Nevím, jak to máte vy, ale já se setkávám s lidmi, kteří za mnou chodí, protože mají problém s konflikty ve vztazích, často partnerských. Ptají se mě, jak je možné, že se mají rádi, a přesto neustále trpí vzájemným nepochopením. Tak například, žena je podrážděná nebo smutná. V naší společnosti jsme si zvykli své pocity nálepkovat a hodnotit, a proto podle všeobecných měřítek je tento emoční stav považovaný za nežádoucí. Proč tomu tak je? Protože její chování a nálady jsou nelogické a mužský princip se snaží najít řešení na každý problém v racionální mysli. Takže mužské chápání světa zní: když něco nefunguje, oprav to. Ve fyzické realitě je to velmi užitečná rada, ale co se týká pocitů, je to jen přilévání oleje do ohně. Protože muž nerozumí iracionálním pocitům ženy, snaží se v ní vyvolat pocit, že je něco špatně, že koncept klidného domova byl narušen a tím pádem se žena musí začít chovat jinak, aby bylo zase vše v pořádku. V tu chvíli nastoupí mužské rácio i v ženině mysli, protože žena podle naučených konceptů také své pocity odmítá, a proto hledá omluvu pro své jednání. Tato omluva sice na chvíli upokojí neklidnou mysl, ale nic nevyřeší, naopak někdy ještě celou situaci zhorší. ANI JEDEN Z NICH NENÍ SCHOPEN PŘIJMOUT FAKT, ŽE PROŽÍVAT RŮZNÉ EMOCE V RŮZNÝCH CHVÍLÍCH JE PŘIROZENÉ A ŽE NENÍ DŮVOD, PROČ JE JAKKOLIV HODNOTIT, BOJOVAT PROTI NIM NEBO JE OPRAVOVAT. Pocity se totiž při zdravě přirozeném postoji a prožívání mění samy od sebe, a to během několika vteřin. Pokud je však označíme za nežádoucí, vytváříme ODPOR, který v sobě s každým popřením a potlačením živíme a ten postupně narůstá do gigantických rozměrů. Není to tedy pocit samotný, který je problémem, ale je to odpor k tomuto pocitu, který nám ve skutečnosti přináší utrpení. Odpor se neustále hromadí i tím, že při řešení konfliktu oba partneři zaujmou negativní postoj vůči projevené emoci. Uvedu jeden příklad: Ona se cítí naštvaná a myslí si, že je to tím, že on si jí nevšímá. On se jí zeptá, co se děje, ona mu vyčte, že on tráví moc času v práci. On se cítí zmatený, protože tu práci přece dělá pro celou rodinu a je dotčený, že ona mu to vyčítá. Začne jí vyčítat, že je naštvaná, když on se tak snaží pracovat pro společné dobro. Ona se cítí nepochopená, on se cítí znevážený a je oheň na střeše. Kdybychom neměli potřebu své pocity racionalizovat a vysvětlovat, mohlo vše dopadnout jinak. Ona by řekla, že se cítí osamělá, smutná nebo naštvaná, on by jí prostě objal nebo jí věnovat pozornost do té chvíle, než by se tento pocit proměnil. Díky SOUCITU BEZ POSUZOVÁNÍ, PŘIJETÍM pocitů a bdělé POZORNOSTI získáváme i životní energii, která nám pomáhá při prožívání negativních emocí získávat ODSTUP od dramat, vytvořených naší myslí. Pokud jim věnujeme dostatečnou pozornost bez potřeby analýzy, můžeme zároveň cítit smutek, ale i soucit sami se sebou a přijetí tohoto smutku. Tím tento pocit slábne, až se nakonec přemění v jiný druh energie. Pozornost, přijetí a láska pozvedá vibrace a mění naše pocity z nepříjemných na přijatelné, nebo nás dokonce zavede až do stavu čistého bytí, až za tyto pocity, do stavu prožívání, kde vládne mír a rovnováha. Není jednoduché přijmout tento postoj a učinit z něj návyk. Jsme tak zvyklí svoje emoce racionalizovat, že je prakticky nedokážeme rozlišit od myšlenek. A to je dáno tím, že velkou část své reality prožíváme v mysli, namísto v těle. Přesunout svou pozornost z mysli do těla a sféry prožívání nám umožňuje meditace, cvičení, tanec, hudba nebo jiný druh neintelektuální činnosti. Tím se náš život stane bohatším o prožitky a chudším o koncepty a chybné analýzy. Autorka článku: Radka Svobodová http://www.moje-vztahy.cz/ Jsem lektorkou osobního rozvoje, poradkyní v oblasti partnerských vztahů, zabývám se také transpersonální psychologií, scenar terapií a reflexní terapií. Vystudovala jsem gymnázium, pracovala jako vychovatelka na ZŠ pro neslyšící, poté jsem se vydala na 4 letou pouť po jižní Evropě, kde jsem objevovala svůj vnitřní svět na odlehlých místech ve spojení s přírodou. Meditace, výklad snů a práce s tarotovými symboly pomohly k prohloubení mojí intuice a sebepoznání. Absolvovala jsem řadu kurzů osobního rozvoje (např. kurz komunikace s R. Telvákovou, kurzy dr. Savčenka, holistické workshopy s D. Cadenazzim) a otevřela si v Brně svoji praxi osobního poradenství a scenar terapie. V Brně jsem také navštěvovala kurzy tantry pro ženy a vedla ženské kruhy. Se svým přítelem pořádám v ČR i na Slovensku přednášky a semináře na téma partnerské vztahy a komunikace. Věnuji se tématům emocí, závislostí, strachu, viny, lásky, oběti.Pomáhám lidem hledat nová řešení a úhly pohledu v různých životních situacích. Mám schopnost nahlížet pod povrch a pojmenovat skryté souvislosti. Své klienty vedu do hloubky, do oblasti prožívání emocí a těla, kde díky vědomé přítomnosti dochází k uvolnění zablokovaných pocitů a vzpomínek a k jejich transformaci. Mým cílem je vést klienty k vědomému životu v přítomnosti a vnitřní svobodě. Baví mě objevování souvislostí mezi vnitřním světem lidské mysli a vnější realitou. Miluji zpěv a hraní na hudební nástroje, tanec, malování a přírodu. Společně s přáteli žijeme na středním Slovensku uprostřed přírody, v komunitě zaměřené na rozvoj vědomí. Hraji a zpívám v hudebním seskupení Tóny Brány. )
Láska a žárlivost, tak úzce skloňujeme tyto dva pojmy, aniž bychom si to uvědomovali. Zastáván je názor, že láska souvisí se žárlivostí. Snad asi není od věci vzpomenout přísloví, že kdo nežárlí, ten nemiluje. Ale co tím doopravdy sledujeme? Není to náhodou jakási omluva pro fakt, že sami nedokážeme zpracovat svůj vnitřní pocit méněcennosti? Neomlouváme tím to, že vlastně nejsme sami schopni pracovat s těmi obtěžujícími myšlenkami, které nás napadají při každé příležitosti, kdy nemáme partnera pod kontrolou? „Žárlivost je stav, kdy sami padáme do pocitu, který momentálně nejsme schopni ovládnout.“ Ano, přesně tak, jsme ovládáni myšlenkami, které nad námi mají moc. Sami se dobrovolně necháváme skličovat pocitem, že nemáme věci pod kontrolou. Co z toho plyne? Jsme uvězněni ve své vlastní kleci a dvířka můžeme otevřít jen my sami. Ale jak, když zámek je vně té klece? Pocit sklíčenosti, fyzické tíže a jakési síly, která nás vysává, to jsou ty pocity, kterými nás živí žárlivost. A jak se toto může rovnat lásce? Láska nás podporuje, s láskou rosteme a radujeme se. Cožpak není láska mezi dvěma lidmi právě o dobrovolném sdílení? Tak proč má žárlivost důvod vkrádat se do sladkého bytí, do života mezi dva lidi, kteří se milují? „Žárlivost se vkrádá postupně a zcela neviditelně, je jako kapka jedu, kterou z počátku nepozorujeme a nevěnujeme jí tolik pozornosti.“ Někdy je to pocit, který nám dělá dobře. Ano, v tu chvíli se potvrzuje to pravidlo, že kdo nežárlí, nemiluje. Ten, kdo cítí pozornost, že se někdo o něho zajímá, bojí, vnímá zájem, že někdo o něho stojí. Ale do jaké míry je tento zájem upřímný? Žárlivostí se dostáváme do stavu, který nepřináší nic skvělého. Jen si vzpomeňte, jak se cítíte, když žárlíte. Rovná se tento pocit stavu, který si chcete uchovat? Ve své podstatě jde o pocit, kdy sami ztrácíme kontrolu nad vnímáním hodnoty sami sebe. Dostáváme se do stavu, kdy pochybujeme sami o sobě a to vede k tomu, že se uchylujeme k nižší formě jednání a žárlíme. Žárlivost je snížení sama sebe. V tu chvíli padá vlastní sebeúcta, neboť ten, kdo se nechá ovládat pochybnostmi, nevěří nejen sobě, ale i v lásku svého vztahu. Ze strany partnera tím dostáváme potvrzení, že něco není v pořádku. Proč má důvod žárlit? „Kdo věří, nemá důvodu pochybovat. Kdo věří v sám sebe, nemá důvod hledat něco, co není. Kdo miluje, vidí jasně bez předsudků a pochybností.“ A tímto dostává láska rozměrů, vlastní sebeúcta je ten fakt, s kterým roste šance, a dáváme smysl vztahu. Člověk s vnitřní vírou v sebe nemá důvodu, proč žárlit. Nemá pocit se s někým srovnávat a současně se obávat o to, že by mohl přijít o partnera. Co to ve své podstatě žárlivostí dáváme najevo? Vyjadřujeme strach, že o toho druhého můžeme přijít. Strach ze ztráty. A právě tento strach nás paralyzuje a začínáme ztrácet svoji osobnost a svobodu. „Závoj žárlivosti halí vztah do šedé podoby.“ Sami jsme dobrovolně klesli, abychom ztratili svoji originalitu a vlastní sílu, která nás svedla dohromady. Vztah a láska je infikovaná jedem žárlivosti. Žárlivost je závislost, stav, kdy chceme mít fyzicky pod kontrolou toho druhého. Ale proč? Je to obava z toho, že druhého ztratíme a tím se dostáváme do situace, kdy ztrácíme sami sebe. Svou pozornost věnujeme tomu faktu, že můžeme přijít o lásku. Ale ve své podstatě, kdy jsme ztratili svoji kontrolu nad sebou samým, jak u nás může zůstat láska, kterou jsme měli na začátku? Jedem jménem žárlivost bylo otráveno pouto, které vzniklo ze svobody volby. „Láska je poutem, které se nachází tam, kde je mírumilovnost a odpoutání se od jakékoli formy ovládání.“ Veronika Autorka článku: Veronika Kovářová – koučka a motivační mentorka pro ženy – www.veronika.vision Věnuji se koučinku a motivačnímu mentorinku. Svou přidanou hodnotu vnímám v rozvoji osobnosti tím směrem, kam směřuje niterná část každého z nás, a sice k pocitu celkového vnitřního naplnění. Síla transformačního procesu je výsledkem dlouhodobého a upřímného hledání. Naprosté odevzdání se novému směru je nezbytnou součástí.S ohledem na své nejvyšší hodnoty věnuji prioritně pozornost rovnováze ve svém životě, což mi umožňuje harmonicky propojovat své zájmy v osobním i pracovním životě. Miluji cestování, sdílení zážitků a zkušeností s podobně naladěnými lidmi a vždy vítám možnost, jak se nechat inspirovat či inspirovat druhé. FB page: Veronika Kovarova Sebekoučink Přednáška: Zuzana Hozhoni - KOMUNIKACE S MUŽEM PRO ŽENY )
Přišel mi dotaz: „Dobrý den Helen, podařilo se mi v poslední době třikrát po sobě rozbít zrcadlo a to prý přináší smůlu na sedm let a co já teď s jedním zděděným, jedním koupeným a zpětným zrcátkem u auta? Máte nějaký rituál, postup či kouzlo, abych se další smůle vyhnula?“ Zoufalé paní jsem poradila, aby si vyrobila ze svého rozbitého zrcadla zrcadlo ochranné. Rozbité zrcadlo věštívalo v dřívějších dobách smůlu a neštěstí. To je sice pravda, ale na druhou stranu tato pověra sahá asi ještě dále, než do čtrnáctého století, kdy se začala vyrábět v Benátkách. Výroba byla opředena tajemstvím (znali ji už i Římané v prvním století našeho letopočtu a potom se tajemství na pár set let ztratilo) a proto byla zrcadla bezesporu velmi drahá. Pokud se někomu rozbilo takové hodně drahé zrcadlo byl to v té době opravdivý pech. Když se to povedlo třeba služce, či sluhovi asi to neneslo pěkné důsledky od panstva. Tady bych asi viděla příčinu té pověry. Pro vás dnes, to také znamená obstarání věci nové. Pokud se vám vaše zrcadlo rozbilo a je jedno, jestli bylo zděděné, či nové, nebo na magii, posbírejte všechny kousky. Smeťte opatrně i skelný prach a vše vsypte do průhledné zavařovací sklenice. Obsah pevně uzavřete a utěsněte. Poté sklenici umístěte doma u okna ideálně na jižní straně, nebo tam kde je u vás nejvíce světla. Každičký úlomek vašeho zrcadla bude působit, jako ochranné zrcadlo a smůlu, či negace nevpustí. Takto odrazíte a eliminujete veškeré špatné vlivy, které by k vám mohli z vnějšku proniknout. Vaše Helen Stanku Autorka článku: Helen Stanku http://www.dobrakartarka.cz/ Pocházím ze starobylého rodu, ve kterém nebyla nouze o kartářky, mágy a vědmy. Z rodiny kde se dědí řemeslo, ale především otevřená 7. a 6. čakra. S kartami je dobré se spřátelit. Karty potom oplácejí s láskou a ukazují okolnosti, které se později stanou. „Karty reagují na mne, na moje podvědomí a na energii člověka, jemuž vykládám. Tyto energie jsou proměnlivé, jako všechno kolem nás. Žádný výklad není zbytečný. )
Nestíhám číst nabídky na různé esoterické terapie a zázračné metody k nápravě života. V těchto nabídkách se píše, že nic není problém a vše se samo vyřeší formou zázračné techniky za hodinový poplatek. Moc by se mi taková technika líbila, ale zatím jsem za svou 14-ti letou praxi v terapii nenašel techniku, kde by klient nemusel téměř nic dělat a dlouhodobé potíže by se vyřešily magickými rituály či talismany. Když tak přemýšlím o těch zázračných technikách, nepamatuji si, že bych kdy potkal úspěšného esoterika s uspořádaným rodinným životem, pěkným autem a nádherným domem (několik let jsem se v těchto kruzích pohyboval a nezpochybňuji, že člověk se skládá jak z hmotné, tak i neviditelné, duchovní stránky). Přesto tito lidé nabízejí, že právě toto Vám pomohou vybudovat. Jak Vám mohou pomoci, když to sami nezvládají? Je dobré vzít rozum do hrsti a nespoléhat na zázraky. Vše má řešení, ale chce to svůj čas a Vaši plnou angažovanost v konkrétním druhu terapie. A aby mohla být terapie úspěšná, musíte mít kompetentního terapeuta s výcvikem v psychoterapii. Takový terapeut má za sebou minimálně 800 hodin praktického výcviku, supervize, zná sám sebe a provede Vás Vaším procesem tak, abyste znovu našli důvěru sami v sebe a v dobrý konec. Taková důvěra, kterou si budete postupně budovat, je trvalá a stojí na Vašich pevných základech. Účinná terapie nemá nic společného s kouzelnými a nadpozemskými technikami navozujícími krátkodobou euforií a strmý pád do deprese, až euforie odezní…Tak se buduje pouze závislost na rádoby terapeutovi, ke kterému poběžíme pro další dávku euforie, která problémy nikdy nevyřeší a budou se stále vracet. Kouzelná pilulka či kouzlo neexistuje, i když bychom si to všichni přáli. Autor článku: Mgr. Ivo Kotek, MBA - http://www.koucink-terapie.cz Od roku 2007 se věnuje terapeutické, konzultantské a lektorské činnosti. Zaměřuje se jak na psychosociální výcviky, koučování, tak i individuální terapie. Současně vede tréninky efektivní komunikace, leadershipu či time managementu v komerční sféře. V předchozích letech působil na různých manažerských a obchodních pozicích v nadnárodních společnostech. Článek smí být šířen a kopírován jen se souhlasem autora Ivo Kotkem. Portál Příznaky transformace má osobní souhlas autora k jeho uveřejnění. )
září, 2015Vstávám. Cítím se divně. Hlava mě bolí jako střep z věčných úvah co jsem měla nebo neměla udělat. Těhotenské bříško mi poměrně rychle připomíná moji situaci. Ta nestojí za nic. Jsem sama. V šestém měsíci těhotenství. Jediné moje štěstí teď nosím pod mým srdcem.Bývalý partner je paranoidní chlap, který mě i po rozchodu psychicky terorizuje. Tudíž neexistuje den, kdy bych mohla v klidu jen tak být. Prožívat jej bez pocitu strachu, jaká verbální moudra najdu v mém mobilním telefonu. Bez svírajícího stresu, jenž mě dusí při představách, co se stane naplní li se jeho zlá slova, jenž na mě chrlí při každé příležitosti. Snaží se ve mě vzbudit pocit viny za všechno, co se mu v jeho životě nepovedlo. Tenkrát v ten den jsem byla zkrátka zoufalá holka, která si díky prožitým zkušenostem v sobě pěstovala sebetrýznivé pocity. A že jich nebylo málo. Co všechno musí žena vydržet, než se rozhodne odejít těhotná pryč?Co všechno musí vytrpět ty týdny poté, když nic netušící okolí vidí jen důsledek (rozbila budoucí rodinu) a ne příčinu (neustálý psychický stres a teror). Čím vším musí projít, aby pochopila, že to (chápejte ten odchod) bylo nejlepší rozhodnutí v jejím životě, i když se bývalý partner neštítí vůbec ničeho? srpen, 2018Tři roky utekly. Synkovi je 2.5 roku a je úžasný. Sedím u svého notebooku a píši tento článek. Pro vás. Pro všechny ženy, které nevědí, co dělat. Pro všechny ženy, které se nemilují, cítí se samotné a ve svojí mysli hledají všechny důvody svých trápení.Pro všechny z vás, kteří máte pocit, že kdykoliv se pro něco rozhodnete ( a je opravdu jedno zda jde o vážný rozchod, rozvod, změnu práce nebo i pohlaví, změnu bydliště, odstřihnutí se od tyrana nebo XXX dalších rozhodnutí) nakonec vás přemůžou. Kdo? Sliby. - Prázdné fráze od protějšku. - Tlak z okolí. - Strach, že to nezvládnete. - Stres, paralyzující vaše dílčí kroky. - Obavy, že děláte chybu. - A další záporňáci, jenž ať chcete nebo nechcete ovlivňují váš život. Zatím. To vám slibuji.Napsala jsem už hodně článků, z kterých lze čerpat, pokud se v podobném rozpoložení nacházíte. Ať už Deprese, úzkosti aneb Přestaňte hrát jejich hru! Důvod ( 1. díl), Deprese, úzkosti aneb Přestaňte hrát jejich hru! Rozhodnutí ( 2. díl) nebo Co dělat, když zaútočí negace aneb Ty na to nemáš. Jenže, jak je dobře známo, není nad osobní zkušenost. Vlastní prožitek. A tak jsem se rozhodla všem z vás, které se nyní trápíte podat pomocnou ruku. A zkusit, na základě svých zkušeností, vás navést na cestu, která vede z tohoto kolotoče ven. Milé ženy, velmi mnoho času ztrácíme tím, že čekáme na to, až nás někdo bude milovat. Doufáme, že si nás láska najde sama a snažíme se urputně hledat lidi, kteří nám ji nechají pocítit. Myslíme si, že jsme prázdné a bez lásky tak nějak neúplné. Logicky prahneme po pocitu, aby nás někdo naplnil a chybějící lásku nám dal.Tak to na světě nefunguje. Nejdůležitější význam je ukrytý ve velmi malém počtu slov. Je třeba najít tu nejsilnější (a trvalou) lásku, kterou lze pocítit.Jde o sebelásku. Milovat sama sebe znamená respekt ke svému já. A to je zároveň jediný způsob, jak si vytvořit v životě lásku, kterou můžete sdílet s ostatními. Pokud budete čekat na to, že vás někdo naplní, na lásku přicházející zvenku, tak jakmile dojde k jejímu nenaplnění přijde zklamání a bolest. Abyste byli schopné být milovány, musíte v první řadě milovat a respektovat sebe stejně jako všechny ostatní bytosti. Porozumění tomu, co to znamená milovat sama sebe posílí vaši dovednost milovat další lidi. Pustíte tím do svého života vesmírnou pozitivní energii a otevřete cestu novým příležitostem.Je mnoho cest, jak na sobě začít pracovat, ale žádná z nich není jednoduchá. A je poměrně snadné se pro nějakou z nich nadchnout. Jenže, proč v jeden okamžik vnímáme pocit, že máme jasno, abychom se o pár dní později přistihly u toho, jak ospravedlňujeme chování někoho jiného? Proč tak dobře umíme zacházet se skenerem, který rozpitvá naši mysl a naše chování do posledního detailu a nenechá na nás ani nit suchou? Když jsem psala můj eBook Detox mysli, který obsahuje 30denní výzvu, snažila jsem se o to vám cestu k cíli usnadnit. Přece jenom malý úkol na každý den zvládne každá z vás a v celkovém kontextu 30 dní se opravdu z vaší komfortní zóny dostanete, aniž byste věděly jak. Ale jsou mezi námi i ženy, které mají problém se odhodlat i k takovému kroku. Zbrzděné strachem, tlakem ze strany nejbližších nebo nedůvěrou v možný dobrý výsledek jejich počínání.A tak jsem přemýšlela a vzpomínala co pomáhalo mě, když jsem ještě žila v době ,,před proměnou.“ A sestavila jsme pro vás takové desatero, které (pokud mu dáte šanci) váš život posune. Přesně tam, kam je potřeba, aby se ve vás sepnul režim s názvem Miluj svůj život. 1, LUISEVe chvíli, kdy jsem byla opravdu na dně mi do ruky přišla knížka. Zcela náhodou. O tom napíši někdy jindy, poněvadž ta náhoda náhodou nebyla. Ale to vím až dnes. Knížka nese název Miluj svůj život a napsala ji Luise Hay. Taková milá dáma, jejíž přednášku jsem s vámi již sdílela na mé láskyplné stránce Detoxikuj život. Luise tam hovoří o moci mluveného slova a myslím si, že její výklad dá mnohé odpovědi i skeptičkám. Knihu doporučuji každé z vás, poněvadž opravdu otevírá dveře do podvědomí a mysli. Velmi přijatelným a rychlým způsobem.Pokud nečtete nebo zkrátka číst ani nechcete (a napadá mě mnohem více výmluv) pusťte si tu její přednášku. To vás stojí jenom jedno kliknutí počítačové myši. 2, ODPUŠTĚNÍOdpuštění je naprostý základ vašeho nového bytí. Pokud se právě teď bráníte a v duchu voláte, že určité osobě neodpustíte nikdy JE NAPROSTO nutné toto stanovisko (pro vaše blaho) přehodnotit. Odpuštění v žádném případě neznamená, že něčí špatné jednání schvalujete. Odpuštění je akt láskyplného jednání, jenž přinese úlevu a osvobození vám.Namluvila jsem 6minutový rituál, jenž vás k odpuštění navede, za jeho funkčnost ručím. Pokud mu dáte šanci a každý den si ho poslechnete a prožijete v něm řečené, pocítíte velmi rychle úlevu. Vyhledávají mě ženy, jenž řeší silná traumata z dětství (nelásku rodičů, znásilnění, psychické zneužívání) a i v takových případech měl rituál úspěch. Stačí jen chtít.Pokud potřebujete ještě nějaké ujištění nebo vysvětlení, můžete si poslechnout naše přednáškové video, které jsme natočili s panem léčitelem, ing. Jiřím Vondrákem. Najdete ho zde. V něm jsme se snažili vysvětlit důležitost odpuštění na vaší cestě posunout se dál. 3, JSTE ORIGINÁL = ŽÁDNÉ SROVNÁVÁNÍ S OSTATNÍMISrovnávání se s ostatními je vstup na minové pole. Z mého dnešního pohledu je to už skoro absurdní, ale před pár lety byla tato moje masochistická kratochvíle věrnou společnicí.Nemusela jsem se ani srovnávat sama, většinou se vždy našel ochotný dobrák, který to dělal za mě. Bohužel následky tohoto negativního destruktivního procesu jsem si musela zpracovávat já sama.Proč to děláme? Nemá to žádnou logiku, milé ženy. Přece víte, že každý z nás je jedinečná bytost. Každá bytost je v jiné životní fázi. A v jiné fázi duševního vývoje. Věc, kterou udělá 16letý kluk může být úsměvná, stejná věc u 25letého bude budit rozpaky a u 40letého odsouzení.Dejte si dárek, přestaňte se porovnávat. Je to natolik úlevné, že se začnete vznášet. Dejte sbohem všem domněnkám o jiných lidech a začněte se (zcela vědomě) zabývat vaší nejbližší bytostí. A to jste vy. 4, VÍŠ KDO JSI?Buďte tou ženou, kterou skutečně jste. Vyjadřujte se, smějte se, tancujte, malujte, hrajte si nebo zpívejte. Chovejte se jak chcete šíleně. Nebojte se toho, co si pomyslí okolí. Všichni se cítí stejně a chtěli by se projevit, ale bojí se. Strach je nejhorší veličinou a je to opak lásky. Když jsem psala povídání na téma Aha moment aneb Jak si vytváříme stres ( v naší hlavě) snažila jsem se shrnout to podstatné, co považuji za nutné vědět.Vy jste důležitá, vy jste jedinečná a vy máte právo žít šťastný naplněný život. Pamatujte si to. 5, MEDITACEAť už meditujete nebo jen máte v plánu to někdy zkusit. Musím zcela otevřeně napsat, že dobrá meditace dokáže položit základy vaší proměny. Zkuste si osvojit zvyk a poslechněte si nahrávku alespoň před usnutím. Každý den. Myslím si, že těch 5-10 minut si dokáže najít každá z vás.Jsou různé techniky, jenž uvolňují mysl a dovolí vám vstoupit do jejích hlubších vrstev. Vizualizace společně s řízenou meditací dokáží divy. Jak jsem již psala výše, rituál k odpuštění si můžete poslechnout zde. Považuji ho za první kámen vašich základů nového bytí. Pokud chcete zkusit vyladit emoční rovnováhu a získat klidný a hřejivý vhled do vaší mysli máte možnost s Emoční rovnováhou. 6, MINULOST NENÍ PODSTATNÁ, ZAMĚŘTE SE NA PŘÍTOMNÝ OKAMŽIKPřestaňte se hodnotit. Definovat svojí bytost podle toho, co jste neudělaly. Naopak oslavte své úspěchy. Pokud vám to přijde zvláštní, mějte na paměti, že úspěch není cíl cesty. Úspěch je cesta samotná, díky které se přibližujete k tomu, co si přejete.Pokud přijmete samu sebe, ostatní vás začnou následovat. Nejste ani svými činy, ani tím jak vypadáte a ani zůstatkem na vašem účtu. Jediné co je nyní důležité je tento přítomný okamžik. Právě nyní vytváříte vaší budoucnost. Každou myšlenkou a každým slovem. Až takovou moc má vaše mysl. 7, NEODKLÁNĚJTE SE OD SVÉHO ZÁMĚRUToto považuji za základní věc na vaší cestě. Pamatujte si, pouze vytrvalost otevře dveře tam, kde nyní vidíte jenom zdi. Pokud na jaře do záhonu zasadíte semínka ředkviček, také nebudete každý den chodit hlínu odhrabávat a přesvědčovat se, že semínka již vyklíčila a ředkvičky vyrostou. Zkrátka tomu věříte a víte, že to tak bude. Když je potom sklízíte ze záhonu, považujete to za samozřejmost. Naučte se stejně tak přistupovat i k vašim myšlenkám. Ve chvíli, kdy si něco přejete (vysíláte do Vesmíru signál) korigujte slovní spojení, kterými přání vyjadřujete. Video s názvem Jak si správně přát si můžete pustit tady. Neochvějně věřte tomu, že se váš život začne ubírat jiným směrem a vytrvejte na cestě. Zalévejte semínka (používejte meditace), pečujte o záhonek (neporovnávejte se s ostatními) a výsledek se dostaví. 8, TABULE SNŮ ANEB POZITIVNÍ AFIRMACENení pravdou, že pokud víte co chcete, je tabule snů a přání zbytečná. Naopak. Vizualizace je potřebná a urychluje celý proces. Takže pusťte svoji kreativitu ze řetězu a napište si, namalujte si, nalepte si (fotografie, výstřižky) cokoliv co odpovídá touhám ve vašem srdci. Pokud budete mít tuto tabuli neustále na očích, vaše mysl se bude tím, co vážně chcete, mnohem více zabývat.Jestli se necítíte až tak zdatné a přesto byste si tabuli snů rády vyplnily, napište mi. Pošlu vám ji ve formátu PDF k tisku zdarma. 9, VŠEOBJÍMAJÍCÍ LASKAVOSTNaučte se chovat se k okolí s láskou a respektem. Vnášejte radost do života lidí, najdete tak radost i sami v sobě. Nevytvářejte si domněnky. Pokud je na vás prodavačka nepříjemná, neoplácejte jí stejnou mincí. Vás osobně se to netýká. Korigujte svoje jednání. Postupně se začne přetvářet energie kolem vás a do vašeho života začnou proudit úsměvy a vřelá laskavost.Je možné, že některé osoby z vašeho života zmizí, jiné přijdou. Nezaobírejte se tím, má to tak být. Stejné přitahuje stejné, to je vesmírný zákon. 10, POKUD NEMŮŽETE NABÍDNOUT POMOC, ALESPOŇ NEŠKOĎTEDělejte svět lepším a lepším místem tím, že budete dělat dobré skutky. Začněte drobnostmi. Sdílejte sami sebe s ostatními lidmi.Sdílejte příležitosti pro budoucí štěstí tím, že budete se svými blízkými sdílet všechny své cíle a úspěchy. Pomozte nějakému charitativnímu projektu. Svým nasazením a věnováním svého času. Choďte pomáhat do útulku, do školy nebo kamkoliv, kde je to třeba.Pokud se váš zrak zastavil až tady, na posledním odstavci, mám pro vás ještě dárek. Zde si můžete právě nyní pořídit zdarma nový meditační rituál s názvem ZAČNI SE MILOVAT Tato silná 10minutová meditace vám pomůže vykročit směrem k nejdůležitější osobě vašeho života. K sobě samotné. Budete-li se snažit porozumnět celému vesmíru, nepochopíte vůbec nic. Jestliže se pokusíte porozumět sami sobě, pochopíte cely vesmír.”Buddha Autorka článku: Barbora Englischová můj web: www.barboraenglischova.cz můj FB : detoxikuj život Barbora Englischová, autorka projektu DETOXIKUJ ŽIVOT, publicistka a maminka zelenookého kudrnáče. ,,Pomáhám lidem, kteří padají v jakékoliv životní oblasti směrem dolů, roztáhnout jejich křídla. Není důležité v jaké životní fázi se právě nacházíte, důležité je co začínáte dělat právě nyní. Svoji intuici s láskou tříbím již přes dvacet let a skrze ni a s vhledem do podstaty vědomí vám nabízím nový životní náhled, pojmenování původce problému ve vašem životě a pomocnou ruku při změně směru vaší životní cesty." )
Čas od času, když řešíme zranění z dětství, se klient ozve s obecně oblíbenou myšlenkou: "Ale rodiče dělali to nejlepší, co mohli. Líp to neuměli." Ano, z nějakého vyššího pohledu a záměru to tak může být. Ale pro člověka, který zažil v dětsví nelásku a bolest, je to velmi blokující teze.Jde o to, že mu zabraňuje prožít jeho bolest, smutek a vztek. Když rodiče dělali to nejlepší, tak jim to přece nemůže mít za zlé. Copak má právo se na ně zlobit? Ano, má právo se zlobit a být smutné přesně v souladu s tím, jak to cítí. Reálný prožitek toho dítěte je: "V dětství mě to bolelo. Chyběla mi láska, přijetí, podpora, bezpečí." Některé děti bohužel zažily i psychické či fyzické týrání a jim opravdu nepomáhá ospravedlňovat jednání svých rodičů. To dítě v nás potřebuje konečně říct, jak se doopravdy cítilo. Potřebuje plakat, že ho maminka neměla ráda. Jiné potřebuje křičet, protože se nikdy nesmělo vztekat.Potřebuje říct, jak moc se cítilo zneužívané, když ho maminka stavěla před sebe jako štít proti otci. Potřebuje vnímat, jak ponižující byla otcova nadřazenost a posměšky. Je mu ale úplně jedno, jestli tohle bylo to nejlepší, co jeho rodiče uměli. Pro něj to bylo málo a potřebovalo víc. To je jeho pravda. Pravda, která potřebuje být viděna, uznána a zařazena tam, kam patří, tj. do minulosti. Není cílem uvědomit si, jak mizerně mi bylo v dětství, a "naběhnout" s obviněním na rodiče. Minulost už nelze napravit a takové konfrontace většinou tvoří jen další konflikt. Potřebujeme však, aby naše pravda mohla existovat a my o ní věděli. Terapie a uzdravení našich zranění z dětství nejsou hra na objektivní pravdu. Jde o to, abychom poznali to zraněné dítě, které se naučilo v dětství nějak přežít a součástí toho bylo potlačení sebe sama a naučení se takových vzorců chování, které mu pomohly získat alespoň trochu pozornosti a ocenění nebo vyhnout se týrání. Tehdy v dětství to bylo užitečné, našlo si způsob, jak v daném prostředí žít. Problém nastává, když o tom zraněném dítěti v sobě nevíme a dál žijeme bez kontaktu s některými našimi částmi (To jsou ty, které se nelíbily našim rodičům.) a necháme to zraněné dítě, aby vládlo našemu dospělému životu. Ale dítě nemůže dobře radit dospělému, takže se pak potýkáme s nefunkčními vztahy, děláme práci, která nás nebaví, trápíme se a pořádně třeba ani nevíme čím. Netrapte se zbytečně dlouho. Ta zranění z dětství můžeme zahojit a můžeme začít tvořit svůj vlastní spokojený dospělý život.Když budete chtít, ráda Vám s tím pomůžu.Krásné dny Autorka: Bára Zumotová http://www.zumotova.cz Žena, partnerka, maminka, dcera, sestra, kamarádka... Pro vás mohu být člověkem, kterému se můžete s důvěrou svěřit, kdo vám bude klást otázky, které vám pomohou nalézt odpovědi, které vás nasměrují k vlastní pravdě a spokojenosti. Zákoutí lidské psychiky, spletitost vztahů a rozmanité lidské osudy mě zajímaly už od dětství. Moji rodiče se často stěhovali, navíc můj tatínek je cizinec, takže jsem se mnohem častěji než většina lidí dostávala do úplně cizího prostředí a vždy bylo potřeba nové lidi poznat a navázat nové vztahy. Cesta naděje - Iva a Miloslav Bauerovi - rozhovor )
Poštěstilo se mi a jako náhradník jsem zrovna dostala zprávu, že se uvolnila vstupenka na přednášku Pjéra la Šez´e. Název „Máme za sebou sto let psychoterapie a svět je čím dál horší“ mi roztáčí mysl. Není snad osobní rozvoj o zlepšování? „Zvědavostí praskám ve švech“ pomyslím si.Celý víkend googlim a hledám více informací o Pjérovi, jeho aktivitách a poradně. Vzpomínám si na besedu Duše K, které jsem se účastnila před několika měsíci, kde Pjér říkal: „Ten, kdo opravdu chce, ten si ke mně cestu najde.“ Nemůžu nic najít a to mě vede k zamyšlení: „Jak můžu na něj získat kontakt, když nemá web a v celém širém internetu ani zmínka o jeho poradně?“ Hned v pondělí se vypravuji na přednášku. Ke konci přichází myšlenka, že by mohl udělat přednášku i u nás na Žižkově. Po skončení se jdu s knedlíkem v krku zeptat. „Pjére můžeme se domluvit na přednášku u nás v centru?“ „Ano, jistě – dám Vám přímo na sebe kontakt. Rád si věci vyřizuji sám“ směje se a mě v tu ránu prolítne hlavou: „Ahaaa, takže tak se získává kontakt na Pjéra – jak jednoduché“ hihňám se pro sebe.Vítejte…„Vítám Vás tady všechny v krásném prostředí Maitasuny a jsem velmi vděčná za to, že se nám dnes sešly cesty s Alenou Camplíkovou – spolumajitelkou a tvůrkyní Maitasuny, Milanem Vidlákem – šéfredaktorem Šifry, se kterým spolupracuji, což bylo mým snem a s Pjérem la Šez´em, který je dnes přednášejícím“ začínám o rok později přivítání účastníků přednášky se stejným názvem, které jsem se účastnila jako náhradník na začátku roku 2017.A v tu chvíli mi dochází, jak velká změna se v mém životě odehrála za ten rok – našla jsem svou autentickou cestu a vylezla z krabice společenských norem, návyků a zajetých kolejí. Zní to až symbolicky, protože za malou chvíli o tom začne Pjér přednášet. A název přednášky? Ten už mi ani zdaleka nepřipadá „kontroverzní“ 🙂Celá přednáška je založena na stejnojmenné knize, která obsahuje rozhovory mezi známým psychoterapeutem Hillmanem a spisovatelem Venturou. Pjér pojednává o normalizaci v psychoterapiích a navrácení do jakýchsi zajetých kolejí společnosti klientů místo o pomoci v individualizaci. Když však i samotný školský systém do nějž patří fakulta psychologie je součástí až zkostnatělého systému, je tudíž jaksi nemožné naučit budoucí psychology něčemu jinému. Aneb jak by Einstein řekl: „Problém nevyřešíte stejnou myslí, která ho vytvořila“. Jedna z prvních informací, která zaznívá chytá mou pozornost a de facto určuje jak směr tak i základní idei celé přednášky: „Psychoterapie je nesmysl, řekl bych až absolutní nesmysl. Vzdálili jsme se sami sobě natolik, že potřebujeme tak nepřirozenou věc jako je psychologie a psychoterapie, abychom se vůbec ještě mohli na sebe podívat. Jinak bychom byli vydání na pospas všem těm věcem, které proudí a unášejí nás. Jsou to ty koridory, které nastavují parametry a učí nás, co je normální.“ Klec, kterou jsem výše zmiňovala, je velmi důmyslná a z jistého normalizačního úhlu pohledu i poddajná. My si na ní totiž nakonec zvykneme. Když se na to však podíváme pohledem malého dítěte, je potřeba se zeptat: „Proč vůbec… Proč lidé nemají otevřená srdce? Proč lidé spolu nekomunikují bezelstně? Proč se jim v mozcích odehrávají dramata? Vždyť je to samo o sobě divné a není to přeci ani potřeba.“ zjišťuje přednášející.Pjér nám předává pohled, že žijeme v někde mezi lidským a božským světem, protože se ani v jednom nedá žít na plno (nejde žít jen ve hmotě nebo jen duchovně – odchýlili bychom se tak od rovnováhy, která je součástí a základem pro náš život) a právě mezi těmito světy se odehrává to pomyslné drama.V současné době je však natolik kladen důraz na racio, že si dokážeme opodstatnit vše. Je nám jedno co Bůh/Vesmír/ Vyšší síly/Zdroj/ Prostor (nebo jakkoli jinak to nazýváme), my z úrovně naší mysli víme vše a ještě navíc to víme nejlépe. „Nejlépe to vystihuje prohlášení mého klienta, který říká – Můj život stojí za hovno, mám hypotéku a prostě jinak to nejde“ uvádí Pjér příklad. „Často také slyším: Ono to jinak nejde. Nějak se žít musí. Já říkám – NE. To pak vytváříte svět, ve kterém se nakonec žit ani nedá.“ dodává. Lidé od samého počátku naráží na démona. „Tohle označení asi zní divně – známe démona alkoholu, drog“ vysvětluje Pjér „ zde však jde o Daimonio. Jung tomu říkal nevědomí, já to pro sebe nazývám mocnost“ V obecné psychologii se s tímto pojmem setkáváme docela často. Už Sokrates věděl, že se člověk skládá z „vrstev“ – tímto označením tedy měl na mysli vnitřní hlas. Freud to pak nazval podvědomím a Jung kolektivním nevědomím. Můžeme tedy mluvit o nějakém hlasu srdce ba duše, který nám ukazuje či napovídá nám, jaká je ta naše autentická, pravdivá cesta. Jednoduše proč jsme tady. „Problém tedy je, že my ono daimonio nechceme vnímat, protože máme rozum.“ konstatuje. Jít svou vlastní cestou… Sám Pjér, jakožto vystudovaný psycholog se však po škole, kterou studoval několik let více, než tradiční studenti (směje se), šel svou individuální cestou. Jak říká: „Rok před dokončením vysoké školy jsem narazil na Junga, díky kterému jsem v tomto oboru nacházel smysl. Po ukončení jsem však věděl, že se nechci zařadit do toho stáda a tak jsem šel vlastní cestou. Dnes jsem tomu rád, protože ke mně nechodí lidé, které bych měl skoro až přemlouvat k terapii. Neposílají je ke mně obvoďáci nebo soudy se soudními příkazy, protože manžel přehodil manželku oknem. Přichází lidé, kteří jsou již na nějakém stupni probuzení, rozvoje a chtějí pokračovat“Pjér vzpomíná rovněž přelom 86 a 87 roku. „I dnes jsme téměř před sesypáním. Jsme tam kde jsme byli v osmdesátých létech. Establishment je natolik stabilní, že se za chvíli nejspíš rozsype.“Vraťme se však k našemu Damoniu. V druhé fázi, když to už neodargumentujeme svým rozumem, tak otevřeme oči a zjistíme, že nic není tak jak se nám do teď zdálo. A to doslova se nám to zdálo. V té chvíli nastává otřes, děs, změna. Na to nastupuje armáda normalizátorů (psychoterapeutů – jak jim s oblibou říká) a nasazuje prášky a terapii „návrat zpět do společenské krabice“. Když je však člověk ochotný se postavit tváří v tvář probuzení, začne komunikovat s Daimoniem, se sebou, svým nitrem. „Vše však potřebuje čas. Vše se děje z nějakého důvodu. I to, že jsme dnes tady. Není tedy potřeba se pídit násilím po tom, co je naší podstatou. Je to jako s narozením dítěte. Představte si na začátku spermii a vajíčko, ze kterého začne růst dítě a až za 9 měsíců se narodí. Stejné je to s námi. K rozvoji je potřeba určitého vědomí. Je potřeba tomu tedy dát čas, aby to mohlo uzrát. Soustřeďte se na přítomnost, to je nakonec to jediné důležité.“ V závěru přednášky se dostáváme k tématům diváků, které zajímá především otázka zla a hlouposti. Před hloupostí, která vytváří zlo, je potřeba se sklonit. Říct jí dost, ale nebojovat s ní, nevzdorovat. Jsme zvyklí diktovat, místo abychom naslouchali a pak se divíme, že nás obklopuje zlo. A to přichází jen proto, aby nám ukázalo, co je dobré, co je správné a pokud se neskloníme, tak přijdou ještě horší situace. Navíc když je nezačleníme do svého života a vzdorujeme, tak se nás zmocňuje. „Jestli v životě potkáváte hlupáka a nedokážete mu ve Vašem pomyslném vnitřním městě nabídnout práci ani jako zametače chodníku, je problém ve Vás. Rozšiřte své město – rozšiřte své vědomí“ odhaluje nám Pjér.Konec přednášky se nese v duchu zázraků a spokojeného života. „Dnes už nefunguje „buď a nebo“. Udržte koně před kočárem všechny pohromadě. A pokud koně netáhnou stejným směrem, je to problém toho, kdo koně řídí. Naučte se je řídit.“Jak říká Einstein „Buď je zázrak všechno nebo nic.“ a nebo Jung „Zázraky jsou pro idioty, kteří nevnímají, že se zázraky dějí 24h denně.“ Cituje Pjér své oblíbence, čímž nadějeplně končí přednášku.A my se s dobrými dojmy a díky na rtech těšíme příště 🙂 Autorka: Karla Kaja Czechová – lektorka, terapeutka, kouč, redaktorka a spisovatelka - www.zivotvrovnovaze.cz Jmenuji se Karla Czechová a skončila jsem třetí dekádu svého života. Dlouho jsem ve svém životě létala nahoru a dolů. V dubnu 2013 jsem se rozhodla z horské dráhy vystoupit a vytvořit si vlastní cestu, dle svých přání, dle svého srdce. Mým osobním záměrem, který rozvíjím každý den, je žít v každé chvíli svého života své sny. Záměrem mého srdce či duše je inspirovat, motivovat a provázet všechny bytosti k pochopení a uvědomění – ke spokojenému, láskyplnému životu. K životu v rovnováze! Pro naplnění mých záměrů jsem vytvořila projekt Život v rovnováze a jako metodu jsem si vybrala on-line kurzy, meditace, webináře, ale i osobní přednášky, semináře či individuální konzultace. A pro lásku ke knihám a k psaní publikuji články o osobním rozvoji na svém blogu, píši knihy a v neposlední řadě spolupracuji jako redaktorka s časopisem Šifra. )
Jak je vidno, když se rozdělí slovo sebe-láska na dvě části, vidíme, že se jedná o lásku k sama sobě, ke své osobě, svému nitru a srdci. Sebeláska je mnohdy vnímána jako něco sobeckého, když milujeme jen sebe a ostatní ne, ale opak je pravdou, jedině ten, kdo miluje sebe, miluje i druhé, přímo to se sebou souvisí, tak prosté to je. 10 KROKŮ K SEBELÁSCE MÁM SE RÁD TAKOVÝ, JAKÝ JSEM ZASLOUŽÍM SI TO NEJLEPŠÍ ODPOUŠTÍM SOBĚ I DRUHÝM POMÁHÁM – BEZ OHLEDU NA TO, ABY MI TO BYLO VRÁCENO VŠE PŘIJÍMÁM TAK, JAK TO PŘICHÁZÍ NAPLŇUJI SVÉ SRDCE LÁSKOU, ABYCH JÍ ŠÍŘIL DÁL DŮVĚŘUJI SI JSEM ŠŤASTNÝ VE SVÉ SPOLEČNOSTI OCEŇUJI SVÉ SILNÉ STRÁNKY CHVÁLÍM SE ZA SVÉ ÚSPĚCHY Láska je ekvivalentem ke slovům cit, pochopení, důvěra či vděčnost. Můžeme na ni pohlížet jako na přijímání sebe sama, umění se pohladit, podpořit a nakopnout se k akci. Kolikrát se umíte ocenit jen tak? Pochválit se, že jste dnes příjemně vstali, byli pracovití a stihli uvařit večeři? I naprosto běžné čnnosti, či situace mohou být důvodem pro dobrý pocit. Každý takový dobrý pocit, který ze sebe máme, zvyšuje naši hodnotu, a s tou se také pojí sebeláska. Představte si, že byste sami k sobě přistupovali jako k dítěti nebo kamarádovi, uměli byste být také tak hrubí a kritičí, jako to provádíte sobě? Určtě neříkáte ostatním, jak jsou dnes oškliví, tlustí nebo že stojí za nic, ale sobě to vnitřní kritik ve vás opakuje stále dokola, že ano. Základem pro správnou sebelásku je oblíbené slovíčo ne – umění říct NE druhým, tím říkáme ANO sami sobě. „Když se usmíváš, i když tě nikdo nevidí, tak jsi to pochopil :-).“ Usmívejte se na vše a všechny, ale zejména na sebe, tím přirozeněji ve vás bude láska růst. „Čím více lásky dáváš, tím více dostáváš.“ Jak ale nastartovat zvyk oceňovat se místo výčitek? Takovým milým a zázračým slůvkem je: dovoluji si. Dovolte si být na sebe hodní a láskyplní. Dopřejte si ten luxus toho, že si budete největší oporou a parťákem. Uvolněte všechna MUSÍM, nalaďte se opět na pocit, že jste dokonalí, takoví, jací jste. Moc Vám přeji, abyste se měli rádi alespoň tak, jak máte rádi své blízké. Autorka článku: Adéla Chytilová www.sebe-laska.cz Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. document.getElementById('cloak1ffd527795701bb0624e95f26bf9ed8b').innerHTML = ''; var prefix = 'ma' + 'il' + 'to'; var path = 'hr' + 'ef' + '='; var addy1ffd527795701bb0624e95f26bf9ed8b = 'naslovicko' + '@'; addy1ffd527795701bb0624e95f26bf9ed8b = addy1ffd527795701bb0624e95f26bf9ed8b + 'sebe-laska' + '.' + 'cz'; var addy_text1ffd527795701bb0624e95f26bf9ed8b = 'naslovicko' + '@' + 'sebe-laska' + '.' + 'cz';document.getElementById('cloak1ffd527795701bb0624e95f26bf9ed8b').innerHTML += ''+addy_text1ffd527795701bb0624e95f26bf9ed8b+''; Mé jméno je Adéla Chytilová a jsem nadšená lektorka pozitivního přístupu k životu. Věnuji se sebelásce a naučím Vás, jak opět najít sami sebe. Jako své poslání vnímám pomáhat druhým objevovat jejich ztracené JÁ, učím je naslouchat svému srdci a hledám v nich jejich přednosti. Pojďme společně měnit stará přesvědčení, která o sobě máte a nauče se, jak přijímat sami sebe s láskou. Související články: Nikol Březinová: Sebeláska - jak nám s ní mohou pomoci minerální kameny? Lucie Meškanová: Zachránit můžete pouze sami sebe a to tím, že obrátíte pozornost do sebe sama Očima laskavé rebelky: Stíháte být šťastní? LÁSKA K SOBĚ SAMÉMU ZMĚNÍ VAŠI KARMU )
Tajemná, úporná, nezávislá, zcela nepředvídatelná. Na první pohled si dělá, co sama uzná za vhodné. Při tom všem je velmi empatická, cítí vás. Kočky skvěle zvládají navázat telepatický kontakt. Mají ten dar, že umí přetvářet energii. Pohltí negativní a vrátí pozitivní. Kočka a člověk se skvěle doplňují. Člověk být takovým telepatem, jako kočka, bude udivený, o čem všem s ní lze mluvit. Kočka má vrozené magické schopnosti. Jaké? Kde je, tam čistí energie Upravuje energetický tok v každém objektu, kam její tlapka vkročí. Transformuje energie. Lidem odebírá negativní energii a navrací pozitivní. Kočka se s člověkem dokonale doplňuje. Energie, které jsou pro lidi přínosné, kočka nemusí. To platí i naopak. Kočka má ráda energie, které pro lidi příliš přínosné nejsou. Její oblíbené místečko bychom tedy měli brát obloukem. Chcete-li dobře spát, vysledujte, kde nejraději spí a tam si postel rozhodně nestavte. Místa, kterým se kočka vyhne při svém lenošení, jsou pro váš odpočinek ideální. Ochránkyně před negativní energií Máte podezření, že se vám doma vyskytují astrální entity? Kočka vám může pomoci. Tak, jako pes hlídá dům a lidi ve světě fyzickém a jde to jasně vidět, kočka vás brání stejným způsobem v jiných sférách. Je strážkyní před negativními energiemi z atrálního světa. Jednoduše je cítí a vidí. Snad každý, kdo má doma kocoura nebo kočičku, mi dá jistě zapravdu, že kočky často reagují na podněty, které jsou lidskému oku neviditelné a tropívají různé kejkle, kdy po bytě pronásledují cosi, co zůstává lidskému oku ukryto. Kočka obvykle klidně leží a přede. Tím čistí energii. Vytváří energetickou clonu, skrz kterou se jen tak nějaká energie nedostane. Ve specifických případech jde bránit aktivně. Třeba když se k vám snaží dostat nějaká negativní entita. To je to její prohánění. Začíná to tak, že se kočka začne nepřítomně dívat do jednoho bodu. Běžným pohledem nic výjimečného nespatříte. Pokud se podíváte třetím okem, uvidíte negativní entity. Kočka je začne prohánět. Obvykle při tom skáče. Pokud se k vám začnou entity i přesto přibližovat, dokáže někomu skočit i do tváře, nebo začít kousat. Zpravidla tím lidi rozzlobí a ti pak přemýšlí, co to do ní vjelo. Kočka však má své důvody. Je dobré si to uvědomit, než se na ní začnete hněvat. Má každá kočka tyto schopnosti? Převážná většina koček vidí astrální bytosti, jsou vnímavé na energie a umí v případě potřeby bránit sebe i svého páníčka. Dělají to intuitivně. Úplně stejně automaticky, jako psi brání svého pána před útočníky. Vrtá vám hlavou, jestli má každá kočka stejné schopnosti? Ne. Kočka jisté vlastnosti má, s jinými vlastnostmi se rodí. Ty potřebné má pro vykonání své ,,mise”. Kočky léčitelky Většina koček jsou od přírody léčitelky. Intuitivně vycítí, kde máte bolavé, či nemocné místo a tam si lehne. Některé si k sobě vybírají nemocné lidi a jiné se mohou více chodit tulit k lidem, preferujíc určitý typ onemocnění. Jsou velmi dobré na nemoci hlavy, srdce, či páteře. Umí rozpouštět energetické bloky. Astrální poutnice Jenom výjimečně parapsychologicky nadané kočky putují astrálem, také se mohou spojit s našimi duchovními průvodci, či jinými vysokými energiemi. Pokud vidíte energie, potom víte, že zavřené dveře pro kočku nejsou až takovou překážkou. Kočka jimi dokáže energeticky proniknout a přivolat pomoc z jiných dimenzí. Je nesmírně vnímavá a chrání celou dobu. Prorocké schopnosti koček K vlastnostem u koček patří i schopnost ukázat se ve snech svému majiteli. Tímto způsobem mu mohou předávat jisté informace. Je dobré si průběh takového snu pečlivě zapsat a správně vyložit. Kočky totiž umí předpovědět budoucí události, znají co přijde. Nejčastěji nás ve snu před něčím varují. Kočičí průvodkyně duchovním světem Kočka má zvláštní dar. Umí vás spojit s vašimi duchovními průvodci i silovými zvířaty. Dělá to tehdy, je-li to potřebné. Samozřejmě ve chvíli, kdy jí o to budete prosit, zůstane nevzrušeně ležet. Pomůže, až to sama uzná za vhodné. Každý, kdo má kočku, ví, jak je těžké jí k něčemu přinutit. Ačkoliv kočka dokonale ví, co po ní chcete, stejně si jde po své linii a dělá to, co chce ona sama. Parapsychologické schopnosti koček těžko jenom tak někdo přesně probádá a zdokumentuje. V mnoha kulturách byla považována za posvátnou. Nejznámější je Egypt. I nám se vyplatí uvědomit si její potenciál a podporu, kterou nám může dát. Magická síla koček někdy dává možnost vidět tak, jak mohou rentgenové paprsky. Stačí se na chvíli ztišit, vyladit se na jejich energie a naučit se věřit vlastnímu mínění. Výsledky se dostaví velmi rychle. Může se vám stát, že někteří lidé se přestanou ve vaší přítomnosti cítit dobře. Podvědomě vycítí, že do nich vidíte a jiní s vámi naopak začnou sdílet svá tajemství. Někdy odkryjete i to, co jste vůbec nechtěli vědět. Magie koček říká: V mlčení je síla. Snažte se nezklamat ničí důvěru. Autorka článku: Helen Stanku http://www.dobrakartarka.cz/ Pocházím ze starobylého rodu, ve kterém nebyla nouze o kartářky, mágy a vědmy. Z rodiny kde se dědí řemeslo, ale především otevřená 7. a 6. čakra. S kartami je dobré se spřátelit. Karty potom oplácejí s láskou a ukazují okolnosti, které se později stanou. „Karty reagují na mne, na moje podvědomí a na energii člověka, jemuž vykládám. Tyto energie jsou proměnlivé, jako všechno kolem nás. Žádný výklad není zbytečný. )
Všichni pociťujeme občas ztrátu energie. Proč? Pohybujeme se mezi lidmi, kteří nám jsou a také někdy nejsou zrovna sympatičtí. Je to dáno tím, jak silnou vazbu k nám lidé mají. Vazba vzniká prožitky z tohoto života i ze životů předchozích. Někteří nám zrcadlí pohodu a jiní zase naše vnitřní bloky a programy, které jsme získali (v dětství výchovou a množstvím zážitků, které již netoužíme opakovat). Zrcadlení se nám bude vracet tak dlouho, jak bude třeba, tedy: dokud nepochopíme PROČ a hloubku všeho, čeho se máme zbavit pochopením, vyčištěním a odpuštěním bloků, které si nosíme v sobě. Ukazuje nám bloky, kterých je načase se zbavit. Říká se mu zrcadlení z vnějšího světa našeho okolí. Máme naučené zvyky, jsme líní vyjít ze svého komfortního prostředí a něco se sebou udělat. Mám známou, co všechno ví a zná, má načteno spoustu esoterických knih, pouček, ale dát něco do praxe není schopná. Neustále si stojí za vlastním názorem na život, o kterém se domnívá, že je naprosto správný. Vidí vnější svět jako zdroj ublížení a není schopna pochopit, že každý jedinec má právo žít tak, jak si přeje. Manipuluje celou svou rodinu, vlastní pravdu vnucuje všem a vyžaduje citovým vydíráním následování jejího názoru na upořádání života. V ostatních věcech by se pro rodinu rozkrájela. Ale nikdo jí nedokáže vysvětlit, že její pohled na svět nemusí být tím nejlepším i pro ostatní členy rodiny. Je přesvědčena o tom, že ví, co je pro každého rodinného příslušníka to nejlepší. Připravuje tak ostatním utrpení do chvíle, než se někdo konečně proti ní vymezí. Má na to právo. Když je někdo v podobné situaci jako moje známá, přitahuje si do života choroby, protože nedokáže dovolit druhým jejich vlastní život, tak jak si přejí ho žít. Z urputnosti a zloby, kterou v sobě má, si dokáže přivodit náběh na vředy, onemocnění jater ze zloby v sobě ukryté, onemocnění ledvin z nekvalitních vztahů. Jaké z toho plyne poučení? Nechme druhé žít jak si přejí, neboť nemáme právo jim zasahovat do života "pácháním dobra" a vnucováním své pravdy. Nemohu měnit druhé, potřebuji se naučit měnit sebe. Jedině tak mám šanci, aby výsledek mé změny se projevil na mých blízkých. Kdo chce kam, nejlépe mu vyhovět! Snad moje známá jednou pochopí. Nemohu měnit druhé, potřebuji se naučit měnit sebe. Jedině tak mám šanci, aby výsledek mé změny se projevil na mých blízkých. Kdo chce kam, nejlépe mu vyhovět! Snad moje známá jednou pochopí. V lásce Jana Sedlmajerová. Autorka článku: Jana Sedlmajerová )
Problém v našem životě často přichází, jestliže nemáme vyřešený vztah ke své minulosti. Nezáleží na tom, co jsme v minulosti prožili, ale to, co utváří náš život je postoj k událostem, které jsme vytvořili. Naše mysl má tendence neustále hodnotit a komentovat to, co prožíváme. Zvykli jsme si soudit lidi, okolnosti našeho života i sami sebe. Máme vžitou představu, že když prožíváme nepříjemné pocity, bolest, smutek nebo hněv, je to špatně. Označováním pocitů za žádoucí a nežádoucí v sobě vytváříme oddělenost od těchto pocitů a pěstujeme k nim odpor. Tento odpor se hromadí v našem podvědomí a odděluje nás od života, protože život je o prožívání. Když si dovolíme prožívat naplno všechny pocity, dáme jim volný průchod v našem těle a ony, stejně tak jako se objevily, můžou zase odejít. Když k nim ale přistupujeme s hodnocením, lpíme na těch dobrých a odmítáme ty nežádoucí, pak vytváříme dlouhodobé utrpení, protože každý pocit potom provází frustrace. Snažíme se uchovávat dobré pocity a když odejdou, jsme zklamaní. Odmítáme ty špatné a nedovolujeme si je prožít naplno, tudíž se v nás hromadí odpor a strach a tento odpor a strach stále znovu vytváří negativní reakce. Zvykli jsme si velkou část své síly používat k tomu, abychom zabránili cítit nepříjemné stavy, bolest, smutek a hněv. Připravujeme se tak o svou výživu, o energii, kterou bychom mohli využít kreativně. Život nás ale učí a dává nám lekce, jak se vrátit zpět ke svým prožitkům, stále nás konfrontuje se všemi druhy pocitů, abychom konečně procitli a přijali vše takové, jaké to je, bez posuzování a hodnocení. Když si dovolíme prožívat své pocity naplno, život se stane řekou, která protéká našim vědomím a stále nás osvěžuje čerstvou vodou. Když nosíme na zádech těžké břemeno nevyřešené minulosti, můžeme je odložit, pokud máme odvahu otevřít se starým ranám a vypustit bolest, která tíží naše tělo. Jak? Tím, že začneme věnovat pozornost svým pocitům, bez jejich zbytečného analyzování a hodnocení. To vyžaduje odvahu setkat se se starou bolestí z minulosti a znovu se naučit prožívat vědomě každý svůj pocit. Zvykli jsme si vinit ostatní za to, co cítíme, protože máme představu, že to oni jsou zdrojem našeho utrpení. Není to však pravda, žádný člověk nás nemůže manipulovat, pokud mu k tomu nedáme podvědomý souhlas. Jestliže převezmeme zodpovědnost za vše, co prožíváme, zjistíme, že to, co vnímáme jako problém, je vlastně iluzí. Ve skutečnosti obviňováním druhých setrváváme v roli oběti. Vystoupíme-li z této role, staneme se tvůrci vlastní reality a okolnosti našeho života se zásadně změní. Pokud si dovolíme učinit tento krok k osvobození, bolest z našeho života nezmizí úplně, ale zmizí celý příběh z minulosti, vázaný na utrpení. Tím osvobodíme svoji sílu, která nám umožní překonat momentální nepříjemné pocity. Lehkost a svoboda, která prostoupí náš život nám umožní povznést se nad jednotlivé nepříjemnosti, které provázejí lidské pokolení. Objeví se moudrost a nekonečné množství příležitostí, jak kreativně žít v plné přítomnosti. Naše intuice nás povede po malých krůčcích k tomu, abychom objevili, kým ve skutečnosti jsme. Vědomým bytím přítomného okamžiku. Autorka článku: Radka Svobodová http://www.moje-vztahy.cz/ Jsem lektorkou osobního rozvoje, poradkyní v oblasti partnerských vztahů, zabývám se také transpersonální psychologií, scenar terapií a reflexní terapií. Své klienty vedu do hloubky, do oblasti prožívání emocí a těla, kde díky vědomé přítomnosti dochází k uvolnění zablokovaných pocitů a vzpomínek a k jejich transformaci. Mým cílem je vést klienty k vědomému životu v přítomnosti a vnitřní svobodě. Baví mě objevování souvislostí mezi vnitřním světem lidské mysli a vnější realitou. Miluji zpěv a hraní na hudební nástroje, tanec, malování a přírodu. Společně s přáteli žijeme na středním Slovensku uprostřed přírody, v komunitě zaměřené na rozvoj vědomí. Hraji a zpívám v hudebním seskupení Tóny Brány. )
Pomóc, neteče řeka hojnosti! Když se vám zadrhávají platby od zaměstnavatelů a klientů, je čas řádně zhodnotit, zda to, co děláte, je správné a dobré a zda jste na správném místě. Pokud začínáte zakázku s tím, že cítíte, že něco nehraje a smrdí :-), můžete poté očekávat, že vaše energie bude zneužita a neposlouží k dobrým účelům. Jak si vás může klient vážit, když vám neplatí? Jakákoliv slova nemají hodnotu, pouze činy a ty hovoří jasně. Na druhé straně je VŽDY vhodné si rozklíčovat, jakým SVÝM negativním programem, jsme si toto peklíčko připravili a přitáhli. Jak si vážíme sami sebe? A tento program si zvědomit a zpracovat! V lednu 2016 jsem udělala jako producent natáční reklamního videoklipu a necítila jsem to dobře od první chvíle a co myslíte? Když došlo na platbu - výmluvy, lži, klam. :-))) Tak jsem si hezky uvědomila, jak okolo, ve vzdáleném okruhu mé ochrany, je ještě stále 3D svět a s těmito lidmi to nepůjde tak hladce jako s probuzenými. A pak vám někdo řekne: NEPOSUZUJ, NEHODNOŤ. :-)) Hm. Podle mne neposuzuj, ale odděluj zrno od plev, aby ses vyhnul potížím. I tvoje srdce samo od sebe posuzuje a intuice velí. Nechoď do toho. A vy neposlechnete. Je to jako v partnerských vztazích. Něco na začátku smrdí, ale vy si řeknete: "Každý má nějakou chybu a já už nechci být sám". Z mé zkušenosti ale vím, že když dáte najevo Vesmíru, že tohle už NE! tohle nemám zapotřebí, TAK DOSTANETE MNOHEM LEPŠÍ KLIENTY. Pokud už se ale dostanete do takovéto situace a druhá strana se vymlouvá, slibuje a peníze na účtě stále nejsou, doporučuji opět DÁT TVRDĚ NA JEVO, ŽE NA PENÍZE MÁTE NÁROK ZA VAŠÍ DOBŘE VYKONANOU PRÁCI. Měla jsem v minulosti jednu klientku, která stále pracovala 24 hodin denně a dřela jako mezek a klienti jí neplatili a byly to přátelé opravdu miliony korun… Měla v sobě zakódovaný pro mne velice silně čitelný program: nezasloužím si. Takže místo toho, aby se starala o řádné vymáhání, dřela ještě více. TAK TAKHLE NE PŘÁTELÉ. Sebeláska je naprosto základní věc. Nejsme tady proto, abychom se stali otroky naší práce. Když mne projekt velice baví i já má problém s workoholizmem :-). Chci, aby šlo všechno rychle kupředu. Musí ale zde být návratnost ať už v podobě reciprocitní energie nebo financí. Jakmile klient začne haprovat s platbami, zazvoní varovné zvonky! A je třeba začít rázně jednat. Mám také zkušenost s vymáháním pohledávek před mnoha lety, takže znám jedno kruté a nepříjemné pravidlo: PLATÍ SE TOMU, KDO PRUDÍ. V krutém světě 3D byznysu platí zákon, urvi, co můžeš, a to i nás, probuzené, vědomé, učí při srážce s takovýmto elementem, NASTAVIT TVRDĚ HRANICE. Jistě, může se stát, že náš klient má problém s penězi, že mu někdo nezaplatil. Ale i tak je třeba dát najevo, že rozhodně nebudeme nečinně čekat až si za naše peníze pojede na dovolenou nebo si koupí lepší auto. I takové případy byly. KOMUNIKUJTE PEVNĚ A JISTĚ, NENECHTE SE STRHNOUT DO EMOCÍ A DO STRACHU. A připomínejte se každý den, asertivně, ale neodbytně. Bohužel jedině tak se vám dostane platby. Naučila jsem své dva kameramany, své milované brášky, jednu fajn věc pro jejich komerční projekty. Berte si vždy 50% zálohu. Pokud to myslí klient vážně, peníze na výkon vaší práce má. Dříve, v komunistické éře, byla vtipná věc. Platila se záloha na mzdu. Proč stejné podmínky nevyjednat i nyní u svého zaměstnavatele? V polovině měsíce, záloha. V USA se platí, pokud vím, týdně. Je to fér pro obě strany. Proč byste měli úvěrovat něco a dostat zaplaceno až za 14-20 dní od konce měsíce? Vaše práce byla odvedena ihned. To je jen takový momentální nápad, chápu, že v praxi je to složitější. :-)) Každopádně zásadní mantra zní: ZASLOUŽÍM SI VČAS A DOBŘE DOSTAT ZAPLACENO ZA SVOU PRÁCI. V roce 2010 jsem pracovala ve společnosti, která mi přestala platit, platila problematicky a nakonec mi dlužila 40 000 na výplatě. A dnes už vím i proč… Tu práci jsem dělala jen pro peníze. Nenáviděla jsem to tam, moje srdce trpělo. A můj potenciál mé duše a mé osobnosti vůbec nebyl využit. Naprostá ztráta času… a v té době se peníze začaly zpomalovat… Pak se tok zastavil úplně. Z toho plyne další poučení: ODEJDĚTE DOKUD JE ČAS, DOKUD DLUH NENAROSTE DO ENORMNÍ VÝŠE. Je třeba říct rázně A DOST! Tohle už nebudu trpět! Zamyslete se nad tím, pro koho pracujete. Já v tuto chvíli, pokud dělám občas pro radost nějaké projekty, vnímám čemu slouží. Například děláme občas videa pro projekt Ordinace roku. Pacienti sami nominují a hlasují pro své lékaře, pokud mají jejich důvěru. Super nápad. Odmítám ale projekty, které například čpí černou magií, manipulací, neekologickým přístupem. Už to nejde. Nemůžu. A ono mne TO taky od takových lidí a práce odvede. V tu chvíli je třeba NELPĚT. Pustit to. Není to pro vás. Přijde něco mnohem lepšího. Každý z nás cítí, zda je či není na správném místě. Ví, co chce dělat a jeho srdce velí. Opět jako v partnerském vztahu. Vaše manželství je přežité, je to utrpení pro obě strany ale udělat radikální řez by bylo problematické, bolestivé a složité. Proto raději většina světa hnije a drží se hesla: smrádek ale teploučko. :-))) Mám pro vás na závěr zásadní sdělení: takové jednání a sobectví vůči svému srdci a cestě duše, už nebude u probuzených i polo-probuzených lidí trpěno ani schvalováno. Cesta transformace vás posune tam, kde máte být, AŤ SE VÁM TENTO PROCES BUDE LÍBIT NEBO NE. A nyní to možná již vidíte velice silně. Věřte procesu transformace a za každých okolností poslouchejte své srdce. Protože ta situace se bude jen zhoršovat. Vidím to kolem sebe všude. Moje kamarádky roky pracovaly NĚKDE pro peníze a nyní se všechno zhroutilo. Tohle moji milí už prostě nefunguje. Buď na srdce a s vnitřním uspokojením nebo VŮBEC. A TAK JE TO NYNÍ SE VŠÍM. DŮLEŽITÁ JE MOTIVACE A ČISTOTA ZÁMĚRU PRO DOBRO CELKU.V lásce a úctě a v pokoře ale s ohněm v srdci… Vaše amazonka Ava Chrtková Brožová. PS: Několikrát jsem v článku použila slovo: smrdí... a moc se mi to líbí. Protože vaše vnitřní cítění a nacítění velmi souvisí s vaším nosem. Není náhodou, že je slovo cítím v češtině používáno také v souvislosti se smyslem čichu. Vtipně se v češtině třeba používá slovní spojení: tohle smrdí průšvihem. Je velice zajímavé vnímat, zda vám třeba klient nebo i partner voní nebo ne. Zkusme dát nosu větší prostor a možná se tak vyhneme problémům snadněji. Článek napsala : Ava Chrtková Brožová - zpěvačka, moderátorka a provozovatelka projektu Příznaky transformace http://www.priznakytransformace.cz Tento článek JE dovoleno kopírovat na jiné weby včetně fotografií a grafik a přesného názvu ALE POUZE S AKTIVNÍMI ODKAZY A S TOUTO POZNÁMKOU. Ke snadnému sdílení na facebooku využijte tlačítko sdílet v horní části článku. Děkujeme, že dodržujete naše autorská práva. :-)) )
Potkávám spoustu lidí i v manažerských profesích, kteří se perou s tak základním slovíčkem „NE". Čím to je, že se tohoto slova obáváme a patří téměř mezi zakázaná slova? Jednou měrou nevěříme sami sobě a nejsme si jistí, zda zvládneme reakci druhé strany, pokud řekneme, že něco dělat nechceme nebo nevyhovíme přání. Toto neznámo nás děsí a proto často jdeme proti vlastnímu přesvědčení a v konečném důsledku poškozujeme pravidelně jen sami sebe. Máme pocit, že je to mnohem lepší, než aby nám ublížil někdo jiný formou slovní agrese či naší neschopností argumentovat. Nechceme být za hlupáky či darebáky bez sociálního cítění a proto často děláme věci, které dělat nechceme a tohoto našeho nastavení mohou druzí pravidelně zneužívat. Také vám to něco připomíná? Jste z toho unavení a nevíte co s tím? Mnoho lidí říká:" já už jsem takový". Houby! Nejste takoví, jen jste se těmto nevhodným reakcím naučili. Kde se tyto reakce, které vás poškozují vzali? Nechci zde zmiňovat Freuda a rozšiřovat tezi, že za vše může vaše matka či otec. To by bylo velmi zavádějící a ne úplně pravdivé. Ono je to všeobecně o naší společnosti a době relativně nedávno minulé. Byli jsme vychovávání v době, kdy se nesměli říkat vlastní názory a bylo důležité, co si o nás myslí sousedi. Znáte to " aby si o nás nemysleli nic špatného" nebo " co by o nás říkali druzí". Naučili jsme se, že nejdůležitější je dobře vypadat před ostatními, ať už to stojí cokoliv. V konečném důsledku ale tato strategie v dnešní době selhává. Prohráváme s tímto přístupem vždycky! Pokud budete dělat vše, co po vás chtějí druzí a zapomenete na svůj vlastní život, nikdy nebudete spokojení – budete služebníky. Vím, že to zní drsně a věřím, že malé procento lidí si vybere sloužit druhým a naplňuje je to. Pro drtivou většinu to ale není to pravé a pokud nedokáží říci „NE", je za tím strach ze ztráty pozitivního přijímání druhými – ať už v zaměstnání či v soukromém životě. Co z takového chování může vzejít dobrého pro vás? Obávám se, že nic moc. Budete se trápit pro druhé, budete manipulováni a až nebudete již mít dost sil, abyste mohli ještě dávat, většina lidí se k vám otočí zády a bude brát jinde. Tím, že budete vším a pro všechny, se velmi rychle stanete nikým. Jak z této pasti ven? Klíčem je již tolikrát zmiňované vědomí vlastní hodnoty. To, co má nějakou hodnotu se nerozdává všude zdarma a lidé si toho váží. Mercedes vám také nikdo zdarma nedá jenom proto, že to chcete. Proto byste neměli dávat všude vaši energii, práci i čas zdarma jen proto, že to po vás chtějí druzí. Přestanete totiž po čase pro tyto lidi mít hodnotu. Budou vědět, že jste kdykoliv k dispozici a dovolí si k vám věci, které by si k ostatním nikdy nedovolili. To, že pomáháme přátelům je v pořádku, ale praví přátelé vás nebudou zneužívat! Abyste našli vlastní sebeúctu a hodnotu, může pomoci následující cvičení, které doporučuji i svým klientům v psychoterapi: Vezměte tužku, papír a napište si, co všechno se vám v životě povedlo a každou věc očíslujte od 1 až třeba 1000, pokud se vám podaří dát tolik věcí dohromady. Vzpomeňte si i na drobnosti z dětství, první vyhraný závod či soutěž, první dobré jídlo, které jste uvařili či úspěšné ukončení studia. Zkrátka cokoliv, co vnímáte pozitivně a co se dle vás podařilo. Oprostěte se od toho, zda vás někdo kritizoval, protože BMW se také nelíbí všem, i když je to dobré auto-:) Dejte na svůj pocit, jaký jste z toho měli vy osobně! Tento seznam můžete postupně rozšiřovat a může se z toho stát dobrý návyk na posílení vlastního sebevědomí a sebeúcty. Časem si uvědomíte svoji vlastní hodnotu, ale chce to trochu cviku. Náš mozek může vše vyhodnocovat pouze na základě minulých zkušeností a pokud mu připomenete i to dobré, časem BUDETE VĚDĚT, že jste dobří a zasloužíte si dobré věci v životě bez ohledu na to, co si o tom myslí jiní. Říci „NE" v situacích, kdy se budete cítit manipulováni či jenom unavení, pro vás bude mnohem snažší! Autor článku: Mgr. Ivo Kotek, MBA - www.ivokotek.cz Od roku 2007 se věnuje terapeutické, konzultantské a lektorské činnosti. Zaměřuje se jak na psychosociální výcviky, koučování, tak i individuální terapie. Současně vede tréninky efektivní komunikace, leadershipu či time managementu v komerční sféře. V předchozích letech působil na různých manažerských a obchodních pozicích v nadnárodních společnostech. Článek smí být šířen a kopírován jen se souhlasem autora Ivo Kotkem. Portál Příznaky transformace má osobní souhlas autora k jeho uveřejnění. )
CO DĚLAJÍ NAŠI PRŮVODCI A JAK SI JE VYBÍRÁME (str. 72) aneb POZOR NA VÝBĚR NAŠICH PRŮVODCŮ Inelia: „Tohle je pro mě fascinující…. Dobře, další věc, na kterou se tě chci zeptat – a už jsme se tématu dotkli. Zmínil ses, že lidi provázíš nebo přicházíš, abys opravil závady v jejich životech. Mnoho lidí se zmiňuje o setkáních s anděly nebo o chvíli, kdy se jim andělé zjevili v kritické životní situaci. Například je zachránili při autonehodě. Ráda bych věděla, proč to děláte? A jak víte, kdy se objevit? A čím to je, že to neděláte pro každého na planetě, ale jen pro některé jednotlivce? Gabriel: „To je víc než jedna otázka!“ Inelia: „Hahaha … ano, to je. Dobře, tak proč napravujete chyby v životech lidí?“ Gabriel: „Proč opravujeme chyby v životech lidí? Už jsem na tuhle otázku vlastně odpověděl, ale zdá se, že je potřeba ji znovu prozkoumat a možná použít jiná slova.“ Inelia: „Odpověděl?“ Gabriel: „Jsem si celkem jistý, že už jsme o ní mluvili. Ano. Vysvětloval jsem, že jsme jako opraváři nebo zákaznická podpora. Ale předpokládám, že to úplně nevysvětluje, proč to děláme. Je to jako silné puzení zapojit se do spolutvoření. Možná, když ti vysvětlím, jak to cítím, co to dělá v mém vědomí, v mém životě, přijdeme potom na to, proč to děláme. Vnímám to jako naváděcí maják. Obecně řečeno, většina lidí má skupinu bytostí, která s nimi cestuje. Neříkáš jim „doprovod“ (entourage)?“ Inelia: „Ano, říkám jim tak. Je to skupina bytostí, většinou mimo fyzické tělo, která vede, učí, podporuje a vyživuje osobu a její životní volby. Několikrát jsem viděla, že lidé měli ve svém doprovodu anděly, a někteří lidé mají převážně anděly.“ Gabriel: „Lidé jsou jako majáky. Z nějakého důvodu, který neznám, se dostanou do mého pole pozornosti. Jakmile se do něho dostanou, je to jako kdybych nad nimi měl nepřetržitý dozor. Někdy se jim věnuji více, ale většinu času mi tento „dohled“ nebo pozornost běží někde na pozadí. To jsou lidé, kterým říkáš „chráněnci“ (charges). Nebo jsi také předtím říkala, že já jsem pro ně něco jako chůva.“ Inelia: „Ano! Někdy se po mě také chce, abych měla některé lidi v mém poli pozornosti. A já jim říkám chráněnci. Je vtipné, že to také znáš.“ Gabriel: „Někdy poslouchám tvoje přednášky. Slyšel jsem několikrát, jak nazýváš tyto lidi „chráněnci“ a podporující skupině říkáš „doprovod“.“ Inelia: „Ha! To je pro mě překvapení. Archanděl poslouchá moje MP3 a rozhovory!“ Gabriel: „No víš, prostě jsem se informoval, protože jsem se připravoval na náš rozhovor. Jak jsem řekl, nejsme všemocní, takže pokud nejsi jedním z mých chráněnců, musím si o tobě vše zjistit.“ Inelia: „Já nepatřím k tvým chráněncům? To je … vlastně jsem z toho smutná. Mám nějaké anděly ve svém doprovodu? A proč ne tebe?“ Gabriel: „Pokud mohu vidět, tak v tvém doprovodu nejsou žádní andělé nebo tam žádní nebyli. Ale teď tam mohu být já, když mi to dovolíš.“ Inelia: „Já ti musím dát svolení?“ Gabriel: „V každém případě – takhle to funguje. Nikdo nemá mezi svými průvodci někoho, komu nedal svolení. Člověk může požádat buď konkrétní bytost, aby se stala jeho průvodcem, nebo bytost se speciálními schopnostmi. A může to být také naopak: určitá bytost může chtít stát se součástí vedení a podpory určité osoby. Pokud oba souhlasí – přičemž k souhlasu ze strany osoby většinou dochází nevědomě, zatímco druhá bytost se rozhoduje zcela vědomě – dojde k propojení. Samozřejmě, tato spojení nejsou trvalá. Mohou trvat celý život, ale většinou trvají pouze několik let. A někdy dokonce pouze několik hodin.“ Inelia: „Teď když jsem s tebou strávila tolik času ve dvou, nedovedu si svůj život představit bez tebe po mém boku. Byla bych moc ráda, kdyby ses stal trvalým členem mého doprovodu.“ Gabriel: „Jsem poctěn. A děkuji!“ Inelia: „Je tu nějaké omezení? Můžeš být průvodcem pouze pro určitý počet lidí?“ Gabriel: „Naše vědomí nebo kapacita držet pozornost není omezena. Jsou tu pouze omezení, která jsou dána nastavením naší reality.“ Inelia: „Co další lidé, kteří by po přečtení této knihy chtěli, aby ses stal jejich průvodcem? Mohou tě zavolat a požádat, aby ses stal členem jejich doprovodu?“ Gabriel: „Ano, takhle to v podstatě funguje. Ale ne s každým lze vytvořit ideální dvojici. Proto půjde tento požadavek ke všem andělům a ten, který je s danou osobou nejlépe slučitelný, nebo má schopnosti, které osoba potřebuje, předstoupí, aby se zvážilo, zda se nehodí lépe.“ Inelia: „A můžeme chtít mít více než jednoho anděla ve svém doprovodu?“ Gabriel: „Ano, množství průvodců není omezeno, ani není určeno, kolik a jakého druhu mají být. Jen bych chtěl varovat kohokoliv, kdo chce rozšířit počet svých průvodců, aby si uvědomil, že existuje mnoho bytostí, které předstírají, že mají ty nejlepší úmysly, ale jsou to ve skutečnosti nízkovibrační bytosti, které využívají lidskou potřebu vedení a podpory pro své vlastní zájmy a růst.“ Inelia: „Jak se můžeme ujistit, že se tohle nestane?“ Gabriel: „Dejte si pozor, abyste prohlásili, že chcete, aby se do vaší blízkosti dostali a vašimi průvodci se stali pouze vysokovibrační světelné bytosti, které mají na srdci jen vaše nejvyšší dobro a životní naplnění. A když už o tom mluvíme: je vždy dobré pravidelně prověřovat a očišťovat vibrační soulad vašich průvodců.“ Inelia: „Jak to máme udělat a jak často?“ Gabriel: „Nejméně jednou ročně nebo kdykoliv, kdy cítíte, že měníte směr ve svém životě. A jak to udělat? Zavolejte si své průvodce ve změněném stavu mysli, například v meditaci nebo ve stavu rozjímání, a prozkoumejte, jak a zda s vámi rezonují. Jakmile cítíte, že už určitého průvodce nemáte mít nebo že je v nízké vibraci, poděkujte mu za jejich služby a nařiďte, aby odešel.“ Inelia: „Umím si představit, že někteří lidé mohou být přesvědčováni, aby si ponechali některé nízkovibrační průvodce, protože s nimi byli dlouhou dobu nebo jsou to příbuzní, které milovali.“ Gabriel: „Pokud chceš, můžeš být s těmito bytostmi stále ve spojení, ale asi nebudeš chtít, aby ovlivňovaly tvoje životní rozhodnutí a cestu. Takže jsou fajn jako občasní návštěvníci, pokud máš ráda takové věci, ale nikoliv jako tvoji průvodci.“ Inelia: „Co myslíš tím: „Pokud máš ráda takové věci“?“ Gabriel: „Mám na mysli, pokud ráda trávíš čas s nízkovibračními bytostmi a posiluješ je v jejich hrách.“ Inelia: „Nebo bych si třeba myslela, že je mohu zachránit, nebo tak něco.“ Gabriel: „Nikdo nemůže nikoho zachránit nebo vytáhnout z jeho nízké vibrace. Můžete to krásně vidět u lidských závislostí. Závislý člověk si nepřestane libovat ve své závislosti do chvíle, kdy se sám nerozhodne, že už toho má dost a chce přestat. A cokoliv jiného, třeba když vás závislý žádá o pomoc či záchranu, vede pouze k tomu, že jeho závislost podporujete a umožňujete mu ji. A tak vzniká spoluzávislost.“ Inelia: „To je drsné, ale viděla jsem to mnohokrát. Závislí lidé to často dělají. Odvádí takto pozornost. Gabriel: „A je to upírské. Člověk by měl být sám k sobě upřímný, pokud se snaží zachránit někoho závislého nebo nízkovibračního. Navrhl bych, aby si takový člověk položil otázku, proč opravdu chce druhého člověka zachránit. V odpovědi je vždy schovaná nízkovibrační motivace.“ Inelia: „Dobře. Potřebuji si to ještě znovu promyslet. Znám mnoho lidí, kteří byli snadno oklamáni nízkovibračními přáteli nebo členy rodiny, a někdy i úplně neznámými lidmi. Zachraňující lidé měli dobré úmysly a upřímně je vůbec nenapadlo, že by jim mohl někdo lhát. Jak to může být nízkovibrační frekvence nebo motivace?“ Gabriel: „Může to být jedna i více nízkovibračních motivací najednou. Možná chtějí být vnímáni jako dobří, laskaví, a mohou si myslet, že soucit nejlépe vyjádří tak, že budou jemní a vezmou na sebe bolestivé problémy druhých. Takové uvažování je založeno na mučednické energii, která má nízkou frekvenci. Může to být tak, že chtějí zachraňovat druhé, ale ve skutečnosti chtějí být sami zachráněni. Mohou také chtít před druhými vypadat jako mučedníci. Dalším důvodem může být, že si nejsou vědomi toho, jak pracují Pracovníci temnoty. Nízká vibrace nevědomosti způsobí, že jsou oklamáni a obelháni, a jejich pozornost je odvedena od podstatných věcí. Každopádně nic z toho nepřinese dobré výsledky.“ POKRAČOVÁNÍ NEBO DALŠÍ UKÁZKA O POMÁHÁNÍ A ZACHRAŇOVÁNÍ Inelia: „Pokud vybočíme ze své cesty, abychom někoho zachránili, protože tato osoba nám tvrdí, že se neumí zachránit sama, není její záchrana často dobrým řešením. Na mě také několikrát tuhle taktiku použili. Pokud někdo neumí plavat, ano, je lidské jít za ním a vytáhnout ho. Ale pokud vběhne znovu bez rozmyslu do vody, tak to je ten moment, kdy je potřeba se zastavit a nechat ho naučit se plavat – nebo se utopit. Jednou se mi přesně tohle stalo. A víš co? Když ten člověk viděl, že za ním už podruhé neskočím, vyplaval z rybníka sám. Neskočila jsem tam, protože jsem viděla, že by mě držel pod vodou tak dlouho, dokud bych sama nezemřela.“ Gabriel: „Ano, to je dobrý příklad. Je to jako s nízkovibračními členy doprovodu.“ Inelia: „Jak se vůbec někdo takový mohl stát členem doprovodu?“ Gabriel: „Víš, ne každý člověk tady na Zemi pracuje na zvýšení své vibrační frekvence. Nebo to nedělá celý svůj život. Možná si několik let užíval nízkovibrační zkušenosti – a aby je mohl prožívat, potřebuje takový člověk nízkovibrační průvodce. Také si můžete myslet, že všechny ultradimenzionální bytosti nebo všichni zemřelí jsou vysokovibračními bytostmi a chtějí pro nás jen to nejlepší. Avšak tak to není. Proto je tak důležité pravidelně čistit a kontrolovat, kdo je mezi vašimi průvodci. Někdy je celá skupina průvodců propojená a vysokovibrační. A někdy se může stát, že člověk chce zcela změnit svou profesi a namísto surfaře se stát programátorem. V tomto případě by měl přezkoumat a znovu sestavit svoji skupinu průvodců tak, aby odrážela jeho aktuální životní cíle a touhy.“ Inelia: „To dává smysl. Když se jedná o změnu zájmů či životního směru, a nikoliv o vibrační frekvence, potom výběr a tříbení průvodců tak přísně neposuzuji. Když se vrátíme zpátky k původnímu tématu, proč ty tohle děláš? Říkal jsi, že vysvětlíš, jaké to je pro tebe a jak to funguje. Můžeš mi říct, co se děje s tvými chráněnci? Proč za nimi někdy chodíš a jindy ne?“ Gabriel: „Ano, samozřejmě. Řekl jsem, že to jsou mí chráněnci a že jsou neustále v mém poli pozornosti. Někdy se stane, že jak jsou v mém poli pozornosti, tak některý z nich jakoby zabliká. Vnímám to jako barvu: libovolný bod v mém poli pozornosti začne svítit. Energie, kterou vnímám v souvislosti s určitou barvou, mě upozorní, o jakou záležitost se jedná. Může to být stav ohrožení nebo negativní rozhodnutí či vibrace, která proniká do pole mého chráněnce, a která není v souladu s jeho vyšším cílem. Nebo se může jednat o rozšíření stavu vědomí…“ Inelia: „Počkej, tady tě na chviličku přeruším. Řekl jsi: vibrace, která proniká do pole, a není v souladu s jeho vyšším cílem? Můžeš to trochu víc vysvětlit? Co je to za vibraci a odkud přichází?“ Gabriel: „Může se jednat o nového průvodce, který má příliš nízkou vibraci pro mého chráněnce, nebo může jít o životní zkušenost, kterou ve skutečnosti nepotřebuje, nebo například o vztah s osobou s nízkou frekvencí.“ Inelia: „Co v takovém případě děláš?“ Gabriel: „Vstoupím do jeho pole pozornosti a upozorním na to, co se děje. Upozorním ho na nesoulad a jak se to může obrátit proti němu. Také mu mohu ukázat, jak ho tato zkušenost odvádí z jeho zvolené cesty.“ Inelia: „Jakým způsobem vstoupíš do jeho pole pozornosti?“ Gabriel: „Někteří lidé mají velmi otevřené spojení se svými průvodci a ucítí nás. V těchto případech to vypadá, jako bychom s nimi hovořili. Můžeme také působit skrze silný pocit. Lidé pak naši zprávu vnímají jako intuici nebo poznání. Někdy také vstoupíme do jejich snů a snažíme se komunikovat skrze sny.“ Inelia: „Jak víš, že si tu určitou vibračně odlišnou zkušenost nevybrali?“ Gabriel: „Vidíme všechny jejich časové osy a některé z nich nekončí dobře. Proto se je snažíme od takové časové osy odradit. V podstatě jde o to, že pokud něco způsobuje utrpení, není skutečně dobré v takovém konání pokračovat.“ Inelia: „Mnoho lidí si myslí, že vše se děje z nějakého důvodu. Podle tohoto náhledu nic není naprosto negativní a vše může být odrazovým můstkem k našemu růstu nebo posílení. Já však mám pocit, že to vnímáš podobně jako já: totiž že někdy se negativní situace či osoba objeví čistě proto, abychom zažili negativitu, nebo aby nás zastavila, odvedla naši pozornosti či oslabila.“ Gabriel: „Ano, také jsem se s tím setkal. Většina negativních zkušeností je zde čistě pro negativní zkušenost jako takovou. Člověk se pak může z této negativní zkušenosti vymanit a většina lidí se bude snažit dát takové zkušenosti smysl a hodnotu. Ale ve skutečnosti by jim bylo v životě mnohem lépe a byli by silnější, kdyby takovou zkušenost neměli.“ POTŘEBUJEME NEGATIVNÍ ZKUŠENOST? Inelia: „A co děti? Většina dětí, které se narodí ve zneužívajícím rodinném či kulturním prostředí, se nemůže tak jednoduše z tohoto prostředí vymanit.“ Gabriel: „Naivita původního rozhodnutí narodit se v převážně negativní oblasti či rodině, má dalekosáhlé důsledky. Většina vysokovibračních bytostí nemá ani ponětí, co to s jejich duší nebo tělem udělá. Pokud si dítě uchová svou skutečnou podstatu, uvědomí si, že negativní události se dějí díky tomu, co dělají druzí lidé – Pracovníci temnoty a lidé, kteří chtějí zažívat nízkovibrační zkušenost. Také si uvědomí, že se ho tito lidé snaží svést z cesty, udělat si z něho spojence nebo ho zničit ne proto, že by toto dítě něco v minulosti udělalo, nebo proto, že se rozhodlo „učit se skrze bolest“, ale čistě proto, že přišlo na planetu v době války. Čili že to není osobní záležitost. Potom takové děti mohou překonat vše, co zažily, nevytvořit si z toho příběh, neomlouvat svoje vlastní kruté jednání nebo nepropadnout falešné představě o tom, že jsou dobrými lidmi jen proto, že zažily v životě tragédii. Přišly na planetu jako dobré bytosti a pokud by měly milující, vyživující a bezproblémové prostředí a životní zkušenosti, staly by se z nich dobří, nikoliv zraněními poškození jedinci. Pravdivé uvědomění je mnohem více posilující a mocnější, než když nízkovibrační chování a utrpení uznáním „schválí“ nebo když pokračují ve svém utrpení až do dospělosti.“ Inelia: „Děkuji, že jsi mi to potvrdil. Věděla jsem to již od dětství a zažívám to i ve svém osobním životě. Když jsem vypustila negativní zkušenosti a bytosti ze svého života, byla jsem pak skutečně schopná vstoupit do své síly a předávat své učení dál mnohem efektivněji. A když jsem se vědomě rozhodla obklopit se stejně podporujícími a vyživujícími lidmi, všechno začalo být najednou úžasně jednoduché a silné. Když jsi popisoval důvody, proč někdo z tvých chráněnců „zabliká“, zmínil jsi také, že se to děje, pokud dojde k rozšíření vědomí. Můžeš vysvětlit, co to znamená a co v těchto případech děláš?“ Gabriel: „Tuhle část mojí práce považuji za nejúžasnější a nejvíc vzrušující. Dochází k tomu ve chvíli, kdy člověk nebo bytost dokončí jednu úroveň své zkušenosti a je připraven pro další, řekněme vyšší nebo rozsáhlejší úroveň. Samozřejmě existují i jiné vesmíry, ve kterých se bytosti věnují nízkovibračním hrám a postupně klesají do nižších a užších stavů vědomí. Ale zde my nepracujeme. Rádi pracujeme s vyššími vibračními frekvencemi a s rozšiřováním vědomí. Takže když je někdo připraven posunout se dál, víme o tom.“ Inelia: „Co přesně v těchto případech děláš? Hodně slýcháme o tom, jak andělé pomáhají lidem v případě potřeby, během nehody nebo nemoci. Ale moc nevíme o tom, že andělé přicházejí k lidem v okamžiku, kdy se jejich vědomí rozšiřuje.“ Gabriel: „To je pravda. Vypadá to, že většina příběhů, které si lidé vyprávějí, se týká dramatických událostí. Jenomže příběhy, kdy dochází k expanzi vědomí, nejsou většinou příliš dramatické. Většinou jde o jemný a pomalý proces. Někdy člověk může zažít trauma a zjistit, že ho tento zážitek změnil. Nyní rozumí životu, svému poslání a jádru svého bytí. Avšak k tomu dochází mnohem méně, než by si někdo myslel. Protože jde ale o dramatickou situaci, dozvídají se o ní lidé mnohem více.“ Inelia: „Co potom zažívá člověk, který si tě „zavolal“, protože se rozhodl rozšířit své vědomí?“ Gabriel: „Z mého pohledu cítím, že je ochotný poučit se a vystoupit z utrpení a bolesti. Vlastně se nejedná o pasivní přístup, ale aktivní a vědomé kroky, které uskutečňuje ve svém životě a které odráží jeho rozhodnutí vystoupit z utrpení a bolesti. Z jeho pohledu – a záleží na tom, jak moc je ve spojení se svými průvodci – dochází k posílení intuice a je schopný více vnímat své Vyšší Já. Někdo se mnou i živě diskutuje!“ Inelia: „Jsem ráda, že říkáš, že se nejedná o pasivní přístup. Často se na mě obracejí lidé, kteří chtějí, abych pomohla někomu z jejich rodiny nebo přátel. V podstatě abych je zachránila nebo uzdravila. A chvíli mi trvá, než jim vysvětlím, že pokud se ten člověk nechce naučit, jak se uzdravit nebo si sám pomoci, nemohu nic udělat. Často jim říkám, ať pošlou tomu, kdo potřebuje pomoc, některou z mých meditací nebo cvičení, a doporučí mu přečíst si články na mém webu. Ale z nějakého zvláštního důvodu to někteří z nich neudělají. Většina ano, ale někteří z těch, kteří za mnou přijdou, ty materiály vůbec nepřepošlou. Co se týče druhého případu, myslím si, že člověk, který takto za mnou přichází s žádostí o pomoc pro někoho jiného, jedná v energii důležitosti, krize, potřebnosti, záchrany. Také často cítím, že tam jde o jeho ego. Myslím, že v hloubi duše tuší, že ten, komu chce pomoci, si ve skutečnosti nechce nechat pomoct. Ale on je pak klidný, protože má pocit, že udělal to nejlepší, co mohl.“ Gabriel: „Ano, to je velice zajímavé. Myslím, že je to součástí kulturní, společenské a náboženské výchovy, která učí, že si člověk nemůže pomoci sám, ale musí jít za někým jiným, aby mu řekl, co má dělat, nebo aby ho vyléčil, případně díky němu dosáhl osvícení.“ Tuto skvělou knihu lze zakoupit zde: https://www.kosmas.cz/knihy/269000/rozhovor-s-andelem/ Rozhovor se dvěma z nejznámějších andělských bytostí, Gabrielem a Michaelem, odhaluje skutečnou úlohu andělů a přináší odpověď na mnoho otázek: Jaké je to být andělem? Pomáhají andělé všem bez rozdílu? Mohou se inkarnovat jako lidské bytosti? Existuje Bůh? Pracují andělé pro církev? Jak, kdy a proč jsme se oddělili od Jednoty? Existuje mnoho představ a nedorozumění ohledně toho, kdo nebo co jsou andělé a jaká je jejich úloha na Zemi. Většina náboženství roli a úkol andělů zkreslila, aby posílila svoji moc nad lidmi. Kniha Rozhovor s andělem uvádí naše představy i náboženskou interpretaci na pravou míru a otevírá nové obzory a možnosti vnímání. Knihu obohatil svou předmluvou Pjér la Šé'z. INELIA BENZ (zdroj) Původem Chilanka, vlastním jménem Inelia del Pilar Ahumada Avila, která vyrostla a vystudovala v Británii. Na veřejnosti se objevila nedávno. Na první pohled na ní neuvidíte nic zvláštního, ale tvrdí o sobě, že má schopnosti, které lze právem zařadit mezi vyjmenované záhady. Je jasnovidná: vidí do minulosti i do budoucnosti. Nebo je schopna spontánně mluvit cizími jazyky, které se nikdy neučila. )
Neustálá vyčerpanost, únava, ztráta smyslu. Lidi se v poslední době místo žití života pouze světem plahočí. Stagnace je nyní ve všech oblastech a je v rozkvětu. Jenže ona je to přirozená fáze bytí. To, co však přijde obvykle nedělá radost nikomu, ale když víte, co Vás čeká, tak tím můžete rychle a bezbolestně proplout. Dokonce to můžete vědomě vyvolat. Tím dojde k rychlému posunu. Stagnace tedy může být nejkratší fáze. Záleží jenom na vás. Jeden z principů planety Země od jejího počátku je tvořen tímto kruhem: EVOLUCE (vývoj) -> ADAPTACE (přizpůsobení a stabilizace) -> STAGNACE (nuda, bez vývoje a bez energie) -> KRIZE (revoluce a podněty k další evoluci). Po krizi vždy znovu dochází k dalšímu vývoji (evoluci) a celé kolečko se tak opakuje. Takhle to jde už milióny let. Když jste ve fázi stagnace, tak neexistuje smysl, dochází k beznaději. Naděje jako taková je zdrojem vnitřní energie. Bez naděje jste tedy unavení, protože nemáte sílu jít dopředu. Energie neví, kam by plynula. Kam by taky šla, když neví kam, že? Vnitřní energetické zdroje se tady přepnou na úsporný režim. První pomoc ve stavu stagnace je tedy změnit tu vibraci, kterou zrovna vyzařujete. Tím se můžete posunout přes krizi do evoluční fáze a ta je vždy zábavná, pozitivní a plná změn. Znáte princip dvou ladiček? Když máte dvě ladičky a jednu rozvibrujete, tak aniž byste se dotkli té druhé, tak ona sama také začne vibrovat a znít. Takto si můžete sami měnit své vibrace. Jste jako ta druhá ladička. Když se tedy naladíte na správná slova (vibraci), tak se také podle toho rozvibrujete. Princip techniky dvou ladiček na příkladu stres: -Uvědomte si jakou vibraci máte (stres, se projevuje stažením svalstva v oblasti šíje). Vibrace je tedy stažení. -Uvědomte si jaké sloveso zastupuje opačnou vibraci (u staženého svalstva to bude sloveso, které znamená vibraci uvolněných svalů). -Několikrát si pak v duchu pomalu řeknete to sloveso ve tvaru vidu nedokonavého v přítomnosti nebo ve tvaru slovesného podstatného jména, končícího na -ní. A tím dojde k změně vaší vibrace, protože se jako ladička sesynchronizujete. -Sloveso můžete doplnit patřičnou vizualizací nebo libovolným podstatným jménem. -Pro ty, co měli trojku z českého jazyka: Dokonavé sloveso označuje děj, který je časově ohraničený, uzavřený, nahlížený jako jednorázový, jako událost v minulém čase již dokončený a v budoucím čase ještě nezahájený. Nedokonavý vid označuje děj, který není ohraničený, ukončený a může probíhat v současnosti. Lidsky řečeno v příkladu stresu to bude slovo uvolňování. Párkrát si ho zopakujte a všimněte si, jak se vám uvolní šíjové svalstvo. Dalším příkladem třeba je, že si potřebujete zvýšit kvalitu lásky či sebelásky. Sloveso (vibrace lásky) je v tomto případě slovo milovat. Vibrační slovo bude "milování". Několikrát si zopakujete slovo milování a za chvíli pocítíte takové příjemné teplo v oblasti hrudníku a svět kolem vás lehce zrůžoví. Udělejte to, právě teď. Řekněte si pomalu v duchu: „Milování, milovááánííí, milováááááánííííííííí.“ Cítíte tu sílu pohybu, tu vibraci? Jak se na to krásně ladíte? Někdo se možná nyní pousmál a někomu jinému je prostě najednou lehčeji. Jo láska, ta dělá divy. Milujte se a množte se - ideálně po 22:00 hodině. 😊 Tak a nyní se můžeme vrátit ke stagnaci. Opakem únavy je energie. Jak už víte, tak energie nemůže plynout, když nemá kam. To, kam a zda bude energie plynout určuje naděje. A teď už to bude velice individuální. Co je vaší nadějí? Uvedu pár příkladů i s vibračním slovesem. -Že se věci změní a vše se v dobro obrátí? (příklad vibračního slovesa: důvěřování) -Že budete mít novou partnerku/partnera a lásku? (př.: nalézání partnerky) -Že budete mít práci, která vás bude bavit? (př.: naplnění nebo radostné pracování) -Že budete vidlemi přehrabovat miliony? (př.: příjímání financí) -Když ve stagnaci začnete vibrovat jinak, tak dojde vždy ke krizi, ale ta už je očekávána a příjemná. V příkladu s prací to bude krize ve formě výpovědi a nové práci. Očekávejte vždy nějaké změny a věci, které nemusí být na první pohled snadné. Je to výsledek vaší vibrace a je to přirozený proces. Přeji vám krásné vibrování, milování, tančení životem a přijímání štěstí. Saša Ps.: Vibrování se Sašou bude nejspíš Sašování. 😊 Autor článku: Alexandr Tóth http://www.alexandrtoth.cz Řídím se pravidlem, že vždy existuje řešení. Někdy změna přijde, když se podíváte na věc z jiné strany, jindy je potřeba přestat na něčem lpět a velice často stačí jenom změnit svoje omezení, které Vás zastavuje od dosažení toho, co si tak přejete. Jestli chcete, tak můžeme spolu najít řešení té Vaší situace a změnit Vám konečně život k lepšímu. Koučink a terapie, pro mě není povolání, je to můj životní styl. Simona Lásková - energie sfingy, regresní terapie a předávání vzkazů duší )
Hypersenzitivní lidé jsou bytosti s velmi vysokou hladinou citlivosti a jejich způsob vnímání může přinášet výzvy, které, když správně uchopí, mohou přeměnit ve svůj dar. Podle mého názoru se s touto vlastností lidé rodí a v podstatě každé dítě je extrémně citlivé a vnímavé. Teprve časem, když se začne formovat naše osobnost, člověk přebírá vzorce chování z vnějšího prostředí a dochází k utlumení božského principu v nás. Vysoká citlivost je spojená především s elementem vody. Máme-li ve svém horoskopu více planet souvisejících s vodním živlem, pak je více pravděpodobné, že budeme vnímaví ke svým emocím a také emocím druhých lidí. Naopak zemský živel nás přivádí více do praktické roviny a materiálního světa. Hypersenzitivní člověk může vyrůstat v rodině, kde se u ostatních členů citlivost a vnímavost k druhým příliš neprojevuje, a proto rodiče dítě svým přístupem mohou velmi ranit. Takové dítě se snaží přizpůsobit svým chováním za každou cenu tak, aby vyhovělo každému podvědomému přání okolí a tím si způsobilo co nejmenší ujmu. Citlivější jedinci bývají proto často tiší, nenápadní a doslova se infiltrují do rodinného systému jako harmonizátoři vztahů. Cítí se natolik zodpovědní za situaci v rodině, že potřebují pro svůj klid pomoci svému okolí zbavit se problémů. Tím si však způsobují další emoční zatížení, protože nemají kapacitu tyto těžké emoce odfiltrovat, a proto se často cítí zahlceni. Někdy se jim podaří vytvořit obranné mechanismy, které je chrání před vysokým tlakem a požadavky svého okolí tím, že utečou do mentálního světa ve snaze uniknout svým pocitům. Získají pevné návyky a přesvědčení, kterých se potom celý život drží. Takový druh ochrany však působí ve svém důsledku spíše jako vězení. Člověk v něm zkostnatí a zahořkne. Dalším druhem kompenzace může být role oběti nebo zachránce. Člověk si tak zvykne brát cizí problémy za své, že někdy ani není schopen rozlišit, koho se daná věc nebo emoce ve skutečnosti týká. Doslova nasává emoce z okolí jako houba a pak za ně cítí pocit viny, studu, hněvu nebo dokonce strach. Právě proto, že nemá vybudovanou pevnou strukturu své osobnosti a chybí mu jasné hranice, ztrácí často sám sebe v druhých lidech a přebírá zodpovědnost za jejich pocity. V takovém případě se snaží druhým pomoci, aby pomohl sám sobě. Ovšem následky tohoto chování jsou destruktivní jak pro zachránce, tak pro zachraňovaného. Logicky z toho plyne, že jeden z nich se stane obětí situace, druhému připadne role viníka. Hypersenzitivita se může stát darem v případě, že člověk upřednostní na určitou dobu sám sebe před svým okolím. To vyžaduje ochotu naslouchat svému vnitřnímu hlasu a naučit se naplňovat vlastní potřeby. Není to snadná volba, protože jeho pocit vlastní hodnoty je vybudovaný právě na roli zachránce. Zbořit takovou strukturu vyžaduje odvahu čelit přesvědčení, že jsem k ničemu, nebo dokonce obviňování ze sobectví a necitlivému přístupu vůči druhým. Jen málokdo se s radostí pustí do přehodnocování svého života bez toho, aby jej k tomu dovedla nemoc, deprese nebo životní krize. Když už se ovšem člověk vydá na takovou cestu, je dobré si uvědomit, že velká citlivost skýtá velkou výhodu. Jakmile člověk začne naslouchat sám sobě, jeho intuice a vnitřní hlas je neomylný a velmi přesný. Aby byla osobnost hypersenzitivního člověka vyrovnaná, je potřeba vybudovat vlastní ego se zdravým jádrem a uzemněným přístupem. Naučit se říkat „ne!“ je jednou z podmínek pro duševní zdraví. Je třeba se vzdát přesvědčení, že jednat sobecky je vždy špatné. Citliví lidé potřebují více odpočinku, samoty a pobytu v přírodě než jedinci, kteří jsou silnější a zemitějšího charakteru. Pokud si člověk bez výčitek svědomí dokáže postupně přebudovat svůj život tak, aby vyhovoval jemu a přestane ošetřovat s nekonečnou obětavostí své okolí, pak má šanci, že se z jeho citlivosti stane ten správný dar. Protiváhou k citlivosti je totiž osobní síla. Citlivý člověk bez síly se stává závislým na svém okolí, kdežto citlivý a silný člověk může doslova přetvořit svět. Proto je pro citlivé lidi výzvou uchopit svoji vlastní sílu a vybudovat silnou osobnost, která bude chránit jeho citlivé jádro a bude podporovat rozvíjení jeho darů a talentů. Autorka článku: Radka Svobodová http://www.moje-vztahy.cz/ sem lektorkou osobního rozvoje, poradkyní v oblasti partnerských vztahů, zabývám se také transpersonální psychologií, scenar terapií a reflexní terapií. Vystudovala jsem gymnázium, pracovala jako vychovatelka na ZŠ pro neslyšící, poté jsem se vydala na 4 letou pouť po jižní Evropě, kde jsem objevovala svůj vnitřní svět na odlehlých místech ve spojení s přírodou. Meditace, výklad snů a práce s tarotovými symboly pomohly k prohloubení mojí intuice a sebepoznání. Absolvovala jsem řadu kurzů osobního rozvoje (např. kurz komunikace s R. Telvákovou, kurzy dr. Savčenka, holistické workshopy s D. Cadenazzim) a otevřela si v Brně svoji praxi osobního poradenství a scenar terapie. V Brně jsem také navštěvovala kurzy tantry pro ženy a vedla ženské kruhy. Se svým přítelem pořádám v ČR i na Slovensku přednášky a semináře na téma partnerské vztahy a komunikace. Věnuji se tématům emocí, závislostí, strachu, viny, lásky, oběti.Pomáhám lidem hledat nová řešení a úhly pohledu v různých životních situacích. Mám schopnost nahlížet pod povrch a pojmenovat skryté souvislosti. Své klienty vedu do hloubky, do oblasti prožívání emocí a těla, kde díky vědomé přítomnosti dochází k uvolnění zablokovaných pocitů a vzpomínek a k jejich transformaci. Mým cílem je vést klienty k vědomému životu v přítomnosti a vnitřní svobodě. Baví mě objevování souvislostí mezi vnitřním světem lidské mysli a vnější realitou. Miluji zpěv a hraní na hudební nástroje, tanec, malování a přírodu. Společně s přáteli žijeme na středním Slovensku uprostřed přírody, v komunitě zaměřené na rozvoj vědomí. Hraji a zpívám v hudebním seskupení Tóny Brány. )
Být ezo a být duchovní je dnešní nový módní trend, stejně tak jako zvládat život v podobě teoretických znalostí, řadou vyčtených knih, nasdílenými citáty i moudry či zhlédnutými videi na youtube, avšak bez hlubšího pochopení nebo smyslu dané věci budete stejně nespokojení se svým životem. Je spousta těch, kteří si podle duchovních knih teoreticky dokáží správně přát, snaží se o to, aby jejich život byl šťastnější nebo zvládají své partnerské vztahy. Každý je chápavý, všemu porozuměl, ale přesto je jeho život prakticky na stejném místě, na jakém byl před rokem nebo pěti lety. Mít teoreticky načtené knihy, moudra či zhlédnutá videa není zase až tak velký kumšt, ale mnohým chybí odvaha a koule k tomu, aby všechny tyto poučky praktikovali ve svém vlastním životě. Stále jsou těmi připosranými ovečkami, které se bojí vystoupit ze stáda, co by tomu řekli ostatní. Nikdo se přece nechce vyčlenit a pokud ano, tak jen za podmínek, že k tomu má dostatečnou sílu a vůli být jiný i za cenu odsouzení nebo pohrdání. Duchovní bytostí se nestanete ze dne na den, ale dozrajete v ní díky prožitým a především díky pochopeným osudovým i životním zkouškám a lekcím, samozřejmě za předpokladu, že nemáte potřebu o svých duchovním úspěších hlasitě křičet do světa. Znám za svou 15 letou praxi ale spoustu lidí a to i z blízkého okolí, kteří sdílejí, komentují a do světa křičí jak se mění, jak se stávají duchovními, ale přesto uvnitř sebe zůstávají citově i charakterově prázdní a vyprahlí pouze s tím rozdílem, že už nesledují jednu či dvě duchovně založené stránky, ale rovnou třicet, mezi kterými přeskakují a snaží se opět teoreticky hltat každý ezo blábol, aniž by ale vědomě posunuli svůj vlastní život nebo vývoj. Stejně tak se často setkávám i s dalším a ne zcela ojedinělým faktem. Vadím více lidem, protože jsem jiný, přesto ale právě tihle lidé jsou těmi, kteří rádi a okázale komentují mé příspěvky, navštěvují mou stránku, ale přesto se mnou mají zásadnější problém, o kterém vám ale neřeknou do očí, nicméně vědí to ale všichni kolem... Já sám nejsem zastáncem duchovní teorie, nesnáším duchovní literaturu, protože je k ničemu a nikoho ještě pořádně nikam nenasměrovala, jen dává zmatečné pocity iluzorního vědění a štěstí. Této teorie je všude kolem dost a dost, nemám rád ovce, které dupou se stádem, ale křičí, jak z něho vystoupili. Stejně tak jako mě fascinují lidé, kteří lajkují jakýkoliv citát či příspěvek, ale za předpokladu, že je myšlen pozitivně, že je bude udržovat v iluzi, že osud za ně všechno vyřeší, že karma se naplní a pod... Nicméně skutečně hlubší příspěvek nebo moudro nejsou schopni pobrat natož prožívat nebo praktikovat... A to se ani nezmiňuji o pokrytcích a lidech, schovávající se za masky úlisnosti či análního alpinismu... Teoretik vždycky zůstane teoretikem, nestane se z něj moudřejší duchovní bytost jen proto, že má všechno našprtáno jako středoškolák před maturitou.. Pokud mu ale chybí odvaha k realizaci, jsou mu tyto duchovní poučky k hovnu, nic mu nedají a je jedno zda o tom donekonečna mluví Dušek, Lorna nebo Moji, Eckhart a další... Dokud budete jen číst, budete mylně věřit iluzím. Stále ale budete stejně prázdní jako do doby, než jste vůbec duchovno poznali... Pavel/Merlin UPOZORNĚNÍ:Tento text je možné v nezkrácené a neupravené podobě dále kopírovat a rozšiřovat nekomerčním způsobem, pokud bude připojena celá tato poznámka včetně zdroje a aktivního odkazu. Respektuji autor. Práva obrázků. Autor článku: Pavel/Merlin Související články: Michaela Kudláčková: VELKÁ PŘEDPOVĚĎ NA ROK 2017 – Hvězda bude odpovědí na naše loňská PROČ? Lenka Bicencová: POSELSTVÍ KARET pro váš milostný život na rok 2017 pro všechna znamení Jitka Bártová: Rok 2017 je z numerického pohledu rokem jedničky a kartou Mága Merlin - král čarodějů: Tajemná MANDRAGORA Merlin - král čarodějů: Přestaňte skuhrat! Merlin - král čarodějů: Osvoboďte se od starých vzorců ve vztazích Server Příznaky transformace má osobní souhlas autora s publikováním tohoto článku. Autor článku: Merlin - král čarodějů Autor článku - ZDROJ: facebook Merlin král čarodějů a mágů - připojte se! Nebo sledujte web: http://merlin-kral-carodeju-a-magu.webnode.cz )
Možná jste někdy zažili situaci, kdy jste měli stanovené své cíle a své „proč“ jít v životě dopředu a něčeho dosáhnout. Ale když jste se podívali kolem sebe, zjistili jste, že jste zaseknutí na místě a jste totálně přilepení. Znáte to? Já ano.Zajímalo mě, proč se to většině lidí děje stále a stále dokola. Zjistila jsem, že je to především z těchto důvodů: Ztráta víry v sebe Nejasná vize Pohlcení negativitou Špatný time management OdkládáníCo s tím? Objevte 5 tipů, které vám pomůžou odlepit se z místa: 1/ Neustále věřte v sebeNa začátku i v průběhu všeho, co chcete uskutečnit, si musíte věřit. Každý v sobě máme vše, abychom mohli dělat to, po čem toužíme. Víra v sebe je základ. Můžete ji podpořit těmito způsoby: Každý den používejte jednu afirmaci, kterou si během dne zopakujete minimálně 2x-3x. Např. Daří se mi ve všem, do čeho se pustím. Představujte si sebe po dosažení svých cílů – vizualizujte si to. Používejte zrcadlo, usmívejte se na sebe a povzbuzujte se Neustále pracujte na odstranění svých bloků, strachů a pochybností Hledejte způsoby, jak se cítit dobře – hledejte radost a nadšení. To, jak se cítíte, k vám bude přitahovat vše na stejné frekvenci a budete si více věřit. 2/ Ujasněte si svou viziPokud máte jasnou vizi, vždy se rozjedete dopředu. Je to váš motor. Určete si vizi svého ideálního života. Kam směřujete, jak chcete žít?Napište si, jaký by měl být váš ideální život v těchto oblastech života: Práce/kariéra Finance Vztahy Zdraví a kondice Zábava a rekreace Osobní život Přispění ostatnímMyslete velkoryse a pořádně ve velkém! Vytvořte si knihu cílů nebo nástěnku, které naplníte obrázky a texty cílů, kde je denně uvidíte. Sdílejte svoji vizi s ostatními podobně naladěnými lidmi. Napište si, kdy býváte nejvíce šťastní a naplnění a zakomponujte to do své vize.Věřte, že vše je možné. 3/ Buďte pozitivníNejvětší a nejtěžší práce je zůstat pozitivní v negativním prostředí. Co pro to můžete udělat? V televizi sledovat komedie a inspirativní pořady Poslouchat pozitivní a oblíbenou hudbu Číst časopisy o úspěchu Číst povzbuzující knihy Zaměřit se na to, s jakými lidmi strávíte nejvíce času. 5 lidí, se kterými jste nejčastěji vás ovlivňují natolik, že se stáváte jim podobnými. Zamyslete se, zda není možné to změnit či omezit. Buďte vděční – soustřeďte se na to, co máte a oceňujte to. Meditujte, používejte afirmace, vizualizujte. 4/ Zlepšete time management a snižte počet úkolůNěkdy věnujeme soustředění věcem, které nás neposunují tam, kam míříme. Ve skutečnosti je celý time management o pozornosti, ne o čase. Jde o to, co právě děláte, dělat naplno. Když se věnujete dětem, buďte soustředěni jen na ně. Když pracujete, soustřeďte se jen na práci.Tipy a triky na zlepšení time managementu:1/Ráno si naplánujte 2-3 priority dne, napište si s kým se spojíte telefonem, emailem nebo osobně a nastavte si postoj plný očekávání jen dobrých věcí a splnění všech úkolů2/Nečtěte ráno emaily, nechte si je až po splnění alespoň jednoho důležitého úkolu.3/Vyhraďte si časový blok, kdy se budete soustředit jen na práci, nebudete rozptylovaní a nikým vyrušovaní. Stejně tak si vyhraďte časový blok na odpočinek, pohyb, zábavu, atd.4/Snižte množství úkolů, které chcete zvládnout za den. Nesnažte se udělat vše naráz. Stanovte si jasná kritéria pro to, co budete a nebudete dělat – dělejte především to, co je v souladu s vaší vášní, posláním a hodnotami ( určete si je:)).5/Síla je ve slově TEĎ – důležité věci a úkoly dělejte teď HNED! 5/Skoncujte s odkládánímVětšina lidí někdy něco odloží, ale je potřeba mít neustále na mysli, že odkládání je infekce, která může zahubit vaši budoucnost. Odkládání vám krade vaše sny. Jak s ním zatočit? Na každý den si naplánujte 1 úkol, který vás posune k vašemu cíli. Nejděte spát dokud za den neuděláte alespoň 1 věc například to může být 1 blog, 1 schůzka, 1 telefonát…Odpovězte si : Kterou jednu věc můžu udělat každý den? Používejte odměny za své činy a důsledky vaší nečinnosti – položte si otázky: Co mě to bude stát, když to neudělám? Co mi to přinese, když to udělám právě teď? Snaha většiny lidí vyhnout se malé bolesti a získat malé okamžité potěšení vede k průmernému životu. Stanovte si pevný časový rozvrh a dodržujte ho. Dopředu mějte určené, co dělat rozhodně nebudete, co jsou vaše požírače času – např. televize, emaily, facebook,… Najděte si svého kouče, který vás udrží v kurzu.Spojte všech 5 bodů dohromady, vezměte život do svých rukou a odlepte se. Nenechte se už nikdy ničím zastavit.S úctou,Pavla Autorka: Pavla Heřmanovská Zdroj: http://pavlahermanovska.cz/clanky/ Baví mě pomáhat lidem, kteří mají chuť a odvahu zlepšit svůj život, najít své ztracené sebevědomí, získat vnitřní klid a vzít svůj život do svých rukou. Stejně tak mě baví lidi podporovat v tom, aby měli více sebedůvěry a více využívali svůj potenciál. Motýlí terapie Libuše Darmia Jankůjová )
Pojďme si představovat – život beze strachu… Představ si (pretend – představovat nikoli pasivně, spíše „předstírat“, chovat se tak, jako by to byla pravda a realita), že ve tvém životě není strach. Co by bylo jinak? Jak by to vypadalo jinak? Nyní si představ celý náš svět bez strachu. A tu představu si podrž. Představováním si a předstíráním iniciujeme (initiate – zahajovat, spouštět) možný výsledek ve skutečném životě. Děti to dělají přirozeně, zvířata to dělají, když si hrají. Když děti rostou, předstírají, že dělají, co potřebují dělat nebo co se chtějí naučit dělat. Předstíráním vstupujeme do pole nekonečných možností, do prostoru mezi myšlenkami, do prostoru mezi částicemi v každém atomu. Díky nám se zrodí něco, co v našich myslích předtím neexistovalo. Předstíráním si dáváme povolení překročit hranice toho, „co je skutečné“, „co je možné“ a „co je uskutečnitelné“ – a jednoduše tomu umožňujeme existovat v naší představivosti, v našem psaní, v našich kresbách, v našich hrách a v našich rozhovorech. Představujte si, předstírejte, pište nebo kreslete život bez strachu. Váš život. Jak by vypadal? Co byste dělali? Sama jsem to zkoumala a první věc, která mne napadla, byla: „více bych se dívala“. Miluji dívání se, miluji pozorování. Protože mám být veřejný hlas pro růst vědomí, posílení a uvědomování na této planetě, mám plný harmonogram – a čas na „pouhé dívání se“ je odsunut na okraj. V mé předstírané hře o světě beze strachu, kde je má práce zvyšování vědomí a vibrace planety ukončena, mi bylo dopřáno prostě jenom pozorovat, dívat se, zkoumat. A bylo to fascinující. Když jsem byla v lednu 2010 požádána vyjít na veřejnost, neměla jsem nejmenší tušení, proč – a proč zrovna já. Napadlo mne, že lidé, kteří na planetu přišli, aby tuto práci udělali, byli nějak vyjmuti ze hry a já byla desátý záložní plán. Důvodem mého údivu je skutečnost, že jsem extrémně soukromá osoba a raději se dívám a pozoruji než jsem viděna a pozorována. Zvláště jako Inelia Benz jsem nedůležitá a neexistuji, není tu nic k vidění. Když jsem si tento týden hrála s předstíráním svého života beze strachu, viděla jsem, že to byl důvod, proč jsem se stala veřejnou osobou. Nevěnovala jsem pozornost tomu být viděna, protože to se mnou nijak „necvičilo“, nenaplňovalo to žádné mé touhy ani potřeby. Být veřejnou osobou bylo pro mne v disharmonické, neladící energii, neboť do té doby to pro aktéra znamenalo být v paradigmatu „Já, já a já“ – ve kterém jsem nežila. Důvodem ale také bylo, že miluji být pozorovatelkou. Jak se posouváme z paradigmatu „Spasitel/Agresor/Oběť/Mučedník“, potřeba spasitelů, průvodců či božstev jako ohnisek naší pozornosti už není nutná. Všechny informace, které jsme kdy potřebovali, jsou už dostupné. Pokud nejsou dostupné právě teď, mnoho lidí pracuje na tom, aby dostupné byly. Jestliže někdo chce skutečně něco zjistit, může. Časy guruů nebo učitelů „předávajících“ zkušenost osvícení druhým, už nejsou potřeba. Jsme ponecháni se vzpomínkou a velkým množstvím úhlů pohledu (remembrance and multiple viewpoints. Slovo „remembrance“ v sobě má i význam „rozvzpomínání se, připomenutí“.) Čím více různých úhlů pohledu dívajících se na ten samý předmět, tím více zjištění a objevů o předmětu.Nová role těch, kteří v minulosti iniciovali skupiny, náboženství a následovníky, je jednoduše inspirovat posluchače, aby se dívali tam, kam se dívá mluvčí, a zkoumali viděné – nikoli mluvčího. Člověk v publiku může přijít a odejít o své svobodné vůli, poslouchat, zkoumat nové pohledy – s různými mluvčími, podle své vůle. A když si vše prohlédne, může získat nový pohled, může o něm začít mluvit a vyjadřovat ho pro druhé, tak, aby druzí také zakusili jeho zkušenost a úhel pohledu. V této nové struktuře se sám mluvčí stává nevýznamným a nedůležitým.Z mého předstírání a představování světa beze srachu bylo výsledkem uvědomění, že MŮŽEME ZAČÍT NYNÍ. Dva a více lidí se dívá stejným směrem, předstírají stejnou věc, mají stejný úmysl a záměr, a tím přinášíme úroveň „dohody a shody“ do vytvořené reality (reality construct), kterou nazýváme „fyzický svět“. Jedním ze zákonů fyzické reality je, že existuje právě skrze shodu a dohodu. Shoda a dohoda přichází v balíčcích: programy, kulturní přesvědčení, sociální média, náboženství… a další druhy jiných věcí. V tuto chvíli je naše realita naplněna strachem. Strach je všude, v každém aspektu našich životů. Nicméně jde pouze o „úhel pohledu“. Strach je energetickým vyjádřením přimknutí se, přežití a vyhýbání se. Někteří lidé věří, že „strach je nezbytný pro přežití“. Jiní si myslí, že je v pořádku ho cítit, ale i tak na něm pracují – a ano, to je cesta k rozpouštění strachu, protože si uvědomujeme, že nebesa nespadla na zem, když jsme udělali něco, co jsme se báli udělat. Tato metoda ale může být dlouhá a obtížná, pracná, a může mít i opačný účinek. Jiní se snaží strach potlačit nebo odehnat nebo se před ním schovat v bublině světla. Ale když strach odeženeme, učiníme ho silnějším. Tak ho zpracujeme (so we process it). A to funguje skutečně velmi dobře na individuální úrovni. Čím více strachu je uvolněno skrze zpracování („procesování“), tím vyšší se naše osobní vibrace stává a tím více se rozšiřuje naše uvědomění. Nyní pokud budeme předstírat, že v našem životě není strach a na světě není strach, můžeme přinést tuto možnost nového paradigmatu do lidského kolektivního vědomí. Tak nyní vypadá můj život – a to je, co jsem se nyní rozhodla dělat jinak: rozhodla jsem se začít se dívat už nyní a nečekat, až budeme hotoví s prací pro planetu. Chci se dívat – a vás zvu, abyste se dívali, kam se dívám, jednoduše proto, že je to fascinující. Čím více z nás se bude dívat, tím více odkryjeme, objevíme a připomeneme. Pojďme tento měsíc strávit nějaký čas – i kdyby pár sekund – pohledem na „realitu“ našeho osobního života a naší planety beze strachu. Vezměte si pero a papír a vyjádřete, jak by VÁŠ život vypadal BEZE STRACHU. Co říkáte? Zdroj originálu: https://ascension101.com/en/home/free-articles/77-may-2013/348-lets-pretend-fear-free-life.html(Inelia tento článek napsala v květnu 2013…!) Zdroj: http://www.oheladom.cz/2016/preklady/inelia-o-zivote-a-svete-beze-strachu/ Autorka: Inelia Benz Překlad: Terezie Dubinová INELIA BENZ (zdroj) Původem Chilanka, vlastním jménem Inelia del Pilar Ahumada Avila, která vyrostla a vystudovala v Británii. Na veřejnosti se objevila nedávno. Na první pohled na ní neuvidíte nic zvláštního, ale tvrdí o sobě, že má schopnosti, které lze právem zařadit mezi vyjmenované záhady. Je jasnovidná: vidí do minulosti i do budoucnosti. Nebo je schopna spontánně mluvit cizími jazyky, které se nikdy neučila. Hana Sahhu-arah: rozhovor s průvodkyní hvězdných duší )
Nechtějte věci jinak, než jsou! Uvolněte se do situace.Moji milí, když se trápíte, má to svůj hluboký smysl. Problém máme proto, že trápení bereme jako něco negativního.Když mě opakovaně žádáte o pomoc a jste pořád v té samé situaci, znamená to, že je to dobře! Myslíte si, že vám pomohu zvrátit situaci, rozchod, rozvod, manželské potíže, finanční potíže, problémy s dětmi, problémy se šéfem nebo se smutkem po úmrtí blízkého člověka.Udělali už jste všechno a stále se toho moc nezměnilo? Tak to tak je správně!Protože chcete změnit chod nepříjemných věcí, tak jdete proti proudu. Držíte situaci v provazech a odmítáte pustit. Pak trpíte ještě víc.Nechtějte věci jinak, než jsou! Jestli mají být jinak, tak se změní samy! A pokud se nemění, tak kde je držíte? Drží ji vaše strachy? Vaše obava ze změny? Není vám v tom dobře a přesto máte paniku, že se to bude jinak? Nebo je vám v tom dobře a obáváte se o to přijít? A co pak? Co s vámi bude? Každá situace, ať je sebehroznější, sebou nese poselství, které je ve vás ukryto. Kdybyste uměli pracovat jinak ,než pod tlakem, mohlo to být jinak, ale protože nejste zvyklí makat z komfortu a klidu, zažíváte peklíčka.Uvolněte se do toho. Dejte už si oraz a nechte situaci, ať se stane, jak má a přijměte ji v jakékoli podobě. Je to nesmírná úleva! Celé trápení je v nedostatku vaší důvěry. Kdybyste opravdu pevně důvěřovali, že je o vás postaráno, že vaše vyšší já rozhodně nechce ať se trápíte a že jste tady proto, abyste se radovali, tak byste každé situaci řekli "ahoj, díky, že jsi tu, udělej svou práci, počkám."Věřte mi, jde se radovat i ve smutku. Některé věci se prostě musí stát. S tím nic nezmůžete. Autorka: Vendula Kociánová http://www.vendulakocianova.cz Navádím ženy i muže k vlastní podstatě. Aby bez kouzel a čar dokázali hnout se svým životem, tak jak jsem to dokázala já. Mnohdy jsou ty nejjednodušší cesty nejhůře viditelné. Život sám je velmi snadný a jednoduchý, pokud to tak chceme. O nic se nemusíme snažit, protože vše je nachystáno, jen se položit do proudu a nechat se nést. Ukazuji lidem, že hmota a duchovní růst jsou velmi úzce spjaty a že vše začíná od lásky k sobě samému. Kdo se bojí, ten ať stojí. Článek smí být šířen a kopírován jen se souhlasem AUTORKY. Portál Příznaky transformace TV má osobní souhlas autorky k jeho uveřejnění. Budeme rádi, když tento článek budete šíit na sociálních médiích sdílením. K tomu použijte v záhlaví článku tlačítko sdílet. Zveme Vás ke sledování jedinečného ON LINE VIDEO SEMINÁŘE PRO NEZADANÉ ŽENY A DÍVKY. Za pouhých 800 Kč můžete nyní zakoupit ucelený návod 20 videí s tématem jak odblokovat své vnitřní překážky a přitáhnout si do života skutečnou lásku. Více informací zde: http://www.laskyplny-partnersky-vztah.cz )
Strana 9 z 19
Více videí