivaci. Před nimi bylo 13 pyramid. 12 v kruhu okolo třinácté, která byla uprostřed. Tak jako křišťálové a jiné lebky. :-) Vše to bylo postaveno dávno před Atlantidou. Před tisíci, možná milióny lety. Postavili je uprchlíci ze souhvězdí Lyry. Tam po eony probíhaly velké boje a války. Právě zde se nachází přechody, brány, červí díry do jiných dimenzí a vesmírů. Pokud někdo nějakou zavře, tak zamezí napojení na "Světlo" /zapomenutí kým jsme - nevědomí/ pro celý vesmír, či nějakou dimenzi. To se tam kdysi stalo… Uprchlíci se snažili ukrýt na naší planetě. V oblasti Egypta postavili dvě sfingy /měly jinou podobu, než jakou známe nyní/ a 13 pyramid. Vlastnili klíče, kódy, kterými to vše spustili, aktivovali a i přes odpojení v naší oblasti se pokusili toto znovunainstalovat odtud ze Země. V hlavní pyramidě uprostřed otevřeli portál - bránu, která to vše prorazila a zde začaly opět skrz naši planetu proudit paprsky ze Zdroje a šířit se dále našim vesmírem. Bohužel, je válčící jiní Lyřané našli a vše to tu téměř srovnali se Zemí. Jednu Sfingu úplně zničili, druhou výrazně poškodili. Většinu pyramid zlikvidovali a to hlavně tu centrální uprostřed. Rozebrali bránu a rozpoutali tu takovou válku, že došlo k potopě světa a zániku tehdejší civilizace. Až po této události později vyvstala v moři Atlantida. Po jejím zničení se Thovt a jeho družina přesunuli do Egypta, kde nejspíše trochu opravili sfingu a nějaké pyramidy, ale ne do původní funkční podoby. Další se jim nepodařilo obnovit a i kdyby, neznali klíče, kódy k aktivaci brány - portálu. Ty stavby /tedy to co z nich zbylo/ v Egyptě stály dávno před příchodem Atlanťanů. Země je stále hlídána a není svobodná, protože je velmi důležitá, kvůli tomu, co se zde nacházelo. Ale již dochází k osvobození. ;-) I díky nám, kteří jsme měli tu odvahu se zde inkarnovat. :-) Děkuji nám všem z celého srdce.V hluboké lásce...Antalii Autorka článku: Ivona Antalii,  atlantské meditace, kurzy, atlantské a partnerské přepisy www.kliceksrdci.cz Tento článek není dovoleno kopírovat na jiné weby ani kopírovat části textu. Pokud chcete článek publikovat, získejte si osobní souhlas autorky. Budeme však velmi rádi, když jej budete sdílet na sociálních sítích. Ke snadnému sdílení na facebooku využijte tlačítko sdílet v horní části článku. Děkujeme, že dodržujete naše autorská práva. :-)) // )

Ivona Antalii: Krystaly Země + Trojplamen

Mé spojení s Krystaly Země se velmi prohloubilo na Maltských ostrovech. Při jedné úplňkové meditaci, která byla určena k pročištění vody, jsem najednou zjistila, že pod skálou, na které sedím, vnímám krystal. Začala mi přicházet slova, která jsem v duchu odříkávala a vnímala, že se krystal otevírá spirálovitě nahoru a vytváří, něco jako energetickou formu několika lotosů, které jsou naskládány na sobě, a propojeny. Krystal zářil… Přicházela další slova. Najednou pozoruji sama sebe, jak krystal napojuji na Vesmírný chrám ve vyšší dimenzi a vnímám paprsek, který z něj stoupá. Vidím svým vnitřním zrakem dále ode mě další dva krystaly pod zemským povrchem. Dělám s nimi to samé… Rozhlížím se, ale zastavuje mě to. Tři teď stačí… :-)  Nikomu jsem se s tímto zážitkem nesvěřila. Na druhý den jsem šla k moři a najednou za mnou přišla jedna žena z naší meditující skupinky s tím, že mi potřebuje něco říct a cítí, že mohu pomoci. Svěřila se, že bydlí na pozemku, který je energeticky významný. Kdo se dokáže naladit a pozorně dívat, tak vnímá pyramidu. Cítila, že je tam, ale něco, co té energii nedovoluje volně a pěkně proudit. Poprosila mě, abych se na to podívala. Vůbec jsem netušila, zda něco takového je na dálku možné, ale souhlasila jsem s tím, že to zkusím. Vnímala jsem, na tomto místě, opět krystal pod zemí. Tentokrát, ale daleko hlouběji a nad ním překážku. To mu bránilo vyzařovat. Byl tam hodně dlouho zaseknutý létající talíř z takového materiálu, který záření pokřivil a dostal do jiné verze, než byla původní. Opět mi přicházela slova… Pozorovala jsem sama sebe a to místo. Vnímala jsem, jak se překážka odrušuje – dematerializuje a krystal je volný. Opět může zářit a propojit se s Vesmírným chrámem. Paprsek se spojil a odtud začala proudit duha, která pokrývala celý pozemek. Doslova po něm stékala…Netušila jsem, zda se skutečně, hmatatelně, něco na tom území stalo. Odpověď přišla hned po návratu ženy domů. Když za ní na návštěvu přišla na energie citlivá kamarádka, která vůbec netušila, že se tam něco dělo, tak hned ve dveřích reagovala slovy: „Co se tady stalo? Tady je úplně jiná energie.“ Zjistila jsem, že i na dálku toto lze. :-) V tu dobu jsem již měla rozjetý nový kurz Atlantské energie: Krystaly Země. Nové poznatky a seznámení se takto s krystaly vše dostalo do dalšího levelu. Již dříve jsem si na netu našla informaci, že existovalo 9 hlavních Zemských krystalů Atlantidy. Informace o tom, jak se jmenují, kde leží a jak jsou velké zněly takto: Leží v oblasti Arkansasu (USA) - Modrý krystal moudrosti a vědění, Smaragdový krystal lásky a léčení, Platinový krystal komunikace; Bimini (Bahamské ostrovy) - Rubínový Ohňový krystal energie; Minas Gerais (Brazílie) - Zlatý krystal léčení a regenerace, Fialový krystal zvuku; Jezero Titicaca (Centrální Andy, rozléhající se mezi Peru a Bolívií) - Sluneční a Měsíční krystal světla, Krystal Thovta; Mount Shasta (Kalifornie, USA) - Om krystal multidimenzionality. Jsou to obrovské krystaly, některé dosahují délky až 40 metrů. Tyto krystaly jsem tedy poskládala do třech Atlantských chrámů. V Chrámu léčení se tyčil Smaragdový krystal lásky a léčení, Rubínový ohňový krystal energie a Zlatý krystal léčení a regenerace. Sestavila jsem je do tvaru trojúhelníku. Krystaly se odhmotní a s lidmi tak vstupujeme do jednotlivé energie kamene. Léčíme se tak, až na buňku, jdeme do DNA. Když projdeme všemi, tak vejdeme doprostřed, kde se potkávají energie těchto krystalů. Stojíme v panelu světla těchto energií, nad námi i pod námi je pyramida, multidimenzionální merkaba atd. To samé se děje s Modrým krystalem moudrosti, Platinovým krystalem komunikace a Fialovým krystalem zvuku, které jsem dala do Chrámu vědění. Zde probíhá aktivace moudrosti a vědění v buňkách, v DNA. Prošli jsme tedy Chrámem léčení, vědění a čeká nás Chrám jednoty a v něm krystal Sluneční, Měsíční, krystal Thovta a Óm krystal multidimenzionality. Přes tyto krystaly v Atlantských chrámech se samozřejmě můžeme propojit s Vesmírnými či Zemskými krystaly. Jednoho dne mi přišlo, že těch hlavních Atlantských krystalů není 9, jak se uvádí, ale 13. Nejsou ani všechny v Americe. Hm, hned mi docvaklo, že to nejspíš psal nějaký Američan. :-) Další informace byla: „a nemají 40 metrů“. Doslova procházejí celou planetou skrz na skrz. Tudíž jedna část je např. v Americe, ale druhá samozřejmě úplně jinde na druhé straně planety. S těmito informacemi jsem šla opět s lidmi na kurzu ke krystalům. Tentokrát se sešla mimořádně silná skupina. Třináct „Mistrů“ se vrátilo na místo „činu“, aby dokončilo plán. Když jsme se v kruhu objevili u hlavního Atlantského krystalu v Poseidonově chrámu, tak to byla nepopsatelná energie. Krystal byl již aktivní, ale naše spojení ho otevřelo ještě na větší level. Když jsme odcházeli, tak za námi obrazně řečeno explodoval. Otevřel se více a vytvořil světelnou vlnu, která obtočila celou Atlantidu. Když jsme prošli všemi chrámy s krystaly, tak jsem najednou byla vedena mimo program kurzu :-) dále, do diamantové pyramidy. Zde se uvnitř tyčily další krystaly čiré barvy, ve kterých plápolaly plameny zlaté, fialové a bílé. Opět došlo k odhmotnění a přeměně v energii. Prošli jsme všemi a zastavili se uprostřed v krystalickém lůžku. Zde jsme vnímali propojení všech krystalů, plamenů a to vše zažehlo trojplamen v našem duchovním srdci. Když jsme odcházeli z diamantové pyramidy, tak opět, jakoby krystaly explodovaly a uvolnily tak obrovské množství energie. Vytvořily velké panely zářícího světla… Došlo k aktivaci. Když jsem se zde později sama vrátila, tak jsem již vnímala velké propojení, diamantovou pyramidu, nad Zemí a taky opačnou pod Zemí, a něco jako energii třetího oka uprostřed mezi krystaly. Zde proudí ve spirále diamantové paprsky z dalekého vesmíru, až hluboko do Země. Vzpomněla jsem si na svou aktivaci trojplamene, která nastala na velikonoční pondělí 2015. V té době jsem vůbec netušila, že existuje trojplamen. Kreslila jsem si nějaké symboly a ukázala je kamarádce. Ta mi k jednomu řekla, že se jedná o křišťálové lůžko, do kterého mám ulehnout, že je tam pro mě něco přichystáno. Šla jsem tedy na toto místo. Ulehla jsem a vnímala, jak se nad mou postavou objevuje to samé křišťálové lůžko, na kterém ležím, a zaklapává to vše do sebe. Vizuálně to vypadalo jako křišťálové ufo či zářící oko. Vespod se něco aktivovalo, co připomínalo nějaký zářící paprsek, který mnou projížděl a vytahoval ze mě parazity atd. Poté do mě začala proudit láskyplná energie. Do mých chodidel byly energeticky vloženy krystaly. Vpravo rubín, vlevo smaragd. Do celé mé osoby vplulo něco jako zářivé žezlo, nahoře i dole rozšířené, které kolem mě vytvořilo silnou záři. Vnímala jsem své vyšší Já a mé duchovní jméno Antalii… Přede mnou se objevil můj dvouplamen Amres. Naše energie se spojily. Přicházelo mi jméno Antares. Později jsem zjistila, že je to název hvězdy. Vnímala jsem své duchovní – atlantské srdce, které se nachází mezi srdeční a krční čakrou. Uprostřed se rozhořel bílý plamen, který z jedné strany obtáčel plamen fialový a z druhé zlatý. Všechny tři plameny proudily do zářivé koule, kde se potkaly. Cítila jsem sjednocení, lásku, svobodu… Ptala jsem se Amrese zda spolu máme být i zde fyzicky. Řekl, že můžeme a nemusíme… Vše záleží jen na mně. Ve vyšších světech jsme spojeni. Může ke mně přijít jeho část zde na planetě, ale nemusí. Vše je v pořádku. Začala jsem hledat informace, protože do té doby jsem neměla ani tušení o tom, že existují nějaké plameny v srdci. Našla jsem sice někde na netu trojplamen, ale měl úplně jiné barvy než ten můj. :-) V podstatě vše obsahuje všechny barvy, jak čakry, tak aura, tak i trojplamen. Záleží z jakého úhlu, z jaké dimenze, s jakými vibracemi se na něj díváte. Takové barvy pak vidíte… Později mi došlo, že je to vlastně i spojení se svatou trojicí. Tři plameny - otec, matka, dítě. Položila jsem si otázku, co vše se vlastně stalo, aby k tomu rozhoření došlo. Vnímala jsem, že je důležité navrátit všechny části duše. To se u mě stalo tak, že jsem v sobě přijala světlo i stíny a vyrovnala to. Objevil se poté Thovt a Anup, postavili přede mě velký zlatý Ankh a s hvězdami v rukou šli otvírat zámky, ve kterých byly části duše uvězněny. Ty se pak seřadily za Ankhem a postupně procházely jeho okem. Tam jiskřily, prosvětlovaly se a zářící se vracely ke mně. Cítila jsem celistvost. Když tímto procházíme s lidmi na kurzu Krystaly Země, tak cítí, jak více září a jejich duše je větší a větší. Co jsem vnímala dále, jako důležité, je pročištění rodů, předků. Samozřejmě přijetí stínů... Když jsem toto přijetí a vyrovnání absolvovala, tak se přede mnou objevil symbol jin-jang. Najednou jsem vnímala bod přesně uprostřed a tento symbol se otevřel. Přišlo mně to, jako brána, portál. Když jsem prošla za, vnímala jsem Jednotu. Kdysi se mě jeden muž zeptal a jaké to tam je? Zjistila jsem, že nelze odpovědět. Tam je totiž všechno a nic zároveň. :-) Nelze tudíž říct, že je tam světlo či tma, je tam totiž obojí. Nelze ani popsat žádný pocit. Jako další, co jsem vnímala, že je třeba, je pročištění „traumat“ z pádu Atlantidy, čili pročištění Atlantského - Mistrovského srdce, nebo - li duchovní čakry. Dále postupně otevřít minimálně 13 čaker, spojit se, se srdcem Vesmíru, srdcem Země a propojit vše v duchovním srdci. Každý z nás je jedinečný a má svou úžasnou cestu. Toto je jen popis mé cesty… Ta vaše může být úplně jiná a je to tak v pořádku. Cesta je cíl. :-) Autorka článku: Ivona Antalii, atlantské meditace, kurzy, atlantské a partnerské přepisy www.kliceksrdci.cz Tento článek není dovoleno kopírovat na jiné weby ani kopírovat části textu. Pokud chcete článek publikovat, získejte si osobní souhlas autorky. Budeme však velmi rádi, když jej budete sdílet na sociálních sítích. Ke snadnému sdílení na facebooku využijte tlačítko sdílet v horní části článku. Děkujeme, že dodržujete naše autorská práva. :-)) // )

Vašek Krejčík: ŘIDIČ (z knihy 11 minut)

Vracel jsem se ze svatby nejlepšího přítele, který se oženil až na druhý konec země. Začínalo se smrákat. Auto jen pomalu klouzalo po ledovce a mně se už chtělo do postele. Cesta skoro neubíhala a doma čekala manželka s  naším, teprve půlročním, synkem. Zastavil jsem na benzínce, dal si kafe, a protáhnul se. Hned jak jsem se cítil trochu lepé, naskočil jsem do auta a pokračoval v jízdě. Z radia pořád hulákali něco o ledovce na silnici, ale nějak jsem tomu nevěnoval pozornost a dál se šinul cestou k domovu. Projížděl jsem vesničkami, které jsem vůbec neznal a začínalo být víc než jasné, že jsem musel někde špatně odbočit. Zastavil jsem u nějakého staršího pána, abych se zeptal na cestu. „Jedete dobře, pokračujte dál,“ křikl na mě muž, aniž bych mu sdělil kam jedu. Zaskočil mě, proto jsem se nevyptával a pokračoval v jízdě s nadějí, že potkám někoho, kdo mi poradí. Netrvalo snad ani minutu a zjevil se stopař. „Můžu si přisednout?“ zeptal se tajemně. „Nechcete mi nejdříve říct, kam jedete?“ zavrčel jsem. „Jedu jen pár kilometrů vedle do města, stejně nemáte kam uhnout.“ Sednul si na místo spolujezdce a vykouzlil úsměv od ucha k uchu. Zasypal jsem ho otázkami kde to vlastně jsem a jak se můžu napojit na dálnici. Podivín, jako by vůbec neposlouchal, na co se ho ptám, si pořád mlel tu svojí. „Máte asi dobrou práci, když tak koukám na vaše drahé auto a oblečení?“ tázal se stopař neomaleně. „Na peníze si nemůžu stěžovat,“ odpověděl jsem upřímně. „Jste ženatý, pane. Máte děti. Vyprávějte mi o svém životě,“ poprosil mě. Nechápal jsem, proč se mě ptá na tak osobní věci a nebylo mi to úplně příjemné, ale nějak jsem cítil, že tomuhle podivínovi můžu klidně věřit a kdyby ne, těžko by to mohl někde použít proti mně. Vyprávěl jsem o manželce, synovi, práci a všem, co mě zrovna napadalo. Pán jen pozorně poslouchal a přikyvoval. „Jak je to ještě daleko?“ přerušila zvědavost moje vyprávění. „To se ještě uvidí, pokaždé je to trochu jinak.“ Vůbec jsem tomu nerozuměl. Znova jsem ho požádal, aby mi na mapě ukázal, kde se právě nacházíme. „Ale hochu to máš špatnou mapu, tady bych nic nenašel, uklidni se, uvidíš, že za chvilku dojedeme. Vyprávěj mi ještě o tvém životě. Třeba jaké si měl dětství.“ Vůbec už jsem se necítil unavený a hodil jsem za hlavu starosti na to, kde bloudím. Bylo to bláznivé, ale plně jsem důvěřoval chlapíkovi, který si ke mně přisedl do auta a dal se do vyprávění. Zastavil se hlavně u rodičů a vyptával se na vztahy s otcem. Dobře vycítil achillovu patu. Měl jsem tatínka svým způsobem rád, ale pořád jsme se hádali kvůli maličkostem. Nechal mě o něm sáhodlouze mluvit. Líčil jsem mu do detailu příběhy, kdy jsme se nepohodli a období, ve kterém jsme se nebavili. Se svým novým přítelem jsme je rozpitvali tyhle staré bolístky do takových titěrností, že mi došlo, jaké to byly hlouposti. Tak jsme pokračovali i s dalšími lidmi, na které jsem cítil vztek a když jsme je všechny probrali, bylo mi o poznání líp. „Už se blížíme do města, tam mě vysadíte a já vám pak ukážu cestu,“ zvolal vítězoslavně. Byl jsem rád, že snad už konečně budu vědět, kudy mám dál jet. Cestou jsme míjeli nějaký les se stromy, které jsem nikdy neviděl, ale můj nový spolujezdec mě ujistil, že je to v těchto místech úplně normální a nemám se tím znepokojovat. Hovořil jsem o svém synovi, na kterého jsem se těšil. Trochu mě mrzelo, že už bude spát, až dorazím, ale zítra si ho užiju, utěšoval jsem se. „Tamhle už svítí město!“ ukázal prstem před sebe. „To je teda záře, tam musí být pořádný noční život,“ zavtipkoval jsem. „Je tady nějaká benzínka? Jedeme už takovou dobu a ještě jsme na žádnou nenarazili! Můj telefon se asi rozbil, nemá už hezky dlouho signál, a já bych rád zavolal manželce.“ „Vždyť jste už na benzínce byl. A tady si stejně nezavoláte.“ Zaskočilo mě, jak může vědět o benzínce, ale hned mě napadlo, že si to spojil s nedopitým kelímkem, co se válel na podlaze. Mezitím se před námi vynořilo město, svítilo takovou silou, že jsem skoro neviděl před sebe, ale bylo to moc příjemné.   „To je krása!“ vypadlo ze mě. Ovládala mě touha hned se tam jít podívat. „Podívejte, kdo jede před námi, to je auto z té vaší havárky.“ „Já jsem ale nikdy žádnou havárku neměl!“ Dojel jsem na semafor, vozidlo před námi projelo na oranžovou a já musel zastavit těsně na červenou. „Proč si myslíte, že jste tady?“ Jen jsem pokrčil rameny a nevěděl co říct. „Červená se nám teď hodí, ale nebude tady věčnost, musíte se rychle rozmyslet. Buď se rozhodnete jít do města, nebo se vrátíte na tu zatáčku za benzínku.“ „To město tady určitě počká, nemám se nad čím rozmýšlet.“ Chtěl jsem tomu chlápkovi potřást rukou, ale objevila se nade mnou nějaká starší paní a křičela: „Ještě to nevzdávejte, teď se pohnul. Jasně jsem viděla, jak se pohnul!“ Kniha vychází v nakladatelství Beletris 2016 (Předmluvu napsala Gabriela Filippi, doslov napsala Ava Chrtková) Zdroj: http://terapietmou.eu/ )

Ivona Antalli: Křišťálové, ametystové, zlaté a další lebky

V roce 2015 jsem navštívila Maltské ostrovy... Na jednom z těchto ostrovů, a sice na Gozu, jsem v jednom kostele na podlaze prošla symbolem Bílých Atlantských mágů. Když jsem poté vyšla po točitém schodišti do věže kostela, tak se zde rozezvonily zvony. Tento symbol proletěl všemi mými čakrami a znovuzasvětil mě do "vědění", které jsem kdysi, jako členka Bílého bratrstva a sesterstva měla. Krom spojení s křišťálovými lebkami a krystaly se ke mně dostala nová "schopnost" a sice možnost vnímat pod povrchem Země Zemské krystaly, aktivovat je a propojovat s některými chrámy ve vesmíru. Bílí mágové pracovali mimo jiné s lebkami, krystaly a měli přístup do všech chrámů vesmíru. Tudíž krystal se dá napojit třeba na Chrám Kapasitmi v souhvězdí Labutě, Chrám Sedmi andělských křídel na Síriu, Chrám Modrého světla na Aldebaranu, Chrám Modré růže na Plejádách... Kruh Bílých mágů není ani tak kruh, jako spíše spirála, skládající se z hlavního krystalu v Poseidonově chrámu /Zdroj/, 3 - svatá trojice /otec, matka, dítě/, 7 Elohimů, 15 Serafínů, 31 Cherubínů, 63 Archandělů, 127 Andělů a několik kruhů Bílých mágů. Začala jsem také více navštěvovat síně Amenti a to i s lidmi na svých kurzech Krystaly Země. Tento kurz přitahuje členy Bílého bratrstva a sesterstva a většina účastníků poté také vnímá silnější spojení s lebkami či začíná pracovat se Zemskými krystaly. Stejně tak se dají aktivovat i krystaly pod pyramidami. Vytvořit třeba krystalickou síť a spojit ji např. se sluneční sítí. Dají se i kopírovat na naši planetu mřížky z jiných vysocevibračních např. vodních planet. Toto a mnoho dalšího s lidmi v meditacích děláme... Při návštěvě síní Amenti, jsem objevila "novou", kterou jsem sice znala, ale nyní se mi ukázala v jiném světle. Obrovská, kruhovitá, zlatá místnost s mnoha velmi vysokými branami. Doslova pro "obry". Tyto brány nemají kliky, klíče, zámky... Otevírají se samy, pokud před nimi stojí člen Bílého bratrstva a sesterstva. Uvnitř je systém křišťálových a ametystové lebky. Ty levitují a jsou spojeny křišťálovými zaoblenými trubicemi. Vypadá to vizuálně jako "chobotnice". Uprostřed levituje vysoko ametystová lebka, ze které vede dvanáct trubic k lebkám křišťálovým. Dříve jsem viděla, že jsou aktivní jen některé. Bylo třeba, aby se k nim zde navrátili jejich strážci z celého světa a aktivovali je. 11. 11. 2015 jsem vnímala, jak se spojují s ametystovou a aktivují zážeh, který jsem již dříve viděla a kde jsem si myslela, že ten spustí spojení se Síriem, jako naší sesterskou planetou a dojde ke Zlatému Věku. Kladla jsem si otázku, co se stalo, že se nic nestalo. :-) Odpověď zněla: "Stalo, ale ještě to není vše, pokračuje to dále". A v tu chvíli se mi ukázalo, jak další systém aktivních lebek se zaklapává na ty předchozí i z vrchní strany, ale naopak. Jak dole, tak nahoře. Vzniká zářící koule... Nu a těch koulí na vyšší dimenzi je opět dvanáct a uprostřed je lebka zlatá. Samozřejmě se nedají pojmenovat, ale pokud chcete nějak toto přiblížit, tak to vše pokračuje dále, dvanáct koulí se zlatou lebkou uprostřed a ve středu toho všeho je lebka diamantová, dále Kristovská, Božská, Zdrojová... Nedávno jsem dostala otázku, zda lebky souvisí s DNA? Samozřejmě, vše se vším souvisí. Nejen s DNA, ale i s čakrami, dimenzemi či vibracemi. Tam, kde se nacházíte, takové lebky vidíte. ;-) Hodně se mluví např. o světelném či krystalickém DNA. Ano, ale už i toto je dále... Tedy alespoň účastníci mého kurzu Křišťálový Věk, kde vidí kolik mají vláken DNA, jmenují třeba i 17, 24 či nekonečno. :-) Pokud byste chtěli nějak toto pojmenovat, tak často se lidem na kurzech mění DNA již ani tak ne na světelné či krystalické, ale spíš na sluneční, vesmírné, zlaté, diamantové, Božské, Zdrojové či DNA znovuzrození... Mluví se o tom, že Atlanťané měli 12 vláken DNA. To ovšem považuji za minimální výbavu. :-) V tu chvíli samozřejmě je vnímáno 12 křišťálových lebek a jedna ametystová. Pokud, ale vaše DNA stoupá, stejně tak jako vibrace a dimenze, tak máte podle toho i tolik čaker a vnímáte další lebky. Takže ano, souvisí to spolu... Začala jsem navštěvovat více a více síní Amenti a vesmírných chrámů. Zde na planetě je velmi známá síň se smaragdovými deskami. No, ono, to nejsou ani tak desky. :-) Zasvěcenci Egypta, kteří přišli ze Síria, Atlantidy atd. zcela jistě nebyli na takové vibrační úrovni, aby něco zapisovali na nějaké destičky. :-) Ve skutečnosti jsou to smaragdové plazmatické kotouče. V síních Amenti jich ani moc není... Většina se nachází ve Smaragdovém chrámu na Síriu. Odtud smaragdové desky. :-) Je to až téměř éterický, zelený chrám, ve kterém levitují menší a větší zelené bubliny. Menší bublina může projít do třetího oka a už čtete záznamy. :-) Do velké můžete vstoupit a stahujete informace také... Můžete vnímat přítomnost Thovta. Ani zde nejsou všechny záznamy. Více je jich na náš jazyk asi řečeno ve zlatých deskách, které ovšem také nejsou desky. To už je spíše zlatobílá energie točící se ve spirále nahoru i dolů, kde můžete číst "každý schod". Nad i pod je zářící Zdrojová koule. Síní záznamů je ve vesmíru hodně... Autorka článku: Ivona Antalii,  atlantské meditace, kurzy, atlantské a partnerské přepisy www.kliceksrdci.cz Tento článek není dovoleno kopírovat na jiné weby ani kopírovat části textu. Pokud chcete článek publikovat, získejte si osobní souhlas autorky. Budeme však velmi rádi, když jej budete sdílet na sociálních sítích. Ke snadnému sdílení na facebooku využijte tlačítko sdílet v horní části článku. Děkujeme, že dodržujete naše autorská práva. :-)) // )

Víte, jak vypadlo staroslovanské písmo BUKVICE? Bylo to magické obrazové písmo

Slovanské písmo BUKVICE - klikni pro zvětšení Staroslovanská bukvice V současném světě lidé hovoří mnoha jazyky. My Slované (včetně nás Západních Slovanů) máme společné dědictví písma. Toto písmo se nazývá древнеславянская буквица, nebo-li staroslovanská bukvice. Jako Slované jsme kdysi dávno měli jednotné písmo i jednotný jazyk. Teprve po odchodu jednotlivých rodů a národů z domoviny do nových vlastí, se jazyk postupně měnil. Přesto i dnes jsou mnohá slova společná nebo velmi podobná a slovanské národy se mezi sebou velmi snadno dorozumí (ta podobnost slov je nejen mezi slovanskými jazyky). Z původních slov se ale zachovalo málo. V ruštině nejvíce - asi 40%, v ukrajinštině – cca 35%, čeština a slovenština mají něco okolo 20% původních slov. Toto ničení slovní zásoby probíhá již mnoho století a je cílené. Staroslovanská bukvice podporuje obrazové myšlení a pracuje s ním v několika úrovních čtení. To současný jazyk nedělá. Vracíme-li se ke staroslovanské bukvici, vracíme se k obrazovému myšlení. Skrz obrazové myšlení pochopíme staroslovanskou bukvici a rozvineme schopnost víceúrovňového čtení textu. U každého člověka je vnímání na úrovni vědomé a podvědomé, přičemž podvědomé vnímání tvoří podstatně větší část. Hovoříme-li mezi sebou současným jazykem, na vědomé úrovni přináší předání základní informace, na podvědomé nic. Naučíme-li se prostřednictvím našeho původního jazyka vnímat hlubší úrovně jazyka skrz obrazy, získáme schopnost obrazové komunikace skrz podvědomí. Bukvice je nástrojem v dorozumění mezi vědomím a podvědomím. Je jazykem, díky němuž můžeme programovat v rámci splnění našeho životního úkolu a karmického závazku svůj život. Tím, jak budeme postupně a stále rozšiřovat své vnímání, stále lépe a lépe porozumíme staroslovanské bukvici. Je to jako stále se rozšiřující stoupající spirála našeho vnímání a chápání. Co nás bukvice může naučit: rozšiřovat naše vnímání pochopit různé významy a světonázory, které jsou bukvicemi vyjádřeny rozumět hlubinnému sakrálnímu významu slov, která dnes běžně používáme, číst i to, co je zašifrováno ve slovech a písmech, díky čemuž můžeme pochopit hlubinný obraz a podtext Staroslovanský jazyk je chrámový (to má význam, že je chráněný), je to svatyně moudrosti a vědomostí, které by měl člověk studovat, číst a přijímat teprve tehdy, je-li připraven. V tomto případě na věku nezáleží. Je to duchovní připravenost. Někteří ji mají již v dětském věku, jiní se k ní prací na sobě samém postupně přibližují, někteří se k ní v současné inkarnaci nedopracují vůbec. Co je obrazné myšlení Hodně se o v posledních letech mluví o pozitivním myšlení, o tvoření obrazů, jimiž si do svého života přitáhneme realitu a zhmotníme svá přání. Tyto „novinky“ k nám přichází ze západu upravené do vznosných slov a zahalené do kabátu tajemství. Ten či onen autor vydělává pěkné sumy peněz na střípcích poznání, které uniklo z východu. Jsou to ale jenom střípky, tudíž nemají hloubku a souvislost. Lidé se na ně vrhají v touze rychle zbohatnout, rychle se uzdravit, rychle vyřešit svůj problém a vtáhnout si do života bohatství. Několika jedincům se to opravdu podařilo. Ti jsou vzorem, za kterým se ženou davy. Není to ale opravdové poznání, jen třpytka. Díky vnímání bukvice, můžeme odhalit celou hloubku. Obrazně řečeno, nejdříve vidíme a rozlišujeme kruh, teprve později a postupně v něm uvidíme kouli. Naposled se učíme vnímat, že tato koule není vlastně koulí, ale spirálou stoupající energie. To vše a mnohem více se nejen dovíte, ale i sami procítíte na našich seminářích.  Aktuální termíny seminářů výuky Staroslovanské Bukvice: 5ti denní výukový program s pobytem. 8. - 12. 1. 2016  a 5. - 9. 2. 2016 Více zde: http://www.veraoveckova.cz/prednasky-akce/ Образъ  Об – každý člověk přichází na svět s karmou, to je se sudbou, kterou mu dává do vínku bohyně Země Mokoš. Události projdou tak, jak jsou dané, pokud se člověk nebude ptát, jak je změnit. Evoluce člověka je v jeho vztahu k těmto událostem, čímž dojde k přeprogramování a jejich změně. Evoluce není v modelování těchto situací. Разъ – pokud člověk pozná sám sebe, změní v sobě algoritmus myšlení a v důsledku toho změní i situace kolem sebe. Když člověk myslí obrazně, může u něho dojít k pochopení těch (разъ) i oněch (Об) pravd. Je důležité vlastní vnímání a vlastní filozofie. Místo toho mnoho lidí hledá a rozšiřuje to, co tento systém ochuzuje. Systém staroslovanské bukvice Bukvice jsou seřazeny do tabulky o 7 x 7 čtvercích. Je jich tedy celkem 49 a tvoří vlastně mozaiku. Jednotlivé bukvice se dají číst všemi směry. Každá bukvice má svůj obraz. Lze natrénovat sjednocení obrazů ve slově a tím pochopení hloubkového významu slova. Bukvice jsou do tabulky zapsány určitým algoritmem, díky němuž je možné z tabulky získávat v ní zapsané informace. V tomto uspořádání je zapsán celý světonázor. Bukvice tvoří mozaiku. V této mozaice je zapsáno veškeré vědění. Díky uspořádání do mozaiky je možné slova číst i v případě, že některé bukvice budou chybět. Když chybí dílek v mozaice, jsme stále schopni vidět obraz. Tato schopnost vidět obraz je možná pouze do určitého počtu chybějících dílků na méně či více důležitých místech. Už v dávné době nebylo po chuti vládnoucím a moci se chápajícím, aby tato ucelená vědomost o lidském bytí, Vesmíru a všech zákonitostech zůstala zachovaná. Proto vyslali poslíčky, aby nás Slovany zachránili od „vědomosti“. Tito poslíčci – Cyril a Metoděj upravili naše staré písemnictví a zjednodušili je tak, že se stalo sakrálně nečitelné, a tudíž ztratilo svoji hlubinnou hodnotu uchování vědomostí. Dodnes je za to oslavujeme, dokonce slavíme i státní svátek na počest likvidace našeho slovanského písemnictví. Od té doby se vědomosti nepředávají „mozaikou“, ale tzv. „kaleidoskopem“. To je styl předávání střípků poznání chaotickým neuspořádaným způsobem, jakým se vyučuje dosud. Když se něco vynechá, nelze nikdy poznat co se vynechalo a doplnit to. Nelze tedy nikdy pochopit celistvost, a o to vládnoucí garnituře šlo už tenkrát v době Byzantské říše a situace přetrvává do dnešní doby. Naštěstí žreci a vedúni zachránili toto vědění pro současnou dobu, kdy k nám přichází opět Světlo a mnoho lidí cítí hlad po vědomostech a poznání. A nezachránili jenom to. Podařilo se jim ukrýt ještě hlubší a širší komplex vědomostí zapsaný v Charuně (Slovansko-Árijských Runách), z níž vyšla nejen bukvice, ale i sanskrit. Začneme-li se věnovat studiu a poznání bukvic, vracíme se tím Domů. Každá bukvice má své vibrace, které nám dávají možnost je procítit na úrovni vnímání. Mohou se stát nástrojem rozvoje empatie. Člověk začíná postupně cítit bukvy a slova a vnímat skryté obrazy. Ty mohou být a často jsou odlišné od významu známého z běžného (povrchového) čtení. Například slovo комп (komp - počítač) – běžný význam si každý vyloží podle toho, k čemu a jak počítač používá, hloubkový význam je úplně odlišný: ко – kako – cesta duchovního růstu м - myšlení п – pokoj = cesta duchovního růstu skrz myšlení v pokoji Pokud si bukvicemi přepíšeme i současná slova, vstoupí mezi sebou do energoinformačního pole jako staré jazyky, a pokud známe obraz staroslovanské bukvice, předají nám informaci a my jim můžeme přesně porozumět. Bukvici naši Předkové vnímali jako obraz, díky němuž dokázali otevírat kanály vnímání. Kdo se naučí pracovat s bukvicemi, naučí se pracovat s obrazy, které jsou univerzálním dorozumívacím jazykem. Bukvice je cesta, ne cíl. Zdroj: http://www.youtube.com/watch?v=nhpDBA6iT-E http://www.youtube.com/watch?v=Mmg0zKZ5-zo Originál článku naleznete na webu paní Věry zde: http://www.veraoveckova.cz/news/staroslovanska-bukvice-uvod/ Autorka článku: Věra Ovečková - terapeutka a specialistka na slovanskou minulost, slovanské písmo a zdravou výživu, autorka knihy: Ještě chci žít  skype: vera.ovecka +420 733 587 795 Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. document.getElementById('cloak48742ae29b5be8bab6817432635611c5').innerHTML = ''; var prefix = 'ma' + 'il' + 'to'; var path = 'hr' + 'ef' + '='; var addy48742ae29b5be8bab6817432635611c5 = 'vera.oveckova' + '@'; addy48742ae29b5be8bab6817432635611c5 = addy48742ae29b5be8bab6817432635611c5 + 'gmail' + '.' + 'com'; var addy_text48742ae29b5be8bab6817432635611c5 = 'vera.oveckova' + '@' + 'gmail' + '.' + 'com';document.getElementById('cloak48742ae29b5be8bab6817432635611c5').innerHTML += ''+addy_text48742ae29b5be8bab6817432635611c5+'';   Článek smí být šířen a kopírován jen se souhlasem Věry Ovečkové. Portál Příznaky transformace má osobní souhlas autorky k jeho uveřejnění. // )

Nejnovější články na našem portálu

Hormonální jógová terapie – Návrat k ženské energii, návrat k sobě
duben 01, 2025 75
„Sestavu hormonální jógy jsem vytvářela pro menopauzu, pro starší ženy, které ztrácejí hormony,...
Číst článek...
Slunce v Beranu – Nová cesta je otevřená
březen 20, 2025 479
20. 3. 2025 v 10:02 Slunce, které opustí konjunkci s Neptunem a Severním lunárním uzlem v Rybách,...
Číst článek...
Měsíční jeskyně – Tajemná šachta patří k největším záhadám na Slovensku
březen 18, 2025 377
Stálo tam něco jako obrovské černé silo, bíle olemované. Když jsem se vzpamatoval, napadlo mě, že...
Číst článek...
JITKA VALENTOVÁ: Černá Luna vstupuje do Štíra 27. 3. 2025
březen 12, 2025 529
Dne 27. 3. 2025 vstoupí po 9. letech v rámci koridoru zatmění Černá Luna do znamení Štíra . V...
Číst článek...
Rituál zavinování – Hluboký transformační proces a cesta k uzavření jakékoliv životní etapy
březen 02, 2025 465
„Tvá síla pochází přímo od Bohyně – je to láska. Nechť z Tebe vyzařuje, když jdeš, když stojíš…Ať...
Číst článek...
Sibyly – Prorocké kněžky, které měly ve svých rukou osudy celých národů
únor 20, 2025 662
„Než mě k Sibyle pustili, musel jsem napřed obětovat býčka Apollónovi a ovci Artemidě. Bylo...
Číst článek...
Slunce v Rybách – Rozpuštění staré formy
únor 17, 2025 739
18. 2. 2025 v 11:07 vstoupí Slunce do znamení Ryb, ve kterém uzavíráme jeden roční cyklus, zároveň...
Číst článek...
EFT – Jemná technika pro dosažení vnitřního klidu a osvobození se od bolestivých emocí
únor 11, 2025 702
„Každou myšlenku, kterou přijmeme, podvědomí přetvoří a promítne v našem životě, v podobě úspěchu,...
Číst článek...
Fototerapie – Objevte tajemství léčby jasným světlem
leden 28, 2025 534
Světlo je zdrojem života. Jeho blahodárné účinky jsou známy již od dávných věků, ale jako mnoho...
Číst článek...
JITKA VALENTOVÁ: Vzácné lednové zarovnání planet
leden 20, 2025 817
Rok 2025 přinese řadu výjimečných astrologických i astronomických vlivů, jedním z nich je vzácné...
Číst článek...
Slunce ve Vodnáři – Cesta za svobodou začíná obratem do nitra
leden 18, 2025 810
19. 1. 2025 ve 21:00 vstoupí Slunce do znamení Vodnáře pod dohledem mocného Pluta a za podpory...
Číst článek...
KAKAO – nápoj bohů, elixír zdraví i platidlo
leden 15, 2025 673
„Tato semena, zvaná mandle či kakao, se rozdrtí na prášek a tento prášek spolu s nadrcenými...
Číst článek...
PODPOŘTE NAŠÍ PRÁCI A ZAŠLETE NÁM FINANČNÍ DAR, VELICE DĚKUJEME.
2201380141/2010. Pro platby ze zahraniční: FIO Banka, a.s.
IBAN: CZ7720100000002201380141

NEBO PŘES PAYPAL třeba 111,- nebo 222,- Kč

Přednášky z festivalu Poděbrady

Více videí

Tajemné dějiny a UFO na Zemi

Nejčtenější články na našem portálu osobního rozvoje

16 květen 2020 2232972
Věřím, že každý se někdy zarazil nad "časem", tedy lépe řečeno nad čísly na hodinách, která na...
Celý článek...
4 listopad 2019 517641
Taky jste si všimli, že stále více lidí hlásí různé formy intolerance nebo alergie na pšenici,...
Celý článek...
20 září 2023 462005
Naše jméno nás representuje na veřejnosti a je do jisté míry i naší vizitkou. Každé jednotlivé...
Celý článek...
Vaše osudové číslo předurčuje Vaší životní cestu
1 prosinec 2020 297550
Nauka o číslech nebo-li numerologie je prastará opravdu zajímavá věda. Možná právě proto byla po...
Celý článek...
51 symptomů spirituálního probuzení
28 září 2023 287386
1. Změna spánkových vzorců: nervozita, horká chodidla, přerušovaný spánek Pocit únavy po probuzení...
Celý článek...
3 říjen 2023 275232
Byla roztěkaná, utahaná a kafe pila neúměrně rychle. Prý musí brzy jít, protože na ni doma čeká...
Celý článek...
Jitka Bičíková: ATOPICKÝ EKZÉM a jeho duchovní příčina
6 říjen 2023 263589
Ekzémy vyjadřují náš VNITŘNÍ ZÁPAS mezi tím počem toužíme, a tím co ve skutečnosti prožíváme....
Celý článek...
Jak zjistit z numerologie kým jsme byli a jak jsme zemřeli v minulém životě?
3 srpen 2019 260365
Zajímá vás, zda jste byli v minulém životě mužem či ženou nebo příčina smrti, co nás čeká po...
Celý článek...
Význam andělských čísel 11, 111 a 1111
13 duben 2020 259426
Pokud opakovaně vídáte čísla 11, 111 nebo 1111, je pro to důvod. Nejčastějším způsobem, jakým...
Celý článek...
DUCHOVNÍ PŘÍČINA OBEZITY a celulitidy v naší mysli
12 prosinec 2020 245480
Obezita znamená z mluvy naší duše nejen POTŘEBU OCHRANY, OBAL STRACHU, ale také ÚTĚK PŘED -...
Celý článek...
Jitka Bičíková: Krevní tlak NÍZKÝ/VYSOKÝ - duchovní příčina
30 květen 2022 244905
VYSOKÝ KREVNÍ TLAK - Duchovní příčina Vysokým tlakem trpí lidé, kteří v sobě dusí VELKÝ TLAK....
Celý článek...
Jak zhmotňovat svá přání - Zákon přitažlivosti, nejmocnější zákon vesmíru
29 srpen 2021 217453
Každá myšlenka vibruje, každá myšlenka vyzařuje nějaký signál a současně přitahuje jí odpovídající...
Celý článek...
Vztah dvojplamenů - karmických duchovních dvojčat
7 leden 2018 210022
O konceptu dvojplamenů toho bylo napsáno hodně a koluje mnoho názorů a přesvědčení. Zdá se, že...
Celý článek...
Jak číslo domu a bytu může ovlivňovat váš život
30 září 2019 194023
Mohlo by se zdát, že čísla na dveřích jsou abstraktní, kromě základní orientace nic neznamenající...
Celý článek...
Jitka Bičíková: Proč ženy trpí na CYSTY, VÝTOKY A BOLESTIVOU MENSTRUACI? ~ psychospirituální příčina
17 září 2020 187965
V dnešní době snad už neexistuje jediná žena, která by neměla nějaké "ženské problémy". Čím je to...
Celý článek...
Vendula Kociánová: Muži milují silné ženy, do doby, než z nich vytáhnou raněné chlapce
27 srpen 2020 185905
Většinu mužů přitahují silné ženy. Někdo si na ni troufne jiný jen tak z povzdálí kouká a...
Celý článek...
Jitka Bičíková: VELKÉ A TLUSTÉ BŘICHO U HUBENÝCH ŽEN
6 prosinec 2018 178132
Jste štíhlá, cvičíte, držíte dietu, ale stále nemůžete zhubnout velké břicho ? KDE JE CHYBA? Náš...
Celý článek...
Soňa Sofi: NUMEROLOGIE - Číslo dne narození
23 září 2019 169319
"To, čím jsi, záleží na třech faktorech:na tom, co jsi zdědil, co z tebe udělalo tvé okolí a co...
Celý článek...
Je ten muž pro mě skutečně tím pravým?
25 listopad 2020 165027
Často se dva dospělí dají dohromady a jenom donekonečna přehrávají svá dětská dramata. Poměrně...
Celý článek...
Petra Jelínková: Všem matkám svých synů
13 srpen 2022 162557
Tak jak nic v životě není náhoda, není ani náhoda, že žena porodí syna. Tím, že žena přivede na...
Celý článek...
Znáte svojí osobní roční vibraci? Víte v jakém karmickém roce se nacházíte?
24 květen 2018 144838
Každý z vás jistě ví, jaký se píše rok, nyní, když dávám dohromady tento článek, jsme na sklonku...
Celý článek...
MERLIN král čarodějů: Když muž skutečně miluje
20 červenec 2022 129393
Když muž skutečně miluje a otevře své srdce ženě, měla by žena o jeho zranitelné srdce pečovat a...
Celý článek...
Jitka Bičíková: BABIČČINY BYLINKY na lymfu a otoky
21 květen 2020 125928
OBKLAD Z JABLEČNÉHO OCTA: – Vezměte si bavlněný ručník nebo nějaký hadřík a namočte ho v...
Celý článek...
Jitka Bičíková: MIGRÉNY a bolesti hlavy - duchovní příčina
29 červenec 2022 124611
MIGRÉNY a bolesti hlavy nebo-li náš PAPIŇÁK V HLAVĚ - DUCHOVNÍ PŘÍČINA Bolest z fyzického hlediska...
Celý článek...