Po reakci na první článek o příchodu Duší do života, bych ještě ráda přidala pár informací z mých zkušeností, které by Vás mohly obohatit a vyjasnit nějaké otázky okolo Duší. Příchod dítěte je vždy dohoda – smlouva, která je uskutečněna mnohem dříve, než přijdeme na Zem. Smlouvu můžeme a nemusíme naplnit. Duše jsou na svět natěšené a skutečně čekají na možnost, narodit se do hmotného těla. Okolo Země je taková plošina, energetické místo, v kterém Duše poskakují, radují se a čekají na vhodný čas, který je určen k prostupu na Zem. Z výšky to vypadá jako malá světýlka, pohybující se sem a tam. Tak, jak se my díváme na hvězdy, tak i z pohledu prostoru zpět k Zemi, vidíme podobný obraz. Spousta světýlek okolo Země. Příchodem děťátka se říká, že se zrodila hvězda a je to svým způsobem pravda. Když žena otěhotní, začne se tvořit fyzické tělíčko a Duše se postupně spojuje s tělem. Můj syn mi při regresní terapii říkal, že nás pozoroval na procházkách s mým mužem, podle něj to bylo už když jsem měla v břiše ty molekuly (neuměl jinak nazvat těhotenství). Slyšel, co si o něm povídáme a co si přejeme. Je velmi důležité si během těhotenství uvědomovat, že Vaše dítě Vás slyší i vnímá Vaše pocity a vztahy mezi rodiči. Je vhodné a důležité se svým děťátkem mluvit a vyjadřovat mu lásku a radost, že přichází právě k Vám. Také je pro děťátko velmi smutné, pokud si přejete určité pohlaví a ono ví, že není to, co si přejete. Očekávání určitého pohlaví je nejbolestivější zklamání, které v bříšku zažívá. Je to trauma, které mu ovlivní možná celý život a hlavně přístup k sobě samotnému. Pokud si otec přeje syna a v bříšku je holčička, bude chtít být přijata a ve svém životě se bude snažit už od mala, aby se zavděčila, byla přijata a milována. Jsou to potom ženy, které si celý život neobléknou sukni, vše zvládnou sami, naštípou dříví a mezi muži jim je lépe, než s ženami. To platí oboustranně. Mateřství je dar, který není každému dán. Pečujte o Duši, kterou jste si do života pozvali. Uvědomte si, že v malém tělíčku je ale velká a mnohdy stará Duše, která jen pokračuje na své cestě životem a náš úkol je, ji poskytnout teplo, podporu a pomoc při nasměrování jejího cíle a záměru. Ona ho zřejmě dosáhne i tak, ale s Vaší podporou to vše může být snadnější a radostnější. Podmínky, do kterých se rodíme, jsou také námi vytvořené a mají konstelace přesně určené pro náš posun, který jsme si naplánovali. Často se mě lidé ptají, jaký smysl a význam mají těžké rodinné prožitky. Třeba násilí a zneužívání, že to nedává smysl. Pokud bychom chtěli tyto těžké lekce pochopit, museli-bychom jít mnohem hlouběji do jiných rovin a tam nalézt odpovědi, které jsou vždy individuální. Násilí je nejtěžší lekce, ve které Duše nachází svoji sílu. Uchopením síly přestáváme být už navždy obětí. Pokud bychom se dívali na tento problém z karmické roviny, byly by tam velké souvislosti, ale to je o mnohem delším povídání. Porod by měl být tím nejposvátnějším intimním rituálem. Je to nejdůležitější okamžik a také je velmi důležité, aby i ostatní členové rodiny přišli děťátko přivítat. Tak se utvoří vztahy, které jsou vzájemně výživné a silné. Často slyším stížnosti prarodičů i rodičů, že o ně děti nejeví zájem atd. Pokud se ale podívají, jak se zachovali oni ke svým dětem, nebo vnoučatům, skoro vždy tam byl z jejich strany nezájem. Například věta: „Proč bych se přijel podívat, když už je to 6 vnouče?“. Co se asi bude dít? Ani vnouče nebude projevovat zájem. A potom bývá zklamání, nepochopení a smutek z prázdnoty, která jen zrcadlí naší lhostejnost k Duši, která se narodila do naší rodiny. Přivést na svět dítě je velká zodpovědnost, měli bychom sami přestat být dětmi a stát se těmi nejsvětelnějšími průvodci (rodiči) životem svých dětí, na které budeme vždy vzpomínat s vděčností a láskou smysluplného naplnění. Simoná Lásková Navazující články: Simona Lásková: Příchod nové Duše do života Simona Lásková: Minulé životy tvoří i dnes náš život - skutečné příběhy Soňa Sofi: Karma není zdarma! Ava Chrtková: I řvoucími ústy psychopata k vám může mluvit Bůh Víte v jakém karmickém roce se nacházíte? Spočítejte si dle svého data narození! Autorka články: Simoná Lásková - terapeutka regresních terapií http://www.simonalaska.cz kontakt: email: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. document.getElementById('cloakd61e5b6adbc9476c9d388433ee0d063d').innerHTML = ''; var prefix = 'ma' + 'il' + 'to'; var path = 'hr' + 'ef' + '='; var addyd61e5b6adbc9476c9d388433ee0d063d = 'Si.Mona.Laska' + '@'; addyd61e5b6adbc9476c9d388433ee0d063d = addyd61e5b6adbc9476c9d388433ee0d063d + 'seznam' + '.' + 'cz'; var addy_textd61e5b6adbc9476c9d388433ee0d063d = 'Si.Mona.Laska' + '@' + 'seznam' + '.' + 'cz';document.getElementById('cloakd61e5b6adbc9476c9d388433ee0d063d').innerHTML += ''+addy_textd61e5b6adbc9476c9d388433ee0d063d+''; mobil: 721 408 898 skype: simonalaska Jsem průvodkyní regresními neboli minulými životy. Tato metoda mi velmi pomohla a dala nahlédnout do souvislosti dějů odehrávajících se v našich životech. Je to skvělá technika k odproštění se od vin, zátěží, smutku nebo pochopení komplikovaných vztahových dějů. Dojde k vyjasnění a uvolnění z příčin a důsledků jenž se nám neustále opakují. Jsem Posel zpráv z jiných světů. Mé načítání je přes energie kamenů. Zprostředkovávám vzkazy, varování, poselství nebo spojení s dušemi zemřelých. Mezi mé další zájmy patří Aura-soma. Absolvovala jsem všechny tři stupně + alchymistickou sadu a mohu ji jen doporučit, protože pracuje na velmi hlubinných úrovních, velmi doplňuje a obohacuje práci s duší a nasměrovává k barvám a radosti života. )
Posledních pár let se často stává, že na sezení se mnou si rodiče přivede jejich budoucí dítě (duše). Je to velké požehnání, protože máme možnost urovnat karmu a tím tento vztah prožít na jiné, kvalitní úrovni v radosti a poznání toho, kdo k nám přichází. Jeden z nejkrásnějších příběhů, který jsem měla možnost prožít s rodiči, Vám povím. Přišla krásná žena středního věku. Trápilo ji, že ještě nemá muže a ráda by už změnila svůj život. Během krátké doby od sezení, poznala pár mužů a jeden byl podle ní ten pravý. Prožívali hezká setkání a sbližování. Krátce na to paní otěhotněla a dostala velmi silný strach, že to nezvládne a uvažovala i o potratu. Přijeli ke mně oba dva. Chtěli si promluvit a poradit se. Nikdy na ten den nezapomenu. Ve dveřích se objevil muž, kterého jsem viděla ve francouzské uniformě a vedle něho svítila velmi intenzivně Duše. Úplně hřála a já se začala hodně smát. Bylo mi jasné, že se není na čem domlouvat. Toto dítě se prostě narodit má. Muži jsem řekla, že miminko bude chlapec a že se znají z války. Byl to jeho nejlepší kamarád, o kterého přišel při výbuchu z děla. Pán začal plakat a nebyl schopen víc dělat. Odešel do auta a čekal na svou paní. My jsme mezi tím hledali příčiny jejího panického strachu, že neuživí dítě a že to nezvládne. Hned se objevil příběh z francouzské války. Paní měla 4 děti, na které byla sama. Těžko vše zvládala, navíc každodenní strach o život byl vysilující. Její muž, současný partner, byl ve válce a neměli na sebe kontakt. Další vhled byl, jak na poli mezi mrtvými, sedí její manžel a v náručí mu umírá jeho kamarád. Bylo to smutné. Po každovečerním povídání si k sobě oba muži našli vztah. Duše, které prožijí extrémní situaci, jako je třeba válka a každý jejich den může být ten poslední, si k sobě najdou velmi hluboké pouto. Z důvodu upřímnosti a pravdy, ve které se vzájemně otevírají. Její manžel měl svého přítele velmi rád a dohodli se, že po válce ho pozve k sobě domů, aby ho i jeho paní mohla poznat. Bohužel osud byl jiný. Když se muž vrátil z války domů, často večer při svíčkách vyprávěl své ženě o příteli. Tak to trvalo po celou dobu, až jednoho dne paní řekla: ,,Ten tvůj přítel musel být skvělý muž, ráda bych ho poznala.‘‘ A tím, aniž by to tušili, došlo ke spojení přání všech. Na rovinách Duše všichni tři toužili být spolu. Tak se stalo a tento život mají možnost si opravdu prožít, užít a naplnit své touhy. Těhotenství bylo klidné, příjemné a potom přišel na svět chlapec, kterému chtěli dát jméno Filip nebo Vilém. Proč asi? Zvítězil Vilém a malinký je na světě, jen neslyší na jedno ouško. Ani se nedivím po tom výbuchu. Jsme v době, kdy existují technologie, které umí sluch navrátit. Děkuji za to. Tatínkovi jsem řekla, že ten malý nebude jen syn, ale spíše jeho kamarád. Tady v tomto případě nebude Vilém za maminčinou sukní, ale už od mala by ho měl otec vést cestou muže. Brát do lesů, jezdit na koni a co nejdříve mu pořídit skautskou kudličku. Pro maminku je vše nové, teprve poznává děťátko a vytváří si krásné pouto. Učí se citům a něze beze strachu, že to nezvládne. Pro tatínka je kamarád, zná ho a tak se raduje a těší na společný život. Potěšilo mě, když mi malého přinesli ukázat, byla jsem dojatá. Klidné usměvavé miminko, rodiče šťastní, vědomi si společného příběhu a hluboké vděčnosti, že je s nimi. J e krásné se dívat na rodiče, kteří své dítě milují a s láskou pečují o novou Dušičku, která tolik potřebuje jejich podporu. Simoná Lásková Navazující články: Simona Lásková: Minulé životy tvoří i dnes náš život - skutečné příběhy Soňa Sofi: Karma není zdarma! Ava Chrtková: I řvoucími ústy psychopata k vám může mluvit Bůh Víte v jakém karmickém roce se nacházíte? Spočítejte si dle svého data narození! Autorka články: Simoná Lásková - terapeutka regresních terapií http://www.simonalaska.cz kontakt: email: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. document.getElementById('cloak91cfc4c370cda2c7626969d2eb0e0184').innerHTML = ''; var prefix = 'ma' + 'il' + 'to'; var path = 'hr' + 'ef' + '='; var addy91cfc4c370cda2c7626969d2eb0e0184 = 'Si.Mona.Laska' + '@'; addy91cfc4c370cda2c7626969d2eb0e0184 = addy91cfc4c370cda2c7626969d2eb0e0184 + 'seznam' + '.' + 'cz'; var addy_text91cfc4c370cda2c7626969d2eb0e0184 = 'Si.Mona.Laska' + '@' + 'seznam' + '.' + 'cz';document.getElementById('cloak91cfc4c370cda2c7626969d2eb0e0184').innerHTML += ''+addy_text91cfc4c370cda2c7626969d2eb0e0184+''; mobil: 721 408 898 skype: simonalaska Jsem průvodkyní regresními neboli minulými životy. Tato metoda mi velmi pomohla a dala nahlédnout do souvislosti dějů odehrávajících se v našich životech. Je to skvělá technika k odproštění se od vin, zátěží, smutku nebo pochopení komplikovaných vztahových dějů. Dojde k vyjasnění a uvolnění z příčin a důsledků jenž se nám neustále opakují. Jsem Posel zpráv z jiných světů. Mé načítání je přes energie kamenů. Zprostředkovávám vzkazy, varování, poselství nebo spojení s dušemi zemřelých. Mezi mé další zájmy patří Aura-soma. Absolvovala jsem všechny tři stupně + alchymistickou sadu a mohu ji jen doporučit, protože pracuje na velmi hlubinných úrovních, velmi doplňuje a obohacuje práci s duší a nasměrovává k barvám a radosti života. )
Svůj šestý smysl, jak se také jinak intuice nazývá, používá každý z nás. Někdo vědomě, někdo nevědomě. Pro mnohé lidi je intuice synonymem bezpečnostního systému, který se spustí, když je něco špatně (intuice mi řekla, abych tam nechodil, abych přišel dřív, abych jela jinudy…). Velmi známé je propojení matky a dítěte, kdy matka svou intuicí zachytí „nepohodu“ svého dítěte i kdyby bylo na druhém konci světa. To je ale jen malý zlomek toho, co naše intuice umí a proč ji máme. Je to jako bychom si mysleli, že z celé palety barev stačí vnímat jen jednu a to ještě pouze v jednom odstínu. Intuice je mostem k vyššímu já. Pokud chceme ve svém životě přestat tápat, stále dokola zkoušet nové věci, zda nám budou fungovat či nikoliv, metodou pokus a omyl zjišťovat, zda to, co jsme se dozvěděli je i naše pravda, nebo jen pravda toho, kdo to propaguje, musíme se naučit pracovat se svou intuicí. Pro pochopení poselství intuice potřebujeme dobrý překlad. Tak jako oči převádějí obraz přes čočku a sítnici do zrakového nervu, ze které náš mozek (potažmo mysl) následně vytvoří obraz, poselství intuice překládá naše mysl podobným způsobem jako zrakové vjemy. Pokud chceme svou intuici více využívat (ne jen jako výše zmíněný bezpečnostní poplach), musíme udělat dvě věci. Tou první je vyladit svou anténu – intuici, na co nejčistší příjem a jako druhou věc musíme vyladit mysl, aby zaujala svou skutečnou roli, pro kterou byla stvořena. Tedy překlad poselství intuice, která ke každému z nás promlouvá různými způsoby do myšlenkových forem, které jsou návodem k jejich realizaci v našem hmotném světě. Dalším důležitým úkolem naší mysli je formulace vhodných otázek, které sami sobě pokládat musíme, abychom se od naší intuice dozvěděli ty správně odpovědi. Pokud se naučíme důvěřovat svojí intuici a chceme její moudrost využívat ve své každodenní realitě, zároveň je potřeba zharmonizovat svou mysl, která je doprovázena naší osobní vůlí (egem). Ta stojí za realizací každé naší myšlenky, a když začneme svou osobní vůli používat v souladu se svou intuicí (vnitřním vedením, moudrostí naší duše…), vydáme se na svou jedinečnou cestu životem, kdy už nebudeme koukat na zkušenosti jiných a snažit se do nich napasovat svůj život, ale naučíme se vnímat svoje jedinečné způsoby řešení a své vlastní možnosti realizace. Rozpoznání intuice od toho, co intuicí není, je jeden ze základních kroků, které musíme podniknout, když chceme začít důvěřovat tomu, co nám naše intuice sděluje. Jelikož je jazyk intuice každého z nás velmi osobitý, neexistuje univerzální návod, jak svou intuici rozpoznat. Nyní si řekneme ty nejčastější způsoby, jakými k nám intuice promlouvá, a naučíme se je rozlišovat od toho, co nám hlásí naše mysl, osobní vůle (ego) zatím nepropojená s intuicí, či dokonce rady druhých lidí, které nám utkvěly v našem nevědomí. Synchronicity – součástí realizace našich přání a tužeb jsou takzvané synchronní jevy, ke kterým dochází, kdykoliv se mění naše vnější realita a naše nové životní volby se začínají zhmotňovat. Pokud je pro Vás synchronicita neznámým pojmem, ve zkratce lze tento jev vysvětlit jako sladění okolností, které společně pracují na realizaci naší tužby (například když se rozhodnu, že si koupím nějakou knihu, ale nevím, kde jí prodávají, jakoby náhodou potkám člověka, který o knize začne mluvit a nejen že ví, kde jí koupit). Častým omylem je, že každá synchronicita přichází jako signál do naší intuice, tedy je zprávou od naší duše, že to, co si přejeme, se již zhmotňuje a vše je na správné cestě. Ve skutečnosti může k synchronním jevům dojít i na základě potřeb naší osobní vůle, kdy vůle touží po důkazu, že se rozhodla správně, ale přitom její přání postrádá hloubku – jsou bez propojení s intuicí. Znamení – dokud se nenaučíme komunikovat se svou intuicí přímo či skrz nějaký nástroj, často k nám promlouvá přes různá znamení. Takže třeba položíme nějakou otázku, vyslovíme přání a požádáme o znamení. Takovéto znamení nemusí mít přímou souvislost s naší touhou, jako třeba v případě synchronicit. Ovšem i znamení může přicházet od naší osobní vůle, zrovna tak jako od intuice.Hlas intuice vs. hlas rozumu – jsou životní situace, ve kterých se musíme nějak rozhodnout. Je jedno, kolik času na svoje rozhodnutí máme, často platí, že čím více času máme k dispozici, tím více argumentů vytáhne náš rozum a utluče hlas i ntuice, který není tak hlučný. Často se také doporučuje orientovat se podle pocitů – ovšem i zde může být háček, protože nepříjemný pocit se můžeme pociťovat i u hlasu intuice, jde-li o něco, s čím máme provázaný nějaký emoční otisk. Jestliže nejsme zároveň otevřeni jejich vnímání a léčení, může nás i tento způsob zavést do slepé uličky. Příště si řekneme, jaké kroky je třeba udělat, abychom svou intuici dokázali realizovat v svém životě, vnímat svou intuici je totiž jen jeden z kroků, který musí každý udělat, ale sám o sobě nestačí. I intuici je třeba umět uzemnit, tedy propojit s každodenní realitou.Petra-Anežka Šarmová & Tereza Stropnická Navazující články: Simona Lásková: Minulé životy tvoří i dnes náš život - skutečné příběhy Očima laskavé rebelky: Stíháte být šťastní? Michal Říha: Proč je chůze na boso tak prospěšná? Ivana Valová: Lymfatická soustava Autorky článku: Petra Anežka Šarmová & Tereza Stropnická - http://www.intuitivnimysl.cz kontakt: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. document.getElementById('cloak4d2372e12a91890f7743470893566eb9').innerHTML = ''; var prefix = 'ma' + 'il' + 'to'; var path = 'hr' + 'ef' + '='; var addy4d2372e12a91890f7743470893566eb9 = 'Petra' + '@'; addy4d2372e12a91890f7743470893566eb9 = addy4d2372e12a91890f7743470893566eb9 + 'IntuitivniMysl' + '.' + 'cz'; var addy_text4d2372e12a91890f7743470893566eb9 = 'Petra' + '@' + 'IntuitivniMysl' + '.' + 'cz';document.getElementById('cloak4d2372e12a91890f7743470893566eb9').innerHTML += ''+addy_text4d2372e12a91890f7743470893566eb9+''; Otevřete se vnímání a porozumění své intuice, napojte se na vaší jedinečnou cestu a naplňujte záměry své duše ♥ )
Padal sníh a já nevnímala chladné vločky padající na mou tvář. Auto bylo ve škarpě, náraz byl silný, silniční značka ležela pod autem. Jela jsem přece pomalu, znám to tady jezdím zde každý den do práce, ale v noci mrzlo a silnice ještě nebyly posypané. Opodál muž odhazoval sníh, jen se podíval a odešel, auta, která projížděla okolo přibrzdila jen proto, aby se mohli podívat, nikoli pomoci. Dál jsem tam stála ani už nevím jak dlouho a přemýšlela co dál. Adrenalin je mocný, mozek pracuje a přemýšlí prakticky, jak dostat auto ze škarpy a dostat se domů. Mužský hlas, který jsem najednou uslyšela, byl vysvobození, řekl mi, že slyšel velký náraz a pak mě viděl stát před autem, na nějaký čas jsem mu zmizela z dohledu, myslel si proto, že mi někdo pomohl, ale pak mě tam viděl stát opět. Pomohl mi dostat auto ze škarpy a odvezl mě domů. Při lékařské prohlídce byl stanoven šok a klidový režim. Jak jsem se již zmínila, adrenalin mi pomohl splnit v tu chvíli pro mě základní povinnosti a šok a snad i bolest jsem nevnímala. Zhruba po půl roce, kdy jsem si už na tento zážitek téměř nevzpomněla, přišla rána, bolest zad, hlavy kloubů, celého těla. Navštívila jsem lékaře, který mi nechal udělat testy na boreliózu, neboť mé příznaky tomu odpovídali a trefa. Následovala léčba, kdy jsem několikrát užívala ATB, Neurologie, magnetická rezonance mozku, lumbální punkce, vše bylo relativně v pořádku, ale můj stav se nelepšil. Byla jsem unavená, ale tak, že jsem spala a spala. Každý den byl stejný, spánek a léky na bolest a pocit osamělosti. Rodina mi byla velkou oporou, ale každý z nich měl své povinnosti, škola, práce, takže jsme spolu trávili čas mezi tím, když mě probudili a poté jsem opět usnula. Ani krásné letní dny jsem nebyla schopná trávit venku a užívat si, ataky a bolesti byly silnější. Jednoho dne jsem si řekla, jak z toho kola ven a napadlo mě pořídit si kočku. Už jako malá holka jsem je měla ráda, nemusí se venčit, tak proč ne. Koupila jsem si Britskou kočku jménem Kari. Britské kočky jsou klidné, polehávají v blízkosti člověka a mají rádi přehled o dění kolem nich. Bylo zvláštní, jak jen pocit, že je se mnou doma mi začal pomáhat. Byla jsem doma už téměř rok a takovou energii jsem dlouho nepocítila. Ona byla se mnou a já byla s ní a začalo zvláštní propojení, které jsem zprvu brala jen jako souznění mezi člověkem a kočkou. Když jsem spala, spala se mnou, když jsem byla vzhůru věnovala se sama sobě, britky jsou takové, ale kolikrát večer přišla, sedla si naproti mně a začala mňoukat, přivírat oči, cítila jsem jako kdyby říkala, už je čas jít spát. Šla jsem a ona šla za mnou, když jsem usínala, odešla. Několikrát v noci mě probudilo, jak chodí po posteli kolem mě, předla a zase odešla. Smála jsem se tomu, když jsem to vyprávěla, že mě chodí v noci kontrolovat. Ale chodila mě také budit, mňoukání přímo do ucha a pohled, který říkal, už nespi mi zezačátku také přišel zábavný. Při bolestech si lehávala k místu, kde jsem bolest cítila, a předla. Uklidňovalo mě to a uvolňovalo, bolest se tím vždy zmírnila. Co mě však opravdu zaráželo, bylo to, že kdykoli jsem si sedla na sedačku, lehla si za mou hlavu, za krk. Říkala jsem si, proč, takhle jí nemůžu pohladit, ale postupem času se to stalo pravidlem. Za nějaký čas jsem nastoupila na RHB oddělení na tři týdny. Bylo to úžasné, cvičili se mnou, každý den jsem podstupovala Vojtovu metodu, neboť jsem měla nižší citlivost levé horní i dolní končetiny. Vše se zlepšovalo ale bolest za krkem a hlavy se naopak zhoršovala. Přestali mi tedy cvičit s krční páteří. Dostala jsem se opět na neurologii, opět magnetická rezonance a výsledek…šok. Vyhřezlé krční ploténky, následkem autonehody ale tak moc, že neurochirurgové mě v mém věku ještě operovat nechtějí a i přes operaci budu mít doživotní následky. Bylo to zvláštní, v momentě, kdy jsem se dozvěděla svou diagnózu, jsem si vzpomněla na Kari, jen mi proběhlo hlavou, ona to cítila, ona cítila, že tam není něco v pořádku a proto si mi neustále lehala za krk. Začala jsem se ptát sama sebe, co je to za vlastnost a jak je možné, že mi její doteky a přítomnost tak pomáhají. Jak je možné, že když jí hladím a dotýkám se jí, cítím lépe i svou levou ruku. Tolikrát byla i u ostatních členů rodiny, pokud byl někdo z nich nemocný. Britky dle mé zkušenosti, nejsou kočky k dětem, ale pokud některé z mých dětí bylo nemocné, Kari k nim přišla, lehla si na ně, nebo vedle nich. Pokud měli teplotu, lehávala na jejich těle, předení ale nebylo přímo předením, přirovnala bych to spíše k nějaké vibraci celého jejího těla a zvláštního pobrukování, při čemž měla natažené packy, oči zavřené, ale nespala, působila spíše velmi soustředěně a za několik minut se protáhla a odešla. Dnes již opět chodím do práce, byť kromě léků mi lékaři pomoci nemohou. Chodím na kontroly, ale mohu s klidem říci, že díky „terapii“ kočkou se cítím skvěle. Vděčím jí za znovu získanou energii a chuť opět si téměř na plno užívat života. A léky na bolest, jako je například můj dávný přítel Tramal, zůstávají v mé krabici na léky již mnoho měsíců a doufám, že to tak bude i nadále. Únavový syndrom mi zůstal, ale jak se říká, vše si bere nějakou daň. Začala jsem se zajímat o Felinoterapii, kterou jsem prošla, aniž bych věděla, že existuje. Pro mnoho lidí, je kočka, jen kočka, bohužel málo kdo ví o jejich léčivích schopnostech. Jsem velmi ráda, že jsem je mohla a mohu poznávat. Ale tím můj příběh nekončí, pořídila jsem si Ragdollího kocourka Timmyho a to je opravdu „extraterapeut“. Renáta Turková Navazující články: Simona Lásková: Minulé životy tvoří i dnes náš život - skutečné příběhy Očima laskavé rebelky: Stíháte být šťastní? Michal Říha: Proč je chůze na boso tak prospěšná? Ivana Valová: Lymfatická soustava Autorka články: Renáta Turková - terapeutka regresních terapií - FACEBOOK FELINOTERAPIE kontakt: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. document.getElementById('cloak806933ece9ed568d1a13131728aed6cf').innerHTML = ''; var prefix = 'ma' + 'il' + 'to'; var path = 'hr' + 'ef' + '='; var addy806933ece9ed568d1a13131728aed6cf = 'turkova.r' + '@'; addy806933ece9ed568d1a13131728aed6cf = addy806933ece9ed568d1a13131728aed6cf + 'email' + '.' + 'cz'; var addy_text806933ece9ed568d1a13131728aed6cf = 'turkova.r' + '@' + 'email' + '.' + 'cz';document.getElementById('cloak806933ece9ed568d1a13131728aed6cf').innerHTML += ''+addy_text806933ece9ed568d1a13131728aed6cf+''; Felinoterapie je léčba těla i duše. Při této léčbě využíváme mnoho našich smyslů, je vhodná pro léčbu dětí, starší lidi a dnes tak převažujícímu stresu. )
Hvězdy jsou jako zázraky, čím déle se na ně díváte, tím více jich dokážete spatřit. Fakt je to tak, někdy si to zkuste. Za noci, kdy je jasno, si vyjděte ven. Chce to najít si místo, kde není žádné pouliční osvětlení, nebo je opravdu málo jakéhokoli umělého světla. Teď zakloňte hlavu a podívejte se na hvězdy. Kolik jich vidíte? Deset, padesát, sto? A teď přijde ta finta - čas. Vydržte se dívat nahoru a začnou se mezi těmi hvězdami, které už vidíte objevovat další a další, najednou to jde rychle a náhle se vám až zatočí hlava z těch milionů světýlek, které jako by tam před chvílí vůbec nebyly. Z krásy a velikosti vesmíru vám může dojít řeč a přesně o to tu jde, přestat mluvit, tiše se posadit a být tady a teď pro ty hvězdy, pro sebe, pro život, který nám byl dán. Úplně stejně to funguje se zázraky. Možná víte, že tam někde jsou, ale nevíte, že jsou i pro vás, že jste jejich součástí. A přitom stačí tak málo. Kdykoli to půjde se na ně prostě choďte dívat. Co je to vlastně zázrak, co to hledáme? Nejdříve vidíme ty "velké" a ty co jsou nejblíž. Někdy nám je ukazují i v médiích. Jednomu člověku se například povedlo porazit nemoc ( jen si vzpomeňte na vlnu podpory pro Karla Gotta, když oznámil svou diagnózu a radost ze zázraku uzdravení). Zaměřte tedy svou pozornost na dobro a TO,CO CHCETE VE SVÉM ŽIVOTĚ VIDĚT a zázraky začnou ve vašem zorném poli přibývat. Když se ale rozhodnete těch zázraků vidět ještě víc, je třeba udělat ten samý postup jako s hvězdami. Chce to čas. Vydržte se pozorně dívat kolem sebe a najednou uvidíte zázrak i v úsměvu kolemjdoucích, vůně vzduchu, tvaru mraků, poděkování, malé pomoci druhým, nebo jen bytí tady a teď - pro sebe, pro život, pro každé nadechnutí. A vůbec nejlepší je, když každý den alespoň jeden zázrak vytvoříte vy sami a dopřejete druhým ho uvidět a zažít s vámi. V pokoře a vděčnosti se dívám kolem sebe a každý večer vzhlížím k obloze, abych znovu a pokaždé nevycházela z údivu a radosti, že jsem součástí tohoto vesmíru, stejně jako ty miliony hvězd a zázraků. Na vaše dotazy k tomuto tématu odpovím na svém Facebooku zdarma https://www.facebook.com/123koucink Těším se na Vás příštěVaše laskavá rebelka Léňa Navazující články: Očima laskavé rebelky: Co nám pomůže, když se na nás všichni vykašlou? 2. díl Očima laskavé rebelky: Co nám pomůže, když se na nás všichni vykašlou? 1.díl Očima laskavé rebelky: Jste Dámička nebo Amazonka? Autorka článku: Lenka Štrymplová, laskavá rebelka a průvodkyně transformací http://lenkastrymplova.cz Tento článek není dovoleno kopírovat na jiné weby ani kopírovat části textu. Pokud chcete článek publikovat, získejte si osobní souhlas autorky. Budeme však velmi rádi, když jej budete sdílet na sociálních sítích. Ke snadnému sdílení na facebooku využijte tlačítko sdílet v horní části článku. Děkujeme, že dodržujete naše autorská práva. :-)) )
Během své lektorské praxe jsem testoval různé postupy, metody výuky s cílem najít ty, které zajišťují dlouhodobou znalost jazyka. A díval jsem se na to, co způsobuje, že se student cizí jazyk skutečně naučí. A zjistil jsem, že ta nejefektivnější, nejlepší metoda je velice jednoduchá. Stačí jazyk používat a tím se ho naučíte. Souhlasím tedy s tím, že je velice dobré vyjet do zahraničí, kde, pokud se nedostanete do české, slovenské nebo polské komunity, ale budete pouze s cizinci, kteří česky neumí, tak mluvit anglicky prostě budete muset. Vyjet ven je tedy skvělá věc. A pokud tu možnost máte, tak vyjeďte. Co když ale vyjet ven nemůžete ať už z pracovních či rodinných důvodů? Co když nemůžete strávit rok v Anglii nebo Austrálii, ale přesto se angličtinu potřebujete naučit? Jste pak odsouzeni k tomu, že se angličtinu nenaučíte? Rozhodně ne. Ve skutečnosti máte velkou šanci se jazyk naučit, pokud budete používat ty správné techniky a ty správné postupy. Proto bylo mým cílem vytvořit systém, který bude fungovat pro studenty, kteří nežijí v anglicky mluvící zemi, a přesto se chtějí angličtinu naučit. Věřím, že každý to může zvládnout. Naučili jsme se jeden jazyk a není žádný důvod, proč bychom se nenaučili druhý. A navíc jako dospělí se učíme nové jazyky rychleji než děti. Vím, že někteří lidé tomu nevěří. Hned vysvětlím, proč tomu tak je. Ten hlavní důvod je jednoduchý. Děti musí koncept každého slova pochopit nově z kontextu, ze situace. Jako dospělí máme obrovskou výhodu urychlovačů, například v podobě slovníku. Prostě si význam slov můžeme najít ve slovníku a víme ho hned. Nemusíme se ho snažit pochopit ze situace tak, jako to dělají malé děti. Můžeme také za poměrně krátkou dobu pochopit základní gramatická pravidla, která dal někdo do přehledu, a můžeme si tak gramatiku osvojit mnohem rychleji než děti. Také máme možnost čtení, což je velký urychlovač učení, a malé děti do 6 let ho většinou využívat nemohou. Jako dospělí se tedy učíme nová slova nejen poslechem ale i čtením. Vezmeme-li tedy v potaz čas, který studiu nového jazyka věnujeme a porovnáme ho s časem, který mu věnují děti, tak se jazyky učíme rychleji než děti. Představte si, jak by to vypadalo, kdybyste tolik času, který děti věnují učení svého rodného jazyka, věnovali učení angličtiny. Děti procvičují rodný jazyk každý den 8-12 hodin. Kdybyste měli tolik času, jako ho mají děti, tak se do tří maximálně šesti měsíců angličtinu naučíte. Pravděpodobně teď ale nemáte možnost být 8-12 hodin denně v kontaktu s angličtinou. To je mi jasné, ale budete-li se angličtině věnovat dostatečně často, tak se ji naučíte a budete v ní schopni komunikovat. Je vypozorováno, že potřebná hranice je 90 minut denně. Neznamená to, že se musíte 90 minut denně angličtinu učit. Je ale potřeba být tento čas s angličtinou v kontaktu a používat ji na přijímání a předávání informací. Také je dobré mít při učení jazyků především pozitivní nebo alespoň neutrální myšlenky ohledně vašeho postupu a mít radost z každého nově osvojeného slova. Ze zkušenosti víme, že mnoho studentů, přestože mají schopnost se nový jazyk naučit, tak se vlastními úvahami, vlastními rozhodnutími a postoji brzdí a naučit se anglicky je pro ně těžké. Jsou to úvahy, které v duchu nebo nahlas pronášíme. Například: Nejde mi to. Nic si nepamatuji. Zapomínám slovíčka. Nechápu to. Nemám talent. Nerozumím rodilým mluvčím. Raději nebudu nic říkat, aby nedošlo k trapasu. Ta gramatika je moc těžká. Nemám tu správnou výslovnost. V tomto věku už nemá cenu se učit nový jazyk. Všechny tyto úvahy jsou zcela zbytečné a v učení nám nepomohou. Jako malé děti jsme je neměli a byl to jeden z důvodů, proč jsme se rodný jazyk naučili, přestože nám to trvalo poměrně dlouho a nebylo to jednoduché. Bylo to právě proto, že jsme tam neměli úvahy, které by nám zabránili v tom, abychom jazyk používali. Myslíte si, že jste třeba ve dvou letech měli perfektní výslovnost každého slova nebo skvělou gramatiku? Nebo jste si třeba ve škole hned navždy zapamatovali název každé rostliny nebo kamene, se kterým jste se setkali? Já jsem toho rozhodně schopný nebyl a hodně slov, které jsem kdysi znal, jsem již zapomněl. Věřím, že i mnoho z vás jste spoustu slov především z odborných předmětů zapomněli. A pokud se to stalo, řekli jste si někdy, že nemáte talent na jazyky nebo že čeština je příliš těžká? Ne, takové myšlenky se neobjevovaly. Prostě jsme si tam nedávali žádné zbytečně úvahy, proč bychom se neměli češtinu naučit. Doporučuji tedy, pokud je vaším cílem naučit se anglicky, hlídejte si a „vypínejte“ všechny myšlenky a úvahy, které vás mohou zastavit. Byla by to škoda. Angličtina je jazyk, který se postupně učí všechny generace studentů. Potřebujeme ji při cestování, v práci nebo při získávání informací od cizinců, kteří žijí kolem nás. Přeji vám, aby se vám také podařilo se ji naučit. Pokud byste chtěli vědět více o tom, jak se učit anglicky „bez učení“, více informací získáte v členské sekci programu www.jakseucitanglicky.cz V tomto článku byly použity informace z programu www.jakseucitanglicky.cz a byly publikovány se svolením Zdeňka Vaníčka, autora programu. Doporučené materiály pro procvičování angličtiny: www.newsinlevels.com Doporučené materiály pro pochopení základní anglické gramatiky: www.anglickagramatikapromluveni.czEnglish restart program: http://www.englishrestart.com Autor: Zdeněk Vaníček - lektor angličtiny, majitel jazykové školy TECK Zdroj: www.jakseucitanglicky.cz )
Rok 2016 končí svou první polovinu. Vše co bylo započato začátkem roku, ale vlastně už s koncem roku 2015 nabralo na obrátkách, nabralo zcela jiné směry, než jaké byly očekávány. Uzavíraly se a uzavírají situace, vztahy, děje, události, pracovní poměry, bortí se finanční i materiální jistoty, nejen ve vás samotných, ale i ve vašem okolí nebo celosvětově. Přicházejí zásadní životní rozhodnutí, nevyhnutelné změny, které mnozí ale nechápete. U každého znamení se otevírají cca 3 před-narozeninové měsíce, ve kterých se jakoby rychleji a dynamičtěji zviditelňují nezpracovaná témata, otevírají se nedořešené situace a graduje vše, co nebylo ještě uzavřeno. Jsou to vždy nejnáročnější 3 měsíce pro jednotlivé znamení, útěchou může být, že Berani, Býci, Blíženci a částečně i Raci to již mají za sebou. Lvi tímto obdobím zvratů a zlomů právě procházejí, stejně tak jako Panny a Váhy stojí na startovní čáře a čekají na svůj výstřel. (Mě osobně tento startovní výstřel čeká právě zítra 27.6.), ale už teď vím, co mi všechno ještě následující 3 měsíce odhalí, co mi ukáží a co ještě budu muset zvládnout dotáhnout do konce. Štíry čeká tento výstřel s koncem července, Střelce s koncem srpna a Kozorohy s koncem září. Každý bude svoje před narozeninové období prožívat jinak a po svém, ale přesto všichni stejně. Jak již bylo několikrát řečeno, 9-ová vibrace tohoto roku je o mnoha životních zlomech, náhlých ukončeních, změn směrů i dalšího posunu, odmítavý postoj k návratu do minulosti, ale také o sklízení vlastní setby za uplynulé 3 roky, pokud vynechám karmické záležitosti z dávné minulosti. Druhá polovina letošního roku vám ale ještě více odhalí to, co jste nestačili ukončit, vyřešit nebo změnit v jeho první půlce. Více se bude zaměřovat na to, aby se dokončily procesy, neuzavřené příběhy, rozdělilo se to, co je nefunkční, odpoutávali jste se od toho, co vás svazuje, co vám brání prožívat naplno vše, co byste chtěli. Budou přicházet rychlejší a zranitelnější zlomy, skrze bolest i trápení budete procházet procesy své vlastní vnitřní přeměny. Můžete v jedné vteřině prakticky přijít o všechno jen proto, aby jste si uvědomili, že jste znovu na začátku a že odešlo to, co jste až příliš chtěli nebo na čem jste lpěli. Všechno nestabilní, neklidné a nevyrovnané se bude hroutit, budou gradovat procesy, situace i události. Nepátrejte po tom, proč se to či ono děje, jaká je příčina, ale v dané situaci si promyslete své další kroky, svá slova i své postoje nebo názory, bude se vám to hodit. I světové dění nebude tak klidné jak se může zdát, nečekané zvraty v politické sféře, ale i v myšlení, v náboženstvích, všude tam, kde je nesoulad se budou projevovat potlačované emoce, netrpělivost, ale i zbabělost, touha utíkat od problémů, nechuť je řešit, určitá bezmoc nebo beznaděj či prožívání vlastní krize víry, ocitnutí se na vlastních životních křižovatkách. Nepodléhejte zbytečně strachu, je to nedílný proces tohoto roku. Je to z toho důvodu, aby vše nepotřebné, zastaralé a zkostnatělé odcházelo, dál vás nesvazovalo, neničilo a nemučilo vaše myšlenky. A právě mysl bude tím hlavním a ústředním tématem od července do prosince 2016. Bude vás víc zatěžovat, víc vás nutit přehodnocovat vše, co jste zaseli v minulosti, bude vás hnát do koutů, abyste dospěli k rozhodnutím, hledali nové cesty, východiska nebo alternativy. Budete doslova osudem i Vesmírem tlačení do situací, aby docházelo k nápravám chyb a omylů, k odpuštěním, ale i k možným ztraceným návratům. Stejně tak budete tlačení do toho více projevovat své skutečné pocity, nemanipulovat a nebýt manipulováni, nezneužívat a nebýt zneužíváni. Budete častěji konfrontování sami se sebou ve své samotě, ve svém nitru, častěji budete pochybovat o svých rozhodnutích, postojích nebo názorech. Budete sobě i druhým odkrývat své karty, své skutečné tváře, více uvidíte to, co jste vidět nechtěli a stejně tak budete vybředávat a pomalu se drát ze svých vlastních vytvářených iluzí, sebeklamů, vypočítavosti, přetvářky i pokrytectví. Budete se častěji tváří v tvář setkávat se svými starými a dobře zašitými kostlivci v podobě druhých, budou vám častěji odzrcadlovány vaše vlastní nezpracované emoce, potlačované touhy, nenaplněné sny a chtění. Více budete chtít a lpět udržet si to, co kolem sebe máte, nebudete se chtít daného pustit, ale přesto to neudržíte, pokud je to slabé a nestálé. Hlavně se nesnažte nic měnit, nejste pány Osudu a on není ve vašich rukou. Nakonec stejně všichni budete chtě nechtě podřízeni jemu. Osud je mocnější, než se vám může zdát. Přijímejte vše, co k vám bude přicházet se vztyčenou hlavou, nekrčte se v obavách někde v koutku. Přijměte výzvy i situace, i když budou bolestné, mizerné nebo zraňující. Ony vám totiž ukáží vaši slabost, vaši nedokonalost, to, v čem a v jaké oblasti o sobě pochybujete, kde máte nedostatečné sebevědomí, sebedůvěru a naopak na světlo bude vyplavovat vaše skryté obavy a strachy. Ať už bude přicházet cokoliv, pamatujte si, že všichni jsme tu za jedním jediným účelem. Prožít si tento krátký pozemský život naplno, prožít každý den tak, jako by měl být váš poslední. Pavel /Merlin/ Autor článku - ZDROJ: facebook Merlin král čarodějů a mágů - připojte se! Nebo sledujte web: http://merlin-kral-carodeju-a-magu.webnode.cz )
Pocit vlastní hodnoty, že k něčemu jsme. Kde ale vzít a nekrást...V prvním díle jsem slíbila pokračovat ve své zpovědi o tom, jaké jsem udělala největší chyby v cestě za sebevědomím a vnitřním klidem. Ta další se týkala právě pocitů, že nejsem k ničemu, že nemám pro tento svět žádnou hodnotu. Když se řekne slovo hodnota, okamžitě mi naskočí další slovo - a to je HODNOCENÍ. Ve vztahu k člověku je to podle mě vždycky destruktivní proces, nebo minimálně takový, který nepomáhá. Ani ve vztahu sama k sobě. Vyslovením jakéhokoli hodnocení (platí to dokonce i pro kladné) totiž dodáváme energii kódu přesvědčení - říkáme o druhém jaký JE, ale to my ve skutečnosti nemůžeme vědět - jde pouze o naše vnitřní vnímání. Když hodnotíme, vychází naše slova z oblasti EGA a promlouvá k EGU druhého - vytváří falešné pocity nadřazenosti nebo méněcennosti. Věřte mi, že falešné jsou. Vzpomněli byste si, když zalovíte ve svém dětství - kdy a kde jste zažili hodnocení druhými poprvé? Jaká je emoce, která předané informace provázela? A zkuste si teď vzpomenout - kdy se vám to dělo naposled v nedávné době? A stejně tak si vybavte tu emoci. Dobře své emoce prozkoumejte. Kam až nás jsou schopné dostat, co vše se v nás děje, když nám někdo oznámí, jací JSME a my netušíme, že jde o falešnou zprávu... A ještě jedna otázka: Kdy jste naposledy někoho hodnotili vy sami, co jste říkali druhému člověku o svých přesvědčeních? Jakou emoci jste prožívali jako hodnotitelé? Emoce hodnoceného mě dostávaly do kolen, a tak se zrodila moje chyba č. 2: Abych dodala hodnotu sama sobě, chtěla jsem si ji nějak zasloužit u ostatních. Aby mě hodnotili kladně. Předpokládala jsem, že to bude fungovat, když se přece tak snažím všem vyhovět. Pořád jsem sledovala, co bych na sobě ještě mohla změnit a opravit. Uzavřela jsem sama sebe v kleci nejistoty, zda vše dělám správně. A pak mi to najednou docvaklo - proč čekám, že mě budou pořád všichni hodnotit? No - protože jim to uvnitř své hlavy dělám taky a pořád! Chtěla jsem to změnit a zkusit, co se stane, když si to v hlavě srovnám tak, abych s hodnocením ve své mysli dokázala přestat...Abych si pro začátek nenaložila příliš těžký úkol, fáze první byla o pouhém pozorování, kdy se mi to děje v průběhu dne (tedy že mi hlavou víří myšlenky z oblasti EGA o druhých lidech, které potkávám).Postupně, když jsem na tyhle myšlenky začala číhat, tak najednou přicházely méně často. Mohla jsem tedy postoupit do fáze druhé - přijetí a úsměv ,v hlavě jen myšlenka na radost ze setkání. Nastalo obrovské uvolnění a já si uvědomila, že už vůbec nemám strach, jak mě lidé hodnotí, protože už jsem to od nich zkrátka vůbec neočekávala, bylo mi to tak JEDNO, jak jen je to možné - v pozitivním slova smyslu, tak hezky jedno.Tohle jednoduché cvičení mysli mi udělalo v životě prostor myslet na jiné věci, prožívat každý den kousek radosti z obyčejného (nebo neobyčejného?) bytí sama sebou - a to stačí. V příštím díle se podíváme na mojí třetí největší chybu, mezi tím se uvidíme na osobních konzultacích, inspirativních setkáních a také na Facebooku Laskavé rebelky, kde se můžete podělit o své zkušenosti, také vám ráda odpovím na vaše otázky k tématům osobního rozvoje a podpory sebevědomí. Na vaše dotazy k tomuto tématu odpovím na svém Facebooku zdarma - https://www.facebook.com/123koucink Těším se na Vás příštěVaše laskavá rebelka Léňa Autorka článku: Lenka Štrymplová, laskavá rebelka a průvodkyně transformací http://lenkastrymplova.cz Tento článek není dovoleno kopírovat na jiné weby ani kopírovat části textu. Pokud chcete článek publikovat, získejte si osobní souhlas autorky. Budeme však velmi rádi, když jej budete sdílet na sociálních sítích. Ke snadnému sdílení na facebooku využijte tlačítko sdílet v horní části článku. Děkujeme, že dodržujete naše autorská práva. :-)) )
Na úvod tohoto článku, bych ráda napsala pár vět. Za žádných okolností není tento text dogmatický, 90 % toho co si tu přečtete, je má vlastní intuitivní cesta, nikdy jsem o čakrách nic nečetla cíleně, nezakoupila žádné knihy, jen intuitivní čakrové karty. S energetickými místy jsem začala pracovat s pomocí Shambally po zasvěcení. Na vše jsem si přišla sama a je to cesta jednoho člověka v jeho vesmíru v jeho životě. Berte proto tak každou informaci, protože dokud si tu informaci neprožijete, je to pouhá informace. KORUNNÍ ČAKRA – SAHASARÁNA Čiré bytí, JÁ JSEM, JEDNOTA – tak by se dala asi nazvat tato 7 čakra, která dřímá na temeni hlavy. Musím se přiznat, že až tento text skončí, přečtu si ho jako VY poprvé, plně to nechám na automatickém písmu, ať už z toho vznikne cokoliv. Někdy je svět jako vejce, jsme schovaní a jediný koho vidíme, jsme my sami – hledáme nedokonalosti v naší představě dokonalosti. Stal se z toho skoro sport, dokonalost je všude – tělo, vztahy, jak by měl vypadat život, partner, láska a vše je v naprostém hledáčku toho, jak by to mělo být a když to tak není, první na ráně je buď okolí anebo JÁ. Tyranie vlastního JÁ – a zde je nejlepší rozhodčí a soudce v jednom naše mysl. MYSL to místo, které tak moc ráda dokonalost, chytá se každé částečky hmoty, aby byla poznána, aby byla rozpoznána, odhalena. Pořád dokola něco hledá a hledá a nepřestane. A když to najde, najde něco jiného, co bude dál chtít stavět k vlastnímu obrazu. Toto místo je magické ukrývá se zde vztah k bohu, vztah k vesmíru, smýšlení o sobě samém. To jak jsme otevřeni, to jak jsme schopni povolit hranice našeho myšlení, to vše sem patří. V posledních týdnech jsem hodně psala automatickým písmem své vize – je to přímo k téhle čakře, proto to zde s vámi chci sdílet: Hluboká vize - Athelaj. 20. 5. 2016 Kutná HoraPRVNÍ ČÁST Usedám do bolesti, do místa plného záhady .... vidím obraz .. vidím příběh "Je to tu pěkně vlhké, vzduch je tu jakoby zkažený, nic tu nedýchá, je to podivné a otrávené místo. Teče tu voda, jsou tu i potraviny - ale vše je mírně otrávené a způsobuje to bolest, utrpení - lidé jsou zde oblečeni dost teple, je tu zima - podívám se nahoru a zjistím, že jsem v nějaké studni. Sleduji své ruce, jsem odhodlaná z toho místa odejít, opustit ho nadobro a tak poslední energii co mám dám do cesty nahoru - moje myšlenky - tam je lépe, tam budu moct dýchat. Šplhám nahoru, je to neskutečně těžká cesta, ale pro tu vidinu udělám cokoliv. jsem skoro nahoře ... ach bože to je úleva. Vyšplhám se a první co vidím je poušť - sesunu se zmožená ke studni, nevím čemu věřit, jsem ztracená, koukám se zpátky do studny - tam to znám, tam je to místo, které jsem tolik nesnášela ale co tady? Vždyť tady nic není - nemám sebou ani vodu nic .... NE mě to nepřemůže, jdu i za cenu, že umřu - JDU ... Umírám ... Narodila jsem se a jsem zpátky ve studni - jsem v šoku - ale pamatuji si, svůj minulý život - můžu si udělat zásoby sice zkažené vody ale aspoň nějaké - vše připravuji a když jsem připravena opouštím studnu - desítky životů umírám na poušti - stále více a více připravená cestovat dál a dál .... Poslední život jsem prostě připravená, že dojdu někam, kde nebude jen pusto prázdno - chci, aby někdo šel se mnou, ale zůstávají, nechtějí zemřít - raději utrpení než smrt. Jdu už se umím na poušti pohybovat, už jsem celkem s energií pouště v krásném souznění - stále mě žene vidina toho, že někde ulehnu do trávy, kde si odpočinu, najím se něčeho čerstvého. Jdu a vidím před sebou něco velkého - je to ZEĎ - ta poušť je oplocená ZDÍ - umírám u zdi vyčerpaná a unavená z věčného kráčení někam, za jiným a lepším, za něčím co neexistuje, za něčím za čím jsem se domnívala, že jdu...."Bylo ticho - mé tělo plulo nahoru a já mohla položit jednu otázku: L: Jaký to má smysl?A: "Jediný smysl, který to má, tomu vkládáš ty, žádný význam to nemá" Zeptám se otázkou - jaký to pro tebe má význam?L: CO? já mám odpovídat Vám? Nic se nikdy nedozvím, to je peklo na zemi pořád musím něco hrabat ze sebe - ach .... Pro mě to má význam zbavit se místa kde nechci být - nechci být v utrpení a bolesti chci ven.A: "A cestování tomu má nějak pomoci - to je ten význam?"L: CO?ticho.... Hluboká vize - Athelaj. 21.5.2016 Kutná HoraDRUHÁ ČÁST Po dlouhém tichu, kde se ztratil hlas v otázce se už neozvalo nic .. jen ticho - zase je to na mě, zase mi nikdo neporadí jak kráčet, copak je to tak těžké odpovědět na otázku? Cítila jsem zlobu, ale věděla jsem, že je mi to k ničemu - protože nakonec to byl vztek zase jen na samu sebe .... Narodila jsem se do již velice známého místa - otrávené místo plné bolesti a utrpení. Jenže má smysl někam jít? Má smysl se za něčím hnát? Dobře, udělám to jinak - sednu si tu a budu čekat co se stane .... Sedím v místě, kde po stěnách stéká divná smradlavá tekutina, všude je křik, bojím se i ohlédnout, ale sedím - sedím v blátě nebo co to je .... kdo by zde chtěl být? No tak jo, když to nejde ven, budu to muset udělat jinak. Vylezla jsem ven a nabrala písek a přinesla ho dolů - dolů do studně. Trávila jsem dny tím, že jsem přinášela písek dolů a seděla a nechávala to místo na sebe působit. Zemřela jsem tam mnohokrát, ale zlepšovala jsem se v meditacích a naučila se pohybovat v tom místě, dokonce jsem z toho co stékalo po stěnách dělala s pískem sochy, tvořila jsem tam své představy. Jednoho dne jsem seděla a nechala na sebe to místo působit, už nebyl odpor k místu, už nebylo nic co by mě přimělo lézt někam a v tom se to stalo - jako když uhodí blesk - PRÁSK Sedím na louce, první okamžik tomu nevěřím a hledím kde je studně, kde je humus co tam byl - vidím ostatní lidi jak jsou vyplašení - křičí ale není to radostné - oni mají strach, že se tam vrátí - neskutečné - tady si už uvědomuji, že i když se prostředí změní lidi se chovají ještě podivněji. Za má záda si sedl STRACH, vypadal jako oblak takového tmavého dýmu a děsně se smál "Zase se tam vrátíš, zase tě to potká, zase budeš hnít za živa." Ohlížela jsem se a viděla jsem jak lidé prchají, bylo to děsivé. A v tom jsem zaslechla Athelaj. Jemný hlas, který hladí i když se ptá otázkou ... A: Tak co si vybereš tentokrát - prchání před strachem, že se něco vrátí co bylo ve tvé minulosti silně zakořeněno ale přesto to již neexistuje? A nebo si vybereš jít krok do zeleného a budeš žít okamžikem, který je vzácný a to je teď? Jak odpovíš?L: No jistě vím, že je to pravda, už se nevracet, ale je tam tak reálný strach ....Vize se ztrácí .... znovu jdu do vize a cítím strach, ale pro mé překvapení sedím a medituji na louce na zelené louce .. kde je studně???? Kde je utrpení??? Kde je bolest? Jak to, že je to pryč?A: "Rozhodnutí je součástí vědomí, že tady tudy už nepůjdu. Poušť je symbolem prázdnoty, ve které ale může být vše - je prázdná a přitom plná - jen to vidět - jak ale můžeš vidět na poušti plnost, když po ní kráčíš s myšlenkou, jak by měla vypadat? Představa ničí vše živé - je to bolest, je to hnijící energie - tam cesta nevede a i když jsi byla statečná a cestovala opravdu pak daleko, zastavila tě tvá vlastní ZEĎ - tvůj mozek, tvoje představy a tam umíráš u představ. A pak ti umožním se na něco zeptat, ale stále máš pocit, že musíš odejít a tak znovu se rodíš do toho samého, abys jednoho dne pochopila, že to tak být nemusí - ale ne ničím vnějším - ale vnitřním.Tvá tvorba ve studni byla krásná, byla opravdová byla přítomná, navzdory prostředí, tak jako ty. A v momentě kdy se vize změnila, přišel strach - protože to co dobře známe, je nám i přes utrpení velice blízké až mateřsky spojené.Jde o to, že nic nemá svůj význam, ten tomu dáš TY.Takže i když se nyní ponoříš do bolesti zpátky najdeš se v meditační poloze v trávě, protože to už je nyní stav tvého JÁ - jediné co se udržuje v bolesti ať je jakákoliv je jen tvá myšlenka o svém JÁ."Dovětek: "Až budeš kráčet, zastav se - nadechni se a stůj pevně - podívej se kde stojíš a kam údajně kráčíš, sedni si, neutíkej, nech všechno proplout - myšlenku, emoci - jdi ji vstříc, jakoby jsi vítala nejmilejšího."A: BUĎ UPŘÍMNÁ, navzdory tomu co kdo řekne, co si kdo myslí, co ti to vezme nebo dá - co si vybereš? L: Já nevím - ach bože .... A: Ano přesně tak .... Jsem s tebou Sdílím s Vámi Vize, protože ty vycházejí z mého vztahu k vesmíru, Bohu je to o důvěře. Tento druh snění, vizí jak chcete je léčivý, není omezený, není vedený, je přesně takový, jaký je a taková je 7 čakra. Co víc zde s vámi sdílet, než to co vyšlo z tohoto spojení, co více nám může přiblížit vesmír a boha než se odevzdat proudu života, než nechat proudit to co je, důvěřovat tomu proudu a jít s ním. Vztah k Bohu:Byla doba, kdy jsem byla na to celé naštvaná, nazlobená – chtěla jsem se vrátit do momentu, kdy jsem si řekla, že se vydám na duchovní cestu a budu prostě, a nalézat kdo jsem a proč tu jsem. Chtěla jsem to zrušit a žít normální nevědomí život, až tak zoufalá jsem byla. Ale bez toho Boha, bez té lásky bez toho vesmíru to prostě nejde, složila jsem zbraně, složila jsem boje a znovu uvěřila. A tím se do mého života vliv život místo pomalého umírání… Hluboká VIZE 23.5.2016 Kutná Hora Nořím se do srdce, sedím na louce, na přesně té louce z vize z pouště. Sedím a naproti mě sedí myšlenky - hádají se pořád něco melou a za mnou jsou emoce. Pozvu je, aby si sedly, abych na ně viděla. Ony tedy vztekle, lítostivě jdou - jedna pláče, druhá kope všude kolem sebe a do toho ten hluk od těch myšlenek. Sedím a koukám na ně, pozoruji co se děje a vidím, že emoce se drží s myšlenkou. A tak odděluji myšlenku od emoce - zvláštní to věc - přestanete věřit myšlence, programu a emoce začne divně pobíhat sem a tam kam se, jako chytne, do jakých sítí vleze, aby tam mohla existovat - ptám se jí? "Proč tu pořád jsi? Co se děje? " Ukázala mi zas jinou myšlenku a tak jsem ji prostě oddělila, už jsem ji neuvěřila a emoce zmizela…. Sedím tam a koukám, ozývá se známý hlas… "Pokud věříš své myšlence, svému vlastnímu neštětí, propadu, nemoci, bolesti, dramatu ať má jakékoliv téma - pak je zde zastoupena i emoce, která tomu všemu dodává na síle a autentičnosti. Když ale přestaneš myšlence věřit a vidíš ji jako něco co přichází a odchází a není třeba se ji držet, pak uvidíš, jak emoce najednou neví kudy kam - nemá se čeho chytit a pokud není chycena v jiném starším dramatu zmizí. Pokud se Ti opakují určité emoce, odděl myšlenku a pokud ji OPRAVDU přestaneš věřit a uvidíš ji jako něco co pluje sem a tam a necháš ji, emoce se nemá čeho chytit a odchází tak jako myšlenka."Athelaj. Tato čakra je o vnitřním probuzení, o dovolení si věcí, které se nemusejí všem líbit, je to o autentičnosti a jedinečnosti. Je to místo, kde buď jste ztraceni a zahlceni ve vlastním představě o tom co je, bylo a bude anebo je to místo plné dobrodružství a neskutečných věcí, které jsou skutečné, až s tím kam si dovolíme pustit hranici naší mysli. Když mi chyběla rovnováha, vnímala jsem nebe jako spásu, jako něco co pomáhá, jako záchranu, jako lék, jako uzdravení – to JAKO tam je záměrně. Nyní, když cítím, že se pomalu navracím k podstatě k sobě samé, tak tady v tom bodě je velká živelná energie země, neodešla, je tu stále i zde v tomhle místě – to co prožívám v 7 čakře, píšu a mohu to díky slovům ukázat i Vám, těm kteří jsou otevřeni. Nic víc totiž není potřeba, není co řešit, jsem celistvá, tak jak jsem a dokud budu věřit myšlence, že to tak není, tak to tak nebude. Všichni máme ono napojení, jen se tomu otevřít ve své mysli, že je to možné a že to mám HNED – TADY A TEĎ. Pokud uvěříme, že je vše možné, a že si stavíme překážky sami, tak se otevře něco velkého, co nás naplní, dá nám sílu, dál kráčet.Neříkám, že je to snadné, život by se měl žít se vším, co nabídne, se vším s čím přijde. Život, je proud energie, která se rodí a zaniká a vzniká nová a tak pořád dokola – prochází celým tělem, prochází až k zemi a navrací se zpět. A my jdeme buď s ní, nebo proti ní – moc možností tu asi není. Ať jsou Vám vize ku prospěchu, k pochopení toho co je potřeba pochopit, vidět z pohledu vědomí. Přeji všem, aby našli přesně to, co mají a dá Vám to přesně to, co máte najít. Děkuji, za Vaši podporu, těm, kteří mi píší a moje články o čakrách četly a čerpají z nich inspiraci, berme to vše jako inspiraci a co nám neslouží, zahoďme a nevšímejme si toho – tohle Vás nic neučí, je to pouze obohacení pomocí sdílení, učí se každý od toho nejpovolanějšího – OD SEBE. Navštivte můj nový web, zdraví Vás ATHELAJ. www.athelaj.cz Obrázky ve článku, jsou mé malby vytvořené pomocí tabletu, které je možné tisknout na plátno, dle Vašeho přání. Autorka článku: Lenka Vlášková Průvodce, zabývající se léčivými automatickými tarotovými texty a energetickou prací. Své klienty provází na cestě i v podobě energetických maleb a šperků. Miluje svou práci, je to pro ní velké naplnění. Je jí ctí růst s každým klientem. www.tarot-a-shamballa.cz Tento článek poskytla osobně pro server Příznaky transformace autorka článku. Jeho šíření je možné pouze s jejím souhlasem! Kopírování tohoto článku z našeho webu je zakázáno. Chcete-li jej zveřejnit na svém webu, získejte si souhlas autora. Ke sdílení článku na sociálních sítích využijte výše uvedené tlačítko sdílet. Děkujeme. )
Potřebujete se naučit anglicky? Mám pro vás dobrou zprávu. Každý to může zvládnout. Z předchozích článků víme, že každý máme na jazyky talent a pokud máte dlouhodobou motivaci se angličtinu naučit, tak je velká šance, že uspějete. Věřím, že než se do učení angličtiny pustíte, je také dobré vědět, mezi jaké předměty vlastně anglický jazyk patří, abychom k jejímu učení přistupovali tím správným způsobem. Mnoho studentů se začne učit angličtinu na škole spolu s dalšími předměty, jako jsou biologie, chemie, matematika nebo fyzika. Takové předměty se většinou učíme tak, že se snažíme zapamatovat si informace, které jsou napsané v učebnicích, a pak jsme známkováni na základě toho, jak dobře si tyto informace pamatujeme. Ať už s tímto systémem vzdělávání souhlasíte či ne, je to zažitý systém výuky, který má minimálně jednu výhodu. Někdo v minulosti přišel například na to, jak fungují fyzikální zákony nebo jak funguje lidské tělo, sepsal to do učebnice a vy teď tyto informace můžete získat, aniž byste si na ně museli sami složitě přicházet. Jak je to ale s učením cizích jazyků? Je dobré použít stejný systém výuky jako třeba na biologii nebo fyziku? Kam vlastně zařadit cizí jazyky? Nyní možná napíšu něco, s čím nebudou někteří z vás souhlasit. Zkuste se ale nad tím zamyslet. Dovolím si tvrdit, že angličtina není klasický předmět. Nepatří tedy do předmětů typu biologie, chemie, zeměpis, dějepis. Angličtina je sport. Ano, je to sport. Cože? Možná si teď někteří z vás řeknou, to není možné. Angličtina je sport? Ano, je to sport nebo se alespoň dá ke sportu přirovnat. A pokud se podíváme na to, co nás učí ve škole, patří tedy mezi předměty, jako jsou tělesná výchova, pracovní vyučování nebo zpěv. Chápu, že může být těžší tuto myšlenku přijmout, dejte mi ale prosím šanci ji vysvětlit. Pojďme se nejprve podívat, jak se učíme sporty. Jak se třeba učíme tenis? Na začátku je trochu teorie. Někdo nám ukáže, kde jsou hranice kurtu, jak se drží raketa, jaké jsou základní údery, a pak se jde trénovat. Teorií tedy strávíme 10% času nebo i méně a pak se jde do praxe. V praxi se snažíme opakovat to, co nám někdo jiný ukázal nebo co jsme viděli, že druhá osoba dělá, tedy kopírujeme to, co dělá druhá osoba. Děláme při tom chyby, občas potřebujeme trochu korekce, ale postupně se sport učíme a tréninkem se posouváme na novou úroveň. A když se posuneme na novou úroveň a hrajeme proti lepším hráčům, opět děláme na té úrovni chyby. Když tuto novou úroveň zvládneme, posuneme se výše, kde opět děláme nové chyby, a tak dále. Prostě máme při učení sportů méně teorie, hodně praxe, a také spoustu chyb, které se postupným tréninkem odstraňují a tak se posouváme se na vyšší úrovně. A teď zpět k učení jazyků. Zkusme se nyní vrátit do svých dětských let do doby ještě před tím, než jsme šli do školy a zkusme si vzpomenout, jak jsme se učili svůj rodný jazyk. Používali jsme nějaké učebnice, vyplňovali jsme gramatická cvičení? Učili jsme se ze seznamu slovíček, z kterých nás druhý den někdo vyzkoušel? Připravovali jsme se na velkou čtvrtletní písemnou práci, tak jak to většinou známe ze školy? Já určitě ne a předpokládám, že ani vy jste to nedělali. Přesto jsme se do šesti let svůj rodný jazyk naučili a v první třídě jsme byli schopni plynule komunikovat. Jak takové učení rodného jazyka probíhalo, když jsme neměli žádné učebnice ani hodiny češtiny? Systém byl velice jednoduchý. Učili jsme se napodobováním toho, co říkali ostatní. Tedy opakováním toho, co jsme slyšeli. Dělali jsme u toho chyby? Ano, a spoustu, stejně jako když se učíte nový sport, ale příliš jsme je neřešili. Prostě jsme jazyk hodně používali, dělali jsme spoustu chyb ať gramatických nebo ve výslovnosti. Dokonce nás většinou ani nikdo neopravoval způsobem, který známe ze školy. Umíte si představit, že by vám rodiče řekli: „Dej si pozor na koncovku tohoto slova, to je sedmý pád a v sedmém pádě skloňujeme toto slovo podle vzoru hrad. Dej si na to příště pozor.“ Ne, nikdo nás tímto způsobem neopravoval. Rodiče to maximálně řekli správně a my to pak po nich správně zopakovali. A tak jsme se naučili svůj rodný jazyk, bez nervů, přirozeně, bez klasického učení, prostě jen používáním jazyka. A podobně se můžete naučit i angličtinu. Přirozeně, bez klasického učení, prostě jen používáním jazyka, podobně jako jste se jako malé děti naučili češtinu nebo jako se malý Angličan naučí angličtinu. Dnes jsme si ukázali, do jaké skupiny předmětů patří angličtina, a v příštím článku se podíváme na to, zdali se učíme cizí jazyky rychleji než děti. V tomto článku byly použity informace z programu www.jakseucitanglicky.cz a byly publikovány se svolením Zdeňka Vaníčka, autora programu. Doporučené materiály pro procvičování angličtiny: www.newsinlevels.com Doporučené materiály pro pochopení základní anglické gramatiky: www.anglickagramatikapromluveni.czEnglish restart program: http://www.englishrestart.com Autor: Zdeněk Vaníček - lektor angličtiny, majitel jazykové školy TECK Zdroj: www.jakseucitanglicky.cz )
Sebevědomí a vnitřní klid. Poslední dobou se s tímhle tématem doslova roztrhl pytel. Transformační energie v uplynulých měsících nemilosrdně boří všechno, na čem jsme doteď stavěli své jistoty i nejistoty a přesvědčení. Pak třeba stačí jeden jediný den, někdy i pár minut a bum... všechno je jinak, vnější svět najednou dělá něco úplně jiného, než známe, lidi v našem životě (světe div se) si dělají co chtějí a my ztrácíme půdu pod nohama. Jenomže proč? Protože nestojíme dost pevně na své vlastní půdě, protože se necítíme dost silní na to, abychom vše zvládli, ustáli. Hledáme marně sami v sobě a v návalu strachu najednou ve všem to zmatku nenacházíme uvnitř sebe nic, co by alespoň naznačovalo víru v dobrý konec. A to všechno jenom proto, že jsme své sebevědomí ve starém světě energií 3D postavili na špatných základech. Uvedu první ze tří nejčastějších chybných základů, na kterém jsem kdysi v době duchovního bezvědomí stavěla i já, dnes už chápu, proč to nemohlo fungovat a co dělat místo toho. 1.CHYBA: Na prvním místě se zabývat povrchemJestli jste si mysleli, že tohle neděláte, zkusme si to trochu prozkoumat. Vezměte si čistý papír a napište tak, jak vás budou odpovědi napadat jako první, necenzurujte se, jen prostě pište, co vás jako první napadá. a) Pokud vidíte něco, s čím jste na sobě nespokojeni - napište to sem. b) Vzpomeňte si, jakým způsobem každou tu věc řešíte ( zakrýváte, odstraňujete?) Pokud neřešíte vůbec, dejte křížek a napište si, proč to neřešíte. c) Podtrhněte v seznamu ty chyby, které jste našli na svém těle nebo vzhledu. d) Kolik průměrně měsíčně investujete do úprav na vašem těle nebo vzhledu? Počítejte vše od make-upu, přes holení až po kadeřnici nebo kosmetičku, nehty, solárium nebo třeba permanentku na cvičení - prostě vše, co má vylepšit váš fyzický vzhled. e) Zakroužkujte ty chyby, které jste našli jinde než na těle - čeho se týkají? Vašeho chování, myšlení, vztahů, návyků? Jak je nejčastěji řešíte? Opět se zamyslete, zda je zakrýváte, odstraňujete nebo neřešíte vůbec. Zamyslete se nad tím, které z nich vám nejvíce vadí, překážejí v dobrém pocitu? Jsou to ty, které aktivně řešíte a do kterých investujete čas a peníze? Ve fyzické rovině je možné, dostupné a běžné cokoli spravit, vylepšit, a proto se k tomu tak často a pravidelně obrátíme a hlavně - je to rychle vidět, že ano? Je to taková náplast. Funguje jen na chvilku.Ale duše zůstává fakt dost často na huntě. Stačí, když srovnáte čas a finanční prostředky věnované na obrodu a vylepšení tělesné schránky s péčí o zvýšení spokojenosti vnitřní.Transformace to nyní účinně očišťuje, urychluje, a usiluje o vyrovnání energií. Tisíci způsoby nám dává najevo, abychom se také podívali dovnitř. A začali o svou duši pečovat pravidelně. Mojí osobní cestou, když jsem zjistila, že zvenku to vylepšovat vážně nestačí a sebejistota získaná úpravou fasády se udržela vždy jen na chvíli, se stalo rozhodnutí být skutečně dobrým člověkem, kultivovat svou duši. Tak po té cestě jdu a mezi námi - od té doby mám stále menší starosti a vydání s těmi vylepšováky z venku :) Když se stanete( nebo stáváte) dobrým člověkem, znamená to (viděno mýma očima), že trvale pracujete na své laskavosti, pravdivosti, respektu, podpoře nejen k druhým, ale zároveň k sobě samým, znamená to, že přesně víte kým jste ( a dokonce stejně dobře, kým nejste), nebo po tom intenzivně pátráte a co je pro vás v životě důležité. Lidem, kteří jsou na to připravení, můžu pomoci nastartovat jejich vlastní cestu. Pokračovat budeme příštím článkem, kde odhalím další chybu, které jsem se dopouštěla na cestě k vnitřní síle a sebevědomí . Na vaše dotazy k tomuto tématu odpovím na svém Facebooku zdarma - https://www.facebook.com/123koucink Těším se na Vás příštěVaše laskavá rebelka Léňa Autorka článku: Lenka Štrymplová, laskavá rebelka a průvodkyně transformací http://lenkastrymplova.cz Tento článek není dovoleno kopírovat na jiné weby ani kopírovat části textu. Pokud chcete článek publikovat, získejte si osobní souhlas autorky. Budeme však velmi rádi, když jej budete sdílet na sociálních sítích. Ke snadnému sdílení na facebooku využijte tlačítko sdílet v horní části článku. Děkujeme, že dodržujete naše autorská práva. :-)) )
Milí přátelé, co říci k dnešku? Mnoho z vás vnímá, stejně jako já, že energie, které na nás působí jsou stále intenzivnější. Co si představit pod pojmem “ energie, síla, která na nás působí” ? V mém vnímání jsme stále více vystavováni čistému záření Světla. Světlo je prapůvodní esence. Namítnete, že vše je Světlem, vše je prapůvodní energií, tak jaké vyzařování? Ano, odpovídám, to je také pravda. Jsme však také součástí velké Božské hry. A tato hra je o tom, probudit se ve své pravé podstatě. Ve Vědomí. A v současné době je nám všem umožněn kvantový skok a proto přichází i velké množství Světla v míře, kterou by naše těla do této doby neunesla. Proto nám připadá, že se nyní vrací všechno co už jsme “vyřešili”. Jak už jsem jednou psala vnímám působení Svěla jako obrovskou lupu, která zveličí každé smítko, každý stín. Proč? Abychom si uvědomili místa, kde ještě nejsme v Pravdě se sebou sama a umožnili si proměnu. A protože se proměňují i naše fyzická těla, můžeme vnímat extrémní únavu, bolesti hlavy, změny ve vnímání času. Těla procházejí intenzivní očisto - teplota, kašel, střevní potíže, pocení.... Každému dle jeho uvědomění - někdo chytí vir, někdo si je vědom intenzivní očisty. A pozor! Vše je v pořádku a každé tělo potřebuje něco jiného. Zlomenou nohu málokdo vyléčí kopřivovou šťávou. Duchovní pýcha je největší pastí. Co to znamená pro náš každodenní život? Když jsme vystaveni velkému množství Světla, je v nás - obrazně řečeno - osvíceno vše co bylo do této doby skryté. Jako když v tmavé místnosti rozsvítíme žárovku - a nejednou vidíme všechen ten, do této doby skrytý, nepořádek. A najednou jsme prudce vystaveni Pravdě, která nám byla do této doby skrytá nebo jsme ji před sebou skrývali. A tak máme všichni možnost začít skutečně žít svůj život s plnou zodpovědností každý den. Pro někoho to znamená najít si novou práci, pro někoho začít otevřeně komunikovat v partnerství, pro někoho přestat se vymlouvat a začít tvořit svůj sen pomalu krok za krokem, pro někoho začít dávat větší pozornost svému tělu.... Rok 2016 je o rozpadnutí všeho co není v souladu s vyšší Pravdou a s naší cestou. Také jste si určitě všimli kolik vztahů se rozpadá a to na všech úrovních (manželství, partnerství, firmy, společenství…). Vše co již neslouží vyšší Pravdě nám bude odebráno. A podle míry našeho odevzdání to je více či méně bolestný proces. Musí to tak být vždy? Často se mě ptáte zda můžete “zachránit” některý ze vztahů, na kterých vám záleží. Odpověď zní jako vždy: “Zachránit můžete pouze sami sebe a to tím, že obrátíte pozornost do sebe sama a budete hladat v sobě to, co hledáte venku. Obejmete v sobě všechny stíny, které potkáváte venku prostřednictvím vztahů, které vám přicházejí do života. A dáte sobě i druhým to po čem sami toužíte. Buďme v každém okamžiku pravdiví k sobě i k druhým”. To je, v mém vnímání, jediná možná cesta ke Svobodě, po které všichni tak touží. Cenou za svobodu je však zodpovědnost. Zodpovědnost za svůj život. Zodpovědnost za to čemu dám svojí pozornost. Dám svojí pozornost svým, již tolikrát nahlédnutým programům destrukce, oběti a viníka nebo se na program usměji a pozornost obrátím do svého srdce? To je naše jediná volba. A pak někdy, když to tak má být, se vztahy procházející krizí sejdou v nové kvalitě. Posílené, spolupracující, svobodné a v lásce nekonečně hlubší než praví diktát “romantická láska”. Když najdeme vztah k sobě sama - vše ostatní se přidá. V každém okamžiku volíme zda se budeme nořit do svých dramat a programů nebo zda kruh programů překročíme. Překonal jsem svět - řekl Ježíš. Překročíme lidské a otevřeme se svobodě, kterou jsme. Svobodě, která je naší přirozeností. A co události ve světě, co všechny ty “nepravosti” venku? Žijeme v přelomové době. S vyšší intenzitou Světla zákonitě roste i odpor části společnosti i částí v nás, které se nechtějí odevzdat, které si vše chtějí udělat po svém sami a jen pro sebe. Jsme toho svědky v politice, ekonomice i našich každodenních životech. Co mohu udělat já? Každý z nás může jasně a pravdivě pojmenovat věci se kterými nesouhlasí a to s čím souzní, i když se to nebude líbit jeho okolí. Je čas Pravdy. Je čas strhnout všechny nálepky a mít odvahu pojmenovávat věci takové jaké jsou. Naší možností je se dívat se “za kříže” všech věcí. Dávat sílu míru a Pravdě. Nekritizovat, jen odhalovat Pravdu pojmenováváním věcí takových jaké jsou. Podporovat projekty, které tvoří pro dobro všech zúčastněných i nás samých. Nebát se říci i jasné NE! Není to o velkých slovech a kázání druhým! Je to o našich činech každý den. Doma, v práci, na poště, u lékaře. Každou vteřinu se učíme nově komunikovat. Nově v souladu s naší přirozeností. Nechť je vám to ku prospěchu a těším se na setkání:) Lucie Meškanová Více info na www.luciemeskanova.cz Tento článek poskytla osobně pro server Příznaky transformace autorka článku. Jeho šíření je možné pouze s jejím souhlasem! Kopírování tohoto článku z našeho webu je zakázáno. Chcete-li jej zveřejnit na svém webu, získejte si souhlas autora. Ke sdílení článku na sociálních sítích využijte výše uvedené tlačítko sdílet. Děkujeme. )
Co je vnitřní dítě? Vše co se nám v dětství stalo, v dobrém i zlém si neseme v sobě. V každém období svého dospívání jsme měli získat nějaké zkušenosti, které potřebujeme v dospělosti. Máme sedm období dospívání. KOJENEC, BATOLE, PŘEDŠKOLNÍ VĚK, ŠKOLNÍ VĚK, PUBERTA, DOSPÍVÁNÍ a DOSPĚLOST. Zkušenosti potřebujeme, abychom byli dospělí. Být dospělý znamená být v souladu se svým vnitřním dítětem. Pokud jsme v dětství dostali vše co jsme pro svůj přirozený vývoj dostat měli, je naše vnitřní dítě v pohodě, protože ví, že jeho dospělý se o něj postará a ochrání ho. Pokud tomu tak není, cítí se naše vnitřní dítě ohroženo okolním světem i námi samými. Když jsme nedošli vnitřní zralosti, nejsme dospělí, ale řešíme problémy kolem sebe a v sobě jako děti, nebo rodiče. Dítě v nás je vystrašené, vynucuje si podporu a pozornost. Rodič v nás, se rozhoduje dle naučených vzorců, které přijal v dětství. Je direktivní, nesmlouvavý, přesvědčený o správnosti svého jednání, podle kterého se řídí a vnucuje ho druhým i sobě. Takže naše jednání ovlivňuje dítě, rodič a dospělý. Dosáhneme-li stavu, kdy vnitřní dítě je v souladu se svým rodičem, získává naše vnitřní dítě dospělého o kterém ví, že ho ochrání a postará se o něj vždy, když bude potřebovat. Málokdo z nás si uvědomuje, že máme v sobě konflikt mezi rodičem a dítětem. Když se pomocí Chanelinngu dostaneme do podvědomí, tento konflikt se zjitří a my se dozvídáme proč se vše neděje jak si přejeme a co máme změnit, aby se to tak dělo. Poznáváme sami sebe a měníme své programy, které nám bránily žít ideálně šťastný život v hojnosti a blahobytu. Zkuste si opakovat „Žiješ ideální život v hojnosti a blahobytu“. Opakujte to několikrát za sebou. Říkejte to ve druhé osobě.Ty žiješ. Pak to samé můžete zkusit říkat v osobě první. Já žiji. A pozorujte pocity, které u toho máte. Máte-li přitom dobrý pocit a jste přesvědčeni, že tomu tak je ve všech oblastech vašeho života, pak nemáte co řešit a jste šťastný člověk. Ale když cítíte, že tomu tak není, zamyslete se proč a snažte se to napravit. Jsme tu proto, abychom byli šťastni. Jen šťastní lidé mohou rozdávat radost a lásku.A VOTOM TO JE. Již několikrát jsem zde psal o Channelingu a píši znova. Proč? Protože jsem došel konečně poznání, proč jsme touto schopností obdařeni a jak ji můžeme pro sebe využít. Když jsem objevil možnosti Channelingu a začal tuto naši schopnost využívat při svých terapiích, věděl jsem, že se něco napravuje, ale procesu, který se v nás odehrává jsem ještě dostatečně nerozuměl. Dnes vím, že máme ve své mysli programy, které předurčují naše jednání. Myslíme si, že máme svobodnou vůli, ale nemáme. Neseme si v sobě zkušenosti svých předků, které nám předali a přidáváme k nim vlastní zkušenosti, které předáme svým potomkům. Nerozhodujeme se svobodně dle dané situace, ale podle programů, se kterými jsme se ztotožnili. Myslíme si, že víme co je správné a co je špatné pro nás i ostatní a bojíme se tyto své představy změnit. Jdeme životem a chceme vědět co nás čeká za příštím rohem. Podle zkušeností si vytvoříme představu, že za tím rohem je stejný svět, jaký známe a pokud tomu tak je, jsme spokojeni, pokud tomu tak není, jsme nešťastní. Došel jsem poznání, že když si ze své mysli pomocí Channelingu vyčistíme své programy, domněnky a předsudky, stáváme se tvůrci svého života a náš osud, který nám byl předurčen těmito programy, přestává platit a my získáváme svobodnou vůli žít teď a tady po svém. Svět, lidé, život kolem nás se mění stále rychleji, ale naše programy, některé jsou prehistoricky staré, říkáme jim pudy, se mění jen pomalu. My se tomuto rychlému vývoji nestíháme přizpůsobit. Připadá mi to jako zázrak, když na mém kurzu Channelingu si některý z účastníků sedne do horkého křesla a najde odvahu pojmenovat svůj program, který mu v životě způsobuje problémy. Sedne si a během deseti minut odchází s hlubokým prožitkem nového poznání. Starý program, který mu nedovolil svobodně jednat je pryč a on získal svobodnou vůli rozhodovat se podle nových zkušeností a ne podle starých programů. Nedávno jsem viděl americký film, který se právě tímto tématem zabývá. Jmenuje se Správci osudu. Je o tom, že nemáme svobodnou vůli a jsme řízeni osudem, ale máme možnost se osvobodit a svobodnou vůli získat. Bůh nám svobodnou vůli nedal, dal nám možnost si ji vzít a Channeling je mocný nástroj, jak ji získat. A VOTOM TO JE. Autor metody Runa: Miroslav Procházka. http://www.rus-runa.cz Je možné si domluvit bezplatnou konzultaci po telefonu, přes Skype i osobní setkání. Email: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. document.getElementById('cloak10965f855efe7cec8887ce4ee2ccaf38').innerHTML = ''; var prefix = 'ma' + 'il' + 'to'; var path = 'hr' + 'ef' + '='; var addy10965f855efe7cec8887ce4ee2ccaf38 = 'metodaruna' + '@'; addy10965f855efe7cec8887ce4ee2ccaf38 = addy10965f855efe7cec8887ce4ee2ccaf38 + 'gmail' + '.' + 'com'; var addy_text10965f855efe7cec8887ce4ee2ccaf38 = 'metodaruna' + '@' + 'gmail' + '.' + 'com';document.getElementById('cloak10965f855efe7cec8887ce4ee2ccaf38').innerHTML += ''+addy_text10965f855efe7cec8887ce4ee2ccaf38+''; Mobil 777 648 577 Skype miremek Tento článek není dovoleno kopírovat na jiné weby ani kopírovat části textu. Pokud chcete článek publikovat, získejte si osobní souhlas autora. Budeme však velmi rádi, když jej budete sdílet na sociálních sítích. Ke snadnému sdílení na facebooku využijte tlačítko sdílet v horní části článku. Děkujeme, že dodržujete naše autorská práva. :-)) )
Na úvod tohoto článku, bych ráda napsala pár vět. Za žádných okolností není tento text dogmatický, 90 % toho co si tu přečtete, je má vlastní intuitivní cesta, nikdy jsem o čakrách nic nečetla cíleně, nezakoupila žádné knihy, jen intuitivní čakrové karty. S energetickými místy jsem začala pracovat s pomocí Shambally po zasvěcení. Na vše jsem si přišla sama a je to cesta jednoho člověka v jeho vesmíru v jeho životě. Berte proto tak každou informaci, protože dokud si tu informaci neprožijete, je to pouhá informace. ČAKRA TŘETÍ OKO – ADŽŇA To co vidím, nemusí být vždy skutečnou pravdou, skutečnou pravdou je jedinečná moudrost každého jedince, která se ale neshoduje s jinou pravdou. To co nás osvobodí, je zahodit veškeré naučené a přečtené pravdy. Zvednout se a jít si za svým, za tím co nás táhne, za tím co vnímáme pro sebe jako dobré – navzdory všemu kolem, kráčíme, i když jsme na své okolí příliš nebo zase málo. Tato oblast je zvláštní v tom, že otvírá jedinečnost, moudrost, intuici a poznání, které plyne z bytí – být sám sebou. Jenže být sám sebou znamená, být jedinečný a to se málo komu chce. Hodně se setkávám s tím, že lidé prostě chtějí vědět, jak si otevřou třetí oko a už jim nedochází, že mechanicky něco otvírat je jakoby jsme chtěli po sobě věci, na které nejsme připraveni, nebo je zcela nechápeme. Vše se otvírá, vše se děje přesně jak má a jediným způsobem, kterým se čakra léčí a zesiluje svou sílu, je to jak žijeme, to je celé. Moudrost dostaneme do svého vínku, než vlastně vcházíme do těla, zrodí se z krve a jde pracovat do hmoty, jde se stvořit skrze nás, je však otázkou zda každý dojde takové úrovně, aby toho byl schopen. Někdy se tyhle věci pohnou po práci na sobě, někdy prostě je to jen proto, že takovou moudrost vy nenesete a máte tu svou moudrost jinde a to mnoho lidí nechápe – otvírají, až otevřou něco, co není připravené a oni pak zase žádají o uzavření schopností – každý je tu jako jedinečná bytost, každý má to své a je na něm aby na to přišel. Vlastně nevím co o téhle čakře ještě více říct, je to místo kde už padají veškeré programy veškeré vzorce a přichází to poznání, místo kde je ukryta esence samotného života. Také přichází pohled na sebe samu, kým jsme a kým jsme kdysi byli a pochopit a přivítat veškeré tváře života a osobnosti.Uvidět onu nit, která míří až k nám a je propletená přes veškerý život. Od jisté doby ke mně chodí hluboké vize a ráda bych tu jednu s vámi sdílela, možná se to může zdát vlastně úplně mimo mísu, ale to právě s touhle oblastí souvisí – 3 oko je možnost na-cítit se na tu podstatu sebe a uvidět sebe v moudrosti – někdy to není tak úplně snadné, jak se může zdát – vidět a cítit – někdy je to spíš na škodu a musí se s tím člověk naučit pracovat a naučit se s tím žít. Minulý život je jako provázek, vedoucí k vám, přes Vás, přes ostatní, provázek co prochází každého, kdo s jeho esencí došel k poznání před bránu toho života, dveře se otvírají a Vy nevíte, kam jdete, ale víte, že je DNES den, kdy jste připraveni se do toho ponořit, je čas to vyřešit.Hluboká vize - Athelaj. 21. 4. 2016 Kutná Hora Po mnoha bolestech těla, se ukládám do nuly, kde nic není, nic nemám, zažívám své fyzické tělo jinak, vnímám ho, učím se to. Někdy je to zmatek, někdy je to bolest, někdy je to propad, slzy nemají konce, je to tu, to proč tu fakt jsem… učím se, učím se, hoří mé tělo pod lavinou písmenek a tak usedám a píši vzkaz od Athelaj. ode mě, JÁ JSEM Athelaj. Bohyně Země 2014 "Jsem MATKA, MATKOU všem, jsem ZEMĚ. Se mnou jsi provázána po všechny životy, ať jsi kdekoliv. Esence je všudypřítomná i ve vodě." Pravila tvář zarytá v Zemi.Náhle se obraz mění na sedící bytost, není zde poznat, zda je to muž či žena, je to absolutně jedno, jako kdyby na tom nezáleželo."Jsem, a když jsem tak vše roste, vše se hýbe. Nyní se roztříští poslední kus, ten poslední článek ze skla vyrobený a otevře se nevídaná věc. MOC, jehož tíha v době pradávné, byla tvou zkázou, nyní se navracíš."A pak se vše mění na bytost, které v hlavě roste krásný květ a jakoby byla ta bytost těhotná nebo držela vajíčko. Je zahalena do bílé barvy až šedivé, je v takovém víru a přesto je klidná, Dívám se tiše a ona tak lehce praví:"Již vím, čím jsem - jsem klidná, nesu své dcery a syny ve svém lůně, nesu je všechny - jsem si vědoma toho, že každé dítě jehož životu jsem dala možnost je mnou a já jsem jím. Jsem si vědoma, a přesto dovoluji být každému, aby šel svou cestou. Ve své mysli je uvolním, ať kráčejí, ať jdou - ke mě se pak vrací jako k MATCE jejíž dar byl dán životu i smrti." Proměna 2014 "Pradávné energie, pradávná bytost, stále jdeš dál, až dojdeš na hranici legend, bytosti, o nichž se praví, že pocházejí z legend a pohádek a ty je uvidíš jako reálné bytosti, protože jsi jednou z nich. Dojdeš až na samou hranici, kdy začal svět, pradávná energie si Tě žádá. "Minulé životy, jsou minulé, je mnoho teorií o nich, přesto však jsou lidé, jejichž provázky sahají až do samých útrob Země, do jeho prvopočátků. A ty jsi jednou z nich. Hluboká vize - Athelaj. 25. 4. 2016 Kutná Hora A: "To co se rozprostírá nad tvou hlavou, je mrak, děsivá obluda, co přišla navštívit tento čas, čas kdy kořen ucítí nebe. L: "Až kořen ucítí nebe?" A: "Až se srdce dotkne stínu, pak se kořen zvedne k nebi a ucítí lásku, nezapomeň - LÁSKU." " L: "Dávat lásku tam kde to bolí, dávat lásku tam kde je ohrožení." A: "Jen luna rudě září v čas, kdy krev rozbouří tvůj čas, kdy boj o život je s námi, pak hlava skloní svůj boj a schází do srdce, jen tak uvidí kořeny podstaty, jen tak dosáhne kořen nebe - láska je ten lék, lék všeho a všech - láska je plynoucí život i když luna září v barvě krve." Zpátky ke kořenům 2015 A: "Ty stojíš, tak stůj, vnímej ten život kolem, je to báseň i přes to, že děj se odehrává za času temného, tento čas je čas zráním, kdy to co nechtělo být spatřeno ze strachu, bude vyléčeno okem, jehož jediná energie je láska. Děs v očích a strach je mocný, není však všemocný. Všemocný je ten kdo dává své energii směr a zároveň kdo ho obohacuje o esenci lásky a pochopení, ten je všemocný, je schopen všeho, je tím čím byl stvořen, silou mocnou než cokoliv silou všemocnou." A proč Vám to píši zrovna sem? Protože čakry jsou život, je to energie kterou směřujeme, je to energii jak mluvíme, jak cítíme, jak jednáme, jak vidíme a jak vnímáme sami sebe a nakonec je to jak vnímáme boha a vesmír a svět a o tom až příště – je to tak, není návod na odblokování čaker, jako není návod na život – život se žije – čakry se prostě tvoří za celý náš život a jsou schopné s tím jak na sobě pracujeme prostě postupovat s naším tělem – nejsou oddělené – jsou s námi jako život – máme to ve svých rukou. Athelaj. „Uvidět znamená být viděn v moudrosti a jedinečné pravdě.“ Obrázky ve článku, jsou mé malby vytvořené pomocí tabletu, které je možné tisknout na plátno, dle Vašeho přání. Autorka článku: Lenka Vlášková Průvodce, zabývající se léčivými automatickými tarotovými texty a energetickou prací. Své klienty provází na cestě i v podobě energetických maleb a šperků. Miluje svou práci, je to pro ní velké naplnění. Je jí ctí růst s každým klientem. www.tarot-a-shamballa.cz Tento článek poskytla osobně pro server Příznaky transformace autorka článku. Jeho šíření je možné pouze s jejím souhlasem! Kopírování tohoto článku z našeho webu je zakázáno. Chcete-li jej zveřejnit na svém webu, získejte si souhlas autora. Ke sdílení článku na sociálních sítích využijte výše uvedené tlačítko sdílet. Děkujeme. )
Existuje jedna zcela zásadní věc, která nesmí chybět, pokud se chcete naučit nový jazyk. Angličtinu učím již mnoho let. Ve třídě jsem měl studenty, kterým to na začátku moc nešlo, a patřili mezi ty slabší ve třídě. Přesto se po čase dostali na úroveň těch zpočátku lepších a někdy je i předběhli. Co rozhoduje o tom, zdali budeme v učení angličtiny úspěšní? Jaký je ten nejdůležitější faktor, který rozhoduje o tom, zdali se nový jazyk naučíme či ne? Už víme, že všichni jsme na učení jazyků talentovaní. Co tedy ještě potřebujeme k tomu, abychom uspěli? Možná už tušíte, co to je. Tou důležitou věcí je motivace. Motivace je to, co hýbe světem. Motivace je to, co rozhoduje o úspěchu či nezdaru. Slovo motivace pochází ze slova „hýbat se“. Pokud nemáte motivaci, nedojde ani k žádnému pohybu, k žádné akci a nic se tedy nezlepší. Ani úroveň vašich znalostí. Téměř každý student má určitý druh motivace, když se začne učit anglicky. Proč ale někteří neuspějí, přestože motivaci mají? Pojďme motivaci trochu více prozkoumat. Jsou totiž dva druhy motivace a jen jedna opravdu funguje. Jaké dva druhy by to mohly být? Jsou to motivace krátkodobá a dlouhodobá. Nejprve se pojďme podívat na tu krátkodobou. Sem zařazuji následující situace. Vyjedete si o dovolené do zahraničí a tam zjistíte, že už skoro všichni na světě kromě vás mluví anglicky, a tak se rozhodnete s tím něco udělat. V září se zapíšete do kurzu anglického jazyka a pustíte se do prvních lekcí angličtiny. Nebo se váš zaměstnavatel rozhodne podpořit vzdělávání ve své firmě a připraví pro své zaměstnance kurzy angličtiny, na které vám přispívá nebo je máte zcela zdarma. Někdy jsou dokonce v pracovní době a tak využijete příležitosti a do kurzu se zapíšete. Nebo si zaplatíte soukromého lektora, aby vás tu angličtinu už konečně naučil. Toto jsou všechno typy vnější krátkodobé motivace. Nebo alespoň z mého pohledu. Někdo jiný, ve většině případů lektor anglického jazyka, pracuje pro to, abyste se angličtinu naučili. Je vaším učitelem, průvodcem. Já vím, že se to zdá, že vy sami se chcete učit, že první impuls vzešel zevnitř. Ano, věřím, že na začátku to tak opravdu je, ale abyste u studia zůstali, potřebujete někoho, kdo by na vaše učení dohlížel. Sami od sebe byste se jazyku po vyprchání počátečního nadšení tolik nevěnovali. Nechci, abyste si teď mysleli, že jsem proti tomu, abyste chodili do jazykové školy nebo si platili soukromého lektora. Naopak, určitě to doporučuji. Chci jen, abyste pochopili rozdíl mezi tím, kdy se angličtinu učíte sami od sebe, jako se malé děti učí svůj rodný jazyk, a tím kdy potřebujete vnější kontrolu, nebo jak říkají někteří studenti, že nad sebou potřebují bič k tomu, aby se angličtině věnovali. Mnohokrát jsem se v různých jazykových školách setkal s tím, že studenti, kteří tento bič potřebovali, studium do 6 či 12 měsíců stejně ukončili či přerušili. Hodně zde závisí na kvalitě lektora, který, pokud je opravu dobrý, dokáže studenty při angličtině udržet i za hranici 12 měsíců. Netvrdím tedy, že vnější motivace vám nepomůže zlepšit vaši angličtinu. Určitě v mnoha případech pomůže. Je tu ale jedno úskalí. Pokud jednou výuka skončí, a to se dříve či později opravdu stane a jako studenti již nad sebou bič v podobě učitele mít nebudete a vnější motivace tedy odejde, přestanete být s jazykem v kontaktu a vaše úroveň začne postupně klesat. Pokud s jazykem přestanete být v kontaktu, tak je vypozorováno, že studenti v průměru ztrácí přibližně 500 slov za rok. Vezměte si, kolik času jste museli angličtině věnovat, než jste se naučili 500 slov a teď to během roku ztratíte. Pokud je tedy vaším cílem naučit se anglicky, ale jdete na to přes krátkodobou vnější motivaci, tak není zaručený dlouhodobý výsledek. Proto říkám, že je potřeba dlouhodobá motivace, stejně jako ji mají malé děti, když se učí svůj rodný jazyk. Pojďme se nyní více podívat na to, co myslím tím, když říkám, že potřebujete dlouhodobou motivaci. Abychom to zjistili, je třeba se opět vrátit do dětství a podívat se na to, co je naším cílem, když jsme malé děti a učíme se svůj rodný jazyk. Čeho chceme dosáhnout? Zkuste se třeba podívat na to, jak to bylo přímo u vás samotných. Když jste byli malé děti, dali jste si někdy za cíl naučit se česky? Rozhodli jste se někdy, že se naučíte tu zajímavou řeč, kterou všichni kolem vás mluví? Bylo to tak? Nebylo. Ale česky jsme se přesto naučili, i když to nebyl náš cíl. Co tedy pro nás bylo v tu dobu důležité? Potřebovali jsme rozumět rodičům, sourozencům, babičkám, dědečkům. Šlo nám o to, abychom rozuměli tomu, co nám druzí chtějí sdělit a chtěli jsme sdělovat své vlastní myšlenky druhým tak, aby nás pochopili. To byl naše skutečná potřeba, náš skutečný cíl. Nebyla to ani slova ani gramatika ani úspěšné zvládnutí testů. Šlo nám o předávání myšlenek. Naše motivace šla zevnitř. Nepotřebovali jsme nad sebou žádný bič, který by nás k učení přiměl. Prostě jsme se jazyk učili tak, že jsme ho používali. Každý den jsme měli motivaci jazyk používat k předávání a přijímání informací a nikdo nás k tomu nemusel nutit. Tento přístup k učení se jazyka fungoval. Všichni jsme se rodný jazyk naučili. Prostě jsme ho jen používali a naučili se ho. Já vím, že se to může zdát jasné a logické, bohužel ale tento přístup pak většinou nepoužíváme, když se učíme nový jazyk. Učíme se nová slova z různých seznamů slovíček. Zaměřujeme svoji pozornost na učení se pravidel, vyplňování gramatických cvičení a zvládnutí testů. Ano, tento přístup také funguje, ale jen u zhruba 20% studentů. Ostatní končí s pocitem, že se angličtinu nikdy nenaučí nebo jsou z nich věční začátečníky, kteří to každý rok či dva zkouší znovu. Posunou se o trochu výše, aby během pár měsíců, kdy si dají pauzu, opět klesli zpátky. A přitom je řešení opravdu jednoduché. Stačí změnit přístup. Stačí přestat se angličtinu učit tím, že o ní studujete a učíte se něco nazpaměť, ale začít ji používat k získávání informací. Pokud se vám podaří dostat do bodu, kdy budete mít dlouhodobou motivaci k používání angličtiny a půjde vám především a o získávání a předávání informaci v angličtině, uděláte ten nejzásadnější krok k tomu, že jednou budete opravdu schopni v angličtině komunikovat.Dnes jsme si ukázali, jaké jsou typy motivace a která motivace opravdu funguje. Příště se podíváme na to, mezi jaké předměty angličtina vlastně patří. V tomto článku byly použity informace z programu www.jakseucitanglicky.cz a byly publikovány se svolením Zdeňka Vaníčka, autora programu. Doporučené materiály pro procvičování angličtiny: www.newsinlevels.com Doporučené materiály pro pochopení základní anglické gramatiky: www.anglickagramatikapromluveni.czEnglish restart program: http://www.englishrestart.com Autor: Zdeněk Vaníček - lektor angličtiny, majitel jazykové školy TECK Zdroj: www.jakseucitanglicky.cz )
Naše duše si při vytváření osudu volí své lekce, které máme vepsány ve svém jméně a příjmení a numerologické výpočty jsou naprosto přesné. Významným faktorem je i prostředí, do kterého se narodíme. Naše okolí, rodina, místo narození i místo, kde žijeme – všechny tyhle okolnosti tvoří součást vývoje naší duše a často i část naší karmy. Karmické zátěže máme zakódované nejen v datu narození, ale i ve jméně a příjmení. Dost často přebíráme karmické zátěže při změně jména, zejména ženy, které se provdají a změní své rodné jméno. Způsob, jakým s těmito prvky naložíte, určuje, jak se rozvíjíte po duchovní i osobní stránce. Všechny proměnné vašeho prostředí sice rozhodně ovlivňují váš osud, ale nemusí být rozhodujícím činitelem vašich budoucích výsledků. Vaše duše vám vybere rodinu a okolí z nějakého důvodu. Někdy je tím důvodem práce uvnitř, jindy zase osvobození se od ní. Místo aby vás prostředí vymezovalo, raději spolu se svou duší žijte svou pravdu, protože jedině tak se pohnete dopředu. Existuje spousta případů lidí, kteří dosáhli velkého úspěchu navzdory obtížné minulosti a hrozným poměrům, ze kterých vzešli. Naše možnosti jsou neomezené k tomu, abychom mohli inspirovat anebo pomáhat dalším lidem. Láskyplná energie naplňuje zákon narůstajícího vlivu a rozvíjí naše vyšší vědomí. Naše spojení s druhými je nepopiratelné. Jsme vnitřně spojeni se všemi ostatními bytostmi na této planetě, se svou rodinou i přáteli. Pouta z minulého života obnovují naše pátrání po lásce a naplnění. Naše duše bude toužit po mírovém řešení tak dlouho, dokud ho nedosáhne. Sdílenou karmou spolu s lekcemi, které s sebou přináší, se dají objasnit zdánlivě nevysvětlitelné těžkosti, ke kterým dochází ve vašem životě jednotlivce, ale i celých rodin a rodových pokolení. Když je vaše dítě nemocné, je to možná proto, že duše všech členů rodiny mají záměr na něčem spolupracovat. Možná minulý život změnil jejich priority nebo je odvedl od jejich víry. Tato zkušenost je možná chce naučit věřit ve vyšší moc a znovu si určit, co má smysl. Nebo mají společný zájem na tom, aby oživili své chápání věčné podstaty života. V jádru této i většiny jiných zkušeností se skrývá ponaučení o trvalé lásce a víře, uvědomění, že duše žije dál a do všeho vnáší své světlo a jasnost. Přijetí této pravdy přináší hluboký klid, cennou životní lekci, která nás může všechny velmi obohatit. Naše zdraví je opět zakódováno nejen v datu narození, ale i našem jménu a příjmení, s tím i souvisí rovina genetiky a dědičných dispozic napříč mnoha generacemi. Pokud znáte data narození svých rodičů a předků, tak se pomocí karmalogie dá odhalit naprosto vše. Ať již zažíváte cokoli, pokud se rozhodnete žít s láskou a vírou, rozšíříte tyto hodnoty i do životů lidí okolo. Je však zapotřebí, abyste následovali svou duši. Záměr vaší duše je obdivuhodný, i když vás někdy může zavést na nezvyklá a zdánlivě nechtěná místa, či do různých "neřešitelných" až svízelných životních situací, tak nezapomeňte, že v každé zkušenosti je vždy skrytý význam pro vás. Vaše karmické lekce se často vryjí do nejdůležitějších záležitostí, a rozšiřují tak záměry duše na mnohem širší oblast. Tady by měli při čtení zpozornět všichni a především ti, co na karmu nevěří, protože karma i dharma funguje bez ohledu na vaší víře na základě vyšších vesmírných zákonů. Každý z nás má nějakou životní lekci, ve které nás naše duše táhne k zážitkům a porozumění. To může být paradoxně úplně jiným směrem, než nás nutí naše osobní touha po blahobytu. Někteří mohou prahnout po výhře v loterii, jenže jejich duše chce, aby se naučili sebelásce. Z hlediska nekonečné perspektivy nás asi neobohatí výhra a peníze, které jsou pomíjivé. Ať vám to připadá, či nepřipadá prospěšné, záměry duše vám vždycky přinesou mnohem a mnohem více bohatství. Otevřete této pravdě své srdce, protože pokud vy sami nejste ochotni pracovat na tom, co má vaše duše v plánu, pak vás mohu ujistit z hlediska své praxe, že se to bude ve vašem životě objevovat znovu a znovu tak dlouho, dokud nepochopíte. Životní lekce jsou vlastně jedním z hlavních důvodů, proč stále dokola zažíváte ty samé věci. Jsou nesmírně důležité, mají nejvyšší prioritu ve vašem nekonečném vývoji. Nejvíce se jedná o vyslovování vlastní pravdy, pochopení sebelásky, hledání vyššího smyslu a cíle, zbavení se připoutanosti anebo nějaké závislosti, úctu, rovnováhu a sebeovládání, Božské vyjádření, skutečné posílení, celistvý život a mnohdy soucit a rozvíjející se svornost. Konkrétní karmické lekce jsou vepsány v našem jméně a příjmení. Vypočítat vám je může dobrý numerolog a také vysvětlit, co každá specifická karmická lekce obnáší. Tyto lekce se nám vracejí do života opakovaně, v různých časových úsecích nás prověřují a to zejména v karmicky zatížených osobních letech mohou udeřit mnohem razantněji. Z praxe mám však vypozorováno, že i v letech harmonických se vyskytují a to zejména u lidí, kteří nežijí v souladu se svojí duší a plánem, který si tato duše zvolila ještě před narozením. Mění se četnost, intenzita i obsah karmických lekcí – to vše má v rukou váš karmický strážce, který hlídá zaplnění vaší karmické nádoby a rozhoduje o druhu a způsobu vaší lekce. Naše lekce se mnohdy týkají osobního růstu, což často znamená nelibovat si v okamžitém ukájení tužeb ega. Také nás často nabádají k tomu, abychom překročili pochybnosti a strachy a posunuli se k víře a stálé důvěře bez ohledu na okolnosti, kterým čelíme. Tyto a všechny další životní lekce představují významné činitele v přitažlivosti. Ve vašem srdci i duši zaujímá lekce první místo. A pokud si toto vznešené předsevzetí vezmete za své, zjistíte, že vaše ryzí touhy mají větší moc. Vidíte-li tedy, jak se vám v životě opakují některé z uvedených záležitostí, skutečným smyslem vašeho života může být to, že je máte zvládnout a vyřešit. Vaši duši však nemotivuje jenom překonávání překážek a vaše lekce nenáleží jen vám samotným. Někdy vstoupíte do tohoto života, abyste se učili a podělili se o to, co znáte. Učení, sdílení a dávání, to vše je součástí vědomí lásky, které spolu duše sdílejí. Duše mají velkou radost, když dělají něco pro druhé a to tak velkou, že ve vašem životě se mohou vyskytnout dlouhá období a někdy může jít o celé životy, kdy naleznete sami sebe v láskyplné službě. A když se do tohoto potěšení ponoříte, zažijete skutečné dávání, díky čemuž zase můžete dostávat. Podělit se o sebe vlastně nemusí být vůbec těžké. Přijdete na to, že když se poučíte ze svých životních lekcí, posílí vás to natolik, že budete chtít ve formě láskyplné služby sdílet energii s těmi okolo vás. Klíčem je rovnováha a to, že je třeba sloučit upřímnou motivaci s jednáním a sebeúctou. Váš čas a životní energie pro vás mají velkou cenu a stejnou cenu mají i pro svět a ostatní. Služba, kterou poskytnete sobě i ostatním, je dar, který narůstá geometrickou řadou. Všechna období vašeho života – osobního i věčného - představují bohaté příležitosti. Světlo záměru vaší duše vás povede mnoha cykly dávání a dostávání, učení a růstu, strádání a radostí. Láska je velkou lekcí, nejvyšší službou a tím nejlepším darem. Pokud do svého vědomí vnášíte lásku, i kdyby jen na chvíli, vaše nesmrtelná duše se usmívá. A vděčnost narůstá, vysílá vlny uznání, dotýká se srdcí neznámých, vzdálených duší na jejich vlastní cestě za pravdou. V takové chvíli dosáhnete velkého úspěchu, i když se zdá, že se nic vnějšího nezměnilo, přesto se nenechte mýlit. Sdílení lásky je vrcholem touhy duše a jako takové je zdrojem vaší nejhlubší vibrace přitažlivosti. Autorka článku: Soňa Sofi: http://www.vestirna-u-sonjy.cz Jmenuji se Soňa Sofi Jsem narozená ve znamení Raka. V minulém životě jsem byla vědma a léčitelka. Tato životní cesta není náhoda, že jsem si ji zvolila. Ráda pomáhám lidem. Pracovala jsem 25 let s mentálně retardovanými dětmi. Své schopnosti i výjimečnost jsem si začala uvědomovat a plně rozvíjet ve věku 35 let. Do té doby jsem procházela všemi útrapami života jako každý jiný člověk. Svoji karmu jsem zpracovala až ve 45. roku věku. Před třemi lety jsem přepsala svůj karmický vzorec duše a začala ho praktikovat v životě. Výsledky se dostavily záhy a byly viditelné do půl roku. Nejtěžší je změna myšlení a mít své emoce pod kontrolou. Přijímám informace z pátého elementu akáši prostřednictvím channelingu. Zajímám se o čtení z akáši, psychologii, sociologii, karmalogii, numerologii, karmu, karmické lekce, úkoly, dluhy i přebytek karmy tedy karmický potenciál, karmické vzorce duše, čakry, krystaly, andělskou terapii a pomoc při léčení duše. Studuji astropsychologii a karmickou astrologii. Zabývám se intuitivní astrologií, která mne pohltila ze všech astrologických směrů nejvíce pro svoji jednoduchost a nádhernou tvořivost. Pomocí andělské terapie, jasnovidění i jasnoslyšení komunikuji s anděly a předávám lidem jejich poselství. Hovořím přímo s Vaší duší, pokud je mi to dovoleno a proto vnímám, co skutečně cítíte, i věci, které si mnohdy neuvědomujete, právě často na nevědomé úrovni si je všichni do života přitahujeme. Jdu přímo k jádru věcí, které Vás trápí a zabývám se skutečnými příčinami i řešením. Pracuji intuitivně převážně s mariášovými, andělskými, tarotovými i karmickými kartami, a také s kyvadlem. Spojuji v praxi všechny tyto techniky, proto je konzultace a rozbor maximálně kompletní a specifický. Preferuji individuální přístup ke všem, kteří mě o radu či pomoc požádají. Pracuji jako nezávislý poradce a terapeut. A každý, kdo se měl možnost seznámit s mojí prací, může s postupem času konstatovat, že byl život před a po "setkání" se mnou, jako kdyby rozdělil svůj život na dvě rozličné etapy, dva různé a naprosto diametrálně odlišné světy. Pomohu vám se rozhodnout a znovu nalézt smysl života. Každý problém má řešení. Jde jen o to chtít udělat v životě nějakou změnu a učinit rozhodnutí, že to, co v našich životech nefunguje, se rozhodneme změnit. Tento článek není dovoleno kopírovat na jiné weby ani kopírovat části textu. Pokud chcete článek publikovat, získejte si osobní souhlas autorky. Budeme však velmi rádi, když jej budete sdílet na sociálních sítích. Ke snadnému sdílení na facebooku využijte tlačítko sdílet v horní části článku. Děkujeme, že dodržujete naše autorská práva. :-)) )
Dobrý den, nebo večer, nevím kdy a zda budete číst tento článek a není to důležité. Napsal jsem ho, abych pochopil, proč nechci žít sám.Všechny mé vztahy s ženami skončily rozchodem. Jediné čeho si na těchto rozchodech vážím je, že se všemi ženami jsme zůstali přátelé a můžeme se setkat bez bolesti a výčitek. Rozešli jsme se ne proto, že jsme se neměli rádi, ale proto, že jsme spolu neuměli žít. Tento pud všichni známe, ale dáváme mu mnoho různých významů a tak jeho pojmenování nechám na čtenáři. Původně tento pud dala příroda všemu živému, jako akt plození. Tento akt je tak silný, že mnozí tvorové, ač ho nepřežijí, přesto mu podléhají. My lidé ve snaze vše hodnotit to považujeme za krutost, ale naopak, je to moudrost přírody, která jako prioritu stanovila přežití rodu a ne jedince.Všeobecně jsou známy příklady jako Kudlanka nábožná, nebo Černá vdova. Pánové, prosím nezneužívejte vůči ženám okolnost, že v těchto dvou případech jsou obětmi tvorové našeho pohlaví. Ony jsou nositelky nového života a my jsme pouhými dárci. Jak jsem již napsal, příroda vyžaduje někdy i oběť nejvyšší a má k tomu své důvody, které není na nás soudit.Příroda šla ve svém vývoji dále a tak byl stvořen člověk. Tvor, který se vymanil z jejích zákonů a vytváří si své vlastní. Tady nastává ten zmatek. Dostali jsme schopnost rozhodovat o svém životě, ale nevíme co s ní. Rodiče a škola nás učí všechno možné, jen ne žít. Proč? Odpověď je, protože to sami neumí.Jako děti si tvoříme názor na život podle toho, co kolem sebe vnímáme a jak to na nás působí. Tyto zkušenosti si v sobě ukládáme v podobě emocí, které se nám v dospělosti jitří a my již dávno zapomněli proč. Takto zcela nedostatečně vybaveni, vstupujeme do partnerských vztahů a očekáváme, že dostaneme to, co nám rodiče dát nedokázali. Děti jsou závislé na těch, kdo jim mají jít příkladem, ale dospělost, znamená převzetí zodpovědnosti za svůj život. Náš úkol je, přestat být závislý na rodičích i na partnerech. Ale jak? Nikdo nás to nenaučil. Hodili nás do vody, řekli plav a my se topíme. Tady se vrátím k moudrosti přírody. Přežívají jen ti nejsilnější, ti co to dokáží. Jak jsem již napsal, člověk se vymanil ze zákonů přírody, ale ne zcela. Jsme lidé, vzájemně si pomáháme, můžeme dostat od druhých vše, ale štěstí a lásku, pokud nám to nedali rodiče, nám nikdo nedá. Radostný a šťastný život žijí zase jen ti nejsilnější. Když to nedokážeme my, je to na našich dětech a tak si to předáváme z generace na generaci. Svádíme to na své předky a pokud nenajdeme sílu převzít za to vše vlastní zodpovědnost, budeme to předávat dál, až se konečně v našem rodu najde někdo, kdo řekne, dost. „Přijímám zodpovědnost za svůj život“.Dost často se stává, že rodiče vyžadují po svých dětech lásku, kterou nedostali od svých rodičů a tudíž ji nedali svým dětem. Nejsme si toho vědomi, ale je to zcela běžné a dokonce se to považuje za povinnost. Chtít po svých dětech lásku, kterou jsem nedostal a kterou jsem jim nedal, to považuji já za krutost. Příroda tak krutá není, ona nás o lásku nežádá.Hledáme-li partnera, který nám nahradí lásku rodičů a očekáváme od něj, že nám dá to co si sami dát neumíme, pak je náš vztah předurčen k zániku, nebo alespoň nikdy nebude plnit funkci, kterou by měl mít.Erich Fromm ve své knize Umění milovat píše, že je jedno s kým žijeme, ale pro vztah je důležité, jak ho přijímáme. To je ovšem, jak se dnes říká, nejvyšší level. Tohoto bychom měli chtít dosáhnout. Je to umění bezpodmínečné lásky. Ale tak daleko většina z nás není. Kdybychom do reprodukčního vztahu měli vstoupit, až teprve tehdy, kdy této schopnosti dosáhneme, jak jsem již napsal, vymřeme po meči i přeslici. Ale smyslem našeho života není jen reprodukce. Žít v partnerském vtahu má smysl i když jsme již obohatili tento svět o naše potomky a předali jsme jim zodpovědnost za jejich život.Proč tedy žít s někým, když je to složité a komplikované? Právě proto! Smyslem je osobní růst. Partner nám zrcadlí naše nedostatky.Jak tedy žít s partnerem? Ve vztahu poznáváme sami sebe, učíme se sebou žít a totéž máme umožnit svému partnerovi. Za to jak se cítím ve svém životě a v partnerském vztahu si nesu zodpovědnost jen já sám. Do vztahu z partnerem vstupuji proto, abych se naučil tomu nejvyššímu levlu. Nepodmíněné lásce, kdy dávám a nic za to neočekávám. Uvědomuji si, že nemám právo po partnerovi chtít, aby mne udělal šťastným. Do vztahu nevstupuji s pocitem, že ho udělám šťastným. Důvodem opuštění vztahu není pocit nedostatku lásky, pochopení a porozumění. To jsou výzvy k sebezdokonalení. Partner, který mi toto nedává, mi umožňuje si uvědomit, že se mám naučit sebeobdarování. Partner mi svým chováním, může způsobovat bolest, ale tato bolest jen signalizuje moji závislost na něm. Zbavit se této bolesti, znamená zbavit se závislosti. Pokud to dokáži, není tato bolest důvodem k opuštění vztahu, ale k uvědomění si vlastní nedospělosti. To mi dává šanci naučit se žít svůj život a jsem svému partnerovi za ni vděčný. Je to výzva k mému růstu. Důvod k opuštění vztahu je, že toho, co jsem napsal v předešlých bodech nejsem schopen. Pokud mám pocit sebeobětování, až sebezničení, je pro mne nutné tento vztah opustit. Nedávám vinu sobě ani partnerovi, jen jsem na tuto formu vztahu neměl dostatek schopností. Nemám povinnost partnera zachraňovat. Já i on, jsme dospělí a tudíž neseme zodpovědnost jen za sebe. Pomáhat a zachraňovat mohu, ale jen když na to mám dost síly. Vztah s partnerem, může být terapie, pokud to nedokáži, je třeba zvolit terapii jinou. Teď již vím PROČ NEŽÍT SÁM. Miroslav Procházka Autor metody Runa: Miroslav Procházka. http://www.rus-runa.cz Je možné si domluvit bezplatnou konzultaci po telefonu, přes Skype i osobní setkání. Email: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. document.getElementById('cloak73fc915f6b0721fcb61d03178da05709').innerHTML = ''; var prefix = 'ma' + 'il' + 'to'; var path = 'hr' + 'ef' + '='; var addy73fc915f6b0721fcb61d03178da05709 = 'metodaruna' + '@'; addy73fc915f6b0721fcb61d03178da05709 = addy73fc915f6b0721fcb61d03178da05709 + 'gmail' + '.' + 'com'; var addy_text73fc915f6b0721fcb61d03178da05709 = 'metodaruna' + '@' + 'gmail' + '.' + 'com';document.getElementById('cloak73fc915f6b0721fcb61d03178da05709').innerHTML += ''+addy_text73fc915f6b0721fcb61d03178da05709+''; Mobil 777 648 577 Skype miremek Tento článek není dovoleno kopírovat na jiné weby ani kopírovat části textu. Pokud chcete článek publikovat, získejte si osobní souhlas autora. Budeme však velmi rádi, když jej budete sdílet na sociálních sítích. Ke snadnému sdílení na facebooku využijte tlačítko sdílet v horní části článku. Děkujeme, že dodržujete naše autorská práva. :-)) )
Rád bych se s vámi podělit o svůj příběh. Na střední škole jsem angličtinu neměl vůbec rád. Nechápal jsem její logiku. Snažil jsem se zapamatovat si slovíčka a naučit se gramatiku, ale moc se mi to nedařilo. Navíc jsem se styděl mluvit s chybami, takže jsem raději nemluvil vůbec. Střední školu jsem dokončil s pocitem, že angličtina není nic pro mě. Prostě jsem si myslel, že na jazyky nemám talent a měl bych se věnovat spíše matematice nebo biologii, protože ty mi šly velice dobře. Někteří moji spolužáci ze střední školy pravděpodobně nechápou, že jsem dnes učitelem angličtiny a již mnoho studentů úspěšně prošlo mými kurzy. Někteří moji studenti jsou dnes již sami lektory anglického jazyka. Zpětně se ukázalo, že takzvaně nemít talent na jazyky je pro pozici lektora vlastně velká výhoda. Když vám učení jazyků standardním školským způsobem nejde, máte pak mnohem větší porozumění tomu, když to nejde i vašim studentům. Jak se mi ale vůbec podařilo překonat svoji nechuť k učení cizích jazyků? Jeden ze zásadních zlomů bylo období, kdy jsem objevil Beatles a začal poslouchat jejich hudbu. Chtěl jsem rozumět tomu, o čem zpívají, a tak jsem začal písničky překládat. Navíc jsem si dal do hlavy myšlenku, že když budu překládat každé slovo, které pro mě bude nové, tak se angličtinu jednou musím naučit. Nosil jsem sebou velký slovník a překládal každé anglické slovo, na které jsem narazil. Občas to bylo dost těžké. Někdy jsem se musel na nové slovo i 30krát podívat do slovníku, než jsem byl schopný si ho zapamatovat. Vydržel jsem ale a přibližně za dva roky jsem se dostal na úroveň okolo 2000 slov. Moje gramatika a výslovnost nebyly ideální, ale byl jsem schopný v angličtině komunikovat. Chtěl jsem se v angličtině dále zlepšovat, abych jim mohl v budoucnu učit, a tak jsem se rozhodl jet na pár měsíců do Anglie, abych se tam zdokonalil. Z počátku jsem zjistil, že lidem v Anglii vůbec nerozumím. Používali slova, která jsem znal, ale mluvili tak rychle a s přízvukem, na který jsem nebyl zvyklý, že mi trvalo půl roku, než jsem začal dobře rozumět. Teď vím, že než jsem odjel do Anglie, tak jsem ve svém studiu dělal jednu velkou chybu. Učil jsem se slova, ale netrénoval jsem poslech. Teď, když se učím nový cizí jazyk, tak hned od začátku hodně poslouchám. To se také snažím vštípit svým studentům, aby hned od začátku věnovali opravdu hodně času poslechu. Udělal jsem ještě jednu chybu, když jsem se učil angličtinu v Čechách. Málo jsem mluvil. Věděl jsem, jak se slova vyslovují díky přepisu výslovnosti ve slovníku, ale neprocvičoval jsem jejich výslovnost nahlas tak, že bych je opakoval po rodilých mluvčích. Říkal jsem si je v duchu pro sebe, ale moje výslovnost byla založena na výslovnosti hlásek v češtině. Takže jsem si vlastně zažíval špatnou výslovnost, kterou jsem se pak musel pracně přeučovat. Doporučuji tedy začít trénovat hned od začátku tu správnou výslovnost. V Anglii jsem nakonec zůstal 3 roky a po návratu jsem začal angličtinu vyučovat na jazykové škole. Setkal jsem se různými typy studentů a pochopil jsem jednu zásadní věc. Všichni jsme talentovaní na učení cizích jazyků. Ano, všichni, i vy. Možná tomu nevěříte, ale zkusím vysvětlit, proč tomu tak podle mého názoru je. Důvod je jednoduchý. Všichni jsme se naučili svůj rodný jazyk. Trvalo nám to sice několik let, ale všichni jsme to zvládli. Než jsme šli na základní školu v šesti letech, všichni jsme mluvili svým rodným jazykem. Talent na učení jazyků tedy máme všichni. Chci, abyste si tuto informaci opravdu dobře zapamatovali a proto ji ještě jednou zopakuji. Všichni, kteří jsme se naučili svůj rodný jazyk a mluvíme jím plynule, jsme talentovaní na učení cizích jazyků. Když to tak je, proč si ale mnoho lidí myslí, že talentovaní nejsou? Při své praxi jako lektor anglického jazyka jsem vypozoroval jednu věc. Při použití standardních metod, tak jak je známe ze školy, se angličtinu naučí zhruba 20% studentů. Ty bychom mohli nazvat jako více talentované. Pak je ještě 1% procento studentů, které bychom mohli nazvat jako supertalentované. Možná někoho takového ve svém okolí máte. Řeknete mu jedno slovo v novém jazyce a on si ho navždy zapamatuje. A takto to má s většinou slov. Ano, jsou takoví lidé, ale je jich opravdu málo. Bohužel se s nimi ostatní srovnávají, a když jim angličtina nejde tak dobře jako těmto supertalentovaným nebo více talentovaným studentům, tak si o sobě myslí, že talent nemají. Když se tedy ve škole při použití standardní výuky naučí nový jazyk jen 20% studentů, znamená to, že my ostatní nemáme šanci se angličtinu naučit? Neznamená. Všichni tu možnost máme, a když použijete ten správný přístup, uvidíte, že naučit se angličtinu není zas tak těžké, jak jste si mysleli. Mohu vás ubezpečit, že patřím do té skupiny 80% studentů, kteří jsou na jazyky „jen“ talentovaní. Je to tak. Učím se teď jeden nový jazyk jako začátečník a přesně vím, jaké to je, když slovíčka nejdou hned do hlavy. Jedno ale vím určitě. Pokud budu mít stále tu stejnou motivaci, kterou dnes mám, tak se tento nový jazyk určitě naučím. Proč tomu tak je? Jednak vím, že jsem na učení jazyků talentovaný, stejně jako vy. A také vím, že používám to správné know-how, jak se cizí jazyk naučit. Osobně jsem si ho nazval Jak se naučit cizí jazyk „bez učení“, opravdu bez toho klasického učení. Nepoužívám žádné učebnice, nevyplňuji gramatická cvičení, ani se neučím slovíčka nazpaměť. Učím se jazyk jednoduše tím, že ho používám. To funguje nejlépe ze všech způsobů výuky, které jsem kdy otestoval.Dnes jsme se podívali na to, proč je každý z nás talentovaný na učení jazyků. Věřím, že je to pro vás dobrá zpráva. Příště se zaměříme na jednu základní věc, kterou musíte mít, abyste se angličtinu naučili. V tomto článku byly použity informace z programu www.jakseucitanglicky.cz a byly publikovány se svolením Zdeňka Vaníčka, autora programu. Doporučené materiály pro procvičování angličtiny: www.newsinlevels.com Doporučené materiály pro pochopení základní anglické gramatiky: www.anglickagramatikapromluveni.czEnglish restart program: http://www.englishrestart.com Autor: Zdeněk Vaníček - lektor angličtiny, majitel jazykové školy TECK Zdroj: www.jakseucitanglicky.cz )
Pokud nebudete schopni se osvobodit od svých zakořeněných předsudků, starých vzorců chování, křivd, bolestí i traumat, stále budete pouze těmi, kteří s vlastním životem budou muset bojovat, namísto toho, aby ho byli plně schopni prožívat a vnímat ho jako dar, ne jako povinnost nebo břímě. To, co vás naučila minulost nebylo proto, abyste si tyto okovy neustále přenášely jako své vlastnictví životem, ze vztahu do vztahu, ze zaměstnání do zaměstnání. Ale proto, abyste z této minulosti čerpali důležitá pochopení, která ale tak často opomíjíte. Lpíte na maličkostech, ale přehlížíte celek. Věnujete zbytečnou pozornost tomu, co je pro vás nepotřebné, namísto toho, abyste svou pozornost směřovali především sami sobě. Chytáte se slovíček, ale unikají vám celé věty. Žijete ve vztazích, které vás dusí, a které jsou dávno přežité. Ale stejně jste nepochopili dané lekce a i zkušenosti, které vám měly za úkol přinést. Lásku zaměňujete za faleš a vypočítavost, city za citovou závislost, nepoučení se z vlastních chyb za vinu druhých. Vztahy jsou jen náhražkou za vaši samotu, které se tak bojíte. Zbytečně se strachujete o své blízké, ale nedáváte jim prostor vlastního růstu. Chcete lásku, toužíte po lásce, chcete mýt ideální vztahy, ale uvnitř sebe jste prázdní. Snažíte se dodržovat zcestná pravidla, ale vlastní si nejste schopni nastavit. Se vším souhlasíte, ve všem máte jasno a vše víte, i když sami v sobě žijete v nejistotě a strachu, bojíte se skutečně zařvat, hlasitě projevit. Užíráte sami sebe, ale naoko před druhými vystupujete sebejistě. Chcete mít všechno perfektní, luxusní servis, ale sami nejste schopni pro to cokoliv udělat. Nemáte vlastní názor, postrádáte vnitřní moudrost, ale kritizujete druhé právě za to, čeho jste sami nedosáhli. Soudíte druhé, protože mají jiný názor. Degenerujete své vlastní děti falešnou iluzí výchovy, namísto věnování pozornosti jim, věnujete pozornost jen sami sobě nebo zbytečnostem, nemáte na ně čas, ale po nich vyžadujete, aby vás poslouchaly. Máte neustálou potřebu se něčím chlubit, i když to není vaše vlastní peří, odsuzujete hloupé a poslušné ovce, ale sami tak rádi dupete ve velkém stádu, pokud z toho budete mít aspoň malý prospěch. Ustupujete druhým, ale hlasitě voláte po boji za svá práva. Přiživujete se na druhých, ale sami sebe zviditelňujete jako čisté, namísto růží obdarováváte jen trním. Máte své ikony a modly, ale vlastní víra vám chybí, žijete ve strachu, prožíváte strach a zemřete ve strachu... POKUD SE NEPOSTAVÍTE NEJPRVE SAMI SOBĚ, JAK CHCETE, ABY SE ZMĚNILI DRUZÍ? Merlin Autor článku - ZDROJ: facebook Merlin král čarodějů a mágů - připojte se! Nebo sledujte web: http://merlin-kral-carodeju-a-magu.webnode.cz )
Pořád mi připadá, že lidé utrácejí tisíce za hadříky, nehtíky, kadeřníky, posezení v hospůdce a jiné radovánky tak nějak bez přemýšlení. Když jsem stanovovala ceny za moje služby, tak jsem si říkala, ať jsou dostupné všem, kdo o svůj rozvoj má zájem a ať se nikdo nemusí bát, že mu položka na osobnostní růst ubere finance z jídla nebo kroužků pro děti. Pak jsem ale zjistila, že problém této investice je spíš v tom, kdo opravdu chce na sobě pracovat. Není to o penězích, ale o samotném chtění něco dělat, něco změnit. Transformovat sebe, svoje chování, a tím působit na svoje okolí. A v podstatě ta cena se pak stává druhotnou. Vždyť ke kadeřníkovi chodíme pravidelně, na zubní hygienu také, ale tak nějak pozapomínáme na svoje vnitřní JÁ. I přes ten fakt, že dobře víme, že i v tomto směru se vyplácí nějaká pravidelnost údržby… Nemá v tom trochu prsty lenost? Že by se nám nechtělo nic měnit, protože je to tak jednodušší? Je to dost možné. A pak hledáme řešení až když je z toho opravdový průšvih a celý proces změny nás stojí několikrát více úsilí i peněz. Zdá se mi, že lidé dnes hledají především nějaké rychlé řešení. Říkám tomu „zázračná pilulka“ na všechno. Co tím myslím? Potkávám věčně nespokojené lidi, a když se jim přátelsky snažím naznačit, že problémy s šéfem v práci nebo manželkou je možné řešit spoustou různých způsobů, tak ani nemají čas, možná ani chuť mě poslouchat. Chtějí zázračnou pilulku a ne měnit cokoli z jejich zajetého systému. Chtějí a očekávají rychlé a účinné řešení. A tady je prostor pro marketingové mágy, kteří vám slíbí zhubnout x kg za pár dnů a ani nebudete mít hlad, změnit nezměnitelné, vyhladit vrásky zázračným krémem atd atd. Sami to znáte z reklam. Ale mnozí z nás dobře ví, že takto to prostě nefunguje. Vše má svůj čas a měnit můžeme jen to, na co máme vliv. Zhubnout můžeme tím, že změníme jídelníček a začneme se hýbat a vrásky prostě věkem máme všichni, s tím je lepší se smířit. Čili mnoho můžeme měnit, ale musíme chtít a najít svojí vnitřní motivaci a chuť nastolit změnu. Jenže…. Člověk je tvor líný a nerad mění zaběhnuté a pohodlné. Možná i proto lidé vyhledávají kouče, aby jim pomohli odblokovat a nastartovat chuť ke změně. Jakmile si zvyknou na přístup, že i oni můžou změnit cokoli, co chtějí a na co mají vliv, pak už startují změnu sami i bez pomocí kouče. Za sebe navrhuji hledat řešení sami v sobě, protože člověk má neuvěřitelnou schopnost sebereflexe, pokud chce. Ale pozor, je to náročná disciplína. Zkusme vystoupit ze svého příjemného boxíku zajetého pohodlí a převezměme odpovědnost sami za sebe. To je to řešení a to vidím na svých klientech. Chutí začít pracovat sám na sobě to začíná a pokračuje to vůlí měnit sebe a tím měnit okolí. Cena může být vysoká nejen v peněžním vyjádření, ale především ve vašem úsilí, motivaci a čase, který sami sobě budete věnovat. Vítejte změny, radujte se z nich a ať se vám to co nejvíc daří ať už za pomoci kouče nebo bez! Autorka: Veronika Hynková - koučka duše Zdroj: www.jsemkouc.cz )
Strana 18 z 19
Více videí