Terapie a práce na sobě

Křišťálová komnata: Jak zjistit účinky krystalů a nezbláznit se?

Křišťálová komnata: Jak zjistit účinky krystalů a nezbláznit se?

Kdo se už někdy snažil najít v knihách či na internetu účinky minerálů a krystalů, jistě naprosto rozumí lehce poťouchlému názvu tohoto článku. Některé knihy často jinými slovy říkají totéž, jiné zase úplný opak. Na tentýž zdravotní či psychický problém radí každá kniha něco jiného, a pokud máte doma knih více, stejně z toho nejste více moudří. Přemýšleli jste někdy na tím, kde vlastně všichni autoři knih o minerálech přišli na to, jaké mají účinky na naši mysl, tělo a duši? Možností je několik, většinou jsou různě zkobinované: osobní vhledy autora – tato možnost je dosti častá u autorů knih, kteří mají za sebou roky strávené v meditacích či komunikaci s krystaly. Jejich informace vychází z osobní zkušenosti, které mají s minerály a také s praktickým použitím vlastností minerálů při krystaloterapii. poznatky o minerálech od starověkých civilizací, předávané ústně po dlouhé generace a postupně přepsané do knih – tyto informace mohou být značně zkreslené a často se účinky minerálů před např. 4 000 lety neschodují s jejich dnešními účinky, protože žijeme v jiné době, v jiných energiích. I minerály mění své účinky a přizpůsobují se novým vibracím planety. přepisování už 100x přepsaných knih – na tuto možnost jste jistě už narazili, jedna kniha se podobá druhé jako vejce vejci, jen jedno vejce je ze selenitu a druhé z jaspisu  . Z toho plyne, že není potřeba mít doma všechny knihy o minerálech, které jsou na dnešním celosvětovém trhu dostupné. Stačí pár, někomu dokonce žádná. Nemusíte znát každý kámen a  jeho účinky, abyste s nimi mohli začít spolupracovat. Ani já je všechny neznám, pracuji s těmi, které mě něčím přitahují, oslovují a tedy vím, že s nimi dobře navážu spojení. Knihy (nebo informace na internetu) jsou do začátku dobré, pomohou vám s počáteční nedůvěrou ve své schopnosti vnímat energetické působení minerálů. Ale nejsou nutné. Prostě si vezměte kámen, který vás přitahuje a noste ho pár dnů u sebe, ať si na sebe zvyknete. Udělte si každý den čas na komunikaci s ním, řekněte mu, že jej chcete důkladně poznat. Ne proto, abyste věděli vše, co je o něm možné vědět, ale proto, abyste se dozvěděli, co může udělat pro vás, jakou energii vám přináší a s čím vám může pomoci. Pokud pochybujete o svých schopnostech komunikovat s minerály, zapracujte nejdříve na nedůvěře v sebe samé. Nesrovnávejte své schopnosti s ostatními, každý jsme originál. Někdo od minerálů získává silné a často velmi okázalé informace a zprávy, někdo cítí jejich energii, ale neumí jí verbalizovat. Obě možnosti jsou v pořádku, každý vynikáme v něčem jiném. Třeba je vám s krystaly prostě dobře a víc nepotřebujete. V tom případě se plně řiďte svou intuicí, volte krystaly, se kterým pracujete v napojení na svou intuici a nemůžete udělat nic špatně. Autorka článku: Tereza Stropnická http://kristalovakomnata.cz Mé jméno je Tereza a web Křišťálová komnata jsem dostala darem od své kamarádky Petry, která umí naprosto fenomenálně číst z akáši. Já tuto „výzvu“ přijala a ačkoliv mi nebylo vůbec jasné, co přesně bude web obsahovat, název mně vedl jasným směrem.Posláním Křišťálové komnaty je přinášet informace o tom, jak s krystaly spolupracovat, jak se s jejich pomocí léčit jak fyzicky, tak duševně. Jak se naučit za pomoci krystalů číst informace z akáši, jak ve spolupráci s nimi realizovat své sny, touhy a záměry. Můžu Vás naučit, jak se otevřít tomu, co nám krystaly předávají. Jsem vděčná, že můžu vnímat jejich poselství, jejich vědomí jednoty, jejich radost z každého, kdo se otevírá jejich vysokým vibracím. Zájem lidí o minerály v posledních letech (či desetiletích) není módou, ale je přirozeným důsledkem zvyšování vibrací naší planety i lidstva. Právě kvůli zvýšení vibrací minerály houfně opouštějí tmu, ticho a klid uvnitř matky Země a vycházejí ven na světlo, aby nám mohli být průvodci v této přenádherné, ale náročné době přechodu Země do vyšších dimenzí. ORGONITY S DRAHÝMI KAMENY A ŠUNGITEM https://www.kamenyprozdravi.cz )

Barbora Englischová: Bílá vrána aneb JAK USTÁT TLAK Z OKOLÍ?

Barbora Englischová: Bílá vrána aneb JAK USTÁT TLAK Z OKOLÍ?

Začalo to nenápadně. Bylo mi 16 let a chodila jsem na gympl. ,, Jak si nedáš?“ kroutil hlavou a podezřívavě si mě měřil. ,, Prostě alkohol nepiju“ zněla tenkrát moje odpověď a přesně v tu chvíli jsem se stala divnou.Chápejte, na gymplu pil občas po škole každý. Byl to takový folklor studentů zajít si po poslední hodině do hospody Vyšehrad a v cigaretovém dýmu u piva rozjímat o uplynulém dni a potížích, jenž nás sužovaly. A že jich v 16 letech bylo!Já nepila a nekouřila. A nikdy jsem to ani nezkoušela. Pro pochopení mé tehdejší nechtěné výstřednosti. V hospodě jsem byla jednou a po zhodnocení aspektů co mi to dalo/vzalo už jsem se tam nikdy do konce studií neukázala. Bunda mi smrděla cigaretovým kouřem i po vyprání a představa opilé, vrávorající  a pozvracené Kačky mě pronásledovala ještě dlouho poté. Jenže to nebylo všechno. Také jsem neřešila oblečení (fakt mi to bylo jedno) a nosila jsem tehdy modely, které šila moje babička. Do dnešního dne si pamatuji na moji unikátní perelínu z šedého plyše, která vznikla horkou jehlou večer po zjištění, že jsem si roztrhla (tehdy jedinou) bundu. Paradoxní je, že ta měla jediná úspěch. Také jsem četla. Vím, na tom není nic divného. Jenže já četla pořád. Ve vlaku, v autobuse, o přestávce, pod lavicí o hodině i na lavičce před školou.Do knihovny jsem chodila s pojízdnou taškou, která budila závist u všech důchodců v okolí. Babička ji totiž vyšperkovala napletenou kapsou na klíče a drobnosti. V době těsně po revoluci to byl módní majstrštyk. Neměla jsem prsa. Ani menstruaci. Ostatně při mé tehdejší váze 40kg a díky tréninkům gymnastiky se ani nedalo očekávat nic jiného. Pravdou je, že ve chvílích kdy spolužačky řešily depilaci tupou žiletkou po tátovi a jak schovat pod kraťasy vložku (tenkrát velikosti dnešních poporodních kousků) jsem se cítila fakt stigmatizovaná.Dnes je to úsměvné, ale tenkrát mi do smíchu moc nebylo. V naší umakartové koupelně jsem si každý večer, než jsem šla do vany kontrolovala poprsí z boku a pohledem ho povzbuzovala k růstu.Spolužačky řešily podprsenky a já nosila dětskou lambádu, což byl tenkrát zažitý název pro podprsenku na prsa-neprsa. Takový pruh látky dole s krajkou (v lepším případě).Prsa mi narostla o rok později a fakt to bolelo. Ženské problémy se dostavily též a poté jsem nechápala proč jsem oboje tak zdatně vyhlížela. Oboje mi ztrpčovalo tréninkové seance.Na maturitní ples opravdu nevzpomínám v dobrém. Sál kulturního domu na zašedlém maloměstě byl zahalený do cigaretové clony a opilí dospívající sotva stáli již po úvodním projevu třídní profesorky.  A nespravily to ani (první) obdivné pohledy uhrovatých spolužáků směrem k mému hrudníku.Na pomaturitní nástavbě to bylo o fous lepší, protože se tam sešli lidé z mnoha měst a tudíž každý po škole řešil spíše jak se co nejrychleji dostat domů, než jak vytvořit kvalitní kolektivní sílu u kvalitního zlatého moku. Kromě toho v 18 nebo v 19 letech už bylo i kouření trochu pasé.Jenže to jsem si oddechla předčasně. S osamostatněním a přestěhováním se do vlastního bydlení se mi otevřely možnosti, které do té doby byly zbytečně složité na organizaci. Jenže to znamenalo také osamostatnění se a poznávání nových lidé a pohledů na život.Někdy v této době jsem začala registrovat pořádně českou mentalitu. Poznamenaná mamky postojem (ať si každý myslí co chce), táty postojem (ještě, že jsem v Německu tam se lidé chovají alespoň slušně), dědečka postojem (Barunko, každý Ti může být ukradený, lidé jsou zkrátka… zlí) a babičky alibistickým (je dobré s každým vyjít po dobrém) jsem se ocitla v džungli. Chaos názorových střetů mě doprovázel dobrých pár let. A já na vlastní kůži zakusila jaké to je nesplývat s davem. A co bylo ještě horší, ani se o to nesnažit.Tady u nás, v té malé věčně zakaboněné republice, se jakékoliv vybočení z řady tvrdě trestá. A je už jedno zda pomluvou, dehonestující poznámkou nebo vyloučením ze (super) kolektivu. VE CHVÍLI KDY:    -se po dvacítce vdáte a za rok se rozvedete    -procestujete 40 zemí světa a získáte tím objektivní náhled na život (v různých koutech této planety)    -nekouříte, nepijete alkohol, nechcete televizi    -nezajímá vás (jako ženu) dekorativní kosmetika, nemalujete se a make up odmítáte s postojem, že nechcete na obličej masku    -vidíte po světě hrůzy, které se leckde dějí a tudíž nechápete (ne)problémy lidí ve vašem okolí    -rodíte ve 40nebo také…    -neberete léky, desítky let nemarodíte a stačí vám bylinky, kterými vás zásobuje babička    -nechodíte do restaurací, kde se kouří, což do nedávna znamenalo večeřet ve společnosti pouze v létě v podniku, který má terasu    -ve skříni máte 15 bílých a 10 černých triček s nimiž si vystačíte celý rok    -je vám opravdu jedno co si o vás kdo myslí a tudíž působíte (nechtěně) chvílemi arogantněa ještě k tomu…    -zabýváte se vědomým přístupem k životu a tudíž se  ponejvíc obracíte do vlastního středu, chcete-li znát na něco odpověď a nežhavíte mobil kamarádky    -máte přátele dvacet i třicet let a o nové až tolik nestojíte    -čtete knihy, nechcete čtečku, nejíte 15 let cukr, chodíte ven za každého počasí a pijete jenom zelený čaj (a to teplý i v létě)dostanete nálepku ať o to stojíte nebo ne.Pozitivem bylo, že mi to bylo opravdu jedno. Lepší, než se držet stáda a pomalým krokem mířit vstříc slibným zítřkům (jatka?). Méně pozitivní už bylo to, že lidem v mém okolí to leckdy jedno nebylo, protože (nevím proč) každý má pocit, že člověk, který nikam moc nechodí, nepaří, nechlastá, nekouří, asi nemá co dělat? Nudí se a má život na dvě věci.Ve chvíli, kdy je z vás jasně vidět, že si za svým životem stojíte jste vyvrhel také. Protože pravá česká vlastnost je sdílení stěžování si. Je to absurdní.    -V USA má člověk problém, navrhne tři řešení a všechna zkusí. Něco zkrátka (musí) časem vyjít. V mezičase občas spadne na ústa. No a co? Je ale na cestě tak o co GO?    -V Anglii jsem se setkala s analytickým zhodnocením situace a poté precizním dodržováním rad od kouče    -V Keni se to neřeší vůbec, prostě den je takový jaký má být a hlavně klídek    -V Rusku mi v jedné zapadlé vesničce řekli, že než pospolu řešit H—A, tak si raději dají vodku    -V Asii jako takové vůbec leckde nechápou co to problém je…vše je přece jak má býtMimochodem ten poslední postoj mi je nejbližší.Víte, já miluji výzvy (rozumějte nezvyklé situace, které se v ČR označují jako problémy). A také aha momenty, které většinou následují. Protože pokud se chcete něco naučit, někam se posunout nebo dělat to, co vás opravdu baví, tak vám nic jiného nezbývá.Vykročte z té konzervativní, zarezlé a nehybné mrtvé zóny (váš aktuální život) a udělejte krok směrem do neznáma. Jen tam najdete život, který chcete žít a o kterém budete chtít jednou vnoučatům vyprávět. STOP – ZAČNI JINAK je projekt, který opravdu pomáhá.Pokud si myslíte, že jsem to měla lehké a o tom to je, tak tady zjistíte realitu.PS: to byl teprve začátek… O tom, jak vás dovede okolí deptat a jak je těžké si udržet směr pokud nejste vyhraněný typ (tzv.specialista), ale naopak se neustále posouváte dál skrze desítky svých zájmů (tzv. multipotenciál) vám napíši příště. A nebo se podívejte na záznam TV NATURA. Vaše Baru Autorka článku: Barbora Englischová můj web: www.barboraenglischova.cz můj FB : detoxikuj život Barbora Englischová, autorka projektu DETOXIKUJ ŽIVOT, publicistka a maminka zelenookého kudrnáče. ,,Pomáhám lidem, kteří padají v jakékoliv životní oblasti směrem dolů, roztáhnout jejich křídla. Není důležité v jaké životní fázi se právě nacházíte, důležité je co začínáte dělat právě nyní. Svoji intuici s láskou tříbím již přes dvacet let a skrze ni a s vhledem do podstaty vědomí vám nabízím nový životní náhled, pojmenování původce problému ve vašem životě a pomocnou ruku při změně směru vaší životní cesty." )

Helen Stanku: Co nám sdělují naši zesnulí skrze sny

Helen Stanku: Co nám sdělují naši zesnulí skrze sny

Také vás vaši blízcí kontaktují skrze sny? I ve snu vás může navštívit někdo, kdo již v hmotném světě není. Nebojte se. Podle starých učení máme sedm těl. Fyzické – mívá podmíněné sny (např. máte žízeň, tak se vám bude zdát, že pijete) Éterické – může ve snech putovat (fyzické tělo spí a éterické si putuje, může se vám zdát, že jste např. navštívili cizí zemi) Astrální – sní o věcech minulých, ale ne o budoucnosti (v takovém snu můžete zahlédnout střípky z minulých životů) Duševní – může nahlédnout do vlastní minulosti i budoucnosti (nedivte se, když se vám bude zdát, že jste našli čtyřlístek a druhý den jej opravdu najdete) Duchovní – pohybuje se mimo svět času (tyto sny se blíží realitě, ale mají mýtickou symboliku) Vesmírné – podle názvu sní o vesmíru a jeho mýtech Nirvánistické – vše je klidné a tiché. Každé z těchto těl má svůj příslušný svět, sféru snění s rozličnou symbolikou. Také se říkalo, že pokud někdo spí, jedno z těchto těl vstane… Existují i rozličné techniky, jak si navodit určitý konkrétní typ snění, ale to už trochu odbočuji… Pokusím se to podat co nejvíce zjednodušeně. Během spánku vypneme rozum a bdělé vědomí a jsme rázem v jiném světě. Pan rozum šel spát a probouzí se paní duše. Jen málokdo umí vypnout rozum i během dne a z bdělého stavu se dostat lusknutím prstů do nevědomí. Pokud tedy spíme, naše duše putuje astrálním světem, nezávisle na fyzickém těle… Duše zesnulých nejsou omezeny těly. Spánek těla uvolní duši ze sevření hmotou. Sen o zesnulých je tedy vlastně kontaktem duší. Tyto sny jsou velmi silné, plné emocí a jenom tak se na ně nezapomíná. Rozum se snaží najít odpovědi na to, co to mělo znamenat. Duše promlouvají svojí symbolikou. Takovéto sny však nebývají jenom pouhou fantazií. Bývají to velmi dojemná a reálná setkání v astrální rovině.Takoví zesnulí, kteří bývají obklopeni jemnou září a vyzařují klid a lásku, přicházejí z takzvaného druhého břehu. Nyní je netíží běžné problémy fyzična. Nejsou ohraničeny hrubohmotným tělem a mohou na sebe brát rozličné podoby. Nejčastěji brávají podobu, ve které byly nejvíce šťastné před svým odchodem. Většinou zcela mlčí. My na ně často vzpomínáme a hovoříme o nich a oni se nám prostě jenom přijdou ukázat a dát nám najevo, že existují dál. Možná čekají. Každopádně projevují svoji lásku. Po takovém živém snu býváme velmi rozrušení, ale šťastní.Někdy zesnulí chtějí, abychom dořešili jejich záležitosti… I předat to, co nestihli říct, aby našli klid. Co nám sdělují sny Sny mohou také oznamovat. U nás bylo vžito, že pokud vidíme zesnulého ve snu čelem k nám, je to dobrá zpráva. Stojící z boku upozorňuje na nemoc. Otočený zády varuje. Pokud někdo vídá blízkého zesnulého v hrobě, může to poukazovat na dost častý jev: snící jeho odchod ještě nepřijal a svým zármutkem ho k sobě stále poutá. Duše mrtvého je tu uvízlá a nemůže jít dál. Má starost a tak zůstává tu, ačkoliv tu není šťastna. Měla by jít dál. Do jiného světa. Do tohoto již nepatří. Často se také setkávám s otázkou loučení. Lidé, kteří jsou jednou nohou na onom světě o tom často ví a také se loučí. Přichází ve snu. I hodinu před, či po smrti. Vypadají dobře a netrpí. Slyšíme ránu, bouchání na okno, zastaví se hodiny… V místnosti se ochladí. Pokud přichází k lůžku, může být zřetelný obrys na peřině, kam usedli… Pojítkem popsaného bývá citová vazba k navštíveným, ale nemusí být pravidlem.Starší a nemocní lidé mívají sny o tom, že si pro ně jejich zesnulí přišli a chtějí je odvést k sobě… Zesnulí bývají radostní a naléhají. Spící ale ještě nebývá připraven a mnoho věcí a záležitostí ho poutá zůstat. V tom případě se říká, že si pro nás zesnulí přicházejí… Život na zemi bývá pouhou etapou v dlouhé pouti duší. Většinou v souladu s plánem duší, každá dříve či později přejde na druhý břeh. Pokud nás některá navštíví ve snu, není od věci zapálit jí příští den svíčku a zavzpomínat… Sny je vhodné si zapisovat. A není od věci ráno zpomalit a vychutnat si vědomě proces svého probouzení. Je to báječný proces transformace našeho vědomí, pozorovat ten proces návratu do stavu bdělosti… Autorka článku: Helen Stanku http://www.dobrakartarka.cz/ Pocházím ze starobylého rodu, ve kterém nebyla nouze o kartářky, mágy a vědmy. Z rodiny kde se dědí řemeslo, ale především otevřená 7. a 6. čakra. S kartami je dobré se spřátelit. Karty potom oplácejí s láskou a ukazují okolnosti, které se později stanou. „Karty reagují na mne, na moje podvědomí a na energii člověka, jemuž vykládám. Tyto energie jsou proměnlivé, jako všechno kolem nás. Žádný výklad není zbytečný. )

Adéla Chytilová: Zaměřte pozornost na dostatek

Adéla Chytilová: Zaměřte pozornost na dostatek

Děláme to všichni, s oblibou kritizujeme vše okolo nás, práci, partnera, přátele, situace. Proč máme takovou potřebu zaměřovat se jen na negativní momenty v našich životech? Možná je to naším nastavením, takový český pesimismus, mít pocit, že nám stále něco chybí ke štěstí. Obecná nespokojenost, dloubání do minulých bolestí, strach z budoucích chvil. Tato rovnice se nikomu nevyhýbá, ale nemusí být trvalá, co myslíte? Určitě znáte věty typu "na co myslíš, to také přitahuješ "nebo"na co myslíš, to roste". V současné době je velmi populární přepínat mysl na pozitivní myšlenky, zásobovat ji afirmacemi, opakovat si mantry se zněním, že již teď se mi daří a doplňovat jednotlivá přání za začátek sousloví JÁ CHCI. CHCI být šťastná, milovaná, zdravá, úspěšná, bohatá, apod. Co chcete vy? Uměli byste takový seznam napsat během chvilky, jsem si tím jistá. Často od svých klientů slýchám, ale JAK to udělat, aby se mé chci stalo realitou? Lidé hltají jeden návod za druhým, snaží se uplatňovat zákon přitažlivosti, modlí se, prosí, vizualizují si svoji vysněnou budoucnost. A ono ne a ne to přijít. Úplně chápu, že propadají panice a nedůvěře v tyto metody nebo ve svoji schopnost přivolat toto vesmírné štěstí. Stačí si prý jen objednat jako z katalogu na e-shopu, vybrat si a bude vám to doručeno až ke dveřím. Je potřeba si říct, že Vesmír/Bůh/víra, říkejme tomu, jak každý chceme, opravdu funguje na bázi toho, jak smýšlí naše mysl. Je samozřejmé, že pokud jen hořekujeme, vnímáme svůj život stále jako nedostatečný, nevážíme si toho, co již máme a máme pocit, že spokojení můžeme být jedině tehdy, když se nám splní všechny naše touhy, nemůže nám být dáno nic než jen negace, protože reaguje na to, co my vysíláme. Ne nadarmo se říká, že sklenice je buď poloplná nebo poloprázná, každý ji vnímá dle svého nastavení. Pesimista ji vidí spíše prázdnou, optimista spíše plnou. Stejně tak to funguje s jakoukoli situací v našem životě, pokud dokážeme na všem nacházet to dobré, umíme poděkovat za to, co již máme nyní a vnímáme překážky spíše jako lekce, zkoušky nebo možnosti růstu, bude se nám lépe dýchat a žít. Zmizí tlak, přijde uvolnění, a to v momentě, kdy pochopíme, že o všem rozhodujeme jen my sami. Můžeme si to vyzkoušet na jakékoli situaci, která přijde nebo si vzpomenout na nějakou minulou zkušenost. Kamarádka/partner nám například zruší setkání, které máme naplánováno déle a těšíme se na něj, můžeme se urazit, naštvat, nechat si tím otrávit celý zbytek večera a rozpoutat hádku, která nás bude trápit ještě další dny. Nebo se na to podívat z jiné (pozitivnější) stránky, co když je pro nás lepší zůstat doma? Možná jsme už dlouho nerelaxovali, nebo máme povinnosti, které stále odkládáme nebo se jen zkrátka máme naučit si vystačit sami se sebou a nebýt upnutí na plánech s druhými. Mohla bych o tom povídat na stohy papíru, dříve pro mě zrušený plán byl doslova pohromou, neuměla jsem se vůbec přizpůsobit té nové situace, byla jsem závislá na lidech a nechtěla být sama se sebou ani minutu, hledala jsem každou možnost, jak si přeplnit dny setkáními s druhými, aby mi bylo dobře. Vydržet sama se sebou, respektive se svými myšlenkami, bylo něco nepřekonatelně náročného. Dnes mi zrušený sraz i občas udělá radost, protože mám o to víc času sama na sebe, nebojím se už být jen ve své společnosti, umím si to užít, aniž bych se cítila méněcenná. Samozřejmě tady zapůsobila sebeláska, vyléčila jsem všechny negativní pocity, které jsem se sebou prožívala, přijala se taková, jaká jsem a postupně mi se sebou začalo být příjemně. Jsem velmi vděčná, že jsem na sobě začala pracovat, přiznala si strašáky a našla odvahu léčit všechny komplexy. Protože být závislý na druhých je velmi bolavé, kdykoli nejsou blízko nebo nás odmítnou, připadáme si naprosto sami a opuštění. Vraťme se k vnímání dostatku/nedostatku. Už jsme si řekli, že stačí jen ovládnout naši mysl, abychom se stali my těmi pány, kteří rozhodují o tom, jak budeme na dané situace reagovat. Zaměřme se na dostatek, na to, že o nás je skvěle postaráno, že jakákoli situace, ať se nám na první pohled může zdát špatná, se děje pro naše dobro, buď nás to má něco naučit nebo se na konci ukáže, že nám to přineslo štěstí. Dobrými pomocníky jsou trpělivost a vytrvalost. Všechno se děje pro náš prospěch, to si pamatujme. Někdy se život může zdát těžký, nesnesitelný nebo jinak náročný, ale když se zaměříme na dostatek toho dobrého, budeme vnímat, že my jsme tady proto, abychom si všechno užili, že všechno přijímáme s pozitivním přístupem, bude těch sklenic plných více a více. Přeji nám, abychom se z pesimismu postupně měnili v optimisty, aby pro nás bylo přirozené vnímat život jako dar a abychom šetřili slovy kritiky a místo stížností hledali na tom dnu něco pozitivního. Když se totiž zaměříme na dostatek, na klady, nejenom, že ubude záporů, ale bude se nám radostněji žít. Nezapomeňme, to na co myslíme, roste :-)  Autorka článku: Adéla Chytilová www.sebe-laska.cz Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. document.getElementById('cloak5c6c29b421b682e636144a29c82f5b75').innerHTML = ''; var prefix = 'ma' + 'il' + 'to'; var path = 'hr' + 'ef' + '='; var addy5c6c29b421b682e636144a29c82f5b75 = 'naslovicko' + '@'; addy5c6c29b421b682e636144a29c82f5b75 = addy5c6c29b421b682e636144a29c82f5b75 + 'sebe-laska' + '.' + 'cz'; var addy_text5c6c29b421b682e636144a29c82f5b75 = 'naslovicko' + '@' + 'sebe-laska' + '.' + 'cz';document.getElementById('cloak5c6c29b421b682e636144a29c82f5b75').innerHTML += ''+addy_text5c6c29b421b682e636144a29c82f5b75+''; Mé jméno je Adéla Chytilová a jsem nadšená lektorka pozitivního přístupu k životu. Věnuji se sebelásce a naučím Vás, jak opět najít sami sebe. Jako své poslání vnímám pomáhat druhým objevovat jejich ztracené JÁ, učím je naslouchat svému srdci a hledám v nich jejich přednosti. Pojďme společně měnit stará přesvědčení, která o sobě máte a nauče se, jak přijímat sami sebe s láskou.   Související články:  Adéla Chytilová: SEBELÁSKA – JAK SI JÍ VYSVĚTLIT? Vendula Kociánová: „Nemám peníze“… zaklínadla, která z nás dělají chudáky Ava Chrtková: Když netečou peníze jak by měly aneb něco tady SMRDÍ! Očima laskavé rebelky: Stíháte být šťastní? LÁSKA K SOBĚ SAMÉMU ZMĚNÍ VAŠI KARMU )

Alexandr Tóth: Podceňovaná síla masáží

Alexandr Tóth: Podceňovaná síla masáží

Masáže patří k jedné z nejstarších metod léčení na této planetě. Přirozeným chováním každého člověka už od pravěku je, že když ho něco bolí, tak si na dané místo přiloží svou dlaň. Buď ruku nechá jen tak položenou a prohřívá místo nemoci nebo to místo začne jemně hladit a mírným masírováním toho místa zvyšuje teplotu tkáně. Zahřívání dělá i zánět. Když si včas nedáte ruku na střed bodu nemoci, tak to místo musí zahřát váš inteligentní vnitřní auto-uzdravovací systém. Doteky jsou tedy silná prevence před záněty. K zvýšené cirkulaci krve dochází, když si určité místo masírujete a tímto způsobem se z těla mohou zárodky nemoci rychleji vyloučit a případně přivést hormony na potlačení vnímání bolesti. Tak jako si umýváte ruce několikrát denně, tak stejně často je vhodné čistit i buňky od odpadů ve vašem těle. To naštěstí za vás dělá pohyb, který přes svaly rozproudí krev a také lymfatický systém. Každý pohyb je auto-masáž. V případě, že nemoc je už v plném proudu masáže vám začnou škodit. Roznesou přes krev a lymfu nemoc do celého těla. V probíhající nemoci se mají ruce už jen přikládat bez masírování a také v klidu ležet s minimálním svalovým pohybem. Pro prevenci zdraví je klasická masáž to nejcennější, co můžete svému tělu dát. Masérka nebo masér vám "pročistí" celé tělo. Choďte na masáže pravidelně. Ve starém Egyptě, Indii, Číně i Rusku byla krátká masáž součást denního rituálu péče o tělo. Patří k tomu i takovéto poplácání se zkříženýma rukama po ramenou (když přijdete z venku ze zimy a chcete se rychle prohřát), setřepává to negativní energie. Dělejte to vždy když přijdete z venku domů. Z pohledu energie je to také velice zajímavé. Ve středu dlaně jsou vedlejší čakry, které přenášejí energii. Takže u masáže celou dlaní vždy přijímáte energii od masérky/a. Pečlivě si vybírejte, od koho přijmete energii. Stačí se podívat masérce/ovi do očí. V očích uvidíte nejen současný energetický stav, ale i historii její/jeho duše. Můžete tam spatřit i různé energetické nerovnováhy a karmické zátěže. Důvěřuje své intuici. To, co vás při prvním pohledu do očí napadne berte prostě jako fakt. Oči jsou oknem do duše. Mimo energii z čaker předávají ruce ještě bioenergii. Přesně tu, co používají léčitelé. Ti ji mají akorát mnohonásobně silnější a umí s ní velice specifickým způsobem cíleně pracovat. Masér je vlastně léčitel začátečník. Každé ruce člověka umí léčit jak na fyzické úrovni, tak po energetické stránce. Dopřejte si partnerské doteky, profesionální masáže i hlazení sebe sama. Jsou to všechno preventivní kroky, které vás budou chránit před nemocemi. Navíc působí i relaxačně na psychiku. A teď vám řeknu zajímavou informaci, kterou moc lidí neví, a proto ji ani nevyužívají. Při masáži si můžete léčit i duši. Většina lidí si prostě jen lehne a přepne na relaxační mód. Masáží se uvolní jen aktuální mechanické bloky svalstva, doplní se životní energie a mozek se zrelaxuje příjemným odpočinkem. Vy můžete tu chvíli využít jako terapii duše. Stačí, když nenecháte svůj mozek relaxovat. Vybavte si to, co vás tíží, štve, prostě váš problém. Nemluvte o tom, jen si přehrávejte v hlavě vaši situaci. Dobrý masér to pocítí na vašich svalech, které jsou s tím spojené. Jako člověk nemůžete zažívat 2 pocity současně. Můžete je střídat, ale ne je mít v jeden okamžik. Když myslíte na svůj problém, tak se aktivuje příslušná negativní emoce a do toho vás masér masíruje a vyvolává pocit uvolnění a blaženosti. Když se ty 2 emoce střetnout, tak se anulují. Vaše situace přestane mít negativní náboj a pak už můžete svůj mozek vypnout a užít si tu relaxaci. Nemělo by to trvat déle než 15 minut. Možná jste si teď uvědomil/a proč lidé někoho hladí a objímají, když pláče. Je to stejný efekt. "Mazlení" anuluje negativní emoci. Tuto techniku používejte u relaxačních typů masáží. Regenerační, Thajské, energetické a další techniky nevyvolávají stav blaženosti při masáži, ale stavy mírné euforie po masáži. To je dáno tím, že začne proudit čistá energie. Masáž je skvělá prevence a uzdravovací léčba pro tělo i pro duši. Ještě bych chtěl připomenout, že když masírujete sami sebe, tak je vhodné využít léčivou sílu kamenů. Stačí dát kapku olivového oleje na tělo a oblázkem se masírovat. Díky oleji to bude lépe klouzat a pohybem vzniká teplo. Místo se lépe prohřeje. Vyberte si kámen intuitivně nebo podle čaker. Léčba kameny se odborně jmenuje Petroterapie. Každá čakra má svoji barvu a současně i svou oblast působení na fyzické tělo. Představte si to, jako by to byl pruh jehož středem prochází daná čakra. Například oranžová barva je 2 čakra, mimo sexuální oblast má na starosti oblast močového měchyře a také kříž (tyto oblasti vedou pruhem 2. čakry). 1. čakra - červený jaspis a achát2. čakra - oranžový karneol3. čakra - žlutý citrín nebo tygří oko4. čakra - zelený malachit, avanturín nebo růženín5. čakra - světle modrý chalcedon a tyrkys6. čakra - tmavě modrý lapis lazuli a fialový ametyst7. čakra - průhledný křišťál Vedlejší čakry rukou - hnědá záhněda Vedlejší čakry nohou - bílý magnezit a černý obsidián nebo onyx Podívejte se i na internet: https://www.nefertitis.cz/lecive-kameny-a-mineraly-podle-nemoci/ Petroterapie byla i metoda, která se používala ve staré dobré Atlantidě. Jak se postupně transformujeme, tak se nám reaktivují původní znalosti. Hodně se tam pro léčení používal 6-hranný křišťál, kterému se říkalo Tuaoi. Tento 6-hranný křišťál má univerzální schopnost léčit všechny nemoci. Nevyužívá se přímo na masáž, ale jeho špičkou se předává energie do místa nemoci. Podle intenzity síly Světla a Lásky buď dochází k regeneraci (energie se přidává do těla) nebo k transformaci (energie je extrémně silná a viry, bakterie "spaluje", technika Fénix). Přeji Vám hodně zdraví, mnoho léčivých doteků a skvělé zážitky s různými kameny, které budou léčit nejen vaše tělo, ale otevřou vám další schopnosti. Autor článku:  Alexandr Tóth http://www.alexandrtoth.cz Řídím se pravidlem, že vždy existuje řešení. Někdy změna přijde, když se podíváte na věc z jiné strany, jindy je potřeba přestat na něčem lpět a velice často stačí jenom změnit svoje omezení, které Vás zastavuje od dosažení toho, co si tak přejete. Jestli chcete, tak můžeme spolu najít řešení té Vaší situace a změnit Vám konečně život k lepšímu. Koučink a terapie, pro mě není povolání, je to můj životní styl. Simona Lásková - energie sfingy, regresní terapie a předávání vzkazů duší  )

Vendula Kociánová: Nejsi placen za práci, ale za radost z ní

Vendula Kociánová: Nejsi placen za práci, ale za radost z ní

Všichni děláme nějakou práci, za kterou dostáváme zaplaceno. Když o práci přijdeme, zpanikaříme a začneme se plni strachu ucházet o další. Sice to byla práce, která nás nebavila, nesnášeli jsme ji, ale co teď bez ní budeme dělat? Tohle téma řeším dnes a denně s kýmkoli. Nezáleží na pohlaví, stupni vzdělání a dokonce ani výšce konta. O peníze a práci mají strach úplně všichni. Co dělat nebo nedělat, když přijdeme o práci? Je v tom mnohem více V prvé řadě zopakuji mé oblíbené rčení “Nedělejte, proboha, z Vesmíru idiota.” To, že jste o práci přišli má daleko hlubší význam, než ten, že to chcete svést na osud či trest.  Zamyslete se pořádně. Bavila vás ta práce? Chodili jste tam s radostí? Cítili jste svobodu? Rozvíjeli jste se nějak? Vstávali jste ráno s odporem? Předstírali jste, že pracujete a s kolegy si nerozuměli? Tak čemu se divíte? Byli jste v odporu se sebou samými a tento způsob žití není nikdy z dlouhodobého hlediska podporován. Bývá nám dána šance se rozhodnout, udělat první krok, ale pokud ho neuděláme a naše rezistence roste, je změna vykonána za nás, naší vědomou částí, nebo Bohem, chcete – li.  Vyhni se panice! Celé tohle martýrium je pro vás jedno velké učení, jak důvěřovat, že je o vás postaráno. Všichni jsme učeni svobodě v lásce. Milovat sám sebe nejvíce a dovolit si svobodně žít a projevovat se. Cítili jste se po osmi hodinách v práci, která vás nebavila svobodně? Řekli jste si “Ty jo, to byl fakt skvělý den. Jsem sice utahaný, jak pes, ale rozhodně to stálo za to!”? Ne? Byli jste tedy svou vědomou částí duše, která ví, co je pro vás nejlepší, ušetřeni trápení!  No jo, jenže pak sepne vnitřní kritik a započne útok. “ Co budeš dělat? Z čeho zaplatíš nájem? Z čeho hypotéku, co budeš jíst?” Vnitřní kritik si pozve na kobereček svou sestru Paniku. Ta se velmi ráda postará o bezesné noci, ranní nevolnosti, návštěvy balkónu a přeměřování, jestli bydlíte dostatečně vysoko a skokem se jen nezmrzačíte.  Když vás přece jen chytne Nechte ji být. Sledujte, co vám podhazuje za témata. Co vám říká nejčastěji. Jen ji pozorujte. Nehádejte se s ní, nesnažte se ji přeprat nebo dokonce dělat, že není! Řekněte jí, že ji vidíte a jen ji sledujte. Nechytejte se jí myšlenkami. Nechte si jí úplně zachvátit tělo. Prociťujte, jak se tělo třese, jak se bojíte, jak máte strach o svou existenci, jak si nevěříte. Vnímejte, jak se vám zvedl tlak a rozbušilo srdce. Jak se vám stahuje hrdlo a vidíte mžitky. Dýchejte ten vnitřní odpor do celého těla. Je léčivý i když to vypadá, že vás chce zabít. Neutíkejte od něj. Netrhejte si tu kapačku ze žíly předčasně. Když panika dostane šanci ve vás “jen být”, projde tělem, udělá revoluci a v poklidu odejde. Vás zachvátí klid a mír, který už vám jen tak někdo nevezme.  Zastav se a přestaň tvořit! V tom klidu, který nazývám “bod nula” se zastav a nic nedělej. Mnoho lidí dělá chybu, že ihned, jak zvládne paniku a vyvázne z nejhoršího, začne hned tvořit z obavy. Jenže tím se dostane do úplně stejného kolečka a Paniku vystřídá kmotr Strach. Má větší sílu, je táhlejší, térovitější, napadá nás soustavně, ne nárazově, setrvává v nás v delších intervalech.  V bodě nula nedělej nic. Nepotřebujeme totiž, aby zase začala tvořit tvá hlava, ale potřebujeme, aby tvorbu převzala tvá duše. A ta tvoří jen z ticha, lásky, radosti a pocitu hojnosti.  Nic netvoř a začni si všímat všeho, co máš. Máš kde spát. Máš, co jíst, máš nějaké peníze v peněžence, v bance nebo pod polštářem. Možná jsou jen na pár dní, ale TEĎ je máš. Máš možnost se umýt, přečíst knihu, zajít si zacvičit. Máš teď spoustu volného času. Využij ho pro sebe. Pro to, co jsi chtěl každý den a nebyl na to čas. Sauna, procházka v lese, meditace při západu slunce, milování po obědě. Spaní do desíti. Užij si to. A naplň se tou radostí. Uchovej si ji a pořád si ji uvědomuj! Jsi placen za radost Dříve bylo dovoleno, aby lidé pracovali v místech, které nesloužili společnému blahu lidstva. Potřebovali jsme si zažít nesvobodu, ponížení, neúctu k sobě samému. Potřebovali jsme vidět, skrze zrcadla druhých lidí, jak si sami sebe nevážíme, jak mrháme svým časem, jak se neumíme ohodnotit, jak si lžeme do kapsy.  Čím dál tím více lidí je vytlačováno z pozic, které neslouží. Jsme nuceni vyvíjet pouze energii lásky a radosti a tím přispívat k vzestupu kolektivního vědomí a vědomí sebe sama! Když v sobě udržíš radost, svobodu a hojnost a budeš to vše umět ocenit a poděkovat od srdce, budou ti každou chvíli zasílány dárky a inspirace. Najednou tě něco napadne, získáš práci, někdo tě obdaruje, přátelé, kteří tě brzdili odejdou a nahradí je noví, kteří tě chtějí inspirovat. Květiny kolem tebe začnou více kvést a vzduch bude sladší. Slunce bude svítit jen pro tebe a stromy v lese tě budou zdravit. Lidé se na tebe začnou usmívat a budou s tebou chtít trávit čas. Pak budeš umět být šťastný i jako vyvažeč septiků. Zažiješ příliv přesně takové hojnosti, jakou v sobě pociťuješ.  Strach nebo Láska? Při každé své tvorbě a činnosti se zamysli. Vychází tato činnost ze strachu nebo z lásky? Dělám ji, protože musím, nebo protože chci? Dělám ji, protože v klidu přijímám denní výzvy a běžné povinnosti a nebojuji s nimi, nebo protože za ni dostávám peníze, ale nechce se mi? Když zjistíš, že tvoje činnost vychází ze strachu, zastav ji. Zastav prohlížení inzerátů, volání známým, vymýšlení projektů a plánování. Řekni dost. Musíš toho vnitřního kritika občůrat. Možná to bude znamenat, že pár dní proležíš. Budeš se cítit na nic a nevyužitě. Neschopně a v depresi. I to jsi ty a přesto nic nedělej. Běž na procházku, projeď se na kole, zaplav si a uvědomuj si stále svou denní hojnost. Že vše, co potřebuješ máš. Přepnutí Samotný pocit klidu a hojnosti by ti měl stačit. Uvědomíš si “Co vlastně šílím? Proč si vytvářím domněnky o tom, jak to bude? Vždyť já skutečně všechno, co dnes potřebuji mám!” Naše omezená mysl, není schopna vymyslet něco, co nezná. Bude se tedy snažit váš nový stav nacpat do svých škatulek. A to je provázeno nepříjemnými pocity. Zaměřuj se stále na pevný bod v sobě, že už vše, co potřebuješ máš. Tím se přeladíš na energii hojnosti a OKAMŽITĚ je k tobě přitahována činnost, která má plnit tvůj záměr na Zemi.  Peníze jsou energie lásky Jsi tedy placen za radost a pocity štěstí. Z čeho radost nemáš, co tě nebaví a netěší, bude ti odebráno. Vědomí lidstva teď stoupá natolik rychle, že je vidět stále více jedinců, kteří už chtějí žít jinak. Váží si svého času a chtějí si plnit sny. Dělat v životě to, co je baví, radovat se z toho a být za to zaplacen. Přestaň limitovat Vesmír tím, že si myslíš, že k tobě peníze přijdou určitým způsobem. Mohou přijít jakkoli. Peníze jsou energie lásky. Kde je k nim neláska, tam chodí nerady. Kde jsou brány jako něco špinavého, tam se nedrží. Kde jsou považovány energii, která nikdy neubývá, která nepatří nikomu a kde se může projevit svobodně, tam se drží.  Můj muž řekl jednou nádhernou pravdivou větu:   “Peníze jsou jako voda v kohoutku. Mám žízeň, napustím si sklenici. Potřebuji pro přátele, napustím plný džbán. Nestarám se, jestli je tam vody dostatek. Prostě vím a věřím, že je a nepřemýšlím nad tím.” Stejné je to i s penězi. Vypěstujte si nový návyk. Věřit, že tam pořád jsou. Na účtě, v peněžence, v lednici v podobě jídla, v autě v podobě benzínu, v dárku od přítele….hojnost se projevuje všemi způsoby a tak se nestarejte, jestli je jí dostatek. Pozn: Pokud máš nějaký krátký příběh o tom, jak k tobě hojnost přišla, klidně se poděl v komentářích. Vendula Kociánová Navazující články: Vendula Kociánová: Až odpustíte svým rodičům, začnete konečně žít… Vendula Kociánová: Proč jsou vědomé holky singl? Vendula Kociánová: Vyplakané děti a uplakaná partnerství aneb nenechávejte svá miminka plakat, zkazíte jim život! Vendula Kociánová: 7 nejčastějších ezo keců, ze kterých vstávají vlasy na hlavě, ale popřít je nemůžete. Vendula Kociánová: Muži milují silné ženy, do doby, než z nich vytáhnou raněné chlapce Autorka: Vendula Kociánová http://www.vendulakocianova.cz Navádím ženy i muže k vlastní podstatě. Aby bez kouzel a čar dokázali hnout se svým životem, tak jak jsem to dokázala já. Mnohdy jsou ty nejjednodušší cesty nejhůře viditelné. Život sám je velmi snadný a jednoduchý, pokud to tak chceme. O nic se nemusíme snažit, protože vše je nachystáno, jen se položit do proudu a nechat se nést. Ukazuji lidem, že hmota a duchovní růst jsou velmi úzce spjaty a že vše začíná od lásky k sobě samému. Kdo se bojí, ten ať stojí. Článek smí být šířen a kopírován jen se souhlasem AUTORKY. Portál Příznaky transformace TV má osobní souhlas autorky k jeho uveřejnění. Budeme rádi, když tento článek budete šíit na sociálních médiích sdílením. K tomu použijte v záhlaví článku tlačítko sdílet. )

Eva Marvánová: Naše zapletení s osudem

Eva Marvánová: Naše zapletení s osudem

Každý z nás někdy zažil nepříjemné chvíle, někdy nejen chvíle, ale celá období, někdo dokonce celý život. A to nepříjemné taky mohlo znamenat děsivé, bolestivé, šílené, drtivé a nepřežitelné. Určitě si každý z vás dosadí mnoho dalších slov, jaké to bylo. To samé vidíme i u našich známých a blízkých. Čím to je, že je osud a život někdy tak těžký a nepřívětivý. Jak si to děláme? Pominu nyní problematiku minulých životů, i když ta rozhodně hraje svoji roli. Vzpomínáte si, že v Bibli je psáno, že naše špatné i dobré činy ovlivní naše potomky a to až 4 generace? V tomhle má Bible velkou pravdu, až na malou nepřesnost. Může to být mnohem a mnohem více generací. Platí to tedy i pozpátku. I my sami jsme ovlivňováni tím, co se stalo našim předkům, jak oni žili, přemýšleli a jak je ovlivnil jejich osud. Je to tím, že energie v rodině je propojená. My, i když jsme jedinci, nikdy nemůžeme být odděleni od systému. Energeticky to působí vždy a velmi silně, i když žijeme třeba osamoceni na vzdáleném ostrově či zemi a svoji rodinu už jsme mnoho let neviděli. Je to tím, že v nás je otisk celé naší dlouhé genetické historie, do které jsme v mnoha ohledech zapleteni. Naše těžké osudy nebo (alespoň) období tedy netvoří pouze okolnosti našeho života, ale mnohá zapletení z doby minulé a osudy našich předků. Jak to tedy všechno funguje? A jak si zlepšit svůj osud? Obecně platí, že když se člověku stane něco, co je pro něj natolik těžké, že to nemůže unést (například situace, které by nás mohli ohrozit na životě) naše tělo má několik instinktivních způsobů, jak přežít. Je to jednak známý útok (zaútočím na to, co mě ohrožuje, a ono mě to třeba nesežere) a útěk (kdo uteče, nebude sežrán). Dalším mechanismem přežití, o kterém se nemluví, je „zatuhnutí“. Mnoho živočichů, když už nemůže vyhrát v boji, ani utéct, tak předstírá smrt a zkouší, jestli ho lovec nepřestane sledovat. A leckdy to funguje. Protože mnoho dravců instinktivně nesní mrtvou kořist. Jsou například i živočichové (některé druhy žab), které nemohou ulovit nic, co se nehýbe, protože nemají rozlišovací schopnost to zaznamenat. Příroda je dokonalá, a proto si vyvinula tuto skvělou možnost přežití jako jednu z možných variant. Pronásledovaná kořist, která se dostane do stavu zatuhnutí a předstírá, že je mrtvá, to jenom nehraje. Její tělo skutečně dostane povel, zpomalí se životní funkce a tělo se na chvíli „cítí“ jako mrtvé. Divokým zvířatům, která jsou v potravinovém řetězci na straně lovených druhů, se to může stát několikrát denně. Příroda se však umí vypořádat i s tímto. Pokud strategie funguje a zvíře, které předstíralo smrt, přežije, začne se tělo zbavovat zatuhnutí a smrtelné blízkosti tím, že se začne třepat. A tak se zatuhlost uvolní. Gazela se pak zvedne a pase se dál a už nemá ani představu o tom, že ji před chvílí šlo o život. A až přijde zase další dravec, celou reakci zopakuje. Do té doby ji nebude řešit. Pokud to nezafunguje a gazela je zabíjena, má již natolik změněné vědomí, že sice její tělo cítí bolest, ale ona má ve stavu zatuhnutí změněné vědomí, které zabraňuje tomu, aby zbytečně trpěla, i když je požírána. Má tedy šťastný život, i když se zdá, že jí o něj může jít několikrát denně. Člověk, který nejedná jenom instinktivně, by jistě v podobně ohrožující situaci, kdy neví, kdy bude kořistí, reagoval úplně jinak a byl „dost na nervy“ nebo věčně napnutý a připraven utéct či útočit. Kvalita přítomného života by mu unikala. Čím to je, že člověk již neumí reagovat na stres a trauma tak přirozeně jako zvířata? A jak to souvisí s osudem a kvalitním životem? K tomu je potřeba ještě vysvětlit pár pojmů. Člověk ve své biologické historii nemá jasně nadefinováno, zda-li je lovec nebo kořist. V naší lidské historii jsme zažili mnohokrát obě dvě strany mince. Dokonce i v rámci našeho lidského druhu jsme byli vůči sobě někdy kořistí a někdy lovcem. Navíc naše vyšší lidské vědomí, které již není v souladu se základními životními instinkty (co mě ohrožuje, to mohu zabít nebo sežrat) je leckdy vnitřně v přímém rozporu s myšlenkou lásky k bližnímu a krédu neubližuj. Začalo se v nás dít tedy postupem času to, že jsme přestali být schopni reagovat přirozeně na TRAUMA (jak můžeme nazvat to, když ve stavu ohrožení zatuhneme, nereagujeme a instinktivně předstíráme smrt, jak nám velí naše pudy). U našeho lidského druhu začalo docházet v rámci konfliktu pudových reakcí a vyššího svědomí k nemožnosti přirozeně zareagovat. Tedy pokud prožijeme traumatizující stav, tak si ho již nedovolíme přirozeným chvěním organismu postupně uvolnit a žít dál nepoznamenáni tím, co se stalo (pokud přežijeme). Díky tomu se energie zatuhnutí nikdy neuvolní a zůstává jako otisk v naší psyché. Je v nás nějaký kus našeho já, které je neustále v pocitech „jsem ohroženo, jsem zabíjeno, jde mi o život, musím být v tomto stavu“. Nazvěme ho TRAUMATIZOVANÉ JÁ. Protože v tomto psychickém stavu se nedá přežít, neboť bychom byli pořád „mimo“ a v traumatu, naše psyché si vyvinula další úžasný tah. Vytvořila další kus našeho psyché, který nazvěme JÁ PŘEŽITÍ. Toto JÁ PŘEŽITÍ má za úkol, abychom mohli žít dál normální život. Přikročí tedy k traumatizované části, kterou neumíme uzdravit a jen ji odřízne od vědomí. Zatlačí ji hluboko do nevědomí a udělí na ni embargo přiblížení se. Kdyby se k ní někdo chtěl jenom trochu přiblížit, toto já přežití udělá obrovský bengál nebo cokoliv jiného, jenom aby odvrátilo pozornost a trauma nebylo znovu vytaženo do vědomí a tím nám znemožnilo žít dál normální život. Tyto obě dvě části psyché přežívají většinou v podvědomí a člověk myslící si, že to, co se mu dramatického stalo, má již za sebou, si tyto energii nese v sobě, aniž by o tom tušil. Problém však je v tom, že dalším mechanismem psyché je to, že co je potlačeno v podvědomí, má tendenci se projevit a vyjít navenek. Traumatizované já tedy hledá skulinku, jak proniknout a jak se uzdravit. Tyto dva protichůdné tahy mohou být v nevědomí zdrojem velkých tahanic a problémů. Je v nás bolestivá síla, která chce vyjít ven, ale jiná síla, která to nedovoluje. A navíc o tom nemáme ani zdání. Děje se to všechno v podvědomí. Běžnou metodou této síly, která je potlačena, ale chce vyjít ven a uzdravit se, je projekce. Naše traumatizované já tedy nevidíme v sobě, ale velmi přesně ho zaznamenáváme u druhých, pokud v sobě mají nějaké podobné trauma. A podle toho, o co jde, nás to k nim buď děsně přitahuje, nebo nás to velmi odpuzuje. A většinou je to kombinace obojího, protože naše traumatizované já touží potom být projeveno a když nemůže samo, hledá si alespoň někoho, kdo to projevuje. Traumatizované já chce žít alespoň skrze tuto projekci, ale já přežití se to snaží překazit, takže bude mít i výhrady proti člověku, do kterého je projektováno naše vlastní já přežití.. Řeknu Vám příklad. Třeba bezdomovci. Co si budeme povídat, ale pro málokoho z nás není příjemný pohled na to, jakým životním stylem žijí. Někoho to oslovuje méně a někoho více. Někoho to dokonce pobuřuje a možná jsou i tací, kteří cítí úlevu při představě, že by takto mohli žít nespoutáni společenskými konvencemi. Určitě máte mnoho logických důvodů, co vám vadí na bezdomovcích, podívejme se však na to z pohledu výše uvedeného traumatizovaného já a já přežití. Všichni jsme více či méně alespoň někdy zažili v životě pocity nedostatku, ať již hmotného nebo citového. Leckdy to pro nás bylo hlavně v dětském věku skutečně traumatizující zážitek. Dítě totiž nedostatek emocionální blízkosti nebo výživy může vnímat skutečně jako život ohrožující, protože ho nutně potřebuje a nedokáže si ho obstarat samo. Pokud došlo k tomu, že stres byl velmi silný, tak aby dítě přežilo, muselo si vytvořit já přežití, které se rozhodne „už se tím nebudu zabývat a půjdeme dál. Já to zvládnu, ať se děje, co se děje“. Z hlediska přežití je to správné, protože dítě se rozhodlo, že si to v rámci možností obstará samo nebo že přežije, i kdyby to nedostalo. A pocity spojené s bolestí oddělení, a hlavně strach z toho, že nepřežije, odřízne a zatlačí hluboce do nevědomí. Tady vzniká první traumatizované já a já přežití. Toto známe všichni, že? Něco jsme nedostali, tak jsme se rozhodli, že si to prostě dáme nějak sami. Ale teď se vraťme k našim bezdomovcům. Jak jsem výše zmínila, tak i když je traumatizované já potlačené a hlídané díky já přežití, snaží se na sebe neustále upozornit a žadoní o pozornost. A protože je vytlačeno z vědomí, poukazuje a přitahuje naši pozornost k něčemu, co je podobné. Může tedy například přitahovat naši pozornost k bezdomovcům, kteří na jisté úrovni v nás mohou vyvolávat vzpomínky na nedostatek a nepohodlí, pocity nemám domov, nemám zázemí… Když se to ale stane, a my bezdomovce uvidíme, tak zakročí naše já přežití, protože nechce, aby nám do vědomí přišly naše vlastní pocity, začne bojovat a odřezávat nás od možného spouštěče těchto pocitů. Vnese různé mentální soudy a nástroje, proč musíme od těchto lidí co nejdále. Častokráte se to minimálně v těchto případech daří. A tak se zase našemu traumatizovanému já nepodařilo dostat se navenek, protože od bezdomovců je snadné se odříznout a prostě se na ně nedívat. Kde však funguje tento mechanismus také, a není tak snadné ho přehlídnout a vymanit se z jeho dopadů, jsou partnerské vztahy. Trauma nás spojuje mnohem více, než bychom si přáli. A tedy i hluboce ovlivňuje výběr našich partnerů. Aniž bychom to věděli, i zde má prsty naše traumatizované já, které jako nejvhodnějšího partnera vybere toho, který má v sobě co nejpodobnější obsah stejných traumatických otisků, aby se do něj mohlo promítat a díky tomu se začít uzdravovat. Takže si najdeme partnera, kterým jsme fascinování. Čím více osudově to vypadá, tím více tam bude pravděpodobně společných traumatických otisků, které chtějí být uzdraveny. Potřebujeme ho proto, aby to, co je hluboko v nevědomí a čemu brání naše já přežití vylézt ven, protože jsme zatím nenašli způsob, jak se s tím vyrovnat, bylo pomalu (a bohužel většinou bolestně) uzdravováno. Ve vztahu se to pak projevuje tím, že partner dělá věci, které „nám ubližují“. To, co my máme hluboce v sobě potlačené, on častokrát otevřeně projevuje nebo nám svým chováním aktivuje staré bolesti. Naše já přežití na to reaguje snahou toto chování potlačit. Snažíme se partnera donutit, aby byl jiný, aby se změnil. Když to nefunguje, odřezáváme se od něj, potlačujeme city a nakonec odcházíme. Naše já přežití se rozhodne najít si někoho, kdo už nám nebude způsobovat tuto bolest a my rozhodnuti mít lepší a kvalitnější vztah, jdeme hledat někoho jiného. Nejsme si však vědomi toho, že jsme našeho předchozího partnera použili jako projekční plátno, že to, před čím utíkáme, doopravdy není jeho chování, ale naše vlastní traumatické otisky v duši. A sami před sebou neutečeme. Pokud traumatizované já neuvidíme a neuzdravíme, někde bude vykukovat, snažit se přežít a uzdravit, stejně jako se gazela snaží uzdravit chvěním. I toto je přirozený proces. Takže ve snaze našeho já přežití odejít, si bolest jenom prodloužíme, protože náš výběr partnera bude zase „osudový“. Stejný důvod může být i to, proč lidé neodcházejí z velmi destruktivních vztahů. Je to tehdy, když traumatizované já je silnější než já přežití a ví, že může být skrze partnerovo „destruktivní“ chování vytaženo do vědomí a zpracováno. Člověk je potom ve vztahu jakoby uvězněn většinou do té doby, než natolik posílí já přežití, že se oderve, nebo než opravdu uzdraví traumatické obsahy a tento druh vztahu už k této práci na sobě nebude potřebovat. Pokud zvolíme vědomou práci na traumatizovaných obsazích, leckdy to vede pomalu a postupně i k osvobozování našeho partnera. Nepomáháme tím tedy jenom sobě a tato práce naopak může vést k velké transformaci vztahu, který se tím může velmi proměnit a zkvalitnit. Kdybychom s těmito principy pracovali vědomě, ušetřili bychom si mnoho bolesti. Místo toho, abychom obviňovali partnera za to, že nám ubližuje, bychom si pomalu krok za krokem měli zpracovávat vlastní traumatické obsahy a uzdravit naše traumatizované já. Protože jenom se od něho odříznout, jak vidíte, situaci stejně neřeší, ale spíše hrotí a nutí nás k opakování. A pak to vypadá, že je to „osud“. Když se toto trauma neuzdraví, a převládne já přežití, můžeme nakonec skončit bez partnera, i když po něm hodně toužíme. Protože na základě nevyřešených traumat budeme přitahovat pořád „osudové partnery“, dokud to nevyřešíme. A tohle já přežití nechce. Může nám tedy zesabotovat možnost mít vztahy úplně. Možná proto je nyní tolik lidí bez partnera. Moudrý pan Jung napsal tato moudrá slova: „Dokud nezvědomíte nevědomé, bude to ovládat váš život a budete to nazývat osudem.“ Aby to nebylo moc jednoduché, situaci komplikuje to, že jsme členy (nejen) rodinných systémů. Výše popsaný princip fungoval i v psyché našich předků, a všechny informace o nich jsou zapsány v našich genech. Pokud se u nich stalo něco, co bylo popřeno, neuznáno (traumatizované já), aby se přežilo (já přežití), stejně se zde projevuje tendence, aby bylo viděno to, co bylo popřeno. Tato potlačená energie častokráte i dávno mrtvých předků, prochází systémem dále a dále a hledá cestičku, jak být vyjádřena a uzdravena. A v systémech to funguje tak, že někdo ji vyjadřuje (traumatizované já systému) a ostatní se to snaží popřít (já přežití). Řeknu Vám příklad. Dejme tomu, že by za války někdo byl v koncentračním táboře a skoro umřel hlady. Pokud přežil, tak aby mohl žít dál, tak ho jeho já přežití oddělilo od traumatizujících pocitů, které v něm však zůstaly hluboko v nevědomí. Tedy byly pouze potlačeny, nikoliv uzdraveny. A co je potlačeno, hledá si cestičku jak ven, jak být viděno a uzdraveno. Tato energie, i když už dotyčný člověk dávno zemřel, prochází dál energií systému a pokud to někde jde, vyjadřuje se přes některého jeho potomka. Například tak, že jeho prapravnučka ve věku 20 let se začne cítit tlustá a začne trpět anorexií, která ohrožuje její život, pokud ji nezabije úplně. Ona si myslí, že to dělá proto, že je „tlustá“. Ale skutečný hluboký systemický důvod je v tomto případě hluboký soucit s předkem (kterého možná ani neznala, nikdy o něm neslyšela, ale tuhle informaci má v genech). Ona pak opakuje z lásky jeho osud, bere ho na sebe, aby mohl být vyzdvihnut, uznán a hlavně uzdraven. Opakuje trauma, aby se celá věc mohla ukončit happyendem. Je jedno, jaké má vědomé důvody, hluboce v podvědomí hraje hlavní roli tento. V tomto případě asi dívka nezemře, jen si vážně poškodí zdraví, protože ani její předek nezemřel na dopady podvýživy v koncentračním táboře. Kdyby však následovala někoho, kdo v koncentračním táboře skutečně zemřel, je i zde vysoké riziko, že ho bude následovat až do smrti. Tato dívka tedy vyjadřuje traumatizované já rodiny. Ostatní členové rodiny, kteří jí říkají „musíš s tím skončit“, vyjadřují já přežití rodiny a snaží se ji od traumatu oddělit. Tohle však nefunguje. A kdyby náhodou ano, pokud to není správně ošetřeno, bude se to přenášet dál, na naše děti a potomky. Někomu to možná připadá nespravedlivé, proč tahle dívka, chudinka, má pykat za to, za co ani nemohla, proč si má ohrožovat zdraví? Pravdou je, že ona zde není oběť ani chudinka, ale na jisté úrovni zde opět udělalo volbu její podvědomí. I když ne vědomě, tak si to vybrala. Dítě, které ve své rodině něco postrádá (protože tam kde jsou energie odřezávané od toho, co se stalo, a to se děje všude, neproudí vždy všechny energie správně a není tam tedy výživa všeho, co bychom potřebovali) hledá hluboce v rodinných energiích nějakou výraznou energii, ke které by si udělalo vazbu. Dítě si raději udělá bolavou vazbu, než aby nemělo žádnou. Většinou ho to dovede k dramatickému silnému osudu, jež svojí energií převyšuje ostatní osudy, který když bude rozuzlen, spustí v rodině tok právě té výživné energie, kterou dítě tak moc postrádá. Je tam ten potenciál, který je však zašmodrchaný a nepřístupný. Dítě, aniž by to vědělo, se do tohoto osudu zamíchá a má to pak například takové následky, jaké jsem uvedla dříve. Vypadá to jako osud, ale je to otázka nevědomé volby a snahy uzdravit to, co bylo v našem systému a tedy i v nás, traumatizované. Pokud si toto neuvědomíme a nezačneme s tím pracovat, většinou dochází ke zhoršení situace. Pokud nás ovládne jen já přežití (které se častokrát chová pachatelsky a ničí vztahy a harmonii, i když je to proto, abychom přežili), traumatizovanému já bude neustále hůř a hůře a bude se prostě stejně projevovat přes náš život. Není to o tom ukázat na já přežití prstem a říct, ty musíš pryč. Kdepak, to by byla další veliká chyba. Já přežití nám hodně pomohlo, dalo nám šanci žít a vyjít z toho alespoň pryč, když už se od toho nemůžeme oddělit úplně. Snaží se nám zachránit život. A používá k tomu klidně i násilné prostředky. Ale zaslouží si naši úctu. Ale samo o sobě není konečným řešením, protože i ono samo, ať už má sebelepší a důležité úmysly nakonec napomáhá k tomu, že se situace stále znovu a znovu opakuje. Řešením tedy není dát jednomu nebo druhému přednost, ale jít se podívat až tam, v čem jsme uvízli a proč. S jakým osudem, který už se dávno uzavřel, jsme propojeni a snažíme se ho zakončit happyendem. Jak moc to ovlivňuje naše vztahy a jak k tomu používáme partnera a jeho „osudovost“? Díky tomuto uvědomění se začínáme osvobozovat a místo toho, abychom napravovali situace, které už napravit nejdou, tak jim vzdáme úctu a vyvážeme se z těchto zapletení. Naši předci by si určitě nepřáli, aby se nám dařilo tak zle jako jim. Toto poznání se projeví hluboce na kvalitě našeho života, osudovost dostane úplně jiný rozměr a na té nejhlubší rovině si uvědomíme, že svůj osud si volíme vlastně jen a jen my sami. Takže zvědomte nevědomé, abyste si již svůj život mohli řídit vy sami. A pokud byste se na to rádi podívali hlouběji a s doprovodem, ráda Vám nabídnu individuální konzultace a pomohu Vám tím projít a osvobodit se. © Eva MarvánováTento článek může být volně šířen v nezměněné podobě s kontaktem na autora a s aktivním odkazem na internetové stránky včetně této poznámky. Obrázek "zaplaetení s osudem" je však majetkem PT TV, takže není povoleno jej kopírovat na jiné weby.  Eva Marvánová je průvodkyně, lektorka a autorka Fascinuje ji vnitřní svět a psyché člověka. Osobnímu rozvoji se věnuje mnoho let. Individuálními konzultacemi i semináři lidem pomáhá vyrovnat se sebou samými, najít vnitřní klid a vystoupit z vlivu minulosti. Důležitá je pro ni kvalita života a klientům pomáhá zlepšit život v oblasti partnerství, sebepřijetí, prosperity, hojnosti a tvořivosti. Dlouhodobě se věnuje systemickým konstelacím zaměřeným na zpracování traumat. Její velkou láskou je navrhování a tvorba energeticky nabíjených šperků s duchovní tématikou. Je autorkou ebooku Jak využít nesnáze v partnerství a on-line semináře Jsem kreativní. Vše o této skvělé ženě a terapeutce, kterou doporučujeme, naleznete na jejích webových stránkách: http://evamarvanova.cz // )

Vendula Kociánová: Když se bojíš, lpíš. Nemiluješ!

Vendula Kociánová: Když se bojíš, lpíš. Nemiluješ!

Všechny cesty, kterými jsem doposud prošla, a které jsem si jako duše naplánovala mi v danou chvíli přišly nesmírně těžké. K nevydržení. Vždy jsem je zvládla a ještě z odstupem času propadla ve smích, abych si potvrdila, co jsem to řešila za ptákoviny a jak velmi důležité pro mě všechny strasti byly. Žiji svůj život vědomě Docela nedávno jsem v sobě cítila změnu, kterou ani teď neumím popsat. Věděla jsem, že jsem jiná. Prostě jsem se tak probudila. Nestává se často, že se probudíte a něco vám spadne z nebe. Tento pocit však takový byl. Neuchopitelný, čistý, ryzí a neměnný. Uvědomila jsem si, jak mám krásný život, krásný vztah, zdravé děti, práci, jednoduše nic mi nechybělo. A najednou mě zastihl jemný strach. Takový ten, co vás jen ovane a vy pocítíte na vteřinu sotva znatelný chlad. Na tento strach už musíte mít vytrénovaný senzor. Není to zabiják, přesto páchá škodu hluboko uvnitř nás. Ten strach mi našeptával “co když o to přijdeš?”  Kdo to mluví? Protože už umím rozeznávat odkud hlas vane, zasmála jsem se. A řekla “Oukej, je to výzva. Jestliže mi v prožívání ještě větší hojnosti a lásky brání tento strach, pak tedy, Bože, vem si to. Vem si moji lásku, pakliže je to jen lpění, vem si moji radost, pokud není čístá.”  Rozhodnutí = Zkouška Musím uznat, že tentokrát mi přišla zkouška tak laskavá, že tak laskavou jsem ještě nedostala. Možná, čím blíž je člověk ke svému srdci, nepotřebuje se již tolik trápit, aby si uvědomil všechny souvislosti.  Rázem jsem měla pocit, že mě můj milý nechce. Nic tomu nenasvědčovalo, ale došlo mi, že zkouška je zde. Tak se ukaž, Vendulko, jak si své rozhodnutí ustojíš. Dříve mě musel opustit a já se přes bolest dostala do svého středu. Teď nemusel udělat nic. Alespoň ne fyzicky.  Je velmi lehké propustit něco nebo někoho, kdo vám ubližuje a koho nechcete. Ale když máte, to, co jste vždycky chtěli a i přesto jste ochotni to propustit, je to neuvěřitelná svoboda. Že jste zkoušku zvládli poznáte podle toho, že okamžitě přijde odezva. Přijde rozřešení, informace, esemeska s vyznáním lásky…okamžitě nebo velmi rychle.  Jak zkoušku ustát Zkoušku jsem vždy ustála jen jediným způsobem. Totální zaměření se na sebe. Klid, čas, prostor na vlastní myšlenky, dýchat, cvičit, pečovat o sebe, meditovat, mazlení se, masáž…cokoli, co vás uvede do klidu. A hlavně samota. Ve chvíli mezi jídly, vanou, dobrým čajem a filmem jsem pocítila, jak jsem šťastná. Jak není nic zvenčí, co by mě činilo šťastnou. Že jsem to Já, v každém okamžiku. Ať jím, spím, miluji se, jedu na koloběžce, pláču nebo třeba kadím. V každé chvíli se tak miluji, že to neumím popsat. Je to jako když jste zamilovaní do objektu a myslíte na něj. Najednou myslíte sami na sebe, hihňáte se svým vtipům, lichotíte si…velmi zvláštní a nový pocit.  Do toho přišel vhled V tom jsem měla vhled, kdy vidím svého milého, jak se raduje a říká “celou dobu jsem na to čekal! Až zjistíš, že mě k lásce nepotřebuješ.” Spustila se lavina slz. Ne proto, že jsem o něco přišla, ale proto, že jsem získala. Odtrhla jsem špunt dalšího lpění a otevřel se prostor, který mě svou ohromností prostě překvapil. Ten prostor je prázdný a přece plný. Všichni jsou učitelé Všichni kolem mě mě přišli učit a ti, kteří mě kdy štvali nejvíc, byli nejlepší přátelé. Ti, se kterými jsem zažívala největší bolest to se mnou mysleli nejlépe. Transformátory a urychlovače na mé cestě za Pravdou.  Tady hlava nic nezmůže Nic z toho, co se stalo jsem nemohla udělat pouhým rozhodnutím. Muselo to přijít samo, jako milost. Pocit, který jde zevnitř. Ne z hlavy, ale cítíte ho na hrudi nebo v podbřišku. Uvědomení si lpění, je milost. Propuštění lpění, je milost. Jediné, co můžete dělat je PLNĚ SI UVĚDOMOVAT SVŮJ MOMENTÁLNÍ STAV a čekat, až se ve vás něco zlomí. Být trpělivý a zažívat ty samé situace pořád dokola. Brát je znovu a znovu jako nezvládnutou látku. A jednoho dne přijde vysvobození.  Ale my nevíme kdy a za jakých okolností. Jen musíme věřit, že TO TAK JE. Autorka: Vendula Kociánová http://www.vendulakocianova.cz Navádím ženy i muže k vlastní podstatě. Aby bez kouzel a čar dokázali hnout se svým životem, tak jak jsem to dokázala já. Mnohdy jsou ty nejjednodušší cesty nejhůře viditelné. Život sám je velmi snadný a jednoduchý, pokud to tak chceme. O nic se nemusíme snažit, protože vše je nachystáno, jen se položit do proudu a nechat se nést. Ukazuji lidem, že hmota a duchovní růst jsou velmi úzce spjaty a že vše začíná od lásky k sobě samému. Kdo se bojí, ten ať stojí. Článek smí být šířen a kopírován jen se souhlasem AUTORKY. Portál Příznaky transformace TV má osobní souhlas autorky k jeho uveřejnění. Budeme rádi, když tento článek budete šíit na sociálních médiích sdílením. K tomu použijte v záhlaví článku tlačítko sdílet. )

Vendula Kociánová: Taková jsi pro mě přijatelná, jiná ne…

Vendula Kociánová: Taková jsi pro mě přijatelná, jiná ne…

Tu blonďatou máš nejlepší, jak jsi mohla být jiná než blond?Hele v té hnědé jsi šmrncovní, je to víc sexy než ta bílá.Nejvíc se mi na tobě líbila ta zrzavá, hnědou už si nikdy nedávej.Ta blond tě dělá starší.Ta blond tě dělá mnohem mladší.V té hnědé ti vyniknou oči.A tak dále a tak dále….neustálé hodnocení od každého, kdo kolem mě projde. Každý den si vyslechnu desítky názorů od přátel, kolemjdoucích, známých, klientů. Každý den respektuji potřebu druhých, povědět mi, jak to mají.Kde se v nás bere potřeba neustále hodnotit? Je to jen způsob, jak nepřekročit vlastní hranice myšlení a možnosti podívat se na svět jinýma očima. Nedovolit své škatulce, aby rozšířila své zdi.Já sama, tím že měním barvu na vlasech, zkoumám jak moc lpím na zaběhnutém, jak moc mi záleží na názoru druhých, jak moc mě ještě rozčílí, když mi někdo mluví do toho, jak mám vypadat.Dnes už s úsměvem přijímám názor druhých, který se mi snaží vnutit, že zrovna TAKHLE jsem pro něj přijatelná, že zrovna takhle mě má rád nejvíc.Dokud lidem kolem mě bude záležet na tom, co mám na hlavě a ne v srdci, dokud má nabarvená hlava bude to první, co na mě uvidí, tak je to pro mě důkez, že nemám dostatečně otevřené srdce.Kdybych totiž měla, tak záře z něj vycházející je tak oslepí, že si vůbec nevšimnou, jak vypadám. Budou zírat na mou krásu tryskající zevnitř a koupat se v mé proudící lásce. Autorka: Vendula Kociánová http://www.vendulakocianova.cz Navádím ženy i muže k vlastní podstatě. Aby bez kouzel a čar dokázali hnout se svým životem, tak jak jsem to dokázala já. Mnohdy jsou ty nejjednodušší cesty nejhůře viditelné. Život sám je velmi snadný a jednoduchý, pokud to tak chceme. O nic se nemusíme snažit, protože vše je nachystáno, jen se položit do proudu a nechat se nést. Ukazuji lidem, že hmota a duchovní růst jsou velmi úzce spjaty a že vše začíná od lásky k sobě samému. Kdo se bojí, ten ať stojí. Článek smí být šířen a kopírován jen se souhlasem AUTORKY. Portál Příznaky transformace TV má osobní souhlas autorky k jeho uveřejnění. Budeme rádi, když tento článek budete šíit na sociálních médiích sdílením. K tomu použijte v záhlaví článku tlačítko sdílet. Zveme Vás ke sledování jedinečného ON LINE VIDEO SEMINÁŘE PRO NEZADANÉ ŽENY A DÍVKY. Za pouhých 800 Kč můžete nyní zakoupit ucelený návod 20 videí s tématem jak odblokovat své vnitřní překážky a přitáhnout si do života skutečnou lásku. Více informací zde: http://www.laskyplny-partnersky-vztah.cz )

Hana Šmídová: Uzdravení ženství - Tři ženy v nás

Hana Šmídová: Uzdravení ženství - Tři ženy v nás

Plná ženská energie, tedy vášeň, nespoutanost i něha, sebedůvěra, přitažlivost, odevzdání se, tvořivost, plynutí, intuitivní vnímavost, zdravé hranice a vnitřní rovnováha, z nás mohou vyzařovat tehdy, pokud máme v souladu své tři vnitřní ženy. Astrologicky jim odpovídají Venuše, Luna a Lilith. -Venuše je archetypem mladé ženy - milenky. Má v sobě něhu, laskavost, otevřenost k partnerovi, přináší milostné splynutí na úrovni duše i těla. -Luna je archetypem ženy - matky. Je vyživující, pečující, přijímající, chápavá, poskytuje bezpečnou náruč a přijetí. -Lilith (Černá Luna) je archetypem Bohyně - Matky i ženy - pokušitelky, svůdnice. Pomáhá nám přijmout "temnou ženskou stránku" - vše, co je ukryté, potlačované, odmítané v souvislosti s naší pudovostí. Lilith je naše nespoutanost, vášeň, tvořivost, divokost, naplnění i prázdnota. Když někdo zesměšňuje vaši citlivost, ženskou jemnost, nebo zažijete zradu či nevěru od milovaného muže, dotýká se to vaší Venuše. Ženy se mohou v takové situaci uzavřít nebo se úplně odpojit od energie své Venuše. Jako přechodný, dočasný proces je to přirozené. Pokud však tento stav trvá příliš dlouho, vaše duše trpí. A nový vztah je v nedohlednu - není s kým ho navázat, když vaše Venuše není na scéně. Mateřská láska je ženám dána od přírody, nejsilněji se aktivuje mateřstvím. Je to mocná energie, která umožňuje přežití rodu. Pečovat o druhé, sytit je, utěšit v nesnázích, poskytnout důvěru v otevřené náruči bez výčitek, nabízet ženskou podporu zázemí "rodinného hnízda", v tom je síla Ženy - Matky. Tam, kde je nerovnováha v mateřské roli, v mateřské energii, tam vznikají vtipy o tchýních, nebo máme v rodě matku nebo babičku "generálku" apod. Přebujelá energie matky s sebou nese konflikty - zjevné i skryté. Nemístná mateřská energie také - např. když se žena ke svému partnerovi chová víc jako matka než partnerka (komanduje, radí bez požádání, posuzuje, zakazuje...), nevědomky partnera staví do role chlapce. Lilith je divoška v nás. Je to ta část ženské energie, která vyzařuje silnou sexuální přitažlivost. Lilith v sobě zároveň nese všechna ženská zranění, zneužití, naše vlastní i v linii rodu žen. Spojuje nás se silnou intuicí, tajným věděním, magií, se vším neviditelným či obávaným. Je to právě energie Lilith, která ženě umožňuje porodit (projít temným rizikem na hraně života a smrti), ubránit sebe i svoje děti, oddat se smyslné vášni a svést muže, spontánně tvořit i bořit. Tam, kde vám zakazovali se spontánně projevovat, nezadržitelně se smát  i plakat, tam, kde jste nesměly dát najevo svoje nejhlubší vášně, tam může být vaše Lilith potlačená. Prostřednictvím meditací a automatické kresby se můžete spojit s každou vaší vnitřní ženou. Zjistíte, jak se v propojení cítíte, kde energie přirozeně plyne a kde stagnuje. Pomocí harmonizačních obrázků, transformačních vět a meditací se dají do pohybu procesy k vyrovnání, přijetí a propojení vašich tří ženských částí. Ráda vás touto cestou provedu. Autorka článku: Mgr. Hana Šmídová, lektorka kurzů automatické kresby a jiných, autorka knihy „Automatická kresba – cesta k sobě i druhým“ Článek nebo autorskou kresbu je možné šířit pouze v původním znění a po písemném souhlasu autorky. www.a-kresba.cz   )

Martin Pešek: Místo narození jako brána k vlastní životní síle

Martin Pešek: Místo narození jako brána k vlastní životní síle

Dnešní doba je specifická uvědomováním si souvislostí a vnímáním dříve opomíjených jednotlivostí, např. vztahu k rodičům, a k předkům, ze kterého se formují následně vztahy k lidem a k partnerům. Podobně jako přijetí vlastních rodičů a prarodičů je ale důležité pochopit a přijmout místa, která pro nás mají zásadní význam a přidělit jim příslušné místo v našem životě. Takovým základním místem je krajina, kde jsme se narodili. Nejen astrologie, ale i další duchovní a jiné systémy (např. Genové klíče nebo Human Design), využívají (ne náhodou) údaj o našem místu narození jako kvalitu, které ovlivňuje naše výchozí vnitřní nastavení, se kterým přicházíme na svět a ze kterého můžeme čerpat nejen naše talenty.    Mým rodištěm je Šumperk, nazývané „Brána Jeseníků“. Vzhledem k tomu, že tady žijí i moji rodiče (kteří se tu oba narodili) a prarodiče (kteří se přesunuli do Šumperka z Vysočiny, z Hané a z Jižní Moravy), měl jsem možnost zjistit, jak se tento region liší např. od jiných částí naší republiky a také to, že tento region je ovlivněn např. tzv. odsunem německy hovořících obyvatel po druhé světové válce, resp. poválečným osidlováním Sudet, kdy proběhlo na jedné straně násilné vytržení původních obyvatel z jejich kořenů (jejichž potomci měli zejména po revoluci, ale i dnes, tendence se vracet a objevovat části jejich kultury např. v původní německé architektuře), a zároveň příchod nového obyvatelstva ze všech míst naší republiky (kteří přinesli fragmenty své původní kultury). I já jsem měl v době mezi dvacátým a pětatřicátým rokem mého života tendence opouštět své rodné město a pobývat v různých částech naší republiky i světa. Z nějakého důvodu mě to vždy však přitáhlo zpátky domů, abych mohl projít úplným procesem přijetí mé rodové linie a místa, kde můj život začal.  Symbolika rodné krajiny Při mých studijních cestách a pobytech v peruánských Andách i tamnější džungli, jsem měl příležitost setkat se s duchovní tradicí domorodé komunity Qeros, kteří představují následníky linie Inků a jsou považováni za strážce dávné Andské moudrosti. Jejich kosmovize (tj. vnímání světa) praví, že každá duše, která přichází na tento svět, je při svém zrození je formována několika aspekty. Dva z nich se vztahují právě k tématice rodného místa či krajiny a nazývají se Itu a Paqarina. Oba jsou vyjádřeny jako přírodní formace v okolí našeho rodného místa. Itu  (v kečuánštině taktéž Saiwa) představuje mužskou energii (kvalitu), která se v krajině našeho rodiště vyskytuje v podobě nejbližšího kopce nebo hory, nejčastěji takové, která bdí nad naším rodištěm a viditelně ovlivňuje jeho ráz a okolí. Naproti tomu Paqarina je ženským ekvivalentem této energie, prezentována např. nejbližší řekou nebo jezerem. Peruánští Qeros věří, že naše zrození je propojením nejen našich fyzických rodičů, ale taktéž jejich energetických protějšků, tedy Itu a Paqarina, kteří představují jakési lůno matky přírody (Pacha Mama) a jejichž kvality jsou v nás vtisknuty a zůstávají s námi po celý náš život. Pokud však nepřijmeme plně místo (krajinu) našeho narození, nemůžeme čerpat z tohoto místa energii, tedy nejsme schopni se napojit na naši rodovou linii, což nám brání žít ve své přirozené síle. Můj osobní proces přijetí rodné krajiny Tyto informace byly pro mě zprvu neuchopitelné, nebyl jsem si jistý, která místa by mohla reprezentovat kvality mužské a ženské energie v mé rodné krajině, nicméně běh života mi tuto moudrost předvedl zcela zjevně.  V roce 2011, tedy čtyři roky předtím, než jsem byl seznámen s Andskou duchovní tradicí, jsem hledal místo k bydlení, které by bylo blízko městu, ale nejlépe na „samotě u lesa“ a našel jsem jej na úpatí kopce Háj (631 m.n.m.), který se vypíná jako nejvyšší bod nad Šumperkem. Toto místo jsem opouštěl po dalších čtyřech letech, ne proto, že by se mi tam nelíbilo, ale protože jsem vnitřně cítil, že mi už dalo, co mělo. Tím něčím bylo právě ono propojení s mužským aspektem bytí symbolizovaným kopcem Háj (Itu Apu), které lze chápat i jako jednu z částí tvořivé psychické síly.  Mé další kroky vedly opět do peruánské džungle, kde jsem převážně pobýval v malé vesničce Chazuta u masivního přítoku Amazonky, řeky jménem Huallaga a po mém návratu jsem intuitivně hledal místo pro utřídění myšlenek a objevil starý mlýn v podhůří Jeseníků, přímo u toku řeky Desná, která protéká taktéž Šumperkem.  Toto místo u řeky mi poskytlo zázemí jednak pro integrování zkušeností a prožitků, ale taktéž mě propojovalo s ženským aspektem bytí, s řekou Desná, s vodou, která symbolizuje zejména naše emoční prožívání.  Až zpětně jsem si uvědomil hlubokou moudrost, kterou peruánští Qeros po tisíciletí uchovávají a která mi byla předána. Samotná iniciace však byla teprve začátkem mé další cesty. Propojení s krajinou mého místa narození mi dovolilo pokračovat zpět v mé rodové linii a poznávat i krajiny mých předků. Teprve tento proces mi umožnil začít zjišťovat, co vše je ukryto v DNA našeho Rodu.  Je nepochybné, že současná doba je orientovaná na přesouvání se z místa na místo, bohužel však ne vždy respektuje prastaré vztahy lidí a celých generací k půdě a k místu svého narození. Takové nepřijetí krajiny a místa narození, resp. vlastního rodinného systému, ale může ústit v útěk před sebou samým a před vlastními kořeny.  Pokud vás toto téma zaujalo a chtěli byste se dozvědět více, napište si o více informací.  Autor: Martin Pešek http://peskuvsvet.cz/ Při své práci využívám intuitivně kombinaci různých technik a systémů, namátkově např. prvky Ikigai, Human Designu, Genových klíčů, Antroposofie, resp. z ní odvozené Psychofonetiky, či Transurfingu Vadima Zelanda, a především osobních zkušeností, které jsem získal při studiu Andské kosmovize u peruánského antropologa Juana Núñeze del Prado, dlouhodobou spoluprácí s holandským centrem Proceswerk, či opakovanými retreaty a dietami v peruánském léčebném centru Takiwasi zabývající se tradiční domorodou medicínou (vegetalismem). )

Ondřej Brož: Už nechci trpět, a co Vy? 1. část (Uvědomění)

Ondřej Brož: Už nechci trpět, a co Vy? 1. část (Uvědomění)

Utrpení je v dnešní době naprosto běžná věc a o to horší je, když je vědomé. V momentální době řeším silné věci v závaznosti na svojí rodinu. Rozpouštím přísahy ze srdce, které jsem v době svého života (ať už vědomě, či nevědomě) zapřísáhl rodině na téma zneužívání, sebeničení a nenávisti k životu. Když se nyní chci posunout dál a rozjet se svojí úžasnou manželkou centrum Příznaky Transformace, došlo u mě ke stopce. Necítím emoce, myšlenky, tělo a jsem silně odpojený. To vše je způsobené tím, že duši tak neskutečně bolí to, že chci ,,nedodržet,, tyto sliby, že se radši odpojila, abych tu bolest necítil. Jenže díkybohu mám metodu SRT tak na takové věci můžu přijít a postupně je řešit a zpracovávat. Pracovat na astrální bytosti kolektivního karmického vědomí mojí rodiny a postupně se od nich odpojit. Kdysi jsem dostal otázku v rámci Příznaků Transformace, jak je možné, že lidé se pořád čistí a terapeutizují a pořád jim něco je a něco se děje, zatímco lidé co na sobě nepracují, jsou v pohodě.OMYL! Toto je obrovský omyl v dnešní společnosti. Dnes, když toto píšu, také nic necítím, cítím se v pohodě. Ale přitom vím, že vnitřně trpím jako zvíře. Problém je ten, že lidé, co na sobě nepracují, necítí, že by s nimi něco bylo, jelikož svůj stav (stav utrpení) znají jako výchozí a nemají ho s čím porovnávat. Navíc jak jsem psal před chvílí, pokud člověk plně necítí své tělo a bolest, je to také způsobené tím, že to dotyčného duše zkrátka vzdá, protože bolest je příliš silná. Pokud si člověk projde nějakým způsobem očištění a že jich v dnešní době existuje hodně, zjistí, jaké to skutečně je, cítit se jako JÁ. A věřte mi, pokud prožijete více času ve stavu očištění a maximální pohody, pocítíte jakýkoliv vliv nebo negativní energii. Je to tak, že každý má vnější síly, které na něj tlačí, témata, která doslova buší na dveře, jen je někdo cítí a někdo ne. Ten kdo je necítí a myslí si, že je v pohodě, je na tom ještě hůř, protože pokud neposlechne pocit a intuici, přijde zpravidla lehčí facka, poté silnější facka a poté facka ve formě vážné nemoci nebo nehody. Odpovědi jsou však dvě. První je, že lidé se necítí a tak necítí utrpení. Ta druhá odpověď je… Člověk si vybral nějakou zkušenost, pro tuto inkarnaci chce něco zažít, to už je běžný duchovní fakt. Takže pokud si někdo chce prožít a pochopit například nevěry, bude si X let ve svém životě nacházet partnery, kteří ho budou podvádět, doku mu to v té souvislosti lidově řečeno nedocvakne. Jenže tato zkušenost může trvat klidně i 10, 20 nebo 50 let. Pokud ovšem vyhledáte metody práce na sobě, kdy se osobní prožitek dostaví dřív, vy si dříve uvědomíte vaší lekci a dojdete k cíli. Jenže co dál? Pokud urychlíte práci na sobě, odstraníte z fronty jeden problém a hned přijde druhý, protože život a inkarnace je neskutečně dlouhý běh na trati života. Ten další problém mohl být naplánovaný třeba i na další život a nyní po vyřešení problému s nevěrou, začnete řešit další téma. A pak se postup opakuje. Takže se může zdát, že lidé, co na sobě pracují, mají stále nějaký problém či téma na řešení, ale je to způsobené tím, že zatímco člověk co nic neřeší, prožívá svůj osobní prožitek třeba těch 30 let, zatímco duchovně založený člověk zběhlý v sebe rozvoji, si těch témat za 30 let vyřeší třeba 100. A co je lepší? Ani jedno. Každý jsme si zvolili cestu a každý jsme si zvolili, kdy dojdeme k bodu, kdy na sobě začneme skutečně pracovat a odhalovat příčiny bolesti, která je v našem necitlivém těle skrytá. Někdo třeba prožije celý život v blažené nevědomosti a užije si ho jako zdánlivě bezproblémový. To se ale nedá říct třeba o další inkarnaci. Nikdo, skutečně nikdo a tím jsem si stoprocentně jistý, nemůže říct, že ho nic netrápí a že je v pohodě. Lidé, kteří se přehnaně prezentují jako ti největší pohodáři, co nic neřeší a celý den se jen usmívají, si lžou nejvíc. Nejde o to propadat bolesti, ale přijmout jí a brát jí jakou součást nás samotných, protože pak může skutečně dojít ke změně. Já si před 5 lety zvolil, že chci řešit svoje problémy a nyní stojím zatím před tím největším. Odpojit se od celoživotního přesvědčení a začít žít svůj skutečný život. Cesta je to dlouhá, ale už teď jsem nesmírně vděčný, že jsem vykročil. Já už trpět nechci, co Vy?  Autor článku: Ondřej Rimmer Brož - terapeut SRT, provozovatel projektu http://www.iluminace.com, moderátor Příznaky Transformace Ondřej Brož: Proč nám lidé nyní rychle odcházejí ze života a noví přicházejí?  Pleja Světlo Krystal: Aktuální transformační příznaky a pocity, přizpůsobování vysokým frekvencím  )

Ivo Kotek: Urputná pozitivní mysl

Ivo Kotek: Urputná pozitivní mysl

Velmi často jsem slýchával v rámci různých workshopů, které jsem absolvoval či vedl, že je třeba zapomenout na minulost a upínat zrak k lepším zítřkům s pozitivním očekáváním. Zní to logicky, kdo by se chtěl vracet do minulosti a plakat nad rozlitým mlékem - tzv. go ahead! Ale dívat se výhradně jen vpřed sebou nese skrytá nebezpečí, o kterých se moc nemluví.Jednak nám takto upřený pohled brání seriózní sebereflexi, tedy nahlédnout na to, jak jsme se dostali do bodu, ve kterém se nyní nacházíme. Druhou měrou si na cestu do budoucnosti velmi často neseme zátěž z minulosti, kterou již nepotřebujeme a domníváme se, že pokud na ni nebudeme myslet, neexistuje. Dostáváme se do cyklickeho popírání reality a vlastního prožívání. Také jste se už v životě potkali s někým, kdo byl tak moc pozitivní, až vyhořel nebo dokonce skončil na antidepresivech? Jde o to, že v životě potřebujeme rovnováhu. Jako řidiči nemůžeme stále jen šlapat na plyn a doufat, že bezpečně dojedeme do cíle při ignoraci brzd. Vše má svůj čas a důvod. Minulost nám dává obrovskou příležitost uzavřít nedokončené věci, projít svá emocionální traumata a pochopit je v celkových souvislostech našeho života a nalézt ono poučení i z věcí, které se podařili a které nám udělali radost. Pokud hovoříme o minulosti, v rámci osobního rozvoje se mluví primárně o uzavírání něčeho negativního. Jako by pozitivní minulost neexistovala a neměla nám co dát. Přitom právě z pozitivní minulosti můžeme čerpat mnoho dobrého a získat sílu pro naše příští kroky. Můžeme si uvědomit, co jsme dokázali a jak jsme dosáhli pozitivních výsledků. Můžeme také nalezt omezující vzorce chování a nahradit je těmi, které nám pomohou v osobním i profesním životě.Minulost a přítomnost jsou dvě spojené nádoby, bez kterých nemůžeme vést kvalitní život a těšit se na budoucnost. Autor článku: Mgr. Ivo Kotek, MBA -  www.ivokotek.cz Od roku 2007 se věnuje terapeutické, konzultantské a lektorské činnosti. Zaměřuje se jak na psychosociální výcviky, koučování, tak i individuální terapie. Současně vede tréninky efektivní komunikace, leadershipu či time managementu v komerční sféře. V před­cho­zích le­tech pů­so­bil na růz­ných ma­na­žer­ských a ob­chod­ních po­zi­cích v nad­ná­rod­ních spo­leč­nos­tech. Článek smí být šířen a kopírován jen se souhlasem autora Ivo Kotkem. Portál Příznaky transformace má osobní souhlas autora k jeho uveřejnění. )

Alexandr Tóth: Typy regresních terapií

Alexandr Tóth: Typy regresních terapií

Regresní terapie HAP, regresní terapie NLP, regresní hypnóza Existují 3 hlavní přístupy v regresní terapii. Lidé, kteří potřebují tuto terapeutickou pomoc, však obecně neví, jaký je v nich rozdíl a těžko se jim rozhoduje, jakého terapeuta navštívit. Pojďme si to spolu nyní vyjasnit. Regresní terapie HAP Regresní terapie NLP Regresní hypnóza 1. Regresní terapie HAP HAP je zkratka slov Hlubinná Abreaktivní Psychoterapie. Její zakladatel je Ing. Andrej Dragomirecký, elektrotechnický inženýr a profesor psychologie h.c. Baltické pedagogické akademie. Je to řízené vzpomínání a vybavování si událostí pod vedením terapeuta bez užití hypnózy. Klient si vybavuje (potlačené) traumatické vzpomínky a následným znovuprožitím (abreakcí) dojde k zpracování a vyrovnání se s negativním vlivem dané situace na přítomný život. Situace se prochází několikrát dokola, až dojde k úplné akceptaci. Regresní terapie NLP je vhodná, když máte dobrou schopnost vizualizace a můžete asociovat událost se vzorcem v jiném čase. Terapeut s Vámi rozebere situaci, identifikuje vzorec, který prožíváte a pomocí něj Vás přenese do prvotní události v minulosti. 2. Regresní terapie NLP NLP je zkratka slov Neuro Lingvistické Programování. NLP je sadou metod, dovedností a technik, které Vám pomohou ovládat Váš mozek a Vaše pocity. Je to způsob používání jazyku mysli k tomu, abyste odstranil/a své negativní a neužitečné zkušenosti, pocity a změnil/a je na pozitivní. Zakladatelé jsou psycholog Richard Bandler a lingvista John Grinder. Tento přístup spočívá v poznání Vaší časové osy (tj. pořadí a umístění zobrazování událostí ve vašem mozku). Následně se cestuje nad časovou osou do minulosti, minulého života nebo do příčiny předané rodově. Nad situací dochází k nalezení ponaučení a k uvolnění negativní emoce, a to bez užití hypnózy. Regresní terapie NLP je vhodná, když chcete situaci nejen uvolnit, ale hlavně pochopit její příčiny díky získanému ponaučení z události. To Vám pomůže situaci vyřešit v přítomnosti a preventivně působí na možné podobné situace v budoucnosti. Tedy chráníte sami sebe, abyste se opět nedostali do podobné situace, protože tomu budete rozumět. 3. Regresní hypnóza Hypnóza je stará jako lidstvo samo. Používala se i ve Starověkém Egyptě, kde jsou jedny z prvních zmínek. Stav transu je přirozený pro každého člověka. Je to změněný stav vědomí, který zažíváte každý den a znáte ho jako flow anebo jako dívání se do prázdna (lidově „čumění do blba“) . Pro stav hypnotického transu je typická distorze času (situace, kdy jste v transu se Vám zdá časově kratší, než ve skutečnosti je). Při regresní hypnóze se dostanete do stavu transu, do konkrétní události, kterou si znovu prožijete (abreakce) a následně je situace uvolněna dalšími technikami – vyřešením konfliktu s druhou osobou (pokud v události nějaký byl), odpuštěním sobě i druhým, disociace od události (emocionální uvolnění), sejmutím nálepek (negativního označení osobnosti). Regresní hypnóza je vhodná, když máte silný traumatický zážitek a nemůžete k události přistoupit při plném a bdělém stavu vědomí. Pomůcka pro rozhodování: Potřebujete situaci uvolnit, aby Vás víc už nezatěžovala? -> Regresní terapie HAP Chcete situaci uvolnit, pochopit příčiny a získat ponaučení? -> Regresní terapie NLP Jedná se o silnou traumatickou událost, kterou chcete uvolnit a vyřešit? -> Regresní hypnóza Autor článku:  Alexandr Tóth http://www.alexandrtoth.cz Řídím se pravidlem, že vždy existuje řešení. Někdy změna přijde, když se podíváte na věc z jiné strany, jindy je potřeba přestat na něčem lpět a velice často stačí jenom změnit svoje omezení, které Vás zastavuje od dosažení toho, co si tak přejete. Jestli chcete, tak můžeme spolu najít řešení té Vaší situace a změnit Vám konečně život k lepšímu. Koučink a terapie, pro mě není povolání, je to můj životní styl. Přednáška: Vše o regresi do minulých životů - Libor Smetana  Simona Lásková - energie sfingy, regresní terapie a předávání vzkazů duší  )

Zuzana Havlíková: Móda. Jste ochotné jí obětovat samu sebe?

Zuzana Havlíková: Móda. Jste ochotné jí obětovat samu sebe?

Móda a módní trendy, jsou pro vás důležité, nebo je ignorujete? Co jste ochotné obětovat módě? SAMU SEBE?! Věřím, že ne. Každá z nás je originál a je třeba se jen přestat bát.Všimli ste si,že většina žen chodí po ulici v džínách a tmavé bundě či v kabátu. K tomu jako doplněk nosí neurčitou kabelku a černé boty. Hmm, vlastně je to taková uniforma většiny žen, dnešní móda. Když nad tím přemýšlíte uvědomíte si, že se tyto ženy vlastně jenom bojí okolí ukázat své vlastní já. Radši se zahalí od hlavy k patě do tmavého oblečení, protože přece nebudou poutat pozornost barevným oblečením. Je to škoda a mně osobně to velice mrzí. I proto se chci tomuto strachu podívat blíže na zoubek a zjistit, proč se ženy a dívky bojí barev a dobře sedícího oblečení. Ráda vám pomůžu najít samu sebe a tím i váš vlastní styl.  Je to vlastně velmi jednoduché, na workshopu, který bude v dubnu ve Stromce si ukážeme jak na to. Naučím vás nebát se ukázat vaši originalitu a probudíme vaši vlastní kreativtu. Šaty přece dělají člověka. Tato věta nás provází celý život, ale málokterá z nás ví, které šaty jsou ty pravé. Rozhodně nemusíte nosit to, co rok co rok diktují módní časopisy. Je dobré trendy sledovat, ale určite jim úplně nepropadat. Každá z vás je jiná, má jiný typ postavy, barvy vlasů i jinou výšku. Proto je hned jasné, že vám všechny nové trendy ani nemůžou vyhovovat. Je třeba si vzít z nich jenom to co se vám líbí a přizpůsobit na vás, co chcete. Móda a módní trendy Každá z nás má svůj jedinečný styl Není ale přece nutné na začátku nové sezóny nakupovat módní výstřelky a měnit celý svůj šatník. Když přijdou do módy slim džíny, ale vám ten střih nesedí, nikde není napsáno, že se v nich musíte mučit celý den. Není lepší mít dobře padnoucí džíny ve střihu, který vám sedí a lichotí vaší postavě? Samozřejmě, že ano. Když přijdou do módy lodičky se špičatou dlouhou špičkou a vy v nich trpíte při každém kroku, nebudete je nosit, nebo ano? A co barvy? To je kapitola sama o sebe velmi dlouhá. Když vám někdo řekne, že vám například žlutá barva nesluší, není to pravda. Žlutá barva sluší každé ženě, jenom musí najít správný odstín, který ji bude ladit k pleti. Nechcete přeci v žlutých šatech vypadat tak, že ste měli zrovna zdravotní potíže 🙂 I to totiž dokážou s naší pletí udělat nesprávně vybrané odstíny barev.Nebojte se, po workshopu budete vědet jak na to. Spolu najdeme oblečení a střihy které vám sluší. Já sama mám ráda v šatníku kousky, které jsou ženské a zdůrazňují křivky. Miluji taky barvy, ale zároveň jednoduchost ve střizích. Mým nejoblíbenejším kouskem z oblečení jsou šaty.Ve své práci jsem našla svou životní cestu i poslání. Inspirací jste pro mě vy, všechny ženy které potřebuji pomoct v hledání sama sebe a svého vlastího stylu. Autorka článku: Zuzana Havlíková, stylistka, absolventka AVS ( asociace vizážistu a stylistu ČR ), majitelka módního studia Zannia https://stromkacentrum.blog/magazin/jste-ochotne-obetovat-mode-samu-sebe/ )

Karla Czechová: Jak to může být ještě lepší? …aneb život v otázce

Karla Czechová: Jak to může být ještě lepší? …aneb život v otázce

Od dětství jsem byla zvídavá. Ráda a často jsem se ptala a to mi vydrželo až do dospělosti. Z velké části se to změnilo, když jsem začala komunikovat se svým srdcem. Místo odpovědí z venku jsem začala získávat odpovědi zevnitř. Nedávno se však v mém životě objevila novinka, která téma otázek rozšířila a posunula na jinou úroveň. Z jedné strany otázky „Jak“, „Co“ nebo „Proč?“ zadává mysl, z druhé strany – správně položená a otevřená otázka pomocí mysli, nabízí možnosti pro naše srdce. Přeci jen jde o soulad :). Odpovědi limitujíZískávat odpovědi z našeho nitra je ta nejideálnější cesta pro nás, protože vše co potřebujeme vědět, znát a vnímat máme obsaženo uvnitř nás. Má to ale háček. Odpovědi limitují, staví hranici od A do Z.Když však používáte svou mysl jako nástroj, můžete se zeptat Vesmíru (Boha, Života, Zdroje či jakkoli to nazýváte) na jakoukoli otázku. Díky tomu vytvoříte prostor pro možnosti, které se Vám v životě díky otázce mohou objevit. Je však potřeba nechat tuto otázku otevřenou či posunout ji na úroveň Vaší intuice, srdce. V opačném případě si vytvoříte leda tak past pro vlastní mysl, která se těmito typy otázek doslova živí. Čím víc „Jak?, Proč?“ atd., tím větší kolotoč v hlavě. Až se dostanete do tlaku, stresu, rutiny a autopilota. A především opouštíte mocný přítomný okamžik.Přítomná otázka jako brána k naplněnému životuJak takové vědomé otázky mohou vypadat?    Jak to ještě může být lepší?    Co vše je ještě možné?    Jakou energii, prostorem a vědomím mé tělo i já můžu být, abych svůj život tvořila s lehkostí, radostí a oslavou?Právě ona poslední otázka mě doslova rozvibrovala. Za „abych“ si tak dosazuji více či méně konkrétní témata mého života a nakonec nezapomínám ani na otázky, co mi brání, to či ono vytvořit. Dál se tím nezabývám.A pak už jen stačí se těšit, jaký katalog možností nám Vesmír do života pošle :). Život v otázce jako metodaTento odlišný náhled na tvoření si své reality a realizace svých přání a záměrů má základ v terapii Access Bars®, která se provádí jemným dotykem 32 bodů na naší hlavě. Ty odpovídají za různé úrovně našeho života jako jsou peníze, kreativita, práce, vztahy, zdraví apod. Během sezení (ležení :)) dochází k uvolnění a vyčištění základních myšlenek, pocitů a emocí (obdobně jako přeinstalování systému počítače). Postupně v čase dochází ke zrušení našich omezení a programů, které si podvědomě ve svém životě vytváříme, a které nám brání žít šťastný život. Odchází vše, co už je připraveno, aby z našeho života odešlo. Zakladatel metody ACCESS BARS® Gary Douglas říká: “ Vaše volba je to, co tvoří Vaši budoucnost. Často máme podivná přesvědčení, že věci a situace se nám nějak dějí, že pro nás byly zvoleny, že je to osud apod. Skutečností je, že každá volba, kterou jsme kdy udělali, vytvořila to, co žijeme dnes. Změníme-li naši volbu, můžeme mít jinou budoucnost“. Je to právě otázka, která otevírá dveře jiným možnostem. Co je tedy ještě možné?  Vyzkoušet si ACCESS BARS® na vlastní kůži. Dovolte si přijímat, otevřte se všem možnostem a odstraňte limity ve svém životě. Zjistěte více o ACCESS BARS® a rezervujte si termín ZDE. Autorka: Karla Kaja Czechová – lektorka, terapeutka, kouč, redaktorka a spisovatelka - www.zivotvrovnovaze.cz Jmenuji se Karla Czechová a skončila jsem třetí dekádu svého života. Dlouho jsem ve svém životě létala nahoru a dolů. V dubnu 2013 jsem se rozhodla z horské dráhy vystoupit a vytvořit si vlastní cestu, dle svých přání, dle svého srdce. Mým osobním záměrem, který rozvíjím každý den, je žít v každé chvíli svého života své sny. Záměrem mého srdce či duše je inspirovat, motivovat a provázet všechny bytosti k pochopení a uvědomění – ke spokojenému, láskyplnému životu. K životu v rovnováze! Pro naplnění mých záměrů jsem vytvořila projekt Život v rovnováze a jako metodu jsem si vybrala on-line kurzy, meditace, webináře, ale i osobní přednášky, semináře či individuální konzultace. A pro lásku ke knihám a k psaní publikuji články o osobním rozvoji na svém blogu, píši knihy a v neposlední řadě spolupracuji jako redaktorka s časopisem Šifra. )

Karla Czechová: Je to konečně ten pravý?

Karla Czechová: Je to konečně ten pravý?

Toto je odvěká otázka nás žen, avšak věřím, že i mnoho mužů si pokládá stejnou otázku týkající se své vyvolené. Já si vždy dělám legraci: „Když to není ten pravý, tak bude asi levý.“ Co je to vlastně pravý partner? Existuje něco takového? Kdy tvoříme trvalejší svazky? Vše je odrazem naší mysli A jestli si tohle uvědomujeme, můžeme s klidem přestat pátrat po tom, kdo je ten pravý. Podstatou většiny lidí je však hledání jistot, na kterých pak bohužel ulpívají a jak se říká visí. A partnerský vztah není výjimkou. Takže jsme si vymysleli toho pravého, za kterého se můžeme schovat, abych si mohli s klidem hovět třeba i v nefunkčních vztazích. Dalším strašákem, který si neuvědomujeme je návyk. A nejvíce altruistická výmluva, která v reálu je jen strach z rozhodnutí: „Zůstaneme spolu kvůli dětem.“První dva body se týkají pouze páru, ale třetí bodík souvisí s další bytostí, které tak můžeme připravit parádní život plný bloků a programů, které si odnese z domova. A proč? I když se pár sebevíc snaží nedat nic najevo, dítě je dítě a dítě vždy vidí a cítí, co my dospělí si myslíme, že parádně skrýváme. Mají nás přečtené! Samotné dítě pak bude z největší pravděpodobností mít problém na úrovni vztahů. Kdo je tedy ten pravý? Každý koho potkáme v životě je ten pravý – ať už zůstane v našem životě měsíc nebo 20 let. Partnerský vztah je tím nejbližším zrcadlem, které v životě máme. Nejčastěji nás vytahuje hluboce z naší komfortní zóny a nastavuje nám odraz nás samých na všech úrovních.Přestává být tím pravým ve chvíli, kdy se vám společná cesta rozchází jako rozevřené nůžky. Vztah také končí, když už jste si předali vše, co jste měli. Nejčastěji to cítíme, ale zavíráme před tím oči respektive srdce a uvelebujeme se do společného návyku jménem vztah či rodina.Věřím, že by bylo mnoho lidi daleko více šťastnými, kdyby se páry rozcházely, když uzraje čas. Poznat ten moment, tomu se říká moudrost. A víte, co se stane, když se taková moudrost rozvine do každodenního života? Jsme klidní a spokojení, protože v té chvíli jsem naplno propojení se sebou samými. A tehdy se nám v životě manifestují ty hezké věci – spokojený, dlouhodobý vztah, milovaná práce, upřímné přátelství, hojnost apod. Zvykli jsem si mít návykyA tak nevidíme, co vlastně děláme ze zvyku. Život je o pohybu. Každý den se nám obnovují buňky, naše planeta je neustále v pohybu, příroda se mění, tak proč my chceme jít tak moc proti proudu? A pak se divíme, že to bolí. Myslíte, že každý konec, ať už ve vztahu, v práci či v jakékoli jiné situaci musí bolet? Pokud máte takové zkušenosti, pak je to z velké části Váš program. A pak se nerozhodujete dle svého srdce v moudrosti neboli setrváváte v situacích, které už dávno uzrály a měly skončit přirozeně. Ale jak už jsem psala – návyk, strach ze změny, ze ztráty atd. Vylezte z minulosti a sledujte každodenní podmínkyČasto se setkává s příběhy, které mají jedno společné – nacházejí se v minulosti. „On mi řekl.., on se na mě díval…, bylo nám spolu hezky…“ Podívejte se vždy však na podmínky, které máte v současné chvíli. Některé mohou přetrvat měsíce jiné se mění třeba i během dnů. Tak nebo tak je to výchozí bod Vašeho života.Pokud se tedy ptáte, zda máte v nějakém vztahu dále pokračovat – zda je stále ten pravý, podívejte se jaké máte aktuální podmínky a co Vám život dále nabízí na Vaší osobní i společné cestě. Jestliže převládají „realistické“ argumenty – to či ono jsme vybudovali, máme spolu dítě, jak to uděláme či jak to každý zvlášť zvládne finančně apod. – je pravdopodobně čas odejít. Pokud se objevují odpovědi v přítomnosti – tak či onak se společně rozvíjíme, obohacujeme a třeba i malinko nepříjemně taháme z komfortní zóny, měníme pohled díky odlišnosti na svět a tím rozvíjíme vzájemně své vědomí – pak i přes to, že chce hlava utéct, protože se bojí rozvoje, jsou zde stále podmínky proč zůstat. Všimněte si, že první případ se týkal především minulosti a budoucnosti a odpovědí proč neodejít. V druhém případě se energie koncetruje do přítomnosti a do toho proč zůstat. Takový detail, který hodně napoví. Pár švestiček z mé zahrádky:Osobně mi velmi pomohlo zhodnotit aktuální situace – Kde se nacházím. Díky tomu mi došlo, že mám aktuálně v mém životě dva skvělé redaktory, kteří mě de facto učí jak psát, jsou navíc i jako lidé naladění na mou frekvenci a díky tomu i témata, které píšu jsou jim blízké a tak si o nich můžeme popovídat. Tím rozvíjím psaní daleko rychleji. Dále jsem zjistila, že mohu spojit lásku k psaní s láskou ke Kubě a napsat skvělou knihu a to vše s pohledu Kubánce, které mám také ve svém životě. A v neposlední řadě, že se mohu věnovat svým projektům bez nutnosti chodit na osm do práce. Autorka: Karla Kaja Czechová – lektorka, terapeutka, kouč, redaktorka a spisovatelka - www.zivotvrovnovaze.cz Jmenuji se Karla Czechová a skončila jsem třetí dekádu svého života. Dlouho jsem ve svém životě létala nahoru a dolů. V dubnu 2013 jsem se rozhodla z horské dráhy vystoupit a vytvořit si vlastní cestu, dle svých přání, dle svého srdce. Mým osobním záměrem, který rozvíjím každý den, je žít v každé chvíli svého života své sny. Záměrem mého srdce či duše je inspirovat, motivovat a provázet všechny bytosti k pochopení a uvědomění – ke spokojenému, láskyplnému životu. K životu v rovnováze! Pro naplnění mých záměrů jsem vytvořila projekt Život v rovnováze a jako metodu jsem si vybrala on-line kurzy, meditace, webináře, ale i osobní přednášky, semináře či individuální konzultace. A pro lásku ke knihám a k psaní publikuji články o osobním rozvoji na svém blogu, píši knihy a v neposlední řadě spolupracuji jako redaktorka s časopisem Šifra. )

Jitka Bičíková: NÁVOD NA RADOST V ŽIVOTĚ – JAK „VYMAČKAT" RADOST V NAŠICH ŽIVOTECH?

Jitka Bičíková: NÁVOD NA RADOST V ŽIVOTĚ – JAK „VYMAČKAT" RADOST V NAŠICH ŽIVOTECH?

Kdo nejde v životě, a ani nezkusí jít za svým opravdovým snem a vykonává práci (může se týkat i partnerského vztahu, výchovy v rodině), která je proti jeho vůli, nebaví ho a nenaplňuje, bude se mu to projevovat na jeho zdraví a psychice, ať chce nebo ne. Jeho emoce ho stejně budou nutit ke změně a zamyšlením se nad jeho životem. Doba, která nastává, nás všechny bude nutit zapřemýšlet nad naším životem. Děláte vše tak, jak chcete? Vykonáváte svoji vysněnou práci a děláte ji s radostí? Žijete v láskyplném šťastném a naplněném partnerském vztahu? Máte celkově život šťastný, bez starostí a jste s ním maximálně spokojeni? Je-li vaše odpověď záporná, co děláte proto, abyste byli šťastní ve všech směrech vašeho života? Cesta není vždy lehká a jednoduchá, ba naopak, u každého jinak trnitá. Každý má cestu jinou, ale věřte, že všichni máme stejný cíl. To hlavní je snažit se ho dosáhnout. Kolik z vás ráno vstává do práce, která je pro vás rutinou, každodenním stresem a neradostí. Oddělá si těch svých pár hodin, sčítá na hodinách, kdy konečně odbije odchod domů, a s absolutním nenaplněním z dobře vykonané a radostné práce odchází „vyšťavený" domů, kde ho čeká jen úklid, povinnosti, domácnost a starosti s dětmi. Je vám tento příběh povědomý? A kde máte nějaké radosti? Smích, zábavu, koníčky, relax, romantiku, uvolněnost, přátele? Jednou si posedět s přáteli na víno nestačí. Podívejte se na člověka, jak vypadá, jak na vás působí a co vyzařuje, když s nechutí dělá práci, která ho nebaví. Dle jeho slov musí, ale musí se také vzdát veškerých svých snů? Není to ztrhaný člověk s kruhy pod očima, bez energie, smutný, bez života? A podívejme se na člověka, který šel za svým snem, vydřel si svou cestu a dělá, co ho baví. To hned poznáte. Oči se mu lesknou a září nadšením, elánem, energií a vitalitou, často upravený, hezký člověk. Takový je to rozdíl. Kdyby existoval kouzelný dědeček a řekl by vám, že vám splní sen v podobě proměny vašeho života – jaký život byste chtěli žít? Co byste mu odpověděli? Jaký by byl?KDO NEJDE ZA SVÝM SNEM, ZA SVÝM POSLÁNÍM OD VESMÍRU, BUDE NUCEN BÝT NEŠŤASTNÝ.Každý má nějaké sny. Začněte na nich pracovat, sny jsou od toho, aby nám vytvořily základní představu, jak máme v realitě žít. Není náhodou, že stále více jsme unavení, ospalí, přetížení a protivní. Není to dáno jen věkem. Patří sem spousty mladých lidí. Nikdy nemůžete mít spoustu energie a chuti do života, když budete žít TO, co vás nebaví a nenaplňuje. Abyste podvědomě na tento šedý život na chvíli zapomněli, jdete se „omámit" a vytvořit umělou radost alkoholem, kdy na všechno dočasně zapomenete. Neboť máte na chvíli pocit, že je život veselejší, radostnější a takový světlejší. To je ale jen dočasné. Právě proto hodně lidí dnes pije alkohol. Opíjí se, aby utekli z reality pomocí alkoholu, kouřením, drogami a jinými omamnými látkami. Úniky z reality jsou různé. Někdo z ní utíká ve formě spánku či nemocí. Psychicky už to nezvládá, a tak si tělem podvědomě vyvolává nemoc, aby do ní mohl uniknout a schovat se. Schoulit se doma, aby mu nikdo neubližoval, jak lidé, tak celý svět. Někdo si vyvolává nevědomě starostmi únavu, aby mohl častěji spát, neboť ve spánku nemusí nic řešit a na nic myslet. Je to jediná doba, kdy na chvíli může hlavu a myšlenky se starostmi vypnout. Dnešní mladí lidé mají veliký problém umět se pobavit a zasmát bez pomoci nějaké omamné látky. To je už pro vás informace, že byste se sebou měli něco udělat, nebo skončíte opravdu špatně. Je to únik do umělého světa, který ale neexistuje, ráno musíte stejně vstát a žít. Proto žijte svůj vysněný sen tak, abyste nemuseli nikam utíkat, ale naopak se na ten den těšit, protože budete dělat to, co vás baví a mít kolem sebe lidi, kteří vás mají rádi. Pak nebudete k životu potřebovat žádné omamné látky. Je to podobné, jako když je člověk zamilovaný. Najednou nepotřebujete jíst, pít, spát, těšíte se na ráno, až vstanete a užijete si ten krásný den. I když venku prší, vše vidíte růžově, protože se tak cítíte. Mysl je veselá a je vám skvěle. Když se necítíme dobře, i svět vidíme tmavými barvami. Mysl je šedá, tíživá. Vše máme v sobě. Náš vnitřek se nám zmítá před očima. Už i vědci začínají pomalu přiznávat, že stres a špatná psychika narušuje imunitní systém, který pak už jen spustí koloběh nemocí. Ten, kdo drží hněv, stres a vztek v sobě, ten má automaticky sníženou imunitu. Tohle je vaše léčba, tohle je nejlepší medicína, kterou si vy sami sobě můžete dát. Máte ji na dosah, jen na ni šáhnout, uchopit a nepustit. ZKUSTE BÝT ZA VŠE VDĚČNÍ A TĚŠIT SE NA VŠE, ŽE VÁM NĚCO ZAJÍMAVÉHO PŘINESE Žijme každou minutu tak, abychom měli na co vzpomínat, až budeme dědečkové a babičky, kteří budou sedět v houpacím křesle a promítat si celý život zpětně. Nezůstane vám nic jiného než jen vzpomínky, tak ať ty vzpomínky stojí za to. Přeci nechcete, abyste vzpomínali na to, jak jste byli uchvácení v práci a pak běželi na nákup. Kde jsou ty krásné vzpomínky, jak jste si život užívali a vychutnávali? Co budete vyprávět svým vnoučatům? Na co jste pyšní, že jste dokázali? Žijte tak, abyste dokázali vzpomínat s pýchou a s úsměvem na rtech na každý den, který jste kdy prožili. Věřte hlavně sami sobě, a pak i ostatní začnou věřit vám. Věřte, že vše bude dobré, krásné, nejlepší. Prostě hlavně věřte! Zkuste to. To je základ všech uskutečněných snů a plánů. Žádný učený z nebe nespadl a nikdo neříká, že je to lehké. Nikdo to nezvládl změnit ze dne na den, je to učení, vývoj ale krůčkem po krůčku dojdete k cíli, který stojí za to. Náš život je jedno velké představení, a jen na nás je, jak se s danou rolí, která nám byla Vesmírem dána, popereme. Jak ji uchopíme a jak ji zahrajeme. PROČ VÁM ALE NEJDE SE RADOVAT?Je ale pravou, že někdy i když prožíváte radostné a krásně chvíle štěstí, máte pocit, že to „jde okolo vás" a máte pocit, že vám nejde se smát, nejde se radovat. Že se do toho musíte nutit. Připadáte si jako blázen. Mozek na vás křičí – proč se neraduješ, když je důvod? Ale duše je tak nějak „divně" svázaná a vám nejde se přetvařovat, a také se přetvařovat ani nechcete. Chcete tu radost opravdově přece cítit! Kde je příčina? Vždy když se takto budete cítit, že to známka toho, že na „vás doslova něco sedí". Je to známka přilepené entity, duše či nějakého bloku. Je to pocit, jako když máte na sobě „přilepenou žvýkačku" po celém těle. Nejde to odlepit a přes ni to nejde prožít. Je tam „něco" co vám brání prožít tu radost. To „něco" je pak nutné odstranit, odlepit z vás abyste zase mohli vše pozitivní prožívat naplno. Řeknete kvalitnímu duchovnímu terapeutovi, který se tímto zabývá, aby se podíval na to, co vám brání se smát, proč vás bolí se smát, proč to nejde? On to z nás sundá a pak můžete žít zase jako předtím. Sundá to, odblokuje, odstraní ten těžký „mentální kožich", co na vás sedí a brání vám v radosti. Často tam mohou být témata z minulosti, která se najednou otevřou a doslova vás paralyzují tak, že vám usmívat se přirozeně nejde, i kdybyste se stavěli na hlavu. Blok vás omámí, omotá si vás a ovládá.A pamatujte, že největším pomocníkem, kterého máte, jste vždy jen vy sami. Kolem sebe máte spoustu rad a berliček, ale ten hlavní krok v životě je vždy jen a jen na vás. Stejně jako si za vás nikdo bolest neodtrpí, narodíte se a umřete také vždy už jen sami. Každý z nás, každá naše dušička má svůj samostatný úkol v tomto životě. Žádná nemá stejný, a tak si každý musíme projít určitou cestu, která patří jen nám. Každý máme sepsaný určitý scénář a je jen na nás, jak si ho odžijeme a jak se k němu postavíme. Věřte v dobro a víru svou si pečlivě hlídejte a nenechte se nikdy nikým odradit. Jen ti, co se nikoho a ničeho nezalekli, jsou tam, kde chtěli být. Vymažte ze života strach a „žijte každou minutu tak, jako kdyby byla poslední, naplno!" To není klišé, ale hluboká a velká pravda. Kdo se to naučí, je šťastnější než ostatní. Je to duchovní zlato a ten nejlepší návod na život, jaký může být. To vše ze srdce přeji všem svým milým čtenářům, pacientům a klientům. S láskou, nadějí a vírou v dobro S láskou a úctou  Jitka Bičíková Lymfoterapeut, specialista na Lymfologii a Autorka knih "O ZÁHADNÉ LYMFĚ A OTOCÍCH" Zdroj: www.zahadnalymfa.cz Autor: Jitka Bičíková - masáže, čištění lymfy Tento článek poskytla osobně pro server Příznaky transformace autorka článku. Jeho šíření je možné pouze s jejím souhlasem! Kopírování tohoto článku z našeho webu je zakázáno. Chcete-li jej zveřejnit na svém webu, získejte si souhlas autora. Ke sdílení článku na sociálních sítích využijte výše uvedené tlačítko sdílet. Děkujeme. )

Karla Czechová: Nechci Tě ranit aneb o odvaze říct, co chci

Karla Czechová: Nechci Tě ranit aneb o odvaze říct, co chci

Být autentický neboli takový jaký jsem uvnitř, je někdy to nejtěžší, co můžeme udělat. Z jedné strany se topíme v myšlence, kým vlastně jsme a z druhé se pasujeme do jakési klece, vězení či škatulky společenských norem. Často pak máme dojem, že když řekneme, co opravdu cítíme a chceme, ublížíme tím svému okolí – rodině, partnerovi, přátelům, kolegům a nebo je dokonce ztratíme. CO SE DĚJE DOOPRAVDY?Jde v podstatě o potlačování sebe sama. Osobně si pokládám otázku: „Je to z hlavy nebo ze srdce?“ A to je pro mě základ pro další kroky. Občas se mi stane, že si řeknu ano tak to chci, ale je to pouze hlava, která mi říká: Udělej to (v rámci bezpečí a komfortní zóny) tak a tak… neboli: Chci to a to (ze zvyku, s pohodlí, ze strachu apod.).Naopak srdce je odvážné, pouští uzdu fantazii, lehkosti a radosti. Vede nás do končin, které hlavu děsí. Ta proto vymýšlí labyrinty jak z toho ven.Jsou však momenty, kdy jsme si zcela jistí, že to co slyšíme, ten pronikavý hlas kříčící někde vevnitř nebo jen lehký, tichounký hlásek je ze srdce, které nás volá k činům, ke změně byť se to zdá na společenské úrovní mnohdy šílené, neúnosné či nevhodné!A v té chvíli je na řadě odvaha! … protože rodina, protože ublížím, protože se to tak nedělá, prootže co na to řeknou ostatní … protože po 186x!Když však jen pro jednou, ve vší vyrovnanosti, bez emocí a ega, řekneme co chceme, co cítíme či jak to vnímáme, vše se jako mávnutím kouzelného proutku vyladí v náš užitek a dobro. Nakonec zjistíme, že reakce okolí byly jen zvyk na naše „staré“ chování. A to nové až podivně přijímají a vše je tak nějak více uvolněné. Ano tam nás vede srdce! Není tedy nic lepšího, než v tom pokračovat. ZE ŽIVOTA „JDE TO JINAK“Kdysi jsem neměla na sebe mnohdy týdny čas. Stále jsem byla v jednom kole se svými přáteli, v práci nebo s rodinou. Byla jsem však hodně unavená a doslova vyčerpaná s naslouchání jiným problémům. Jednoho dne mi můj táta řekl, že jako dodržuji hygienu fyzickou, můžu dodržovat tu duševní. A doporučil mi minimálně jeden den v týdnu si udělat kompletně pro sebe.Díky tomu jsem se naučila prožívat čas sama se sebou, naslouchat sobě i hlasu mého srdce, které mnohdy až křičelo, ať něco udělám nebo naopak nedělám. To vše mě přivedlo k článku o tom jak říkat NE. A tak jsem se týdny učila říkat ne, ovšem s vnitřním klidem a pravdivým argumentem: Ne, děkuji nechci. Ne, děkuji nemám chuť. Na místo klasického: Mám toho hodně, nestíhám apod.Na začátku se mi stávaly dvě věci – než jsem se naučila říkat pravdivě a klidně co chci a odmítat, co nechci, cloumaly se mnou emoce – strachy (že ublížím, že ztratím atd.), nervozita, zlost ect.A pak tady byly reakce okolí, které nebylo na toto mé nové chování zvyklé. A tak jsem slýchávala: jooo ty máš špatný den v práci – na to jsem odpovídala: Ne, pouze to chci jinak. A nebo absolutně splašené mysli především autorit, které v první chvíli reagovali až „výhružně“.Nestalo se to možná přes noc. Každá změna a zavedení ji do života a do praxe, vyžaduje tu a tam více či méně času, ale tuhle odvahu propojenou s vnitřní rovnováhou, klidem a pevností se mi nanejvýše oplatilo se naučit a vyrvat, ač reakce byly jakékoli. Přineslo mi to mnoho dobrého, jednoduchost a autentičnost, ať už je jakákoli!P.S.: A tak jako matematici pro prokázání správnosti příkladu přikládají druhou část výpočtu tzv. důkaz i já si ověřila pravdivost ovšem v praxi. Po čase jsem na nějakou dobu opět pozapomněla na tuto odvahu a víte co se stalo? – Motání se v kruhu, nespokojenost, nestálost, obavy, nedorozumění, konflikty či absolutní vyhrocení se situací do extrémů…Přijměte se proto jací jste a dbejte na otevřenost a pravdivost.Přeji všem odvahu v rovnováze :) Autorka: Karla Kaja Czechová – lektorka, terapeutka, kouč, redaktorka a spisovatelka - www.zivotvrovnovaze.cz Jmenuji se Karla Czechová a skončila jsem třetí dekádu svého života. Dlouho jsem ve svém životě létala nahoru a dolů. V dubnu 2013 jsem se rozhodla z horské dráhy vystoupit a vytvořit si vlastní cestu, dle svých přání, dle svého srdce. Mým osobním záměrem, který rozvíjím každý den, je žít v každé chvíli svého života své sny. Záměrem mého srdce či duše je inspirovat, motivovat a provázet všechny bytosti k pochopení a uvědomění – ke spokojenému, láskyplnému životu. K životu v rovnováze! Pro naplnění mých záměrů jsem vytvořila projekt Život v rovnováze a jako metodu jsem si vybrala on-line kurzy, meditace, webináře, ale i osobní přednášky, semináře či individuální konzultace. A pro lásku ke knihám a k psaní publikuji články o osobním rozvoji na svém blogu, píši knihy a v neposlední řadě spolupracuji jako redaktorka s časopisem Šifra. Přednáška: 5 KROKŮ JAK ZATOČIT S TOXICKÝMI LIDMI - Laskavá rebelka Lenka  )

Helen Stanku: Magické osobní artefakty

Helen Stanku: Magické osobní artefakty

Mam svůj starý hrníček. Někde na mých toulkách si mě kdysi našel a stal se z něho parťák pro každé mé ráno. Každý den, když se vzbudím se uklidňuji tím, že sice snění skončilo, ale v mém popraskaném hrnku s obrázkem Malého prince, který letí objevovat svět mimo svou planetu, bude ranní voňavá káva. To je chvíle, kdy jsem jenom sama se sebou. Malý princ se na mě dívá tažen hejnem ptáků, jakože jestli chci také objevovat nová dobrodružství. Nápis ve francouzštině říká: “Vzpomněl jsem si na lišku. Člověk se vydává v nebezpečí, že bude trochu plakat, když se nechal ochočit…“ S tichým souhlasem usrknu další doušky černé hořké kávy. Je to jen mezi mnou a malým princem. Někdy se cítím, jako ta květina, která potřebuje péči a princ je jenom na popraskaném obrázku. Donutím se pozvolna začít cvičit. Venku jezdí popeláři a hluk ruší tok myšlenek, ještě lehce zasněných.  Najít si svůj vlastní hrníček není jenom tak. Může být klidně z papíru, jen když dokáže sdílet. Říká se, že jak si kdo ustele, tak si lehne. Když večer hrnek nesklidím, ráno ho musím omýt a až pak do něho zalít kávu a někdy černý čaj. A to se potom hrnou celý den nevyřízené věci. Když je naopak na ráno nachystaný, vše odsýpá lépe. Bílý hrnek má na sobě spoustu prasklin v laku. Táhnou se tam klikatou cestičkou, jako vrásky. Za každičkou starost jedna, ale nikdy mě nenechal ve štychu. Když chodím v obchodech kolem hrnků, jsem vždy nastražená, jestli objevím nový. Takový, který mě osloví a bude se mnou mluvit stejně jako moje mistrovské předměty.  Třeba svůj mistrovský křišťál, nebo kouli, karty, kyvadlo, dýku… si každý musí objevit sám a třeba sobě i zasvětit anebo taky nemusí. Jako třeba moje hůl. Má hadí hlavu kobry a kdykoliv si mě zavolá dostanu poselství, že se něco děje, co musím neodkladně vyřešit. Umí vyprostit z problémů dřív, než je pozdě. Vděčím jí za mnohé. Kdykoliv si mě zavolá a já zničenho nic cítím potřebu se jí dotknout, něco se během krátké doby dozvím. Není to zpravidla příjemné, ale dá se to řešit. Ošetření u zubního lékaře také není komfort, ale zachrání od zánětu okostice. Když jsem si jí poprvé nesla z dnes již zaniklého mystického z obchodu na Malé Straně, ještě jsem si jí radostí, že jsem si na ní našetřila házela z ruky do ruky. Oslovila mě. Připomněla mi Áronovu hůl. A možná trochu Aeskulapovu hůl. Každopádně je to magická hůl a proudí jí určité typy energií pro mě zvláštně slovy neuchopitelné snad Saturnovskomerkurovského charakteru. No, pak přišla mela a jsem všem vyšším silám za to vděčná. Ve tři hodiny ráno jsem měla vizi o tom, jak mě někdo okrádá. Někdo, komu jsem chtěla důvěřovat. Nechala jsem vše prověřit a byla to pravda. Svůj meisterstuck tak zloděj nestihl vykonat. Někdy jí dávám do rukou svým klientům, když si nejsem jistá, že jdou dobře a něco nepřehlédli. Jedné mladé ženě pomohla tak, že si dala vnitřní objednávku na to, takovou taky získat. Nalezla jí až na Bali. Je to šamanská hůl. Když si jí vezla taxíkem, řidič se bál, jestli prý ví, co má v rukou. Poznala to rychle. Paní ezoterička, kterou tam měla ssebou na své náklady, jen co hůl spatřila, náhle uskočila, jako by viděla hada. Dostala záchvat vzteku a přestala se ovládat. Klientka podle ní měla zahodit hůl, rozejít se s přáteli, vrátit se k násilnickému bývalému manželovi, který jí posílal na potrat…Náhle bylo vidět, že je to manipulativní pijavice, co udržuje lidi ve strachu a vynořily se i důkazy, a ne jenom nejisté pocity. Vše dokresloval její zbrunátnělý výraz v obličeji. Má známá si oddychla a uvolnila se z osidel. Poprvé jí had ukázal právě na lumpárny bývalého muže a nyní na jeho kamarádku robustnější otrkanou ženu, která měla pocit, že její rady jsou neomylné.  Ačkoliv známá věděla, co hůl dokáže a měla odemně i dost informací, jak s ní zacházet, tohle jí překvapilo a prý zachránilo. Já svoji hůl obcházím s respektem. Nerada řeším bolavá poznání. Když jde o vážné věci stejně si mě zavolá. Zatím co můj hrnek nevypadá kdoví jak. Nám doma i ministerský. To je krásný anglický porcelán a z toho u mě rádi pijí různí lidé. Když cítím potřebu něco umět řešit rázně, zaliju si také lógr do něho. Ale když startuji svůj den a piji ranní kávu, sleduji staré čáry prasklin v laku. Beru si ho všude sebou. Zatím si mě nový hrnek nezavolal. Byla by to nová etapa. Nicméně se mi na chalupě v Krkonoších oprýskl. Najednou mě napadlo něco o feng shui a řekla jsem si, ze ho sice nevyhodím, ale nechám si ho na chalupě. Pít budu z jiného, neporušeného. Ten týden, než jsem se na chalupu vrátila nebyl nic moc. Pořad se něco dělo a vyvrcholilo to tím, že mi jedna známá sdělila nějakou pomluvu kolem mě…pomluvy neřeším dle hesla:“ Pomluvy a závist si člověk musí zasloužit, neúspěšným nikdo nic nezávidí… Mě zabolelo to, že se opět našel člověk, kterého jsem toužila vidět jinak a ve své profesi by měl by mít svůj vhled, nasává nízké pomluvy. Zabolelo to a tak, jako z mého hrnku i ze mě se kousek odloupl. Jeden střípek vypadl z oka a píchnul do zad. Kousek se odlouplo z duše. Sama dobře vím, že každý má právo na své poznání a že zkušenost je nepřenosná. Taky vím, že nemá smysl někomu něco říkat, aniž se mě na to zeptal. Můj svět se zase trochu změnil. Ale můj hrnek s Malým princem mi zůstává dál.  Vzala jsem ho do Prahy a bude se mnou tak dlouho, dokud bude potřeba. První takový byl po mém dědovi. Ten už tady není dlouho, ale kdykoliv jsem ráno pila horkou kávu z jeho hrnku, jako by byl se mnou. Jeho krédo bylo, ze pomocnou ruku nalezne každý na konci svého ramene.  Je to o tom, zbavit se očekávání. To osvobozuje. Hlavními pilíři musíme být v životě my sami a věci, které dokážeme ovlivnit svépomocí. Autorka článku: Helen Stanku http://www.dobrakartarka.cz/ Pocházím ze starobylého rodu, ve kterém nebyla nouze o kartářky, mágy a vědmy. Z rodiny kde se dědí řemeslo, ale především otevřená 7. a 6. čakra. S kartami je dobré se spřátelit. Karty potom oplácejí s láskou a ukazují okolnosti, které se později stanou. „Karty reagují na mne, na moje podvědomí a na energii člověka, jemuž vykládám. Tyto energie jsou proměnlivé, jako všechno kolem nás. Žádný výklad není zbytečný. )

Nejnovější články na našem portálu

Tibetská kniha mrtvých (Bardo Thödol) – Jedna z nejdůležitějších knih moudrosti lidstva
červenec 01, 2025 323
„Nejsou to nic než tvoje klamné představy. Věz, že všichni ti navenek vystupující vládcové smrti,...
Číst článek...
Slunce v Raku – Všechny pocity jsou stejně hodnotné, ale mají jinou frekvenci
červen 20, 2025 596
21. 6. 2025 ve 4:42 vstoupí Slunce do znamení Raka, který nás bude vracet domů, ke kořenům, do...
Číst článek...
Slunce – Zářivá hvězda, životodárná energie i mýtické božstvo
červen 10, 2025 371
„Ráno vychází bůh Re z východní nebeské brány, u níž stojí dvě tyrkysové sykomory, a nasedá do...
Číst článek...
Bez Černý – Posvátný a léčivý keř s kouzelnou mocí
květen 28, 2025 723
Staré české přísloví zní: „Před heřmánkem smekni, před bezem klekni“. Toto lidové rčení je důkazem...
Číst článek...
Slunce v Blížencích – Slyšet čistě vnitřní pravdu
květen 20, 2025 847
20. 5. 2025 ve 20:55 vstoupí Slunce do znamení Blíženců za podpory mocného Pluta, abychom se...
Číst článek...
Geomantie – Nauka o jemnohmotných silách Země
květen 20, 2025 790
Ať se nacházíme na jakémkoli místě na světě, vnímáme ho určitým způsobem, necháváme se jím...
Číst článek...
Pod vlivem magického Měsíce – Jak na nás působí jeho jednotlivé fáze?
duben 29, 2025 751
Měsíc je spolu se Sluncem nejdůležitějším a největším nebeským tělesem, které lidské oko vnímá....
Číst článek...
Slunce v Býku – Prosté bytí je projevem Boha
duben 15, 2025 1129
19. 4. ve 21:56 vstoupí Slunce do znamení Býka, kdy Uran na jeho posledních stupních vytvoří...
Číst článek...
Hormonální jógová terapie – Návrat k ženské energii, návrat k sobě
duben 01, 2025 921
„Sestavu hormonální jógy jsem vytvářela pro menopauzu, pro starší ženy, které ztrácejí hormony,...
Číst článek...
Slunce v Beranu – Nová cesta je otevřená
březen 20, 2025 1162
20. 3. 2025 v 10:02 Slunce, které opustí konjunkci s Neptunem a Severním lunárním uzlem v Rybách,...
Číst článek...
Měsíční jeskyně – Tajemná šachta patří k největším záhadám na Slovensku
březen 18, 2025 1209
Stálo tam něco jako obrovské černé silo, bíle olemované. Když jsem se vzpamatoval, napadlo mě, že...
Číst článek...
JITKA VALENTOVÁ: Černá Luna vstupuje do Štíra 27. 3. 2025
březen 12, 2025 1439
Dne 27. 3. 2025 vstoupí po 9. letech v rámci koridoru zatmění Černá Luna do znamení Štíra . V...
Číst článek...
PODPOŘTE NAŠÍ PRÁCI A ZAŠLETE NÁM FINANČNÍ DAR, VELICE DĚKUJEME.
2201380141/2010. Pro platby ze zahraniční: FIO Banka, a.s.
IBAN: CZ7720100000002201380141

NEBO PŘES PAYPAL třeba 111,- nebo 222,- Kč

Přednášky z festivalu Poděbrady

Více videí

Tajemné dějiny a UFO na Zemi

Nejčtenější články na našem portálu osobního rozvoje

16 květen 2020 2338433
Věřím, že každý se někdy zarazil nad "časem", tedy lépe řečeno nad čísly na hodinách, která na...
Celý článek...
4 listopad 2019 518317
Taky jste si všimli, že stále více lidí hlásí různé formy intolerance nebo alergie na pšenici,...
Celý článek...
20 září 2023 463032
Naše jméno nás representuje na veřejnosti a je do jisté míry i naší vizitkou. Každé jednotlivé...
Celý článek...
Vaše osudové číslo předurčuje Vaší životní cestu
1 prosinec 2020 298528
Nauka o číslech nebo-li numerologie je prastará opravdu zajímavá věda. Možná právě proto byla po...
Celý článek...
51 symptomů spirituálního probuzení
28 září 2023 289863
1. Změna spánkových vzorců: nervozita, horká chodidla, přerušovaný spánek Pocit únavy po probuzení...
Celý článek...
3 říjen 2023 275857
Byla roztěkaná, utahaná a kafe pila neúměrně rychle. Prý musí brzy jít, protože na ni doma čeká...
Celý článek...
Jitka Bičíková: ATOPICKÝ EKZÉM a jeho duchovní příčina
6 říjen 2023 264840
Ekzémy vyjadřují náš VNITŘNÍ ZÁPAS mezi tím počem toužíme, a tím co ve skutečnosti prožíváme....
Celý článek...
Jak zjistit z numerologie kým jsme byli a jak jsme zemřeli v minulém životě?
3 srpen 2019 263882
Zajímá vás, zda jste byli v minulém životě mužem či ženou nebo příčina smrti, co nás čeká po...
Celý článek...
Význam andělských čísel 11, 111 a 1111
13 duben 2020 261808
Pokud opakovaně vídáte čísla 11, 111 nebo 1111, je pro to důvod. Nejčastějším způsobem, jakým...
Celý článek...
DUCHOVNÍ PŘÍČINA OBEZITY a celulitidy v naší mysli
12 prosinec 2020 246623
Obezita znamená z mluvy naší duše nejen POTŘEBU OCHRANY, OBAL STRACHU, ale také ÚTĚK PŘED -...
Celý článek...
Jitka Bičíková: Krevní tlak NÍZKÝ/VYSOKÝ - duchovní příčina
30 květen 2022 246087
VYSOKÝ KREVNÍ TLAK - Duchovní příčina Vysokým tlakem trpí lidé, kteří v sobě dusí VELKÝ TLAK....
Celý článek...
Jak zhmotňovat svá přání - Zákon přitažlivosti, nejmocnější zákon vesmíru
29 srpen 2021 218418
Každá myšlenka vibruje, každá myšlenka vyzařuje nějaký signál a současně přitahuje jí odpovídající...
Celý článek...
Vztah dvojplamenů - karmických duchovních dvojčat
7 leden 2018 214293
O konceptu dvojplamenů toho bylo napsáno hodně a koluje mnoho názorů a přesvědčení. Zdá se, že...
Celý článek...
Jak číslo domu a bytu může ovlivňovat váš život
30 září 2019 195752
Mohlo by se zdát, že čísla na dveřích jsou abstraktní, kromě základní orientace nic neznamenající...
Celý článek...
Jitka Bičíková: Proč ženy trpí na CYSTY, VÝTOKY A BOLESTIVOU MENSTRUACI? ~ psychospirituální příčina
17 září 2020 188473
V dnešní době snad už neexistuje jediná žena, která by neměla nějaké "ženské problémy". Čím je to...
Celý článek...
Vendula Kociánová: Muži milují silné ženy, do doby, než z nich vytáhnou raněné chlapce
27 srpen 2020 186504
Většinu mužů přitahují silné ženy. Někdo si na ni troufne jiný jen tak z povzdálí kouká a...
Celý článek...
Jitka Bičíková: VELKÉ A TLUSTÉ BŘICHO U HUBENÝCH ŽEN
6 prosinec 2018 178590
Jste štíhlá, cvičíte, držíte dietu, ale stále nemůžete zhubnout velké břicho ? KDE JE CHYBA? Náš...
Celý článek...
Soňa Sofi: NUMEROLOGIE - Číslo dne narození
23 září 2019 170554
"To, čím jsi, záleží na třech faktorech:na tom, co jsi zdědil, co z tebe udělalo tvé okolí a co...
Celý článek...
Je ten muž pro mě skutečně tím pravým?
25 listopad 2020 165835
Často se dva dospělí dají dohromady a jenom donekonečna přehrávají svá dětská dramata. Poměrně...
Celý článek...
Petra Jelínková: Všem matkám svých synů
13 srpen 2022 163052
Tak jak nic v životě není náhoda, není ani náhoda, že žena porodí syna. Tím, že žena přivede na...
Celý článek...
Znáte svojí osobní roční vibraci? Víte v jakém karmickém roce se nacházíte?
24 květen 2018 145744
Každý z vás jistě ví, jaký se píše rok, nyní, když dávám dohromady tento článek, jsme na sklonku...
Celý článek...
MERLIN král čarodějů: Když muž skutečně miluje
20 červenec 2022 129875
Když muž skutečně miluje a otevře své srdce ženě, měla by žena o jeho zranitelné srdce pečovat a...
Celý článek...
Jitka Bičíková: BABIČČINY BYLINKY na lymfu a otoky
21 květen 2020 126441
OBKLAD Z JABLEČNÉHO OCTA: – Vezměte si bavlněný ručník nebo nějaký hadřík a namočte ho v...
Celý článek...
Soňa Sofi: NUMEROLOGIE - Osobní roční vibrační číslo
3 červenec 2016 125739
Charakteristiky pro jednotlivé roční vibrace. Jsou to devítileté cykly, ve kterých se pohybujeme...
Celý článek...