V dnešní době jsme často svědky moderních výdobytků, které nám zajisté usnadňují život. Máme stroje, které nám uvaří kafe, ohřejí oběd, zmáčknutím jednoho tlačítka můžeme volat přes celou zeměkouli, kliknutím myši můžeme najít všechny volné destinace na dovolenou k moři. Jak to tak píšu, říkám si, máme takové vymoženosti, znamená to, že máme tedy více času sami na sebe? Život je usnadňován díky novým vymoženostem, už nemusíme například od rána pěstovat na zahradě zeleninu. Sjedeme si do velké betonové kostky, kde je všechno na jednom místě a máme hotovo. Bohužel se ale doba zrychluje a my máme stále méně a méně času. Kdysi dávno, v poválečné době, se vyráběla propagandistická videa, která říkala, jak se nahradí, nebo-li zautomatizuje výroba a lidé nebudou muset tolik dřít. Prorokovalo se, že muž bude muset pracovat asi 15h týdně, žena bude doma a díky automatizaci bude všechno šlapat jako hodinky. A víte, co se stalo? Vše se automatizuje, zrychluje a žít v ideálním světě, proroctví by se naplnilo. Ale to by nesměli být lidé, kteří nemají dost. Jak je tedy možné, že když máme tolik věcí, co nám vše zrychlují a usnadňují, tak na konci dne nevíme, co dřív a trpíme depresemi z vyčerpání a nedostatku času? Právě tento jev zapříčiňuje, že se zrychlujeme i my. Dříve stačilo nakrmit dobytek, uklohnit oběd a něco málo udělat. To byla náplň celého dne. Dnes musíme vstát, nasnídat se, odvézt děti do školy, dojet do práce, pracovat, vyzvednout děti ve škole, jít nakoupit, udělat oběd, cvičit, socializovat se, jít na návštěvu, uklidit doma a připravit vše na další den, kdy se vše jede znova. A pak k nám někdo přijede a ještě nám vyčte, že nemáme utřený prach. Od kdy se začaly klást tak vysoké nároky na lidi? Pamatuji si slova mého kamaráda, který o tomto mluvil. Dříve na zavážení piva bylo třeba 5 aut s dvoučlennou posádkou. Pak si ale jedno auto řeklo, stihnu toho víc. A pak už stačili jen 4 auta. A za pár let jen 3. A pak už tam seděl jen jeden člověk. A tou postupnou časovou evolucí se stalo to, že děláme stále více a více, za stejně času, protože věci, které nám urychlují a usnadňují život, nám dopřávají to, že naše činnost se ukončí dříve, zrychlí se. A tak rychleji skočíme ale poto, abychom stihli dělat další činnosti. A takhle stále zvyšujeme tempo, až se dostaneme do bodu, kdy nemůžeme dál, ale už jsme natolik závislí, že si volno nedopřejeme. Svojí porci úlohy také plní podvědomě zasazené programy například od rodičů, učitelů, kamarádů, kteří nám vyčítají, že nic neděláme. Snažíme se jim zavděčit, ukázat, že něco děláme, ale pak si v určitém bodě života uvědomíme, že oni už to vlastně ani nevidí. Ani to neví. A vlastně od začátku, krom té jedné poznámky, jim to bylo defakto fuk. Odstěhovali jsme se, nebo někdo z rodiny zemřel a vlastně už to dokazujeme jen sami sobě. Opět jsme my ti, kdo má nad tím moc. A proč to všechno vlastně píšu? Tento článek píšu ze své svatební cesty z Chorvatska. Chorvatsko je pro mě srdeční záležitost, protože je to moje jediná zkušenost s mořem. Jezdil jsem opakovaně na jedno místo s prarodiči a bratrem, a když jsem se v roce 2013, po více než 10 letech rozmýšlel, kam jet s přáteli k moři, vybral jsem právě tuto destinaci a to Omiš. O to příjemnější a synchronicitní překvapení mě čekalo, když jsme jako svatební dar dostali zájezd k moři, kam jinam, než k Omiši. Jsem asi po šesté u moře a nikdy jsem nebydlel dále jak 5km od Omiše. Je to prostě moje místo a moc bych si přál zde bydlet. Ale k hlavní věci bych se rád dostal. Od zmíněného roku 2013, kdy jsem jel na dovolenou s přáteli starou Felicií 17 hodin v kuse, jsem neměl dovolenou. Buď jsem si vybíral dovolené po jednom dni a nebo když to vyšlo tak, že jsem měl pár dní nebo týden volna, někdy i dva týdny, domluvil jsem si druhou práci, hlídání a z celé dovolené sešlo. Celé 4 roky jsem neměl ani jediný týden, kdy bych mohl vypnout. Opět dokazování vlastnímu otci, že za něco stojím. A pak přišla svatba s mojí životní láskou a týden u moře. Dnes je den čtvrtý a já mohu plně sdílet své pocity. Na facebook jsem se díval asi 3x. Na hodiny možná 7x. Celý den nic neřeším, plavu si v moři, pojídám dobroty, užívám si východů a západů slunce. Jsem svobodný člověk. Relaxuji, odpočívám, dopřávám si to. O tom třeba článek předtím : http://priznakytransformace.cz/index.php/prace-na-sobe/1245-ondrej-rimmer-broz-dovolte-si-to-zejmena-mit-se-radi Důvod proč se mi změnil pohled na život je ten, že zde nemám právě ty výdobytky techniky. Například v Chorvatsku o nějaké elektro jen tak nezavadíte. Lidé tu jsou pomalejší, více se baví, pijí, jedí zdravější stravu a jsou celkově klidnější. A já to teď už znám také. Nemusím nic. Já skutečně nemusím nic. A jak se to vlastně liší od života doma? Samozřejmě, jsou věci, které skutečně musíme. Jíst, pít, sem tam zaplatit něco na bydlení. Ano pokud chceme žít v této době tak musíme dělat určité věci. Ale zkuste si napsat seznam věcí, co denně musíte. A pak ten seznam čtěte dokola a přemýšlejte, jestli tam náhodou není nějaká věc, kterou nemusíte. Jestli toho neděláte zbytečně moc. Zkrátka zamyslete se nad tím, kolik času dáváte na to, co musíte a kolik na to, co byste měli. A odpočinek je jedna z nejdůležitějších věcí na světě. Opět píšu o svých vlastních zkušenostech. Zkuste to, zkuste vypnout telefon. Zahnat myšlenky, relaxovat. Dát si zakázané jídlo, pivo nebo víno. Odpočiňte si. Tělo máte jen jedno a je fakt úžasné, slouží Vám a stará se o Vás. Oplaťte mu to. Já vím, řeknete si: “Jezdíme k moři”. Ale je to relax, který se Vám dostane 1x ročně. A proč nerelaxovat každý den? Vždyť to přeci všechno nemusíme stihnout. Život je dlouhý a stane se tolik věcí. Nic Vám neuteče, tak prosím nohy na stůl a odpočívat. Autor článku: Ondřej Rimmer Brož - moderátor rádia Svobodný vysílač CS, terapeut SRT, provozovatel projektu http://www.iluminace.com Podívejte se na profil Ondřeje jako terapeuta SRT v naší databázi terapeutů zde: Ondřej Rimmer Brož )
Opět budu psát trošku osobně, protože jedině skrze vlastní zkušenosti můžeme vypovídat o věcech. Vše je jen odrazem našich zkušeností, životního příběhu, aktuálního stavu vědomí, pozorování a zpracování našich myšlenek a informací kolem nás. Předtím, než jsem poznal svojí životní lásku, mojí nastávající princeznu, žil jsem úplně jiný život. Od výplaty k výplatě, ničení těla, neustálá práce, která se mi zdaleka nevyplácela, nesplněné sny, deprese, sebelítost, hněv na svět kolem sebe… Nyní po roce, kdy jsem dělal první cvičení se svojí přítelkyní se vše změnilo. Prací na sobě, uvědomování si vlastních traumat a zranění, SRT terapií, zkrátka osobním rozvojem. Podle mě nic jiného v dnešní době nemá větší cenu než osobní rozvoj.Dnes se mi plní sny, daří se mi vcelku vše, co si nastavím, všude kolem mě je krása, radost a přijímání. A to je to o čem bych chtěl psát. Před rokem po mě Ava chtěla, abych řekl nahlas ,,Dovoluji si přijímat lásku, dovoluji si být milován,, a tak… Nedokázal jsem to ani vyslovit, vždy se ve mně zvedl tichý hlas odporu, který mi říkal ,,neříkej to.“ Jak je to možné? Jak je možné, že člověk nedokáže vyřknout větu? Proto bych chtěl, abyste to teď všichni zkusili. ,,Dovoluji si přijímat lásku.“,,Dovoluji si dávat lásku.“,,Dovoluji si plnit sny.“,,Dovoluji si vydělávat tolik peněz, kolik potřebuji.“,,Dovoluji si – sami si doplňte.“ Ač se to zdá šílené, právě toto mi pomohlo nastartovat systém sebelásky, protože sebeláska je jedna z nejdůležitějších věcí. Ano, nejdůležitější energie nebo emoce chcete-li na světě je Láska. Ta s velkým L. Ale jak by člověk dokázal dávat někomu, nebo přijímat od někoho lásku, když nemá sebelásku. Proto je to velice důležité. Hledáme neustále jinde, ale ne uvnitř. Je to naše osobní projekce. Představte si, že koukáte na bílou zeď, kde se promítá to, co nechcete. Strach, deprese, nenávist, lítost. A Vy budete skákat po zdi a snažit se ty obrázky změnit na lásku, radost, přijetí, sebejistotu. Vždy obraz skryjete, zakryjete je svojí snahou, ale ve chvíli, kdy se přestanete úmorně snažit, se obrazy opět vrátí. Když se nám nelíbí světlo, které vidíme, musíme změnit žárovku. Ta žárovka je v každém z nás. Tím, že si dovolíme určitě věci, změní se naše vnitřní žárovka, nastavení, které určuje jaké věci zažíváme a s tím je přímo spojená moc podvědomí. Je o tom napsaná i hezká knížka, kterou velice doporučuji Joseph Murphy : Moc podvědomí. Pokud si budeme neustále něco říkat a programovat, budete jednat neustále na základě podvědomí. A stejné je to i se sebeláskou. Musíme se pozitivně programovat, vědomě na to myslet a nedovolit tyto podvědomé programy. Spousta cvičení radí např. dívat se do zrcadla a říkat si u toho hezké věci. Mluvit o věcech co chceme v přítomnosti a o tom nechceme v minulosti. Napiště si seznam několik hesel a čtěte si je několikrát za den a nejvíce před spaním. Mám skvělou práci.Mám úžasnou rodinu. Jsem skvělý, krásný a láskyplný.Finance mi nedělají problém. Mám ideální postavu dle svých představ. A tak dále. Je vědecky dokázáno, že to funguje. Tak proč se nesnažíme? Jen vědomá tvorba a seberealizace má smysl. Zde máte několik vysvětlení a možností, jak začít. Někdo by řekl, že už je pozdě, já bych řekl, že je právě teď. Autor článku: Ondřej Rimmer Brož - moderátor rádia Svobodný vysílač CS, terapeut SRT, provozovatel projektu http://www.iluminace.com )
Bylo jí skoro třicet. Partnera ani děti neměla a cítila se velmi osamocená. Pořád se jí od dětství opakovalo totéž. Někoho si našla, ať už to byla kamarádka nebo kluk a vždy byla nemilosrdně opuštěna. Prožívala velikou bolest. Neměla v nikom oporu a pořád doufala, že už se objeví někdo, kdo by s ní zůstal a nadosmrti. Svěřila se, že když už si najde nějakého partnera, šíleně se na něj pověsí. Přestane žít sama pro sebe a jen sleduje a následuje život toho druhého. Nikam nechodí, jen čeká doma na svého vyvoleného a těší se, že nuda skončila. Ani ji nenapadne, to dělat jinak. Takhle to dělala vždy. Vždy toužila po plné pozornosti daného člověka. Dusila ho zase svou pozorností. A když s ní byl, tak taky spokojená nebyla. Neustále remcala. Nedovedla si to vysvětlit. Proč to tak mám? Proč jsem takový upír? Proč když toho člověka donutím, aby se mnou byl a měla bych být spokojená, tak jsem nespokojená ještě víc? Protože program osamocení nebyl naplněn. Jsou to takzvané „VYPLAKANÉ DĚTI“. Takové děti si do svých životů vybraly poněkud zhrublé a bezcitné maminky. Maminky samy o sobě neměly moc hezké dětství. Vyplakaným dětem rodiče nedávali najevo lásku a jejich sebedůvěra neměla z čeho vyrůst. Bývaly buď bity, nebo přehlíženy. Často slovně ponižovány, ať dělaly cokoliv. Byly to malí premianti, měli vzorné chování, trička ve skříni do vzorných komínků a přesto nedostačovaly. Jen se vyřvi! Babičky a mnohdy i maminky nás učily, že když dítě v noci pláče, je potřeba ho nechat vyplakat. Vůbec si neuvědomovaly, co osamocené dítě zažívá. Dítě nechce spinkat, protože se třeba bojí, chce být s maminkou, cítí se samo, možná má žízeň, bolí ho bříško…důvodů může být nespočet. Jedno je ale jisté. MALÉ MIMINKO NIKDY NEPLÁČE JEN TAK! Vždy k tomu má důvod, nemůže se stát, že je rozmazlené. Uvědomte si, že v bříšku maminky žilo 9 měsíců. Přímo natlačené na tep jejího srdce, který cítilo skrze dělohu. Slyšelo její dech i hlas a najednou je samo, v tmavém pokoji a slyší maminku vedle. Taková zrada Maminka je vedle v pokoji. Někdy ještě přijde, otevře dveře, okřikne dítě a opět odchází. V duši dítěte je nesmazatelná stopa. Maminka mě nemiluje. Nikdo mě nemiluje. Kdyby mě někdo miloval, přišli by mi na pomoc. Nejsem hodno lásky. Uvědomme si jednu věc. Tehdy to byla móda. Bylo to považováno za výchovný prostředek. A i maminky, které byly plné lásky seděly vedle v pokoji a plakaly, protože je bolelo, že musí nechat dítě vybrečet. Je to výchovné a dítě si přece nebude zvykat. A tak byly vychovány asociální bytosti, které mají ve svých soukromých životech SAKRA problém. Jde to ještě hůř Rodiče uspí svoje děťátko. S vědomím, že několik hodin tvrdě spí, odcházejí ven. Do hospody, k sousedům na karty, někteří i na koncert a vzdalují se od dítěte na neslyšitelnou vzdálenost. Dítě se probudí. Doma je ticho a klid. Tma. Je samo. Začne plakat, volá maminku a bojí se, je v nebezpečí, nechráněno, osamoceno. A nic se neděje. Dítě obklopí smrtelná hrůza, má pocit, že žalem zemře. Trvá to nekonečně dlouho, až se spánek stane opravdovou smrtí. Dítě to vnímá jako skutečnou smrt. Je totiž tak odevzdané, tak vyčerpané a tak rozervané, že když usíná, tak je to jakoby skutečně umíralo. A ráno přijde maminka. Dítě pocítí neuvěřitelnou naději, má obrovskou radost, že maminku vidí. Pro ni je to však den, jako každý jiný a euforickou náladu dítěte ignoruje. Dítě se opět cítí nedostatečně. Program je hluboce zapsán. Tímto se program hluboce zapsal. Neustálé zavděčování se lidem, které miluje. Upoutávání pozornosti nejprve vlastní maminky a blízkého okolí a pak kamarádů a následně partnerů. Nekončící naplňování programu nelásky. Hluboký zápis v podvědomí, že když si najdu někoho, koho miluji, musím si ho hlídat, nesmím ho spustit z očí. Musím dát všechnu pozornost jen a jen jemu, aby mi opět neodešel. A protože program chce být nasycen, vždy vyvolá něco , pro co daný milovaný člověk musí odejít. Odejde, trpíme a program se sytí. Stopněte to. Promluvte si se svými rodiči o tom, zda vás nechávali vyplakat. Až to pochopíte, odpustíte jim. Oni sami neměli dostatek lásky, aby ji uměli předat dále. Kdyby měli, dali by vám ji, naprosto přirozeně. Najděte k sobě cestu zpěta zapomeňte na tyto nehezké chvíle. Dejte si šanci. Pochopte, že každý člověk se rodí dobrý, než se nechá okolím zformovat. A tak i váš táta a máma byli zformování do podoby, kterou jste zas vy přijali. Pokud to nezměníte, budete rodit děti, na které budete možná stejně tvrdí, jako byli rodiče na vás. Není to proto, že byste byli zlí. Budete to dělat právě proto, abyste vyčistili to, co je ve vás bolestně ukryto. Věřte tomu, že kdyby vaši rodiče byli jen trochu silnější, řekli by vám, jak moc vás milují. Autorka: Vendula Kociánová http://www.vendulakocianova.cz Navádím ženy i muže k vlastní podstatě. Aby bez kouzel a čar dokázali hnout se svým životem, tak jak jsem to dokázala já. Mnohdy jsou ty nejjednodušší cesty nejhůře viditelné. Život sám je velmi snadný a jednoduchý, pokud to tak chceme. O nic se nemusíme snažit, protože vše je nachystáno, jen se položit do proudu a nechat se nést. Ukazuji lidem, že hmota a duchovní růst jsou velmi úzce spjaty a že vše začíná od lásky k sobě samému. Kdo se bojí, ten ať stojí. Článek smí být šířen a kopírován jen se souhlasem AUTORKY. Portál Příznaky transformace TV má osobní souhlas autorky k jeho uveřejnění. Budeme rádi, když tento článek budete šíit na sociálních médiích sdílením. K tomu použijte v záhlaví článku tlačítko sdílet. )
Tento text vznikl z velké bolesti duše. Chtěla bych, aby pomohl třeba tobě, která možná žiješ v zahradě šílenství a viny a bojíš se, že tam zůstaneš. Oslovuji ženy, ale jsem si jistá, že se to děje i chlapům, vím, že tam někde jste taky a mé pochopení a podpora patří i vám. Text je tu také proto, aby dodal světlo do temnějších koutů života, kam se i ty sama bojíš podívat, protože nechceš zahlédnout nejhorší obraz sebe sama, jak se obviňuješ i z toho, cos nikdy neprovedla. Budu psát o věcech, které se špatně čtou a ještě hůř prožívají a ty si během čtení můžeš uvědomovat a svobodně zkoumat, zda něco z popsaného je součástí i tvého života a zda i ty nežiješ možná nedobrovolně a možná v domnělé bezmocnosti v zahradě šílenství a viny. Prostě čti a v klidu promýšlej, jestli v mém psaní nacházíš situace, které se ti dějí a které prožíváš den za dnem. Odhalím svět v zahradě, kolem které je někým ve tvém životě vystavěn plot z planěk strachu a beznaděje. Snad ti teď nebo později pomůžu najít tu jednu plaňku s vyrytým nápisem odvaha, abys ji posunula stranou a zahlédla tak na chvilku ten svět za plotem. A až se rozhodneš a budeš připravena, projdeš tou dírou v plotě ven. Nejdříve je ale potřeba se na tu cestu připravit, poznat ještě více sama sebe a znovu objevit svou sílu a schopnost žít šťastný a spokojený život. Můžeš si tu přečíst, jak vypadá život s člověkem, který se z milého a okouzlujícího dokáže během vteřiny změnit v magora, taky se dočteš o tom, že s tím můžeš i ty něco udělat a později si třeba zpracuješ si svůj vlastní plán, jak to celé změnit. Variant magorů, psychopatů a egoušů běhá po světě hodně, existuje ale několik znamení, podle kterých poznáš, že jeden takový exemplář krouží i kolem tebe. Znamení první – proměna z beránka v ďábla Ve vaší zahradě (ve společném životě), kde tě má pod kontrolou se z minuty na minutu dokáže proměnit. Je jako hurikán v Karibiku – otázka tedy není JESTLI, ale KDY udeří, aby všechno přes co proletí, zničil… A přitom je někdy tak fajn. Najednou se to ale změní a ty to v tu chvíli možná nechceš vidět, říkáš si, že to musí být náhoda, omyl, jednorázové selhání, tvoje vina. Není to ani jedno. Prostě jen dostavěl plot od zahrady a klíč schoval hluboko ve své kapse. Dobrá zpráva je, že máš v záloze tu plaňku s nápisem odvaha, o té on nesmí vědět. Znamení druhé – tvé sebevědomí mu škodí Položím ti teď jednu otázku: Jak nyní vypadá tvé sebevědomí? Představ si to třeba na stupnici od 1 do 10 , kde 1 je nejnižší a 10 vysoké sebevědomí. Jaká je tvá aktuální hodnota sebevědomí na této stupnici? Zaznamenej si to zde: 1…………………………………………………………………………………10 Bylo to dříve jinak? Jak? Vnitřní síla je totiž první silou, o kterou se tě pokusí připravit, protože pak je pro něj všechno mnohem snazší. Stává se to ve chvíli, kdy to nejméně čekáš, často s rozhodnutím založit společně rodinu, pokud jde o partnera, nebo když jsi na něm finančně či jinak závislá. V ten moment začínáš pozorovat první změny chování na hrubé a urážející i ponižující. Jak se srovnat s tím, že jednou jsi kráva a podruhé princezna? Znamení třetí – vina patří tobě Asi ti připadá, že dost často můžeš za všechno špatné , chybu a vinu hledá vždy u tebe. Špatně ses podívala, měla nebo neměla jsi koupit rohlíky? Cokoli. Je to jedno. Všechno děláš, abys ho vyprovokovala, jinak by nekřičel, nenadával, nemusel by rozbíjet tu skříň…jen kdyby ses chovala jinak. On přece za nic nemůže a navíc ani neví, že by něco udělal, nedokáže si připustit a prožít pocit viny, různými způsoby se pak snaží vyvolat vinu v tobě. Znamení čtvrté – nic není správně Jak se obvykle cítíš, když máš něco sama udělat? Strach, že to nebude dobře – tedy: podle něj, tě může svazovat dokonce při dělání věcí, které dříve nebyly problém. Pochybuješ už někdy i o tom, jestli ještě umíš správně uvařit brambory nebo vyprat prádlo? Ještě, když ti při tom asistuje pan dokonalý a neustále se vyptává, proč to děláš zrovna tak, a jak on by to udělal lépe, rychleji nebo jinak. Znamení páté – pozornost a obdiv patří jemu Chvála a pozornost, to je pro něj něco jako droga, pokud by ses snad někdy dopustila té velké chyby a přijala od kohokoli více chvály než on, zase to bude důvod k výbuchu, řevu nebo rozbité polici. Vlastně ses přistihla, že už ho chválíš sama pořád, preventivně. Co kdyby mu zrovna dnes nic nepřelétlo přes nos a pomohlo to prožít klidný den nebo večer? Znamení šesté – trest za nemoc nebo slabost Když ti není dobře, tak přemýšlíš, jak to udělat, aby to nepoznal. Stojí tě to obrovské úsilí, ale v okamžiku, kdy si dovolíš projevit jakoukoli fyzickou slabost, skoro tě nenávidí, opovrhuje tvou slabostí. A když jsi na dně psychicky? Opovržení nemůže být větší. Nic nezvládáš, za nic nestojíš, nikým nejsi! Podívej se na sebe, ty ubohá. Co bys bez něj byla…Možná nejsi normální a měla by ses léčit. A ty mu uvěříš a jeho slova se ti zarývají do mozku jako ostré trny. Zahrada šílenství se ti zdá uzavřená a v okamžiku, kdy najdeš plot, není síly jej jakkoli překonávat. Odevzdaná sedíš uvnitř a někdy ani nenacházíš slzy. “Už nemůžu”, to je jediná myšlenka, která se ti teď vejde do hlavy. Znamení sedmé – dokonalost a fantazie Pan dokonalý a bezchybný dokáže hodiny povídat o tom, co kdy dokázal, co se mu povedlo a jak všemu rozumí líp, než ten nebo ten. Někdy si říkáš, proč ti to vypráví s takovým nadšením (ze sebe sama) už potolikáté. Ale raději se tváříš, že tě to zajímá a jak úžasný úspěch to tehdy byl. O tom, že nebýt jeho vlivu a péče o tebe, dodnes bys jedla syrové maso z podlahy a neuměla si zavázat tkaničku u bot – ještě to tedy neděláš úplně dobře, ale není to nejhorší. Ještě že ho máš! Znamení osmé – leze, leze po železe… Když se pro něco rozhodne, tak nepřipouští cestu zpět. Pokud se postavíš do cesty jeho plánům a představám o dokonalém, jím ovládaném světě v zahradě, staneš se v ten moment už jen překážkou, kterou je třeba odstranit nebo alespoň srovnat do latě. Znamení deváté – odpouštíš mu stále dokola Sladké řeči, popel na hlavě a sliby, že už nikdy ( i když vlastně vinu nepřizná…ale předstírat a slibovat , v tom je fakt dobrý) . A když k tomu přidá příjemné usmiřování v posteli a fůru keců, jak to od teď bude vše jiné, má tě zase v hrsti. Znamení desáté – kdo je tady blázen? Občas přemýšlíš o tom, že bys někomu svěřila, co prožíváš. Jenže strach a stud tě zastaví a na otázku jak se máš odpovídáš : Jo ,všechno v pohodě… ale pravda je taková, že cítíš, že v pohodě není vůbec NIC. Pochybuješ o tom, jestli se to vůbec děje… už tolikrát ti řekl, že to TY jsi šílená a nenormální, že už tomu začínáš věřit…co když s tebou opravdu není něco v pořádku? Znamení jedenácté – jsi jen jeho Stále pod kontrolou. Už mu hlásíš raději všechny své plány a možná i to, že jdeš do vedlejšího pokoje a proč, co tam budeš dělat, jak dlouho a další podrobnosti. Stejně se tě na to bude ptát. Kamarádi, rodina a další lidé, kteří byli dřív součástí tvého života tě mohou vidět stále méně, hlásíš každou návštěvu a schůzku, podrobný výslech nebo uražené mlčení potom už bereš jako normální věc. Pokud si v textu našla i toho svého psychopata a je vcelku jedno jestli je to tvůj partner, rodič, kolega nebo šéf v práci, říkáš si, že třeba není možné vůbec nic dělat, jenom to ustát a vydržet. Ale možná můžeš udělat pro sebe ještě něco navíc. Nějak líp pochopit, co se to vlastně děje a proč. Najít svůj vnitřní bod jistoty, kdo jsi a co chceš, dát dohromady kousky své duše, které sis někde poschovávala, aby je nenašel. Bude to chtít odvahu a čas Ode dneška už tedy víš, že někde jsou lidé, kteří dobře ví, co tvůj egouš – psychopat dokáže, protože v tom mají utopený i kus svýho vlastního života. Že ti můžou poskytnout informace a podporu k tomu dát se dohromady a změnit svůj život k lepšímu, neprožívat stejným způsobem tyhle situace, který nemáš pod kontrolou a který ničí tvoje sebevědomí a tím tě tlačí ke dnu. Prvním krokem je teď získat co nejvíc informací a podpory Tím se můžeš postupně dostat ke své vnitřní síle, osvobodit se od viny a začít pracovat na zlepšení svého života. Pokud chceš dostávat další informace, videa a články na tohle téma, můžeš se zaregistrovat. Do 24 hodin ti potvrdím registraci a připojím další informace a kontakty.A když narazíte na člověka, který vám bude vnucovat svou negativitu, strach a pochybnosti, přecvakněte se vědomě na modul prožívání a pokračujte dál ve své cestě, na které stíháte být šťastní. Ráda vás na této cestě podpořím. Těším se na Vás příště. Vaše laskavá rebelka Léňa Video s Lenkou v našem živém vysílání: Navazující články: Očima laskavé rebelky: Stíháte být šťastní? Očima laskavé rebelky: Hvězdy jsou jako zázraky, čím déle se na ně díváte, tím více jich dokážete spatřit Očima laskavé rebelky: Co nám pomůže, když se na nás všichni vykašlou? 2. díl Očima laskavé rebelky: Co nám pomůže, když se na nás všichni vykašlou? 1.díl Očima laskavé rebelky: Jste Dámička nebo Amazonka? Očima laskavé rebelky: Hvězdy jsou jako zázraky, čím déle se na ně díváte, tím více jich dokážete spatřit Autorka článku: Lenka Štrymplová, laskavá rebelka a průvodkyně transformací http://lenkastrymplova.cz Tento článek není dovoleno kopírovat na jiné weby ani kopírovat části textu. Pokud chcete článek publikovat, získejte si osobní souhlas autorky. Budeme však velmi rádi, když jej budete sdílet na sociálních sítích. Ke snadnému sdílení na facebooku využijte tlačítko sdílet v horní části článku. Děkujeme, že dodržujete naše autorská práva. :-)) )
Síly, které proudí přírodou v tomto období, nejsou samoúčelné Proč půst? Ano, umíme si počkat, říkali si lidé v časech minulých, a to ne zase tak dávných. Umíme si počkat, až se z vajec vylíhnou kuřátka, přece ta vejce všechna nesníme, když se z nich mohou vylíhnout kuřátka a budeme mít vajec na celý další život.Ano, umíme si počkat, až se krávě narodí telátko, a tak nějaký krátký čas budeme bez masa. Onen krátký čas nebyl náhodný. Jednak časné předjaří kdysi nevybízelo k tolika pracím na poli a na zahrádce a navíc to skutečně bylo období, kdy slepice seděly na vajíčkách, domácí zvířata byla březí, v očekávání, v naději. Byl to čas k odpočinku, rozjímání, k připomenutí si vzájemnosti mezi lidmi navzájem, ale také mezi člověkem a přírodou, coby dárkyní a „živitelkou“, čas poznat v odříkaném skutečnou hodnotu, čas modliteb více než kdy jindy, čas vnitřního setkávání s Bohem. PŮST. Vlastně od všeho – od práce, od zábavy, které si v předchozím období karnevalů užili lidé dost a dost, i od toho, co člověka běžně a zcela přirozeně nasytilo (maso, vejce, mléčné výrobky), protože kdysi lidé neměli možnost zaběhnout si do TESCA a nakoupit plné tašky zeleniny, aby náhodou nehladověli. Na poli ani na zahrádce žádnou čerstvou zeleninu neměli, leda tak zbytky brambor ve sklepě nebo kysaného zelí v soudku, a mouku. A tak jedli jednou denně – co dům dal. Jistým způsobem nouze? Že by z nouze ctnost? Kdepak, i když mohlo by to tak vypadat. Naopak – byla to přirozená sounáležitost s rytmem roku, života. Nojo, že se z toho v různých církvích a v různých formách stala povinnost, že lidé v kostelích slyší nejčastěji neměl bys, měl bys, nesmíš, musíš, to je na jiné povídání (proč a jak). Být poslušný jakýmkoliv příkazům vytváří úplně jiné (ne)hodnoty, je to vlastně existence uvězňující, zatímco vnímání smyslu věcí a událostí a následné svobodné rozhodnutí je osvobozující, uzdravující. Na všech rovinách. Koneckonců moje životní mantra: nic nemusíš – můžeš (jak už jste mnozí v mých článcích určitě četli) poskytuje nezměrnou svobodu a s ní spojenou nejen odpovědnost, ale i radost z tvoření života z vlastních sil. Síly, které proudí přírodou právě v tomto období, nejsou samoúčelné. Probouzení přírody, sněženky na sněhu, rašení rostlinek, které se osvobozují ze své zimní spoutanosti, jako by hledaly člověka s duší naplněnou duchem, jako by mu samy sebe nabízely, aby do nich člověk vkládal své lidské síly vzešlé z vědomého poznání, z „probuzení“. (Inspirace: Rudolf Steiner, Kalendář duše) Moje dnešní rozjímání nad smyslem půstu v současnosti mi odhrnulo závoj a já zahlédla obraz VDĚČNOSTI.Půst je čas vděčnosti. Byl, a stále je člověku nabízen znovu. Jako milost Boží, nikoliv jako úporné úsilí striktně něco dodržovat. PŮST – začíná Masopustem (půstem od masa), dnem, kdy bývá poslední zábava, maškarní karneval, tedy zábava v maskách, kterými se lidé v tanci (což není náhoda – tanec v sobě skrývá rituální modlitbu v pohybu) spojovali se silami přírodní a zvířecí říše. Půst tedy začíná 46 dnů před velikonocemi, ale jeho skutečné naplnění leží jen ve 40 dnech, protože se do něj nepočítají neděle. 42 dnů je ideální doba, jak nepochybně všichni víte, na vytvoření nového zvyku a návyku. Stačí dokonce 21 dnů, takže dvojnásobek je téměř jistotou, že tělo, mysl i duše přijmou novou skutečnost, přizpůsobí se novým podmínkám, změnám. A tak v době půstu, svým způsobem odříkání, si může člověk vytvořit nový vnitřní zvyk, v tomto případě skromnosti a střídmosti. V jídle, pití i zábavě. Postní neděle, kdy se půst podle tradice nedodržuje, přinášejí naopak letmé připomenutím hojnosti, abychom nezapomněli na dary hojnosti. Pak opět nastává další týden skromného života. Takže pocit vděčnosti se jen umocňuje. A co to je vlastně pocit vděčnosti? K čemu je dobrý? Pocit vděčnosti je dech života. Dech, který vydechujeme do vzduchu (k duchu), náš dech, který se Boha dotýká, dotýká se všech, protože je jednoduše ve vzduchu. Co vydechujeme, to nadechujeme. Vzájemně. A teď si představte, že každý na téhle Zemi bude vydechovat pocit vděčnosti za dary hojnosti, všichni bez rozdílu jej budou nadechovat, a přitom žít budeme skromně a střídmě. Nádherná představa, viďte? Ano, jistě, jedná se sice o období několika šesti předvelikonočních týdnů, ale je to období dostatečně dlouhé na to, aby se v člověku vytvořil nový zvyk. Ve svém pojetí mám na mysli nový životní pocit – pocit vděčnosti, který je zdrojem pro násobení toho, zač vděčnost vyslovujeme. *Pozn: v mnohé duchovní literatuře se můžete dočíst, že chcete-li cokoliv ve svém životě uskutečnit, změnit nebo tzv. rozmnožit, posílit…, je dobré za to vyslovovat vděčnost. Jenže jak může člověk nešťastný, opuštěný, podvedený nebo nemocný nebo chudobný vyslovovat vděčnost za to, co nemá, ale přeje si či potřebuje. Třeba se pokouší i představovat si novou situaci, ale ani to nepomáhá. Proto (ale nejen proto, protože příčin může být celá řada) se často dlouho nedaří lidem těžkou situaci změnit. Inu, možná i proto nám rytmus roku s jeho svátečními obdobími nabízí možnost změny, příležitost k nahlédnutí za závoj samozřejmostí. Půst je jednou z mnoha možností. V tomto čase, v současné době velkých proměn a otevřených portálů do duchovního světa, v době duše vědomé, máme skutečně neskonalou příležitost přijímat vědomě dary života. Právě v období půstu se můžeme svobodně „pustit“ do chvil skromnosti, střídmosti, vědomého odříkání samozřejmostí života.V období půstu máme více než kdy jindy přirozenou možnost vědomě pocítit dary života, jejich hodnotu, aniž bychom byli na něčem ztratní, když se svobodně a vědomě rozhodneme na krátký čas se jich vzdát, abychom nemuseli jejich hodnotu poznávat v situacích, kdy o ně vážně přijdeme. (Vím, o čem mluvím, zažila jsem. Díky Bohu, a díky mnohaletému „půstu“ se změna podařila. Proto o tom dnes mohu psát.)Máme více než kdy jindy možnost svobodně, vědomě a s vděčností přijmout svou aktuální životní situaci jako milost Boží. Máme více než kdy jindy nádhernou příležitost vědomě poznat, kdo jsme.Díky postnímu období.**Pozn. Maso a vejce jsou překrásným obrazem životodárnosti, to ano, nicméně současný svět přináší i jiné, nové hodnoty, proto se v období půstu může každý svobodně a dobrovolně rozhodnout pro střídmost a skromnost v jiných oblastech, třeba v těch, které v TESCU nenajde. A pakliže se dostaví pocit vděčnosti, pak je období půstu také ideální příležitostí pro obdarovávání. (Obecně, kohokoliv, cokoliv, jakkoliv.)Tolik dnes o půstu a vděčnosti.Přeji vám laskavé dnyS vděčností YvellMgr. Yvetta Ellerová – terapeutka, lektorka (Light-sofie: léčení světlem, EFT, chiromancie, aromaterapie Young Living, výklad andělských karet) www.kalendarduse.blogspot.cz www.satori-schole.webnode.cz; www.zdravi-yve.webnode.cz © Yvell/Light-sofie, 2017 Článek je možno šířit či kopírovat v nezměněné podobě, a s aktivním uvedením autora a odkazů. )
Letošní rok je zalitý symbolicky do zlaté. ASTROLOGICKY viděno mu vládne planeta Slunce (Lev) a NUMEROLOGICKY číslo 1. Všichni tak mnohem více pociťujeme potřebu projevit se, ukázat světu, co v nás je, chceme zářit a realizovat své sny a přání. Stáváme se divočejšími a odvážnějšími, znovuobjevujeme svou autenticitu, kreativitu. Máme větší chuť vytvářet svůj osud a žít v souladu s hlubokým voláním odněkud z dálky. Jakoby to zde bylo odjakživa, ale přeci jen letos se toto volání stává silnější a hmatatelnější. Na druhou stranu, pokud se nám v této oblasti nedaří, cítíme se frustrováni. Unavuje nás rutina, nejsme spokojeni se svou pozicí, neschopností vést, ovlivňovat a svobodně tvořit. Cítíme strach, zábrany se projevit, stud, bolest. Zkrátka, začíná na nás volat ta část osobnosti, které říkáme VNITŘNÍ DÍTE. (Tento rozhovor vyšel v Týdeníku Spirit, zde je jeho nezkrácená verze) Tento termín je již docela známý a v psychoterapeutické praxi se s ním často pracuje. Co to tedy vlastně skutečně je to vnitřní dítě? Jsou to zraněné části nás samých. Všechny živé bytosti mají nějaké potřeby. A my lidé máme kromě biologických, emocionálních také přirozené společenské potřeby, primárně potřebu přijetí. Když tyto základní nezbytnosti nejsou uspokojeny, již od dětství vytváříme různé strategie, abychom je naplnili. Dá se dokonce říci, že jsou to strategie přežití. Čeho se týkají nebo jak se vytváří? V průběhu dětství jsme reagovali na chování rodičů, nejbližšího okolí, školy, přátel, širší společnosti, různými stavy, kdy jsme se necítili dostatečně milováni, podporováni, naše přirozenost byla zpochybněna. Cítili jsme se zranění, naštvaní, smutní, ve strachu, zavinění, zpochybnění, žárlili jsme, atd. Celá škála emocí, stavů, psychických i psychosomatických. Protože tyto pocity pro nás byly nepřijatelné, potlačili jsme je, perfektně schovali tak, aby je nikdo nikdy neobjevil, a hlavně my sami ne! S těmito částmi jsme ovšem „uvěznili“, přirozenost, sebeprojevení, kreativitu, vzpomínky a příběhy, jenž oživují nás i naši duši. Jaký dopad mají tyto zraněné části z dětství na naše současné chování? Tak za prvé, vše s čím nejsme ve spojení a patří to k nám, nás má v moci, ovládá nás to. Např. nedokážeme říkat ne!, máme pocit, že si nezasloužíme lásku, jsme přespříliš kritičtí k sobě i svému okolí. Ovšem zmíněné strategie přežití nám od určitého věku přestávají fungovat, dostačovat. A v dospělosti nám přestanou fungovat úplně, již nám nepřináší to, co od nich potřebujeme. A tehdy se právě začne ozývat hlas vnitřního dítěte v podobě náhlých a někdy i nepřiměřeně projevených reakcí, např. při rozchodu či opuštění partnerem, ztrátě zaměstnání, nemoci, apod. Býváme jimi nepříjemně zaplaveni, zahlceni, nevíme, proč reagujeme v některých situacích agresivně, pláčem, stydíme se, jsme vyděšeni strachy, pociťujeme úzkost, paniku apod. Co tedy můžeme s těmito částmi, emocemi, stavy či hlasy vnitřního dítěte dělat? Je důležité připustit si, že k nám patří. Procítit bolest a smutek s nimi spojený, ale také nalézt tu část sebe samých, jenž na bolest dokáže reagovat a vyrovnat se s ní. Takovou část si můžeme vybudovat, vlastně je to při léčení vnitřního dítěte nezbytné. Důležitá je ještě jedna věc. Ve skutečnosti se nejedná o jedno vnitřní dítě, ale celou řadu vnitřních dětí. Tyto se formovaly od narození zhruba do 21 let, potřebují uspokojit různé potřeby, podle toho, kolik nám bylo let a jakou vývojovou fází jsme procházeli. O jaká období se jedná, jsou nějak vymezena? Ano, vychází z tradiční vývojové psychologie. I přestože se jednotlivé hranice a normy neustále posunují, což je dáno i kulturními a společenskými proměnami posledních desetiletí, základní rozdělení je zhruba takové: Kojenec (narození až 18 měsíců), batole (18 měsíců-3 roky), předškolní věk (3-6 let), mladší školní věk (6-12 let), období puberty (12-15 let), dospívání (15-18 let), přechod k dospělosti (18-21 let). Je zřejmé, že v jednotlivých vývojových fázích našeho dětství jsme měli rozdílné potřeby a různé zdroje k jejich naplnění. Každému období také odpovídají určité vývojové úkoly, jenž podle toho jak jsem je zvládali nás doháněly v další fázi, respektive do současnosti. Opět je potřeba s k nim vrátit, podpořit je a přeléčit. Jak dlouho takové léčení trvá? Je to práce procesní, vyžaduje trpělivost, vždyť se jedná o vnitřní růst, seberozvoj. Vracíme se zpátky do minulosti. Hledáme a znovuobjevujeme, očišťujeme a léčíme, to chvíli trvá. Neméně důležité je umění nechat se překvapit, kam mne spojení s minulostí zavede. Je to jako kráčet po krajině a objevovat nové a nové souvislosti svého života. Tato krajina je nekonečně bohatá, má různé vrstvy, tváře ale také potřeby a proměny. Je to tedy velmi individuální, může to trvat rok, ale i mnohem déle. Do velké míry je tento proces transformační a počítá tedy s přechodem do kvalitativně jiné životní etapy (bez ohledu na to v jakém věku se momentálně nacházíme). V této souvislosti se někdy používá termín „posvátné zranění“. To je ta část nás samotných, se kterou se mnohdy spojujeme několik let, a společně s ní objevujeme naši poetickou a mytologickou podstatu. Vypadá to, že při léčení vnitřního dítěte se dá použít mnoho přístupů, metod, technik… Ano práce s vnitřním dítětem se od poloviny minulého století jistě velmi proměnila. A také záleží na co je kladen důraz, zda na práci s tělem, či posilování kompetencí, hledání zraněných částí, budování těch silných, atd. Mně osobně se nejvíce osvědčuje využití práce s rodinným systémem a rodovými liniemi (rodinné konstelace, rituál), v propojení s prvky arteterapie (malování, imaginace, práce s archetypem a příběhem) a pobyt v krajině. Už když vyslovíte to slovo KRAJINA, nejspíš Vás napadne celé množství obrazů, představ, útvarů, cest, prostředí. Podle toho, co na Vás nejvíce mluví, co Vaši psyché nejvíce, jakoby „zázrakem“ odemyká. V krajině se dostáváme do jiného času a prostoru, jiného vnímání, lehce změněného. Mysl se propojuje s čímsi větším. A je to právě krajina, která nám pomáhá spoluobjevit naše divoké, kreativní, autentické já, naši jedinečnot.. Zde se nemusíme „přizpůsobovat“, hledat, či vytvářet obranné strategie. Jdeme přirozeně s proudem toho, co zde potkáme. Je v tom i kus rizika, touhy ke spojení se silou, instinkty. Můžeme se zde svobodně nadechnout! A v neposlední řadě využívám ve své práci astrologii, a práce s vnitřním dítětem není výjimkou. Horoskop umí výborně ukázat hlubší souvislosti našich zranění, ale i obranných strategií. Jak velké vedete skupiny? Nabízím různé skupiny a semináře, v průměru mezi 10-15 účastníků. Tyto skupiny jsou otevřené, ale důraz je kladen na bezpečné prostředí. Pro práci s vnitřním dítětem chystáme v březnu, v termínu 17.-19.3. seminář, určený kompletně k léčení vnitřního dítěte, na krásném poutním místě Kalvárie, Úštěk, Ostré. To místo není náhodné, v jeho okolí se nachází zajímavá krajina, je zde krásná energie, skvělé služby včetně vegetariánská stravy, atd. Součástí semináře budou i lekce jógy, snažíme se prostě, aby se lidé měli možnost rozvíjet, ale také aby je to i bavilo Pavlína Autorka článku: Pavlína Holancová - lektorka, astroložka, terapeutka a konstelářka https://www.pavlinaholancova.cz/ "Preferuji jungiánské, hlubinně orientované pojetí astrologie. Pracuji s archetypy různých mytologických tradic, a také s rodinnými a rodovými tématy a liniemi. Od roku 2010 intenzivně (jedenkrát měsíčně) pracuji se skupinami. Stavím rodinné, systemické a archetypální konstelace. Vedu semináře osobního rozvoje, terapeutické skupiny a doprovázené poutě. Poskytuji poradenství a vyučuji ve vlastní Astrologické škole. Ve své praxi využívám především metodu rodinných a systemických konstelací, systemicko-rituální přístup, vlastní rituály, práci s tělem, práci v krajině (zrcadlení krajiny), systém Aura-Soma a doTERRA." )
TERAPIE ENERGIÍ REIKIi odplavuje účinně všechny jedy, karcinogenní látky a chemikálie z organismu. Proto se dá skvěle využít po chemoterapiích a otravách k obnovení imunity a posílení organismu. Naše tělo má snahu se nepřetržitě samo uzdravovat - obnovovat, pokud mu nebráníme svými negativními myšlenkami i stresem. Nejvíce je známo, že se tak děje hlavně v noci, kdy spíme a nemáme možnost tedy mu bránit. Krvinky se rozpadají, tvoří se nové, uzdravují se orgány a jejich funkce v určitou hodinu. Předvedu vám názorně jak postupovat a tak se zbavit vlastní vůlí všech negativních emocí tedy vznikajících nemocí, jak se bránit stresu: Jako Mistr Reiki navštěvuji LDN, nemocnice vždy na požádání příbuzných a ve spolupráci s lékaři. NIKDY neobcházím léčbu nařízenou lékaři, vždy po dohodě, co je vhodné pro pacienta. Nikdy neprobouzím pacienta z umělého spánku pokud mi lékař oznámí, že je nutné ho v tomto spánku udržovat, jinak proberu z bezvědomí a nebo kómatu pokud lékaři dovolí. Reiki je vhodná pro psychickou léčbu, kdy pacient již vzdává uzdravení a je smířen s nemocí. Pacient je při průběhu terapie při plném vědomí, relaxuje v leže, je mu dobře, cítí jak energie příjemně proudí až do nohou, kde probíhá uzdravování buněk a orgánů. Vše je jen v podvědomí, které bránilo myšlenkami o nezdaru léčby. Účinky energie Reiki:Reiki je akumulátor - pomocí Reiki můžete nabíjet vše, co Vás napadne. Jídlo, pití, můžete harmonizovat účinek léků s vedlejšími účinky, ošetřovat zvířata, rostliny, drahé kameny apod. Reiki odplavuje účinně všechny jedy, karcinogenní látky a chemikálie z organismu, proto se dá skvěle využít po chemoterapii a k obnovení imunity. Reiki čistí místnosti od patogenní zóny a čistí prostor od negativních energií. ( metoda II. stupně Reiki ) S REIKI LZE ODSTRANIT URPUTNÉ BOLESTI ZAD A KLOUBŮ I POTÍŽE S POHYBOVÝM APARÁTEM. - LÉČIT CUKROVKU, LUPÉNKU, A ALERGIE- LÉČIT ÚNAVOVÝ SYNDROM VYHOŘENÍ, DOLÉČUJE LIMSKOU BORELIÓZU- STERILITU MUŽE I ŽENY, POTÍŽE S POTENCÍ- VYDATNĚ POMÁHÁ PŘI LÉČENÍ RAKOVINY, POSILUJE PO CHEMOTERAPIÍCH- POSILUJE PSYCHIKU, ODSTRAŇUJE DEPRESE, STRES I NAPĚTÍ- LÉČÍ A ZMÍRŇUJE PROBLÉMY S TRÁVENÍM Posiluje imunitní systém celého těla, posiluje vůli a odhodlání k nejrůznějším skutkům i k důležitým rozhodnutím. Uklidňuje hyperaktivní dítka. Energie Reiki je nemagnetická - nehrozí tedy, že by terapeut převzal nemoc od svého klienta a ani naopak nemůže dojít k přenosu terapeutových zdravotních problémů na klienta. Reikista totiž nevytahuje z těla nemoc, jako většina léčitelů, ale vpouští do těla energii Energie Reiki, je nepolární. Tvrdí se, že neexistuje v podobě kladné či záporné, protože jako nejčistší energie z celého vesmíru je pouze kladná. Podle zákonů vesmíru musí existovat obě polarity jin a jang. My však k její negativní polaritě nemáme přístup. Terapie Reiki - Hradec Králové a okolí Léčitelská metoda Reiki patří do alternativní medicíny. Reiki energie pomůže Vašemu tělu i duši. TERAPIE-REIKI.CZ|OD MILAN MIMRA {Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. document.getElementById('cloak4456f15254c0afbd26fd6f735ac3f625').innerHTML = ''; var prefix = 'ma' + 'il' + 'to'; var path = 'hr' + 'ef' + '='; var addy4456f15254c0afbd26fd6f735ac3f625 = 'INFO' + '@'; addy4456f15254c0afbd26fd6f735ac3f625 = addy4456f15254c0afbd26fd6f735ac3f625 + 'MIMISOFT' + '.' + 'EU'; var addy_text4456f15254c0afbd26fd6f735ac3f625 = 'INFO' + '@' + 'MIMISOFT' + '.' + 'EU';document.getElementById('cloak4456f15254c0afbd26fd6f735ac3f625').innerHTML += ''+addy_text4456f15254c0afbd26fd6f735ac3f625+''; } )
Strach je hlavním a nejčastějším tématem mé práce s lidmi, kteří přicházejí na terapie. Ve většině případů si svého strachu nejsou hned vědomi, ale vždy a brzy jej sami nahlédnou, a vždy a rychle, jednoduše, a často s humorem ho dokáží razdva „uzdravit“. Nyní, v těchto dnech, kdy se po dlouhé zimě nemůžete dočkat jara, promlouvá světlo světa svou nekonečnou laskavostí: „Člověče, neboj se, tma světlo nikdy neporazí.“ Ale nevzdat se naděje a vytrvat, to vyžaduje vůli. K tomu nám díky Bohu pomáhá síla vzpomínky. Vzpomínky nejsou na světě zbůhdarma. A tak světlo promluvilo: Nastává období několika dnů, kdy se nejen v našich životních silách, ale i ve vnější fyzické realitě zrcadlí mnohý obsah našeho vědomí, našeho počínání. Proto právě na jaře pociťuje někdy člověk únavu, vyčerpanost, nebo se spustí ledasjaké nemoci, alergie na chemie a podobně. (Pozn. každá nemoc nemusí být vždy jen důsledkem špatného chování, ale často vždy napomáhá hlubšímu uvědomování – třeba si jen uvědomí nějakou maličkost, zdánlivou drobnost, souvislost, která když se dostane do vědomí, jako zázrakem zmizí mnohé problémy. A to může být užitečné. Někdy na to člověk sám nestačí, tak se nemusí bát vyhledat pomoc.) Pojďme dál – mým životním posláním je prakticky držet, udržet a pomáhat sobě i lidem uskutečňovat duchovní informace v praxi, v životě. Tak činím i nyní: stokrát by mohl kdokoliv komukoliv říkat či radit: „Neboj se“, ale když je taková emoce v podvědomí zabydlena hluboce a kdoví jak dlouho, žádná rada nepomáhá. Já vás touto psanou formou, článkem, ze žádného strachu definitivně také neuzdravím, ale přináším jednu konkrétní radu (jednu z mnoha), která se do formátu tohoto textu vejde. Buďte pozorní k následujícím dnům – poslední dny měsíce února a první dny měsíce března umožňují, respektive nabízejí v předjarním světle hlubší a intenzivnější prostor pro pozornost k vašemu životu. K jeho každodennostem, detailům i skutečným potřebám. Abych to lépe vysvětlila: každý detail hraje vždy důležitou roli, to ano, ale ne vždy je člověk v hluboké pozornosti vůči nim. Právě energie následujících dnů poodkrývá závoj k hlubšímu porozumění sobě samému, takže se vám to může jednak dařit snadněji a jednak budete moci jasněji rozumět některým souvislostem. A pokud se vám nedej Bůh spustila nějaká nemoc, tak vám možná krátká retrospektiva ve vědomí může hodně pomoci. Energie následujících dnů vybízí k různým formám retrospektivy, pohledu do proudu minulosti, ideálně k ohlédnutí se za uplynulým půlrokem, v němž se protínají síly loňského podzimu s letošním předjařím. Na počátku podzimu jste se sice uchylovali a připravovali jako broučci na zimu, ale vaše vnitřní slunce se probouzelo k životu, k vánočnímu zrození. Nyní, v době očekávání jara se nemůžete dočkat pořádného zrození fyzického slunce, viďte? Ale ono to všechno spolu souvisí. Vědomé probouzení vnitřního slunce na podzim přináší více a více klidu do pozdních chladných dnů před jarem. A vědomé prožívání energií předjarních dnů zase dál a snadněji pomáhá probudit vnitřní slunce na podzim, aby nebyly žádné chmury ani smutky. Nádherný kolotoč vědomého prožívání. Dost teorie, zkrátka a jednoduše, obstáli jste! Prošli jste zimou a vaše vnitřní světlo, které jste načerpali uprostřed zimy s duší schoulenou v teple srdce, se chce nyní probudit do světa – jako sněženka. Chystá se k novému životu. A co nejčastěji před novým zrozením děláme (a relativně hodně dopředu)? Uklízíme. Já vím, čeká vás ještě pořádný jarní úklid, ale to přijde, nebojte. Teď si malujeme svoje vnitřní šatičky, abychom mohli na jaře vykvést do plné krásy. Takže prakticky – síla vzpomínky, jak jsem se zmínila na začátku, náš dobrý pomocník. Retrospektiva je náš vnitřní pohled na vnější život: co jste v minulých měsících započali? Co jste vytvořili, kam jste směřovali, co jste potřebovali, co jste si přáli… A co z toho se rozvinulo, uskutečnilo, naplnilo, nebo naopak nepodařilo?Napište si to! Věřte, že cokoliv napsané, jako jedna z forem manifestace, je důležité také pro klidné uvědomování si skutečností. Není to rozmar. Napište si to! Zrekapitulujte. Jednoduše a prostě. Vytvořte si na papír 3 sloupce: do jednoho napište záměry a skutečnosti z uplynulého období, do druhého současné dění ve vašem životě (co se podařilo a co ne) a do třetího „aha“ momenty. A nyní zpátky k oněm detailům.Pokud si takto sepíšte (stačí v bodech) skutečnosti z předcházejících několika měsíců (3-4) vašeho života, uvidíte! Myslím to doslova a do písmene: uvidíte! Protože energie těchto dnů umožňují vidět skoro za závoj. Můžete vidět v souvislostech záměry a potřeby vašeho života předchozích měsíců v souvislostech s tím, co se děje nyní. Každému vám tzv. naskočí vaše individuální a originální „aha“ momenty. Budete moci nejen jasněji vidět, ale i vědět, kudy dál. A to i přesto, že cesta se mohla zdát zavalena překážkami. Co je na tom navíc příjemné – že onen závoj není nic trestajícího, co by člověku jindy znemožňovalo vidět, ale je to vnitřní energetický závoj, který v minulosti jistým způsobem mohl pomáhat, abychom se ze všeho, co je k vidění a vnímání, nezbláznili, a nyní laskavě a lehce ustupuje v našem pohledu natolik, abychom mohli vidět hlouběji a jasněji, abychom mohli vidět v čistších souvislostech. Vždy však jen ku prospěchu nás samotných a všech blízkých a zúčastněných. Možná pocítíte vnitřní klid, svoji jedinečnost, originalitu. Možná se vám vyjasní mnohé předchozí nejasnosti, možná se dotknete své vnitřní osy, která vás stále a neúnavně drží, i když máte tendenci se odklánět, co jen tělo dovolí, možná objevíte neobjevené, kdo ví? Všechno je ku vděčnosti. Nebojte se! Energie následujících dnů, ani žádné jiné, vám nikdy nedovolí vidět a vnímat více, než unesete. Všechno zvládnete.Je to taková předjarní vnitřní očista, příprava uvítat fyzické slunce s jasným vědomím. Nic není dobré, ani zlé, nic není potřeba soudit, všechno je k přijetí, protože vždy je možnost ke změně – rozhodnutí pro dobré nás ze všech temnot vyvede (zašeptal větřík Nezbeda). Přeji vám všem laskavé dny. S vděčností Yvel Mgr. Yvetta Ellerová – terapeutka, lektorka (Light-sofie: léčení světlem – originální metoda, EFT, chiromancie, aromaterapie Young Living, výklad andělských karet) www.kalendarduse.blogspot.cz; www.satori-schole.webnode.cz; www.yvetta-ellerova.eu © Yvell/Light-sofie )
Integrace mateřského zranění je přechod z postoje „vaše matka udělala to nejlepší, co mohla - a proto potlač své emoce“, na postoj „vaše matka udělala to nejlepší, co mohla – a zároveň si cením svých emocí a nebudu je potlačovat“. Tento postoj předávaly matky z generace na generaci, a proto je pojmenován jako mateřské zranění. Je to přijetí, že to, co jste v dětství cítily, bylo opodstatněné a v pořádku. A to, co se vám stalo, v pořádku nebylo. Jako malé jsme se mohly naučit vypořádat se s tím, co se děje, vytvořením masky, že je vše v pořádku, i když není. Mohly se z nás stát rebelky, hodné holky, ta, která nikoho nepotřebuje, ta, která baví druhé. Tyto masky mají společnou funkci – blokují přístup ke zranění z dětství. Mohla jste si myslet, že jste vděčná a empatická posluchačka, ale v realitě jste mohla jen tuto roli hrát, protože jste se ji naučila hrát. Uvnitř jste ale měla pocit, že jste neviditelná. Patriarchát je forma společnosti, kde vládnou muži, v rodině otec. Ten má také primární zodpovědnost za její blaho a prosperitu. Patriarchát negativně ovlivnil muže i ženy. Říkal, že to, že něco cítíš, je slabost, a proto emoce musí být potlačovány. Některé pocity byly přitom označeny za špatné, neatraktivní a nevhodné. Jejich potlačení poškodilo emoční tělo nás všech. Patriarchát nevidí matky jako komplexní bytosti, ale polarizují je do idealizace – „matky se mají uctívat“, nebo do očernění – „je to chyba matky“. Poté, co ze společnosti zmizela silná podpora žen navzájem, ženy dělaly vše pro to, aby je muži přijali a milovali. Dívaly jsme se na své matky, které byly závislé na jakékoliv známce ocenění od jejich nevšímavých manželů. Dívaly jsme se na projevy nerespektujícího chování a zneužívání a mlčely jsme u toho. Ženy v minulosti jen nevařily, neuklízely a nestaraly se jen o děti, ale také nesly emoční břímě druhých. Čistily emoční nepořádek - začínaly nepohodlnou konverzaci, nesly tíhu mrtvého ticha, žily s nevyřčenými záležitostmi, pohřbívaly v sobě nevyřčené potřeby, byly projekční obrazovkou popřené bolesti, procházely mezi agresivitou a pasivitou. Muži byli učeni, že komunikace a emoční inteligence je ženská práce. Ženy byly uklizečky nejen doma. Byly odpadním košem nechtěných emocí. Bylo od nich očekáváno, že budou cítit za ostatní. A pak budou napadány za to, že se příliš emočně vyjadřují. Abychom se znovu dostali do rovnováhy uctívání mužského i ženského principu, je třeba procítit plný repertoár svých pocitů a emocí. Dát si načas, znát cenu odpočinku, ctít pomalost, dlouhotrvající přirozený proces situací v životě, mrtvou část vývojového cyklu, přijímat záležitosti života, které jsou komplikované, naslouchat, počkat, užívat intuici a sny. Dát si přijetí a lásku bez hranic. Transformace není se toho zbavit (to by byl zase návrat do minulosti, do patriarchátu), ale obejmout bolest, nemlčet a neumlčovat své pocity. Zdědily jsme vnitřní napětí – boj mezi normálním, přirozeným instinktem, a traumatizujícímu systému přežívání, který jsme přijali. Matky mohly být depresivní, odpojené, lhostejné, nebo nás napadat, emočně vyčerpávat a zneužívat. Mohly říkat: „ Potlač své potřeby a jdi dál. Hlavně to neřeš.“ Z našeho vnitřního dítěte se pak stal voják, bojující o přežití. Odpočívat znamenalo cítit se v nebezpečí. Emocionální podpora a propojení byl v minulosti luxus, který jsme si nemohly dopřát, protože se muselo pořád pracovat a něco dělat. Zažívaly jsme energii mrtvé matky - naučily se cítit bezpečně v situacích, kde se zdůrazňovalo příliš mnoho práce, přetíženost, příliš mnoho požitku, což vedlo k nedůvěře ve svá vlastní těla. V některých rodinách se přenáší model, že dcera hraje roli matky své vlastní matky. Role jsou tu obráceny. Projeví se to tím, že dcera vyroste velmi rychle a ztratí šanci být dítětem. Je od ní očekáváno, že se postará o fyzické a emoční potřeby své matky, což se v dospělosti projevuje jako nízké sebevědomí, slabé hranice, pocit viny a schopnost navazovat spoluzávislé vztahy. Z těchto žen jsou pak vysoce úspěšné ženy, které mají tendenci na sebe brát emoce druhých. Z holčiček se pak stávají pečovatelky, ty, které nesou na svých bedrech dobro ostatních, na které se hází popřené rodinné zranění a tajemství. Cítí se jako panenky, které musí nést masku veselosti, zdvořilosti a vděku, navzdory tomu, že je v rodinách dysfunkce a zneužívání. Boj, ostražitost a snaha jsou nezbytné pro to, aby se cítily v bezpečí. Tato žena si může myslet, že jen potřebuje najít toho správného partnera. Nebo vydělat x množství peněz. Že si může odpočinout, až postaví dům, až získá titul, až bude mít další dítě, až odejde ze vztahu. Všechno zmíněné souvisí s tím, že zraněné dítě hledá matku, severní hvězdu, která mu dá bezpečí, a až ji najde, pak si může konečně odpočinout a uvolnit se. Tímto snažením se dcera (jako když byla malá) snaží získat kontrolu nad svým prostředím. Připomíná vám to něco? :) Svět bude vyléčen tím, že ženy budou ochotny pocítit celé spektrum svých emocí. Což zahrnuje odmítnutí cítit emoce druhých a odmítnutí nést zodpovědnost za ty, kteří nejsou ochotní udělat svou vnitřní práci. Vytvořit bezpečí v sobě. Každá žena, která to udělá, vytvoří toto bezpečí pro druhé. Pocítění celého spektra emocí vede do síly a jasnosti. Každá žena potřebuje zažít pocit, že s ní není něco špatně, když odmítá nést emoční zátěž svého partnera, dítěte apod. Že je v pořádku cítit vztek, když ji někdo využívá. Momenty, kdy jsme přijaty jako bad girl, když jsme neupravené, když s lidmi nesouhlasíme, když říkáme něco nevhodného. Poznat, že přežijeme, když tak jednáme. Integrovat mateřské zranění znamená zůstat se sebou, bez toho, abychom se tomu vyhýbaly a pak si to kompenzovaly přehnanými obavami, jídlem, nakupováním, závislostí na internetu, hledáním ocenění, nesením zátěže emocí druhých lidí. Připustit si pocit vnitřní prázdnoty, který může být spuštěn negativně – vstoupíte do situace, která vám ukáže to, co jste v minulosti nedostaly; nebo pozitivně – když vám někdo dá více lásky, pozornosti a respektu, než jste kdy v minulosti dostaly. Oba stavy mohou ve vás vyvolat smutek původního deficitu výživy a na této nové osobě si můžete vytvořit závislost. Nevyhýbat se pocitu vnitřní prázdnoty a nefixovat se na osobu „nové matky“. Vyživit své tělo pozorností a láskou, i když budeme cítit zármutek nebo zmatenost. Pokud žena prochází obdobím vnitřní prázdnoty, je nezbytné, aby cítila podporu ostatních žen. Aby měla pocit, že všechny její emoce jsou vítány a žádné nejsou odmítnuty. To je svoboda! A pak se v nás může projevit skutečná síla. Na spirituální úrovni je mateřské zranění prožíváno jako pocit oddělení od života, od světa. Matka je první člověk, se kterým zažíváme jednotu. Ukazuje nám postoj ke světu. Integrace mateřského (ženského) zranění je proces zasvěcení do své vlastní síly a smyslu života. Postupně se nám napravuje postoj k životu, cítíme se svobodnější a přijímáme kvalitu bohyně, která se rodí do tohoto světa. Je to způsob, jak uctít ženskou linii – ženy, které byly před námi a ženy, a které přijdou po nás. Do té doby, než se setkáme s mateřským zraněním, posvátné ženství je jen pohádkou, fantazií, kdy hledáme někoho, kdo nás zachrání, kdo ale stále nepřichází. Ženy, které na sobě vnitřně pracují, vytváří novou ženskou linii. Ne tu pokrevní, přes ženy ze svého rodu, ale přes vědomí, které se na Zemi vytváří. Přes ženy různých kultur, národností, sexuální orientace a vyznání, kterým se probouzí vědomí a které se podporují v dosažení jejich společného cíle. Ivana Valováwww.atlantskaskola.cz Zdroj - Bethany Webster - www.womboflight.comFoto: Barbora Bušinová www.atlantskaskola.cz Zdroj: Bethany Webster - www.womboflight.com Napsala Ivana Valová - Atlantská škola - Praha ♥ www.atlantskaskola.cz Jmenuji se Mgr. Ivana Valová, narodila jsem se ve Zlíně a žiji v Praze. Vystudovala jsem Pedagogickou Fakultu Univerzity Palackého v Olomouci (biologii těla, psychologii a sociologii). Vedu kurzy Atlantské školy a učím angličtinu soukromě a ve firmách. Na individuálních sezeních nabízím služby v oblasti léčení nemocí, pochopení základní životní lekce, začlenění spirituálních zážitků do svého života, poradenství v oblasti psychospirituální krize, poznání svého poslání, rozvoje jasnozřivých schopností a intuice, rodinné terapie, regresní terapie a spojení s moudrostí starodávných civilizací. Jsem k dispozici lidem, kteří potřebují nasměrovat. Individuální sezení s krystaloterapií - rozložení krystalů na tělo a kolem těla člověka, podle jeho individuálních potřeb a záměru. Tento článek není dovoleno kopírovat na jiné weby ani kopírovat části textu. Pokud chcete článek publikovat, získejte si osobní souhlas autorky. Budeme však velmi rádi, když jej budete sdílet na sociálních sítích. Ke snadnému sdílení na facebooku využijte tlačítko sdílet v horní části článku. Děkujeme, že dodržujete naše autorská práva. :-) )
Mateřské zranění je sada omezujících přesvědčení, které jsme získaly od své matky, které nás podvědomě zraňují, omezují naše sebevyjádření a poškozují vztah k ženství. Mateřské zranění zahrnuje zranění, ke kterému se matky nehlásí. Když jsme byly malé holky, matka mohla chtít, abychom byly nějaké. A tak jsme potlačili své emoce a autentické potřeby. Mohla nás podvědomě učit, že je bezpečnější neříct nahlas svůj názor a v kontaktu s muži ze sebe dělat něco menšího, než jsme. Myslela to dobře, učila nás tímto způsobem zajistit si lásku a být v bezpečí a tak nás ochraňovala. Mateřské zranění se projevuje jako pocit tlaku, který v sobě cítíte, když jste s matkou. Nebo podrážděnými reakcemi na její projevy a komentáře. Mateřské zranění je bolest ženského útlaku, která se dědí po generace žen. Zahrnuje dysfunkční vypořádání se s tímto útlakem. Společnost si žen necení, není tu dostatek lásky pro nás. Matka proto nejde svou cestou a není sama sebou. Kvůli rodině, manželovi, svým rodičům... Podvědomě tento model může přenášet na svou dceru. Pokud se matky obětovaly, nevědomě tento postoj předávají dál. Matky mohou vyžadovat poslušnost výměnou za lásku - nebudeš milována, pokud nebudeš poslouchat. Matka podvědomě říká: „Poslouchám patriarchální model, abych nebyla důležitá a neděsila ostatní. Ty budeš dělat to samé, musíš se podřídit. Stoupni si do řady žen, které dělaly to samé před tebou. Buď hezká a mlč.“ Téma mateřského zranění se týká vztahu k sobě jako k ženě, ke své dceři a vnučce, k ostatním ženám, ale i k mateřství a porodu. Pocit bezpečí. V každé rodině se vyskytuje nějaký nevyřešený problém a je tu ukryté trauma a z toho plynoucí zranění. V dětství si proto rozvineme mechanismus přežití a jako děti se naučíme v tomto prostředí přežít. Potřeba bezpečí je jedna z nejdůležitějších potřeb. Kvůli potřebě pocitu bezpečí si dcery často musely vybrat mezi tím, být milována nebo být silná a svá. Většina dcer si vybere být milována. V dospělosti se ale chceme mít dobře a žít plnohodnotným životem. A právě v této době se začnou vynořovat tyto zranění a bloky. Nemůžeme se učit novým věcem a být kreativní, pokud nejsme v bezpečí. Je to transformace. Vnitřní boj. Spousta žen v sobě cítí vnitřní tlak, který je způsoben bojem uvnitř sebe. Čím více jsme bojovaly, tím více jsme se cítily v bezpečí. V současné době se učíme otevřít se svému zranění a uvolnit se. Některé ženy se vyhýbají svému zranění, tak raději mají děti. Ne každá žena je matkou, ale všechny ženy jsou dcerou. Věty, které se přenášejí z generace na generaci:Matka se pro tebe obětovala a ty jsi nevděčná! Neměla bys k ní cítit to, co k ní cítíš!Jak se opovažuješ zpochybňovat motivy tvé matky!Tvoje matka to neměla jednoduché. Nepřidělávej jí ještě víc starostí než má!Víš, že tě matka miluje.Zaměř se ve vztahu s matkou jen na to dobré. Máš přece jen jednu matku! Něco své matce dlužím.Potřebuji její podporu. Musím se mírnit.Neměla bych být na svou matku naštvaná. Matka a dcera jsou přece nejlepší přítelkyně.Neměla bych zraňovat svou matku. Moje matka by byla dotčená, kdybych udělala to, co opravdu chci. Bylo by to úplně něco jiného, než to, v co věří a jaký má pohled na svět. Otevření se těmto informacím je pro nás zdroj informací, odkud pocházíme. Naše matky jsou základem pro prvotní vztah k sobě, jako ženě. Příklady způsobu, kterým můžeme ochraňovat své matky samy před sebou:Ukazujeme matce svou masku.Ukazujeme pouze emoce, které si přeje vidět.Nekonfrontujeme ji se stylem chování, které nás uráží, ponižuje nebo jakým nás manipuluje. Necháváme ji, aby si z nás dělala odpadní koš svých emocí.Když jsme s ní, uzavřeme se do ochranného obalu.Jsme stožárem její osobní nejistoty.Nenastavujeme jí své hranice. Matky, které jsou odříznuté od svého zdroje emocionální výživy, mohou vidět hranice své dcery jako napadení a mohou na to reagovat chladnou odtažitostí, uzavřeností nebo agresivitou. Jak se projevuje mateřské zranění. Pokud se nekonfrontujeme s mateřským zraněním v ženské linii, bolest potlačujeme, aby se z ní stal náš stín, který se manifestuje jako:Soutěžíte s ostatními ženami a porovnáváte se s nimi – nikdy se necítíte dost dobrá.Máte pocit, že je něco s vámi špatně.Jste psychicky útlumená.Máte pocit, abyste byla milována, děláte ze sebe méně, než jste.Pocitem viny z toho, že chcete mít víc, než máte teď.Nenávistí sebe, sabotáží sebe v momentě, kdy by mohlo dojít v životě k průlomu.Neschopností říct ne, neschopností říct ano.Příliš se zabýváte emocemi druhých, příliš se naciťujete do druhých, podvědomě se cítíte zodpovědná za špatné emoce svých blízkých.Máte tendenci na sebe brát emoce druhých lidí a řešit je za ně.Jste příliš strnulá, dominantní, jste perfekcionistka.Příliš kontrolujete věci ve svém životě (chybí vám pocit bezpečí).Jste příliš hodná, protože si myslíte, že tak získáte ocenění.Máte nízký pocit sebehodnoty.Necítíte se bezpečně, abyste mohla zaujmout svůj prostor a říct pravdu.Nejste plně sama sebou, protože nechcete děsit ostatní a nedělat příliš rozruchu.Máte vysokou toleranci k tomu, jak špatně se k vám druzí chovají.Máte poruchu příjmu potravy, depresi a jste závislá.Nikdy nenaplníte svůj potenciál pro strach z neúspěchu nebo nesouhlasu.Máte slabé hranice a nejasný smysl pro to, kým jste. Pravdou je, že žádná matka nemůže zachránit své dítě. A žádné dítě nemůže zachránit svou matku, nebo vztah mezi svými rodiči. Matky musí čelit svému zranění. Dcery pak nebudou mít touhu sejmout z matky část břímě. Co je potřeba udělat? Identifikovat potřeby, které nebyly matkou naplněny, a z něj plynoucí zranění, které bylo a je předáváno v ženské linii. Toto zranění je zároveň portálem k vlastní ženské síle. Je to přechod od sebedestrukce, k uvědomění, že můžeme přežít, i když nás matka odmítne, k lásce a péči vnitřní matky, která nás miluje a přijímá takové, jaké jsme. Uvolnit rovnítko mezi: být spontánní a autentická, rovná se být opuštěná a odmítnutá (svou matkou), na to být v bezpečí, milovaná, opečovávaná (svou vnitřní matkou). Přeměnit v sobě pohled limitující matky na matku, která tě bezpodmínečně podporuje a miluje. Integrace mateřského zranění pomáhá dcerám a matkám vytvářet prostředí, kde obě vyjadřují pravdu, kde spolu komunikují beze strachu, že pravda o jejich emocích ukončí jejich vztah. Kde bolest nemusí být potlačovaná, aby se z ní stal stín, který se manifestuje jako manipulace, soutěžení nebo sebenenávistí. Kde je zármutek plně procítěn, aby se mohl proměnit v lásku, která zahrnuje podporu obou navzájem a hluboké přijetí sebe. V lásku, která nás osvobozuje, abychom byly odvážné, autentické, tvořivé a naplněné. Dcera, která léčí své mateřské zranění, uvolnila připoutanost k požadavku, aby se její matka změnila. Uvolnila tak potřebu malé holky v ní, aby se její matka změnila a konečně jí dala to, co potřebuje. A to je pak pro její matku velká úleva :) S láskouIvana Valová www.atlantskaskola.cz Zdroj: Bethany Webster - www.womboflight.com Napsala Ivana Valová - Atlantská škola - Praha ♥ www.atlantskaskola.cz Jmenuji se Mgr. Ivana Valová, narodila jsem se ve Zlíně a žiji v Praze. Vystudovala jsem Pedagogickou Fakultu Univerzity Palackého v Olomouci (biologii těla, psychologii a sociologii). Vedu kurzy Atlantské školy a učím angličtinu soukromě a ve firmách. Na individuálních sezeních nabízím služby v oblasti léčení nemocí, pochopení základní životní lekce, začlenění spirituálních zážitků do svého života, poradenství v oblasti psychospirituální krize, poznání svého poslání, rozvoje jasnozřivých schopností a intuice, rodinné terapie, regresní terapie a spojení s moudrostí starodávných civilizací. Jsem k dispozici lidem, kteří potřebují nasměrovat. Individuální sezení s krystaloterapií - rozložení krystalů na tělo a kolem těla člověka, podle jeho individuálních potřeb a záměru. Tento článek není dovoleno kopírovat na jiné weby ani kopírovat části textu. Pokud chcete článek publikovat, získejte si osobní souhlas autorky. Budeme však velmi rádi, když jej budete sdílet na sociálních sítích. Ke snadnému sdílení na facebooku využijte tlačítko sdílet v horní části článku. Děkujeme, že dodržujete naše autorská práva. :-) )
Krásný nadpis a já zde trošku nechám svou mysl si hrát s tímto nadpisem :-) Lidé mají mnoho smyslů vnímání. Všichni jsme-li zdraví dokážeme vidět, slyšet a cítit. Vidíme věci očima, slyšíme ušima a cítíme nosem a nebo kůží. S těmito smysli jsme se naučili svět třídit. Máme představu o tom co je hezké, co ošklivé. Co voní příjemně a co smrdí. Poznáme, když někdo mluví tak, aby se nám zalichotil či aby nás zranil. Dokážeme cítit teplo či chlad. To vše už známe a proto známe i pravidlo, které nám říká NE VŠECHNO CO SE JEVÍ BÝT KRÁSNÉ, VOŇAVÉ ČI PŘÍJEMNÉ JE TAKOVÉ JAK SE NÁM ZDÁ. VŠE MŮŽE BÝT ÚPLNĚ JINAK. ZDE TY MASKY DOKÁŽEME PROHLÉDNOUT. Uvědomujeme si že můžeme být klamáni. Vždyť známe například květiny, které mají tak lákavou vůni jen proto aby přilákali svou kořist, kterou si dají k obědu. Tak proč když své vnímání rozšíříme o jasno-vnímání, které je vlastně stejné, jen díky němu pozorujeme a vnímáme ten jemno-hmotný svět, proč zde jsme naivní a myslíme si že tu žádné masky neexistují? Existují a je jich mnoho. Vždyť víte, že když se člověk usmívá, uvnitř může brečet. Takže když člověk září, nemusí uvnitř zářit, ukazuje, to co chce abychom viděli. Buďte opatrní na všechny závěry, které si děláte. Ano, je to těžké ty masky prohlédnout u některých lidí i ve hmotném světě, takže se učte, že je to tak i v tom jemnohmotném světě. Držte se pravidla, neposuzovat podle pláště, který si člověk obléká, neposuzovat podle slov, které člověk používá, neposuzovat zbrkle. Vědma Xariska Pouze sledujte a podle skutků, které jsou skutečné, si postupně udělejte obrázek. Ani první pocit nemusí být vždy správný, může se vám pouze něco vašeho v něm zrcadlit. Nezapomínejte, že zrcadlení je skutečné. Občas zkušenost, kterou jsme si prošli, se nás nějakou dobu drží a my ji často přenášíme v sobě a aplikujeme jí na něčem jiném či někom jiném. Zapomínáme, že vše a všichni jsou originální. Proto si vždycky v posuzování dejte čas a vše nejdříve pozorujte, než si uděláte obrázek. Nu a konec konců on se i ten obrázek a vaše mínění o dané věci či člověku může měnit. A to je v pořádku. Pokud vše necháte plynout a nezavřete si pravdu do krabice s názvem TAK TO JE, pak je vše v přirozeném procesu vnímání, kdy se sami skrze vnímání světa učíte poznávat sami sebe a své pochody. Svět kolem není pevný, stejně jako naše názory se i svět kolem proměňuje. Uvědomte si, že co bylo před rokem dnes už nemusí být, všechno se přirozeně proměňuje, masky se mění, ale i skutečnosti jsou v pohybu. Proto nezavírejte si nějakou přítomnou vaší pravdu do krabice, kde nemůže reagovat na nové skutečnosti a vše nechte otevřené. Vaše Xariska Autorka článku : Xariska - Duchovní konzultantka a vědma - Praha 9 Černý Most telefon: 774 160 644 http://xariska.cz/ )
Moji milí, ráda bych se s vámi podělila o několik poznatků, které jsem nasbírala na své cestě za láskou za celý svůj život. Je mi 43 let a jsem žena, zpěvačka a moderátorka a mám 16 let praxe s terapiemi a za svůj život jsem měla 9 dlouhodobých partnerských vztahů v muži všeho druhu a věku. Protože jsem nastoupila svojí velice silnou transformační cestu, která vedla především přes lásku a vztahy, většinou jsem na sobě v každém vztahu zapracovala, naučla se, co jsem měla, a pak byl čas jít dál. Znám období samoty stejně jako práci na vztahu zevnitř. Pokud jste již nějakou dobu sami a rádi byste navázali vztah, je tento čánek právě ten pravý pro vás. 1. Vylečte zranění z předešlých vztahůPokud máte za sebou již několik vztahů, které nevyšly, nebo jste ještě stále „rozsekaní“ z posledního vztahu, nesnažte se za každou cenu si najít partnera dříve, než se vaše srdce zahojí. Pokud to přesto chcete zkusit, je velké riziko, že si najdete někoho, který je na tom podobně, což možná zpočátku vypadá skvěle tj. zachráníme se navzájem, ale vztah, který je postaven na vzájemném spasení, většinou dlouho nevydrží. Cíleně pracujte na léční zranění vašeho srdce a buďte na sebe hodní. Součástí léčení je také finální odpuštění a to jak vy někomu, tak i sobě, že jste vztah třeba pokazili. Pokud máte v sobě hněv, v žádném případě si jej nevyčítejte a neuzavírejte jej v sobě. Generuje to často nadváhu. Říkejte si: "Mám právo na svůj hněv!". Cíleně jej dostávejte ven, buď na terapii, nebo sami doma třeba mlácením do polštáře a nebo pláčem. Čím více toho dostanete ven, tím rychleji se vyléčíte z bolesti. Nevylévejte si ale hněv ani pláč na bývalých partnerech… nikam by to nevedlo. Pracujte sami se sebou a nechte ostatní žít jejich život. AFIRMACE: Jsem vyhojená/vyhojený z veškeré bolesti mého srdce pramenící z partnerských vztahů. 2. Užívejte si život plnými douškyKdyž už jste tedy jednou sami, rozhodně nečekejte s různými radovánkami až přijde další partner / partnerka. Užívejte si maximálně života a své svobody. Až budete zase zadané dámy, třeba by vám takové holčičí mejdánky a samostatná dovolená a svobodné kamarádění se s jinýma klukama, u partnera neprošlo. Kluci to samé! Užívejte si srazy s kámošema, jezdění na motorce, hraní si na “vojáky”… až budete mít novou dívku, budete se chtít věnovat jí. Na tohle už třeba nebude čas.AFIRMACE: Ačkoliv jsem singl, užívám si života na plný plyn! 3. Smiřte se se svou samotouPokud samota trvá příliš dlouho, máme tendenci klesat na mysli a víře, že se někdo objeví. V tuto chvíli, pokud cítíte, že jste vyhojeni z předešlých bolestí, je vhodné začít zpracovávat své podvědomé programy, které nám brání navázat nový vztah a především strachy. Jeden z hlavních strachů je: zůstanu navždy sama / sám. Tento strach je většinou naprosto nejklasičtější a může nás absolutně opanovat. Stává se, že vaše duše má svůj plán… Aby vás mohla změnit na dospělého samostatného nezávislého jedince, žádného KVALITNÍHO partnera / partnerku vám nedá, dokud nepřijmete naplno i tu možnost, že zůstanete sami. Strach a tlak “musím někoho mít” vytváří buď naprostou samotu a skepsi a nebo vás vhání stále do dalších a dalších nevhodných vztahů, které končí katastrofou. Přijímáme tak do života i muže nebo ženy, co jsou na nás posíláni jako zkoušky a jsou vhodní jen k tomu, abychom se naučili, co nechceme v životě mít. :-))) Ale i tyto zkušenosti jsou naprosto zásadní. Je však třeba se z nich poučit a né je stále opakovat. Pokud se nepoučíme, tak se k vysněnému kvalitnímu partnerovi / partnerce dostaneme jen těžko. Dobrá technika je, přijmout ten nejhorší možný scénář. To neznamená, že to tak v budoucnu bude. Když přijmete situaci, uvolníte tlak strachu a partner / partnerka se dostaví.AFIRMACE: I kdybych měl / měla být do konce života sám / sama, budu žít plnohodnotný život plný vášně a radosti. 4. Začněte milovat sami sebeDalším úskalím, když jste delší dobu sami, je, že začete ztrácet sebevědomí. Proto je v tomto období více než kdy jindy třeba na sobě pracovat a to nejen zpracovávat svou psychiku, ale také fyzické tělo a zejména jeho přijetí s láskou takové jaké je. Ale pozor! Nemyslím tím oblíbený program, až zhubnu, tak mne bude každý chtít a budu mít vztah. To je sice možné, že například vyrýsováním si své postavy a zhubnutím, člověk zvýší svojí povrchní atraktivitu, ale opravdu jste ochotní dřít v posilovně a držet ultraDIETU po celý zbytek svého života? Co když ten partner, kterého takto přitáhnete, pak když polevíte a přiberete, už vás takovou nebude chtít? Proto je lepší cesta, začít se milovat takoví, jací jsme. A to nejen fyzicky ale také psychicky. Čím více budete sami sebou a budete mít ukotveno v sobě, co chcete a co se vám líbí, a ne to, co byste měli chtít a to co by se vám mělo líbit, tím větší šanci máte najít partnera, kterému se líbíte VY a ne holka z kalendáře, která zmizí, když se vedle vás probudí ráno a budete odlíčená. U kluků je to obdobné. Balit holky na to, že máte mnoho peněz a přitom si je půjčovat od rodičů, se nevyplácí. :-))) Holka, co se na tohle chytí pánové, to asi nebude laskavá manželka, se kterou budete šťastní celý život. Ale jak říkám, každému, co jeho jest. AFIRMACE: Dovoluji si být na 100% sám sebou a jsem úžasnou dokonalou bytostí tak, jak jsem. 5. Dávejte si dárky, ale nepodléhejte závislostemNedostatek lásky od okolí a absence partnerského vztahu může mít za následek podléhání různým závislostem, ať už na jídle nebo třeba na kartářkách či na nakupování oblečení a nebo drahých hraček. Toto je třeba míti pod kontrolou. Pamatuji si na sebe před 12 lety, jak jsem po rozchodu s jedním partnerem nakupovala hadříky, až mi na kreditce vznikl dluh 35 000,- Kč. Ještě stále mám ve skříni jedno krásné růžové manžestrové sako z té doby a vždy když se na něj podívám, říkám si, to byla ale pěkná taškařice. Tohle už nikdy více. Vytloukala jsem závislost na partnerovi, kterou jsem ztratila, jinou závislostí. U chlapů to můžou být zase mobily, auta, motorky, elektronika… To mi teď nahlásil můj blízký kamarád: „Já vydělávám hodně ale musím si kupovat pořád nějaké drahé dárky, abych si kompenzoval, že jsem sám, takže jsem stále v dluzích.“ Velmi dobře tomu rozumím, ale lidé, vezměte rozum do hrsti. Raději si za ty peníze kupte zájezd pro nezadané. Když budete mít dluhy, tak to vám na atraktivitě opačného pohlaví určtě nepřidá.A pak je tady další velké téma a to závislost na jídle… A tomu také nesmírně rozumím. Užívejte si, ale držte to v rovnováze. 4 čokolády denně sice tělu dodají potřebný pocit “sladkosti života”, ale to je asi tak všechno. Když už musíte stále něco jíst, začněte chodit například na kurzy vaření RAW nebo makro bio či jiných zdravovýživových směrů. 1. naučíte se mlsat zdravěji 2. někoho tam můžete potkat… :-) Takto jsem to řešila i já a bylo to senzační. Mám z té doby naprosto skvělé kamarády. Já jsem tedy osobně vášnivý gurmán, takže o tomto bych také mohla psát celé romány. :-))) AFIRMACE: Můj život je v harmonii, užívám si života, ale v souladu se zdravím svého těla i finančního konta. :-))) 6. Nepouštějte do života nevhodné partnery a nebuďte naivníNaše skepse může dostoupit i takové výše, pokud jsme dlouho sami, že jsme schopní zareagovat i na opravdu nevhodné partnery. Vaše srdce je opravdová nádherná květina plná světla, ale když jej otevřete nevhodnému člověku, můžou být následky velmi bolestivé. K tomu vám napíši svůj příběh. V době, kdy jsem byla ještě nevyléčná z bolesti ze zrady a lží bývalého partnera, jsem se snažila svou bolest řešit naskočením do dalšího vztahu s dalším panem Božským. Byla jsem naivní a růžové brýle jsem měla naražené asi až do mozku. :-) Pravda, čarovala jsem a použila magii jiné čarodějky. A o dalším úplňku pan Božský přišel. Byl však přímo úměrný mému rozsekanému srdci. Z pána se vyklubal lhář, harémový typ a navíc ještě násilník. Zkráceně mi zopakoval stejný scénář, který jsem měla ještě ve svém srdci. Můj stav přitáhl stejné. To je zákon rezonance. :-))) Poučení zní: „Důvěřuj ale prověřuj.“ A když už se něco takového stane, tak to kvalitně zpracovat a vzít si z toho poučení. Moje intuice mne samozřejmě varovala, když jsem se bála i vedle něj usnout… Nebezpeční hoši ale i holky, mohou být sexy ale dopadá to někdy velmi nedobře, když to berete moc vážně. Jak ale odhadnout, kdo je ten kvalitní morální vhodný partner a kdo není? Jednoduše. Hodně těch nevhodných odpadne, když jdete na věc pomalu, s rozvahou a oddálíte sexuální styk alespoň na třetí a další rande. Další radou je, netlačit hned na společné bydlení a děti. V okamžiku zamilovanosti můžeme přehlédnout fatální vady vašeho protějšku, které nám mohou poté velice znepříjemnit život.AFIRMACE: Miluji se natolik, že nepustím do svého života partnera / partnerku, jen proto, abych s někým byl / byla. 7. Rozdávejte lásku na všechny stranyNejvíce úspěchu u mužů jsem dosáhla až poté, co jsem se vyhojila z bolesti a smířila se s tím, že jsem nyní bez partnera a začla být takto šťastná. Začala jsem zářit a dávat lásku na všechny strany. Tady mluvím za ženy. Nevím jak tohle funguje u mužů. Plně funkční, otevřené srdce, co miluje i své kamarády, samo sebe i svůj život, to přitahuje nejvíce nápadníků a žena si pak může vybírat. Ano, je to možné, vznášet se v radosti už jen ze života samotného. Kdo by chtěl holku, co je smutná a má milion problémů, na každého nadává a vypráví stále o svých bolestech z minulosti. Ano, taky jsem byla taková. Proto bylo třeba zahojit tyto rány, než jsem začala zářit. Za tím jsou ale kvanta hodin terapie a zvědomování programů duše, přijímání a odpouštění - propuštění. Láska přitahuje lásku. Radost přitahuje radost. Buďte sami sebou a spokojení se svým životem. Jistě máte kolem sebe několik lidí, co vám řeknou, že potkali toho pravého nebo tu pravou v okamžiku, kdy už se smířili s tím, že třeba nikdo takový nepřijde a začali si šťastně žít svůj život. To je právě ten bod, kdy vám vaše duše naservíruje odměnu za vaši práci na sobě v podobě skvělého vztahu. Ale je třeba trpělivosti. Nebojte se však, že až vstoupíte i do skvělého vztahu, že byste neměli možnost dále na sobě pracovat… :-))) Zase vylezou další pěkné prográmky na zpracování. Platí ale pravidlo, že čím více zpracuji nyní, když jsem sám / sama a mám na to čas, tím jednodušší bude poté vztah. A především je třeba být co nejvíce sám sebou. Nemyslím tím model: „Nebudu o sebe dbát a doma uklízet a chovat se slušně k ženám, protože to bych nebyl já.“Obávám se, že ničí osobnost není v základu sama sebou, že třeba nedodržuje osobní hygienu. Žijeme ve složité době a jak mi řekl včera další můj skvělý kamarád: “Taky bych nechtěl chodit s nějakou santusačkou z Hlavního nádraží.” :-)) To jsou reálné názory, reálných mužů dámy. :-))AFIRMACE: Mé srdce je plné lásky a nebojím se jí dávat na všechny strany protože já sama / sám jsem láska. Starejte se o sebe a buďte stále atraktivní. Často slýchávám od nezadaných kamarádek větu: “Proč oni mají vztah a já ne?” nebo “Ona si zase někoho našla a já jsem pořád sama.” To je velice typické a opravdu když je člověk dlouho sám a vidí ostatní, jak snadno vcházejí do vztahů, může být opravdu skeptický k životu i k sobě. Tady je opět ta pravá chvíle na sobě pracovat, chodit na konstelace, motivačí semináře a terapie. Máme toho v sobě mnoho ať už z tohoto života a této reinkarnace, nebo z dalších životů a také v naší DNA pracují naši předkové. Takže se nikdy nemůžeme poměřovat s ostatními. Někdo je prostě určen k tomu mít vztah třeba celý život a jiný zase hledat, pracovat na sobě a prožívat i dobu samoty. Je to jen na jedinečnosti každého z nás. Pozor ale na závist nebo nevraživost, protože, když jiným přejeme, i my dostáváme. Naše vyzařování je čisté a kvalitní a naše tvoření láskyplného vztahu je snadnější. Tady bych ráda řekla, něco na konto těch z druhé strany. Jsou i tací, jejichž jedinou “životní výhrou”, na které staví celé své sebevědomí, je to, že si našli partnera nebo partnerku a mohou někdy díky své pýše sklouznout k pohrdání těmi, co zůstali nezadaní… Vážení, pýcha a nepokora, předchází pád. Takovýto lidé toto dělají jen proto, že se strašlivě bojí, že by mohli být opět sami. A čeho se bojíme, to si přitahujeme. Jak se zpívá v Ježkově kultovní písni: Život je jen náhoda, jednou si dole jednou nahoře. Pokud máte kolem sebe ve svém single stavu někoho, kdo “vám to dává sežrat”, jakmile to zjistíte, nestýkejte se s ním. Můžete totiž také zjistit, že vám závidí třeba to, že vy máte svobodu a nemáte za zády stále žárlivého partnera. Mnoho lidí má totiž vztah a přitom nejsou vůbec šťastní. Vám se jejich vztah možná z vašeho pohledu nezadaného může zdát ideální ale ruku na srdce, kolik znáte opravdu ideálních párů kolem sebe? Vy naopak máte soustavnou prací na sobě možnost vytvořit si opravdu kvalitní partnerský vztah, který vydrží a bude skutečně šťastný. Nestojí to za těch pár měsíců samoty? Počkat si na to pravé?AFIRMACE: Být nezadaný je naprosto v pořádku, život má nesmírné množství podob. 9. Dělejte jako když už partnera mátePokud jste na sobě pracovali, nepociťujete již smutek ze ztráty předešlých partnerů a cítíte, že jste připraveni začít nový vztah, začněte si hrát s vibrací, která vám partnera / partnerku přitáhne. Jednoduchý návod je, že uděláte vše tak, jako by partner již byl ve vašem životě. Kdysi jsem to tak udělala a musím říci, že to skvěle fungovalo. V posteli jsem přidala peřinu a polštář, jako by tam měl spát. Koupila jsem novou lampičku a noční stolek, dva stejné hrnečky se srdíčky, povídala jsem si s ním a evokovala si zamilovaný stav. A opravdu muži se na mne lepili kamkoliv jsem vešla. A partner přišel. Tohle opravdu funguje. Pokud máte ale nevyčištěné své psychické programy, dlouho vám tento entusiasmus nevydrží. Další kapitolou je také odpojení karmických vláken nebo-li jakéhokoliv psychického nebo fyzického napojení na předešlé partnery. Může se stát, že jakmile by se o vás začal někdo nový zajímat, může předešlý partner začít opět dotírat, protože vás nechce “pustit”. To samé platí naopak. Pokud v sobě cítíte bolest, když vidíte, že váš bývalý partner / partnerka má novou ženu nového muže, nemáte to vyřešené v sobě a není otevřený zdravý prostor pro nového chlapa / ženu. Jinak tedy dámy, je docela typické, že chlap naskočí na další vláček mnohem dříve… a to proto, že většina chlapů necítí tolik věci na srdce jako ženy a také muž sexuálně vstupuje do ženy a jeho energie v ní zůstává tedy více než energie ženy v muži. Dále, jsme animálními tvory a naše těla se vyvinula ze zvířat, ať už jakoukoliv genetickou mutací přirozenou nebo cílenou. Takže pokud se podíváte na zvířata, většina nežije v páru a samci jsou ovládáni sexuálním pudem “rozsévat”. Je to součást tohoto světa, ať se nám to líbí, či nikoliv…AFIRMACE: Jsem zadaná / zadaný v láskyplném partnerském vztahu oboustranně spokojeném. Choďte mezi lidi, pěstujte své koníčky 10. Buďte stále atraktivní a choďte do společnostiTeď už máme tu pravou vibraci, aby partner nebo partnerka přišli, a dáme vesmíru najevo, že máme vážný zájem. Říká se tomu JÍT DO AKCE! Doporučuji chodit do společnosti, jezdit na zájezdy pro nezadané, navštěvovat festivaly a akce, které jsou blízké vašemu srdci, třeba na základě vašich koníčků a pracovních zájmů. Tam je velice pravděpodobné, že někoho potkáte, kdo s vámi vytvoří harmonický pár. Když budete sedět “jako pecka” doma, pravděpodobnost, že potkáte vysněné partnery, se snižuje. Navíc, jak říká známý vtip: Bože ať vyhraju ve sportce… Bože ať vyhraju ve sportce… a z nebe se ozve hlas: TAK SI ALESPOŇ VSAĎ!. :-)))Především ale nepropadejte skepsi a nepolevujte ze své vysoké laťky, starejte se o své tělo a krásu. Pokud jste smutní, máme tendenci všechno vzdávat, ale když jste krásné dámy a krásní pánové, máte na sobě krásné šaty a jste upravení, tak i když nikoho nemáte, tak vám stejně třeba kolegové v práci mohou říct, jak vám to sluší a TO VÁM UDRŽUJE STÁLE VÍRU, ŽE JSTE ŽÁDANÍ A ATRAKTIVNÍ. A to přesně potřebujeme. Stále se udržovat v dobré pozitivní mysli a věřit si! U mužů to platí ještě více. Když je chlap dlouho sám, má tendenci někdy nedodržovat osobní hygienu a trochu “vlčí”. To se potom pánové nedivte, že vás žádná nechce. Takový upravený chlap v obleku ve vyžehlené čisté košili v umytém a uklizeném autě.. před tím se ženský culí a koketují jedna báseň. Kdyby pro mne přijel chlap s autem, ve kterém má neskutečný nepořádek a špínu, tak se asi okamžitě vyděsím. Jak by potom vypadalo naše spolužití? Budu mu dělat uklizečku? A dále, když má nepořádek v autě, může mít nepořádek v životě. O takových věcech holky přemýšlí, když se snažíte udělat zapůsobit kluci.Ano, teď si říkáte, to je ale povrchní. Ale co má ta holka dělat, když vás nezná? První dojem je důležitý a někdy na základě vašeho zanedbaného zevnějšku vám lovená žena :-) nedá už další šanci. Taková je většinová realita.Holky obvykle nemají problém s hygienou nebo se zanedbaným zevnějškem. Záleží ale na tom, jakého kluka chceme přitáhnout. Osobně umím chodit hodně sexy oblečná ale chlap, co se chytí jenom na výstřih a minisukni, většinou nebývá úplně naše cílová skupina, že dámy? A na druhou stranu příliš vyzývavé a sexy oblečení ty stydlivější a slušnější kluky odradí. Buď se leknou, že na vás nemají nebo si pomyslí, co by dělali s takovou vyzývavou babou.AFIRMACE: Vytvářím harmonické vztahy. Jsem dokonalá bytost plná lásky, odvahy, pravdy a úcty k sobě a tím pádem i k ostatním. Takže závěrem:Vše, co jsem popsala, jsem sama prožila a takto své zkušenosti šířím dál. Můj náhled neberte jako nějaké dogma. Každý čověk je osobnost a každý má svojí cestu. Budu ráda, když se necháte tímto čánkem inspirovat a nasdílíte jej svým přátelům. Už mám něco za sebou a mnoho negativních prožitků jsem si mohla odpustit, kdybych poslouchala dobré rady starších. :-)) Ale to bych neprožila plnohodnotný partnerský život od nejvyšší formy lásky až po nejhlubší propadliště samoty. Přeji všem bytostem, nechť jsou šťastny a naleznou svůj vnitřní klid a mír. Zveme Vás ke sledování jedinečného ON LINE VIDEO SEMINÁŘE PRO NEZADANÉ ŽENY A DÍVKY, který vytvořila autorka tohoto článku: Za pouhých 800 Kč můžete nyní zakoupit ucelený návod 20 videí s tématem jak odblokovat své vnitřní překážky a přitáhnout si do života skutečnou lásku. Více informací zde: http://www.laskyplny-partnersky-vztah.cz Článek napsala: Ava Chrtková Brožová - zpěvačka, moderátorka a provozovatelka internetové televize Příznaky transformace TV http://www.priznakytransformace.cz Tento článek JE dovoleno kopírovat na jiné weby včetně fotografií a grafik ALE POUZE S AKTIVNÍMI ODKAZY A S TOUTO POZNÁMKOU. Budeme TAKÉ velmi rádi, když jej budete sdílet na sociálních sítích. Ke snadnému sdílení na facebooku využijte tlačítko sdílet v horní části článku. Děkujeme, že dodržujete naše autorská práva. :-)) Mnoho o semináři a také báječné rady naleznete také v těchto videích: )
Já osobně předávám dva druhy zpráv. Jedny jsou na přání klienta většinou jde o spojení s Duší zemřelého člověka nebo vidím Duši budoucího dítěte, které se má narodit. Toto spojení není náhodné ale jasně dané. Mohu i předat zprávy od zvířat, které žijí nebo již nejsou se svými páníčky. Druhý způsob jsou vzkazy, nebo-li informace z druhé strany, které mohou přijít kdykoliv, nečekaně a spontánně. Jsou to okamžiky, které neřídím, jen vykonám, nebo předám, co právě přichází.S jedním spontánním zážitkem Vás nyní seznámím.V létě jsme s partou kamarádek vyrazily k moři. Bylo krásné si užít týden jen tak s koupáním.Bohužel to velmi rychle uteklo a nastal čas odjezdu. Sešly jsme se a čekaly na autobus, který měl přijet za pár hodin. Stála jsem v tichu a poslouchala přílivové vlny, jak se tříští o kameny. Najednou mě to začalo táhnout do moře. Oblečená v šatech jsem pomalu vstupovala do vln a nic neřešila. Za okamžik přišla moje kamarádka, také v úplném tichu beze slov a po chvilce začala zpívat. Já ji podala ruce a vytvořily jsme takovou bránu. Aniž by jsme někoho žádali nebo dali pokyn přicházely za námi další a další a já cítila onu známou sílu okolo mě a věděla jsem, že nastává vzácný okamžik. Stojíme a já každému, kdo prochází, předávám vzkazy. Na tom by až tak nebylo nic divné, kdyby k nám nepřišla úplně cizí dívka okolo 16 let. Dívala se mi do očí a já nic nevnímala. Žádný vzkaz, jen jsem stále slyšela: ,,Nemá své jméno, ona nemá své jméno“. Tak jsem ji to několikrát zopakovala. Stále jsme se dívaly do očí a já okolo ní viděla neuvěřitelné barvy, všechny se překrásně spirálovitě točily a najednou mi přišlo ,,Její jméno je tančící!“. Vůbec jsem tomu nerozuměla a stále jsem ji jen opakovala slova a ona najednou vykřikla: ,, Já jsem tančící Země.“ Oběma nám vyhrkly slzy, byla šťastná a dojatá. Já jen viděla obraz jejího života, kde ji otec při narození vyzvedl a šťastný z narození dcery řekl: „Teď cítím, že život je pro mě tanec, moje dcera se bude jmenovat ,,Tančící Země“. Po skončení celého rituálu jsem za ni šla a požádala ji, aby mi to vysvětlila. Řekla mi, že je již několik let členem indiánské skupiny a ona jediná neměla své jméno. Přátelé ve snaze ji pomoci ji stále nabízeli různá jména, ale ona vše odmítala s tím, že její jméno k ní přijde zvláštním způsobem a bude jenom její. Tak se také stalo. Bylo to její skutečné jméno ze života, kde se narodila indiánským rodičům.Jedeme do ciziny, setkáme se s cizí českou dívkou, která jen projíždí okolo s matkou. Náhodou se jdou koupat, na pláž, aby potom pokračovaly dál, přijde do našeho kruhu, přijme jméno, na které roky čeká a zase jede dál. Od té doby jsem ji nikdy neviděla. A tak to mělo být.Někdy mi při čtení v knize života přicházejí pradávná jména. Má to svůj důvod i význam.Pamatuji si, že jsem jednou četla těhotné české ženě životy spojené s miminkem, které k ní přicházelo a jedna z informací bylo i to, že se její děťátko kdysi jmenovalo ,,Přívan nového větru“. Jméno ze života v kmenu. Paní byla velmi překvapená, protože v tomto životě měla za muže Afričana a toužili dát jméno dítěti takové, které v překladu znamená „nový“. Také tato Duše jí vždy do života přinesla velké změny, cesty, nové začátky, nový postoj k životu. Oba jsou poutníci a cestovatelé, tak bylo a zřejmě bude i teď. Po narození miminka paní chce opět odcestovat do země, kde je život více spojen s přírodou a svobodou. Vzkazy přijaté přítomným okamžikem jsou velmi silné, plné dojetí, protože nepřicházejí náhodou ale na pomoc člověku. V ten okamžik já i člověk, který to přijímá prožívá stav hlubokého láskyplného naplnění i když jde o zprávy smutné ale jeho Duše je na pravdu připravená, takže zpráva je velkou úlevou a pomocí. Simoná Lásková Navazující články: Simona Lásková: Příchod nové Duše do života Simona Lásková: Příchod nové Duše do života 2 Simona Lásková: Minulé životy tvoří i dnes náš život - skutečné příběhy Soňa Sofi: Karma není zdarma! Ava Chrtková: I řvoucími ústy psychopata k vám může mluvit Bůh Víte v jakém karmickém roce se nacházíte? Spočítejte si dle svého data narození! Autorka články: Simoná Lásková - terapeutka regresních terapií http://www.simonalaska.cz kontakt: email: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. document.getElementById('cloakf3b92a0a90d009ddbd1bab67ed238161').innerHTML = ''; var prefix = 'ma' + 'il' + 'to'; var path = 'hr' + 'ef' + '='; var addyf3b92a0a90d009ddbd1bab67ed238161 = 'Si.Mona.Laska' + '@'; addyf3b92a0a90d009ddbd1bab67ed238161 = addyf3b92a0a90d009ddbd1bab67ed238161 + 'seznam' + '.' + 'cz'; var addy_textf3b92a0a90d009ddbd1bab67ed238161 = 'Si.Mona.Laska' + '@' + 'seznam' + '.' + 'cz';document.getElementById('cloakf3b92a0a90d009ddbd1bab67ed238161').innerHTML += ''+addy_textf3b92a0a90d009ddbd1bab67ed238161+''; mobil: 721 408 898 skype: simonalaska Jsem průvodkyní regresními neboli minulými životy. Tato metoda mi velmi pomohla a dala nahlédnout do souvislosti dějů odehrávajících se v našich životech. Je to skvělá technika k odproštění se od vin, zátěží, smutku nebo pochopení komplikovaných vztahových dějů. Dojde k vyjasnění a uvolnění z příčin a důsledků jenž se nám neustále opakují. Jsem Posel zpráv z jiných světů. Mé načítání je přes energie kamenů. Zprostředkovávám vzkazy, varování, poselství nebo spojení s dušemi zemřelých. Mezi mé další zájmy patří Aura-soma. Absolvovala jsem všechny tři stupně + alchymistickou sadu a mohu ji jen doporučit, protože pracuje na velmi hlubinných úrovních, velmi doplňuje a obohacuje práci s duší a nasměrovává k barvám a radosti života. )
Krční centrum. Centrum krku zastupuje komunikaci, sebevyjádření člověka, jeho řeč, mimiku a tělesné držení, zaručuje dobrou komunikační schopnost s okolním světem, člověku je rozuměno, a tak se i cítí. Vyjadřuje schopnost naší volby, osobní vyjádření, sledování vlastního ideálu, použití osobní síly k tvoření, víru a poznání a schopnost činit rozhodnutí. Řídí sluch a jazykové a komunikativní vyjadřování. Centrum krku ukazuje, jak pravdivě vyjadřujeme své pocity a čemu věříme, jak posloucháme vnitřní vedení, komunikujeme s duší a vnímáme její potřeby. Je bránou ven, mostem mezi myšlením a cítěním, mezi impulzy a reakcemi. Krk je centrem vůle a jedinečnosti Já, důrazu na vzdělání a vědění, moudrost a vyšší aspekty intuice. Centrem krku může člověk svůj život vylepšovat, nebo ho ničit, a to prostřednictvím mluveného slova, neboť mluvené slovo má nesmírnou moc, protože rozvádí do celého organismu chvění nabitá energií. Napjatý, uzavřený postoj k druhému pohlaví poukazuje na napjatý vztah k vlastním pocitům a citům, a tím i ke své vlastní duši. V oblasti krku se setkává vědomí s podvědomím, a tedy je skladištěm hrubých a jemných energií. Při správné funkci jsme schopni vyjádřit svou pravdu, jsme smířliví, idealističtí a věrní. Pokud má člověk toto centrum zablokované, má potíže vyjádřit své mínění jasně, je tichý, bázlivý, samotářský, zaseknutý a dogmatický, někdy koktá, nemá potřebnou sebedůvěru, nenachází přístup ke svému vnitřnímu hlasu a k intuici a cítí se nepochopen. Po vyrovnání krčního centra přijímáme plnou odpovědnost za svůj život a známe moudrost, sílu a moc „boha uvnitř“ a přijímáme své vedení. Afirmace: ROZHODUJI. Centrum krku zastupuje naplnění potřeby sebeúcty a lásky a potřeby obrácení své pozornosti do nitra a postupného zjištění, že je pro nás důležitější to, co si o sobě myslíme, než jak na nás nahlížejí ostatní, a dále podporuje vytváření si vlastních hodnot, potřeby se o ně dělit s ostatními a také je vyzkoušet. Jaké bylo vaše období od 10 – 13 let? Líbí se vám, jak se vyjadřuje? Komunikujete rádi? Je váš život naplněn veselými rozhovory? Je pro vás lehké nebo těžké mluvit a zpívat? Mluvíte příliš, nebo mluvíte málo? Když mluvíte, jsou vaše rozhovory naplněny posuzováním, nebo volby a moudrostí? Přejete si svůj hlas zlepšit? Když mluvíte, užíváte hlas, abyste si vytvořil zeď k tomu, abyste se chránil nebo se bránil před ostatními? Bojíte se mluvit na veřejnosti? Jak vyjadřujete svou vůli, tedy to, co chcete? Jak dáváte ostatním najevo, co chcete? Snažíte se ostatní posílit a povzbudit, nebo se je snažíte přemoci? Jak vyjadřujete své nápady a myšlenky, aby došlo k jejich realizaci? Vytváříte ve vašem životě prostor pro různorodost, jenž vyžaduje komunikaci, toleranci a ústupky? Snažíte se sebe a ostatní přehnaně kontrolovat nebo naopak jste nezodpovědní a neberete svůj život vážně? Hlas nás spojuje s vnějším světem, a to pomocí zvuku, který vydáváme, tóny, které užíváme a slovy, která si vybíráme. Hlas je spojen s hrdlem a krční čakrou, která je mezi hlavou a srdcem, spojuje tělo a mysl. Abychom mohli stimulovat hlas, potřebujeme dech, který stimuluje břicho a hrudník. Jak sluneční světlo obsahuje 7 barev, tak náš hlas obsahuje různé vibrace a tóny. Hlas v každou chvíli ukazuje stav našeho fyzického, emočního, mentálního a spirituálního těla. Pokud jsou v hlasu nebo proslovu nepřesnosti, ukazuje to, že naše záměry a cíle nejsou v souladu. Hlas je kořenem naší osobní síly a rezonuje esencí naší pravdy. Pokud je hlas spojen se srdcem a vychází z hloubky naší bytosti, má sílu transformovat náš život. Když mluvíte svým pravým hlasem, což znamená, že užíváte svůj jedinečný zvukový podpis, žijete ve své autenticitě. Zvukový podpis je základní zvuk, kterého jsme se spolu s osobní silou mohli vzdát v konfliktních situacích. Hlas nás spojuje s živočišnou stránkou neboli životní silou a pomáhá nám propojit mužskou a ženskou stránku, myšlení a cítění. Hlas je původní stopou naší psychické a fyzické přirozenosti a prostředníkem integrity, upřímnosti a projevu bez masky. Hlas nám pomáhá procítit naši osobnost a je klíčem k naší duši. Hlas může být mostem k vyjádření, nebo prostředkem k ochraně a obrany. Svůj hlas můžeme použít tomu, abychom se lépe vyjádřit, otevřeli se druhým, uvolnili strach z mluvení na veřejnosti a užili hlas k přeměně negativních postojů na pozitivní. Pokud mlčíme, naše pocity v těle jsou uchyceny do pasti. Mluvení v tomto případě léčí a transformuje, protože se v dané chvíli zaobíráme energií, která potřebuje být vyjádřena, což přináší úlevu od pocitu studu a úzkosti a my se můžeme stát plně přítomnými. Hrdlo, hlas zastupuje vyjadřování informací, citů a nálady, kanál tvořivosti. Hlasivky jsou dvě a tvoří výčnělek na postranní stěně hrtanu. Reprezentují naši schopnost se vyjadřovat. Příklopka hrtanová je tenká chrupavka umístěná za kořenem jazyka, kryjící hlasovou štěrbinu. Při polykání, když se potrava chystá sklouznout do hltanu, příklopka uzavře vstup do dýchacích cest, aby se potrava nedostala do hrtanu. Jakmile je polykání u konce, uzavře naopak vstup do hltanu a otevře dýchací cesty. Mohli bychom ji přirovnat ke zdvihacímu mostu, který nechává projet tu lodě, pak zase auta. Představuje přizpůsobení, osvojení. Potřebuje čas, abychom nechali proběhnout to i ono. Nejsem naštvaný, protože nemám ani dost času, abych se vyjádřil? Není to tak, že si pro sebe nevyhradím dost času, abych strávil, co se ve mně děje? Jazylka, kost ve tvaru písmene U, se nachází u kořene jazyka hned nad hrtanem. Zpevňuje několik kompletů svalů, které používáme při polykání a řeči. Krk - šíje je oporou hlavy, je to místo, kudy procházejí myšlenky, ale také schopnosti vidět několik aspektů jedné situace (otáčet hlavu), být pokorný a schopný přemýšlet o své vlastní motivaci nebo akcích (sklánět hlavu). Problémy ukazují na nízké intelektuální sebehodnocení a obavu z toho, že si špatně vybereme. Krční páteř zastupuje spojení s druhými lidmi, rodinou, přáteli nebo kolegy za účelem vyššího principu zisku, prospěšnosti, vzdělání, zábavy. Necítil jsem se nesvůj, protože jsem se nedokázal rozhodnout? Co mám podniknout? S čím mám experimentovat? Na co se nechci dívat? Šíje - strach vyjádřit, projevit své city. Tito lidé mívají často problémy s hrdlem: stálé angíny, škrábání v krku, pocit sevřenosti… Hovoří vysokým, slabým hlasem, poněkud dětským, a stěžují sí, že neumějí zpívat. K tomu dochází kvůli ustavičnému napětí v šíji. Jakmile se hruď plní city a hrozí, že by vyrazily napovrch, šíje se sevře a zabrání tomu. Zvnějšku tito lidé mohou působit jako necitelní, přitom uvnitř bouří vášně, které se však nemohou dostat ven. Klíční kost – dlouhá kost tvaru S, jež spojuje hrudní kost s lopatkou. Necítím se ovládán nebo drcen příkazy, idejemi nebo očekáváním druhých? Nebouřím se proti nějaké autoritativní osobě, která mi neustále vnucuje své požadavky? Rty jsou symbolem smyslnosti a naší schopnosti se otevřít a vyjadřovat se verbálně (řečí) nebo neverbálně (pohyby rtů, polibek). Problémy souvisí s tím, co dostáváme nebo nedostáváme, co vyjadřujeme nebo nevyjadřujeme. Horní ret bývá asociován s naší ženskou stránkou (má citové zabarvení) a spodní ret s naší mužskou stránkou (racionální, analytická tendence). Souvisí s pocity viny. Rozpraskané rty – Necítím smutek, že nemohu komunikovat s někým, koho miluji a od koho jsem odešel? Suché rty – zima a chlad mohou rty vysušovat tak, že rozpraskají. Stejné je to, když žijeme bez lidského tepla, v pocitu osamění. Nemáme nikoho, koho bychom objali, chybí nám teplo v srdci. Necítím se osamělý? Nejsem smutný, že nemohu uspokojit svou potřebu komunikovat nebo se líbat? Opar – pocit viny, nespokojenost, vnitřní agrese, napětí, vnitřní konflikt, některá slova zůstala nevyslovena. Necítím vinu, že jsem řekl něco, co mohlo způsobit potíže někomu, koho miluji? Nemám pocit, že se kazí vztahy s mými blízkými? Afázie je porucha tvorby a porozumění řeči, kdy má člověk problémy s mluvením, s psaním nebo se čtením. Nebyl jsem někdy ochromen strachem? Nebojím se příliš vyjádřit se před určitou osobou nebo ve specifické situaci?Překotně rychlá řeč – lidem, kteří mluví příliš rychle a často nesrozumitelně, v dětství často neumožňovali se vyjádřit. Naučili se mlčet nebo mluvit velice rychle, takže nemají dost času artikulovat a zamýšlet se nad tím, co chtějí sdělit. Proto nemají v řeči žádný řád. Vzniká ze strachu, že nebudeme mít dost času na to, aby si druzí poslechli, co říkáme. Pomoci někomu, aby si to uvědomil, znamená mu pomoci, aby se pak lépe vyjadřoval. Nezakazovali mi dříve často mluvit? Neměl jsem strach se vyjádřit, protože jsem se bál, že se to nebude líbit, že mě někdo zesměšní nebo že si nejsem jistý? Koktání je poruchou výslovnosti. Koktání značí velkou nejistotu ve vyjadřování, kdy se člověk může velmi bát reakce osoby, která je pro ni autoritou. Koktání začíná v dětství. Je to strach z nahromaděných pocitů, živočišných, pudových, člověk má touhu po ovládání. Dítě i dospělý se zbaví koktání, když se osvobodí od rovnice typu: mluvit = nebezpečí, mluvit = zákaz, mluvit = být zesměšněn. Kašel - někdo na nás kašle nebo my na někoho kašleme, pocit člověka, že o něj okolí nejeví zájem. Přání sdělit: „Dívej se! Poslouchej mě!“ Nebo s něčím/někým nesouhlasím. S čím nesouhlasím? Ochraptělost je ztráta schopnosti vyjadřovat se, pocit bezmoci, pocit, že už nemám, co bych řekl. Problém s hlasivkami značí na problém s životní silou a sexualitou a může být důsledkem traumatizující události, kdy jsme si do paměti uložili rovnici „mluvit = nebezpečí“, máme strach, že když budeme mluvit pravdu, ten druhý se bude zlobit. Tento člověk se musí ptát: „Můžu ti něco říct?“ Cesta je vyhledat v sobě malé dítě, kterým jsme tenkrát byli, uklidnit ho a říct člověku (tehdejší autoritě), že z něj máme strach. Nemám rovnítko mezi „mluvit“ a“ nebezpečí“? Pokud ano, do jakého časového momentu mě může tato rovnice zavést? Neprožívám pocit bezmocnosti, že se nemohu vyjádřit? Zastřený hlas – Co mám strach říct? Ztráta hlasu se obvykle projeví po silné emoci, která se dostaví tak nečekaně, že ztratíme řeč (oněmět hrůzou). Řeč může být i mechanismem úniku. Můžeme mluvit o všem a o ničem, jen abychom zaměstnali mysl a necítili v sobě nejistotu a smutek. Když přijdeme o hlas, musíme mlčet a poslouchat a uvědomovat si, co se v nás děje. Může jít také o situaci, kdy se nám nedaří pochopit, co se stalo. Neprožil jsem silnou emoci, když jsem ztratil řeč? Nepolykal jsem silnou emoci, protože jsem raději mlčel, anebo jsem nebyl schopný vyjádřit, co cítím? Angína, bolest v krku je akutní zánět krčních mandlí, způsobený viry nebo bakteriemi. Vyznačuje strach, potlačovaný hněv a potlačenou tvořivost. Máme něčeho (někoho) po krk. Člověk nemůže nebo nechce něco „spolknout“, cítí se nepochopený. Může být výrazem strachu s hněvem, protože se nemůže vyjádřit před někým, kdo je pro něj autoritou. Je možné, že říká: „Raději budu mlčet, než abych něco povídal, protože jak začnu mluvit, bojím se, že toho povím příliš.“ Nespolkl jsem raději svá slova, než abych vyjádřil svůj hněv? Nehněvám se na někoho, kdo je pro mě autoritou a kdo mi nahání strach, že mě nenechá se vyjádřit? Ztuhlá šíje svědčí o strachu ze ztráty kontroly, že se necháme unést emocemi. Může též souviset s tvrdohlavostí, člověk se brání zážitkům, které nechce připustit, má nechuť vidět druhou stranu záležitosti, nepružnost, neschopnost vidět, co dál, poukaz na tvrdošíjnost, umíněnost, neústupnost, duševní nepohyblivost. Tolerance a trpělivost je klíčem k uzdravení, postavit se zas na nohy. Chci mít všechno pod kontrolou, abych byl klidný? Štítná žláza se nachází na přední části krku v oblasti chrupavky, je roztažena kolem horní části průdušnice, a příštítná tělíska jsou uložena úplně vzadu na jejich křídlech – jsou normálně čtyři, ale jejich počet i přesné umístění se může různit. Štítná žláza vylučuje hormony tyroxin a trijódtyronin, jejímž úkolem je přizpůsobovat všechny orgány vnějším podmínkám (regulovat metabolismus těla). Štítná žláza řídí růst a metabolismus, ji samu řídí podvěsek mozkový, který jí dává příkaz k produkování hormonu TSH. Hormony štítné žlázy mají vliv na rychlost metabolismu, tělesnou váhu, rychlost využívání energie z krevního cukru, srdeční frekvenci a produkci protilátek. Na rozdíl od jiných žláz dokáže hormony, které vyrábí, také uchovávat. Štítná žláza představuje naši schopnost se vyjadřovat, a to slovem i skutkem. Problémy souvisejí s potížemi s vyjádřením našich potřeb čili s touhou ukázat, co se dá dělat, hlubokým pocitem viny, který způsobuje, že vynakládáme spoustu úsilí s nepatrnými výsledky. Dále zastupuje připravenost k poplachu a boji, strachem nebo neschopností bránit sebe nebo někomu důvěřovat, s pocitem ponížení, nedoceňování, přehlížení, člověk nedělá, co by si přál. Příštítná tělíska vylučují parathormon, který zvyšuje hladinu vápníku v krvi. Působí tak, že kosti uvolňují vápník v sobě uložený, střeva zvyšují vstřebávání vápníku a ledviny omezují jeho ztráty. Má tedy vliv na absorpci vápníku a rovnováhu hladiny vápníku v kostech. Umožňují rovnováhu mezi zkostnatěním a nepevností, mezi křečovitou napjatostí a ochablostí (mezi hladinou vápníku a fosfátu), odpovědnost za stabilitu stavby kostry a pohyblivých prvků. Umožnit oporu, stabilitu, pevnost, regulovat stav napětí. Nadměrná funkce štítné žlázy, hypertyreóza. Basedowa nemoc – hormony štítné žlázy působí na rychlost metabolismu a využití energie, při jejich nadbytku se tělo „zrychlí“. Člověk bývá nadměrně aktivní, nervózní, neklidný, mívá strumu, dochází ke zrychlené srdeční činnosti a při Basedowě nemoci má člověk vystouplé oční bulvy. Často se tomu děje při autoimunní poruše, při níž vlastní protilátky napadají a vyvolávají nadprodukci hormonů. Často onemocní ženy mezi 20 – 50 rokem. Při hypertyreóze se projevuje tendence dosáhnout svých cílů bez ohledu na potřeby odpočinku, což nás nutí čerpat z energetických rezerv. Člověk si říká: „Nemůžu přestat, musím vydržet, jinak…“ nebo také přání ukázat ostatním, co všechno dokážu, což vytváří napětí, které nakonec skončí vyčerpáním a skleslostí. Potlačení agresivních a odmítnutých pocitů, stav pohotovosti a přepjatá vnitřní aktivita, trvalá vegetativní připravenost k boji. Klíčem je zpomalit a hledat, co by člověku pomohlo nabýt duševního klidu, aby si udělal čas na to, žít. V jaké stavu je psychika, že umožnila této nemoci? Nebyl jsem neustále uštvaný, v neustálém spěchu? Nežádal jsem od sebe příliš, abych ukázal, čeho jsem schopen, jen abych byl oblíbený, nebo protože jsem se pokládal za nepostradatelného? Neupíral jsem si právo žít, protože si myslím, že kvůli mně někdo trpí (matka, partnerka)? Nedostatečná funkce štítné žlázy, hypotyreóza – tato porucha znamená sníženou produkci hormonů štítné žlázy, takže se tělesné pochody postupně zpomalují. Náš srdeční metabolismus je pomalejší, což má za následek zhoršení krevního oběhu, zimomřivost, studené končetiny, přírůstek na váze, to vše provázané zácpou, svalovou slabostí, bledostí kůže, hlubokým a chraplavým hlasem. Obvyklou příčinou je zánět ŠŽ následkem autoimunní poruchy, nazývané Hašimatova tyroiditida, při níž tuto žlázu omylem ničí vlastní protilátky, při ní často se na krku objevuje struma. Další příčinou hypotyreózy může být nedostatek jódu, který je nezbytný k tvorbě hormonů ŠŽ. Člověk cítí velkou únavu a ať dělá cokoliv, stojí ho to velkou námahu a hned se vyčerpá. Je to vyjádření skleslosti, vzdávání se a pocitu beznadějné strnulosti: „K čemu je to dobré, stejně to nedokážu, nikdo mě nechápe.“ Je to výsledek pocitu viny, že žijeme a po léta živené zášti. Nemám pocit, že mi někdo nerozumí, že toho navzdory své dobré vůli nikdy nedosáhnu? Nenosím v sobě tajemství, o kterém jsem nikomu neřekl? Cysta na štítné žláze má původ ve smutku, že nemůžeme vyjadřovat svá přání, protože druhá strana nás neposlouchá. Necítil jsem se bezmocný, protože jsem nedokázal vyjádřit své myšlenky, uplatnit svá slova nebo prosadit to, co je pro mě důležité? Nenarazil jsem na uzavřenost u někoho, s kým jsem se chtěl sblížit? Zánět štítné žlázy – Nezažíval jsem velký hněv, protože jsem nemohl vyjádřit, co pro mě bylo velmi důležité? Barva. Modráj e barvou vody a vzduchu, je barvou vznešenosti, má uklidňující vliv, který dává modré nebe a modrá voda a nebe, vede k harmonii a rovnováze. Působí osvěživě a chladivě a je příjemným kontrastem ke všemu rozpalujícímu, vnucujícímu se, nápadnému a hlasitému. Je barvou vnitřní svobody, věrnosti, přizpůsobení, trpělivosti, pravdy, mírumilovnosti, integrity, čestnosti, vyjádření, myšlení před jednáním, mírumilovnosti, přizpůsobení. Odmítání této barvy může znamenat na depresivní a odmítavý postoj, velké zklamání a nenaplněnost. Modrá léčí záněty a horečky, bolest v krku, nachlazení, vředy, pomáhá při dětských onemocnění, pomáhá nabrat váhu, podporuje oblast krku, vyšší části plic, paží a spodní části lebky. Je vhodná k léčení nadměrné funkce štítné žlázy. Modré chvění způsobuje zúžení cév, zmenšení vzrušení nervového systému, utěšuje, chladí a zmírňuje bolest. Modrá osobnost je osobnost milující, posilují a podporující všechny kolem sebe. Žije srdcem a emocemi. Má mateřskou energii, stará se o ostatní, je poradcem, je oporou. Je přirozenou učitelkou nebo ošetřovatelkou. Pro přátele má všeho nazbyt, má ale sklon k tomu starat se příliš mnoho o jiné a sama pak často onemocní. Je citlivá, starostlivá, a proto je to také dobrá hostitelka. Je to emotivní osobnost, která se rychle rozpláče, umí bezvýhradně milovat a má silnou intuici. Akceptuje a promíjí a vidí v člověku jen to nejlepší. Často je označována jako příliš milá a musí se učit říkat „ne“. Snadno se dokáže naladit na osoby a situace, vnitřně ví, co se děje a je velmi spirituální. Následuje svou víru a umí dobře přesvědčovat. Chce, aby ji milovali, zná ale velmi dobře problémy se sebedůvěrou a pocit viny, stejně jako roli oběti, soucit se sebou samým a mučednictví. Může trpět depresemi a musí se proto naučit milovat sama sebe. Miluje vztahy a je romantická. Tyrkysová barva pomáhá projevit se, podporuje sebevědomí, spontánnost a fantazii. Je to barva přátelských citů, sympatie a pospolitosti. Milovníci tyrkysové barvy jsou hraví a šarmantní, ale někdy jsou sobečtí a raději unikají do světa fantazie. Je to také barva vztahů a společenskosti, její vibrace pomáhá najít spřízněné duše, pomáhá při nesmělosti a zdrženlivosti a výstupu na veřejnosti. Odmítání této barvy může znamenat odmítání svého pravého Já a potíže v seberealizaci a sebenalezení. Tyrkysová svou vibrací naplňuje CNS, léčí bolest v krku a problémy v hrudi, schopnost zaměřit se na sebe a uvolňuje systém dělání věcí na úkor sebe (sabotáž), pomáhá při mluvení na veřejnosti, podporuje vyšší část hrudi a krční oblast. Říkejte svou pravdu. Pravda obsahuje rezonanci, která přiměje lidi k tomu, aby se cítili v bezpečí. Lidé vám poté přirozeně důvěřují. Pravdu totiž cítíme a je matoucí, pokud říkáme něco jiného. Čím více říkáme svou pravdu, tím více si důvěřujeme. Nebojte se jít do konfrontace. Buďte autentičtí. Je bezpečné "říkat to, co se ve vás děje". Vyjadřujte se svým jedinečným způsobem. Svalová soustava. V těle se nachází kolem 640 svalů. Svaly tělu dodávají pohyb a jeho vnitřním orgánům pohonnou sílu, ať jde o srdeční tep a průchod potravy střevy, nebo o přizpůsobování průsvitu cév a zaostřování oka. Svalový systém žije jakoby životem sportovce - pravidelně cvičí, aby nezakrněl. Činnost svalů řídí nervy a kyslík i živiny dostávají z krve. Svaly se dovedou stahovat a zkracovat. Aby se vrátily do původního stavu, musí se uvolnit a pak se pasivně prodlouží tím, jak se smrští jiné svaly. Tak stahy kosterního svalstva a šlach zajišťují pohyb těla. Kosterní svaly se upínají ke kostem a zabezpečují pohyb těla, jsou ovladatelné vůlí a pod mikroskopem vypadají jako příčně pruhované. Početné vlásečnice sval neustále zásobují kyslíkem a glukózou, které sval ke stahům potřebuje jako pohonné hmoty. Hladké svaly jsou ve stěnách vnitřních orgánů, například dýchacích cest, žaludku a cév. Tyto svaly nepodléhají vůli, fungují automaticky, jsou řízeny autonomním nervovým systémem. Třetím typem je srdeční svalstvo, které tvoří stěnu srdce. Typický sval prochází přes kloub a na obou koncích se zužuje do vláknité šlachy, která se upíná na kost. Pevněji připojený konec svalu, obvykle blíže ke středu těla, se označuje jako začátek svalu. Tento konec se při stahování pohybuje jen málo, pokud se vůbec pohybuje. Druhý konec, úpon svalu, směřuje k okrajům těla a pohybuje se více. Některé svaly se dělí, aby se mohly upínat k více kostem. Struktura svalu. Kosterní svalstvo se skládá z hustě natěsnaných skupin silně protáhlých buněk, označovaných jako svalová vlákna, uspořádaných do svazečků. Typické svalové vlákno má délku 2 až 3 cm a průměr 0,05 mm; samo se skládá z tenčích útvarů – myofibril. Ty obsahují tenká a tlustá myofilamenta, složená převážně z bílkovin aktinu a myosinu. Početné vlásečnice sval neustále zásobují kyslíkem a glukózou, které sval ke stahům potřebuje jako pohonné hmoty. Části těla jako páky - pohyby těla, třeba kývání hlavou nebo chůze, využívá zákonů mechaniky o působení sil na pevné páce podepřené v pevném bodě a zvedající břemeno umístěné v jiném bodě páky. Svaly vyvíjejí sílu, kosti fungují jako páky a klouby slouží jako pevné body otáčení. Jak svaly spolupracují. Svaly mohou jedině tahat, ne tlačit, a proto jsou uspořádány ve dvojicích, kde jeden sval působí v protikladu k druhému. Pohyb provedený jedním svalem může být jeho protějškem navrácen. Sval, který kontrahuje, aby provedl nějaký pohyb, se označuje jako agonista, zatímco jeho protějšek, antagonista, se současně s tím uvolňuje a pasivně se natahuje. Smysl pro polohu. Svaly obsahují množství drobounkých čidel, známých jako nervosvalová vřeténka. Jsou to pozměněná svalová vlákna s vřetenovitou pochvou a několika typy inervace. Přívodná (senzorická) nervová vlákna předávají do mozku informace o délce a napětí ve svalu, když se roztahuje. Motorické neurony vyvolávají opačnou reakci a provokují kontrakci a zkrácení svalu s návratem svalového napětí k normálu. Podobné receptory se nacházejí i ve šlachách a vazech. Společně zajišťují přirozenou schopnost těla vnímat svou vlastní polohu a polohu částí těla. Šlachy jsou pevné vláknité provazce pojivové tkáně, které upínají kosterní svaly ke kostem. Okosticí, blanou pokrývající kost, pak procházejí Sharpeyova vlákna, ukotvená na kosti. Šlachy na rukou a na nohou jsou obalené ochrannými pochvami, které se samy promazávají, takže šlachu chrání před třením o kosti. Svaly obličeje, hlavy a krku fungují v součinnosti tak, aby dokázaly držet hlavu a pohybovat obličejem – i obočím, očními víčky a rty. Svalstvo, které to zajišťuje, umožňuje dát obličeji širokou škálu výrazů a vyjádřit emoci. Takřka všechny obličejové svaly jsou ovládány lícním nervem. Poškození nebo onemocnění tohoto nervu zapříčiní omezení pohyblivosti svalů, což vede ke ztrátě mimických schopností obličeje a jeho výrazu, což také omezuje schopnost komunikovat. Mimické vrásky - zdravá mladá kůže obsahuje pružná vlákna bílkoviny elastinu, která kůži pomáhají navracet do původní polohy, když se například přestaneme usmívat. S postupujícím věkem elastin degeneruje a škára v kůži už není se svaly spojena tak pevně. To způsobuje vrásky, protože se kůže už nedokáže tak snadno roztahovat a stahovat. Hlava dospělého člověka váží přes 5 kg a na vrcholu páteře do jisté míry balancuje. Silné stabilizující svaly na krku, vnitřní straně ramen a horní části zad jsou neustále v činnosti, aby polohu hlavy napínáním ustálily a koordinovanou funkcí umožnily i složité pohyby krku. Tyto svaly rovněž napomáhají výrazu tváře a neverbální komunikaci, například mírným náklonem hlavy na stranu, vyjadřující pochybnost, nebo kýcháním a vrtěním hlavou na znamení souhlasu nebo nesouhlasu. Výrazy obličeje patří k nejdůležitějším prostředkům neverbální komunikace. Obličejové svalstvo umožňuje řadu jemných nuancí výrazu, které vyjadřují nesmírné množství nejrůznějších emocí. Úsměv je často výrazem potěšení a mračení vyjadřuje opak, ale ne vždy :) Úsměv je velice proměnlivý a nejednoznačný výraz, který často může vyjadřovat i úlevu či lítost nebo se protáhnout do sarkastického šklebu na znamení nesouhlasu. Stejně tak i zamračené čelo může vyjadřovat různé pocity, třeba i zklamání a zmatku. Kromě úst se na významových odstínech, které tvář vyjadřuje, podílejí i další části obličeje. Svaly představují naše úsilí a motivaci, pohyblivost, flexibilitu, napětí a uvolnění, naše schopnost postupovat v životě dál. Bolest svalů může souviset se strachem jít dál, nebo s velkou únavou a potřebě si odpočinout. Nesouvisí bolest svalů s únavou, ztrátou motivace nebo se strachem? Mám dostatek síly, abych bojoval, nebo abych vyvíjel úsilí pro své uzdravení, abych byl pochopen nebo vyhrál svou věc? Ztráta svalového tonu, ochrnutí, obrna vyznačuje omezení hybnosti, hluboce zakořeněný strach, duchovní i duševní nepohyblivost. Nedovoluji svému Já „být“, zablokování pocitů, vnitřní tlak, ztráta životní dynamičnosti. Neztratil jsem někdejší dynamičnost nebo motivaci pro aktivitu, která mi ležela na srdci, nebo vůbec pro život? Svalové křeče jsou nechtěné a bolestivé kontrakce svalů. Jako důsledek souvisejí s napětím způsobeným strachem. Značí o lpění na chybách, jednostrannost, přemrštěnou ctižádostivost a chtění, vzpurné a křečovité chování, napětí, svírání, strach. Křeče v prstech souvisejí s napětím, kterému se vystavujeme, když chceme být perfektní až do nejmenších detailů. Na druhé straně křeče v pažích mohou souviset s velkým napětím v tom, co uskutečňuji nebo co bych chtěl uskutečnit. Křeče v hlavě svědčí o přílišném napětí v našem myšlení, protože máme příliš mnoho starostí.Z čeho mám strach? Co ve mně vytváří toto napětí? Křeče u sportovců – Nebojím se, že nejsem konkurenceschopným? Co mám potřebu dokazovat sobě i druhým? Nemoci a poranění svalů a šlach – poranění svalů a jejich šlachových úponů jsou následkem fyzické námahy při každodenních činnostech, nebo náhlých pohybů, které je natáhnou či zkroutí, běžně hlavně při sportu nebo nehodách. Také jednostranně opakovaná zátěž, které jsou svaly a šlachy vystaveny. Ochablost a postupnou degeneraci může vyvolat několik svalových onemocnění. Namožení a natržení svalů je vyvolané nadměrným tahem, obvykle následkem prudkého pohybu, například přetržení Achillovy šlachy (dlouhá patní šlacha, která upíná lýtkový sval na patní kost). Nepřipravil mě někdo o motivaci? Necítil jsem vinu, že jsem poslechl spíše svou motivaci než zákaz, který mi dali?Zánět svalové tkáně – sval reaguje na poškození, například následkem úderu, pohyb svalu je nepříjemný a bolestivý. Dlouhodobá příčina svalových zánětů jsou opakovaná svalová zranění, jejichž hlavní příčinou je nějaký pohyb nebo činnost, které dlouhodobě často opakujeme. Nemám už dost toho, že se vždycky musím tolik namáhat, abych dostal, co chci? Necítím povinnost dělat práci, pro niž nejsem motivován? Zánět šlach a šlachové pochvy – k zánětu dochází, když se usilovným nebo opakovaným pohybem vytváří tření mezi vnějším povrchem šlachy a přilehlou kostí, který také může postihnout výstelku ochranné pochvy, obklopující a promazávající některé klouby. Dochází k němu u činností spojených s běháním či kopáním nohou a nepřirozenými pohyby při tanci. Tenisový loket je název pro poškození šlach v místech, kde se svaly paže upínají na kosti kolem loketního kloubu. Opakované prudké pohyby, vedené proti odporu, způsobují ve šlaše drobné trhlinky, což vede k citlivosti a bolesti na vnější straně lokte. Myasthenia gravis je autoimunní onemocnění vyvolávající chronickou ochablost svalů, nejčastěji svalů okohybných a obličejových. Protilátky napadají a postupně ničí receptory svalových vláken, přijímající nervové signály. Následkem toho svaly nedostávají povely ke kontrakcím nebo na ně reagují jen velmi chabě. Chorobu může spustit porucha brzlíku. Svalová dystrofie je skupina (ve většině případů) dědičných poruch vyvolávající degeneraci svalstva, které vede k ochablosti a narušení pohyblivosti. Je to porucha vývoje svalových buněk, jež vede ke svalové slabosti až paralýze. Svalová dystrofie související s problémy přenosu nervových vzruchů se projevuje spastickými a bezděčnými stahy svalů, připomínajícími křeče. Ztráta činorodosti, zdráhavost při řešení úkolů a problémů, strach z neúspěchu a jejich následků, nebo nestojí za to dospět. Také to může být následek očkování. Co ve mně způsobilo tak velké vnitřní napětí? Jak se u mě vyvíjela fetální fáze a jaký byl porod? Necítil jsem se vyčerpaný veškerým úsilím, jež jsem musel vynaložit, abych byl vyslechnut, pochopen, nebo abych dosáhl vytčených výsledků? Necítil jsem se skleslý s hlubokým pocitem ztráty vlastní ceny? Syndrom karpálního tunelu je utlačení nervů na zápěstí vyvolává příznaky jako řezání a palčivá bolest ruky, zápěstí i předloktí a oslabení úponu. Karpální tunel je úzký průchod, tvořený vazivovým pruhem na vnitřní straně zápěstí a hlouběji uloženými zápěstními kůstkami. Tímto kanálem probíhají dlouhé šlachy od svalů na předloktí až k záprstním kostem a článkům prstů. Probíhá jím i středový nerv, který ovládá svaly na ruce a předává smyslové informace z prstů – při syndromu KT je tento nerv utlačen otokem okolních tkání. Afirmace na podporu schopnosti vyjadřování a činnosti svalové soustavy: Mohu se hlasitě vyjadřovat. Jsem si jistý ve svém vyjadřování. Všímají si mě a hodnotí mě tím nejpozitivnějším způsobem. Jsem milován. Otevírám své srdce a zpívám o radosti z lásky. Mým úkolem je prosadit svou jedinečnost. Je mým nezadatelným právem naplnit si své potřeby. Skrze mě jsou vyjadřovány božské myšlenky. Jsem klidný. Vyjadřuji se s lehkostí. Otevírám své srdce a říkám, co mám na srdci. Jsem pružný. Je v pořádku, když sleduji názory druhých. Jsem síla a moc ve svém životě. Jsem svobodný být sám sebou. Mohu být tím nejlepším, čeho lze dosáhnout. Prožívám život jako radostný tanec. Je dostatek pro každého. Laskavými myšlenkami vytvářím své dobro a svobodu. Uvolňuji se a dovoluji své mysli, aby byla klidná. Zvuk. Tóny a tónování. Tón je každý zvuk se stálou frekvencí. V hudbě je tón základním stavebním kamenem. Tón je zvuk, který vzniká pravidelným chvěním tělesa a má určitou výšku, délku, sílu a barvu (tj. „hudební zvuk“, který lze zahrát nebo zazpívat). V praxi se však vžilo též stejné pojmenování intervalu velké sekundy, tzv. celý tón (např. c–d). Grafická značka pro tón je nota, zapisovaná do notové osnovy. Tělem prochází tóny a rytmy, které se mění během dne. Po obědě naše tělo hraje jinou symfonii než při cvičení. Tóny našich těl se mění s ohledem na věk, zdraví a genetiku. Každá emoce má svůj tón a každý zvuk má svou vnitřní energii. Pokud jsme uvolnění, jsme ve stavu tónin "ÁÁÁ". Tónující hlas většinou není, na rozdíl od hlasu zpívajícího, vycvičen k tomu, aby maskoval určité rozlišující vlastnosti. Tón a svalové napětí. Tón je barva zvuku. Svalové napětí nazývají lékaři tonus. Lidé, kteří trpí snížením svalového napětí (tonusu), trpí nedostatkem tónů, což člověka oslabuje, a proto jeho svaly se stávají měkčími, až se z člověka stane hadrová panenka. Výzkum ukazuje, že způsob, jakým se naše svaly upínají a uvolňují, i to, jak spíme, mluvíme, přemýšlíme a strachujeme se, máme napsáno v sobě, a to v našich buňkách. Při onemocnění nebo nehodě je díky poruše vibrace sled DNA změněn. V takovém případě je třeba použít vybraný prvotní zvuk jako formu a šablonu, která přejede přes narušené buňky a vrátí je zpátky do řady, a to tak, že opraví sled zvuku v jádru každé buňky. Pak se můžeme opět cítit celiství. Život proudí v rytmech napětí a uvolnění. Naše krev proudí a dýcháme pomocí plic.Beze změn pohybu a myšlení se stáváme tak pasivní, že ztrácíme smysl pro to být naživu. Svaly nemohou zůstat zdravými pouze tím, že budou v pasivním, uvolněném stavu. Tyto automatické impulzy pro život jsou nezbytné pro stimulaci mysli a nálad. Léčení je místo, kde udáváme do rovnováhy vnitřní práci a vnější zkušenosti života. Během každodenního ruchu života vám vydávání měkkého a klidného zvuku může pomoci udržet si svůj vnitřní klid. Tónování okysličuje tělo, prohlubuje dýchání, uvolňuje svaly, stimuluje proud energie, masíruje celé tělo. Tónování můžeme používat každý stejně jako elektřinu. V našem těle jsou přirozené kanály, a pokud je rozpoznáme a naučíme se jimi plout, budou nás udržovat v dobrém zdraví. Pokud nás něco bolí, pokaždé zjistíme, že existuje zvuk, který chce naše tělo vydávat. Můžete tónovat a přejíždět tímto zvukem celé tělo, klouzat tělem nahoru a dolů, abyste nalezli zvuk, který uvolní určitou část těla, popř. uvolní bolest. Například pokud vás bolí kotník, vydávejte do této části tón ÓÓÓ. Intuitivní tónování je cesta k rozvinutí vnitřní slovní zásobě pro energii, uvolnění a uvedení do středu. Broukáním tichého MMM a později hlasitého ÁÁÁ můžeme uvolnit z těla zoufalství a vztek. Lidé, kteří nezvládají návaly strachu a deprese si mohou uvědomit, že umíme podle vůle změnit chemické pochody v mozku a zbavit se potlačované frustrace, aniž bychom je museli rozebrat rozumem. Pokaždé, když si člověk zacvičí a zabručí, utkvělé obavy ustoupí před pocitem optimismu, které vydrží delší dobu. Jeden člověk se po 4 letech zbavil strachu a deprese poté, co 2x – 3x týdně po dobu 20 minut bručení a tónování. Člověk si může uvědomit, že se může dostat ze začarovaného kruhu a zlepšit si sebevědomí bez toho, aby byl závislý, jak si vede jeho firma nebo jak ženu vnímá její partner. Rytmus už máte. Největším ze všech bubeníků je srdce. Když uhodíme do bubnu, aktivujeme vzorce, v nichž pracuje svalstvo, dýchání, srdce a mozkové vlny, a ty vytvářejí smyčku s pozoruhodnou zpětnou vazbou. Deset minut bubnování denně člověka zbavuje napětí, vynuluje vnitřní hodiny jeho mysli i těla a slouží jako stimulans, jednak jako sedativum. Janis Pageová studovala čínskou tradiční medicínu a zjistila tak souvislost mezi játry, ledvinami a hněvem a strachem. Začala tedy ovlivňovat kvalitu práce těchto orgánů tak, že vleže přezpívávala samohlásky a zkoušela dlouze hučet a mručet. Zvláště si oblíbila dlouhé zpívání hlásky „MMM“. Poté vždy zůstala několik minut ležet a pozorovala, kde v těle pociťovala nějaké změny. Po několika dnech zjistila, že se takto může celkem snadno a rychle pocitu strachu a hněvu zbavit. Právě takto se zbavila svých potíží jedna učitelka. Ve škole měla problémy a měla jít na operaci s hrtanem. Pak ale otěhotněla a nechtěla operaci riskovat, a tak začala na doporučení jedné hudebnice pravidelně zpívat „MMM“. Nechtěla vědět nic o tom, kam či jak má zvuk umisťovat, prostě zpívala a pak jen pozorovala, kde v těle to zanechalo nějaký pocit. Po porodu se na kontrole v nemocnici zjistilo, že původní problém zcela zmizel. Terapeut se snaží pohybovat v pacientově tempu, má však za cíl nakonec ho strhnout, aby se přizpůsobil vyváženějšímu rytmu. Lehká hudební kulisa nám pomáhá uhodit na stejnou strunu, harmonizovat se nebo sladit se s okolím. Naladění páteře. Postavte se, nohy dejte od sebe. Kývejte se, až najdete svou přirozenou pozici. Kde pociťujete ve svém těle bloky? Jaká je vaše správná pozice? Když se pohybujete, jaké to je nést zátěž? Uvolněte kolena, stehna, lýtka, pánev, bedra, oblast hlavy, šíji, srdeční centrum, ramena a boky – najděte svůj správný postoj. Světlo naplňuje celé tělo, tělo si uvědomuje svou vlastní architekturu. Tónujte HÁÁ středem svého těla, vnímejte energii těla, svého zvuku. Staňte se dirigentem svého života a poznejte melodii vašeho těla. Před přednáškou nebo prezentací. Uzemněte se, pomocí chodidel se spojujete s Matkou Zemí, pociťujete gravitaci. Kolena jsou uvolněné, pánev nachází své místo, vnímejte kostrč a podbřišek. V páteři proudí laserové světlo, pokrčte a uvolněte ramena. Vaše tělo nachází přirozené postavení. Nadechněte se a pročistěte svou páteř. Najděte tón duše a tónujte ÁÁÁ. Tóny prochází vaší fyzickou geometrií. Zkontrolujte postavení hlavy a krku, jestli je přirozené. Je vaše krční čakra otevřená? Pokud ne, uvolněte své dásně pomocí tónu GÍÍ. Na chvíli zavřete oči. Je vaše mysl klidná? Představte si, že vás vaše kůže a váš dech ochraňuje, že chrání vaše vnitřní království od vnějšího rozruchu. Vnímejte, že se koupete ve své vlastní pravdě. Vnímejte váš hmat, sluch, čich, chuť a zrak. Jste plně v přítomnosti? Máte otevřené srdce? Vnímáte své charisma? Zvuková sprcha:HÓÓ. Tělo – Země. Solární plexus – živel země.HÚÚ. Emoční tělo – Voda. Srdeční centrum – živel voda.HAÚ. Mentální tělo – Vzduch. Krční centrum – živel vzduchu.HÍÍÍ. Spirituální tělo – Oheň. Centrum hlavy – živel ohně. Krystaloterapie. Krystaly na krk: kyanit, akvamarín, tyrkys, modrý topaz, modrý turmalín, modrý obsidián, modrý kalcit, angelit, chryzokol, larimar, celestit, modrý achát, safírSvaly, kosti – magnezit, danburit, amazonit, fialový fluorit, záhněda, fluorit, pyrit, hematit, obsidián, turmalín, rodonit, malachit, tyrkys, chryzokol, křišťálHrdlo – akvamarín, lazurit, jantarŠíje – akvamarín, lazurit, jantar, křišťálŠtítná žláza - rodochrozit, sodalit, tyrkysZuby - akvamarín, fluorit Opakující se vzorec chování. Problém s opakujícími se vzorci chování je, že se tyto vzorce chování stanou nezbytnými zvyky, spíše než abyste si sami zvolili, jakým způsobem budete reagovat. Zůstáváme tak v začarovaném kruhu a tento vzorec chování se stává naším výrazným charakterovým rysem, který neměníme, což můžeme i neurologicky vysvětlit. Každý čin v našem mozku vytváří dráhu pro nervové impulzy. Poté, co je vytvořena, se impulzy šíří touto dráhou, místo toho, aby byly vytvářeny nové dráhy. Tento návyk pociťujeme jako příjemný, protože jednáme podle dříve vytvořeného (známého) způsobu, ať tvoříme nebo ničíme, což může vést k úspěchu nebo neúspěchu. Abychom tento návyk uvolnili, potřebujeme značné úsilí, abychom si uvědomili, že máme na výběr i další možnosti. Léčení s krystaly nám dává širší pohled na nás a naše životy a pomáhá nám rozbít negativní vzorce chování. Po čem srdce touží. Srdeční čakra je spojena se směrem naší cesty, volbou a způsobem života. Je třeba si ujasnit pocity a podpořit rozhodnutí, které posilují (a ne oslabují) vaši osobní energii a volbu. Zelený turmalín nebo vápenec (srdeční čakra), kolem zeleného krystalu 6 křemenů, Herkimer diamant nebo jiný vysokovibrační krystal (pod zelený krystal). 2. Síť stromu putování - Lazurit přináší vhledy a jasnost, zlepšuje vědomí, když děláte rozhodnutí, přináší hlubší úrovně vzpomínek, abyste identifikovali okamžiky, kdy máte na výběr několik možností, kterých jste si předtím nebyli vědomi. 6 lazuritů (1 nad hlavu, 1 pod chodidla, 2 k loktům, 2 ze strany - mezi bokem a kolenem) – vytvoří se šesticípá hvězda.3. Návrat ke zdroji - Lazurit na třetí oko – přijdou na mysl okolnosti z vašeho života, i z minulého, proč dokola opakujete ten samý vzorec chování – nová, více vědomá snaha ke změně. Uvolnění bloku. V některých situacích se nemůžeme dostat ke svým schopnostem, abychom se vypořádali se situací, nebo jsme blokováni nefunkčním vzorcem svého chování. Krystaly nám pomohou přemístit energii v čakrách tak, abychom si vytvořili ty nejlepší podmínky k dosažení úspěchu. Je vhodné si říct: „Projdu na zkoušce CAE.“1. Zaměření na vyrovnání čaker. Čeho chcete dosáhnout? Zaměřte se na základní čakru a zeptejte se, který krystal vyrovná základní čakru, abyste dosáhli tohoto cíle. Pokračujte dále s dalšími čakrami, důvěřujte intuici a tělu. Až budete mít 7 krystalů, vyberte 1 uzemňující krystal (k chodidlům), dejte krystaly na příslušné čakry a relaxujte. 2. Síť bílého světla. Vyrovnání polarit. Pracuje se s bílým světlem, které přináší jasnost, čistotu, plnost potenciálu. Černé světlo zase ticho, dobu před manifestací a prázdnotu. 6 černých turmalínů (1 ke každé dlani, 1 ke každému lýtku z vnější strany, 1 mezi chodidla a 1 pod něj) a 6 křišťálů (1 ke každému rameni, 1 ke každému loktu, 1 nad hlavu a 1 nad něj). Černá by bez bílé zůstala latentní, spící a nečinná, a bílá bez černé by nechala svůj potenciál nedefinovaný, bez hranice a bez tvaru. Negativní vzorce chování. Pokud jsme uvolnění a v rovnováze, žádná zkušenost na nás nemůže mít negativní vliv, protože jsme velmi adaptabilní a jsme schopni integrovat jakoukoli zkušenost. 1. Síť tvaru osmičky pomáhá uvolnit napětí a energetické bloky, místo toho, abychom reagovali negativně, nám číslo 8 pomáhá adaptovat se. 11 záhněd nebo černých turmalínů – 10 dát je do tvaru 8, asymetricky, což bude mít dynamičtější průběh, 1 na podbřišek. Pohyb. Dítě si musí vytvořit takové nervové dráhy, jež mu umožní vyrábět spojení mezi tím, co už ví (co má v podvědomí), a mezi schopností tyto informace zpracovat a vyjádřit (tedy to, co se nachází ve vědomostním popředí). Mnoho dětí pociťuje školu a učení jako přímé ohrožení své osoby. Lidský mechanismus přežití umístěný v mozkovém kmeni má během prvních pěti měsíců života za úkol přijímat smyslové vnímání z okolí. Když je organismus vystaven novým situacím, jež ho zaplní přemírou informací, reaguje ústupem nebo tím, že se drží zpátky, dokud není opět schopen postupovat vpřed s dostatečnou lehkostí. Fyziologickou reflexivní reakcí na nebezpečí je stažení svalů. Tento reflex sloužil po tisíce let k tomu, aby chránil lidi proti reálným hrozbám. Ovlivňuje držení těla tak, že zkracuje šlachy na zadní straně těla (od hlavy až po chodidla), a tak naruší orgán rovnováhy (v uchu) a smysl pro prostorové vztahy. To, co vnímá dospělý jako nebezpečí, a čím nevědomky aktivuje reflex, závisí na vzorech reakcí naučených v dětství. Sklony ke kontrakcím přetrvávají do té míry, jak silně pociťuje člověk svůj podíl na situaci. Přední část mozku, obzvláště čelní laloky, jsou účastny chápání, motorického řízení a racionálních způsobů chování a jsou zapotřebí při účasti na různých sociálních aktivitách. Vědomé cvičení uvolňuje svaly a šlachy, které jsou kvůli reflexu mozkového kmene na neznámou nebo ohrožující situaci zatuhlé a zkrácené. Toto uvolnění reaktivuje mozkové buňky ve svalech, jež nás informují o tom, na jakém místě v prostoru se právě nacházíme. To nám zjednoduší přístup k celému našemu organismu skládajícímu se z mozku a těla. Nervový systém reaguje na neharmonické myšlenky, pocity a vnější okolnosti, a tím ztrácí svou schopnost reakcí. Ztratí svou schopnost transportu a nervové provazce napadne smutek, deprese, nejistota nebo vztek. Vědomé cvičení pomáhá znovu aktivovat nervová spojení mezi tělem a mozkem, a ulehčují tak elektromagnetické energii, aby mohla plynout celým tělem. Tím se podpoří elektrické a chemické změny, které doprovázejí všechny duševní a tělesné jevy. Celkový vizuální, auditivní a kinestetický input (veškeré vnímání) je převeden na elektrické signály a nervovými provazci veden k mozku a mozek poté vysílá jinými provazci impulzy, jak by měly reagovat. Volné proudění elektromagnetických funkčních kruhů je nutné k tomu, abychom zůstali zdraví. Let`s sing! Ivana Valováwww.atlantskaskola.cz Napsala Ivana Valová - Atlantská škola - Praha ♥ www.atlantskaskola.cz Jmenuji se Mgr. Ivana Valová, narodila jsem se ve Zlíně a žiji v Praze. Vystudovala jsem Pedagogickou Fakultu Univerzity Palackého v Olomouci (biologii těla, psychologii a sociologii). Vedu kurzy Atlantské školy a učím angličtinu soukromě a ve firmách. Na individuálních sezeních nabízím služby v oblasti léčení nemocí, pochopení základní životní lekce, začlenění spirituálních zážitků do svého života, poradenství v oblasti psychospirituální krize, poznání svého poslání, rozvoje jasnozřivých schopností a intuice, rodinné terapie, regresní terapie a spojení s moudrostí starodávných civilizací. Jsem k dispozici lidem, kteří potřebují nasměrovat. Individuální sezení s krystaloterapií - rozložení krystalů na tělo a kolem těla člověka, podle jeho individuálních potřeb a záměru. Tento článek není dovoleno kopírovat na jiné weby ani kopírovat části textu. Pokud chcete článek publikovat, získejte si osobní souhlas autorky. Budeme však velmi rádi, když jej budete sdílet na sociálních sítích. Ke snadnému sdílení na facebooku využijte tlačítko sdílet v horní části článku. Děkujeme, že dodržujete naše autorská práva. :-)) )
Marie s Josefem doputovali na své cestě světem s nenarozeným dítětem, našli místo ke spočinutí, místo, kde Marie zrodila na svět dítě – světlo – Krista. V současnosti možná obraz toho, že všichni hledáme to nejpřijatelnější místo v sobě i ve svém okolí, ve kterém bychom mohli přivést na světlo světa to nejcennější, o čem víme, že v sobě nosíme. Dar tomuto světu. Radost a světlo. Nalezení takového daru souvisí s obětí, tedy s uvolněním něčeho, co v sobě nosíme, co nás „tlačí“ a chce se vyjevit ve vědomí. Vlastně jakýsi obraz vlastního sebepoznání.Tiše, šeptem promlouvají uvnitř člověka paprsky, které v polovině roku, ve svatojánském období – v době vysokého léta, přijal. V tomto laskavém ztišení se sám v sobě, v této mimořádné atmosféře vánočních dnů, můžeme zavnímat, třeba jen v pocitu nebo v obraze – božské logo – jako proces, jako sloveso, jako děj, jako něco nekončícího, probíhajícího, dějícího se. Jako světlo, SLUNCE KRISTOVO, které zasahuje každého z nás bez rozdílu svým paprskem. Možná více než kdy jindy se právě v těchto vánočních dnech a nocích dá pocítit a uvědomit si, že lze vnímat hlubší Pravdu, ale jen uvnitř sebe, ve vnitřním pocitu, že všechny těžkosti i radosti, kterými jsme prošli během uplynulého času, byly našim dílem. A právě v těchto dnech se nejvíce můžeme radovat z krásy poznání, že nic není ztraceno, že jsme vše konali tak, jak nejlépe jsme mohli, ale že neustále máme možnost cokoliv změnit – na počátku v rozhodnutí, pak ve vnitřní představě, a postupně i ve vlastním životním postoji, názoru, myšlence, činu apod. Právě v souvislosti s náladou předcházejících týdnů (v souvislosti se skromností, ztišením, pokorou, sebepoznáním), je toto světlo zdrojem morálních intuicí, správných rozhodnutí, pravého konání. A to vše je vedeno k oběti – obětovat můžeme naši nižší přirozenost, sobeckost, bezohlednost, unáhlenost… apod… Obětovat můžeme však jen to, o čem víme, že je, že existuje, co si uvědomujeme, ne to, o čem si myslíme, že není. To, co popíráme, zůstává a žije v nás dál. Proto je v sebepoznání a v přiznání si sobě samému nesmírná radost a úleva, to je ona oběť. Nyní je čas, kdy všechna kouzla sebeklamů, iluzí, překážek mohou opadávat.Narodilo se dítě jako obraz zrození našeho nového JÁ – božského dítěte uvnitř. Dítě se rodí ve vánočním čase očištěného srdce jako PLOD NADĚJE. Tajemství zrození se uskutečňuje v nejhlubší zimní noci, je splněním všech lidských nadějí. Je znamením znovuzrozování a věčné obnovy – dává člověku jistotu do budoucnosti. Při pohledu na dítě zrozené v ,,jeskyni” si člověk může uvědomit, že tento svět (jeskyně, chlév) je jako mrazivý mrtvý kámen. Narozením dítěte se jej však dotkne hřejivý dech lásky. Každým narozením (nejen dítěte) se dotkne hřejivý dech lásky domova, rodiny, hnízda, chléva. Každým „narozením“ se rodí NADĚJE, ve které se shromažďují paprsky nebeských sil, aby z něj pak vyzařovaly ven do světa. Symbol jeskyně můžeme vnímat také jako naše tělo, se všemi jeho dokonalostmi i nedokonalostmi, omezeními, tělo, jehož těsný prostor prozařuje vánoční světlo, které přemáhá všechny temnoty světa, které nás prosvětluje a zahřívá. Je to doba nejhustší tmy, kdy vládne noc SMRTI, ovšem Slunce již oslavilo svůj slunovrat, začíná nový VZESTUP. To vše se děje nekonečně znovu a znovu ku pomoci světu, přírodě i člověku. Je to „slunovrat“ naší duše. Přijímáme dary světla a darujeme chvalozpěvy – Gloria in excelsis. Umět DÁVAT je neskonale vážné a důležité, ale aby dávání bylo naplněno, a tedy dokončeno, žádá si tento krásný proces zároveň schopnost umět PŘIJÍMAT. Dárky je možné vnímat jako symbol oběti v procesu nelehkého sebepoznávání. Přeji vám laskavé dny plné světlého sebepoznávání. http://kalendarduse.blogspot.cz/http://12-vanocnich-noci.webnode.cz/ S vděčností Yvell, Yvetta Ellerová, )
Hodně lidí si stěžuje, že je ve společnosti málo lásky, spravedlnosti, pravdy, pochopení, morálky atp. Jenže ve společnosti je jen to, co do ní lidé (ne)dávají a (ne)investují. Lidé si přejí všechno možné, od hmotných statků po nádherné mezilidské vztahy, fyzické i psychické zdraví a duchovní prožitky. Rádi by všeho užívali plnými doušky, ale když dojde na investování z jejich strany, najde se často jen spousta výmluv. „Udělal bych víc, ale kdyby se stalo to a to a ten a ten udělal to a to.“ A tak dělají to, co tzv. musí, oddělají si svoje a nedají ani o kapičku navíc, než se od nich očekává. A to nejen v práci, ale často i ve vztazích se svými blízkými nebo v péči o sebe sama. A stěžují si, jak jsou nenaplněni, jak šéf je děsný, partner nemá porozumění a zdraví už také není to co bývávalo. Vyjmenují vám bez problémů třeba i sto věcí, které jsou špatně, a které by měli být jinak. Ale když se zeptáte, co dělají pro to, aby se něco změnilo, začne rozpačité: „...ále, co já bych mohl jako dělat..., co já zmůžu? Ty člověče zmůžeš velice hodně. Jsi tvůrce a můžeš začít tvořit svůj život, který tě naplňuje a baví žít. Je potřeba začít a to začít od sebe. Existuje krásné pravidlo: Dávej víc, než ber. Udělej vždy něco navíc, než je běžné nebo se očekává. Tímto nádherně roztočíš energii hojnosti ve svém životě. Udělej něco víc v práci. Ne z vidiny nějakého zisku. Prostě jen tak pro radost. Vymysli nějaké překvapení pro partnera. Ne, aby tě pochválil, ale jen tak pro radost. Pečuj o své tělo, vyjdi si na procházku, zacvič si, zamedituj, dopřej si osvěžující odpočinek. Vymysli způsob, jak se každý den můžeš hýčkat. Usměj se na lidi kolem sebe. Neočekávej odměnu, dělej to jen pro svou radost. Zachovej se tak, jak ti to přijde správné. Buď upřímný. Buď změnou, kterou chceš ve světě vidět. Najednou zjistíš, že žiješ v úplně jiném světě, než sis doposud myslel. Žiješ ve světě plném lásky, spravedlnosti, pochopení, pravdy, morálky atp. Tvoř si svůj život. Dostal jsi nádhernou šanci žít ve světě, kde se zhmotňují tvé myšlenky. To, co máš v sobě si můžeš osahat i navenek v rámci zkušeností a interakcí s jinými lidmi. Staň se vědomým tvůrcem. Více naleznete na: www.kvantovaterapie.cz Technika Kvantového Doteku Matrixu = Technika, která dává svobodu Cesta transformace vlastního bytí a pohledu na Vesmír, který nás obklopuje. Tedy jednoduše řečeno - technika, pomocí které si můžeme hrát tak, že si zařídíme život takový, jaký si přejeme. To nejdůležitější co technika přináší je pochopení na vědomé i nevědomé úrovni, že jsme tvůrci vlastního života. A také se jimi aktivně a vědomě můžeme stát. )
Kec č.1 – Má to tak být Tak vás opustí manžel/ka, onemocní děti a vyhodí vás z práce a batikovaná kolegyně vám řekne „má to tak být“. Ze které planety ta sektářka je? Hele holka, jdi si pohladit čakru a uleť si klidně na Pluto, ale ty víš o životě fakt prd. Pomyslíte si. Jenže po nějakém týdnu, když už se vybrečíte do sucha, děti se uzdraví a přestanete se živit nenávistí k tomu parchantovi, co vás v tom nechal, a řeknete si, že už je vám všechno jedno, tak se začnou dít věci. Váš Egon se totiž vyvzteká, že to není podle něj a váš život se konečně dostane do správných kolejí. Dosud jste totiž byli někde mimo pěšinku svého života. Ten se odvíjel podle toho, jak jste si to naplánovali. A protože to nebylo v souladu s tím, co vás opravdu má potkat, v souladu s vaším úkolem na planetě, tak nastal čas nemilosrdného svržení. Opusťte strach a sledujte, jak to funguje. Po roce se ohlédnete a budete muset uznat, že „ TO TAK MĚLO BÝT“ Kec č.2 – Nech to plynout Dostanete pracovní nabídku. A další den druhou. Máte na rozhodnutí tři dny. Vaříte si mozek, protože obě jsou skvělé a vy nevíte, pro kterou se máte rozhodnout. Nervozita stoupá a hrozí, že uděláte nějakou blbost. Nechcete udělat chybu, omíláte pro a proti dnem i nocí, ptáte se přátel na jejich názor, myslíte, že se zblázníte, až přijde rada nad zlato „nech to plynout“. Co??? Jakože se mám na to vykašlat a ono to nějak dopadne? No tak to ani náhodou!!! Vykašlu se na to a nebudu mít nic, to by tak hrálo, aby byl člověk apatický ke všem výzvám. To by to pak nikde nedotáhl s takovým přístupem! Ať se nám to líbí nebo ne, život je jednoduchý. Jen naše hlava nám ho pro zábavu dělá složitější. A nejjednodušší v tuto chvíli, je opravdu se na to vykašlat. Probrat v hlavě ta nejdůležitější pro a proti a nechat to být. Věřte nebo ne, situace se vyvine jen a jen ve váš prospěch. Najednou vám zavolají z jedné z firem, že otvírají pobočku kousek od vás, že by vás tam moc chtěli a jak jste se rozhodli. A bude jasno. Zpětně se ohlédnete a zaručeně si oddychnete „ještěže jsem nevzal tu druhou práci“. Každý to známe. Začněte to aplikovat do všech situací a NECHTE TO PLYNOUT. Kec č.3 – Musíš to pustit Čekáte na hovor od nové lásky. A tak nevolá a nevolá, byť to slíbila. Jste nervózní. Katastrofické příběhy se v hlavě perou kdo z koho. Hystericky voláte kamarádce, že vám třeba poradí. A ona řekne „musíš to pustit“. Super, ale jak a co mám jako pustit? Vždyť já to nedržím! Ale držíte. Upoutáváte pozornost na to, že to NEJDE. A dle vesmírných zákonů na co upoutávám pozornost, to posiluji. Blokuji proud energie a situace stagnuje. Nestane se nic, do té doby, než se zhroutím a řeknu si, že je mi to vlastně jedno. Časem se situace naučíte pouštět hned a bez stopy zlosti či vzteklé odevzdanosti „no tak já to, sakra, pouštím, nooo“. Snadno si zhodnotíte vaše možnosti a začnete se věnovat něčemu jinému. Tím je proud energie uvolněn a událost se může vyvíjet dále. Zodpovědně se budete stavět k výzvám a úkolům. Vezmete, prohlédnete a PUSTÍTE. Kec č. 4 – Musíš to přijmout Manžel vám oznámí, že se zamiloval a s novou láskou teď bude trávit čas. Co teď? Umřít? Roztříštit se vzteky na atomy? Zabít ho krutým způsobem a ta jeho krasotinka se na to bude dívat a pak sežere jeho syrová varlata? Vyhodit mu kufry i se třemi dětmi za dveře a ať si poradí? Najít si rychle někoho a oplatit mu to? Musíte to přijmout. Ať byste vymysleli sebelepší pomstu, budou to jen výkřiky vašeho ega a obrátí se to proti vám. Když s pokorou přijmete situaci, jako nezbytnou lekci, tak s čistou hlavou přijmete i vyústění této situace. Procházíme různými zkouškami, kdy se zbavujeme závislostí, lpění, zbytečných připoutaností. A když každou situaci přijmete, jakoby říkáte „ Děkuji za tuto lekci a ať je řešení jakékoliv, důvěřuji procesu.“ Když pochopení z hlavy přemístíte i do srdce, kde to řádně procítíte, situace se začne vyvíjet vždy ve váš prospěch. Bude to možná jinak, než jste si představovali, ale rozhodně dobře a v souladu s vaší cestou, o které nemáte ani ponětí. Kec č.5 – Všude jsi doma Přestěhujete se a máte obrovskou radost, je vám skvěle a tak sdílíte radost s přáteli, jak se konečně cítíte jako doma a kamarád vlažně odvětí „všude jsi přece doma“. Blablabla, myslíte si. Otravné ezoterické poučky. Člověk už ani nemůže projevit radost , aby se neobjevil nějaký ezoteoretik. Jistě, že není třeba každou sebemenší životní situaci stylizovat do něčeho přemoudrého. Co tím ale kamarád ve skutečnosti myslel? V určité úrovni našeho duchovního vývoje hledáme podněty ke spokojenosti zvenčí. Krmíme se zážitky a předměty, které zabíjí nudu. Někde se cítíme, dobře, jiné místo na nás působí hrozně. To vše jsou jen důkazy o naší oddělenosti od sebe samých. Když si zavřeme oči a uvnitřníme se, všechny nepříjemné pocity a problémy mizí. Když to trénujeme a pozornost upínáme na sebe a ne na okolí, cítíme se dobře všude. Protože ten domov si neseme sebou, ve svém srdci. Pak je jedno jestli jsme někde v gethu nebo na rozkvetlé louce. Klid a mír je v nás a tudíž všude kolem nás. Kec č. 6 – Je tvým zrcadlem „Bože ta ženská mě štve! Vždyť ona je tak namyšlená a jak se chová k manželovi. Hnus.“ Chcete si postěžovat a podrbat sousedku s kamarádkou na kafi a ta vás setře větou „Ona ti zrcadlí tebe samotnou.“ Co? Takže já jsem taky namyšlená a chovám se hrozně k manželovi? To ani náhodou! Nejprve se cítíte velmi pobouřeni. Jenže když se nad tím zamyslíte a pojmenujete pocit, který máte při pohledu na sousedčino chování, budete muset uznat, že jste to vy. Možná v daleko menším měřítku, používáte stejné manipulativní techniky, ke svým dětem, manželovi, přátelům a ona je tady proto, aby jste si toho všimli. Protože vše, co se vás emočně dotýká, je váš nezpracovaný problém. Pak už se nemůžete na nikoho zlobit a nikoho odsuzovat, ale vždy si položíte otázku „CO MI ZRCADLÍ?“ Kec č.7 – Všichni jsme jedno Hrozíte se uprchlíků, nemáte rádi organizované skupiny, trápí vás pohled na zbídačená zvířátka, odsuzujete a neustále se rozhořčujete nad tím, jak to v tom světě funguje. Už nevíte, komu byste pomohli jako první a když se chcete pochlubit kamarádovi, jak jste skvělí, že pomáháte světu, tak vás setře s tím, že naděláte, stejně „ jsme všichni jedno“. To zní jako pořádná blbost, co? Na planetě je 6 miliard lidí a každý z nich jste vy? Co ze sebe vydat autentičtějšího než „muhehehee“. Tuto rovinu nemusíte chápat hned. Jednou totiž zaručeně dojde ke vhledu, kdy to naplno procítíte. Vaše mysl z toho bude tak zmatená, že to nepůjde popsat slovy. Možná pocítíte i strach a úzkost z toho spojeného nekonečného prostoru. Netrapte se tím a na tuto úroveň se zatím vykašlete. Aby to ale vaše mysl aspoň trochu mohla uchopit, našla jsem výborné vysvětlení od Neala Donalda Walsche z knihy Hovory s Bohem. Myšlenku použiji. Všechny duše, těla i věci jsou jediná energie. Nemá nikde konec ani nikde začátek. Vzduch také nemá konec ani začátek. Ale může se stát, že v určité části místnosti je vzduch hustší, v jiné místnosti se vám špatně dýchá atp. To samé jsou naše těla. Jedna duše, jedna energie, která se energeticky nahustila a vytvořila tělo. Ale každé tělo je pořád ta samá duše. A proto jsme VŠICHNI JEDNO. Proto když se díváte na souseda, díváte se na sebe. To samé platí pro věci, zvířata, cokoliv. Je vaše součást. Jste to vy. Proto převezměte odpovědnost za své životy, neb vše co tvoříte vy, byť jen v myšlenkách, se zobrazí kolem vás. Vést kvalitně a spokojeně svůj vlastní život je to nejvíc, co můžete pro svět udělat. Autorka: Vendula Kociánová http://www.vendulakocianova.cz Navádím ženy i muže k vlastní podstatě. Aby bez kouzel a čar dokázali hnout se svým životem, tak jak jsem to dokázala já. Mnohdy jsou ty nejjednodušší cesty nejhůře viditelné. Život sám je velmi snadný a jednoduchý, pokud to tak chceme. O nic se nemusíme snažit, protože vše je nachystáno, jen se položit do proudu a nechat se nést. Ukazuji lidem, že hmota a duchovní růst jsou velmi úzce spjaty a že vše začíná od lásky k sobě samému. Kdo se bojí, ten ať stojí. Článek smí být šířen a kopírován jen se souhlasem AUTORKY. Portál Příznaky transformace TV má osobní souhlas autorky k jeho uveřejnění. Budeme rádi, když tento článek budete šíit na sociálních médiích sdílením. K tomu použijte v záhlaví článku tlačítko sdílet. )
Dnes a denně se setkávám s lidmi, kteří si hlídají své peníze. Říkají věty jako „nemám peníze…stojí to moc… na to mít nikdy nebudu…peníze nerostou na stromě…peníze si musíš vydřít…peníze budou, my nebudeme…strach a peníze jsem nikdy neměl…prachy jsou špatné…ten musí mít prachů…kéž by tak nebyly peníze.“ Slyšíte ta neustále se opakující zaklínadla? Všimněte si, jací lidi tohle říkají, a možná i vy patříte k nim. Říkají to lidé, kteří mají úplný prd. Mají hluboko do kapsy, spoustu dluhů a výhodných půjček. Tito lidé mají negativní vztah k penězům. Přitom by je tak chtěli! Závidí lidem, kteří si nemusí hlídat každou korunu a nechápou, proč zrovna oni musí být životem tak znevýhodněni. Strach anebo radost? Zeptejte se lidí, kteří peníze mají. Bez výjimky vám řeknou, že oni peníze milují. To, co vám peníze z kasičky odvádí, není systém, ale je to opět a vždy vaše pokřivené přemýšlení. Schválně. Máte přes den z peněz více radost nebo častěji máte strach, že o ně přijdete? U každého výdaje vás píchne u srdce a už počítáte, o kolik jste zase chudší? Jestli máte z peněz spíše nepříjemný pocit, nemůžete se divit, že k vám neproudí. Odháníte je. Peníze miluji „Peníze miluji a peníze milují mě.“ Kolik z vás to bude schopno říct nahlas, aniž byste měli knedlík v krku? Jsme naučeni se stydět, když máme více peněz než druzí. Hned trpíme výčitkami svědomí, že my se máme dobře a jiný trpí. Hned dáváme na charitu a odpustky bezdomovcům. A není to nic jiného, než naše černé svědomí z toho, že bychom se mohli mít dobře. To je zvrácenost, co? Trénujte výše zmíněnou „mantru“ tak dlouho až vám bude naprosto přirozená. Až nikde na těle neucítíte tlak a situace, že máte peníze, vám přijde naprosto přirozená. Tak to mám lhát? Jedna paní prodavačka se mě zeptala „A to mám jako lhát?“ Jaképak lhaní? Vy když přece řeknete „ Mám peníze“ tak ve veliké většině případů zrovna ty peníze u sebe máte, nebo zrovna máte na to, co aktuálně potřebujete. Jde o to, abyste změnili negativní energii a komplexně přeměnili smýšlení ohledně peněz. Je nutné si na to nejprve hrát než se to stane skutečností.Energie nedostatku Neustálým hořekováním nad tím jak něco nemáte, vyvoláváte energii nedostatku. A ta se vám zhmotňuje. Pokud často říkáte „nemám peníze“ nebo „ je to moc drahé“ tak se nestane nic jiného, než, že pořád na něco nebudete mít a vše kolem vás bude pro vás moc drahé. V mém blízkém okruhu lidí bývám třeba svědkem toho, že mají vedle svého obydlí obchod s potravinami. Přesto jezdí nakupovat do města, protože vedle je to moc drahé. Ten obchod se za ty roky velmi změnil a převzal ho řetězec fungující ve městě. Většina cen se v klidu může rovnat s těmi městskými. Přesto tam ti lidé nenakupují, protože jsou stále přesvědčení, že je to tam moc drahé. A ono není, ale oni to tak chtějí vidět. Je to zvyk. A že si připlatím pár korun za salám? No bože, žije z toho ta prodavačka, žije z toho majitel, který mi tyto služby poskytuje a ten benzín, co neprojedu! Když druhým nepřejeme aby si vydělali, okrádáme sami sebe. To, že si připlatím za salám je charita. Ne, že peníze někam pošlu. Díky tomu mám komfort přímo u domu. Změňte násilně svůj postoj Změňte svůj postoj. Zpočátku to bude dřina. Myšlení je roky a generace nastavené na chudobu, nouzi, šetření, počítání, hlídání si nákladů. Přestaňte říkat, že nemáte peníze. Naopak vždy říkejte „mám hojnost peněz…mám vše, co potřebuji…vždy mám na to, co je třeba“ Uvidíte, jak se vaše finanční situace změní. A kdykoli vás přepadne strach nebo známá úzkost, že se vám rozpočet krátí, řekněte si „důvěřuji procesu“. Nepusťte strach do svého života. Je to zkoušeč a věřte, že přijde a bude na vás dělat psí oči, abyste ho vzali zpátky.Můj příběh Vždy jsem byla nastavená na to, hlídat si náklady a stále to ještě z velmi malé části dělám. Ale tolikrát se mi stalo, že už jsem měla poslední tisícovku a nevěděla, co bude a najednou jakoby se stal zázrak, přišly odněkud peníze. Jsou to opravdu zázraky, které nevymyslíte. Přestala jsem to hlídat. Nevím, kolik mám měsíční náklady. A vždy si vystačím a hlavně vždy si mohu dovolit něco navíc a mnohdy i to, co bych si dříve netroufla. Prostě mám. A nevím, jak to dělám. Důvěřuji a je to obrovská úleva. Desátek Jediné co opravdu dodržuji a to striktně, tak to, že mám co nejvíce hotových peněz. Co nejméně platím kartou. Dávám penězům pozornost. A čemu dávám pozornost, to roste. Mám kasičku, kde si vždy odložím deset procent toho, co dostanu. Odkládám to i v případě, kdy mi to logicky z rozpočtu nevychází. A pak jsem vždy překvapená, kolik peněz ještě mám a to mě naplňuje klidem ve chvíli, kdy by mě mohl popadnout strach, že začínám mít v peněžence málo. Na desátky nesahám. Nemám proč. Tam sáhnu v případě, že chci do něčeho investovat. Do vzdělání, do osobního rozvoje, koupě něčeho pro mě prospěšného. Jsou to peníze, které slouží pro množení. A nemusím se nijak snažit. Jde to samo, jen se tomu oddat. Energie lásky Já říkám, že peníze nejsou špatné, jen někteří lidé s nimi špatně zacházejí. Peníze jsou pro mě energie lásky, kterou nám Vesmír posílá. Samozřejmě by to šlo i tak, že na co pomyslíme, to hned máme a každý by měl před domem červené Ferrari. Jenže tohle je pro mysl nepochopitelné a všichni by z toho zešíleli. Proto máme peníze. Ty chápeme. Ty můžeme uchopit. Vzít a dát. A pokud k nim máme krásný pozitivní vztah, není důvod aby k nám nechodily. Aby se nenaskytovaly příležitosti, za které vyinkasujeme peníze. Pokud na peníze nadávám a mám o ně a z nich strach, nebudu je nikdy mít. A kdybych dědil, tak o ně přijdu, protože je to energie tak silná, že to unese málokdo. Nenadávat, nezesměšňovat, neodmítat. O penězích mluvím vždy hezky. Neříkám slova jako „prachy, kačky, love..“ Chovám k nim úctu a ani je nezesměšňuji, že bych říkala „ penízky, penízečky, lováčky, korunky.“ Prostě jsou to peníze a nic jiného. Jak o penězích mluvíte, takový k nim máte vztah. A pokud vám přijdou špatné a něco špinavého, v pořádku… ale nefňukejte, že je nemáte. Neodmítejte je. Jestliže vám někdo za něco chce zaplatit. Poděkujte. Tohle bylo pro mě asi to nejtěžší. Ale učím se. Ještě občas se přistihnu, že řeknu „ale ne, to nemusíš“. Ale vím, že příště už to neudělám. A pokud udělám, tak si to opět uvědomím a příště to změním. Nebuďme na sebe tvrdí. Nový způsob myšlení by neměl být bičem. Introspekce Takže si sami za sebe udělejte malý test, kdy řeknete nahlas „miluji peníze a ony milují mě“ a sledujte, jak se cítíte. Pak to řekněte před někým. A nakonec to zkuste říct v nějaké skupině lidí. Když dokážete tohle, tak zkuste další metu a představte si, že máte účet a tam libovolné množství peněz. Kolik tam máte? Co s penězi budete dělat? Investujete je do sebe nebo je hned rozdáte? Proč by k vám peníze, energie lásky, měla chodit, když ji hned odhodíte? Koupíte si nějakou kravinu, kterou nepotřebujete, dáte na charitu a pošlete do Afriky. Přijde vám dar a vy uděláte „frrrrr nechci“. A pošlete je pryč.Naučte si peníze hýčkat, obracejte je v rukou, dívejte se na ně. Uveďte je do svého života, jako naprostou přirozenost. Ony pak nebudou mít tendenci vás opouštět. A naučte se z nich radovat. A když už si něco koupíte, nepřipusťte výčitku. Věřte, že když jste někde kousek ulili, jinde se stejnou měrou přileje. Tak to funguje. A pamatujte. Pokud neudělám změnu, žádná změna nenastane. Musíte to zkusit. Navádím ženy i muže k vlastní podstatě. Aby bez kouzel a čar dokázali hnout se svým životem, tak jak jsem to dokázala já. Mnohdy jsou ty nejjednodušší cesty nejhůře viditelné. Život sám je velmi snadný a jednoduchý, pokud to tak chceme. O nic se nemusíme snažit, protože vše je nachystáno, jen se položit do proudu a nechat se nést. Ukazuji lidem, že hmota a duchovní růst jsou velmi úzce spjaty a že vše začíná od lásky k sobě samému. Kdo se bojí, ten ať stojí. Autorka: Vendula Kociánová http://www.vendulakocianova.cz Navádím ženy i muže k vlastní podstatě. Aby bez kouzel a čar dokázali hnout se svým životem, tak jak jsem to dokázala já. Mnohdy jsou ty nejjednodušší cesty nejhůře viditelné. Život sám je velmi snadný a jednoduchý, pokud to tak chceme. O nic se nemusíme snažit, protože vše je nachystáno, jen se položit do proudu a nechat se nést. Ukazuji lidem, že hmota a duchovní růst jsou velmi úzce spjaty a že vše začíná od lásky k sobě samému. Kdo se bojí, ten ať stojí. Článek smí být šířen a kopírován jen se souhlasem AUTORKY. Portál Příznaky transformace TV má osobní souhlas autorky k jeho uveřejnění. Budeme rádi, když tento článek budete šíit na sociálních médiích sdílením. K tomu použijte v záhlaví článku tlačítko sdílet. )
Poselství Vánoc je příležitostí k hlubokému prožitku, k poznání, že se nejedná pouze o radovánky, plné jídla a dárečků, ale o skutečný dar duchovního světa, protkaný láskou, která každé poznání oživuje, bez které by se chytrost stala jen umrtvující silou. Advent Rytmus ročních období, jejich střídání se, proměny počasí i přírody, koloběh ročních svátků a mnohé další skutečnosti jsou obrazem i připomenutím, že to vše se děje pro nás, v tomto dění žijeme. Je-li to tak, pak příroda nepochybně, v rámci zachování rovnováhy, ke svému „růstu“ potřebuje člověka a jeho vědomou účast na vlastní existenci. Jako by jediným našim darem přírodě bylo její prosté lidské a vědomé přijímání, ona pak dál už jen nezištně daruje. Ve vnitřních a vzájemných souvislostech žijí i jednotlivé svátky roku. V období adventu se všechny svátky roku završují. Ne náhodu má Advent čtyři týdny, které korespondují se čtyřmi říšemi – nerostnou, rostlinou, živočišnou a člověkem, tedy lidskou. Každá oblast přináší jiné kvality, každá je jedinečná, nenahraditelná. Advent je čas příchodu SVĚTLA do TMY, doba očekávání. Světlo přichází pokorně, pozvolna, vítězí nad tmou. V zimě, v době nejkratšího slunečního svitu, vnímáme působení světla mnohem intenzivněji a pronikavěji než v kterémkoliv jiném ročním období, protože se ho člověku nedostává tolik jako v jiných ročních dobách. Nejdelší nocí, nejhlubším vrcholem celého roku je den zimního slunovratu, bod obratu. Zrození světla. Vánoce. Od Štědrého dne do Tří Králů První období Vánoc od Štědrého dne do Silvestra nese v sobě „pastýřskou náladu“. Pastýři byli a jsou symbolem našeho pozemského života, vlastně trochu spícího vědomí, které se snaží probouzet (...pastýři, vstávejte! Hej, pastýři vstávejte...)... přinášeli k jesličkám dary přírody: vlnu, mouku, mléko, sýry... Období po Novém roce nese v sobě naopak „královskou náladu“, proto také někdy mnozí namítají, že po Novém roce už se vánoční atmosféra vytrácí. Ale ona se nikam neztrácí, jen se proměňuje od přirozené dobroty pastýřů ke královské hodnotě, k vědomé a probuzené ctnosti – moudrosti, která je láskou protkaná. Královské dary – zlato (šlechetnost a hojnost na všech rovinách), myrha (síla zdravé moci) a kadidlo (síla moudrosti) jsou obrazem přirozenosti člověka, který v předkřesťanských dobách dokázal spontánně a přirozeně odečítat (vnímat) moudrost z přírodních jevů, z postavení hvězd a podobně, ale současně jsou obrazem probuzeného vědomí.Předkřesťanské období je tak možné vnímat též jako pastýřskou náladu v období vánoc.A tak je vidno, že už více než 2000 let se celý vesmír snaží přivést člověka od pastýřské nevědomosti ke královské moudrosti – k vědomému poznávání.Zdá se, jako by v obraze Tří králů leželo největší poselství vánoc – moudrost a láska – vědomí srdce. 12 vánočních dnů – 13 svatých nocí Malá doba vánoční – dny s mimořádnou atmosférou, silou, dny mimořádného významu, přinášejí příležitost k poznání. Dvanáct dnů/nocí a jedna mimořádná (silvestrovská – osvobozující) nesou v sobě léčivé a silné energie, skryté našemu uspěchanému racionálnímu rozumu. Smysl těchto dnů, a nejen těchto, může být rozkryt, ale „probuzeným“ srdcem. Jen tak mohou moudrost s láskou usednout společně na trůn uvnitř člověka jako Poznání. Navěky. Totiž jediné, co nikdy nemůžeme ztratit, je láskou oživené poznání. Odnášíme si je s sebou ve vědomí i za hranice života. Každý den z těchto třinácti koresponduje s uplynulými měsíci a současně nasvětluje obraz následujících měsíců v novém roce – přináší obraz budoucnosti. Poznání minulosti, spojené s vlastní tvorbou obrazu budoucnosti, je naprosto unikátní cestou, jak pomoci skrz sebe všemu a všem v tomto životě. Právě v těchto nastávajících vánočních dnech jsou duchovní energie připraveny vynést naše toužebná přání na světlo světa a pomoci nám je zhmotnit, manifestovat.Proč se nám to vždy nedařilo? To nám zase pomohou osvětlit právě meditativní pohledy do minulosti, v tomto případě do uplynulých dvanácti měsíců. Nelze však hluboké a nové poznání získat pouze racionálním promýšlením či vymýšlením, ale ruku v ruce se soustředěnou, klidnou, meditativní činností. Stav hluboké fyzické relaxace umožňuje propojit naše podvědomí s vědomím, a tak získat v bdělém stavu potřebné obrazy, myšlenky – vlastní a jedinečné poznání. Přeji vám nejlaskavější adventní dny s očekáváním příchodu světla.Přeji vám nejlaskavější chvíle s vlastními obrazy vaší budoucnosti.Přeji vám vše dobré a světlé. S vděčností YvellYvetta Ellerová 13 meditací s relaxačně-léčivým působením 13 vánočních chvil, které vám mohou změnit život Ve 13 svatých vánočních meditacích projdete celým rokem a jeho souvislostmi, otevřete brány k vašim snům a přáním, protože vaše vnitřní světlo je v plné síle, můžete si na „to posvítit“. Je to nejideálnější doba, opakující se jen jednou v roce, pouze o vánocích. Ve 13 svatých vánočních nocích můžete nahlédnout na obrazy z proudu minulosti a také na obrazy z proudu budoucnosti. Můžete se stát vědomými tvůrci svého života. Poselství Vánoc je příležitostí k hlubokému prožitku, k poznání, že se nejedná o radovánky, plné jídla a dárečků, ale o skutečný dar duchovního světa, protkaný láskou, která každé poznání oživuje. Poznání může člověku přicházet různými cestami. Jednou z nich je bdělá myšlenková "práce" ve spojení s tichou, meditativní tvořivou obrazností. Připravila jsem pro vás v období vánoc 13 tvořivých-léčivých meditací – setkání s obrazem, myšlenkou, světlem...Nahlédnutí do obrazů minulosti a budoucnosti, vnímání jejich proudů a vlivů, možnost být pozorovatelem i tvůrcem zároveň - to je možné kdykoliv, ale pouze o vánocích, v těchto výjimečných nocích přináší energie těchto dnů jedinečné možnosti, které se v průběhu roku neopakují. Meditace si můžete objednat zde: 13 svatých nocí Zdroj: http://www.yvetta-ellerova.eu/ Autorka: Mgr. Yvetta Ellerová, certifikovaná terapeutka EFT, Light-sofie 13 meditací s relaxačně-léčivým působením13 vánočních chvil, které vám mohou změnit život Ve 13 svatých vánočních meditacích projdete celým rokem a jeho souvislostmi, otevřete brány k vašim snům a přáním, protože vaše vnitřní světlo je v plné síle, můžete si na „to posvítit“. Je to nejideálnější doba, opakující se jen jednou v roce, pouze o vánocích. Ve 13 svatých vánočních nocích můžete nahlédnout na obrazy z proudu minulosti a také na obrazy z proudu budoucnosti. Můžete se stát vědomými tvůrci svého života. Poselství Vánoc je příležitostí k hlubokému prožitku, k poznání, že se nejedná o radovánky, plné jídla a dárečků, ale o skutečný dar duchovního světa, protkaný láskou, která každé poznání oživuje. Poznání může člověku přicházet různými cestami. Jednou z nich je bdělá myšlenková "práce" ve spojení s tichou, meditativní tvořivou obrazností. Připravila jsem pro vás v období vánoc 13 tvořivých-léčivých meditací – setkání s obrazem, myšlenkou, světlem...Nahlédnutí do obrazů minulosti a budoucnosti, vnímání jejich proudů a vlivů, možnost být pozorovatelem i tvůrcem zároveň - to je možné kdykoliv, ale pouze o vánocích, v těchto výjimečných nocích přináší energie těchto dnů jedinečné možnosti, které se v průběhu roku neopakují. Meditace si můžete objednat zde: 13 svatých nocí )
Komunikace s Dušemi je práce, která je vždy provázená určitým tajemstvím. Nikdy nevíte, co se bude dít, ani jak to bude probíhat. Vyžaduje pevnost charakteru i koncentraci toho, kdo spojení provádí. Některá setkání jsou příjemná, provázená hloubkou citů a emocí, kdy se vyjadřují nedořešené, nebo nevyjádřené slova i poselství. Můžeme se ale setkat i s tím, že Duše mluvit nechtějí. V každém případě se k Duši chovám s úctou a vědomím toho, že kdysi měla své tělo i svůj život. Má pro mě stejnou hodnotu a přistupuji k ní, jako by přede mnou seděl živý člověk. Nikdy bych Duši jen tak bez propojení a komunikace neodvedla pryč s tím, že to tak já chci. Jsou však i setkání velmi složitá a nebezpečná, o tom ale až někdy jindy. Dnes bych ráda sdělila jedno setkání, ze kterého můžou čerpat i jiní. Na sezení přišel starší muž, který měl nějaké zdravotní problémy. Když jsem se s ním propojila, abych mu četla příčiny, viděla jsem u něj Duši jeho matky, která stála u hrobu, na kterém byla fotka malé holčičky. Ptala jsem se muže, zda mu nezemřela sestra a on mi odpověděl,že ano,ale ještě když byla malá. Myslel, že se s tím rodina smířila a život šel dál. Duše matky ale říkala něco jiného. Během života byla silně věřící a smrt její dcery ji zlomilo srdce. Vše ale uschovala v sobě. Bohužel i to, že ztratila víru a to bylo příčinou toho, že po své smrti zůstala blízko svého domu a místa, kde žila. Prostě nevěřila, že je něco jiného a stále zatížena nepochopením, zůstávala ve svém životě bez chtění posunu do sfér, kam Duše odcházejí. Muži vytkla, že nechodí na její hrob a požádala, zda by ji tam donesl květiny,které měla ráda z rozkvetlých luk. Po předání všech slov, které měly být vzájemně řečeny, se Duše s pomocí světelných bytostí nasměrovala tam,kam patří. Překrásné bylo,že ve vyšších místech, kde dlí Andělé, zůstával stále otevřený prostor, žena v obklopení Andělů požádala, zda by pro ni muž složil píseň, aby i Andělé mohli čerpat z krásy hudby, která se dotýká sfér. Nerozuměla jsem tomu. Muž mi ale pověděl,že celý život byl varhaník a hrál v kostelech. Tuto zprávu přijal velmi vděčně, a i když už je v důchodu, byla to pro něj výzva a opravdu složil překrásnou píseň, kterou nazval Píseň pro maminku. Byla jsem pozvaná na jeho koncert a mohu říci, že se opravdu dotkla mého srdce a věřím, že tóny stvořené z lásky k matce a jejímu příběhu, došly až k nebi. Vznikla píseň. Píseň pro všechny, kteří mají své maminky v nebi na památku. Kdyby Duše o ni nepožádala, dnes by nebyla. Děkuji za toto přání a děkuji muži za to, že přání vzal vážně a přinesl lidem novou skladbu, která při poslechu otevírá srdce, naplňuje ho vděčností a pokorou. Simoná Lásková Navazující články: Simona Lásková: Příchod nové Duše do života Simona Lásková: Příchod nové Duše do života 2 Simona Lásková: Minulé životy tvoří i dnes náš život - skutečné příběhy Soňa Sofi: Karma není zdarma! Ava Chrtková: I řvoucími ústy psychopata k vám může mluvit Bůh Víte v jakém karmickém roce se nacházíte? Spočítejte si dle svého data narození! Autorka články: Simoná Lásková - terapeutka regresních terapií http://www.simonalaska.cz kontakt: email: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. document.getElementById('cloak63c39847dbf4c971d280a73bd2566938').innerHTML = ''; var prefix = 'ma' + 'il' + 'to'; var path = 'hr' + 'ef' + '='; var addy63c39847dbf4c971d280a73bd2566938 = 'Si.Mona.Laska' + '@'; addy63c39847dbf4c971d280a73bd2566938 = addy63c39847dbf4c971d280a73bd2566938 + 'seznam' + '.' + 'cz'; var addy_text63c39847dbf4c971d280a73bd2566938 = 'Si.Mona.Laska' + '@' + 'seznam' + '.' + 'cz';document.getElementById('cloak63c39847dbf4c971d280a73bd2566938').innerHTML += ''+addy_text63c39847dbf4c971d280a73bd2566938+''; mobil: 721 408 898 skype: simonalaska Jsem průvodkyní regresními neboli minulými životy. Tato metoda mi velmi pomohla a dala nahlédnout do souvislosti dějů odehrávajících se v našich životech. Je to skvělá technika k odproštění se od vin, zátěží, smutku nebo pochopení komplikovaných vztahových dějů. Dojde k vyjasnění a uvolnění z příčin a důsledků jenž se nám neustále opakují. Jsem Posel zpráv z jiných světů. Mé načítání je přes energie kamenů. Zprostředkovávám vzkazy, varování, poselství nebo spojení s dušemi zemřelých. Mezi mé další zájmy patří Aura-soma. Absolvovala jsem všechny tři stupně + alchymistickou sadu a mohu ji jen doporučit, protože pracuje na velmi hlubinných úrovních, velmi doplňuje a obohacuje práci s duší a nasměrovává k barvám a radosti života. )
Strana 17 z 19
Více videí