Fialka má číslo sedm. Sedmá čakra je o duchovním rozvoji a napojení. Kdyby měla intuice svoji barvu, mohla by být fialová. Fialový kámen ametyst podporuje toto spojení a přiložený k čelu posiluje vnitřní zrak a duchovní napojení. Staří Keltové využívali fialky k milostné magii. V antice byla fialka atributem bohyně Afrodíty, krásy a lásky a byla spojována s bohyní Persefonou, jež před svým únosem do podsvětí trhala voňavé květy. Pak se staly fialky symbolem podsvětí a smrti. Když krásný pastýř Attis slavil svatbu s dcerou Frýžského krále, přišla do hodovní síně zamilovaná bohyně Kybéla a chtěla Attise pro sebe. Attis raději uprchnul do hor, tam se pod borovicí vykastroval a zemřel. Z jeho krve v koloběhu života vyrůstají každé jaro fialky a s nimi opět vstává Attis z mrtvých. V Řecku se slavily svátky zesnulých z jara a lidé věřili, že v prvních květech jsou zjeveny duše zemřelých. Tradice sázení fialek na dětské hroby se uchovala do středověku. V křesťanské tradici fialka provázela Krista v jeho dětství. Dle legend potom fialky vykvetly i u paty Kristova kříže. V křesťanství značí fialová barva utrpení a fialka má tak vztah ke Kristově pašiji. Fialka je v této tradici o skromnosti, a proto je jedním z atributů Panny Marie. Ve Viktoriánské éře v symbolice květomluvy znamenala fialka nevinnost. Pokud dáváte přednost duchovní meditaci než postelovým hrátkám, posaďte se do tureckého sedu s kytičkou fialek. Při nádechu si představujte fialové světlo proudící skrze temeno vaší hlavy do celého těla. Stačí sedm nádechů. Hana Hegerová zpívala píseň o tom, že má vanu plnou fialových fialek… Autorka článku: Helen Stanku http://www.dobrakartarka.cz/ Pocházím ze starobylého rodu, ve kterém nebyla nouze o kartářky, mágy a vědmy. Z rodiny kde se dědí řemeslo, ale především otevřená 7. a 6. čakra. S kartami je dobré se spřátelit. Karty potom oplácejí s láskou a ukazují okolnosti, které se později stanou. „Karty reagují na mne, na moje podvědomí a na energii člověka, jemuž vykládám. Tyto energie jsou proměnlivé, jako všechno kolem nás. Žádný výklad není zbytečný. )
Byla tak v pátém měsíci těhotenství. Vysněné dítě. Před tím tři umělá oplodnění a neúspěšně. Až to přišlo. Necítila se bezpečně, mívala často strach. Jak o dítě, tak o sebe. O to co bude. Začala si uvědomovat, jaká je to odpovědnost, že toho malého drobečka nikam neodloží, že ho bude mít všude s sebou. Přesto doufala, že ten vysněný prcek všechno změní. Jakoby měl kouzelnou moc, uvést její život do harmonie, ulevit jí od strachů a dodat jistoty. Jak byla naivní. Dítě nemůže spravit něco, co nefunguje. Naopak, rozhází kompletně to, co funguje a ověří pevnost. Jednou zažila ošklivou hádku. Takovou, která jí úplně otřásla a vzala poslední zbytky jistoty a důvěry. Jak to teď sama zvládne? Jak ochrání své dítě? Co s nimi bude? Třásla se a měla velké křeče v břiše. Ochromená strachem, že předčasně porodí, nemohla nic. Jen plakat a omlouvat se svému dítěti, že ho přivede na tento svět, že sama není připravena. Pořád polohlasně opakovala „to zvládnu, vím, že to zvládnu.“ V hloubi duše věděla, že je to na ni velké sousto. Byla v tom úplně sama. Nebo si to tehdy určitě myslela. Velmi mladá na správná rozhodnutí. Prosila to pár měsíců staré dítě, aby to zvládlo, aby neodcházelo. Pokoušela se uklidnit, ale bylo to ještě horší. Donutila se necítit. Necítit tu bolest, zradu a samotu, aby ji necítilo její dítě. Jenže ve své naivitě si neuvědomila, že mezi sebe a dítě postavila zeď. Tlaky v břiše povolily. Dítě se přestalo mrskat a už nikdy nezačalo. Nedávalo o sobě moc vědět. Bylo poslušné a necítilo stejně, jako jeho máma. Necítilo pocity matky a matka necítila pocity svého dítěte. Život jim plynul dál. Holčička se narodila zdravá, byť ji lékaři v prvním trimestru strašili velkou pravděpodobností downova syndromu. Matka se tehdy rozhodla, že nepodstoupí zákrok, který by ohrozil dítě na životě. Radši se bude do konce těhotenství modlit, aby bylo zdravé, než aby jej náhoda poškodila. Dcera byla nádherná, ale byly s ní neustálé potíže. Stále se dusila, stále omdlévala. Matka měla neustálou dvacetičtyř hodinovou paniku, že o svou dcerušku přijde. Naučila se necítit ještě víc. Když jí dítě minimálně dvakrát denně omdlévalo v křečích v náručí, nikdy nevěděla, jestli znovu naskočí. A lékaři mlčeli. Neřekli, že by na vině mohla být reakce na očkování. Holčička rostla a byla čím dál nádhernější. Potřebovala velké množství lásky, ale mezi ní a matkou to nešlo. Zapomněly na svou zeď, která je měla chránit a ta se začala stávat hradbou proti lásce a něžnostem. Jedna druhé neuměla dát lásku tak, aby ji cítily. Povrchní objímání a líbání ještě zvětšovalo odstup a rozepře se stupňovaly. Obě se velmi snažily. Obě měly touhu toto překonat, ale zeď je nepustila. Způsobovala jim jen bolest a odcizovala je každým dnem více a více. Mohly se naobjímat kolik chtěly, ale nebylo to tam. Bylo to jako napít se z prázdného hrnku. Matka pochopila, že lásku si nelze vynutit, ale že zeď možná společně dokážou zbořit. Odstranit vše neláskyplné svou pílí a přesným zacílením. Čeká je dlouhá cesta, kde cíl je znám. Je jím otevřené srdce, kde si obě dosytí to, co jedna neuvážená myšlenka vzala. Svobodně si zvolit lásku a věřit, že ta všechny rány zhojí. Otevřít se bolesti, která se za ta léta v obou srdcích střádala a hromadila. Prosit o milost a láskyplné vedení. Je to volba. Stagnovat v daném procesu nebo se zdi postavit čelem a jít kupředu. První možnost přináší zatvrdlost a bolest. Druhá možnost otevírá bolest, aby nabídla lásku. Svádět boj se sebou samým a dovolit srdci se uzdravit. Nic jiného než láska totiž smysl nemá. Vendula Kociánová Navazující články: Vendula Kociánová: Až odpustíte svým rodičům, začnete konečně žít… Vendula Kociánová: Proč jsou vědomé holky singl? Vendula Kociánová: Vyplakané děti a uplakaná partnerství aneb nenechávejte svá miminka plakat, zkazíte jim život! Vendula Kociánová: 7 nejčastějších ezo keců, ze kterých vstávají vlasy na hlavě, ale popřít je nemůžete. Vendula Kociánová: Muži milují silné ženy, do doby, než z nich vytáhnou raněné chlapce Autorka: Vendula Kociánová http://www.vendulakocianova.cz Navádím ženy i muže k vlastní podstatě. Aby bez kouzel a čar dokázali hnout se svým životem, tak jak jsem to dokázala já. Mnohdy jsou ty nejjednodušší cesty nejhůře viditelné. Život sám je velmi snadný a jednoduchý, pokud to tak chceme. O nic se nemusíme snažit, protože vše je nachystáno, jen se položit do proudu a nechat se nést. Ukazuji lidem, že hmota a duchovní růst jsou velmi úzce spjaty a že vše začíná od lásky k sobě samému. Kdo se bojí, ten ať stojí. Článek smí být šířen a kopírován jen se souhlasem AUTORKY. Portál Příznaky transformace TV má osobní souhlas autorky k jeho uveřejnění. Budeme rádi, když tento článek budete šíit na sociálních médiích sdílením. K tomu použijte v záhlaví článku tlačítko sdílet. )
Jsme hrdí na naše absolventy a na to, jak dělají svět skrze sebe krásnějším. Děkujeme Pavlíně za sdílení jejího příběhu. : "Přijela jsem k nehodě osobního auta a motorky. Viděla jsem u svodidel ležet motorkáře a postávat lidi kolem. Já vyběhla z mého auta, hlavou mi proběhlo, co mám dělat a poslala jsem si vlnku nejlepších záchranářů světa. Dokázala jsem poskytnout pomoc jako profík, byla jsem v klidu a automaticky zajištovala životní funkce zraněného, do příjezdu záchranářů jsem posílala vlnky zraněnému a mluvila s ním. Jediné co mě v tu chvíli napadlo, že mohu udělat, bylo, že jsem posílala vlnku zdravé tělo, zdravé orgány, tělo bez bolesti. Po naložení do záchranky ten mladý motorkář měl jediné přání, abych byla s ním, ale to mi nebylo umožněno. Za dva dny mi volala jeho manželka a řekla mi, že měl prasklou pánev. Sedla jsem si k internetu a hledala, co se dělá v případě prasklé pánve. Bylo pro mě neuvěřitelné, že jsem udělala přesně takovou první pomoc, která se v případě prasklé pánve udělat má. Navštívila jsem tohoto muže i v nemocnici. Byl na tom psychicky dost špatně, povídali jsme si, byla jsem s ním a vlnkovala jsem. Na konci návštěvy mi řekl, že se mu moc ulevilo. Zůstáváme spolu v přátelském kontaktu. Kvantovka funguje i v krizových situacích a vůbec na to nemusíte myslet, automaticky mi šel z rukou proud energie a vysílala jsem vlny." www.kvantovaterapie.cz Technika Kvantového Doteku Matrixu = Technika, která dává svobodu Cesta transformace vlastního bytí a pohledu na Vesmír, který nás obklopuje. Tedy jednoduše řečeno - technika, pomocí které si můžeme hrát tak, že si zařídíme život takový, jaký si přejeme. To nejdůležitější co technika přináší je pochopení na vědomé i nevědomé úrovni, že jsme tvůrci vlastního života. A také se jimi aktivně a vědomě můžeme stát. Přednáška: Pavel Vondrášek - léčení na bázi kvantové fyziky )
Archetyp Matka je druhým archetypem ze 4, kterými se budeme zabývat. Pod jeho vlivem je lůno každé přirozeně menstruující ženy (nebere antikoncepci) většinou v období kolem úplňku. Matka souvisí s expresivní fází našeho ženství. Je zhruba 14. až 20. den po začátku menstruace. Končí několik dní po ovulaci. Je to optimální doba pro komunikaci, empatii, produktivitu, flexibilitu, pružný přístup k věcem, týmovou spolupráci, podporu druhých, emoční tvořivost a budování vztahů. Během této lunární fáze mají často ženy pocit, že jsou skutečnými ženami s velkým Ž – jsou pasivně přijímající, podporující, vřelé, hravé, přesvědčivé a vstřícné, oceňující, pečující, podporující, štědré a dávající, společenské a šarmantní, jemnější a citlivější, méně asertivní, schopné prožívat naplno úspěch, sdílejí s druhými pocity a jejich potřeby, nemyslí tolik na sebeprosazení, naslouchají druhým, navíc jsou i přirozeně fyzicky atraktivnější a přitažlivější právě proto, že se v jejich vejcovodech uvolňuje dozrálé vajíčko, které chce být oplodněno. Energeticky jsou v této fázi na tom ženy ještě dobře, na rozdíl od fáze archetypu Panna jsou ale více zaměřeny na emoce a citové vztahy. Archetyp Matky je jako období léta, kdy si naplno užíváme života a tepla lásky v nás i okolo nás. Ženám přináší pocity radosti a štěstí, kreativity a sebevyjádření, sebedůvěry a naplnění a také altruismu a lásky. Ženy v tomto období prožívají úlevu z opětovného návratu k sobě sama, radost z propojení se se svou ženskostí, příjemné i nepříjemné pocity vycházející z „tradičních" ženských rolí, anebo frustraci, že jim ubývá elán, který zažívaly při dynamické fázi archetypu Panna. Matka je spojená s elementem VODA – s dáváním a léčením vztahů obecně. Matka se nechává nést proudem událostí, dává prostor a péči věcem, aby se vyvíjely svým vlastním tempem. Matka je jako karta z OSHO karet Trpělivost – nádherná těhotná žena v klidu dřímající a očekávající narození něčeho báječného v ten správný čas. Tvoří nový život. Dává prostor i druhým, ptá se jich na jejich názor a potřeby, oceňuje druhé za jejich přínos. Je schopná vidět, co se skrývá za kritikou namířenou na ni i na ostatní od druhých lidí, s laskavostí toleruje výkyvy nálad u druhých, je chlácholivá a milující, schopná vytvářet nové vztahy a vyjednávat s agresivními a konfliktními spoluobčany. Dokáže vytvářet kompromisy a z potenciálně nekonstruktivní schůzky vytvoří velmi produktivní setkání. Matce nejde o rychlou nápravu, spíše hledá dlouhodobě prospěšná řešení, pečuje o něco, aby to vyrostlo do podoby, kterou chce, a snaží se zajistit, aby všichni zúčastnění byli na této cestě s ní. Tvoření Matky se neomezuje jen na tvorbu dokonalé hudební skladby, nebo úžasného malířského díla, projevuje se i při zahradničení, vaření, šití, léčení, každodenní péči o domácnost a své blízké. Matka radostně a hravě tvoří, ve svém lůně podporuje zasetá semínka z jara Panny, svou plnou pozorností a laskavostí dává tu nejlepší péči teplého léta pro plný rozvoj směrem k dozrání, je to příprava na sklizeň, oslava plodnosti, vděčnosti a naplnění. Žena plně rozvíjející archetyp Matky v této fázi potřebuje plně podpořit a ocenit hlavně sebe samu a zabudovat pocit úspěchu do systému svých základních přesvědčení. Pokud žena ale nežije v souladu se svými lunárními fázemi a některé archetypy opomíjí na své životní cestě, přichází v této lunární fázi archetypu Matky o jedinečnou možnost sebevyjádření dáváním a hrou. Při hře aktivně meditujeme a získáváme nadhled nad svými strachy, jsme uvolněné a spokojené samy se sebou i se vším, co nás obklopuje a přesahuje. Tato lunární fáze je optimální pro vykročení do světa a získávání kontaktů, které potřebujeme pro svůj úspěch v zaměstnání i k dosažení svých cílů. Tato fáze je správná pro nabízení nových produktů a služeb. Je to skvělý čas pro získávání zpětné vazby, rad a návrhů od svých blízkých nebo kolegů či zákazníků, aniž bychom se cítily ohroženy. Je dobré i povzbudivě hodnotit své podřízené a spolupracovníky v tomto období, kdy jim jsme schopné dávat více podpory a uznání, motivovat je ke změnám a podpořit je v nápravě chybných kroků, než v jiné lunární fázi. Jsme totiž více empatické při vysvětlování i nepohodlné záležitosti a nevytváříme tak zbytečně napětí kolem problémů, které ani v této době nepřehlížíme. V tomto období jsme žensky přitažlivé pro druhé pohlaví, záleží jen na jednotlivé ženě, zda této skutečnosti bude schopna a ochotna využít ve svůj prospěch, nebo naopak bude zájem o její osobu prožívat nepříjemně nebo ho bude ignorovat. Je to čas patřící jedinečnému sebevyjádření a čas pro posun v naší kariéře směrem, který si přejeme. Můžeme se totiž snadněji prosadit nenásilnou (ženskou) formou a záříme sebenaplněním a vlastní sebehodnotou. V intimním životě ženy v období archetypu MATKA potřebují sdílet, chodit do společnosti, na večírky, na párty, mazlit se, užívat si večeři při svíčkách. Chtějí pečovat a být opečovány. Je to období ovulace, takže je nejvhodnější čas na početí. Ženy mají často v tomto období nejsilnější orgasmy a největší chuť na milování. V tomto období nejsme schopné vnímat příliš detaily, logicky myslet, pracovat přesčas a nosit si práci domů, také nám nejde pracovat samostatně. Je dobré si dávat v tuto dobu pozor na svou snahu brát na sebe moc práce a přejímat zodpovědnost za druhé ve snaze jim pomoci, nenechávat druhé, aby zneužívali naší ochoty nebo štědrosti. V této době je nutné se také věnovat sobě a svým potřebám a nesnažit se spasit celý svět. Některé ženy by nejraději celý život pobývaly v této fázi, ale to není možné, okradly by se tak o svou neuvěřitelnou proměnlivost a bohatost nabytou právě díky proměnám v jednotlivých lunárních fázích. Matka nás vyzývá k tomu, abychom chodily více do přírody, chodily do společnosti, na různé kurzy a akce, abychom organizovaly rodinná setkání, abychom vychutnávaly život všemi svými smysly, abychom tančily, cvičily a tvořily v souladu s naším tělem a potřebami. Při prožívání archetypu Matka naše vlastní přání, touhy a cíle ztrácejí pro nás na důležitosti, více si uvědomujeme, co vyžadují situace, v nichž se nacházíme, když se začínáme opět zaměřovat na své potřeby a snižuje se naše schopnost tolerance a trpělivosti, začínáme přecházet do další lunární fáze – archetypu Čarodějka. Podpořit Matku v sobě můžeme na semináři 4 archetypy, který začíná 31.3.2018 v centru MAITASUNA. Autorka: Petra Yamuna Wolf http://www.psychoterapeutka.eu/ Petra Yamuna Wolf - rušení kleteb a odposednutí )
Toxicus znamená jedovatý. Detoxikace je proces odstranění toxické látky. Pokud nedojde k odstranění 100% toxické látky, tak zůstává přítomná tzv. zbytková kontaminace. Vidím to na konec teorie a jdeme se podívat rovnou do praxe. V mozku jsou intoxikovány naše myšlenky, které se následně projeví i v pocitech. Toxické emoce jsou obvykle reakce, které jsou neadekvátní v dané situaci. Intoxikaci mohou provést slova druhého člověka. Pozor tedy na to, co říkáte, a ještě větší pozor si dávejte na to, co slyšíte. Za toxické emoce jsou považovány všechny negativní emoce, které nezrcadlí správnou reakci osobnosti. Tím může být například pláč a smutek, když něco nezískáte nebo něčeho nedosáhnete. Vypadá to na první pohled jako dětská reakce, neintoxikovaná osobnost se však s takovou situací vyrovná a přijme ji. To je zdravá, dospělá reakce na stav frustrace. Dítě, když nedosáhne svého, tak sice použije pláč, ale ten má energii hněvu a zlosti. Vzpomeňte si na dítě, které pláče a vzteká se v obchodě, když mu rodič nechce koupit hračku po které touží. V případě, že se dostaví smutek a lítost, tak je to divné, že? Dětská zdravá reakce: pláč, který prosazuje jeho potřeby (hněv).Dětská nebo dospělá intoxikovaná reakce: pláč, který je sebezničující (lítost, podklad pro deprese v dospělosti).Dospělá reakce: vyrovnání se s danou situací (akceptace). Rozdíl je tedy v tom, že zdravá reakce vyjadřuje sebeprosazení, intoxikovaná vstupuje do „těla“, které otráví a podle toho nastává reakce. Úkolem rodičů je samozřejmě naučit dítě, aby se v případě frustrace umělo s takovou událostí vyrovnat. Na to stačí kouzelná věta: „Vyrovnej se s tím.“ Dítě pochopí, že hračku nedostane a akceptuje to. Takto se správně vychová dítě, které v dospělém věku umí zpracovávat svoje emoce. Rodič by měl totiž dítěti říct, co má s tou emocí udělat. Když rodič lže (nemám peníze) nebo je agresivní (neřvi nebo ti fláknu), tak dítě ukotví tento vzor a v tom čase se zastaví. Děti se tak naučí lhát nebo mají snížené sebevědomí. Na druhou stranu nesmí rodič tuto větu říkat často, protože potom by bylo dítě frustrované. Občas prostě musí povolit a tu hračku koupit. Všeho s mírou. Víte kolikrát musím říct dospělému člověku, aby se s určitou situací vyrovnal? Mockrát, protože to od dětství neumí, a to bývá takovému člověku i přes 40 let. Ta kouzelná věta tedy dělá z dětských reakcí u dospělého člověka plnohodnotnou dospělost. Věta: „Vyrovnej se s tím,“ se používá hlavně na dozrání osobnosti při dětinské reakci, ale je vhodné ji použít i při detoxikaci osobnosti. Můžete ji říkat i sami sobě. Emocí máme spoustu, ale doufám, že jste na výše uvedeném vzoru pochopili princip jako takový. Pokud tedy chcete detoxikovat svoji mysl a i emoce, tak je potřeba nejprve si uvědomit, co je zdravé. Když nevíte, co je zdravá a správná myšlenka/emoce, tak nepoznáte tu intoxikaci. To znamená, že se to pro lidi stává začarovaným kruhem a musí to té osobě říct někdo druhý, který to vidí objektivně. Dospělý zdravý člověk má tyto znaky: 1.Po psychické stránce dozrává člověk v oblasti rozumové činnosti (IQ).2.Po citové stránce dozrává tím, že svůj život žije ve skutečnosti (nejen ve snech a představách). Sluníčkáři mají dětské (nedospělé) reakce a chování, protože zůstávají v iluzi a snech.3.Umí se rozhodovat na základě informací, nikoliv emocí. Emoce aktivuje až po vyhodnocení situace. Dětské reakce jsou útok (agrese, vztek), útěk (pláč), stagnace (strach bez reakce). Dospělé reakce je zjišťování více informací, zpracování emocionální události, logické vyhodnocení, reakce přiměřená situaci.4.Dospělý člověk přijímá odpovědnost za svoje rozhodnutí a činy.5.Ovládá sám sebe a má schopnost sebekontroly.6.Je schopen se stýkat s příslušníky opačného a dnes už i stejného pohlaví bez přílišných zábran a strachů. Dokáže dávat i přijímat lásku a něhu.7.Je schopen spolupracovat bez zbytečných konfliktů. Umí přijímat i poskytnout radu a pomoc druhým lidem. Dokáže se podřizovat vedení a v případě potřeby sám vést méně zkušené.8.S nadřízenými v práci obvykle spolupracuje a vyřizuje své věci samostatně, bez zbytečného rozruchu, projevu podřízenosti či zdůrazňování své nezávislosti, nemanipuluje a neintrikuje. Tak po tomto krátkém exkurzu do psychologie dospělosti se vrátím zpět k mentální detoxikaci. Nyní už tedy alespoň trošku poznáte, jak se má chovat a reagovat dospělý člověk. V případě, že se vloudí do myšlení „logická“ chyba, tak následuje u duševně zdravého člověka správná emocionální reakce, ale ona díky mentální chybě na vstupu je v dané situaci v reakci (na výstupu) chybná. Samotná mentální detoxikace je soubor metod a postupů, které očistí mysl od veškeré nečistoty. Jsou to různé techniky, např.: -relaxace a meditace-mentální mýdlo-změna názoru a postoje Prvotní je vždy prevence, aby se do myšlení žádný balast nedostal. To vyžaduje kvalitní a pravidelný spánek, vyváženou stravu a odpočinek (relaxaci). Tento základ dovolí mozku správně fungovat a včas odhalit „chybu“. Odpočatá mysl s dostatkem energie prostě myslí správně. Když nad problémem meditujete a noříte se do jeho hloubky, tak často dochází i k neobvyklým způsobům řešení situace. Existuje mnoho meditačních technik, které vám v tom pomohou. Dětská reakce: „A jak to mám udělat? Proč to sem rovnou nenapíše?“ (přenášení odpovědnosti na druhého a vyžadování pomoci v situaci, kterou můžeme zvládnout sami).Intoxikovaná reakce: „To se mu to píše chytrákovi.“ (zlost).Dospělá zdravá reakce: „Musím promyslet jaké správné klíčové slovo zadám do Google.“ (dospělý člověk se samostatně rozhoduje a hledá informace, je nezávislý). Jaká byla vaše reakce? U dětské reakce potřebujete uzdravit vnitřní dítě (doporučuji návštěvu terapeuta) a u intoxikace se stačí jenom umýt od toho balastu, protože podkladem není trauma, ale jenom chybná reakce. Může to být například reakce na únavu, protože budete muset zase něco hledat, a to vás bude ještě více vyčerpávat. Když si mysl umyjete pomocí techniky mentální mýdlo, tak za chvíli s radostí začnete googlit – aktivuje se dospělá reakce. Co to je to mentální mýdlo? No mýdlo. Když si ušpiníte ruce, tak co uděláte? Umyjete je čistou vodou a mýdlem, které špínu stáhne dolů, že jo? Nebojte, nebudete si do hlavy nalévat tekuté mýdlo a ani žádný šampon. To se dělá jinak. Jedno staré a moudré rčení říká: „Na jednu špatnou myšlenku je potřeba 3 dobrých myšlenek.“ Když tedy prožíváte negativní emoce, tak je opláchnete pozitivními emocemi a myšlenkami. Partnerka/partner/šéf na mě křičel a já se cítím nespravedlivě. Hněvám se. Ihned po události si vzpomeňte na něco milého a příjemného. Smyjte tu negativní situaci nějakou pozitivní vzpomínkou. Když máte nějakou pozitivní vzpomínku připravenou, tak té se říká mentální mýdlo. Já mám třeba takovou krásnou pohodovou a romantickou situaci. Když si ihned po nepříjemné události umyjete svoji mysl, tak vaše reakce na dalšího člověka nebude podrážděná a neadekvátní. Zůstanete stále laskavou bytostí. Umyjete tím myšlenky i pocity. Takže, kdo měl intoxikovanou reakci (zlost -> „To se mu to píše chytrákovi.“), tak si nyní představte něco příjemného. Cokoliv. Například to může být vzpomínka na báječnou dovolenou. Romantický zážitek. Vtipná či veselá vzpomínka. Přehrajte si to v mysli. Vybavte si, co jste v té události viděl/a, slyšel/a a cítil/a. A všichni ostatní si nyní, prosím, na nějakou takovou vzpomínku také vzpomeňte. Je třeba ji mít připravenou. Bude se vám hodit do budoucna. A používejte ji ihned po negativní události. Prostě si ji přehrajete ve své mysli. To je prvotní krok detoxikace, aby vás to nezavedlo do kruhu iluze a později i chybné emocionální reakce. Budete potom o dané situaci i jinak přemýšlet. Techniky na změnu názoru a postoje obvykle přichází po konstruktivní diskuzi s jiným dospělým člověkem, který Vám dá náhled na situaci. To doufám, děláte přirozeně. Takovou komunikační mentální detoxikaci můžete udělat i s libovolným terapeutem, který bude s vámi hovořit. Nikoliv vás jenom poslouchat. Projde spolu s vámi vaše myšlenky a reakce. Ty potom specifickým způsobem komunikace opraví a vrátí vás zpět do čistoty myšlení. Vyčistí (detoxikuje) vaši mysl. Prostě máte pocit jasného vědomí. Mentální detoxikace tedy slouží pouze na vyčištění se od reakcí na určité události. Chápejte to jako psychohygienu. Nejsou to techniky na uzdravení nemocného myšlení a prožívání – to dělají terapie a psychoterapie. Nezapomeňte, že myšlenky vyvolávají emoce. Pro názornost – přemýšlení o nespravedlnosti u většiny vyvolá hněv. Ihned se detoxikujte od myšlenek tím, že je „obrátíte“. Pokud se vám udála nespravedlnost, tak začněte myslet na boží mlýny, které melou pomalu, ale jistě. Na to, že karma funguje. Vyvolá to ve vás pocit klidu a míru. Přeji Vám čistou a jasnou mysl. Autor článku: Alexandr Tóth http://www.alexandrtoth.cz Řídím se pravidlem, že vždy existuje řešení. Někdy změna přijde, když se podíváte na věc z jiné strany, jindy je potřeba přestat na něčem lpět a velice často stačí jenom změnit svoje omezení, které Vás zastavuje od dosažení toho, co si tak přejete. Jestli chcete, tak můžeme spolu najít řešení té Vaší situace a změnit Vám konečně život k lepšímu. Koučink a terapie, pro mě není povolání, je to můj životní styl. Simona Lásková - energie sfingy, regresní terapie a předávání vzkazů duší )
Kolik nápadů, snů a vizí končí slovy „To je stejně nereálné“. Místo toho, abychom nechali čas vykrystalizovat vnuknutí, která jsou naším geniálním řešením, jak se v životě posunout a vymanit se tak ze stále dokola se opakujících fází, kdy se ocitáme ve stavu euforického snění, co by mohlo být, kdybychom dělali to, byli s těmi, měli to či ono, a pak zase spadneme do stavu tíhy těžkého břemene reality. Co ve své podstatě vysíláme do éteru dění, a tím tak podvědomě přitahujeme okolnosti, které nám jen zrcadlí to, co cítíme? Je to náš vnitřní pocit nedostatku. Neustálého stěžování si a litování se. Přehlížení a současně i shazování vlastních úspěchů, požehnání a odmítání nápomocné ruky našich strážců v lidské podobě. „Jisté je to, že v jakém vnitřním rozpoložení jsme, co cítíme uvnitř, tím se podvědomě obklopujeme a zároveň i vysíláme určité energetické signály, které lidé vnímají taktéž na podvědomé úrovni. To je význam zrcadlení.“Řekněme, že jste ve stavu rozladění, špatně se vyspíte a den už od rána jede na opačné obrátky, jak kdybyste hladili kočku proti srsti. Cestou do práce se zpozdíte, v práci narazíte na rozmrzelého kolegu s vnitřním potvrzením si „To mi tak ještě scházelo“, po obědě prohlásíte "Nic moc" a během dne se vám nakupí tolik povinností, že máte pocit tíhy celého světa na svých bedrech. Tak to je přesný nástin toho, co dostáváme jako „odměnu“ za naše nastavení. Přitom zcela přehlížíme, a tudíž nejsme „schopni“ vnímat ty laskavější části dnů. Jsou to naše každodenní úspěchy, kterých si v návalu přetížení mysli strachem a částečně i vztekem na nespravedlnost světa nevšímáme. Nejsme ani zvyklí si všímat, neboť často to, co děláme, považujeme za zcela automatické a naprosto samozřejmé. Máme dojem, že to není nic moc v porovnání s ostatními. To je přesně kámen úrazu. Máme tendenci svoje úspěchy shazovat, čímž tak více a více velmi cíleně degradujeme vlastní hodnotu přínosu. Ostatní to vnímají, někteří vědomě, někteří podvědomě, pak záleží na každém z nás, jak se k tomu postaví. Jsou tací, kteří toho využijí ve svůj prospěch, pak se uchylují k manipulaci, aby vytěžili maximum ve svůj prospěch skrze druhé, u kterých cítí, že to prostě udělají. A oni udělají, protože i tyto činy jsou částečnou kompenzací, aby prospěli světu. Otázkou je, do jaké míry je tento postoj užitečný ve prospěch budování vlastní sebehodnoty? Dlouhodobě udržitelný vnitřní stav klidu a harmonie tkví v oboustranném sdílení podpory (reciprocitě). Jak dalece je toto sdílení v rovině „fair play“ postoje nás utvrzují vlastní pocity. Je to jednoduché, buď se cítíme dobře nebo ne. Každým momentem k nám proudí nápomocná ruka božského vedení, aby nám tak dala sílu postavit se na vlastní nohy, do vlastní síly a my tak byli schopni změnit to, co ve skrytu duše toužíme prožívat a mít. Stačí se naladit na toto jemné a nenásilné vedení, které je nám nabízeno s tím nejvyšším soucitem a láskou. Je to volba, takové vedení nás nebude strašit, vždy nám vykouzlí úsměv na rtu a uklidní naše srdce, že vše bude dobré. Co Tě za poslední dobu uklidnilo? Co Tě napadlo? Jaký sen žiješ prozatím ve svém srdci? Mnozí z nás mají, bohužel, uloženo v mysli, že si nezaslouží to, po čem touží. Dostávají se do vnitřního konfliktu touhy versus naplnění. Tímto konfliktem jen vzrůstá vnitřní tenze a bezmocnost nad vlastním životem. Pamatujme, že všichni máme plné právo žít takový život, abychom byli šťastní a spokojení. Není potřeba (si) nejdříve (za)sloužit, abychom dostali to, po čem toužíme. Takovým přístupem jen oddalujeme své autentické bytí a svazujeme se do spoluzávislostí nabitých situací. A tak, až se zase ponoříte do svého vnitřního světa a spojíte se svou hravostí, popusťte uzdu fantazii. To je blahodárné pro naši přeplněnou analytickou a logickou mysl (levá mozková hemisféra), zapojením představivosti a fantazie zapojujeme kreativní mysl (pravou mozkovou hemisféru), a pak přicházejí ty správné a čisté ideje přímo pro nás „na míru“. Kreativitu podpoříme činností, která v nás rozproudí radost, při které v nás zavládne klid, a díky této kombinaci zvýšíme hladinu adrenalinu na takovou úroveň, kdy doslova prýštíme nápady a inovátorskými řešeními.Jedno je jisté, pokud chceme něco jiného, musíme udělat něco nového. Shrnuto, podtrženo: Zaměřit se na to, co funguje. Naučit se vnímat hodnotu vlastního přínosu. Přestat si stěžovat a litovat se. Naučit se říkat NE, pokud nás to přetěžuje. Začít dělat to, co nám dělá radost. Autorka článku: Veronika Kovářová – koučka a motivační mentorka pro ženy – www.veronika.vision Věnuji se koučinku a motivačnímu mentorinku. Svou přidanou hodnotu vnímám v rozvoji osobnosti tím směrem, kam směřuje niterná část každého z nás, a sice k pocitu celkového vnitřního naplnění. Síla transformačního procesu je výsledkem dlouhodobého a upřímného hledání. Naprosté odevzdání se novému směru je nezbytnou součástí.S ohledem na své nejvyšší hodnoty věnuji prioritně pozornost rovnováze ve svém životě, což mi umožňuje harmonicky propojovat své zájmy v osobním i pracovním životě. Miluji cestování, sdílení zážitků a zkušeností s podobně naladěnými lidmi a vždy vítám možnost, jak se nechat inspirovat či inspirovat druhé. FB page: Veronika Kovarova Sebekoučink Přednáška: Zuzana Hozhoni - KOMUNIKACE S MUŽEM PRO ŽENY )
V pouti své sklonil jsem svůj hřbet před Životem a před Bohem. Poklekl jsem do stavu srdce, neboť i když je cesta pozemská, tolik jsme více nehmotou než hmotou. Náš čas je věk těla a v tomto krátkém čase, který máme v této cestě každý, jsem vnímal, že vstoupení do srdce poznání, mě provede šťastným životem a že vše, co jsem, není jen tělo. Přátelé, opět Vás zdravím, tak je zde možná odpověď na další otázky. Ptáte se, jestli dělám sezení. Ano, dělám, je to napsané na mém webu, ale víte já tu cestu vnímám a žiji ve své hloubce, neboť já jsem i ta cesta, i ten život a raduji se v každé vteřině, kterou jdu, byť se někomu může zdát, že ne. Není to tak, že bych to někomu vnucoval, neboť pro mě tyto věci jsou velice posvátné. I když o nich píšu zde na FB nebo na stránkách, tak je to cesta, v které jdu a jen se dělím ve svobodné vůli a to je celé. Víte, možná opět odpověď na další otázku: Téměř všechny prostředky, které jsem vydělal běžnou prací, při které jsem rozvíjel své bytí, jsem investoval do webů, do osvěty, do videí, přednášek a chodu věcí s tím spojené. Také mnoho jsem potřeboval, abych mohl věnovat klid své cestě a to vyžadovalo také hmotné prostředky. To, co je pro mě největší štěstí, které přesahuje to tělesné, je poznání Boha. Nikdy jsem nic po nikom nechtěl a vnímal jsem, že duchovní cesta je o mě a jestli mi bude dovoleno někdy pomáhat lidem, tak to přijde z vůle. Jen jsem zpoplatnil můj čas, který je tak vzácný, stejně jako ten Váš. A jak jsem již několikrát psal, žije zde mé hmotné tělo, také se vším všudy. Zároveň stále na sobě pracuji a věnuji se hlubokým cestám, neboť, jak jsem psal, já si moc vážím cesty poznání je to pro mě posvátná cesta a tak k tomu také přistupuji. Zároveň v sezeních se dostává lidem pomoci, milosti a pochopení jejich života. Toto se mi otevřelo za určité zásluhy v této cestě a a cestách předchozích. Tyto stránky jsou cestou poznání a jen ve svobodné cestě píšu veškeré řádky pro ty, co je chtějí číst. V hloubce pokory neboť to je tak krásná paní. Děkuji pokoře, že se mi stále připomíná a vede mne. Tolik řádků a zde i nějaké odpovědi. Autor článku: Mystik Tom Borl Zdroj: www.tomborl.cz V nás je hluboký a překrásný dar který léčí a přesahuje vše nadtělesné. Žijte svou krásnou pouť života. Každý jsme poutník. Já i vy jsme poutníci za poznáním života ,prostě jsme tady najednou všichni spolu ,prostě jste přišli na tento svět stejně jako já a tak je hezké se tady potkávat a dávat životu také tu hloubku poznání neboť zde je naplnění a poznání.V poznání života a jako poutník jsem se sklonil před svým životem ohnul jsem hřbet a vstoupil do hlubiny srdce a zde je krajina světla a lásky.V cestě život k Vám Tom )
Ocitám se v krajině utopené ve tmě. Kam dohlédnu, hoří ohně, krajina je spálená – pahýly stromů, ruiny domů, nikde nikdo. Kráčím pořád rovně po jakési sotva viditelné pěšině, která začne po chvíli stoupat. Vine se úbočím veliké hory, jejíž boky jsou pokryté vrstvami prachu, kamení, občas vidím tenký pramínek žhavé lávy. Rozpomínám se: Musím najít nenápadný otvor ve stěně hory, kterému se říká Pukliny osudu, jsem Frodo a mým úkolem je vhodit Prsten moci do lávy Ohnivé hory, a tím ho jednou provždy zničit… V sežehnuté a temné zemi Mordor, na úbočí hory Osudu, jsem se ocitla v průběhu řízené imaginace na téma „Léčení mé duše“. Pro ty, kteří nejsou fanoušky Tolkienova Pána prstenů, jehož hlavním hrdinou jsem se na chvíli stala, zde uvádím krátké shrnutí příběhu. Ostatní mohou přeskočit. Příběh hobita Froda Ve fiktivní Středozemi žije mnoho národů – krásní a mocní elfové, různé druhy lidí, obři, čarodějové, zlí skřeti a pak také malý nárůdek hobitů – lidiček malých vzrůstem, kteří žijí poklidně v úrodném a mírném kraji, umí si užívat jednoduchých radostí života, klidu a ze všeho nejvíc nesnášejí jakékoli dobrodružství. Frodo Pytlík je hobit, který po svém strýci a adoptivním otci zdědí prsten, o kterém se na začátku příběhu dozví, že je předmětem, který jediný chybí hlavnímu představiteli zla, Sauronovi, aby mohl znovu a definitivně ovládnout veškeré národy Sředozemě a uvrhnout je do věčné temnoty. Frodo, doprovázen věrným přítelem Samem, dobrým čarodějem Gandalfem, udatným člověkem Aragornem a Boromirem, statečným trpaslíkem Gimlim a elfem Legolasem, se vydává přímo do středu Sauronovy říše, Mordoru, kde dýmá sopka Orodruina – Hora osudu, do jejíž lávy musí prsten vhodit, chce-li zabránit zotročení všech obyvatel Středozemě. Jeho přátelé ho z různých důvodů po cestě opouštějí, na konci je to pouze on a Sam, kdo se plahočí spálenou zemí Mordor. Frodo a Sam by ale neměli šanci najít cestu temnotou plnou nepřátel, kdyby je nevedl vychytralý Glum – kdysi také hobit, jenž měl v držení prsten v době, kdy si moudří mysleli, že je nadobro ztracen, prsten mu prodloužil život a téměř zcela pohltil jeho mysl – Glum chce získat prsten zpět, Frodo ho ale donutí, aby mu na cestě pomáhal, což Glum chvíli dělá, než se proti Frodovi obrátí a na samém konci cesty ho zradí, prsten mu sebere a spadne do Hory osudu – jen díky tomuto zvratu událostí se ale prsten podaří zničit, Froda totiž nakonec prsten zcela ovládne a ten nemá dost vůle, aby se ho zbavil. Je to tedy Frodo a Sam, kdo donesou prsten moci tam, kde může být zničen, ale je to Glum, kdo s ním (nechtíc) skoncuje. Bezmoc a vnitřní tyran Souběžně s tím, jak se odvíjel děj imaginace, běžely mou hlavou paralelní myšlenky, že moje důvěra byla kdysi opakovaně zneužita těmi, kterým jsem věřila a na kterých jsem byla závislá – některými členy rodiny, učiteli, lékaři… Tedy lidmi, kteří nade mnou měli v dětství velkou moc (jako každý dospělý má nad každým dítětem). Tito králové a královny mého dětství svou moc v mých očích opakovaně zneužili, a tím zradili mou důvěru. To malé dítě, kterým jsem kdysi byla, se tedy rozhodlo, že když není, komu by věřilo, na koho by se mohlo doopravdy spolehnout, bude si vládnout samo. Samo si pro sebe vytvořilo pocit bezpečí v chaotickém a nespolehlivém světě. Aby toho dosáhlo, usilovalo o kontrolu – o absolutní kontrolu jako lék na absolutní úzkost vyvolanou absolutní bezmocí. Uvěřilo, že když ovládne samo sebe, bude se cítit bezpečně. Tak zabilo nebo zcela potlačilo svou spontaneitu, radost a schopnost. Slíbilo si, že se už NIKDY nebude cítit bezmocné, vždyť přece je vždy možné najít nějaké řešení, stačí se jen dost snažit. Usilovalo o absolutní kontrolu/moc – a postupně se samo sobě stalo Sauronem – ta část, která byla stvořena, aby ho chránila, se nakonec obrátila proti němu. V hladu po stále větším bezpečí – kontrole – moci se stala absolutním tyranem, kterého zajímá už jen jediné – další moc. Moc bezmoci Naštěstí v mém vnitřním světě pracují i jiné síly: Kdesi na okraji známého (vnitřního) světa žije ta část mě, která umí ocenit hodnotu prostého života spjatého s přírodními cykly a plodností země – hobiti. Odtud pochází moje odvaha a integrita (Frodo), zde jsou ve skutečnosti (zdravé) kořeny mého já (Frodo). Když pochopím, že jediným lékem na temnotu, která se opět počala šířit mým vnitřním světem, je definitivně skoncovat s Prstenem moci – se svou snahou kontrolovat život a tlačit na řeku života (která přeci teče sama), najdu dost sil a pomoci se tohoto úkolu zhostit. Frodo – já – by se daleko nedostal, kdyby mu nepomáhal Sam – pokora, skromnost a ochota ke službě. Jeho snahy by byly marné, pokud by ho na cestě nepodporovala jeho ušlechtilost (Aragorn), moudrost a vhled (Gandalf), spojení s přírodou a instinkty (Legolas) a mnoho dalších. Neuspěl by, kdyby nemusel bojovat s pokušením (Boromir) a kdyby neměl soucit s tou částí sebe sama, která již byla Prstenem moci téměř zcela pohlcená a zubožená (Glum) – je to totiž právě tato část, která zná tajné cesty do říše zla a díky níž se nakonec podaří Prsten vhodit do puklin osudu. Léčení mé duše v tuto chvíli obnáší znovu-vzdání se své touhy ovládat (vnitřní) svět a ochotu nechat ji spálit v Hoře osudu. Znovu čelit peklu své původní bezmoci a úzkosti a znovu se podvolit proudu života. Medicínu, kterou nyní potřebuji, najdu, objevím-li moc skrytou v bezmoci = důvěru. Příběhy jako jazyk duše Jsem čím dál tím více přesvědčena, že žánr fantasy se často stává nositelem příběhů duše, a proto fascinuje miliony lidí na celém světě a nachází si cestu do našich snů a imaginací. Kdysi bývaly mapou kolektivního vnitřního světa (vědomého i nevědomého) mýty. Mýty byly ctěny jako jazyk duše a symbolicky vyjadřovány posvátným divadlem (Řecko) a v rituálech a obřadech všeho druhu. Tak jak se naše civilizace postupně oddělovala od své intuice, duše, od svého srdce, přestávali jsme mýty chápat, začali jsme se je snažit vysvětlovat racionálně, zjistili, že ve světle rozumu jsou absurdní snůškou nesmyslů, a zanevřeli na ně. Podobný osud stihl pohádky – některými považované za střípky mytologických příběhů – byly čím dám častěji brány doslova, jejich symbolický jazyk byl nepochopen a z velké části zapomenut. Duše se ale umlčet nedá, potřeba komunikace mezi námi a naším vnitřním světem je podle mě podstatou našeho lidství, a tak si vysvětluji fakt, že posvátno, které jsme kdysi uchopovali pomocí obrazného jazyku mýtů, dnes nacházíme – napůl nevědomky – třeba právě v žánru fantasy, kde ožívají polozapomenuté archetypy různých forem naší duše. Jeden příběh, mnoho pravd Příběh Froda a Prstenu moci tak, jak jsem ho tu ve zkratce představila, nechť slouží jako ukázka toho, že symbolické vnímání je stále živé a že příběhy mají velkou (pozitivní) moc – necháme-li je, pomáhají nám porozumět nám samým i druhým lidem, aniž by z tohoto porozumění dělaly univerzální pravdu – dogma. Je podstatou symbolů, že jejich významy jsou (téměř) nekonečné, mysl je nikdy zcela neobsáhne. Pro mě je (momentálně) Pán prstenů příběhem o znovunalézaní důvěry v život a dobro, o léčení bezmoci a získávání většího kontaktu se svou duší. Pro někoho jiného může (a bude) něčím jiným. Nejde o to, abychom našli jediný správný výklad příběhu, ale abychom příběh k sobě nechali mluvit, nechali se jím oslovit a proměnit. Autorka článku: Olga Plíčková http://olgaplickova.cz/muj-pristup/ Už 20 let mě fascinují sny - díky svým zkušenostem pomáhám lidem, aby svým snům porozuměli a našli tak spolehlivé vnitřní vedení. Vaše dotazy a připomínky mi můžete psát na tento email: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. document.getElementById('cloak7a052a20d6fb79d4c9daed28ced1df6d').innerHTML = ''; var prefix = 'ma' + 'il' + 'to'; var path = 'hr' + 'ef' + '='; var addy7a052a20d6fb79d4c9daed28ced1df6d = 'olga' + '@'; addy7a052a20d6fb79d4c9daed28ced1df6d = addy7a052a20d6fb79d4c9daed28ced1df6d + 'olgaplickova' + '.' + 'cz'; var addy_text7a052a20d6fb79d4c9daed28ced1df6d = 'olga' + '@' + 'olgaplickova' + '.' + 'cz';document.getElementById('cloak7a052a20d6fb79d4c9daed28ced1df6d').innerHTML += ''+addy_text7a052a20d6fb79d4c9daed28ced1df6d+''; )
Proč tolik lidí v ČR vězí ve dluzích a nemohou se dostat z insolvenční pasti? Odpověď na tuto otázku by lidé měli hledat sami v sobě. Blíže přejít do svého nitra a položit si otázku, proč jen se dostali do takového kruhu pastí. Co se stalo, že přestali důvěřovat sami sobě a svým instinktům? Rozhodli se vůbec správně investovat půjčené peníze do něčeho co nemusí být s rozpoložením vesmíru? Vesmír nemá ve své moci něco diktovat. On jenom dává je-li o to požádáno z hloubky svého srdce. Je naprosto jednoduché přijít do banky, předložit své osobní údaje a na vyplnění pár formalit jsou peníze na účtě. Je velice prosté důvěřovat bankám a velice úsměvné důvěřovat vesmíru. Proč také? Vesmír tu byl pořád po celá tisíciletí nám plul nad hlavou. Občas změnil pohled, občas mátl naše vědce, ale stále tu byl. A v tom nekonečném prostoru neustále poskytoval hojnost. Byla jí spousta a pro všechny. Čekal na otevřená srdce všech, kteří si přáli. Přáli si něco dokázat a něco změnit. A tak jak šli časy dál a dál, začala se planeta transformovat. Lidské vědomí se začalo rozšiřovat a struktura těl se začala měnit. Vesmír byl stále nakloněn a začal urychlovat lidská přání. Lidé se začali probouzet, ale stále někteří nedokázali svá srdce aktivovat natolik, aby vesmír mohl jejich přání plnit. Dostali se do spletitých pastí systému, kde pravidla jsou v rukou státu. Kde pokorně svou hojnost, kterou měli a mají kolem sebe ponechali na nejhorších možných alternativách bank. Jak jednou vstoupili začali si užívat peněz, které jim byly ihned k dispozici. Pociťovali blahobyt a moc. Jejich ega rostla, ale jejich srdce ztrácela cit. Někteří si mysleli, že si půjčkami plní své sny. Další věřili, že pomáhají a že je to tak správně. Když jim finance došli udělali tento počin znovu a znovu se ocitli na té stejné cestě. Udělali ze sebe loutku, kde za lanka tahají ti největší magnáti. Vesmír tu je a stále byl. Čekal s otevřenou náručí na každé lidské přání, jež je vysláno z opravdové lásky k sebe sama. Channeling Aida Vážení lidé, svěřujete svou moc hojnosti do rukou státu, který vás ve výsledku ještě více obere o vaše možnosti. Zamyslete se. Máte neomezené možnosti v tomto světě. V rámci transformace planety, která se pomalu blíží ke svému ukončení je vám dán dar. Je to dar, který by jste měli využít v tomto procesu. Podívejte se kolem sebe. Kolem vás je spousta hojnosti. Stačí mít jen otevřené srdce a konat. Najít zpět svou důvěru a víru k sobě samému. Tuto hojnost si neblokovat negativním myšlením, nepropadat zoufalství a zkrátka věřit si. Je to tolik důležité. Hojnost hledejte v maličkostech. V každém plodu, který vyrostl na stromě vaší zahrady. Protože i tento plod má za sebou dlouhý vývoj, než se dostane na váš stůl. V každém úsměvu, protože jen ten vám dá naději a povznese vaši náladu. Nebuďte ihned nároční. Pro každého je dostatek a tolik kolik jen potřebuje. Budete-li věřit vše se pro vás stane reálným. Začněte od sebe. Zaměřte se na sebe. Na své pocity, na to co vás naplňuje. Dejte si lásku. Sami sobě, protože jen vy jste strůjci svého štěstí. Jen tak se dokážete napojit na svá vyšší Já a začnete konečně společně spolupracovat. Jako dva nerozluční partneři a spřízněné duše. Vaše srdce budou otevřená a vy si budete konečně moci přát přání, která se vlivem transformace uskuteční rychleji. S tím nejčistějším záměrem bez jakýchkoliv negativních vlivů. Vesmír vám bude ještě o to více nakloněn. Modlitba pro vaši hojnost v mezihvězdné řeči.štibara kas mi na šuven taarika ja man ves tubšike šinkiri tosmani libašti tovera šilišep mani kunčoba mišni kovatambači šovti mineššovkiššiki saba S Láskou AIDA )
Kateřina má návaly Paní Kateřina u mě byla loni (řešil jsem její perfekcionalismus) a nyní se opět vrátila na druhou regresní terapii, protože ta první jí velice pomohla a ona teď regresní terapii silně důvěřuje. A dobře dělá. 🙂 Já sám jsem jich podstoupil několik desítek, abych se vyčistil kompletně od své minulosti.Od prosince 2017 měla neustále návaly horka, bušení a pocit tíhy. Lékaři jí zatím nepomohli. A mimo jiné, zamilovala se (po několika letech) a láska je to opětovaná a harmonická.Pomocí regrese jsme vstoupili do jejího dětství. Událost tedy nemá příčinu v minulém životě, ale v minulosti tohoto života. Byla s otcem na houbách. Přinesli si je domů, a protože ona miluje smaženici, tak se jich přejedla. Bylo jí těžko, cítila tlaky a měla i návaly. Večer, když se jí ulevilo, tak si dala s radostí další porci hub. A zase jí bylo těžko. Ale vůbec nelitovala, vždyť ona to jídlo miluje. Situaci jsme potom probrali na vědomé úrovni. Ptal jsem se, jak to má s tím novým partnerem. Byla s ním v kontaktu přes Viber snad 12 hodin denně, zbytek času prospala a projedla. A nyní se jí ten vzorec propojil. Bylo to stejné jako s těmi houbami. Zeptal jsem se jí, jak by to vypadalo, kdyby se těch hub tehdy nepřejedla. Říkala, že by jí nebylo těžko a mohla by jich sníst po menších dávkách víc. Pochopila, že věci, které má ráda vždy musí mít svou míru. V tu chvíli jí to došlo. Stačilo, aby byla s tím novým partnerem v kontaktu v menších dávkách, protože je přesycená láskou (ano i to se dá).Na této druhé regresní terapii byla u mě v lednu 2018 a jak si poznamenala do diáře, tak od 10.2.2018 návaly horka už více nemá. Ve čtvrtek (březen 2018) byla u mě na terapeutickém sezení, protože chtěla pořešit některé další svoje životní situace, a přitom mi tuto krásnou zprávu sdělila. A tímto jí děkuji. Děkuji. 🙂 Pracovní problémy Marty Nedávno za mnou přišla klientka Marta na regresní terapii. Nevadí mi, když klientky provádím různými traumatickými zážitky, ale tahle regrese byla i na mě silná. Dostali jsme se do koncentračního tábora. Detaily vynechám.Obecně filmy ani knihy s tímto tématem nevyhledávám a doufal jsem, že nebudu muset nikoho tímto traumatem provázet. Couž, je to moje práce. Tak směle do toho.Klientka měla problémy v zaměstnání. To byl důvod, proč přišla. Co je však důležité, pomohl jsem jí i s tělesným uzdravením, a to mě potěšilo. Uvědomil jsem si, že to vždy stojí za to. V tom minulém životě její život skončil zastřelením do břicha. Když jsem situaci v regresi vyčistil (uvolnění pocitu bezmoci, nespravedlnosti a hněvu), tak jsem potom pročistil i ten způsob úmrtí. Tedy střely v krajině břišní.Po regresce byla klientka šťastná, co je však důležité – zmizely její bolesti břicha, které ji trápily v posledním půl roce.Už dlouho jsem neviděl někoho, komu se ulevilo dvojnásobně.Regresní terapie má prostě pozitivní vedlejší účinky. Adamovo zoufalství Přišel ke mně pan Adam a trápil ho delší dobu průjem. Vypadalo to jako náběh na Crohnovu chorobu (zánět střev). Rodově má genetickou zátěž. On i jeho bratr a otec trpí nadměrným vyměšováním (chodí na toaletu 3x – 5x denně). Restimuloval jsem ho do minulého života po jeho rodové linii. Ocitl se někde v období starověku. Skupina lidí putovala v zimě a trpěli hlady. Plni zoufalství uviděli nějakou svatyni. Uvnitř bylo jídlo, ale bylo staré a zkažené. Rozhodovali se, zda to sní nebo budou trpět a umírat hlady dál. Uvědomovali si, že je to svatokrádež, protože to bylo obětní jídlo. Nakonec hlad zvítězil. Joach se také pustil do jídla. Všechny za chvíli skolila krutá křeč a průjmy. V tu chvíli byli všichni úplně bezbranní. Objevili se lidé z vesnice a když viděli, že snědli jídlo Bohům, tak je začali zabíjet. V průjmech, křečích a bolestech jim vesničané párali břicha a oni tam zemřeli. Situaci jsme potom při plném vědomí změnili, jak by to asi mohlo být jinak. Pan Adam navrhl, že když tam byla svatyně, tak mohli najít a požádat ty lidi o jídlo. Co bylo důležité je, že jídlo ze svatyně snědli ze zoufalství. To je klíč k jeho dnešním průjmům. Vždy když měl pocit zoufalství, tak se jeho zdravotní stav zhoršil. Naučil se, že zoufalství je potřeba změnit v naději, a ne se zaměřovat na stav trpění. Situaci jsme uvolnili po celé rodové linii. On je zatím bez průjmů a nadměrného vyměšování (začal chodit 1x denně). Po novém roce (na začátku roku 2018) mně bude informovat, zda to mělo vliv i na jeho bratra a otce.Kateřina a její perfekcionalismus Čtyřicetiletá Paní Kateřina P. chtěla být vždy perfektní. Cokoliv dělala nebo vytvářela muselo být dokonalé a pokud nebylo, tak na tom úmorně pracovala, až toho dosáhla. To bylo pro ni velice vyčerpávající. Dostali jsme se do jejího dětství. Když jí byly 3 roky, tak posadila svého mladšího brášku. Pro ni to bylo perfektní. Měla ze sebe radost. Opřela ho, narovnala, podložila. Skvělá práce jen do chvíle, než přišla její mamka. Spráskla ruce a prohlásila, že snad jednou ta holka dostane rozum. Okamžitě položila Honzíka zpět do polohy v leže.Maminka Kateřině ještě vyčinila. Od té chvíle už věděla, že musí všechno dělat tak dlouho, než to bude perfektní. Nikdy více totiž již nechtěla ten rozhovor slyšet.Tuto situaci jsme uvolnili a dnes již paní Kateřina prostě dělá věci tak akorát. Ví, že dokonalost není potřeba. Každý má stejně jiné hledisko. Paní Kateřina se naučila pochválit se i za nedokonalost. Důležitá je pro ni správná funkčnost – podle toho dnes měří, umí i odpočívat a říct si prostě „no a co?“.František hledá stálého partnera Přišel za mnou pan František, který je gay. Nemůže si najít stálého partnera a je nešťastný z té věčné samoty. Je mu 41 let a obvykle je dlouhou dobu sám a když už si najde partnera, tak je to krátkodobý vztah (měsíc až půl roku) s mladším mužem, než je on sám. Jeho partner byl vždy v rozmezí cca 21 – 30 let. Požádal mě tedy o regresi do minulého života, zda není příčina jeho samoty a krátkodobých vztahů právě v někde v minulosti.František se vrátil v regresi do roku 1532. Byl v té chvíli ve vězní. Čekal na svou popravu za vraždu. Jeho syn zabil jiného člověka a on jako jeho otec neunesl, že je otcem vraha. Zabil svého syna, bodl ho nožem do krku a do břicha. Bylo to hodně krvavé a bolestné. Miloval svého syna, a přesto ho dokázal zabít, protože neunesl tu tíhu viny, že na svět přivedl vraha. Když ho zavřeli do vězení a on čekal na svou popravu, tak si přísahal, že už to víckrát nechce zažít. Slíbil si v bolesti a pláči, že už nikdy nepřivede na svět dalšího vraha. Ve stavu hypnózy, jsme provedli uvolnění emocí k té situaci. Následně odpustil svému synovi, že zabil a také odpustil sám sobě, že zabil jeho. Přijal ponaučení pro své vnitřní dítě. Potom bylo možné tento slib zrušit. Nechal ho platný pouze pro ten minulý život. S tím, že v tomto životě již více nemá smysl.Když jsem pana Františka přivedl zpět do bdělého stavu vědomí, tak všechno pochopil. Vždy si hledal mladšího partnera, než je on, protože hledal svého syna, kterého miloval. Vztah mu nikdy dlouhou dobu nevydržel, jelikož pokaždé dostal strach, že jeho partner něco zlého provede a on mu bude muset ublížit. Po regresi se začal cítit lehce, jako by z něho spadla tíha věků. Zašel si po regresi na toaletu a při mytí rukou se podíval sám na sebe do zrcadla. Nepoznával se. Byl to to najednou jiný člověk. Cítil se jinak, jeho oči zářili. Jak jsme si pak řekli bylo to tím, že odpustil svému synovi i sám sobě. Jeho orientace se tím nezměnila. Ondřejův strach z výšek Pan Ondřej měl strach z výšek. Podívat se z okna v 8. patře mu nevadilo, ale vylézt na vyhlídkovou věž pro něj byl problém. Vždy se mu začala, po pár schodech, motat hlava a nemohl nikdy vyjít až úplně nahoru. Pokaždé když to šlo, tak se snažil překonat sám sebe, vystoupal alespoň do druhého nebo třetího patra, kde se zastavil a pak už musel zpět dolů. Ondřej se dostal do minulého života, který byl spouštěč události strachu z vertiga v tomto aktuálním životě. Byl mírumilovným mnichem v Číně. Ocitl se v situaci, kdy šel po dřevěném mostě přes hlubokou propast. Šel pokorně, s radostí a jistotou. V té době nebylo žádné válečné období. Když byl zhruba v jedné třetině mostu, tak se ozvalo zakřupání. Most praskl. On se zřítil dolů, při pádu dolů se mu motala hlava a pak byla najednou tma. Tím jeho život končil.Udělali jsme uvolnění této události. Byla to nečekaná nehoda, kterou nemohl nijak ovlivnit ani očekávat.Za pár dnů mi pan Ondřej poslal tuto SMS: „Byl jsem teď na věži, po 30 letech jsem to dokázal. Hlava se mi nemotala. Ještě jednou Vám mockrát děkuji. Mám obrovskou radost.“ Spontánní regrese Hedviky S mojí kamarádkou Hedvikou jsme byli na procházce lesem. Uprostřed toho lesa stojí starý, rozbořený chrám. Těsně pod ním se dostala do spontánního regresní zážitku. Vybavil se jí jeden kolega z práce, do kterého byla platonicky zamilovaná. Bylo to však v jiném čase, na jiném místě, než se nachází dnes.Přehrála se jí regresní událost, v které byla ona vdovou a on byl její milenec. V 12. století to byla vášnivá, ale tajná láska. Nikdo o nich nesměl vědět. Když jsem jí provedl tou událostí, tak se ještě dostala do dalšího života v 17. století ve Vídni, kde se tento vzorec opakoval. Ona byla jeho tajnou milenkou.Následně, když jsme probírali její situaci, tak si uvědomila, že stejná situace, avšak s jiným mužem, se jí odehrála před pár lety v životě. A mimochodem také ještě několikrát předtím. Díky tomu, že si tu poslední partnerskou (mileneckou) událost zpracovala, i když jinou technikou, než je regresní hypnóza, tak s aktuálním kolegou z práce již milostný románek nezačala. Dnes, díky té spontánní regresi chápe proč. To poznání je důležité pro její aktuální život. Po rozebrání situace se mnou pochopila, že nemusí vstupovat do vztahového trojúhelníku a může si konečně najít nezadaného partnera. Hedvika již více nechce svoji lásku tajit.Za nějaký čas, se Hedvika za mnou vrátila s nadšením, že opravdu zadání muži nejsou středem pozornosti v jejím hledání, ale stále nemůže najít toho pravého. Požádala mě, abychom vstoupili do regrese a našli primární událost. Hedvika je vysoká žena, velice rozhodná a energetická. Většina mužů se jí právě pro tyto její vlastnosti bojí oslovit nebo navázat hlubší kontakt. Ona je jako lvice. Hledá si muže, který má určité hodnoty. Zatím však takového partnera neobjevila.Vstoupili jsme do regresní události jejího minulého života. Když jsem se jí ptal co vidí, co se tam děje, tak říkala, že nic nevidí. Na otázku, proč nic nevidí, reagovala tak, že nemůže mluvit. Po chvíli mi došlo, že je vázaná slibem mlčenlivosti. Provedli jsme techniku, kterou jsme tento slib pro aktuální život zrušili. Ten slib platil jen v tom minulém životě a dnes již nemá smysl. Vzápětí se ocitla v 9. století ve Švédsku. Začalo ji bolet za krkem. Zjistili jsme, že se dostala do momentu, kdy byla popravena. Usekli jí hlavu. Cítila se však divně. Jinak než normálně. Když jsem jí dostal hlouběji do té události. Tak si uvědomila, že je muž jménem Björn. Björn byl popraven velice rychle, protože byl milencem hradní paní a pán je chytil při milostném aktu. Mimochodem Hedvika díky tomu pochopila, proč se říká, že muži myslí spodkem… V tom mileneckém vztahu slíbil hradní paní, že o tom nikdy nikomu nepoví. Při té popravě sám sobě přísahal, že už ho nikdy nechytí.To byl důvod, proč Hedvika měla většinou milenecké vztahy a dařilo se jí to dobře. Nikdy to neprasklo.Björn ctil hodnoty jako čestnost, věrnost, ochrana, podpora a další. To byl vzor muže, kterého nyní hledala. Její představa totiž byla, že muž musí ty hodnoty splňovat. Ve své podstatě hledala sebe sama jako inkarnaci vlastností, které jako muž Björn znala a dodržovala.Každý její milenec jí ty hodnoty sliboval. Byl to velice složitý případ, protože v primární události byla mužem a v dalších životech ženou. Jako žena ve všech minulých životech hledala muže s hodnotami, jaké měl Björn a současně pod vlivem slibu utajení zase milenecké vztahy. Hedvika mi dnes volala a byla celá překvapená. Normálně na ní pískal chlap z auta. Další na ulici ní mohl oči nechat. Ona konečně začala vyzařovat svoji ženskost. Myslím, že si brzy někoho najde. Karlova láska na břehu řeky Přišel za mnou pan Karel, který má celkem stresovou práci a chodí se po pracovní době uklidňovat tak, že sedavá na břehu řeky. Obecně je ten pohled na vodu relaxující, ale on cítil, že je za tím něco víc. Chtěl vědět proč tam tak moc rád sedavá. Není rybář a ani netouží ryby lovit. V rodině nikdo u řeky nesedával, nemá tedy ani nějakou pěknou vzpomínku z dětství. Řekl mi však na začátku sezení jednu krásnou větu. Na břehu řeky se cítí milovaně a on chtěl vědět proč.Vstoupili jsme do regresní hypnózy a on se dostal do jednoho z minulých životů v kterém byl ženou. Jmenovala se Amaltea.Amaltea seděla na břehu řeky a připlouvala k ní loď. Tedy rybářská bárka. Z ní vystoupil muž, který se hned po ukotvení lodi rozběhl k Amaltee, objal ji a políbil. Potom přinesl úlovky a ona ryby udělala k jídlu. A tak to bylo každý den. Její muž ráno vyplul na řeku, ona seděla na břehu, občas opravovala sítě a jinak tam seděla a čekala na něj. Těšila se každý den až se vrátí. Byl to klidný milují vztah. Nebylo na něm nic zvláštního mimo to, že se prostě vzájemně milovali celý život.Proto se pan Karel cítí i dnes na břehu řeky milovaně. Po náročné práci prostě potřebuje jenom obejmout. A protože to nyní nemá v reálném životě, tak ho jeho podvědomí přirozeně vrací do toho momentu čekání na lásku. Ty chvíle ho uklidňují a přirozeně mění jeho pocity.Tato vzpomínka na minulý život, vázaná k břehu řeky, ho jenom harmonizuje a vyrovnává mu stres dnešního života. Bylo to pro něj krásné uvědomění. Slečna Anita a špatné typy mužů Slečna Anita se trápila tím, že neustále nacházela špatné typy mužů. Vždy ji jenom využívali, když však ona sama potřebovala pomoc, tak tu pro ní nebyli.Při regresní hypnóze jsme se dostali do jednoho jejího minulého života, kde byla v temné kobce. Ve vězení a čekala na smrt. Byla odsouzená za čarodějnictví, protože ji nařkla jiná žena, která byla manželkou jejího milence a chtěla se jí tak pomstít.V té samotě a temnotě plakala a doufala, že on přijde, že ji zachrání, vysvobodí ji. A on nepřišel. Nikdo ji nepomohl, kromě starého mnicha, který jí aspoň ve chvíli nejvyšší nouze poskytl podporu a útěchu. Ve skutečném životě v tom mnichovi poznala přítele, který ji vždy pomáhá, když potřebuje. To pro ni bylo moc krásné poznání, že ji stále pomáhá. Anita si uvědomila, že nemá čekat pomoc od partnerů v žádné situaci. A když si najde partnera, tak bude určitě nezadaný, to bude první, co bude zjišťovat.Odpustila sama sobě, že i v tomto životě milovala muže, kteří ji rádi využili, ale jinak ji nechávali osudu. Regresní hypnóza ji i zvýšila pocit vlastní sebehodnoty a lásky k sobě. Pan Honza a problém s bývalou přítelkyní Pan Honza měl problém a neustále dokola řešil vztek na svou bývalou přítelkyni. Měli spolu dům na hypotéku a on ho nesplácela, takže se dostala do exekuce a on se „svezl“ s ní.Při regresi jsme se dostali do minulého života v kterém byl chudý zeman a ona byla bohatá. Vlastnila menší hrad. On si ji vzal jenom proto, aby se stal hradním pánem. Nemiloval ji. Zavřel ji do věže a tam ji nechal být až do konce jejího života. Dostávala pravidelně jídlo, ale trpěla samotou i přesto, že ona s ním chtěla být. Toužila být svobodná a nenáviděla ten hrad. Jediné, co tam mohla dělat, bylo vyšívání. A tak stále vyšívala a toužila se rozběhnout po louce, jít na procházku s přáteli. Vyšívala a chřadla. On si přál, aby umřela, aby byl ten majetek co nejdříve jeho. Nechtěl nic jiného než být za každou cenu vlastníkem toho hradu. Přál si být hradním pánem, bez ní.V aktuálním životě dochází ke splácení tohoto „karmického“ dluhu.On touží jenom po svobodě bez dluhů.Ona má svou svobodu a stále je s ním svázaná.On prožívá to co, způsobil jí, aby to pochopil. A on má zase to, co tehdy chtěla. Honza pochopil, že majetek není vůbec důležitý. A lituje svého činu. Odpustil sám sobě a i jí. Jeho pocit vzteku zmizel a nyní se snaží vše v pohodě vyřešit a změnit tak, aby bylo všechno v pořádku. Hlavně to řeší v klidu, bez emocí, které mu zatemňovali hlavu a zabraňovali řešení té situace.Ona má svou svobodu a o majetek přišla, tak jak si přála v minulém životě. Je s ním svázaná a přesto je bez něj.Honza ji nyní přeje šťastný život a věří, že i ona dojde svého poznání. Autor článku: Alexandr Tóth http://www.alexandrtoth.cz Řídím se pravidlem, že vždy existuje řešení. Někdy změna přijde, když se podíváte na věc z jiné strany, jindy je potřeba přestat na něčem lpět a velice často stačí jenom změnit svoje omezení, které Vás zastavuje od dosažení toho, co si tak přejete. Jestli chcete, tak můžeme spolu najít řešení té Vaší situace a změnit Vám konečně život k lepšímu. Koučink a terapie, pro mě není povolání, je to můj životní styl. Přednáška: Vše o regresi do minulých životů - Libor Smetana Simona Lásková - energie sfingy, regresní terapie a předávání vzkazů duší )
Mé vnímání dnešních dní V mém vnímání bylo naplněno, vše máme k dispozici, vše již “víme”. Není co hledat. Je potřeba postavit se na světlo, do své pravdy a Být. Co to znamená pro naší každodennost? Je to apel na to, abychom se stali “svatí”? To jistě ne. Je to nabídka, abychom se stali přirození. Abychom přestali hrát hry se sebou a s druhými. Her už bylo dost. Her na chudinky a viníky, dobré a špatné. Každé hodnocení, které nám nabízí mysl ve své podstatě neexistuje! Je to pouze klam. Je to počítačový program, který nám bude stále dokola nabízet nějakou formu odsuzování, posuzování, rozdělování. Jak dlouho? Tak dlouho dokud bude potřeba. Tak dlouho dokud neřekneme z místa, které je za myslí DOST. Hra skončila. Já nejsem mysl, já nejsem program, já nejsem dobrý ani špatný, prohrávající ani vyhrávající. JÁ JSEM JÁ. Kdo je Já v mé srdci? V této otázce je, tak jako v každé otázce, skrytá i odpověď. Odpověď, kterou se nikde nedočteme a která pozbude svou sílu, když nám na ní odpoví někdo druhý. Ptejme se opakovaně KDO JE JÁ V MÉM SRDCI? A odpověď se dostaví. Každý na tuto otázku jednou dostane odpověď. A stane se tím Já, kterým nikdy nepřestal Být. Co mohu udělat, když ve svém životě zažívám těžkosti? Mohu se vypovídat. Mohu se nechat na své cestě provést terapeutem, kterému důvěřuji nebo se mohu vypovídat i doma. Mluvit nahlas je důležité. Sdílejte svou těžkost s nějakou bytostí světla. Neposlouchejte mysl, která vám říká, že je to blbost. Za zkoušku nic nedáte, nebo ano? Třeba je to vážně takhle jedno-duché. Můžete si sednout doma do křesla, zavřít oči a představit si, že před vámi stojí například Božská matka a se vším se jí svěřit. A ptát se jí na radu. Můžete si takhle popovídat s Životem. Je to úlevné. Proud slov odplaví vše čím už nejste.Vznikne ve vás prostor pro intuici. Každá situace má řešení. Život nám přináší jen takové příležitosti, které máme sílu zvládnout. Příležitosti ustoupit Životu. Příležitosti uvědomit si, že sami nejsme NIČÍM. Že jen ve spolupráci s druhými a v jednotě s Božstvím v sobě sama, dojdeme k naplnění, klidu, radosti a smyslu života. Staneme se smyslem, který hledáme. Je doba Pravdy. Už opravdu není co hledat. Všechno bylo řečeno, napsáno. To co se děje na jevišti světa, je odrazem toho co se děje v každém z nás. Co mohu dělat já? Každý z nás může naslouchat srdcem, být laskavý k sobě a druhým a mluvit pravdu ať je reakce okolí jakákoli. Tím se vzdáváme potřeby být přijímaný, oceňovaný okolím. Je to velká zkouška. Brána bohů je ukryta v páté čakře. Až když pevně stojíme za svou pravdou bez nároku na přijetí a ocenění - až tehdy se nám otevře brána k Božství (je otevřena pořád, ale až tehdy ustoupí naše mysl (strach z odsouzení a nepřijetí) do té míry, že propojení můžeme vnímat) a nalije se do nás skutečná jistota a skutečná síla. Každý strach a každé srovnávání je produktem mysli, nižšího já, který má v této božské hře funkci, aby nás nepustil do niterného propojení se sebou sama. I tato role však vede zase jen k tomuto propojení:). Jednoduše poznám, že nejsem ve svém skutečném Já vždy, když nastoupí jakákoli forma srovnávání a soupeření. V této době se mi stále častěji vybavují slova Moojiho “Nastane den, kdy na tebe celý svět ukáže prstem a řekne NE”. Jsme natolik vědomí si svého skutečného Já, že tím projdeme? Možná stojí za to, vzpomenout si na tato slova ve chvílích, kdy něčím podobným procházíte třeba ve vztahu k nejbližším lidem. Reagujeme-li obranou, obhajobou a argumentováním, zatím jsme stále na cestě. Jsme-li i v takových chvílích, prostí emoci zlosti a srovnávání, potřebě dokazovat a přesvědčovat - vnímáme-li skutečnou podstatu druhého člověka, za jeho osobností, která na nás například křičí, JSME DOMA. A všechno ostatní se přidá. Pak mohu z místa míru v sobě říci NE i ANO. Probuzení neznamená, že se staneme vláčnými a je nám všechno jedno. Když JSEM DOMA, jsem SILOU, RADOSTÍ i SMYSLEM. A je úplně jedno, že to druzí neví:). Je úplně jedno, že druhým můžeme připadat i necitliví a bez emocí, že neobjímáme každého na potkání, že umíme říci i pravdu, která se osobnosti člověka před námi nelíbí. Umíme jeho hru i odmítnout. V čem je zásadní rozdíl? JÁ UŽ TU HRU NEHRAJU. Když ve svém skutečném Já říkám NE, stále jsem v míru. Vnímám podstatu druhého člověka a vím, že je stejná jako ta moje. Vždy žádám nechť se děje pro dobro všech zúčastněných. Tedy i pro mé dobro. A to z hlediska delšího než následující minuty, hodiny, dny, roky... Nerozlítostním se tedy, když moje reakce není taková, jaká se ode mne očekávala a druhá osoba reaguje pláčem. Nerozzlobím se, když reaguje naštváním. Přirozeně však s druhým člověkem soucítím za všech okolností. Ráda bych ještě sdílela pro mne velmi zajímavý konstelační pohled, který se týkal migrační krize. Stavěli jsme konstelaci, která byla velmi komplexní a zde uvedu pouze to, co nyní sdělit lze. Jsem si vědoma toho, že každý popis konstelace je do určité míry zjednodušený. Mluvím tedy co bylo dominantní každému z polí (pozic v konstelaci) v dané chvíli (je jasné, že obsah emocí v daném poli je velmi široký). Když stáli “uprchlíci” naproti “Evropě”, bylo v nich rozčarování, zlost, agrese, smutek plynoucí z toho, že svět v Evropě není takový jak jim bylo od útlého mládí říkáno, nebo jak se o něm doslechli. Byli vychováni v tom, že je to svět marnosti, kde jsou všichni nešťastní (tato energie tomuto poli vědomí dominovala). A také v tom, že mají nárok na veškeré bohatství (nejen) Evropy, že je jejich. Dali najevo, že tady rozhodně zůstanou, že domů bojovat za svůj národ nepůjdou ani náhodou. Že jim patří vše na co si ukáží, že na vše mají nárok. Evropa se chvíli pokoušela radit a moralizovat, nastavovat náruč a zachraňovat… A tím vyvolávala ještě větší nelibost a pohrdání. Pak byly postaveny “duchovní kořeny “Evropy” a “Evropa” si uvědomila, že “uprchlíci” jí skutečně přinášejí obohacení a ona jim, protože “uprchlíci” jí vyzývají k tomu, aby se postavila do své skutečné síly, pojmenovala a přiznala se ke svým kořenů, ke svému Bohu. Pak byly postaveny “prapůvodní duchovní kořeny Islámských zemí” a to byl okamžik, kdy “uprchlíci”, kteří se do té chvíli cítili ztracení a frustrovaní a neměli se čeho chytit, poprvé obrátili a toto místo je zaujalo. Šli ke svým dávným kořenům, procítili je a povstali ve své skutečné síle. V závěru vedle sebe stáli Evropa a národy, jejichž lidé k nám nyní utíkají, ve skutečném bratrství. V okamžiku, kdy lidé, kteří k nám utíkají pochopili, že stejně jako my, i oni se mohou propojit se svou podstatou a dojít naplnění pouze v místě svých kořenů. Že před sebou sama nikdo neuteče. A v okamžiku kdy “Evropa” pochopila, že tady není proto, aby spasila, poučovala a plnila příkazy někoho druhého. Že musí spasit sebe sama tím, že se postaví do své skutečné síly (jako každý z nás). Tehdy vedle sebe stáli ve skutečném bratrství. A že, když vnímám hluboké propojení se svými skutečnými kořeny, pak přirozeně pomohu svému národu, který je zmítaný válkou. Ptali jsme se také, co může nyní Evropa konat. Cestou je říci z místa míru v nás, že nebudeme přijímat další lidi, aby se trvale usadili na našem území, právě proto, že k nim cítíme hlubokou úctu a lásku a víme, že stejně jako my i oni se musí propojit se svými skutečnými kořeny u sebe doma a bojovat za svůj národ. U nás to není možné. Za sebe uvádím, že toto téma je velmi obsáhlé a samozřejmě zahrnuje humanitární pomoc a spolupráci států celého světa, součástí kterého je i zanechání mocenských her (je to stejné jako na na individuální úrovni). Velmi důležité je ale, v mém vnímání, jasné vyjádření představitelů států Evropy v tomto duchu. Česká republika je srdcem Evropy ne náhodou. Všichni jsme nyní vedeni k tomu, abychom procítili a přijali své kořeny. Požehnané dny všem:) Lucie Více info na www.luciemeskanova.cz )
To, čím se živíš, utváří tvoje přesvědčení o tom, kým jsi. K velkým tlakům dochází třeba v sociálních službách, zdravotnictví, ale i školství. Chtěla bych dnes trochu dodat energii lidem, co pracují v těchto a dalších službách. Zvlášť tady je třeba , aby tu pracovali lidé, kteří to dělají rádi, cítí to jako poslání. Záměr ( to co opravdu cítš, že chceš)a akce ( to co děláš) mají být v souladu. Jakmile začneš dělat věci, které ti nedávají smysl, vytvoříš si to, co nechceš. Nechybí nám tu tolik omílané finance, jako spíš skutečné ocenění tvé práce, pocit smysluplnosti, správnosti bytí přesně tam, kde právě jsi. Mám pro tebe důležitou zprávu: Ta změna nikdy nepřijde zvenku. Můžeš si stokrát denně říkat, že kdyby bylo to a to jinak, cítil by ses líp. Možná ses ale jenom nechal strhnout a nakazit nasraností a bezmocí. Proč vlastně tuhle práci děláš? Co by se stalo, kdybys zítra nepřišel do práce, nebo by služba ve které pracuješ , přestala fungovat? Když si od srdce odpovíš na tuhle otázku, najednou to možná uvidíš…protože ty tam chceš být, když paní Novotná bude potřebovat doprovodit do kantýny na kafíčko, nebo si chvilku povídat o tom, jaké měla šaty do tanečních. Možná si nejsi jistý, jestli chceš chybět u toho, když pan František zkusí sám uvařit svůj první guláš nebo si dojde nakoupit. Protože jsi přesně ten člověk, který chce a dovede podporovat druhé a v tyto chvíle ve svém poslání nacházet smysl a radost , cítit tu energii. Nejvíc škody napáchá v této práci porovnávání, soupeření, dokazování vlastní hodnoty. Možná si umíš představit, že to může fungovat i jinak. Ale tu změnu musíš přinést ty sám do svojí každodenní práce, vlastně do celého přístupu k životu a světu.Nejdřív se postarej o sebe – odpočívej, dobře jez, spi. A pak se zamysli, jak bys to chtěl. Naší prací přece není posloužit a splnit lidem jejich přání, někomu v našich očích slabšímu jen vylepšit život, naopak, je to vědomé spolutvoření světa, ve kterém má každý člověk svou hodnotu a důležitý životní úkol, může prožívat vlastní zkušenosti a učit se. V lásce a respektu. Tak to cítím já a tímto jen nabízím úhel pohledu i tobě. S láskou Laskavá rebelka Léňa Video s Lenkou v našem živém vysílání: Navazující články: Očima laskavé rebelky: Žijete s psychopatem? Je to jako zahrada šílenství a viny Očima laskavé rebelky: Stíháte být šťastní? Očima laskavé rebelky: Hvězdy jsou jako zázraky, čím déle se na ně díváte, tím více jich dokážete spatřit Očima laskavé rebelky: Co nám pomůže, když se na nás všichni vykašlou? 2. díl Očima laskavé rebelky: Co nám pomůže, když se na nás všichni vykašlou? 1.díl Očima laskavé rebelky: Jste Dámička nebo Amazonka? Očima laskavé rebelky: Hvězdy jsou jako zázraky, čím déle se na ně díváte, tím více jich dokážete spatřit Autorka článku: Lenka Štrymplová, laskavá rebelka a průvodkyně transformací http://lenkastrymplova.cz Tento článek není dovoleno kopírovat na jiné weby ani kopírovat části textu. Pokud chcete článek publikovat, získejte si osobní souhlas autorky. Budeme však velmi rádi, když jej budete sdílet na sociálních sítích. Ke snadnému sdílení na facebooku využijte tlačítko sdílet v horní části článku. Děkujeme, že dodržujete naše autorská práva. :-)) )
Setkáváme se ve světě, kde jsme vším, kde jsme jedním. Svoboda ducha, přesvědčení a vůle. Získání tvůrčích energií prostřednictvím vědomého spojení ženy a muže nabízí posun, o jakém se ani nezdálo. Cesta k takovému spojení vyžaduje obrovskou trpělivost a víru, protože jde o vysoce sofistikovanou formu komunikace a tedy spolupráce těla, mysle, ducha a univerza. Předehrou mohou být prvotní vášně se souběžnými zklamáními, které nejsou ničím jiným, než přípravou na galaktický spirálový tanec dvou duší. Probíhají očistné procesy, které je možné dosáhnout "běžnými" lekcemi a které jsou shodné s těmi karmickými. Proč je jim takový pár vystaven, je odpověď jasná všem. Je to příprava. Ne od partnerů navzájem, ale od vyšších zákonů, které umožňují přijmout očistec před bránou Posvátné sexuality.Otázka, zda tu jde o test v umění namlouvání, nebo svádění, je vysoko pravděpodobné, že tato otázka je určitě vedlejší, přesto, že v prvopočátcích hrají hlavní housle namlouvání nejednu slohu.Koncentrace energií získaných při vědomém spojení je enormně obrovská a ty nepřipravené sráží na kolena. V momentech, kdy k těmto výměnám zpočátku opatrně přichází, mají čistě ochranný charakter. Tento jev je tak zřetelný, že ho určitě známe všichni. Jsou to ty ony bolístky, o kterých si myslíme, že nám jich uštědřil náš protějšek. Vím, že toto může vyznít až morbidne, jenže zde platí, čím vyšší bolest, tím vyšší očištění. Samozřejmě, pokud nejde o různé formy násilí, které jsou další prověrkou připravenosti.Je ní sebeláska. Krůček. Tu jeden, tam druhý. Jeden správný druhý nesprávný. Tanec předurčených duší už dávno započal. Slunečný den vystřídá sychravá neděle. Po dech-beroucím ohnivém rozloučení slunce se dnem, nastane tichá noc zklidnění, nabízející okouzlující hvězdné nekonečno poznání. Procházíme tím, abychom pochopili. Vracíme se, abychom důvěřovali. Chceme se skrývat, chceme utíkat. Chceme tančit, chceme se radovat. Chceme poznávat, chceme odmítat. Chceme to, ne ukázat, ale dokázat. Ne okolí, ale sobě. Dokázat, že známe všechny kouty naší duše, které chceme prozářit a které mají spatřit světlo světa. Přijetí hluboké Posvátné sexuality potřebuje čas. Přesto se v očistci tento čas jakoby zastavuje. Přestává existovat. Přeléčení některých zranění si klidně vezmou i několik měsíců a možná některých zklamu, ale klidně i let. Právě během tohoto kritického období potřebného, stejně pro muže, tak ženu nejen v nás, přichází k odhalení a odhodlání přijetí nejdůležitějších složek potřebných k rozvoji Kundalíní, kdy obratel po obratli, tato hadí síla roste. Učíme se důvěřovat lásce, vlastní víře. Očekávat cokoliv, není alfou, ale s vysokou pravděpodobností se během této očistné procedury setkáte s benefity, jako například jasná mysl, úspěch, radost, také hojnost, pozornost, vitalita, nezávislost, oproštění od předsudkú a mnoho jiného. Před tím, než Posvátná sexualita daruje své nejchutnější ovoce, udržením rovnováhy před zrázem na vrcholu hory (odkud samozřejmě dohlédneme nejdále), vyžádá si úplnou nahotu. Vaši i partnerovu. Trénink a trpělivost. A to v tom pravém slova smyslu. Vyžaduje ukázat se a poznat ve všech barvách. Přirozeně z vás dostane všechny "kabáty". A to není nikdy nikomu příjemné. Zvlášť, když partner vynáší na světlo to, čeho se on sám děsí nejvíce. Ale kde je láska, tam se strach vytratí. Připraví nás na cestu, ve které budeme při plném vědomí přijímat esenci, protože přijetí vyšších záměrů, potřebuje úplnou pozornost, očištěnou od různých pudů, nevědomých manipulací nebo karmických zatížení. Proto je vhodné upozornit na opatrnost, s kým během očistce sdílíme naše intimní energie. Hadí energie může stoupat i klesat. Podle toho, čím konáme. Zda láskou nebo egem. Jestli chceme přetransformovat to tmavé na bílou zář, nebo se máme poučit, že to jde i naopak. Když se pár sexuálně sjednotí, aby pracoval ve své Svaté Práci, je ideální, když si na takovou oslavu nachystají patřičný prostor. Čistý pokoj, postel posetá lupy květů, v záři plápolajících svíček s nádechem aromatického oleje. Můžou být přizvaní k tomuto svatému oslavnému obřadu i, ale jenom jedině, Vaši Astrální průvodci. Nezanedbat by se nemělo dlouhé líbání, nechat procitnout každou buňku na vaší pokožce a věnovat jí patřičnou pozornost. Po uvítacím ceremoniálu, který trvá dle libosti, pak muž, sedící ku příkladu se zkříženýma nohama v orientálním stylu vstupuje se ženou do pohlavního styku. Žena mu sedí na nohou a její nohama obepíná mužův pás. Je zřejmé, že žena tímto způsobem absorbuje lignam tím, že sedí na muži. A tak jsou, muž a žena, sexuálně spojení. Za záři propojených čaker a tryskajícího světla jemně purpurové barvy pár zůstává v tomto stavu. Pohyby jsou pouze minimální a pouze tehdy a tolik, aby se udržoval Svatý oheň v bezpečí. V těchto chvílích se oba, muž i žena, nacházejí ve stavu extáze. A tak se, tímto způsobem, pár hluboko zamiluje. Tvůrčí energie pak vítězně stoupají přes své kanálky v páteři, do kalichu lotosového květu. ...Takže odpověď na otázku, zda vědomé milování lze nazvat vztahem, je jasná.Ano.Je vztahem. Ale v prvním řadě, vztahem k vědomé volbě poznání sebe sama. Autor článku: Suny Vendula Kociánová: Co dělají holky za chyby při navazování vztahů? )
Karma je kolo příčin a následků. Je to přírodní způsob pochopení, jak naše činy ovlivňují druhé lidi. A to v dobrém i ve zlém. Karma je vyšší škola života. Dobré karmě máme ve zvyku říkat štěstí. Mnoho lidí si vůbec neuvědomuje, že se v takovém případě jedná o karmické odměny. Ty jsou pokaždé spojené s lidmi, věcmi a situacemi, které nám nosí radost. Každá radost i dárek je vždycky odměna. Je vhodné takové energie dobré karmy podporovat. To se dělá vděčností, protože ta posiluje energii odměny. A úplně paradoxně je vděčnost i způsob k vyřešení té negativní karmy. Nemáme děkovat za to zlé, co se nám děje. Máme děkovat za to dobré, co z toho vznikne a co si uvědomíme. Principem smyslu života je evoluce. A to se týká hlavně duše. Duše se má vyvíjet k dokonalosti. Vrcholem, kdy se člověk přestane znovuzrozovat je moment, když duše dosáhne božské podstaty. Proto se Bůh už nerodí. Je plně vyvinutý a v dokonalosti. Když je duše dokonalá, tak splyne s božskou podstatou. Ona se sjednotí s Bohem v jednotu. To, co nazýváme Bohem nebo ještě lépe „Stvořitelem všeho, co jest“ v sobě obsahuje všechny možné i nemožné lidské životní zkušenosti. Proto je také vševědoucí, protože jako duše, z kterých se skládá, už všechno zažil. Každý člověk a jeho duch je součást boží podstaty, akorát nevyvinutý. Na svém vývoji pracujeme všechny životy (reinkarnace), které žijeme. Pokud se vám děje něco negativního, tak prvním krokem je potřeba si uvědomit, zda jste příčinou vy sami nebo je příčina vyššího řádu, tedy karmická. Pokud jste se do situace dostali vědomě vlastní liknavostí, nezodpovědností, odmítáním situaci změnit, lpěním, touhou po majetku, žárlivostí apod., tak pak je všechno v pořádku, protože máte možnost a moc to zase změnit. O karmu se nejedná. Nesvádějte to, prosím, na ni. Změňte svůj život a bude všechno v pořádku. Kdo si stále vybírá špatné partnerky/partnery, není to obvykle karma. Kdo bojuje s financemi, protože není finančně gramotný, není to karma. Naučte se žít a bude všechno v pořádku. V momentě, kdy se však dostáváte do úplně zvláštní situace, v které máte pocit, že je jakoby řízená, tak to jste v kruhu karmy. Prostě se to najednou stalo. Puf a bylo to. Ani nevíte jak. Prvním krokem je zůstat v klidu a ve smíření. Druhým krokem je najít ponaučení z té situace. Třetím krokem je najít dobro v tom, co se děje. Čtvrtým krokem jsou změny. Pátým krokem je odpuštění. Šestým krokem je vděčnost. Sedmým krokem je prozíravost. Pokud se tedy točíte v kruhu negativní karmy, tak je potřeba hlavně se uklidnit. Smiřte se s tou situací. Taková ona prostě je. Není to trest. Je to vývoj vaší duše. Hlavně klid, on se svět nezboří. No jednou možná ano, ale určitě ne kvůli té vaší záležitosti. Začněte, co nejdříve hledat ponaučení. Co vás ta situace učí? Až budete znát odpověď na tu otázku, tak následně stačí najít dobro v té situaci. Dobro pro vaši duši. Je to stále z pohledu vývoje duše směr k dokonalosti a čistotě. Následuje změna vašeho života, životního postoje, hodnot a chování. Fuj změny, že? To je ta nejtěžší část na karmě. Bez změn v životě se neuzavře ani karmický kruh. Ruku v ruce přichází odpuštění a v těsném závěsu vděčnost, protože je vše správně. Konečně to všechno i pochopíte. A proč je posledním krokem prozíravost? Protože i když karmu vyřešíte, tak všechny události a situace se stále v životě i nadále opakují. Neztratí se z této planety (tedy aspoň ne do doby transformace na 5D). Vyřešená karma znamená, že když se podobná situace vyskytne ve vašem životě, tak buď do ní nevstoupíte (tzv. jen ji uvidíte) nebo tou situací projdete absolutně hravě, radostně a bez negativních následků. Prozíravost vás bezpečně provede jednotlivými kroky při opakující se události. Už mě asi trochu znáte. Miluji názorné příklady. Tak asi už tušíte, že sem zase nějaký napíšu. Paní H. se dostala do finančních problémů a potencionálně hrozící exekuce. Bylo to opravdu jako když se zvedne vichr a než se nadála, tak v tom lítala. První bylo zjištění, jak je na tom s finanční gramotností. Neměla žádné věci na dluh, vše poctivě platila do data splatnosti a ani neměla žádné půjčky. Za svůj život více měně neznala, co znamená upomínka za nezaplacení. Vždy si kupovala jenom to, na co měla vyděláno nebo ušetřeno. Tedy žádné dluhy a finančně podle popisu byla gramotná velice dobře. No dluh to byl za manžela. Nejprve se tedy uklidnila a smířila se s tím. Tak budou mít méně financí, ale přežijí. Když bude včas jednat, tak se do exekuce nedostane. Když situaci přijala, začala hledat ponaučení. Nechtěla platit dluhy svého muže i když se jednalo o společný majetek. Její problém spočíval v tom, že měla strach z dluhů. Její finanční gramotnost byla správě, ale měla karmický podtext. I když o něm na podvědomé úrovni zjevně tušila (proto žádné dluhy ani půjčky), nedalo se to mu prostě vyhnout. Puf a najednou karma stejně přišla, aby mohla její duše růst a našla si své ponaučení. V jejím případě to byl postoj k financím, že ona není pokladničkou pro druhé. Ze své hojnosti může vždy dávat peníze s láskou druhým lidem. Pro vysvětlení se jednalo z regresního zjištění příčiny o to, že pohrdala chudáky v minulém životě a nechtěla jim dát ani groš. Nebude živit cizí lidi. To byla její hlavní myšlenka platná z minulosti, a i v tomto životě. Změna tedy bude spočívat v její hojnosti a podělení se o své zdroje s druhými lidmi. Odpustila manželovi a stala se vděčnou za tuto zkušenost. Místo spořivky se změnila v ženu plné hojnosti. A překvapivě má stále dostatek i přes tu finanční zátěž, která se jí stala. Prozíravě dělá to, že když platí jakoukoliv částku, tak si u toho říká větu: „Ať tyto peníze přinesou příjemci štěstí.“ Toto požehnání nosí štěstí jí i tomu komu platí. A když váhá, zda má něco zaplatit, tak ví, že to stejně přinese štěstí. Pokud budou existovat peníze, tak placení čehokoliv se totiž už do zbytku životu nevyhne. Ale je to pro ni najednou štěstím. Jenom pro zopakování. Toto je 7 kroků k vyřešení karmy: 1.Klid a smíření (se situací). 2.Ponaučení (pochopení příčiny). 3.Dobro (z pohledu vývoje vaší duše). 4.Změna (rozpuštění karmy). 5.Odpuštění (energetické vyrovnání). 6.Vděčnost (podpora dobré karmy, která z toho plyne). 7.Prozíravost (vnitřní nastavení a postoj pro opakující se události v životě). Přeji vám hodně štěstí, radosti, klidu a míru v duši. Karma je zdarma, ale současně je nejdražším učením duše. Vždy si uvědomujte důsledky svých činů a chovejte se prozíravě. Autor článku: Alexandr Tóth http://www.alexandrtoth.cz Řídím se pravidlem, že vždy existuje řešení. Někdy změna přijde, když se podíváte na věc z jiné strany, jindy je potřeba přestat na něčem lpět a velice často stačí jenom změnit svoje omezení, které Vás zastavuje od dosažení toho, co si tak přejete. Jestli chcete, tak můžeme spolu najít řešení té Vaší situace a změnit Vám konečně život k lepšímu. Koučink a terapie, pro mě není povolání, je to můj životní styl. Simona Lásková - energie sfingy, regresní terapie a předávání vzkazů duší )
Když jsem ve svých 21 létech dostala knihu Tajemství od své sestry, po přečtení jsem si říkala, že teď už se mi snad splní úplně vše a hned na druhý den ráno. Zrovna jsem se vrátila po dvou létech ze Španělska, kde jsem žila. A to byl vlastně sen, který jsem si velmi obdobným způsobem přitáhla do života a naplnila tak svůj záměr cca z 80%.Něco se cestou změnilo a už to nebylo pro mě důležité (respektive bylo to přání lidí z mého okolí) a zbylé procento jsem jaksi odsunula na dobu neurčitou nebo jednoduše řečeno jsem zapomněla na část svého snu.Vzhledem k tomu, že sny ze srdce, ač už je uložíme jakkoli hluboko, se jednoho krásného dne splní, je tento článek více než na místě, protože před pár měsíci se mi těch posledních pár procent naplnilo :).Co se však změnilo od doby, kdy jsem si záměry a přání začala psát? A proč, zvláště na začátku pomáhá tak prostá věc jako je napsat si to na papír? Pojďme se na to společně mrknout.CO JE TO VLASTNĚ TEN VISIONBOARD?Po přečtení knihy Tajemství jsem si vše začala vizualizovat, ovšem s velkou urputností a lpěním, což samozřejmě nefungovalo. Pak se mi dostala do rukou kniha týkající se zapisování si 21 plánů na papír. Tvoření mi šlo však ztěžka a nedokázala jsem nic kloudně napsat, aby to mělo hlavu a patu.Možná to chtělo čas, možná pochopení a prožitky. Tak nebo tak až po 8 létech jsem konečně s lehkostí začala zapisovat své záměry a ony až s neuvěřitelnou lehkostí vycházely. Jedním ze způsobu byl Visionboard.Je to jakási nástěnka Vašeho ideálního života. Života, ve kterém jste absolutně naplnění, spokojení a žijete své sny každý den. V neposlední řadě pomalu nedokážete dospat dalšího dne, abyste to vše žili.Vzhledem k tomu, že jsem z části velká umělecká duše, tvořit Visionboard bylo pro mě radostí a naplněním. Z ČEHO SE SKLÁDÁ? CO MÁM NA VISIONBOARD NAPSAT NEBO JAK HO VYTVOŘIT?Velmi často se stává, že si zbytečně odpíráme věci, jen z jakési nedůvěry nebo prostých programů, že nemůžeme mít vše, co chceme. Kolikrát jsme to slyšeli, ač už ve škole nebo od rodičů? Je možné, že v tomhle se po generace naši rodiče a prarodiče utvrzovali díky válkám, politické situaci, která panovala až do 89 roku. A tak jako oni, tak i naše generace je chycená v sítích kolektivního návyku, který se pomalu uvolňuje.Je ovšem čas si s plnou platností určit: „Jaký je můj život mých snů?“ Při tvoření Visionbiardu buďte k sobě štědří. Dovolte si napsat, nakreslit nebo nalepit na na tabuli vašeho života vše, co vás jen trochu (nebo i nejvíc) láká. – Dům s bazénem? Kabriolet? Spokojená rodina s 5 dětmi? Skákat padákem? Cestovat do nejzapadlejších míst světa? Svatba na Hawaji? Nezávislá práce? Nekonečná hojnost a dostatek na všech úrovních? Uzdravené vztahy? Každodenní pocit naplnění, radosti a štěstí?Ano, dejte si na Visionboarde vše i když tomu zrovna nevěříte, že právě vám se tohle vše může splnit. Pište vše v přítomném čase, jako byste už ten život žili. CO KDYŽ SI TO ROZMYSLÍM?Základní pravidlo je – doplňujte a měňte dle potřeby. Můj první Visionboard jsem po necelém měsíci vyhodila a udělala si nový. Také jsem ku příkladu zjistila, že současná práce, kterou jsem vždy milovala a vybudovala od píky, v mém ideálním životě nemá místo. I to je v pořádku. I když se přiznám, že jsem byla velmi překvapená :).Současný Visionboard mívám nalepený na stěně, kterou vidím větší část dne (ačkoli někdy je vhodné ho schovat a úplně na něj „zapomenout“). Občas si jen tak k němu sednu a pročítám si, co vše tam mám napsané, co se již naplnilo a co ještě ne. Pokaždé, když narazím na něco, co mi začne rezonovat s nesplněné části, zadám si otázku: „Co mohu pro to teď hned udělat?“Většinou odpověď přichází do tří sekund, nepřemýšlím nad ní a hned si to napíšu do svého sešitu svých záměrů a během nejbližší doby dělám vše pro to, abych to udělala. Někdy přijde odpověď, která na úrovní mé hlavy – mysli se zdá být naprosto od věci, ale víte co? Já to i přes to udělám. Někdy není potřeba rozumět, proč něco děláme, jednoduše to uděláme a pak najednou vidíme – ahaaa takže proto jsem udělala tohle, aby mohlo přijít to další. Současný Visionboard mám více než rok a už se stalo, že mi přišlo něco do života, co nebylo v souladu s tím, co mám na Visionboardu. Díky tomu jsem však zjistila, že to co mám na Visionboardu chci jinak nebo vlastně vůbec – často proto, že prvotní příní přišlo z rozumu, z hlavy. A tak si vždy poděkuji a proškrtám nebo zaměním.– Krásným příkladem je, když jsem si psala svého ideálního partnera pro mě. Samozřejmě vše v přítomném čase jako bych už s ním byla. Na otázku odkud pochází jsem odpověděla z Čech a mluví plynule česky. Především jsem se chtěla vyhnout tomu, aby nemluvil cizími jazyky, které jsem ani jeden neovládala na vysoké úrovni. Jak si s ním budu povídat o vesmíru a zákonech, které tady panují? Jak mu vysvětlím můj pohled na život a na vědomý život, který žiju? A abych se vyhnula všem „problémům“, lípla jsem to do svého seznamu. O tři měsíce později jsem poznala muže, který mluvil poměrně dobře česky, ale stejně jako já si nebyl cizím jazykem jistý. Díky němu jsem pochopila, že jeho rodný jazyk je více než 10 let mým jazykem srdce a co víc? Stát, ze kterého pochází, je stejně dlouho mým životním snem. A co myslíte, že si nepovídáme o tom všem, co jsem psala výše? Ale to víte, že ano a s jakou lehkostí a radostí 🙂 Na celé situaci jsem pochopila, že od začátku jsem na otázku odkud je můj ideální partner odpovídala skrze to, co nechci a skrze svůj strach a tak jsem zvolila z hlavy nejednodušší variantu.PROČ JE TAK ZÁZRAČNÉ SI PSÁT VŠE NA PAPÍR?Dlouho jsem přemýšlela, proč si mám ty věci psát a přát si v přítomném čase, když to vlastně ještě není. Je to velmi prosté. Z fyziologického a neurologického hlediska to co vidíme na papíře, je pro nás jaksi více reálné. Další aspekt je, že při psaní si daleko více uvědomujeme, co a jak chceme. Utříbíme si myšlenky, pocity. Přítomný čas nám pak pomáhá nejen dostat své sny ze srdce do mysli, která píše, ale také naladit se svým pocitem na to co chceme. Vědci zjistili, že pokud je hlava v souladu se srdcem, čili mysl s pocity, tak jen tehdy se nám vše manifestuje v naší realitě. A právě psaním si tak zvyšujeme naladění srdce s hlavou na stejnou vlnu a záměry se tak plní až o 80% více. PÁR RAD NA ZÁVĚR Visionboard si tvořte tak dlouho v čase, jak potřebujete. Nenuťte se ho dokončit ihned. Nechte si místo, abyste mohli případně něco dopsat, dokreslit. Udělejte si ho formou, která odpovídá nejvíce Vám – malujte, pište, lepte, tvořte – udělejte si ho jako technický výkres, z vašich fotek, vystřižený, ručně nebo v PC. Je to jedno. Důležité je, abyste ho cítili vy sami. Je to váš život! Omezení, strachy a nedůvěry nechte stranou. To co chcete, to prostě napište i kdyby se vám měl někdo vysmát – třeba právě vaše hlava 🙂 A klidně ho ukažte a povyprávějte o něm svým blízkým. Hrajte si! Tak si vytvoříte radostný život. JE TO PRÁCE S NAŠIMI SNY, PŘÁNÍMI A ZÁMĚRY. A TO MĚ BAVÍ! Autorka: Karla Kaja Czechová – lektorka, terapeutka, kouč, redaktorka a spisovatelka - www.zivotvrovnovaze.cz Jmenuji se Karla Czechová a skončila jsem třetí dekádu svého života. Dlouho jsem ve svém životě létala nahoru a dolů. V dubnu 2013 jsem se rozhodla z horské dráhy vystoupit a vytvořit si vlastní cestu, dle svých přání, dle svého srdce. Mým osobním záměrem, který rozvíjím každý den, je žít v každé chvíli svého života své sny. Záměrem mého srdce či duše je inspirovat, motivovat a provázet všechny bytosti k pochopení a uvědomění – ke spokojenému, láskyplnému životu. K životu v rovnováze! Pro naplnění mých záměrů jsem vytvořila projekt Život v rovnováze a jako metodu jsem si vybrala on-line kurzy, meditace, webináře, ale i osobní přednášky, semináře či individuální konzultace. A pro lásku ke knihám a k psaní publikuji články o osobním rozvoji na svém blogu, píši knihy a v neposlední řadě spolupracuji jako redaktorka s časopisem Šifra. )
Již několik měsíců uklízím byt. Postupně třídím věci a nechávám si jen ty, které mě těší. Inspirovala mne také kniha Zázračný úklid od Marie Kondo. Je to proces, ve kterém si uvědomuji svá lpění a ochotu (nebo i neochotu) se vzdávat věcí, které už mi nepřinášejí radost, i když jsou stále funkční a hezké. Prostor kolem mě se stává uspořádanější a volnější a já si uvědomuji, že spolu s očistou vnější se čistí i prostor mých myšlenek. A ta úleva, když vše hned najdu, děti mají každé ráno dostatek oblíbených ponožek:). Již dlouhý čas mne vždy při úklidu přicházelo, že je to s ním stejné jako s procesem, kterým procházíme vnitřně. Do starých měchů nové víno nepatří - promíchalo by se s vínem starým a zkazilo by se. Živá voda potřebuje prostor. Je potřeba se nejdříve trpělivě vzdávat věcí, přesvědčení a návyků, aby se vytvořil prostor pro nové. Možná jdete cestou opačnou - v bytě uklizeno a z mysli vykukují stará přesvědčení, která brání radosti a naplnění. Je jedno kde si uvědomíme, že se máme vzdát starého a udělat prostor pro nové. A stejné je to také s Živým Slovem, které tvoří pro dobro všech zúčastněných - tedy i nás samých. Živé Slovo povstává z Ticha a k Tichu, které je hluboko v našem srdci se dostaneme jen trpělivým vzdáváním se všeho co nám již posloužilo. Všech přesvědčení o vlastní nedostatečnosti, důležitosti, velikosti a malosti. Až když se zbavíme všech nefunkčních vysavačů, šatů které již léta neoblékáme a starých záznamů mysli - najdeme poklad pokladů - Ticho, ze kterého vše povstává. Pak budeme mluvit jen tehdy když mluvit máme a naše Slovo bude mít sílu Života. Takové Slovo proměňuje a léčí. Nás samotné především. Protože ke komu naše Slova směřují nejčastěji? Všimli jste si někdy jaká slova používáte ve vztahu k sobě? Moje nabídka pro vás pro tento týden: Zkuste si tento týden uvědomovat vaše slova. Uvědomovat si co říkáte sami sobě - potichu i nahlas. Co říkáte okolí. I myšlenka se skládá ze slov… Co tvořím? Čeho se mohu vzdát? A pak se nefunkčních slov a myšlenek vzdávejte - třeba při mytí nádobí:). Oslovuje Vás toto téma stejně jako mě? Požehnané dny všem:) Lucie Více info na www.luciemeskanova.cz Tento článek poskytla osobně pro server Příznaky transformace autorka článku. Jeho šíření je možné pouze s jejím souhlasem! Kopírování tohoto článku z našeho webu je zakázáno. Chcete-li jej zveřejnit na svém webu, získejte si souhlas autora. Ke sdílení článku na sociálních sítích využijte výše uvedené tlačítko sdílet. Děkujeme. )
Naše životy jsou ve velké míře hlavně o vztazích. Ať už jsou to vztahy s druhými lidmi, nebo náš vztah, který máme sami k sobě. Mnoho o nich bylo napsáno a mohlo by se psát do nekonečna. Zdravé vztahy jsou totiž jedním ze základů našeho šťastného a naplněného žití a bytí vůbec. Ráda bych mluvila o (ne)připoutanosti. Vyrostla jsem v rodině, kde harmonické vztahy chyběly. Mezi prarodiči, mezi rodiči, mezi rodiči a dětmi. Komplikovaný vztah s matkou způsobil, že jsem se až chorobně navázala na vlastního otce a na jeho bezmezné podpoře, opoře a přítomnosti jsem byla zcela závislá. Co jsem neměla vyřešeno ve své původní rodině, jsem poté přenášela i do vlastních vztahů s muži. Na každém z nich jsem lpěla a neuměla si představit život o samotě. Se svým posledním mužem, který se stal mým manželem, jsme strávili ve vztahu dlouhých deset let. Mnohé jsme spolu prožili a za mnohé jsem mu byla a stále jsem vděčná. Milovala jsem ho celou hloubkou svého srdce, podporovala ho a byl pro mě snad jakýmsi polobohem. Přála jsem si s ním trávit téměř veškerý svůj čas a své zájmy a koníčky jsem odsouvala do pozadí. Náš vztah nevydržel a když se dnes ohlédnu zpátky, vidím, v jaké veliké iluzi jsem žila. Jak nesamostatná, psychicky závislá a slabá jsem byla. Jeho odchod mě mnohému naučil, uvědomila jsem si, jak obrovsky silná jsem. Pozoruji, že zvládám vše i bez jeho přítomnosti. Nic není problémem a vše je snazší a radostnější, než se mi kdy zdálo. Muž, který pro mě tolik znamenal, na kterém jsem obdivovala tolik věcí, najednou ze svého piedestalu sestoupil a v mých očích už konečně nestojí v oslnivém světle, ale je normálním člověkem, kterým bezesporu je a vždy byl. Není a nikdy nebyl nikým výjimečným. Byl člověkem jako každý jiný, se svými temnými i světlými stránkami. To jen já ve své nekonečné lásce jsem v něm viděla někoho, kým ve skutečnosti nebyl. Samu sebe jsem postavila do jeho stínu a myslela si, že jsem méně dobrá, méně schopná, méně všechno. Jaký omyl to byl! Jak málo jsem si sebe vážila, jak malou hodnotu jsem sama sobě přisuzovala, jak moc jsem se podcenila! Co sami sobě jsme vše schopni způsobit! Největšími nepřáteli jsme pro sebe vždy a pouze my sami! Když se podíváme kolem sebe, spousta vztahů není zdravých. Mluvíme-li o závislosti, připoutanosti, je kolem nás tolik případů, kdy si partneři navzájem nedají vydechnout. Svazují toho druhého různými požadavky, často časovými – trávit spolu veškerý čas. Svazují se požadavky typu ultimáta, kdy dávají na výběr, zda jsou pro partnery přednější oni, nebo jejich zájmy. Příkladů by mohlo být nesčetně. Jak obrovské chyby to jsou! Základem všeho je si uvědomit, že každý jsme zde na Zemi sám za sebe. Nemáme právo kohokoli vázat, kohokoli vlastnit, komukoli zasahovat do života. Ano, staneme-li se jednou partnery, je potřeba své životy a náplň svých životů společně sladit, ovšem musí to být vždy s respektem k osobnímu prostoru a potřebám druhého. Nebude-li náš partner šťastný a naplněný, nikdy nemůže štěstí a naplnění poskytnout ani nám! Nemám-li já sama dost, nemohu dávat dost ani ostatním! Je potřeba si budovat svůj vlastní prostor, svůj vlastní svět. Naučit se být v tom světě sám a užívat si svou samotu, čas jen pro sebe. Čerpat do svého nitra vše, co potřebujeme k tomu, abychom byli vnitřně spokojeni a jsme-li, pak se s láskou a jako mnohem lepší partneři můžeme vrátit zpět k milovanému člověku. Není to prospěšné jen proto, že sami sobě i tomu druhému poskytujeme dostatek svobody a volnosti, je to dobré i proto, že ztratíme-li milovanou bytost, ať už z jakéhokoli důvodu, nezasáhne nás ztráta tak obrovským způsobem. Vždy to bude rána, ale naše regenerace bude mnohem snadnější a rychlejší, protože budeme umět žít sami, budeme mít své zájmy a činnosti, které nám působí hlubokou radost a uspokojení. Už budeme vědět, jak na to a postupem času se k tomuto způsobu trávení svého volného času opět vrátíme. Dnes, kdyby mi někdo dal tu možnost, vrátit se zpět v čase do dne, kdy bych mohla ovlivnit, co se v mém životě uděje, nechala bych svého muže odejít i podruhé. Po prvotních těžkých týdnech jsem v sobě objevila sílu, kterou jsem vždy věděla, že mám, ale dlouhá léta nedostala příležitost se projevit. Jsem nesmírně vděčná Osudu, že mě vede tímto směrem, protože mi dal uskutečnit mnohé věci a mnohá přání, která vždy zůstávala jen pouhými přáními nebo představami. Má odvěká noční můra, že budu někdy sama, se naplnila a stala se největším požehnáním, jakého se mi mohlo dostat! Dokáži žít sama, věnuji se sama sobě, všemu, co mě baví, co mě naplňuje, objevuji nové věci, v samotě a tichu pokaždé nacházím své skutečné Já, což nám nikdy život v hluku a společnosti nemůže poskytnout! Užívám si života, raduji se z něj a ze všech krás, které nám nabízí. Stačí jen pohlédnout z okna na stromy, nebe, zpívající ptáky, slunce… Prožívám teď nejkrásnější a nejsilnější obodobí, jaké jsem kdy měla příležitost prožít a uskutečňuji postupně vše, co jsem vždy chtěla. A jedním z přání, které jsem si právě nyní splnila, je tento článek. Psát. Psát pro vás všechny a mít tu možnost někomu pomoci, možnost ho povzbudit, vykouzlit mu úsměv na tváři, dodat mu jistoty, odvahy, síly a naděje, protože jste všichni natolik silní, abyste dokázali změnit své životy k lepšímu, obrátit je do světla a pozitivity! Často se lidé kritizují a pohlížejí na sebe v nepříliš lichotivých barvách, ale je to pouze řeč vaší mysli, neodráží to onu absolutní skutečnost a pravdivost o vás samých. Už jen to, že žijete v tomto světě, to, že jste to nevzdali, že každý den čelíte všemu, čím nás život obdařuje i školí, je projevem nesmírné vůle a odhodlání. Teď už jen obrátit svou tvář ke slunci, poděkovat za vše, co z nás udělalo tak zkušené bytosti a dovedlo k mnohým poznáním, a nechat se vést. Pokoušejte se o nepřipoutanost, samostatnost, nezávislost, svobodu, volnost a budování si vlastního prostoru a vlastního světa! Ne jako ochrannou zeď před bolestí, ale z čisté radosti, úcty a lásky sami k sobě jako chrám pro své Já! Nebudete nikdy víc šťastní, naplnění a radostní jako sami v sobě! Hodně štěstí vám všem! Mějte požehnané dny, s láskou Terka*AKY Autorka článku: Tereza Krylová Od dětství jsem se cítila jiná než ostatní, měla svůj vlastní vnitřní svět a hluboké propojení s Božstvím, které se tím více zintenzivnilo mými těžkými životními zkouškami. Zcela jsem se obrátila na duchovní cestu. Svůj život si neumím představit bez moudrosti knih. Mým cílem je duchovní růst, zdokonalování se ve všech aspektech života v nejlepší možnou verzi sebe samé, v naplnění svého Poslání, harmonizaci, dosažení trvalého štěstí, bezpodmínečné lásky a vnitřní svobody. Zajímám se o psychologii, filosofii, náboženství, esoteriku a cvičím Atma Kriya Yogu. )
Člověk s nízkým sebevědomím neumí ocenit sám sebe. Není si vědom svojí ceny a kvality. Každý člověk je však jedinečný originál. Každý z nás má vysokou a skutečně významnou hodnotu pro tento svět. Schopnost uvědomit si a nastavit vlastní hodnotu vzniká v dětství, kdy rodiče oceňují, přeceňují nebo právě naopak znehodnocují výsledky činností dítěte. Současně s tím se pojí i citové vydírání v oblasti kdo koho a za co bude mít rád. Určitě ty věty znáte: -Z tebe nic nebude. Jsi nešikovný/á.-Zpíváš jako vrána. Raději mlč. Kdo to má poslouchat?-Na co sáhneš, to rozbiješ. Nemehlo.-Když to neuděláš, nebudu tě mít ráda (říkávají občas maminky).-Pokud ti aspoň trochu na mě záleží, tak to uděláš.-Nebreč nebo ti jednu fláku, abys měl/a důvod.-Na to jsi ještě malý/á.-Dokud to nesníš, tak nedostaneš zákusek po jídle.-Nech mě být na pokoji.-Počkej až přijde táta domů.-Buď hodná holka/kluk a poslouchej. A to všechno Vám snižuje hodnotu + sebevědomí a klade nad Vás ty druhé. Naučili jste se oceňovat vědomím, že nic neumíte a nedokážete a pokud chcete lásku, tak tu si ji musíte zasloužit.Musím Vám říct pravdu. To, co říkali rodiče, pravda nebyla! Oni Vás srovnávali se svými zkušenosti, se svými touhami, se svými přáními a nedostatky. Někteří Vás i manipulovali, aby měli klid, protože výchovu nezvládali.Je na čase to změnit, že? -Uvědomte si svou hodnotu a nesrovnávejte se při tom s druhými lidmi.-Jste opravdu dobří a každá chyba, kterou uděláte je příležitost k rozvoji. Je to ponaučení.-Není důvod mít strach projevit se. Ty druhé lidi stejně zajímá úplně něco jiného, než si skutečně myslíte.-Když opakujete svůj požadavek, tak to není egoismus v případě, že to není na úkor druhých.Pro uvědomění je potřeba zaměřit se na své pocity. Pokud něco děláte ze strachu, z obavy ze ztráty lásky či přátelství, tak tím potvrzujete a současně snižujete vlastní sebe hodnotu a sebevědomí. Tímto způsobem se nikdy neuzdravíte. Vždy si uvědomte, zda to, co po Vás chce druhý člověk nebo to, co chcete vy sami pro sebe, náhodou nemá v pozadí negativní emoci. V takový okamžik se propojte se svým srdcem. Prostě přeneste pozornost do místa, kde máte srdce. Následně si představte kouli zářivého čistého světla. Jako malé slunce nad Vámi. A nechte, ať to zářivé čisté slunce svítí do Vašeho srdce. Když se srdce také rozzáří, tak pomocí vědomého záměru (soustředěné myšlenky) si řekněte, co chcete vyzařovat. Jakou vibraci chcete v té chvíli mít. Bojíte se? Chtějte vibraci odvahy. Myslíte si, že to nedokážete. Chtějte vibraci jistoty, že to zvládnete. A následně prociťte tuto vibraci ve Vašem srdci. Ona se prozáří do celého Vašeho těla, a hlavně do vědomí. A ještě jsem pro Vás připravil meditaci "Zlatý květ Sebevědomí" pro uzdravení vnímání Vaší sebe hodnoty a zvýšení sebevědomí. Meditace aktivuje zdroje ve Vašem podvědomí.Můžete si ji poslechnout na Youtube https://youtu.be/u2uNB8M4luA nebo si ji zdarma stáhnout do PC či mobilu z mých webových stránek jako MP3 nahrávku http://www.alexandrtoth.cz/zlaty-kvet-sebevedomi a poslouchat kdykoliv budete chtít. Autor článku: Alexandr Tóth http://www.alexandrtoth.cz Řídím se pravidlem, že vždy existuje řešení. Někdy změna přijde, když se podíváte na věc z jiné strany, jindy je potřeba přestat na něčem lpět a velice často stačí jenom změnit svoje omezení, které Vás zastavuje od dosažení toho, co si tak přejete. Jestli chcete, tak můžeme spolu najít řešení té Vaší situace a změnit Vám konečně život k lepšímu. Koučink a terapie, pro mě není povolání, je to můj životní styl. )
Přátelé, co nám ukazuje současná situace v politice, nejen v ČR?Záměrem tohoto článku je nabídnout můj pohled na skryté souvislosti možného prožívání a cítění některých z nás, nikoli politická ani sociální analýza. Z individuálních prací s lidmi i ze své vlastní cesty vím, že každý z nás jednou dojde k uvědomění, že své stíny, strachy a vnitřní postavy, které nenávidí, nechce a nesnáší, tím více sílí, čím více se od nich odtahuje. Čím více zavírám dveře a oči před svými vlastnostmi, strachy a obavami, tím více na mne v mém každodenním prožívání, skrze události vnějšího světa nebo skrze lidí v mém okolí útočí až nakonec nevidím kolem sebe nic jiného. Protože každé nepřijetí toho co mi do života vchází je hluboké nepochopení zákonů života a pýcha. A pýcha jak známo, předchází pád. V čem je v tomto světle stejná současná politická situace nejen v ČR? Zdá se, že „slušný člověk" je obklopen „zloduchy" a za žádnou cenu s nimi nechce mít nic společného. Výsledek je, že „zloduch" na nás číhá na každém kroku a jeden takový nám předsedá v Parlamentu. Nyní jsme ve fázi boje a agrese. „Zničíme toho zloducha!". „S něčím tak odporným nechceme mít nic společného!" Funguje to? Samozřejmě, že nefunguje a jediné co tento postoj vyvolá je daleko větší útok „těch zlých". Ve finále to bývá taková mela, že „slušní lidé" se chovají úplně stejně jako „zloduši". Doufejme, že tak daleko se u nás nedostaneme. Takhle totiž vznikají války. Vše v životě se děje pro něco a i tato situace nás vyzývá k tomu, abychom složili zbraně (těmi jsou naše agrese a neochota spolu mluvit) a uvědomili si, že si všichni vzájemně zrcadlíme to, co v sobě nepřijímáme. Ano, každý má v sobě „zloducha" a každý má v sobě „slušného", a když jdeme za tyto dvě nálepky, teprve tam, hluboko v srdci, se dotkneme laskavé moudrosti, ze které jediné můžeme společně tvořit pro dobro všech. Že je to příliš odtržené od reality? Že se musíme zlu postavit? Že se nesmíme nechat? Ne, od reality to nejen, že není odtržené, ale navíc nám výše uvedené skutečnosti každodenní život denně servíruje až pod nos. Jsme to my, komu se to vše děje. Ať už na jevišti domácím nebo politickém. A proto stojí za to se ptát : „K čemu nám tato situace slouží?"Zpět k výše nastoleným úvahám, že se musíme postavit zlu a nesmíme se nechat. V tomto bodě dochází často k nepochopení. Uvedu znovu příklad z našeho vnitřního prožívání, protože ve světě politickém námi v současnosti cloumají emoce. Příkladem budiž člověk, který byl část svého života prospěchář (a může to být jen náznak a nemusí si na to pamatovat – zde pro příklad uvádím velmi viditelně), který klamal svou rodinu, ženu, možná tak trochu okradl svého kamaráda v podnikání, nepřijímal odpovědnost za svůj život. V nějaké fázi života se skrze svou silnou vůli těmto svým stínům a tendencím vymezil, uvědomil si, že to jak se choval nebylo správné a nyní žije život „slušného člověka". Najednou mu do života přijde nevěra jeho ženy, okrade ho společník, ke kterému byl vždy štědrý nebo přijde o práci. Začne se bát. „Děje se něco strašného! Jak mu to mohli ti „zloduši" udělat! Tohle si v žádném případě nenechám líbit! Já, takový slušný člověk!" Možná ženu opustí, nebo ona jeho. Se společníkem se rozejde, práci najde jinou. Jestli-že se však neobejme se svým, hluboko vytěsněným stínem, život mu brzy přivede podobnou situaci. Proč? Aby si uvědomil, že jediná cesta je přijmout, obejmout každou svou část. I ty kterým jsme dali nálepku „zlé". A jak se takové „objímání vnitřního ďábla" dělá? Náš člověk si může vzpomenout na sebe před lety a odpustí své ženě i sobě. A je lhostejné zda spolu zůstanou nebo se rozejdou. Vzpomene na své prospěchářství a odpustí sám sobě a tím i svému společníkovi. A je-li v energii smíření, tak jeho slova, která řekne svému společníkovi (a odpovědnost, kterou od něho požaduje, aby ze svého konání vyvodil) mají také svou patřičnou váhu a jsou slyšena. Není již v zajetí koloběhu oběť - viník. Tyto polarity se v nás stále mění, dokud z této hry - skrze smíření - nevystoupíme. A uvědomí si, že i kdyby mu život přinesl něco „co nikdy nikomu neudělal", bude v důvěře, že i toto je jeho součástí a odpustí sobě i druhému člověku. Bert Hellinger, zakladatel rodinných konstelací, nabídl jednu hluboce pravdivou myšlenku: „Nejkrutější lidé, jsou ti nevinní." Proto v moudrém společenství vždy naslouchají svým stařešinům, protože ti mají větší předpoklad k tomu, že je život zavedl na nějaké to scestí, kde o svou nevinnost přišli a skrze uvědomění a obejmutí „svých vnitřních ďáblů", se stali pokornějšími a jen tak snadno nepodléhají pokušení druhé soudit. Byli ochotní se „umazat životem" a pak si uvědomili, že žádná špína neexistuje. Dobrá, ale znamená to tedy, že nemáme poukazovat na zlo? Ne. Naopak máme dát jasně najevo čemu svou sílu dáme a co nepodpoříme. Smysl to má však až tehdy, když tak činíme bez soudu a agrese. Když moudrost a láska vládne i naším obranným postojem, každým ne a každým ano. A pak se mohou dít zázraky. Pak totiž umíme v klidu vyslechnout člověka, který stojí před námi a podpořit ho v tom co nám smysl dává a klidně říci ne, tomu co nám smysl nedává. Pak už neřekneme, že s někým mluvit z principu nebudeme, protože víme, že i on je součástí celku. Vlastně stále mluvíme, skrze druhé, jen sami se sebou. Pak se přestaneme bát a uvědomíme si, že jedině spojíme-li se v moudrosti za osobností svou a druhého člověka, jsme schopni si skutečně bez soudů naslouchat a spolupracovat. Až v tomto místě setkání nám začíná skutečně jít o společnou věc. Kéž se tak stane v každém z nás a tím umožníme, aby se tak mohlo stát i na poli péče o náš společný prostor, kterému říkáme politika. Autorka článku: Lucie Meškanová https://www.hnuticesta.cz Jsme normální lidé, jako vy. Roky jsme jako občanští aktivisté bojovali proti různým nešvarům ve společnosti, proti libovůli politiků a zastupitelů, či proti postupnému oklešťování osobních svobod. Demonstrovali jsme, sepisovali petice, protestovali. Většinou to však byl marný boj... Jako jediné další ústavně konformní řešení tedy bylo rozhodnutí vstoupit do politiky. Otázkou bylo, jestli dělat osobní kompromisy a podpořit některou ze stávajících stran. Protože jsme však chtěli jít jinou cestou a bylo nás dost podobně smýšlejících, rozhodli jsme se založit toto hnutí. )
Jak využívat energii pyramid v běžném životě?Jako návštěvníci festivalu Miluj svůj život jste nejspíš překročili školní vysvětlení pyramid jako hrobek rozmarných faraónů a třeba jste shlédli některá z mnohých videí na YouTube hledajících odpovědi na to, kým, jak a proč byly starověké pyramidy ve skutečnosti stavěny. Nejdůležitější otázkou je samozřejmě proč: k čemu pyramidy sloužily? Protože tuto otázku si můžeme položit i takto: mohou pyramidy nějak sloužit i dnes nám? Za posledních 40 let prokázaly stovky pokusů a výzkumů s pyramidami, že v nich skutečně vzniká jakási silná energie. Jak přesně vzniká a co je to za energii, je předmětem mnoha různých teorií. Důležité je, že tato energie má pozitivní vliv na život. Podporuje vše živé a brání hnití a rozkladu. A právě to je funkce pyramidy, kterou můžeme my dnes využívat. LéčeníPyramidy obnovují schopnost organismu se uzdravit vlastními silami tím, že dodávají organismu energii v takových frekvencích a v takové intenzitě, která eliminuje energie způsobující nemoci. Český léčitel Jiří Janča psal o schopnostech pyramid vyléčit lidi s infekčními chorobami a zastavit rozpad rakovinné tkáně. Důvodem je to, že v pyramidě vzniká sterilní prostředí a zastavují se zde hnilobné a rozkladné bakteriální procesy. Indický léčitel Kirti Betai vyléčil pomocí pyramidální energie tisíce lidí. Pozitivní vliv pyramid na člověka opakovaně zdokumentovali ruští vědci pomocí fotografií aury takzvaným GDV/EPC přístrojem profesora K. G. Korotkova. Snímky aury před pobytem v pyramidě a po něm vždy ukazují výrazné scelení a posílení aury člověka.MeditaceZmíněných vlivů pyramid na člověka si byl vědom i indický mystik a učitel Osho, který viděl v pyramidách potenciál k výraznému prodloužení i zkvalitnění života lidí. Svým žákům doporučoval každý den meditovat v pyramidě a sám jich nechal ve svém centru v indické Puně několik postavit. Biofyzik a archeolog John DeSalvo prováděl opakované pokusy s meditujícími osobami, na které shora spouštěl pyramidy bez toho, aby věděli, kdy a zda vůbec na ně pyramidu spustí. Snímání pomocí EEG ukázalo, že po spuštění pyramidy dojde obvykle do 30-45 vteřin k výraznému posílení alfa a théta mozkových vln, což jsou mozkové frekvence umožňující hluboké zklidnění, meditaci či lucidní snění.ZemědělstvíStejný vliv jako na člověka (a zvířata) mají pyramidy i na rostliny. Proto se pyramidy často používají ve formě pěstebních skleníků nebo se umísťují mezi záhony. V Rusku byl Alexandrem Golodem zdokumentován pokus s uskladněním osiva v pyramidě, které následně na stovkách hektarů vykázalo silnou rezistenci plodin vůči nemocem i suchu a zvýšilo tak výnos.Uchování potravinČasté je také využití pyramid v oblasti uchování a zrání potravin. Mumifikační schopnost pyramid je ideální pro sušení a konzervování potravin. Absence hnilobných a rozkladných procesů umožňuje použít pyramidy k podpoře a uchování živých kultur zrajících potravin, jako jsou nejrůznější kvašené potraviny, jogurt nebo víno.Čištění a neutralizaceZ mnoha dalších způsobů využití energie pyramid bych rád zdůraznil čištění a energetizování vody. Pyramidy se osvědčily i tak, že při umístění nad studnu s kontaminovanou či příliš slanou vodou z ní opět udělaly vodu pitnou. Energie pyramid se také používá k neutralizování škodlivé energie typu geopatogenních zón. Na vlastní odpovědnostPokud nejste na tento typ energie zvyklí, nezačínejte tím, že si dáte do pyramidy postel a budete v ní spát. Jedna až dvě hodiny denně pro zdravého člověka stačí. Pamatujte, že pyramida znamená „oheň uvnitř" a každým ohněm se můžete spálit. K pyramidám proto přistupujte s respektem. Na www.studiopyramida.cz najdete další informace o výzkumech a zkušenostech s využitím pyramid, dále přehled veřejně dostupných léčivých pyramid v ČR, nabídku léčení v pyramidě v Praze a eshop s měděnými pyramidami s délkou základny až 5 metrů.Autor článku: Mgr. Tomáš Kramár, DiS.Autor článku bude na toto téma přednášet na Festivalu Miluj svůj život v Praze 27.-29.10.2018.Tento článek může být šířen pouze v nezměněné podobě, včetně jména lektora a této poznámky. )
Strana 14 z 19
Více videí