Terapie a práce na sobě

Jan Nammo: KLEC POROZUMĚNÍ

Jan Nammo: KLEC POROZUMĚNÍ

Asi jste si všimli jak je lidská mysl zvyklá vše neustále třídit, popisovat, zařazovat, analyzovat atd. Asi jste si také všimli jak nutkavá tato tendence je. A taky jste si možná někdy v životě uvědomili, že ji jednoduše můžete nechat být. Opravdu tak nutně potřebujete všemu rozumět? Opravdu musíte mít na vše nějaký názor? Uvědomujete si jak extrémně zúžené je běžné lidské vnímání? Veškeré konflikty začínaje u malých mezilidských a konče u velkých mezinárodních, jsou postaveny na tomto zúženém vnímání. Jsou postaveny na slepých soudech, na dojmech s klapkami na očích. Na lidech mě fascinuje jedna věc, kterou s oblibou pozoruji. Ti nejzoufalejší, jejichž životy se den za dnem hroutí, lidé, kteří nežijí naplněné vztahy a životní hojnost jim prokluzuje mezi prsty, jsou často tak pyšní. Tak moc bývají přesvědčení o svojí pravdě a tak málo jsou ochotní ji zpochybnit. Znovu a znovu se drží právě toho, co je zevnitř rozežírá. Svých názorů, svého plytkého porozumění. V různých intenzitách funguje tento zákon u nás všech a klíčovou otázkou se tedy stává jak moc jste ochotní zpochybnit svou mysl. Jak moc Vám vládne? Jak moc se jí držíte? Vůbec nezáleží na tom, jestli se Vám na desetimetrovém můstku třesou kolena. I s třesoucími se koleny můžete skočit. Úplně stejně je možné skočit do hlubší reality bytí. Té užvaněné, věčně posuzující a vše škatulkující mašiny je možné se pustit. Je možné vystoupit z klece chápání. Na tomto místě by mnozí mohli namítnout, že jsem blázen, když nabádám lidi k tomu, aby nepřemýšleli. Co mají potom následovat? Mají snad slepě přijímat věci, které se dějí? Ano bez hlubšího porozumění by to tak mohlo vypadat. Já však vím, že když se člověk vymaní z věčně rozdělující mysli, začne se dotýkat absolutna a toto absolutno je samo o sobě svrchovaně inteligentní. Ono zarputilé bojechtivé omezené vnímání pomalu mizí a přichází mnohem širší rozhled - skutečný nadhled. Jako člověk možná velmi často řeknu, že nevím, ale to vůbec neznamená že jsem ztracený. Je to právě naopak! Moje důvěra v Existenci je tak bezmezná, že jsem si naprosto jistý, že to, co je nad slunce jasné, bude vždy v pravou chvíli nad slunce jasné. Přirozená důvěra. Tak žiji svůj život už dlouho a nikdy jsem nebyl zklamán.Hlubší porozumění přicházejí v záblescích jasné inspirace a jejich kvalita je nesrovnatelná s mentálně ožvýkanými názory a představami. Je to čiré vnitřní vědění. K tomuto vědění se může dostat každý, je nicméně nutné poodstoupit od toho, jak jsem navyklý uvažovat. Je nutné toto uvažování zpochybnit. Dám Vám malý příklad. Podívejte se na Vaše blízké vztahy. Podívejte se jak jasně dané názory máte na tyto postavy ve Vašem životě. Podívejte se jak moc se tyto názory v čase mění v závislosti na tom, jak se právě cítíte. V jednu chvíli říkáte, že bezpodmínečně milujete, druhý den nenávidíte a chcete rychle zmizet. Nikdy nevidíte celý obraz. Vždy máte klapky na očích. Nevidíte nejen toho druhého, nevidíte ani sami sebe a to není kritika, ale inspirace. Zpochybněte svoje obvyklé vnímání věcí. Stejně jako můžete například během meditační praxe ulpívat na neustálém hodnocení Vašeho prožitku. "Jojo, teď se to prohlubuje. A jé, teď to mizí." To není meditace. Pusťte se. Pusťte ten nekonečný komentář. Co tam zůstane? Uvolněte se do "nevím" a nechte se překvapit. Život není možné pochopit, zaškatulkovat ani nijak rozpitvat. Do mysteria Života musíte reálně proniknout a dokud se toto nestalo, buďte velmi pokorní, protože filtry vnímání jsou tak mocné. Kdyby nebyly, velmi rychle by na Zemi přišel ráj. Toužíte po lepším světě? V první řadě zpochybněte vlastní mysl. "Lepší" svět tu už je, ale nikdy ho neuvidíte, pokud budete dokola přežvykovat vlastní tmavé myšlenky. Přeji Vám odvahu zkoumat! Budete nekonečně odměněni! Autor článku: Jan Nammo https://chrampoznani.cz/fenix-retreat/ )

Bethany Conner: Spirituální význam vlasů

Bethany Conner: Spirituální význam vlasů

"Vlasy jsou ústředním aspektem našeho vzhledu, něčeho, na co se muži i ženy velmi pyšní, ale sahá jejich účel snad hlouběji? Nejen, že vlasy jsou klíčovou reprezentací sebe sama, symbolizující osobní styl a svobodu projevu, ale mohou také poskytnout vhled do celkového zdraví. Vlasy nás chrání před slunečním zářením a drobnými zraněními, zlepšují vstřebávání vitamínu D a dodávají teplo oblasti těla, která ztrácí kolem dvaceti pěti procent našeho tepla. Ale kromě svých somatických výhod, různé kultury a náboženství věří, že vlasy mohou odrážet vaše nejvnitřnější emoce a zvláštnosti, přičemž si zachovávají svou vlastní jedinečnou duchovní sílu a energii. Všechny tyto interpretace jsou zaměřeny na skutečnost, že lidé jsou jediní tvorové, kteří jsou schopni pěstovat dlouhé vlasy z hlavy. Není náhodou, že chrání korunní čakru - naše spojení s duchem nebo vyšším JÁ - ani to, že pokud budou ponechány ve svém vlastním přirozeném nastavení, dorostou do optimální délky, která je pro každého jednotlivce jiná. KULTURNÍ A NÁBOŽENSKÝ VÝZNAM VLASŮ Široce rozšířená teorie je, že vlasy fungují jako anténa, shromažďují podrobnosti o okolním světě a směřují energii směrem k čelním lalokům. Téměř srovnatelné s šestým smyslem, mnozí věří, že to může pomoci odhalit, kdy ostatní lžou, nebo vám dokonce umožní předvídat věci dříve, než k nim dojde - zcela nový význam, když se postaví chloupky na zadní straně krku. Domorodé kultury, které se vyznačují svými genderově neutrálními dlouhými kadeřemi/chumáčemi, věří, že vlasy jsou rozšířením našich myšlenek, pocitů a současné životní situace a ukazují vše od věku až po stav vašeho vztahu ke štěstí. Když usilujeme o zlepšení síly nebo intuice, jejich prvním bodem volání je jejich účes a zdraví. Symbolická povaha vlasů je běžné náboženské téma. V biblickém příběhu Sampsona a Delily jsou to právě vlasy, které dodávají Sampsonovi sílu. Židovské pánské postranní kadeře představují oddělení mezi čelním mozkem ovládajícím intelekt a zadními ovládacími fyzickými touhami. Jogínská tradice zaznamenává zvýšenou vitalitu a klid díky zachování vlasů. Až budete příště potřebovat střih ... Přestože pravidelné ořezy podporují zdraví vlasů tím, že se zbavují rozštěpených konců a vytvářejí silnější vzhled, existuje vnitřní spojení s vaší duchovní pohodou pokaždé, když jsou vaše kadeře ztraceny. Historicky bylo stříhání vlasů používáno jako trest pro ty, kteří byli zotročeni nebo dobyti, byli tak zbaveni své identity a označeni jako bezmocní; pro americké domorodé kmeny to znamenalo smutek nebo truchlení. Yogi Bhajan, zodpovědný za zavedení Kundaliní jógy do USA, také zdůraznil negativa, které jsou způsobena neumožněním růstu vašich vlasů v plné délce. Navrhl, že by to mohlo vést k nedostatku výživy (konkrétně vitamínu D, vápníku a fosforu), což by zase omezilo paměť, výdrž a trpělivost. Dává smysl, že ti, kteří zasahují do svých vlasů méně, jsou schopni šetřit více energie, protože nezpůsobují, aby tělo pracovalo na dorůstání vlasů tak, aby vyhovovaly jejich přirozené délce. Oproti tomu je holení hlavy náboženskou praxí mezi buddhistickými mnichy, jeptiškami a vaišnavismem (větev hinduismu). Jejich ideologie je, že to umožňuje proudům současných energií vytékat a aktivovat dvě čakry existující mimo fyzické tělo, což poskytuje větší pocit rovnováhy s vaším okolím. RŮZNÉ STYLY A PŘÍZNAKY Některé rituály a problémy týkající se péče o vlasy mohou mít také přímý dopad na duchovní energii. Zda se více přizpůsobujete svému duchovnímu JÁ, pokud máte vlasy dole nebo svázané, se liší. V Indii je poskytována moudrost těm, kteří si během dne svíjejí vlasy na své koruně (údajně nabíjí své mozkové buňky) a pak je v noci vyčesávají pro relaxaci. Jiné kultury se však domnívají, že jsme při spánku náchylnější k negativní energii, a proto byste měli vždy udržovat konce vašich vlasů zastrčené. Ačkoli ztráta vlasů je obvykle příznakem deprese, duševního stresu nebo zoufalství, příčiny takových stavů jsou zakořeněny v nerovnováze nebo útoku na duchovní JÁ. Deprese nastává po dilematu charakteru, jako je nízká sebeúcta nebo neúnosná vina; duševní stres z nadměrné potřeby mít úplnou kontrolu nad životními situacemi; a zoufalství symbolizuje osobní vzdání se moci, které ukazuje nedůvěru v životní proces. Celkově hormonální a chemická rovnováha v našem těle stimuluje růst vlasů a určuje naši duševní pohodu, proto není divu, že různé kultury a náboženství kladou na tento vztah takový význam. Vlasové rituály, které přijmete, duchovní nebo jiné, budou vždy hluboce osobní volbou. ““ ZDROJ: Bethany Conner Sdíleno ve svobodě projevu a dlouho trvajícím účesu...co trvá..., Mikai. )

Ava Brožová: 9 vyzkoušených rad jak projít depkou a emočním propadem

Ava Brožová: 9 vyzkoušených rad jak projít depkou a emočním propadem

Návod jak zvládnout transformační katarzi nebo náhlé emoční propadnutí, v běžné populaci zvané také jako “dneska mám depku” :-))) Podvědomí ozářené měsícem Vy, co jste se narodili do této doby, mějte na paměti, že jste si před zrozením dali za cíl pomoci planetě k vzestupu vibrací. Zjednodušeně jste sem přišli změnit svět. Chcete-li tomuto závazku dostát, je třeba změnit prvotně sami sebe. Stát i národ je spojený z jednotlivců a jedině změna na úrovni každého jednotlivého článku řetězu má poté vliv na celek. Abychom zvýšili naši individuální vibraci je třeba projít občas katarzemi - emočními propady. Je dobré si uvědomit, že tyto stavy jsou vlastně pozitivní, protože dávají možnost odblokovat, rozpustit, zpracovat, přijmout, zvědomit vaše nevědomé programy. Jak jinak si jich lze všimnout než tak, že vás přivedou na pokraj deprese, záchvatu pláče nebo hněvu? Jakmile začnete pociťovat tyto přicházející emoce, můžete zajásat, protože se “něco čistí”. Jistě znáte tyto zhuštěné stavy třeba po víkendovém semináři rodinných konstelací nebo v rámci vaší osobní řízené fyzické detoxikace. Ideální je svěřit se do rukou odborníkovi, terapeutovi ale né vždy máme tuto možnost. Pokud to na vás skočí a není někdo takový po ruce, zkuste si vzpomenout na následujících 9 bodů, které jsem napsala v roce 2016 v roce v součtu čísla 9 vibrace tarotové karty Poustevník - moudrý duchovní člověk s lucernou, která svítí do tmavých koutů našeho podvědomí... :-) Jak se tedy zachovat a jak vytěžit z této situace maximum? Připravila jsem pro vás pár bodů, které mám vyzkoušené a senzačně zabírají na široké spektrum duchovně pracujících. :-))  1. Nesnažte se to pochopit, rozebrat a zpracovat hlavou! Katarze přichází V okamžiku, kdy už cítíte, že “to na vás jde”, nejste vlastně úplně příčetní. Blok se dostává na povrch z hloubi vašeho nevědomí, kde byl i několik tisíc let a dostal se tam v rámci vaší reinkarnace, vaší rodinné genetické linie nebo třeba před pár lety, kdy jste měli nějakou traumatickou situaci a ta se pěkně vpálila do nevědomé krajiny vaší psychiky. Cokoli v tomto stavu afektu budete rozebírat a probírat a analyzovat na prvočinitele, vám bude akorát brát energii. Nechte proces běžet a nezrychlujte ani nezpomalujte přemýšlením. Také by bylo škoda se katarzi vyhýbat a proce v sobě zadusit nebo dělat, že se nic neděje. Ztratíte tak hodnotný signál vaší duše a šanci, něco změnit. Jakmile pokročíte do fáze “výbuch”, využijte jakoukoliv možnost, abyste dostali trauma, negativní energii nebo jakkoliv to nazveme, ze sebe ven. Plačte nebo řvěte, udělejte všechno, co je možné. Čím absurdnější věci vás v tu chvíli napadají tím lepší bude potom výsledek. Říkejte nahlas slova, která vás napadají. Nehrajte si na hrdiny, že si nesmíte stěžovat a plakat. Křičte: “Já jsem na dně! Já už nemůžu! Pořád mne budou ubližovat! To je život na nic! Jsem ubohá nula! Nikdy nebudu mít dost peněz! Nejlepší je říkat to, co vás absolutně nejvíc emočně “rozseká” a opakovat to tak dlouho dokud budete plakat a cítit zlost. Uvědomte si ale, že z vás mluví “program podvědomí” a takto mu přijdete na kloub, že se vyřve s emocí ven. Trauma vyhřezne na světlo a prosvítí jej světlo! Někam se zavřete a cíleně křičte, svíjejte se, klidně se válejte po zemi, udělejte ze sebe největší chudinku/chudáka na světě. Máte na to právo! Zapojte svoje tělo a bušte pěstmi do polštáře, klepejte sebou, máchejte rukama, dupejte. Roztrhejte staré zlaté stránky nebo s nimi práskněte o zem. Trhejte papír, krabice. Kopejte do boxovacího pytle. Absolutně nic, co děláte, v tu chvíli necenzurujte! Myslete na to, že čím více frustrace ze sebe dostanete, tím radikálněji se vám uleví. Zejména muži to mají složitější, protože ženy většinou uleví své nevědomé toxicitě pláčem a za hodinku to mají “hotové”. :-) Chlapi musí cíleně ulevovat a upouštět “papiňák” jinak. Ideálně výše uvedenými technikami. Dobrá rada je také vymalovat nebo vypsat emoce, pocity, hněvy, běsy na papír a poté ho roztrhat a spálit, hodit do WC nebo zahrabat. BÁJEČNĚ SE VÁM ULEVÍ!!! A MÁM VYZKOUŠENO, ŽE I ZHUBNETE.Fajn fáze “výbuchu” je také začít ty věci ke konci přijímat: Přijímám, že jsem nula! Mám právo být nula! Ač se vám to jistě příčí, když to čtete, má to senzační léčebný efekt. Odpadne vám totiž tlak NA VÝKON tlak někým být… Máte právo být nula a když to přijmete, budete mít klid. A věřte mi, přestanete jí být. :-) 3. Nejednejte v afektu s okolím a nic nerozhodujte!V průběhu procesu emočního propadu a následné katarze si ideálně vypněte telefon i počítač. Nikomu nepište a neřešte životní rozhodnutí. Často nás tento stav k tomu nutí! Rozhodně to nedělejte, protože si poté až všechny pocity odezní, můžete zoufat, co jste to proboha provedli. Je to vlastně stav, jako bychom byli opilí. Také nesmíme pod vlivem alkoholu řídit. Neřiďte v tu chvíli svůj život. Není ani dobré, hodit své vlastní emoce na někoho jiného. Nepište kamarádkám ani bývalému partnerovi/partnerce a podobně. Soustřeďte se plně na sebe. Poté, co dokončíte a dočistíte, s největší pravděpodobností budete mít na celou situaci jiný názor. 4. Dejte si sprchu!Voda je zázračný očistný elixír. Když jste si jisti, že emoční stav a jeho průchod je u konce, dejte si sprchu a umyjte si i vlasy. Voda smyje nejen fyzickou ale i emoční nečistotu a odplaví jí do kanálu… kam patří. :-) Ve vlasech se hodně drží minulost, stará energie. Použijte ale přírodní mycí prostředky, abyste na své tělo nenanesli další chemickou zátěž. Doporučuji vědomě vodu požádat, aby nežádoucí energie odplavila. Jistě s námi ráda bude spolupracovat. 5. Dejte si sladkou odměnu!Vaše tělo může mít hlad po prodělané “příhodě” a může, a je to dokonce velice pravděpodobné, mít potřebu sladkého. Dejte si nějakou raw dobrotu. Ideální je kombinace hodně zralého banánu a čokolády. Můj recept je: dva banány do mixéru, deci kvalitní vody, 4 lžíce kvalitního kakaa (nejlépe raw) + lžíce kvalitního medu. Tento koktejl zaručeně potěší duši i tělo. Neodpírejte si “něco dobrého”, udělali jste kus práce na sobě a to je někdy náročnější, než složit vagón uhlí. 6. Napijte se vody!Stejně jako sprcha omyje z venku vaše tělo, je velice vhodné se také vody napít. Doporučuji ale vlažnou vodu nebo teplou nebo slabý bylinkový čaj. Emoční propad je spojený s detoxikací podvědomí a má to velký dopad na fyzické tělo, je třeba napomoci procesu detoxikace vyplavením toxinů z organizmu. Kvalitní čistá voda přirozené teploty je ideální. Hlavně žádné další šoky pro tělo jako hodně studená nebo vařící voda. Doporučuje se po každé terapii, například po masáži, po lymfo-drenáži nebo po nasazování baněk. Super je pár kapek třeba bachových esencí Rescue. 7. Zabalte se do teplého oblečení!Po tomto náročném pocitovém tobogánu se může dostavit také zimnice. Mne se to stává a poté velká únava. Dbejte v tu chvíli na teplé oblečení. Zdá se to jako hloupost ale naše orgány - ledviny a játra a srdce jsou v té chvíli velice zatížené. Především si chraňte ledviny. V terapeutických centrech jsou většinou teplé fleecové deky a přehozy. Majitelé vědí co dělají. Je vcelku běžné, že se začne během procesu odbloku nebo po něm klient klepat zimou. Je vhodné být na toto připraven a nenechat tělo vychladnout. Mělo by tak další šok a proces očisty by se mohl znehodnotit. 8. Uvědomte si podvědomý program! Až se dostanete do klidu a proces bude u konce, uvědomte si váš nevědomý program, který tuto situaci odstartoval. Nebo jaké vaše trauma emoce generovalo. Dnes už ani není třeba vědět, “kde se to v podvědomí vzalo”. Jestli vás upálili v 16. století jako čarodějnici a nebo vás maminka plácla ve dvou letech po hlavě. Většinou u již i napůl vědomě žijících jedinců, stačí jen zvědomit pocit a program. Několik příkladů programů, které je ideální si v duchu zformulovat do věty jsou: “Jsem slabý a proto nic nedokážu” nebo oblíbené “Musím dřít do úmoru, abych měl dost peněz.” Programů může být ale i více. Je dobré si je “vychytat” všechny. Třeba si je napsat na papír a PŘIJMOUT JE. Většinou se toto pochopení nebo chcete-li aha efekt dostaví v průběhu několika následujících hodin nebo dnů. Nezačínejte však analyzovat, dokud ještě cítíte dobíhající emoce. Nemuseli byste se dobrat správného náhledu. Pochopení situace, zvědomění a přijetí celého procesu, je velice důležité. Tak se pohneme radikálně vpřed a to, co nás zatěžovalo, pak už odpadne samo. 9. Pochvalte se za dobře odvedenou práciPoslední část procesu, ale velice důležitá, je pochvala a odměna. V žádném případě si během celého procesu NIKDY NIC NEVYČÍTEJTE. Jste skvělí, tací jací jste. Odvedli jste kus skvělé práce a prošli vědomě procesem odbloku. Máte za to od vesmíru palec nahoru a pamatujte, co jsem psala na začátku. Jste světlonoši, co touto prací pomáhají nejen sobě lépe žít, ale i celé planetě. Vaše zářivá krásná vědomá energie “nakazí” další lidské bytosti a zažehne proces transformace od nevědomého života (života jen na základě karmy tj. na základě nevědomých programů mysli) k životu vědomému (žiji bez omezení, morálně a láskyplně k ostatním šťastný život jaký si přeji). Navíc budete mnohem lépe kooperovat s dalšími bytostmi a společně jednou vytvoříme lepší společnost, když táhneme za jeden provaz. Přeji vám milí čtenáři vše nejlepší v následujících zcela fatálně důležitých letech pro nás i naší Zemi. Vše, co jsem výše popsala, jde z mých vlastních zkušeností. Emoční propady máme všichni. Je to zcela přirozená věc. Čím více programů vyčistíte, tím méně se budou objevovat! Nepolevujte a berte to jako hru. Když jsem s transformací začínala nebo-li byl u mne spuštěn proces zvědomování mého žití, bylo to fakt malé peklíčko. :-)) Za pár let intenzivní práce na sobě žiji mnohem lépe, snadněji, lehce, cestička je umetená… Také proto, že mi tak odpadla karma a individuální ego. Tvořím nyní pro celek, pro dobro celku. Jsem čím dál více sama sebou a proto vám řeknu pár slov na závěr, tak jak mi “zobák” narostl. :-)) To, co jsem výše napsala, může znít jako pěkné duchovní plky, ale já jsem tím vším prošla a říkám na rovinu: Má to kardinální efekt tahle práce na sobě! Hraní si na něco Když srovnám svůj život plný žárlivosti, soupeření, nenávisti ke svému tělu, přetvařování, hraní si na něco, jaký jsem žila před 15 lety a teď, kdy žiji souznění, spolupráci, lásku k lidem ale i lásku k sobě, která se například projevuje v eliminaci z mého života lidí, co mne svojí energií stahují nebo se snaží vysávat. Je to absolutní pravda, že když odblokujete, detoxikujete, pročistíte svá nevědomá traumata, začne celá vaše osobnost vyzařovat zcela jinak a přitahovat jiné situace. Pociťuji, že každý další rok se dostáváme do silnějšího a silnějšího pole fotonové energie, které z nás bude tahat a tahá ty nejhlubší bolístky, abychom se plně zvědomili. Logicky i ty katarze, propady a procesy čištění budou silnější a také je budeme čím dál více cítit na fyzickém těle. Snad vám tento článek bude inspirací jak využít těchto čistících situací ve svůj i všeobecný maximální prospěch. Navazující články: Ava Chrtková: Milujte sami sebe Ava Chrtková: 10 rad jak navázat láskyplný partnerský vztah a efektivně projít obdobím samoty Ava Chrtková: Duchovní fašismus aneb ZRCADLO ZA KAŽDOU CENU Ava Chrtková: Když netečou peníze jak by měly aneb něco tady SMRDÍ! Článek napsala: Ava Brožová - zpěvačka, moderátorka a provozovatelka portálu Příznaky transformace http://www.priznakytransformace.cz  Tento článek může být volně šířen a kopírován na jiné weby v plném znění s fotografiemi a obrázky ALE POUZE S uvedením autorky a S PLATNÝM AKTIVNÍM ODKAZEM na Příznaky transformace.   )

Tara Svobodová: MASKA SÍLY A ODVAHA ZRANITELNOSTI

Tara Svobodová: MASKA SÍLY A ODVAHA ZRANITELNOSTI

Bývala jsem kdysi hodně dlouho smutná. Byly mi diagnostikovány těžké deprese, ale paní doktorka zároveň byla nadšená tím, že moje jádro je zdravé a že nejsem typický příklad psychiatrického pacienta, který nemá kontakt s realitou.Ve 20 letech jsem podstoupila psychoanalýzu, dvakrát týdně po dobu 18 měsíců jsem mohla otevřeně mluvit o svých niterných pocitech, aniž by mě někdo soudil a získala jsem tak velkou podporu v tom, že existuje někdo, kdo mě, na rozdíl mého okolí, nemá za úplného blázna. Svůj smutek jsem dlouho skrývala za maskou úsměvu a vždy jsem se snažila působit, že jsem silná, dokonce jsem o své síle byla niterně přesvědčená. To, že mi nefungoval život, vztahy, ani finance, jsem si léta nebyla schopná přiznat. Maska síly byla mým největším štítem, hlavním obranným mechanismem a vždy jsem se snažila působit tak, že nemám žádné problémy, že jsem nad věcí a že mám vše pod kontrolou. Mojí největší noční můrou byl strach z ponížení, z toho, že někdo prokoukne moji masku a poukáže na moji neschopnost, nedostatečnost, že zkrátka můj komplex méněcennosti bude odhalen. V nitru jsem vedla těžký boj. Když jsem přišla do společnosti, potřebovala jsem na sebe upoutat pozornost, abych získala pocit převahy a potvrdila tak sama sobě, že nejsem tak ubohá, jak se ve skutečnosti cítím. V závislosti od svého věku jsem používala různé strategie. Nejdřív to byla snaha ukázat, že nepatřím mezi konzumenty systému, tak jsem nosila dready a vytahané mikiny, piercing a kapsáče, jindy jsem se snažila manipulovat muže sexuální energií, tak jsem nosila výstřední šaty a make up, a pilně jsem trénovala v soubojích s muži o nejvtipnější, nejchytřejší a nejoriginálnější pointu v každé konverzaci. No, co si budeme povídat, valný dojem to na muže nedělalo. Pořád, v každé společnosti, kde jsem se pohybovala, jsem se cítila někde na okraji, nikdy jsem nezapadla do žádného kolektivu, ani sociální skupiny, pro punkáče jsem byla moc měkká, pro "normální" lidi zase moc úlet, pro buddhisty jsem byla čarodějnice. Když jsem náhodou byla ve vztahu, stále jsem měla nutkání se s někým porovnávat, aby mě náhodou nezastínila krása či inteligence jiné ženy. Co myslíte, moje obavy se v mnoha případech naplnily. Často jsem ukončovala své první vztahy z obavy, že by mě můj partner opustil jako první. Nakonec jsem svou touhu někam zapadnout vzdala. Byla jsem unavená ze všeho toho předstírání a dělání dojmu na druhé. Musela jsem si přiznat, že mám problém. A to byl teprve začátek. Protože přiznat si problém pro mě až takový problém nebyl, ale přiznat svou zranitelnost před druhými, to bylo téma na dalších deset let práce. Ještě stále se občas setkávám s lidmi, kteří mě staví na piedestal a mají pocit, že jsem snad nadčlověk. Pro tyto lidi mám dobrou zprávu - jsem stejná jako všichni ostatní, jen jsem se roky věnovala svým komplexům a proto už teď tolik nejsou vidět. Můj nynější vztah ve mě tyto komplexy odhalil, můj přítel si se mnou v prvních letech prošel očistcem i peklem. Musela jsem si přiznat, že jsem hrozná fúrie, bezcitná mrcha, agresivní terorista, citový vyděrač a manipulátor, intrikánka na entou, hromádka neštěstí, neschopný lempl, líná bestie, závislá koule u nohy, špatná matka i hospodyně, nervák, ignorant, naivní sluníčkářka, pyšná egoezoterička, zlomyslná čarodějnice, zakomplexovaná holčička i oběť. Všechno to, čím jsem za žádnou cenu NIKDY nechtěla být!! V těchto temných zákoutích duše jsem v konfrontacích s touto energií postupně našla svou sílu, jako ukrytý zakopaný poklad. To, čeho jsem se nejvíc bála, přišlo jako nečekané odhalení a můj muž mě viděl ve všech těchto podobách. Také si v tom zahrál svou roli a myslím, že jeho proces byl dost podobný tomu mému. Přesto, že jsme společně čelili našim stínům a on se také zjevoval v těch nejnemožnějších a nejvíc nechtěných polohách, jsme se dosud neopustili. Ba právě naopak, čím víc jsme sestupovali do temnoty, tím víc se mezi námi utužovalo pouto bezpodmínečné lásky. Tyto role a jejich odhalení nám pomohly konfrontovat se s našim strachem a přijmout tak ty části sebe sama, které jsme na základě svých představ o konceptech vlastní dokonalosti zavrhli. To z nás udělalo lidštější bytosti, i když stále je co se učit. Toto přijetí sebe sama v různých polohách člověku poskytne dar soucitu a také přijetí druhých lidí bez nutnosti posuzovat. Před pár dny mi napsala jedna stará známá po letech pozdrav, a jaké bylo moje překvapení, když moje srdce zalila vděčnost. Před pár lety jsem se jí přestala ozývat, protože na můj vkus byla málo autentická a mě nebavilo stále kódovat rozpor mezi tím, co cítí a jak vystupuje. Krátká zpráva od ní mě zalila teplem po celém těle a já jsem k ní pocítila lásku, bez ohledu na to, kým se dnes prezentuje být, vlastně mě to ani nezajímá. Nezajímá mě, co si o sobě lidé myslí, zajímá mě, kým ve skutečnosti jsou.Protože nikdo z nás není tím, kým si myslíme, že jsme.Naše myšlenky jsou jen dočasnou formou, ale naše bytost má svou zářivou podstatu a z ní vychází veškerá naše motivace, ač se to z jiných úrovní může jevit jako nepravděpodobné.Každý z nás se vyvíjí a proto naše soudy o druhých nemají valný smysl. Vše odnese čas. Jen naše pravá podstata, stvořená z lásky, tady vždy byla, je a bude ve všech časech, úrovních i směrech. Autorka článku: Tara Svobodová http://www.moje-vztahy.cz/ Jsem lektorkou osobního rozvoje, poradkyní v oblasti partnerských vztahů, zabývám se také transpersonální psychologií, scenar terapií a reflexní terapií.  )

KAM JDE VAŠE POZORNOST?

KAM JDE VAŠE POZORNOST?

Aktuální dění snadno člověka stáhne a tak vidíme, jak velká množství lidí zaměřují pozornost někam, kde to nemá pozitivní efekt. Chaos graduje stejně jako emoční napětí mnohých z nás. Teď je ovšem čas zaměřit pozornost na to, co je důležité. Nevěnujte tolik energie médiím. Nechte být šílenství hroutící se politické scény. Věnujte pozornost tvorbě toho Vašeho světa. Nikdo na Vás skutečně nemůže, pokud žijete v Lásce! Každý z Vás tvoří v každém okamžiku ten svůj svět. Současná situace je bezpochyby výzvou. My nepatříme k těm, kteří ji zlehčují. Nicméně dobře víme, že to největší peklo vytvářejí miliardy lidí, kteří denodenně negativně zvracejí všemi možnými směry. Zaměřte se na to, co je skutečně důležité a to pro většinu lidí (píšu většinu, protože někteří z nás mají své poslání právě tam) opravdu není dění na politické scéně, přestože nás všech se různou měrou dotýká. Zkuste mě pochopit. Opravdu důležité jsou jiné věci. Je to Vaše niterné poznání, úroveň lásky, kterou v tomto nelehkém čase reálně žijete, kvalita vztahů s těmi, kdo jsou ve Vaší bezprostřední blízkosti. Myslíte si, že světu prokazujete dobro, když jste ztracení v boji se systémem, v boji s restrikcemi a díky tomu nejste schopní prožít naplněný čas se svými partnery, se svými dětmi? Tento svět se nikdy skutečně nezmění skrze boj. Tento svět se změní jedině, když větší množství lidí najde hlubší realitu a začnou ji konečně a bez odkládání žít. Ano, tak důležité je prohlubování se do nitra. Když nemáte odkud brát, jednoduše nemáte odkud brát! Tam uvnitř je nekonečný pramen inspirace! Tam uvnitř jsou řešení, která by Vás ve snu nenapadla! Trik je v tom, že tento pramen neobjevíte nikdy, pokud se budete donekonečna ztrácet v tom, co je venku. Klidně se vymezujte vůči šílenství tohoto světa, klidně říkejte ne, ale nezapomínejte na duchovní rozvoj, vztahy, krásu života. Nezapomínejte na to, na čem skutečně záleží! V podpoře Jan Nammo...  FB Cesta Srdce - Kushi a Nammohttps://chrampoznani.cz/ )

Barbora Zumotová: Nepleťme si touhu s láskou

Barbora Zumotová: Nepleťme si touhu s láskou

To, že po někom toužím a nemůžu bez něj být, neznamená, že ho miluju. Je jedno, jestli se jedná o mého partnera nebo o dítě. To, že bez někoho nemohu být, znamená jen to, že nejsem samostatná a neumím být sama šťastná. Jsem-li v tomto stavu, pak ten, po kom toužím, mi má přinést štěstí, smysl života, zachránit mě z mého aktuálního stavu, ve kterém mi není dobře. Ovšem, když se zamyslíte nad tím, jak je na tom s láskou ten, kdo se takto cítí, pak je jasné, že trpí jejím nedostatkem.  Z toho vyplývá, že: a) nemá druhému, co dát, b) bude druhého zneužívat. Nenechte se zmást tím, že bude tvrdit pravý opak. Třeba: "Já bych se pro děti rozdala. Obětovala jsem pro ně svůj čas, kariéru, zůstala s jejich otcem, i když jsem ho nemilovala." To není obraz milující matky. To je obraz ženy, která se nikdy necítila naplněná a nikdy se nenaučila milovat. Neuměla totiž milovat ani sama sebe. Nebyla nikdy naplněná láskou. Naučila se obchodovat. Se svým časem, péčí nebo tělem. Zneužívala se, protože nikdy nezažila to, co by potřebovalo zažít každé dítě: "Maminka mě miluje takové, jaké jsem a nic za to ode mě nechce." Když nám tento prožitek chybí, těžko se vracíme do stavu lásky. Naše dětství bylo učením se, jak se zavděčit a co dělat pro druhé, abych pro ně byla důležitá, nepostradatelná a tedy neopustitelná. Pak bohužel tvoříme vztahy ze strachu a z nedostatku. Chceme-li se vymanit ze stereotypů zasluhování si lásky druhých, je jediná cesta - dát sebe na první místo a naučit se mít se rád/a. Prakticky to znamená, že nikdy nečiním nic, co by mi ubližovalo a mám ráda všechny svoje stránky. Tedy přestávám ořezávat části své bytosti, které by se mohly zdát nepěkné, neslušné, divoké nebo sebestředné. Většinou jsou to jen iluze a stačí je přijmout, a díky tomu si dovolit zvyšovat celistvost své bytosti. Tato na sebe zaměřená cesta, kdy se poznáváme a rozšiřujeme lásku k sobě, vede k tomu, že plníme svoje srdce láskou a přijetím, které nám postupně přestává dovolovat se jakkoliv zneužívat kvůli druhým, ale zcela automaticky také mizí potřeba zneužívat druhé, aby naplnili náš život. Jednoduše proto, že už sebe a svůj život naplňujeme sami. V tento moment se objevuje reálná schopnost milovat. Můžete si toho všimnout tak, že cítíte, že jste s druhým rádi, že mu rádi věnujete svůj čas, péči a náruč, a děláte to proto, že vám to dělá radost. Pak můžete vidět matku, která se s láskou dívá na své dítě, možná je unavená, ale necítí se rozlobená na osud, že její dítě málo spí, necítí se zneužívaná, když ji potřebuje a také se neděsí toho, co bude dělat, až dítě dospěje a už ji nebude potřebovat. Její láska vychází z dostatku, z toho, že ji cítí v sobě a může ji rozdávat, a současně může dopřávat i svobodu, protože i bez dítěte může být šťastná.  Neklade na něj žádné nároky. Nemusí dát jejímu životu smysl. Nemusí se dobře učit, aby na něj mohla být pyšná. Ani se nemusí dobře vdát, aby měla pocit, že ji správně vychovala. Může prostě dělat chyby. Může si žít po svém. Matčinou odměnou už totiž bylo to, že mohla dítěti dávat lásku. Dostala ten dar, že mohla být matkou. Jak nám v tomto tématu mohou pomoci Sluneční esence? Velmi univerzální je zde lípa, která pracuje na doplnění pocitu bezpečí a vědomí, že jsme milování-hodná bytost právě takoví, jací jsme. Růže podpoří naši ženskost a možnost přiblížit se muži díky tomu, že se přestaneme bát jeho blízkosti a dovolíme si schovat svoje trny. Modřín nám může pomoci ze závislosti na druhých a ochotě stát tu sama za sebe ve své ryzí podstatě, tedy bez přetvářky a ohýbání se.  Ať se vám to vše daří krásně Bára Zumotová   Autorka: Bára Zumotová http://www.zumotova.cz Žena, partnerka, maminka, dcera, sestra, kamarádka... Pro vás mohu být člověkem, kterému se můžete s důvěrou svěřit, kdo vám bude klást otázky, které vám pomohou nalézt odpovědi, které vás nasměrují k vlastní pravdě a spokojenosti. Zákoutí lidské psychiky, spletitost vztahů a rozmanité lidské osudy mě zajímaly už od dětství. Moji rodiče se často stěhovali, navíc můj tatínek je cizinec, takže jsem se mnohem častěji než většina lidí dostávala do úplně cizího prostředí a vždy bylo potřeba nové lidi poznat a navázat nové vztahy.  )

Barbora Zumotová: Na ženě záleží, jaký muž z jejího syna vyroste

Barbora Zumotová: Na ženě záleží, jaký muž z jejího syna vyroste

Často a s oblibou se mluví o tom, jak muži nejsou dost mužní, jsou neschopní, líní a nedělají pro rodinu dost. Nezřídka se do takové kritiky zapojí i muži, ale velmi si v ní libují ženy. Vedou se různé polemiky o příčinách, ale obvykle je vina ponechána mužům samotným.  Z pozice žen bychom si však mohly uvědomit, že jsme to my, které v tomto mají největší vliv. V roli partnerek na nás záleží, jestli se k muži budeme chovat s úctou, respektem a láskou nebo ho naopak budeme ponižovat a kritizovat. Myslíte, že někdo, kdo se cítí odmítaný a nemilovaný, pro vás bude s radostí něco dělat? Nebo spíš bude kopat kolem sebe, stahovat se do sebe či unikat? Skutečně si myslíte, že někoho donutíte k lásce násilím? Ano, násilím. My ženy nedisponujeme takovou fyzickou silou, ale naše zbraně jsou slova a způsob, jakým je používáme. Naše slova mohou zraňovat mnohem víc než bodnutí nožem. Buďme si toho vědomy a nemáchejme kolem sebe dýkou svých slov. Lásku tím nezískáme, jen zraníme druhého a v konečném důsledku i sebe. Chceme-li, aby se k nám muž choval s láskou a respektem, milujme ho a respektujme. Nechcete? Tak s ním nemusíte být. Není povinné být ve vztahu s mužem.Nechcete ho opustit? Pak si uvědomte, že vám ten vztah něco dává. Něco, čemu jste nechtěly dát hodnotu a důležitost, a právě za to můžete začít pociťovat vděk.  To, jací muži jsou, z velké části formujeme my ženy. V rolích matek dáváme svým synům zažít, že jsou milovaní, hodnotní. Ten první nejdůležitější vztah mají s námi, se ženami. Role otce přichází později. Otec je vzorem, jak být mužem, ale opět záleží na matce, zda ona otce přijímá, miluje a respektuje. Pokud ano, je bezpečné být jako táta. Malí chlapci prochází obdobím, kdy chtějí být jako táta úplně ve všem. Někdy je to až úsměvné. Náš syn si takto asi ve 4 letech ustřihl vlásky těsně u kořínků nad čelem, aby to měl stejně jako táta, kterému tam vlasy už ustupují :-) V tomto období můžeme jako matky dávat svým malým mužům tu zpětnou vazbu, že tomu dáváme velké, láskyplné ANO. Ano, můžeš být jako táta. Můžeš být mužem, já muže a tvého tátu miluju. Vím, že prakticky toto není pro ženy snadné. Každá z nás si prošla různými zkušenostmi, které se dotkly naší sebehodnoty a sebevědomí. Jen postupně je budujeme a učíme se respektu a lásce samy k sobě. Proto není tak snadné skutečně milovat a respektovat muže. Zkuste po sobě nechtít být v tom dokonalé a jen si dát záměr, že chci směřovat tímto směrem. To stačí. Můžete u toho dělat chyby a může se stát, že se na svého partnera po starém způsobu někdy oboříte s kritikou. Následně si však můžete uvědomit, že chcete jít jinudy. Najít, co jste vlastně v tu chvíli nedělaly v souladu se sebou, že se stalo, že jste pak obvinily ze svých nepříjemných emocí druhého. Zde pak můžete konat změny a podpořit sebe v přijetí, respektu a lásce k sobě, kdy je propojíte s vědomím zodpovědnosti za svůj život a svoje emoce. Pak už totiž nemusíte hledat chyby na muži, ale můžete sobě dát svobodu žít podle sebe. Pak muže vedle vás už netlačíte, aby vás zajistil štěstí a můžete si ho užít takového, jaký je. Osobně miluji tento způsob tvoření vztahů. Je náročný, to je bez debaty, ale rozmnožuje naši svobodu, samostatnost a lásku ve vztazích. Když se stále vracíme k sobě a svému prožívání, můžeme přestat znásilňovat druhé, aby nám dávali to, co si neumíme (z nezralosti) dávat sami, a můžeme si k sobě vybrat někoho, koho chceme takového, jaký opravdu je a nemusí se kvůli nám měnit. Které esence v tomto tématu mohou pomoci? Samozřejmě lípa na posílení sebelásky.Růže na pročištění našich zranění na ženské linii a z partnerských vztahů.Modřín  na vymanění se ze závislosti na druhých, která svazuje nás i druhé. To jsou ta nejčastější témata, ale každý to můžete mít ještě v jiných nuancích, takže klidně vyberte esenci, která vás teď nejvíc přitahuje a bude to pro aktuání okamžik ta pravá. O vztazích mužů a žen jsme si povídali i na Příznacích transformace ve vysílání s názvem Jak žije šťastná žena.   Autorka: Bára Zumotová http://www.zumotova.cz Průvodkyně na cestě k sobě, autorka Slunečních esencí a lektorka kurzů pro ženy. Podporuje ženy i muže v tom, aby se mohli mít rádi, uměli se ocenit, být samostatní a šťastní. Pak mohou tvořit harmonické, šťastné vztahy. Cestou k tomu je pravda a uvědomění si toho, kdo jsem a co jsem prožil/a. Skvělou podporou na této cestě nám mohou být Sluneční esence. )

Tara Svobodová: Závislí muži ve vztahu

Tara Svobodová: Závislí muži ve vztahu

Ptáte se mě, co dělat v případě, že máte doma muže, který je příliš závislý na vztahu, na Vaší péči, pozornosti a maminkovské roli. Tito muži často trpí pocity méněcennosti a nedůvěry, která se projevuje jako manipulace dětským chováním ve formě vyžadování pozornosti, žárlivostí, vyvoláváním pocitů viny nebo útoky a zastrašováním. Jestliže je žena v takovém vztahu, pak závislost je také jejím skrytým tématem. Příčinou bývá strach z opuštění, který se může projevovat tím, že žena má strach z hluboké intimity a kontaktu, bojí se dotknout svých niterných pocitů a zranění a raději volí formu úniku- tedy stav tzv. protizávislosti, je příliš dominantní nebo příliš zaměstnaná prací a různými činnostmi, aby nemusela být konfrontována se svým hlubinným nitrem. Chování muže k ženě vždy odráží stav jejího nitra, to jak ona sama zachází s vlastními pocity. Analytická, kritická a citově chladná žena si proto může přitahovat závislé a slabé muže, aby v jejich chování rozpoznala vlastní dětské pocity a nedořešené niterné konflikty. Existují tedy dvě úrovně prožívání, jak se s takovou situací vypořádat. Na vnitřní úrovni je třeba přijímat realitu takovou, jaká je. Je důležité si přiznat, že vlastnosti, které nás na partnerech nejvíce iritují, jsou rovněž našimi utajenými stránkami, které se v sobě snažíme popřít. Je dobré se s tímto faktem konfrontovat a uznat v sobě pocity závislosti třeba i v jiných úrovních - připoutanost k vlastním schopnostem, k představě, že jsem silná a vše zvládnu sama, k práci, k dětem nebo pocitu, že mám vždy pravdu a jsem nepostradatelná nebo schopnější než můj muž. To je ve skutečnosti projevem pýchy, která se snaží kompenzovat skrytý pocit méněcennosti. Teprve tehdy, až žena uzná, že svým chováním "nutí" muže stavět se do slabší pozice, až přizná svou zranitelnost a závislost sama v sobě, může se od takového vztahu osvobodit a umožnit i svému muži, aby se vymanil z pozice dítěte. Druhá úroveň prožívání je úroveň vnější, to znamená, jak komunikuji navenek s okolním světem. Tam je dobré zachovávat autenticky vlastní hranice a jasně a nekompromisně se vymezit vůči manipulaci. Jestliže muž ženu obviňuje, vyžaduje, tlačí, zastrašuje, pak žena by měla použít svou sílu a říct jasné "ne" takovému chování. Pokud muž opakovaně nerespektuje její hranice, pak je lepší ze vztahu odejít. Jestliže chceme napravit své pokřivené vzorce a mechanismy, měly by tyto dvě úrovně probíhat současně. Protože pokud se budeme pouze vymezovat a nepřevezmeme zodpovědnost za své pocity, tak sice třeba odejdeme ze vztahu, ale na vnitřní úrovni se nic nezmění a s dalším partnerem budeme prožívat opět stejné scénáře. Druhým extrémem je to, když žena bere zodpovědnost za celou situaci na sebe a úporně se snaží pracovat se svými pocity, aniž by se vymezila, a očekává přitom, že její muž se změní. Její neschopnost postavit se sama za sebe a bránit se manipulaci pak ústí v to, že v muži narůstá potřeba projevovat čím dál větší agresi nebo slabost. Vše začíná u nás samotných. Ale bez jasné komunikace a autentického projevu se v situacích s lidmi nedostaneme dál. Proto je užitečné poznávat svůj vnitřní svět a nelpět na své dokonalosti. Přiznat své slabiny a umět se s nimi vyrovnat. Celý svět je naším zrcadlem a díky tomuto uvědomění můžeme růst a objevovat krásy života v sobě i v okolním světě.   Autorka článku: Tara Svobodová http://www.moje-vztahy.cz/ Jsem lektorkou osobního rozvoje, poradkyní v oblasti partnerských vztahů, zabývám se také transpersonální psychologií, scenar terapií a reflexní terapií.  )

Tara Svobodová: JEDINOU ŽIVOTNÍ JISTOTOU JE ZMĚNA

Tara Svobodová: JEDINOU ŽIVOTNÍ JISTOTOU JE ZMĚNA

Život se nedá řídit, ani kontrolovat. Pokud to děláme, naší motivací je strach. Strach z nejistoty, strach z potencionálního nebezpečí, které z úrovně nízkých frekvencí podvědomě vnímáme na každém rohu. Jestliže tedy máme představu, že změníme své myšlení a zajistíme si tak pocit bezpečí, stále nejsme svobodní. Náš život se sice začne ubírat novým směrem a pocítíme jisté výsledky, ale strach nás bude stále pronásledovat. Proto nestačí jen pozitivně myslet. Kdo chce být svobodný, zvolí si svobodu jako prioritu, bez ohledu na koncepty a představy, co svoboda vlastně znamená a jaké podmínky proto musí splnit. Existuje také možnost, že pro dosažení stavu svobody žádné podmínky, které musíme splnit, neexistují. Otázku, co je svoboda, si musí každý položit sám. Odpověď je skrytá pod nánosy konceptů a představ, je to spíše záležitost intuitivního cítění či tušení, nikoliv téma k analytickému rozboru. Jde o to, že dokud máme myšlenky, se kterými se ztotožňujeme, ve skutečnosti svobodní nejsme. Je to z toho důvodu, že myšlenky nás napadají a stáváme se jejich zajatci bez ohledu na to, jestli jsou pozitivní nebo negativní. V příjemných myšlenkách je jistý pocit pohodlí a více prostoru pro iluzi utváření vlastní reality, ale stále jsme jimi do velké míry omezováni. Ten, kdo jde ve svém prožívání do hloubky, až za samotné myšlenky, se setkává s pocity nejistoty, obavami a strachem. Teprve když strachu dovolíme, aby se stal našim průvodcem a spojencem, naší vědomou součástí, můžeme jej plně integrovat do svého těla a necítit se jím ohroženi. Když přijmeme nejistotu jako nedílnou součást našich instinktů, přijímáme také proud života takový, jaký je. Nejistý, nepředvídatelný a neuchopitelný. Divoký a dobrodružný. Život si nelze podmanit, nelze jej zkrotit. Život je samotné vědomí. Je to živoucí Duch, který nás neustále proměňuje a proto kdykoliv se chytáme svých pomyslných jistot, rozmetá je na prach. Člověk, který kráčí cestou k osvobození, si toto uvědomuje a každou ztrátu jistoty vnímá jako požehnání. Jistota = iluze. Proto každá doba, která zdánlivě působí jako nejistá, je vždy plná chaosu a změn, je zároveň předzvěstí transformace vědomí na vyšší úrovně bytí. Je zajímavé pozorovat, kolik protichůdných názorů a tezí my lidé vymýšlíme, abychom se mohli alespoň částečně zorientovat v tak náročné a chaotické době. Mysl tak jedná z důvodu, aby se měla čeho chopit a vytvořit si svůj bezpečný postoj v nebezpečném světě. Zaujímat stanovisko vytváří pro mysl iluzi bezpečí. Uspokojivou odpověď na otázky existence však nelze najít v žádném z myšlenkových postojů. Rychlost, s jakými jsou naše názory zpochybněny, koncepty, plány a postoje rozmetány, je více než kdy dříve citelná. Není se čeho chytit. A tak zůstává jen odevzdat se a důvěřovat, že síla, která nás přesahuje, je inteligentnější, než iluze našich ustrašených starých já, které z posledních sil bojují o své přežití. Nakonec nám pravděpodobně nezbude nic jiného, než své strachy a obavy odevzdat této síle a nechat se unášet proudem života tam, kam určí naše vyšší směřování, naše božská neuchopitelná podstata. Autorka článku: Tara Svobodová http://www.moje-vztahy.cz/ Jsem lektorkou osobního rozvoje, poradkyní v oblasti partnerských vztahů, zabývám se také transpersonální psychologií, scenar terapií a reflexní terapií.  )

Lucie Meškanová: Když na sebe žena zapomene

Lucie Meškanová: Když na sebe žena zapomene

„Dokážete mě ocenit, jen když je vám zle (muži, rodino, spolupracovníci, celý světe), jen když mě potřebujete. Pořád jen dávám, a když jednou potřebuji pomoct já, nikdo tady není. Dokonce jste naštvaní, že si dovolím být nemocná! Nemám co na sebe, protože pro samou péči, aby bylo postaráno o vás, si neudělám čas ani na to dojít si pro nový boty. Lítám jen kolem vás a to nikdo nevidí, tahle práce je neplacená a všichni vidí jen peníze. Myslíš si, že když nosíš domů víc peněz, nemusíš nic a rozhoduješ o všem. Už toho mám dost! Je mi zle. Takhle to prostě dál nejde!“ Spílá žena, které ještě zatím nedošlo, že na sebe zapomněla. A na druhé straně stolu na ni civí manžel, přítel, děti, rodiče, spolupracovníci a celý svět a VŮBEC NIC NECHÁPOU. „A proč si teda nic na sebe nekoupíš a víc neodpočíváš?“ hlesne manžel po chvíli. To ale neměl dělat. Teprve teď se strhne ta pravá mela. „Nekoupím, nemůžu, nejde to, musím, nesmím a TY ZA TO MŮŽEŠ! DĚLÁM TO KVŮLI VÁM A NIKDO MĚ NEVIDÍ!“ Pak se žena zpravidla rozpláče, děti v pubertě nenápadně mizí s mobily s očima v sloup někam do bezpečí, mladší děti brečí s mámou a muž vůbec netuší, o co tady jde. „Vždyť si nikdy na nic nestěžovala? Dávám jí co si řekne? Co jsem zase udělal špatně?“ Začíná být naštvaný a přechází do útoku. Pak se křičí, vyčítá, vytahují se kostlivci ze skříní a pak je ticho. ZAPOMNĚLA JSI NA SEBE a teď to víš a není to ničí vina. Možná to zní divně, ale je  důvod zajásat, protože když se stane tohle, tak jsme zatáhly za ruční brzdu a je možné něco udělat jinak. Prostě teď vidíš, že jsi se jen spletla. Většinou totiž víš, jak to chodí. Znáš všechny ty řeči, že „nejdřív si nasadí v letadle masku máma a pak dítě“ a myslíš si, že se tak chováš. Jenže koukala jsi na světlo, které jak baterka svítilo na cestu všem kolem. Byla jsi hrdá na to, že tak září. Pořád jsi hlídala, aby nezakopli a měli cestu dostatečně uhlazenou a stačilo ti vědomí, že vše klape. Jenže jednoho dne ti došly síly. Třeba jen chřipka nebo  jiná ne-moc. Možná jsi jen o něco požádala kamarádku, manžela nebo děti a oni řekli, že ne. A VTOM SE TO STALO! Tak moc to zabolelo, že to vyvolalo tu bouři v prvním odstavci. Oni mě vidí, jen když něco potřebují! Pak zapomenou. Pak nevědí.  Možná jste taková ta skvělá žena, máma, kolegyně a kamarádka, která přirozeně všem pomáhá a nečeká za to nic, jen prostě očekává, že když bude ona něco potřebovat, druzí to budou mít také tak. No, a zjistí, že to má každý jinak. CO Z TOHO PLYNE? Uvědomit si, že jsme na sebe zapomněly, je velký dar. A ano, vděčíme za to našim blízkým, kteří nám to názorně předvedli. CO MŮŽEME? Naplnit na prvním místě sebe sama jako pohár živé vody. Dát si pozornost, péči a ocenění. Nikdo to za nás ve skutečnosti nemůže udělat – může nám jen naši vlastní hodnotu zrcadlit. TAKŽE JDEME DO TOHO PRAKTICKY! Šatník (dosaď) mám v pořádku nejdříve já a pak se teprve postarám o rodinu (a věřte, že nejde o peníze, ale o zájem a péči – pro případ výmluv) a děti vážně nepotřebují výstřelky podle poslední módy, kdykoli si řeknou. Jste jejich máma a svým postojem k sobě samé jim dáváte do života to nejdůležitější. Věřte, že  se smíří s tím, že mobil za 30 tisíc prostě nedostanou. Daleko snáze než s tím, když s vámi nebude sranda (a to nebude, když jste za obětující se chudinku). O domácí práce je třeba se dělit, zejména s většími dětmi. Vyndavání myčky, věšení prádla, čištění domácích mazlíčků vašim dětem jen prospěje, i když budou remcat – a to mohou, ale vy také můžete trvat na svém. Ideálně dojdete do stavu, kdy si přidělené domácí práce rozdělí podle toho, co každý z nic nesnáší nejméně ze všeho. Nadšení zásadně neočekávejte :). Oblečení a jiné ženské sarapetičky si kupujte pravidelně každý měsíc (stačí maličkost). Nečekejte,  až bude peněz nazbyt a pořízeno vše, co máte v plánu – to totiž ve většině rodin nebude nikdy, a když budete čekat na tu zářnou chvíli, tak se s vámi vsadím, že se jí nedočkáte nebo se odhodláte právě ve chvíli, kdy se rozbije pračka a je potřeba koupit novou. Vaše staré oblečení vyhazujte, prodávejte, darujte. Nezahrabávejte se v něčem, co vás netěší, jen proto, že „to ještě užijete na doma“. Do diáře si zapište masáž, jógu, běh, kosmetiku, kadeřníka, seminář, atd. a na tyto položky se dívejte naprosto rovnocenně s třídní schůzkou, tendrem za milion v práci a nutností udělat na poslední chvíli dětem do školy kraslice na Velikonoce. Jinak se tam totiž nikdy nedostanete, nebo plná výčitek, a to je na nic. Smějte se a naučte se být i trošku marnotratná a lehkovážná. Žádný muž nemá rád ufňukanou chudinku. Pořiďte si krásné spodní prádlo a pyžamo. Když vám cokoli z výše uvedeného nevyjde, nezlobte se na sebe, manžela, šéfa ani děti. Mějte se prostě jen ráda. Pak nakazíte i všechny kolem.  Opačně to není možné. Krásné jaro. P.S. Letí zelená barva. Zelená se týká našeho srdce, svobody a našeho vlastního vnitřního prostoru. Mám krásný nový zelený kabát a nepotřebuju ho! Lucie Více info na www.luciemeskanova.cz     Tento článek poskytla osobně pro server Příznaky transformace autorka článku. Jeho šíření je možné pouze s jejím souhlasem! Kopírování tohoto článku z našeho webu je zakázáno. Chcete-li jej zveřejnit na svém webu, získejte si souhlas autora. Ke sdílení článku na sociálních sítích využijte výše uvedené tlačítko sdílet. Děkujeme.   )

Je vzdělání zakázané?

Je vzdělání zakázané?

Dnešní článek bude mít 2 poloviny. Ta první bude hrůzný, strach nahánějící vhled do školství v jeho nejrozšířenější podobě. Staneme se svědky ukázněnosti, memorování, soupeření a ztráty své jedinečnosti. Věřím, že druhá polovina vás zahřeje na duši a ukáže vzdělávání zcela jiným směrem. Ocitneme se jakoby v jiné realitě. Osobně proti vzdělávání nic nemám. Chceme aby se děti naučili jazyk, číst psát, počítat no a pak jim přejeme aby si poradily se vším, co jim přijde do cesty v jejich cestě životem. A aby byly šťastné... To je to hlavní, aby byly šťastné. Opravdu jim to dnešní vzdělání dokáže nabídnout? Pozoruji kolem sebe, že děti jsou zvídavé, tolik se toho naučí a potřebují své vzory. Od prvních nekoordinovaných pohybů, lezení až prvních krůčků. Pohání je zvědavost. Touha objevovat. Vše prozkoumat, všude se dostat, strčit ruku pod tekoucí pramen vody. S příchodem řeči přibyde další rovina jejich objevování. Proč, proč a proč:) Děti jsou nezastavitelné. Nebo ne? Existuje bod v čase a prostoru, kdy tato vášeň dostane pěkně na frak a dříve nebo později začne upadat. Tento bod je nástup do systému základního vzdělávání. Měl bych lepší označení. Komplex základního vzdělávání. Je mi to líto, ale pak se dějí věci, které přímo odporují výše popsanému. První ze změn je klid. Ukázněnost. Děti musí sedět v lavicích. Kde je to objevování? Ten pohyb? Ale už je mu 6 a tak se musí naučit, že musí sedět, poslouchat, porozumět a plnit příkazy. Ano, tohle každý chceme pro své dítě. Zní to hrůzněji než jsem si vůbec představoval. Krátce poté jsou představeny zákony džungle - Každý sám za sebe a ten nejlepší vyhrává. Říká se, že žádný člověk není stejný. Někdo má rád holky, jiný zase vdolky. Přesto vás budeme porovnávat známkami. Musíte být všichni stejně dobří. Ve všem. Kdo nebude mít samé jedničky nedostane se na školu. Další školu. Kde bude muset opět sedět, poslouchat, porozumět a plnit příkazy. K porozumění a vykonání je toho více než dost. To je panečku předmětů a té látky. Pro všechny. Rozumím, že člověk má mít nějaký všeobecný základ, ale některé učivo spíše připomíná IQ test. V reálném životě jsou k ničemu, pokud to není váš oblíbený předmět a pokud jste nějaký takový vůbec měli. Třeba dějepis. Nevím jak teď ale byla to samá jména a datumy. Tuhle někdo, támhle někdo, tehdá a tehdá. Žádné souvislosti, žádné poučení z historie, kterou považuji za nejdůležitější. Když se to člověk naučil, prokázal tím inteligenci a píli. Prokázal, že poslouchal, porozuměl a splnil příkaz to zopakovat. Také jsem nezažil jsem mnoho míst, kde by lidé nesměli spolupracovat. Možná někde na Wall Street. Neopisuj. Budu to známkovat. Musím vědět, jak si vedeš. Nebylo by lepší, kdyby se ti opisující hříšníci nad problémem zamysleli spolu? Když na něj společně přijdou, obohatí je to oba. Představa, že se v práci zeptám kolegy na jeho názor s problémem, který mě dostal do úzkých a oba by jsme za to byly vyhozeni (dostali za 5), je absolutně zcestná. Tuhle část už nebudu dále natahovat. V mnohém se mou nemusíte souhlasit. V mém světě jsem v šoku z toho, jak rozdílně od mého pohledu, k člověku přistupuje komplex vzdělávání. Snad bych to tak i nechal a řekl si, že to líp nejde. Naštěstí se ke mě v minulosti donesly informace, které mě ukázaly že to jde. Nyní se dostáváme do říše fantazie. Asi pro většinu z nás. Vše o čem budu mluvit není jen teorie. Tato praxe na světě probíhá. Ty děti absolventi existují a jsou vcelku úspěšní. Odpověď na otázku – proč to není všude, když je to tak dobrý – asi každý zná. Pro ostatní napovím. Kam by jsme to došli bez sedět, poslouchat, porozumět a plnit příkazy. To je náplň pracovního dne většiny z nás. V tomto ohledu komplex vzdělávání neselhává. Na těchto školách učitel není učitel. Radši se vnímají jako průvodci. Když má dítě otázku, zeptá se jich a oni mu odpoví, případně pomůžou s objasněním otázky. Jak prosté, že. Představa, že dítě ve škole aktivně projevuje zájem patří jen šprtům, ne? Tohle žádné normální dítě školou povinné nědělá. Tito průvodci říkají, že dětí není třeba se dotazovat. Není třeba z nich něco páčit, sami mají mnoho otázek. Mnoho:) Rozdíl je, že 5 leté dítě si ve školce hraje. Někdo jezdí s auťáky a od mala je fascinovám jejich pohybem. Auta vysílá do různých směrů, brodí je různými materiály jako třeba písek. Skoky auťáků z vyvýšených míst a jejich následná reakce je fascinuje. Někdo si rád staví, povídá si, někdo vaří, stará se, pečuje. Někdo pozoruje květiny a otrháváním lístečků nebo pampelišek slouží ke zkoumání z čeho jsou. Když přijdou do této školy, místo sezení v lavici se dále věnují těmto kratochvílím. Nechtějí je tam mít stejné. Každý svoji pozornost zaměřuje jiným směrem a v takto nízkém věku jsou děti skutečně autentické. V této škole mají mnoho mnoho místností, věcí, které můžou v jejich bádání využít. Kde se tedy učí? Fígl je v tom, že v zaběhlé škole jsou děti všech věkových kategorií. 6 až 15 let plus minus. Ty starší děti všeobecný základ ty mladší hravě naučí. Jako je to v jejich útlém věku naučili jejich starší kumpáni. Nepřijde jim to zvláštní. Takový je koloběh školního života. Co myslíte? Kdo vysvětlí lépe sčítání jednociferných čísel dítěti v 6 letech? Někdo, kdo je o 30 let (minimálně) starší nebo někdo, komu je o pár let víc? Děti se mají k sobě blíž. Dokáží si to vysvětlit způsobem, který je pro dospělého mnohdy nepochopitelný, ale stejně tak je to i opačně. Dospělý, i když vzdělaný, nepodá tyto znalosti tak efektivně jako desetiletý, dvanáctiletý. Toto je podložené také vědeckými výzkumy. Ale uvědomuji si, jak moc citlivý jsme na vědci řekli:) Všeobecné znalosti nejsou tak obsáhlé a už vůbec né tak složité. Nechápu, co tam na té škole 9 let dělají – ptají se průvodci z těchto škol. Já bych jim odpověděl. Učí se sedět, poslouchat... Pokud tedy připustíme, že se u dětí jejich zvídavost nezastaví v 6+ letech, že učitelé vlastně čekají na otázky, děti učí děti a netrvá to tak dlouho, co dál? Dál nic. Děti se v mnoha volných chvílích specializují na svůj obor. Zní to směšně u 6 letého dítěte ale když přidáte čas. Tomu dítěti je najednou 10, 12 a více. Je zvyklé se pravidelně a přirozeně učit v kolektivu všeobecnému přehledu od svých starších spolužáků. Neexistují zde známky. Děti pracují společně. Nikdo nepíše sám za sebe. Neopisuj, tam neznají. Naopak si práci ve skupinách chválí. Děti se vzájemně podporují a dokáží i tomu poslednímu Neználkovi vysvětlit o co jde. Ale hlavně, jejich hra nepřestala a mají stále mnoho otázek. Jejich dovednosti a porozumění dané problematiky se zvětšují. Sami od sebe. Hnaní vlastní zvědavostí se ve volných chvílí pouští do studia, výpočtů nebo experimentů. Průvodci jsou jim oporou.  Z auťáků se stal zájem o fyziku a o vývoj nových pohonů, z pozorování květin se stala vášeň pro botaniku. Zná vážně všechny květiny. Nevěříte? Zeptejte se ji. V 15 letech z této školy vychází člověk, který má všeobecný přehled, ale taky je velmi specializovaný na svůj obor, který je jeho život a který může intenzivně rozvíjet dál. Nezná soupeření, ale spolupráci. Mnoho životních milníků překonalo díky spolužákům a svým průvodcům. V dalších návazných studií jsou za premianty, protože narozdíl od ostatních spolužáků z ročníku jsou tam správně:) V této souvislosti jsem si vzpomněl na Jakuba Vágnera. Syn Karla Vágnera. Muž predurčen k tomu být hudebník. Jako všichni v jeho rodině. Přesto se stal rybářem. Nesmysl. Rybář. Hahaha. Musel překonat spoustu překážek a stát si za svým. Neměl to jednoduché a přesto to dokázal. Například je to první Čech co natáčel svůj pořad pro National Geographic. Zapálený rybář, kterému se koníček stal obživou. Táhlo ho to tam celý život. Z tohoto pohledu se zdá, že vzdělání v pravém slova smyslu je v našem světě zakázáno. Děti se učí být kolečkem v soukolí. Neučí se dát jejich dar světu. Neučí se rozvíjet svoji vášeň. To co tě baví, respektive dělal bys to i zadarmo, je správný směr kudy se vydat. Když tě to bude bavit, staneš se nejlepším (v uvozovkách). Když budeš nejlepší, peníze si tě také najdou (to je největší strach lidí, kteří ví kudy, ale bojí se o vlastní přežítí, obživu). Je to tak jednoduché. V těchto školách to vědí. Malé dítě je nejlepší ukazatel. Jen mu to nesebrat. To samé platí také pro nás. Máme to jen težší. Ti, co si prošli komplexem základního vzdělání, těm to ve velké míře bylo sebráno. Měli jsme se stát kolečkem. V našem nitru je to ale stále přítomno. To, co můžeme dát a být přitom šťastní. Autor: Jan Brož  )

Adéla Chytilová: Samota může být lék

Adéla Chytilová: Samota může být lék

Samota není zlá, je to jen způsob, jak se sblížit sám se sebou.  Vždy jsem se samoty bála. Byla pro mě symbolem úzkosti, nudy a prázdnoty.Připadala jsem si sama, když jsem měla být bez druhých. Neuměla jsem samotu správně pochopit ani využít. Děsila mě.  Nesebeláska je příčinou strachu ze samoty Stává se to každému z nás, sedíme doma a padá na nás depka. V televizi nic není, internet jsme probrouzdali stokrát a stále nám něco chybí. Aktivit je spousta, ale samotným se nám nechce. Potřebujeme někoho k sobě, abychom měli chuť být aktivní. Zatímco se litujeme, čas běží a my máme pocit, že náš život je prázdný. To prázdno uvnitř nás se jmenuje nesebeláska. Když nemáme rádi sami sebe, nebaví nás být ani ve své vlastní společnosti. Je to logické, když někoho nemusíte, čas strávený s ním vás obtěžuje nebo vyčerpává. Stejně tak se cítíme, když našim jediným společníkem jsme my sami. Jsme závislí na pozornosti druhých a je nám lépe jedině v případě, když my naši pozornost zase věnujeme někomu jinému. Je to tím, že zapomínáme na své pocity a mysl se zabaví, už nás netýrá nudou.  Proč ale potřebujeme vnější elementy, abychom se cítili uspokojeni?  Kdo žije z vnějšku, nikdy nebude uvnitř naplněný. Je to prosté, pokud mě potěší až přítomnost další osoby, dávám si tím podmínku, že spokojená budu jedině, když bude nablízku. To je ale velmi ošemetné, protože v momentě, kdy se ta osoba vzdálí, prožiju utrpení. Pokud potřebujeme ke štěstí někoho/něco, vždy budeme otrokem vnějšího světa. Osho říká krásnou větu: pokud máš uvnitř klid a harmonii, okolo tebe může být bouřka i hurikán, ale ty zůstaneš stále klidný. Toto je to pravé a moudré umění, vybudovat si v samotě a uvnitř sebe takovou lásku, pochopení a radost, že i když se okolo mě cokoliv změní, budu stále v pohodě. Žít občas v naprosté samotě, nám dává možnost naučit se být si nejbližším společníkem a užívat si to.  Co takhle dát si rande sám se sebou?  Zní to ujetě? Možná ano, ale vyzkoušejte to! Udělat si plán jen sám se sebou, povídat si, obejmout se, pochválit se, vyrazit na výlet, udělat si sváteční jídlo, potěšit se dortíkem nebo jen spát hodiny a hodiny, cokoliv, co byste si chtěli dopřát s někým jiným, změňte na plán jen se sebou. Může to být první krok k přijímání samoty jako něčeho bezpečného a zdravého. Držím palce :-)  Autorka článku: Adéla Chytilová www.sebe-laska.cz Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. document.getElementById('cloakc15ce6ba286746d1592edb6dced07b87').innerHTML = ''; var prefix = 'ma' + 'il' + 'to'; var path = 'hr' + 'ef' + '='; var addyc15ce6ba286746d1592edb6dced07b87 = 'naslovicko' + '@'; addyc15ce6ba286746d1592edb6dced07b87 = addyc15ce6ba286746d1592edb6dced07b87 + 'sebe-laska' + '.' + 'cz'; var addy_textc15ce6ba286746d1592edb6dced07b87 = 'naslovicko' + '@' + 'sebe-laska' + '.' + 'cz';document.getElementById('cloakc15ce6ba286746d1592edb6dced07b87').innerHTML += ''+addy_textc15ce6ba286746d1592edb6dced07b87+''; Jsem nadšená lektorka pozitivního přístupu k životu. Věnuji se sebelásce a naučím Vás, jak opět najít sami sebe. Jako své poslání vnímám pomáhat druhým objevovat jejich ztracené JÁ, učím je naslouchat svému srdci a hledám v nich jejich přednosti. Pojďme společně měnit stará přesvědčení, která o sobě máte a nauče se, jak přijímat sami sebe s láskou.   )

Barbora Zumotová: NEMUSÍ VÁS BÍT, ABYSTE BYLI TÝRANÍ - psychický teror může být horší

Barbora Zumotová: NEMUSÍ VÁS BÍT, ABYSTE BYLI TÝRANÍ - psychický teror může být horší

Je paradoxem, že naše neochota připustit si, že jsme byli týraní, nás může udržovat ve zraněných emocích nebo ve zraňujícím vztahu. Poměrně často se s klienty na konzultacích setkávám s tím, že se domnívají, že si nemohou až tak moc stěžovat, protože je fyzicky rodiče přece netýrali. Jenže psychický teror, odepírání lásky nebo výhružka odepření lásky je pro dítě stejně děsivá a zraňující jako výprask. Často je možná ještě horší. Fyzické šrámy jsou totiž vidět, ale ty psychické ne, a pak i sama oběť psychického násilí má někdy tendenci popírat, že ji někdo trýznil. Ráda bych uvedla pár reálných příkladů psychického teroru z praxe: - matka holčičce sbalila nějaké oblečení, vystrčila ji ze dveří bytu a zavřela.- rodiče odvezli dceru autem před budovu dětského domova a odjeli.- rodiče nechali děti podepsat formuláře, že půjdou do polepšovny. Ani jeden z těchto příkladů není vymyšlený a ve všech byly formuláře staženy, dveře zase otevřeny a auto se vrátilo. Mohlo by se říct, že se zas tak moc nestalo, ale umíte si představit, jak vyděšené ty děti musely být? Jak manipulovatelné a ovladatelné, aby něco takového nemusely znovu prožít? Je úplně jedno, že si rodiče v daný okamžik mysleli, že tím něčeho dosáhnou a že třeba z poza rohu dávali na dítě pozor. Ono už to prožívalo a prožilo. Nechalo to stopu a tuto stopu, tento zážitek je třeba uznat v té kvalitě, v jaké byla prožita. Je úplně jedno, jestli svoji chybu rodiče zpětně uznají nebo ne. Stačí, když si vy nyní, v přítomnosti, dovolíte přijmout, jak vám tehdy bylo a dáte tomu důležitost. Jde totiž o nesmírně důležitý akt přijetí sebe sama, svých emocí a jejich pravdivosti. Když je totiž přijmete a přestanete svoje zážitky z dětství bagatelizovat nebo omlouvat rodiče, můžete si začít znovu věřit. Věřit tomu, co prožíváte v těle, co potřebujete a jak vám je. Uvědomit si, že žádné dítě se neprovinilo tak, aby bylo trestáno odebráním lásky rodičů nebo i samotnou výhružkou jejího odejmutí. A pozor! I věta: "Takhle by tě maminka neměla ráda, když budeš dělat..." je úplně stejná energie jako to vyhazování ze dveří nebo odvážení do dětských domovů. Dítě nás totiž bere vážně. Neví, že si jen nevíme rady a chceme ho k něčemu donutit. Třeba k takové banalitě, aby obcházelo kaluže nebo si mylo ruce. Prostě slyší tu výhružku NEBUDU TĚ MÍT RÁDA a to se v dětské hlavě rovná výhružce smrtí, protože bez maminky dítě nepřežije, a to každé dítě instinktivně ví. Takže prosím dovolte si být k sobě laskaví a dovolit si cítit, že vás něco bolí, děsí nebo vzteká. Třeba jste to v dětství nesměli, ale teď už je to na vás. Nemusíte dál poslouchat ten otisk rodiče v sobě, který říká, že jste si to zasloužili nebo že to nebylo tak zlé. Bylo to tak zlé, jak jste to cítili a to je vše, co se s tím DÁ a JE POTŘEBA UDĚLAT. Nic víc. Když si to totiž dovolíte, můžete zase znovu začít věřit sobě a díky tomu dělat i rozhodnutí, která jsou s vaším cítěním v souladu. Přestáváte být tím hodným, ovladatelným robůtkem, kterého z vás chtěli mít rodiče. Byť to zní jednoduše, není to vůbec snadné udělat. Dopřejte si tedy čas a prostor, nechtějte to po sobě hned. Možná budete potřebovat i průvodce, který vás vašimi emocemi bude provázet. Ze Slunečních esencí může být nápomocná lípa na dosycení pocitu, že jste v pořádku takoví, jací jste. Dub na posílení vlastních hranic a hlavně dovolení si je vůbec mít. Přestat být prostupní pro nároky druhých. Modřín na postavení se do vlastní síly bez ohledu na to, co si o tom myslí druzí a uvolnění se ze závislosti na přijetí druhými. Ať se vám to daří ❤️ Bára Zumotová Celý text i s aktivními odkazy: https://www.zumotova.cz/news/nemusi-nas-bit-abychom-byli-tyrani/ Autorka: Bára Zumotová http://www.zumotova.cz Žena, partnerka, maminka, dcera, sestra, kamarádka... Pro vás mohu být člověkem, kterému se můžete s důvěrou svěřit, kdo vám bude klást otázky, které vám pomohou nalézt odpovědi, které vás nasměrují k vlastní pravdě a spokojenosti. Zákoutí lidské psychiky, spletitost vztahů a rozmanité lidské osudy mě zajímaly už od dětství. Moji rodiče se často stěhovali, navíc můj tatínek je cizinec, takže jsem se mnohem častěji než většina lidí dostávala do úplně cizího prostředí a vždy bylo potřeba nové lidi poznat a navázat nové vztahy.  )

Merlin - král čarodějů: Přestaňte skuhrat!

Merlin - král čarodějů: Přestaňte skuhrat!

Než budete skuhrat, brečet a láteřit, jak je k vám život nespravedlivý, jak to nezvládáte anebo vám to jde ztuha, zastavte se a uvědomte si, že právě v tuhle vteřinu je na tom někdo daleko hůř než Vy, někomu zrovna v náručí někdo umírá, jiný přišel o práci, rodinu i bydlení, jiný nasedl do vlaku závislostí, ze kterého se nedá vystoupit, další zas vidí utrpení a nic s tím nedokáže dělat a jiný je po těžké autonehodě a znovu se navrací do běžného života. Proti tomuhle je to vaše jen hloupost, malichernost a sračka. Ale buďte v klidu, i já občas mám takový stavy, že ty lekce nedávám, že jsou složitý. No ale co už, moje duše si je vybrala, takže mi nezbývá co? No prostě je přijmout. Každý si prochází jiným stupněm vývoje a nedokážu si představit, že by se všech 7 500 000 000 lidí na této planetě v jeden okamžik probudilo, usměrnilo toky svých myšlenek, nasměrovalo by svoje srdce bezpodmínečné lásce a byly najednou všichni IN a měli hojnosti dostatek. No to by dopadlo, takovou Apocalypsu bláznivých šílenců by tahle planeta asi neustála. Vždycky bylo hůř, a vždycky bude líp. Jednou jste na vrcholu, jindy žerete bahno. No a co, o tom životní lekce jsou. Když je nechápete, nechápejte je, stejně jednou dostanete facku, pak druhou... třetí... čtvrtou a tak dále a tak dále. Stejně se ale jednoho dne probudíte, a budete vědět. neřekl jsem ani nenaznačil, že budete konat a budete měnit, jen jsem řekl: "BUDETE VĚDĚT" To, jestli se rozhodnete jít do nových dveří, po nových cestách záleží už jenom na vás. Nikdy jste nikoho nevlastnili a nikdo nevlastnil vás. Nikdy jste nikomu nepatřili, ale ani on nepatřil vám. Sami si většinou serete do vlastního hnízda chamtivostí, sobectvím nebo závistí. Stejně tak jako nepřejícností, či tím, že když nejste šťastní Vy, nebudou prostě ani druzí. Schováváte se za jistoty, které ale neeexistují, za jistoty, které jsou dočasné a pomíjivé. Vy to ale vidíte jako jedinou cestu. Co byste dělali, kdybyste o všechno přišli? Pravděpodobně by na Nuseláku, nad Macochou a jiných místech bylo plno, ale to nic nevyřeší. Nezbývalo by vám nic jiného, než začít znovu, mít chuť riskovat, zkusit to a to, abyste se posunuli dál.. jen proboha nezůstávejte přešlapovat na místě. Dokud nepadnete hubou na zem a neryjete brázdu jak za traktorem, nepochopíte smysl hojnosti, ani vztahů ani úspěchu, budete jen sžíráni strachem z věčného nedostatku, budete se neustále bát o to, abyste měli nějaké materiální hodnoty, které stejně až zemřete, rozkradou vaši nejbližší a ještě se kvůli tomu budou hádat nebo soudit. Takže, než si zase budete na něco stěžovat, uvědomte si, že jste to především Vy sami, kteří si staví překážky, nástrahy i bariéry pod záminkou, kterou nazýváte "STRACHEM". Strach je blud, je to vaše vlastní vytvořená iluze, které ale rádi a s oblibou podléháte. Doslova ji milujete, hýčkáte a ňuchňáte jen proto, aby vás mohla tato iluze dál ovládat a z vás se stávají jen ustrašené ovce, které se bojí pohnout, aby je nesežral někdo mocnější... Ale o tom zase až příště... Pavel /Merlin/ Merlin Autor článku - ZDROJ: facebook Merlin král čarodějů a mágů - připojte se! Nebo sledujte web: http://merlin-kral-carodeju-a-magu.webnode.cz   )

Barbora Zumotová: Cesta k práci, která nás baví a naplňuje

Barbora Zumotová: Cesta k práci, která nás baví a naplňuje

Poslání a naplňující práci hledá spousta lidí. Někdy se ženou za snem, který vznikl pouze v jejich hlavě, ale není s jejich vnitřním nastavením a prožíváním vůbec v souladu. Někteří naopak vědí, v čem by jim bylo dobře, ale zastavují je strachy a nedůvěra v sebe sama. Sepsala jsem stručně pár bodů, kterými je potřeba projít, chceme-li dospět do momentu, kdy svoji práci děláme rádi a přináší nám spokojenost a naplnění. Každý z vás bude v jiné etapě. Přesto se zkuste zamyslet nad každým bodem, protože vše se děje ve vrstvách a můžeme se v procesu občas vracet k milníkům, kterými už jsme dříve prošli, a nyní tam na nás čeká další kousek, kterým můžeme doplnit skládačku našeho ryzího já. Co tedy potřebujeme dělat? 1. Přestat si skrze práci naplňovat druhotné cíle - ocenění, důležitost, pozornost... Vzpomínám si třeba na klientku, která vystudovala herectví proto, aby byla konečně svými rodiči viděna. Nebo si zcela prozaicky vybereme takovou práci, která přináší jistotu zaměstnání, ale kdyby nám nešlo o to zabezpečení, tak po ní ani nevzdechneme. Je spousta programů, které si v sobě neseme. Přejali jsme je od našich předků a jedeme podle nich. Tato fáze procesu bývá nejvíce opomíjená, ale je naprosto nejdůležitější. Trvá také obvykle nejdéle. Jestliže se necítíte dobře sami se sebou, nefungují vám vztahy s blízkými, máte konfliktní vztah se svými rodiči nebo se od nich nemůžete odpoutat, zaměřte nejprve pozornost tímto směrem. Dokud totiž nejsme dobře spojení sami se sebou, nemůžeme si dost dobře rozumět, a proto nebudeme ani dostatečně citliví k sobě, abychom věděli, jaká práce nám skutečně přináší pocit klidu, pohody a naplnění. Pro mě je to taková práce, ve které mohu být plně sama sebou. Jinými slovy, cítím se v ní jako ryba ve vodě. V této fázi bude užitečná esence z lípy, esence z dubu a esence z bezu. Lípou si doplníme vědomí své hodnoty, lásku k sobě a spojíme se se svými kořeny. S dubem posílíme svoje hranice a dovolíme si dělat věci ke svému prospěchu. Bez nám pomůže ukotvit se na tom místě v systému, které nám náleží. 2. Pochopit, co mi v současné práci vadí a proč, abych ze současné práce neutíkala před svými nevyřešenými tématy. Dostihnou mě i v další práci a může to být o to těžší. Někdy chceme ze současné práce odejít v domnění, že pro nás není vhodná, hlavně proto, že jsme se nenaučili vyrovnat se s určitými situacemi, které zde zažíváme. Může jít o vztahy s kolegy, nerespekt ze strany nadřízeného, přetížení apod. Ovšem, když odejdeme, tak se nenaučíme to, co jsme potřebovali. Tedy např. postavit se za sebe, srozumitelně komunikovat, říct si o pomoc, poukázat na nefunkční procesy nebo špatné dodávky atd. Zůstáváme zde na určité úrovni v dětských pozicích, kdy čekáme, že ti druzí by se přece měli chovat slušně a vidět, že měli něco udělat lépe, šéf by neměl nadržovat kolegyni nebo by měl mít větší autoritu. Všechny tyto situace jsou úžasné učební lekce, které nám mohou proměnit náš pohled na věc, posílit v nás vědomí dospělého, nezávislého člověka a schopnost fungovat samostatně. Ve výsledku se v té stávající práci začneme cítit dobře nebo budeme připraveni na to odejít v klidu, bez emocí a najít si to, co s námi bude ladit více. 3. Najít svoje talenty ve smyslu toho, co nám jde s lehkostí a samozřejmostí. Nejčastěji nebereme své přirozené vlohy moc vážně. Jsou to věci, které nám jdou od dětství snadno a přirozeně. Mnohdy se domníváme, že tohle přece umí každý, a není to nic výjimečného. Jenže to je jen náš zkreslený úhel pohledu. Nám to jde bez zvláštního úsilí, a proto si myslíme, že to tak má každý. Zkuste se tedy zaměřit na věci, které vám skutečně jdou, a zeptejte se třeba svých přátel, jestli to považují za přínos a něco ojedinělého. Můžete se jich i přímo zeptat, co na vás oceňují a možná budete překvapeni, co se dozvíte.Abyste mohli úspěšně poznat své kvality, je velmi důležitý výše zmíněný první krok. 4. Zjistit, čím tyto naše dovednosti jsou užitečné pro druhé natolik, aby za ně byli ochotní dát protihodnotu. Najít tedy takovou podobu výsledku našich schopností, která přináší užitek dalším lidem. Můžete se zaměřit na to, co vám dělá největší radost. Z čeho jste nadšení tak, že když o tom mluvíte, jste celí rozzáření. Tohle je totiž nesmírně lákavá energie, která přitahuje druhé zcela přirozeně a nemusíte nikomu nic vnucovat. 5. Osvobodit se od programů, které v nás vytváří tlak a strach - obavy, že se neuživím, že mi budou závidět, že řeknou, že jsem zahodila svoji rozjetou kariéru, že na to nemám, že si dovoluju moc, že na to nemám papír atd.  Na strach a obavy je úžasná esence z osiky. 6. Určit si zdravě svoji cenu, se kterou se cítím v souladu a která je podnikatelsky funkční. Cena vaší práce by měla jednak odpovídat tomu, co jsou lidé ochotní zaplatit, na druhé straně by vás měla dobře uživit. Může pro vás být těžké říci si o peníze. Můžete s nimi mít spojené nejrůznější programy, na kterých je velmi užitečné si popracovat, aby pro vás peníze přestaly být strašákem nebo projevem hamižnosti. Peníze jsou prostředek, oběživo, které nám umožňuje si mezi sebou vyměňovat. Za to jim můžeme být vděční :-) Zásadní je, zda si sebe a své práce vážíte. Když ne, nebudete si umět určit zdravou cenu a bude pro vás obtížné si o peníze vůbec říct. Naopak, když budete vnímat hodnotu své práce, nebudete se potýkat s tím, že vás někdo bude přemlouvat ke slevám nebo dávat vám peníze s neochotou a nepříjemnými emocemi.Cena, kterou si určíte na začátku, se může postupně měnit s tím, jak získáváte zkušenosti. Je to přirozené a nic není tesané do kamene navždy.V souvislosti s hodnotou naší práce může být nápomocná esence ze sedmikrásky. Pracuje s tématem pokory a vědomím vlastní hodnoty. Poslouží, pokud se podceňujeme nebo naopak přeceňujeme. 7. Začít :-) Po krůčcích, postupně a dovolit si to měnit tak, aby to s námi zas a znovu ladilo.Nespěchat, nedělat skoky, na které se necítíme a vytvořit si předem záchranný kruh ve formě finanční rezervy nebo partnera, který je ochotný nás podržet, když to ze začátku nepůjde.Můžeme začít v malém a pomalu. Důležité je zažít ten pocit, jaké to je, když děláme něco, co jsme my. Tzn. kde se nemusíme přetvařovat, ohýbat a dolovat ze sebe motivaci, kterou pro danou práci nemáme. 8. Mluvit o tom, co děláme. Sdílet svoje nadšení. Nevnucujte, nepřemlouvejte, jen sdílejte. Nebuďte lakomí a podělte se. Nechte druhé ochutnat to, co děláte, ať mohou zjistit, že se jim vaše práce líbí, přináší jim hodnotu a chtějí jí víc.Nikdo nechce kupovat zajíce v pytli. Dejte ze sebe hodnotný, kvalitní kousek, ne to, co vám zbylo a nikdo to nechce. :-) Budujte důvěru ve svoji práci tím, že ji už kvůli sobě děláte dobře. Nevypouštějte nové produkty jen proto, že si myslíte, že byste měli mít něco nového. Nezveřejňujte něco každý týden jen proto, že to říká nějaká marketingová příručka. Buďte autentičtí a důvěryhodní. Čas každého z nás je drahý. Když budete vypouštět plytkosti, budou vaši sledující a tedy potenciální klienti vědět, že to, co z vás jde, nemá vždycky hodnotu, a přestanou vašim výstupům dávat pozornost. Naopak, když budou zvyklí, že cokoliv z vás vypadne, má smysl a užitek, pohlídají si, aby vaši novou tvorbu zachytili.Velký pomocník s přijetím a projevením své jedinečnosti je esence z modřínu. Tak je modřín mezi jehličnany naprostou výjimkou, může pomoci i nám, abychom svoji jedinečnost objevili a dovolili si ji projevovat. Přestat se schovávat a začít zářit. 9. Připravit se na změny Všechno se stále mění a vyvíjí. Bude se měnit nejen prostředí, ve kterém pracujete, ale budete se měnit i vy. Přijměte změnu jako součást svého života a dovolte si vývoj. Je docela možné, že vaše vlastní práce se bude měnit spolu s tím, jak se měníte vy. Něco, byť žádané, vám může postupně přinášet méně radosti z tvorby a přijde čas na to vzdát se starého a rozvíjet něco, na co jste zatím neměli tolik prostoru. Neberte věci jako jednou pro vždy dané. Vnímejte sami sebe, své potřeby a podle toho si svoji práci upravujte.V souvislosti s tímto tématem vnímám esenci z řebříčku. Řebříček totiž umí dát nadhled, spojení se svým vnitřním vedením a přijetí přirozeného plynutí života. 10. Dát pozor na vyčerpání I práci, která vás maximálně naplňuje, je potřeba mít v rovnováze s péči o sebe sama a dostatkem odpočinku. Když vás práce baví, je potřeba hlídat si svoje kapacity o to víc. Můžete se samozřejmě rozdat všem, kteří vaši práci potřebují, ale pak nezbyde dost sil na váš vlastní život a budete strádat. To nebude dělat dobře vám, v důsledku ani vašim klientům.Když budete svoji potřebu odpočinku a času na váš soukromý život respektovat vy, pak i všichni okolo. Pokud ne, nejsou to většinou lidé, se kterými by stálo za to spolupracovat.Jste-li příliš zaměření na výkon a neumíte brzdit, bude se vám hodit některá z jinových esencí, která vás zpomalí a navede na větší vnímání vašich vlastních potřeb. Můžete tedy sáhnout třeba po lípě, růži nebo osice. Užívejte si celý proces. Nečekejte na závěr, že až to vyřešíte, najdete svoji vysněnou práci, budete šťastní. Můžete být šťastní už teď. Všechno potřebuje svůj čas. I náš vývoj. Tempo každého z nás je jiné. Není potřeba se srovnávat. Soustřeďte se na sebe a neplýtvejte časem na přemrštěné sledování konkurence. Když totiž půjdete svojí vlastní cestou, budete vždycky originál, kterého si najdou ti, kterým právě váš způsob práce vyhovuje. Připomněla bych ještě esenci z pampelišky a esenci z máku.Pampeliška bude skvělá pro ty, kteří nad vším až příliš mudrují, protože nás vede k jednoduchosti a vnímání radosti z prostých denních maličkostí.Mák zase disponuje velkou životní silou. Chceme-li se spojit s našimi zdroji, s dospělostí a samostatností, můžeme sáhnout po něm. Ať se vám to daří krásněBára Zumotová Na toto téma si mě můžete poslechnout podrobněji v pořadu Jak žít svoji práci snů na Příznacích transformace. Více zde: https://www.zumotova.cz/news/cesta-k-praci-ktera-nas-bavi-a-naplnuje/     Autorka: Bára Zumotová http://www.zumotova.cz Průvodkyně na cestě k sobě, autorka Slunečních esencí a lektorka kurzů pro ženy. Podporuje ženy i muže v tom, aby se mohli mít rádi, uměli se ocenit, být samostatní a šťastní. Pak mohou tvořit harmonické, šťastné vztahy. Cestou k tomu je pravda a uvědomění si toho, kdo jsem a co jsem prožil/a. Skvělou podporou na této cestě nám mohou být Sluneční esence. )

Petra Jelínková: Nesuďte ty, kteří se dlouho neusazují

Petra Jelínková: Nesuďte ty, kteří se dlouho neusazují

Dnes se krátce rozepíši o jednom jevu, který je velmi častým, a vůbec v této době. A sice o jevu, kdy se mladý člověk nebo dokonce člověk ve středním věku neusazuje, nemá partnera či rodinu, zázemí atd. Toto téma velmi souvisí s neúplnými rodinami nebo rodinami, které jsou sice úplné, ale kde ti dva nefungují jako partneři, ale spíše jako prostředky pro dosáhnutí něčeho, co každý jeden z nich potřebuje pro sebe naplnit. Nesuďte ty, kteří se dlouho neusazují, bojí se mít děti, bojí se odpovědnosti. Pokud se omezíme pouze na tento jeden život, zrod toho leží v dětství. A ty příběhy oscilují mezi dvěma krajními extrémy. Jsou to ti, na které byla v dětství kladena velká odpovědnost – ať už hráli jednomu z rodičů do nějaké míry partnera nebo na ně byla kladena přílišná finanční odpovědnost, kdy byli různě přímo či nepřímo rodiči tlačeni či podporováni, aby všechen svůj volný čas, všechen čas různých školních prázdnin trávili vyděláváním peněz po brigádách a mnoho jiných podob odpovědnosti. Častý znak těchto dětí je, že neměly pubertu nebo velmi potlačenou. U těchto dětí byl zcela či z velké části utlumen zcela přirozený a zdravý vzdor vůči rodičům. Tyto děti předčasně dospěly a paradoxně ve skutečnosti zůstaly zakonzervovány v dětství. A na nevědomé rovině se brání další odpovědnosti. A často je k tomu přidaná ještě nálož v podobě fixace jednoho z rodičů, která může být velmi viditelná nebo i jen na úrovni neviditelných energetických vláken, kterými rodič drží své dospělé dítě. A často ani to dospělé dítě nemá sílu to vlákno rodiči odstřihnout. Nebo to jsou děti, které naopak žádnou odpovědnost neměli. Rodiče jim v dětství a dospívání umetali cestičku. Chránili je před jakoukoliv výzvou. Tyto děti rovněž zůstaly v dětství. Je vtipné od života, že často jsou to pak sami tito rodiče, kteří na své děti vyvíjejí další tlak, kdy už se usadí, založí rodinu atd., aniž by si byli vědomi, že oni na tom mají svoji odpovědnost. Jsou však za to odpovědny i dané děti, které dopustily, aby na nich bylo toto pácháno. A to i přesto, že v dětství je pro dítě nesmírně těžké, ne-li existenčně a emočně nemožné, aby se tomu vzepřelo. Ale to nemění nic na tom, že za každé naše jednání, a to od miminek, neseme odpovědnost. Ve smyslu, že v životě se nám to někde odrazí, dříve či později. A pokud budeme chtít žít jinou realitu, než kterou nám umožňuje dané destruktivní nastavení, bude nevyhnutelné se z toho destruktivního nastavení osvobodit. Co s tím nyní můžete rodiče dělat? Vy nic. Už se to odehrálo, už je to minulost, kterou si to dítě neustále tahá do přítomnosti a tak i do své budoucnosti, dokud si neuvědomí a následně nepřipustí (neprožije), že se to odehrálo. Pak si vezme svoji sílu zpět, vystoupí z role oběti a vstoupí do role tvůrce. A tato minulost jej již nebude ovlivňovat v jeho dospěláckém životě a jemu se uvolní cesta pro všechny ty věci, které si nedovolovalo, jako usazení, rodina, zázemí atd. Rodiče se však mohou místo na své dospělé dítě zaměřit sami na sebe. Rovněž si to uvědomit, že to činili, plně si to přiznat (prožít) a pak to zkoušet nedělat – své dítě konečně pustit, byť to měli udělat nejpozději v 18 letech. Tím pomohou sobě. I oni vstoupí do své síly, z role oběti přejdou do role tvůrce, i tito rodiče vstoupí do své odpovědnosti. A jen tak mimochodem tímto svým velkým posunem, který pro sebe udělali, podpoří i to dané dospělé dítě. Jednak se jim zcela přirozeně změní chování vůči němu a i vnímání jeho života, jeho partnera atd. a jednak (a to je hlavní, jelikož z toho vše vnější teprve vyvstává) budou to mít ve vztahu ke svému dítěti jinak vevnitř. Nechají ho jít, jak na úrovni vnější, tak na úrovni vnitřní. Dají mu svobodu. A jedním z projevů toho, že už nedrží své dítě, je, že od svého dítěte nebudou nic očekávat, nebudou chtít nic vrátit na zpět, nebudou mít pocit, že jim dítě něco dluží, nedovolí, aby jim dítě něco poskytovalo z pocitu dluhu nebo jakéhokoliv strachu, fixace. Takto získané věci, činy od svých dětí (od kohokoliv) se dotčeným stejně dříve či později zboří jako domeček z karet. Podhoubí toho všeho leží už v záměru, s jakým si muž a žena pořizují dítě. A zejména jde o ženy, jelikož v nich dítě roste, vyvíjí se a vazba je vrozená. Na rozdíl od vazby dítěte na tátu, která je získaná. Pokud se ženě narodí dítě v době, kdy sama není naplněná a dané dítě ji to tak má zajistit, nebo ji dopomoci k tomu, aby byla normální, stejně úspěšná jako ostatní vrstevnice v jejím okolí, nebo protože by ráda pauzu od práce, která ji nebaví, nebo jako pojistku daného partnera nebo jako zajištění si zázemí od svého partnera a mnoho jiných strachových důvodů, pak zcela automaticky nastupuje daná fixace. A ta fixace se může projevovat různě. A může být velmi pro oko pozorujícího viditelná ale i velmi skrytá. Avšak nachází se tam, jelikož dítě v této chvíli se stává prostředkem a dítě to podprahově cítí. A už od narození tak na sebe přebírá břímě zajišťovat spokojenost matky či obou rodičů. A jaké rodiny budou zakládat tyto děti? Pokud si toto vše neuvědomí a nepřipustí dříve, než vstoupí do manželství, než budou mít děti, tak nejspíš jejich muže nebudou vnímat jako muže, jejich ženu nebudou vnímat jako ženu = nebudou se cítit ve své rodině v bezpečí, nebudou sami spolu naplněni. A tak dané dítě nemůže přijít jen jako vedlejší efekt, jako třešnička na dortu, i bez které bude ten dort fajn. Dané dítě, pokud přijde, nepřijde svobodné. Což není v určité rovině špatně, vybralo si tyto rodiče, stav, fázi cesty, kde se v době zplození a následných prvních pár let nacházeli. Anebo ty dospělé děti nějak cítí, že to není úplně ono, nějak cítí, že by rodinu ještě zakládat neměli a ani vstupovat do manželství, a jejich život je dovede k uvidění toho výše uvedeného a k uznání této minulosti před tím, než ty děti budou mít. Jejich děti, pokud je mít budou, budou mnohem svobodnější, méně zatížené svými rodiči. A toto vnímám, že je mimo jiné v pozadí mnoha případů, kdy se párům nedaří počít nebo donosit dítě. V této době mnoho dětí (duší) již nechce ty nánosy rodičů, již chtějí vstoupit do zcela jiných, více svobodných energií a k tomu potřebují, aby jejich rodiče ušli již nějaký kus svého vnitřní poznání a měli tak již spoustu svých stínů přijatých - byli vědomější (moudřejší = zralejší). Většina rodičů ohánějících se svoji velkou odpovědností, ve skutečnosti zůstali těmi malými zraněnými dětmi, jen v dospělém těle. A čím více mají potřebu se ohánět tím, jak jsou odpovědní, tím mnohdy většími (zraněnějšími) dětmi zůstali. A to i přesto, že třeba jsou schopni se finančně o sebe postarat. Jelikož jejich zranění se pak projevuje v jiných oblastech života anebo ke svému zajištění použili právě své děti, které díky fixaci měli potřebu se rodičům vydat. To je různé. Nic však není ztraceno! Nikdy není pozdě! Vše sloužilo svému účelu, vše byla cesta daného rodiče a dítěte. Klíč spatřuji v uvidění toho, co jsem jako rodič páchal, či co na mě jako dítěti bylo pácháno, připuštění si toho (prožití toho) a již to uvnitř i vně nedělat, což půjde snadněji, když už víme, s kým máme tu čest a tím prožitím si toho (uznáním té minulosti) si zčásti odpustíme, že jsme to dopustili či na sobě dopustili.  S láskou Peťa Autorka:  Mgr. Ing. Petra Jelínková Zdroj: www.jinypristup.cz Pomáhám ženám a mužům, aby si změnili jejich vnitřní svět a tím si zkvalitnili a usnadnili svůj život. To je v pozadí individuálek, které vedu, knížek, Klubové sekce, online přednášek a článků, které píši. Během individuálek u některých na ten vnitřní svět jdeme přes mysl, u jiných přes emoce nebo kombinací obojího. Mysl a emoce jsou však propojené, a tak změnou jednoho měníme i druhé. Při kultivaci mysli pomáhám lidem uvidět se v lidech a situacích, které mají ve svém životě, a pojmenovat tak nastavení, kterými si brání žít to, co by rádi. Při kultivaci emocí si lidé na individuálce trénují přetavení nepříjemných emocí v emoce radosti, vděčnosti a plnosti. Tím mění pohled na tu situaci, aniž by museli znát podhoubí, a daná situace se tím mění. Život je snadný. My si ho komplikujeme tím, že do přítomnosti neustále taháme minulost." Velice děkuji za všechny finanční příspěvky, které mi byly od některých z vás zaslány na účet, za vaše maily, reakce u článků, sdílení mých článků a jiné dary. Slova jsou málo na to vyjádřit, jak moc si toho vážím. Pokud vám články mnou psané na www.jinypristup.cz pomáhají a chtěli byste mě podpořit v tomto mém psaní pro vás všechny, šiřte mé články a povědomí o webu Jinypristup.cz mezi další lidi, objednejte si moji knihu, nebo mi zašlete dobrovolný finanční příspěvek na číslo účtu 1462136038/3030, variabilní symbol: 123, do zprávy pro příjemce uveďte „Dar“. I ten nejmenší příspěvek je stejně hodnotný jako ten největší. Všichni jste totiž učinili stejné rozhodnutí přispět něčemu, co má podle vás smysl. )

Angelika Mrázová: PŘIPRAVTE SE NA NOVOU KOSMICKOU VIBRACI

Angelika Mrázová: PŘIPRAVTE SE NA NOVOU KOSMICKOU VIBRACI

Už není pochyb, blížíme se k neúprosnému okamžiku v naší historii jako druh. Ani skeptici nemohou popřít, že se něco děje na planetární úrovni, něco, co přesahuje sociální a ekologické konflikty nebo transformaci vědeckého paradigmatu. Pro ty z nás, kteří tuto realitu prožívají jako energetickou zkušenost expanze a spojení, se časy zrychlují s náhlým vývojem vědomí, rozbitím toxických vazeb, zmizením onemocnění téměř bez léčby, zvýšeným vnímáním, neomezenou synchronicitou a podobně. nemoci, které se objevují přes noc. Někdy je to povzbudivé, jindy šokující, ale jsme zde, abychom našli smysl pro každou zkušenost, pocit a prožívání každého okamžiku, jako by to bylo poslední. Někteří již našli vlastní způsob, jak zůstat na této ose. Jiní si teprve nyní uvědomují, že potřebují vedení, než se realita rozpadne na jejich hlavy, je nutné pochopit potřebu opětovného spojení s vnitřním pánem, aby se vrátila rovnováha a duchovní spojení. Je nutné být v neustálých vibracích Lásky a Unie, abychom mohli pozorovat veškerou negativní energii, která nás obklopuje, aniž bychom byli ovlivňováni, dnes více než kdy jindy je nutné mít železnou vůli, abychom se nenechali unést protivenstvím a ne být v pasti. Bude to ještě intenzivnější rok na osobní úrovni, který bude i nadále testovat naši vnitřní rovnováhu, a proto by bylo vhodné tento zvyk udržovat až do konce roku, každý den, aby se vytvořila vyšší a pozitivnější vibrace ve vašem bytí. což usnadňuje přechod. DENNÍ MEDITACE To, co bylo doporučeno dříve, je dnes zásadní, každodenní meditace je palivem pro naše tělo a duši, aby prošla touto dobou. Udělejte to se třemi fázemi, vědomým dýcháním, uvolněním těla, příchodem světla. Čím jednodušší, tím snazší bude začlenit to jako zvyk. JASNÝ ZÁMĚR Musíte zmapovat trasu a k tomu potřebujete mapu, každé ráno meditovat a zapisovat si záměry, které dávají smysl vaší existenci, záměr na den, záměr na měsíc, záměr na rok a záměr nebo účel vašeho života se mohou změnit, ale podporou vašich akcí a záměrů vás nastaví na cestu k dosažení vašich cílů. REGISTRACE SNŮ Vaše sny vás vedou ve směru vaší evoluce a vždy jím byly, ale nyní musíte věnovat větší pozornost tomu, co vám ukazují, zaznamenávat zprávy, které dostáváte, umožnit vašemu vyššímu já, aby vás vedlo a řídilo se vaší intuicí. RADIKÁLNÍ UVOLNĚNÍ ŠKODLIVÝCH LIDÍ Staré vztahy a postavy z minulosti jsou prezentovány v našem současném poli, za účelem uzavření cyklů oddělením se od toho, co odráží váš starý způsob bytí. Rozloučte se opravdovým způsobem s uznáním a přeberte odpovědnost za odchod. Zjistíte, že na oplátku dostáváte mimořádnou energii. POZITIVNÍ LIDÉ Spojte se se svými vrstevníky, s těmi, kteří sdílejí tuto životní filozofii. Tato změna nás tedy opět spojí, pamatujte, že ptáci stejného opeření létají společně. Zúčastněte se globálních akcí, výstav, meditací. Vytvořte si vlastní posvátné kruhy. ČAS V PŘÍRODĚ Zůstat v kontaktu s přírodou, i když prší, přichází do styku s přírodní energií, pozoruje známky větru, mraků, stromů. Příroda nás nabíjí vitalitou a čistou energií. UCHOVÁVEJTE SVÉ POSLÁNÍ Každá duše má sen a to je její sever. Najděte, co vás dělá šťastným, a trvale se vzdejte všech předsudků a přesvědčení, které vám říkají, co je možné a co ne. Neuděláte dobře, když budete dělat věci tak, jak to od vás čeká, najít své poslání a jít dál. KARMICKÉ ČIŠTĚNÍ Naše energetická pole jsou plná zbytků, která již nepracují pro náš růst. Jindy to mohlo trvat roky, než jsme pochopili a přeměnili tyto zbytky karmických zážitků. Zrychlení a změny v naší DNA dnes způsobují výbuch dávných krystalizací. Vyčistěte tedy to, co z nich zbylo, prací ve vás, kvantovými korekcemi, léčením zvuku, energií jakéhokoli druhu nebo čímkoli, co máte po ruce. PŘESTÁVKA Všechno toto v nás produkuje neobvyklou únavu, hmota je pomalejší, pokud jde o přizpůsobení její dynamiky dynamice vědomí. Chraňte se odpočinkem, pokud je to možné, máte dobrý spánek, bez ohledu na denní dobu, pokud nemůžete, nahraďte jej výletem, procházkou, věnujte čas sobě, své relaxaci a tichu. PŘIJÍMEJTE DALŠÍ POMOC Jsme vždy doprovázeni, abychom byli svědky nádherného okamžiku, ve kterém druh přechází z jedné dimenze do druhé, ale nezapomeňte, že zkušenost je osobní a nemůžete ji přenést, nikdo nemůže prožít vaši zkušenost, tak si ji užívejte, usmívejte se, buďte laskaví šířit lásku ke všemu a všem kolem vás, ukázat ve vás božství.  S láskou a vděčností  Autorka článku: Angelika Mrázová )

Jak se mohu vypořádat s izolací?

Jak se mohu vypořádat s izolací?

Ukliďte svůj dům. Do základů. V každém rohu, vzpomeňte na věci, které jste nikdy nechtěli a neměli odvahu a trpělivost se jich dotýkat. Udržujte dům světlý a čistý. Eliminujte prach, pavučiny, znečištění. I to nejskrytější. Váš domov vás reprezentuje: pokud se o něj postaráte, postaráte se také sami o sebe. Mistře, ale čas je dlouhý! Jak mohu žít v izolaci? – Opravte, co lze opravit, a odstraňte, co již nepotřebujete. - Věnujte se čekajícím fakturám a účtům, odstraňte zbytečné emaily, vložte fotky do alb, opravte nábytek, opravte vše, co stojí za opravu. Zbytek vyhoďte s vděčností a vědomím, že cyklus skončil. Opravování a odstranění mimo sebe vám umožní opravit nebo odstranit to, co je uvnitř vás. – Mistře a co potom? Co můžu dělat s celou tou dobou sama? – Rostlinná říše … I květiny ve váze. Pečujte o rostliny, každý den je zalévejte, mluvte s nimi, pojmenujte je, odstraňte suché listy a plevel, který ji může dusit a nechte ji proniknout cennou vitální energií. Je to způsob, jak pečovat o svá vnitřní semínka, touhy, úmysly, ideály. – Mistře, co když mě navštíví prázdnota? Kdy přijde strach z nemoci a smrti? – Promluvte si s nimi. Udělejte pro ně také prostor, udělejte si čas pro každý svůj strach. Pozvěte je na večeři s vámi. Zeptejte se jich, proč se dostali tak daleko až sem. Jakou zprávu vám chtějí přinést? Co se vám snaží říct? – Mistře, nemyslím si, že to zvládnu… – Není to izolace, váš problém, ale strach čelit vnitřním drakům. Teď nemůžeš utéct. Podívejte se jim do očí, poslouchejte je a zjistíte, že vás tlačí ke zdi. Izolovali tě, aby s tebou mohli mluvit. Jako semínka, která mohou vyklíčit, jen když jsou sama. “ Zen Toyo )

Petra Jelínková: Jak souvisí odpor s aktuálním děním

Petra Jelínková: Jak souvisí odpor s aktuálním děním

V našich individuálních životech jsme přes různé situace vedeni jít do svého středu, do neutrality. Tam je ta naše síla, naše moc, tam jsme tvůrci a nikoliv oběti. A právě všude tam, kde ve svém středu nejsme, oscilujeme kolem jednoho či druhého extrému (jsme v jedné či druhé polaritě), všude tam jsme v odporu - ve stavu oběti a o sílu přicházíme. Avšak ať už jedna či druhá polarita – naprosto navenek jinak vypadající postoj, přístup, z toho vyššího pohledu je obojí stejné. Jelikož obojí polaritní přístup vytváří odpor. A za každým odporem se skrývá náš strach. Naše energie tím odchází a podporuje v našem životě danou destrukci, jelikož neustále podporujeme naše destruktivní nastavení, ze kterého ta naše polarita, to vymezování pochází. Uvedu příklady z individuálek, které vedu, pro snazší uchopení. Rodiče mají dvě děti. Třeba kluky. Na obě děti praktikují direktivní výchovu, děti mají samý zákaz, nic nesmí. Jedno dítě v dospělosti, jen co to bude možné, od své původní rodiny odejde a nejlépe hodně daleko. Ve svém osobním životě se nebude schopno vázat, usadit, založit rodinu. Druhé dítě naopak zůstane co nejblíž rodičům, bude plnit i v dospělosti jejich pokyny, zůstane v jejich područí. Častým projevem pak je, že nebude schopno se od nich odtrhnout a buď rovněž bude mít problém mít svoji vlastní rodinu, nebo ji mít bude, avšak bude tam aplikovat stejnou dominantnost, jakou zažilo, nebo bude to on, kdo bude mít dirigentskou partnerku atd. Oba tak rozdílné životy, jsou jen rozdílným projevem té samé nepřijaté minulosti, projevem odporu, nerovnováhy. Jen jeden před tím utekl (zdánlivě) a druhý se tomu podvolil. Nebo jiný příklad. Dvě dcery vyrůstají v rodině, ve které je velmi špatná finanční situace a neustálý strach z toho, jak se vše poplatí. Jedna dcera se stane navenek velmi úspěšnou, v práci od rána do večera, vydělává hromadu peněz, které investuje do realit atd. Avšak jaksi její osobní život pokulhává. Navíc byť má mnoho hmotného, je zajištěná, má pořád strach z nedostatku a tento strach ji tlačí neustále hromadit, nakládat na sebe stále více práce atd. Druhá dcera je naopak rovněž ve finanční nouzi, jako byli její rodiče, není navenek úspěšná a je závislá na manželovi atd. Oba tak rozdílné životy jsou však krajním projevem toho samého – neuzdraveného strachu z nedostatku a tak vytváření odporu vůči tomu. Ta zmíněná rovnováha (neutralita) vůbec neznamená, že s něčím musíme souhlasit, že budeme vše pasivně přijímat ve smyslu obětních beránků a vše omlouvat, vůbec! Můžete si uvědomovat, že to není v pořádku, můžete s tím nesouhlasit, avšak rozdíl je v tom, jak to máte uvnitř. Máte u toho, co se vám nelíbí, v sobě klid, mír, bezpečí, neutralitu vůči té situaci či těm dotčeným? Nebo tam máte zlost, vztek, úzkost či jiné podoby rozrušení? Tam, kde nás něco vnitřně rozrušuje, tam máme vnitřní „práci“. Jinými slovy, když nás něco vnitřně rozrušuje, nemůže za to dotyčný či dotyčná situace. Je to něco nepřijatého v nás, nějaká minulá zkušenost, kterou dosud odmítáme. Ta situace či ten dotyčný nám ji pouze aktivovali. Nezpůsobuje nám bolest dotyčný či ta situace, to my sami svým odporem (nepřijetím)! Tyto lekce se doteď z velké části děly pouze v rámci individuálních životů každého z nás, avšak většina v tom nebyla a dosud není vědomá. A doslova se roztrhl pytel z konfrontacemi s těmito našimi nepřijatými částmi prostřednictvím situací vně zejména u těch, kteří se začali probouzet před lety, kteří již dříve nastoupili intenzivní cestu k sobě. Tito lidé v těch různých nepříjemných situacích jsou již více vědomí, více schopni introspekce a tak i více schopni v situacích a lidech vidět kousky sebe samých a zkouší jít do vnitřního klidu, zkouší přetavit odpor v přijetí (osvobodit se z destruktivních nastavení). Jelikož již vědí, mají prožito, že vše, co vnímají venku, a jak to vnímají, jsou oni sami. Avšak je tu stále moře těch (většina), kteří ty nepříjemné situace žijí více v roli oběti a tedy si zamezují přístup k informacím o nich samých a nejen o nich, které k nim prostřednictvím těch situací přicházejí. A tak pořád odmítají sami sebe, aniž by tušili, čímž si do života nepřináší nic dobrého. A kolektivně je to vidět na celospolečenském dění. To, co se teď děje v roce 2020 a 2021, celospolečensky není nic jiného než zviditelnění odporu (destruktivních nastavení) uvnitř nás všech. Z pohledu ze shora, z nadhledu můžeme krásně vidět jak na tom jako lidstvo jsme. Kolik těch destruktivních nastavení v sobě ještě stále neseme, jak každý individuálně tak i jako celek. Odpor není totiž nic jiného než projev destruktivního nastavení v nás. Jinými slovy odpor není nic jiného než zviditelnění našich dosud nepřijatých minulých zkušeností a jejich neustálé odmítání. Což neznamená, že musíme souhlasit s nějakou naší minulostí, že se nám musí líbit, ale to, že si prožijeme zcela neutrálně, že i toto jsme prožili, že i toto je naší součástí, že i toto jsme my, nebo že i toto jsme třeba činili, že i toto je našim prvkem, byť se nám nelíbí. Zkusím vysvětlit. Vnímám, že jako společnost jsme se začali většinově postupně rozdělovat na dva krajní tábory. Většina lidí osciluje kolem jedné barikády. V jedné krajní poloze jsou lidé, kteří již skoro rok jsou opravdu jen doma. I v přírodě, kde není vidět široko daleko nikoho, se chrání, mají velký strach. Neustále sledují čísla a jsou velmi vystrašeni, velmi silně se jich daná situace emočně dotýká. Tito lidé často se velmi kriticky dívají na ty, kteří nemají něco na puse, na ty, kteří jsou naštvaní za zavedená opatření atd. Tyto lidi velmi rozrušuje nejen samotná situace, ale i ti, kteří se nechtějí podvolit všeobecných pokynům atd. A toto rozrušení ještě živí tím, že to mají neustále puštěné a nepřetržitě sledují vývoj a pak ještě to dál rozvádějí a zase se tím emočně rozrušují při debatách s podobně smýšlejícími. Pak je druhá strana barikády. Na ni jsou lidé, kteří třeba i odmítají nošení něčeho na puse, kritizují daná opatření, zpochybňují existenci daného aktuálního celospolečenského tématu atd. Lidé na této straně barikády si možná myslí, že jsou nad tím, že jsou ti vědomější, ti osvícenější, ti, jež neovládá strach. Já na to mám jiný pohled. Tato druhá posledně zmíněná strana barikády rovněž činí odpor - má strach, kterému podléhá. Lidé na této druhé straně rovněž uvnitř sebe mají rozrušení – vůči systému, vůči lidem, kteří jsou na opačné straně spektra. Podle mě jsme to kolektivně jako společnost vůbec nepochopili! Je to veliký chyták! A důsledkem je stále vyhrocenější situace vně. Od počátku roku 2020 jsme se velmi výrazně, ještě více než předtím, rozdělili na dva tábory. Avšak je jedno jestli jeden či dva tábory, jelikož ze všech lidí těch dvou barikád jde jejich cenná energie pryč a živí se jí právě ta destrukce – živí se tím to, co by již chtěli změnit, zlepšit, ať už jsou na jedné či druhé straně. Navíc oproti jaru 2020, kdy lidé měli taky strach (odpor), ale drželi více pohromadě, nyní se jen rozdělili, strach zůstal na obou stranách a naopak ještě více zesílil v důsledku boje s druhou názorovou stranou, což znamená, že lidé na jedné či druhé straně jen ještě více vyhazují svoji cennou energii a podporují destrukci. Z pohledu ze shora obě ty strany jsou stejné, jelikož ať už je to černé či bílé, z obou těch stran se line odpor (předně uvnitř těch lidí) a tím se jen podporuje to destruktivní vně. A odpor může být jak neprojevený (pouze uvnitř nás), tak i projevený v podobě vyřčeného odsouzení, kritiky, atd. Co vlastně dělají oba tábory? - lidé, kteří oscilují v blízkosti jednoho či druhého tábora? Povyšují a ponižují. Přeceňují a zlehčují. Na tomto můžeme krásně vidět, jaký v sobě kdo z nás má ještě odpor. Jinými slovy, jaké množství destruktivních nastavení máme v sobě. A to se neprojevuje v našem životě jen v rovině této celospolečenské tématiky, ale tato naše vyhraněnost (povyšování a ponižování) - nadvláda ega prostupuje všechny oblasti našeho života. Ta strana lidí, kteří se velmi bojí, ať už o sebe či o své blízké, a daný strach je paralyzoval, kteří jsou schopni udělat cokoliv, podřídit se čemukoliv, se dotkli svého strachu ze smrti. Popřípadě pokud nemají ani tak strach o sebe, ale o své blízké, tak strachu ze samoty. A v podhoubí strachu ze samoty je rovněž strach ze smrti, jelikož být sám znamenalo zejména v dřívějších dobách být odtržen od informací a to dříve znamenalo ohrožení. A mnozí to mají zakódováno ve svých buňkách po předcích a z jiných životů. Ta druhá strana, která je na opačné straně spektra, která popírá existenci dané situace, že se skutečně v nějaké realitě, která je tu na Zemi, toto nachází, kteří se vysmívají těm, co tu ustrašenou realitu žijí, jsou překvapivě rovněž ve strachu – ve strachu ze ztráty svobody, ve strachu z útlaku. Což na té hlubší rovině rovněž znamená strach ze smrti. Nebo ještě jinak. Když byste nebyli na jedné či druhé straně, když byste nebyli v extrému (v nerovnováze = nepřijetí), pak byste neměli potřebu kritizovat opačná stanoviska, pohoršovat se nad nimi, zesměšňovat je, zlehčovat či jinak jim dávat pozornost. Jelikož jedině když my sami se nacházíme v černobílém a tedy omezeném vidění, jsme v odporu, pak jsme v nerovnováze, bez své síly, a ponižujeme a povyšujeme. A nic tímto přístupem nevyřešíme. Jenom tím podporujeme to, co nechceme žít. Tak to platí v individuálních životech každého z nás a i celospolečensky. Vše, čemu dáváme pozornost, to roste. A co dělají lidé na jedné či druhé straně barikády? Dávají pozornost tomu, co už nechtějí, aby tu bylo. Jen ta energie lidí z každé té strany má opačnou polaritu. Avšak to je jedno, jelikož nezaleží, v jakém směru ta energie jde, jestli zleva nebo zprava, ale to, jakou kvalitu má. Odpor je nízká energie, tou se nic nezmění! Lidé na obou stranách jsou v oběti. Stejně jako je ve stavu oběti nejen oběť šikany, násilí, ale i pachatel. Stejně jako je ve stavu oběti nejen muž podpantoflák či muž, na něhož je fixovaná matka, ale i daná dirigentská partnerka a i ta matka. Jelikož byť tak navenek rozdílné projevy, pochází u všech z jejich odporu - neuzdravené (nepřijaté) bolestivé minulosti. A ta minulost může být natolik potlačená, že si ji nemusí vůbec pamatovat, avšak to, že v nich je a je nepřijatá, jim prozrazuje jejich vnitřní rozrušení a i vnější chování – hra na nadvládu a bezmoc. Avšak my se máme posunout do role tvůrce! To je naše moc! A máme ji každý jeden z nás. My máme zjistit, jakou máme moc, v čem leží naše moc. A v tom nám nesmírně pomáhá daná celospolečenská situace. A všechny ty strachy, ať už strach ze samoty, z opuštění, izolace, nesvobody, z útlaku a na hlubší rovině toho všeho strach ze smrti, které se tímto napříč lidmi v různých intenzitách a formách vyvolaly, vlastně pomáhají zrychleně a davově z nás lidí odtéct všechny ty emoce spojené s minulostí, kdy jsme se ocitali v situacích, kdy jsme se těchto strachů dotkli. Takto to však odplavává velmi pomalu. Jelikož to sice odtýká, ta nějaká minulost se námi přijímá, avšak jsme v tom nevědomí, takže to jde po malých kouskách. Pak i vnější situace se proměňuje velmi pomalu. My to však můžeme velmi urychlit. Je to na nás! A čím? Tím, že v tom budeme vědomější - že vystoupíme z role oběti v podobě jedné či druhé strany a vstoupíme do role tvůrce, kdy nebudeme ani povyšovat ani ponižovat, situaci přijmeme jako realitu, která tu jako jedna z mnoha je, a tím přijetím si umožníme svoji pozornost v plné síle zaměřit na to, jak jinak chceme žít. S vědomím tohoto, že v každém jednom z nás odplavávají ty potlačené emoce, že tím přijímáme stále více tu nepřijatou (potlačenou) zkušenost, se nám bude snáze dařit zůstat ve svém středu, neutralitě a nebýt ani na jedné straně. Což již samo toto uvědomění tomu pomáhá, že odpor mizí. Namísto toho máme svoji pozornost směřovat směrem, jakým chceme žít. A v rámci možností činit kroky. A co tedy dělat dál?! Předně, každý jeden z nás se zkusme obrátit k sobě, dovnitř. Přestaňme svoji tvořivou sílu vyhazovat z okna tím, že se budeme zaměřovat na ty jiné venku. To je útěk od sebe! To jsme nic nepochopili, a to ať už jsme zastánci jedné či druhé strany. Jelikož když jsme na jedné a druhé straně, děláme to samé, obracíme se ven, místo abychom řešili sebe. My můžeme totiž řešit jedině sebe a teprve tím, že vyřešíme sebe, tím se změní i venek. Vnější dění ani nepovyšujme ani neponižujme. Na Zemi žijeme v mnoha realitách. V každém okamžiku jsme v takové realitě, která odpovídá tomu, co vyzařujeme. Je skutečností, že někoho skutečně to, co tu po celé Zemi probíhá, ohrozilo na životě nebo že dokonce někdo tímto způsobem odešel. Popírat to, je vlastně nepřijímání jedné úrovně reality, která na Zemi je. Jsme v odporu. Avšak jedině přijetím, připuštěním si, uznáním, že je tu realita, ve které to existuje, si svoji sílu bereme zpět, přestáváme svoji energií živit tu realitu, kterou odmítáme, a tu energii pak můžeme teprve pak nasměrovat ve směru toho, co chceme vytvořit. Avšak bez předchozího přijetí, uznání toho, že to tady existuje, si nemůžeme zvolit, že my v té realitě nebudeme. Když to odmítáme, odmítáme uznat, že někoho se to skutečně týká, ať už se „jen“ strachuje či skutečně on či někdo z rodiny si s tím prožil své, pak nic nového, než toto, co odmítáme, nepodporujeme. Jelikož nás to téma neustále rozrušuje, odebírá nám energii, a i když se v tom tématu snažíme tvořit, orientovat jinam, nejsme u toho tvoření toho jiného přítomní, jelikož naše myšlenky a prožívání jsou pořád v tom, co nechceme. Jelikož když jsme to neuznali, nepřijali, pak při vytváření toho nového se neubráníme odporu. Celá situace je darem – vylézá z nás všech odpor, který je schovaný ve všech našich destruktivních nastaveních. A destruktivní nastavení vychází ze strachu. To, jak je na tom celý svět, jednotlivé oblasti, můžeme krásně vidět na množství odporu, potlačeného strachu vylézajícího na povrch v podobě vyhrocení dané ne-moci a vyhrocení ostatních témat s tím spojených. Ale není to přesné, jelikož ve vyšším záměru se nějaká oblast čistí rychleji než druhá. A tak jen z toho, že někde je to aktuálně horší, někde lepší nelze určit, kde je více odporu. Jelikož tam, kde je to aktuálně horší, možná jen aktuálně probíhá intenzivnější čistění (vyplavávání odporu). A je to pozitivní, jelikož odplavávají emoce velmi mnohdy hluboko schované, dlouho potlačované a to napříč celým světem. Z mého pohledu dochází k léčení, uzdravování. A to při vší úctě k lidem z obou barikád. Ale my v tom můžeme být aktivní, dokonce bych řekla, že bychom měli být. Toto celé je nejenom samovolné čistění – vyplavování odporu v různých podobách a skrytého v nás pod mnoha destruktivními nastaveními. Toto celé je ale i výzva a současně příležitost (záleží, z jaké roviny vědomí se na to díváme), abychom si uvědomili, prožili, jakou máme sílu. Každý jeden z nás. Ta naše síla leží v našich myšlenkách, emocích, přítomném okamžiku a v našem fyzickém těle, přes které konáme. Namísto hledání viníka vně se prosím zkusme každý obrátit dovnitř sebe. Vystupme z role oběti v podobě jedné či druhé barikády a vstupme do role tvůrce. Tvůrce si uvědomuje, že vše, co vidí v situacích a lidech kolem sebe je on sám. Už jen toto, když si to v každé situaci, která nás rozruší, uvědomíme, vystupujeme z role oběti, bereme si otěže svého života zpět do svých rukou, přestáváme krmit destrukci (to, co nechceme) svojí energií. A už jen tímto uvědoměním zcela přirozeně opouštíme černobílé vidění, již nemáme odpor. Přebíráme odpovědnost za sebe. A snáze se nám daří v životě již neskákat na ta destruktivní nastavení. Po tomto uvědomění stále cítíme ty nepříjemné emoce, avšak už jakoby zdáli, už se s nimi totiž neztotožňujeme. Doporučuji je prodýchat, nechat je odplavit. Po chvíli, pár minutách byste měli cítit úlevu v těle. Najednou ty nepříjemné emoce se po chvíli změní ve vnitřní radost, vděčnost. Toto je jedem z mnoha způsobů, který funguje mě, jak plně prožít emoce – nechat je plně projít, aniž bych je potlačila a současně si s nimi dál netvořit destrukci. Jelikož tím uvědoměním, že je to o mě a ne o té situaci či člověku, který mi tu emoci zprostředkoval, já na tu emoci již nelepím svůj stav oběti, stávám se pozorovatelem. Avšak k tomu, aby se ve společnosti neobjevovala destrukce v podobě všech možných dramat, je třeba, abychom na úrovni svých individuálních životů, každý jeden z nás, uviděli, pojmenovali co nejvíce svých destruktivní nastavení, kterými si přitahujeme ty situace a lidi, kteří nás rozrušují, a uznali, že i toto v sobě máme, že i toto jsme my, jedna naše rovina bytí. Tím najdeme ten kořínek, který pak vytrháváme spolu s tím, jak už takto informovaní v jednotlivých situacích jasně vidíme, s kým máme tu čest, a již se tomu destruktivnímu nepodřizujeme a nejednáme dle toho. Možná se může zdát, že v naší zemi je to celospolečenské téma aktuálně celé nějak horší než v jiných. Možná ne nadarmo jsme Slované. Možná je čas, kdy si máme uvědomit, jakou moc máme ve slovech. A nejen v těch vyslovených, ale i v těch pronesených v duchu. A čím se řídí ta naše slova? Našim vnitřním nastavením. A jsme opět u přeměny našich destruktivních nastavení v konstruktivní. Jsme opět u našeho vnitřního světa, ze kterého teprve vše viditelné povstává. Možná bychom každý jeden z nás měl přestat utíkat od sebe, hledat viníka vně, a uvědomit svoji odpovědnost za to celé. Jelikož celospolečenské dění jen odráží vnitřní svět (všechna nastavení) nás všech. A celospolečenské dění se může tak jedině proměnit tím, že každý jeden z nás něco objeví prostřednictvím toho, co se mu nelíbí vně, v sobě, nějaké své stinné prvky, ty si uvědomí, připustí, že ano, i toto k němu patří (prožije), což mu pak usnadní jednat jinak. To je podle mě to, co se po nás všech chce. Ne ven obracet pozornost, ale dovnitř – objevovat sám sebe, své potlačené prvky v jiných venku, uvědomovat si, že vše, čeho si všímám, byť se mi to nelíbí, jsem já, nějaký můj prvek, prožít si to a dál jednat jinak – nikoliv již pod nadvládou daného skrytého destruktivního nastavení v sobě. To se mimo jiné děje na mnoha terapiích a i u mě na individuálkách. Jedině tímto přístupem, že se obrátíme dovnitř, skutečně změníme celospolečenskou situaci. Pak v nás bude totiž stále méně odporu, budeme ve své síle. Budeme i nadále vyjadřovat svůj pohled, řídit se nařízeními, avšak jako pozorovatel – s vědomím toho, z jakých všech strachů toto pramení, ale už se tím nenecháme strhnout, uvnitř nás zůstává klid, mír, jsme nad tím. A spíše se díváme ve směru toho, co chceme vytvářet, jak chceme žít a tam směřujeme pozornost, to po krůčkách, v rámci možností tvoříme. Je velký rozdíl, když vyjádříme svůj názor, ale uvnitř nás je klid, mír a když vyjádříme názor a uvnitř nás je vnitřní neklid (odpor). Jakmile je uvnitř nás rozrušení, byť to můžeme myslet jakkoliv dobře, krmíme zase jen tu destrukci, nic víc. Teď jsme opravdu životem nuceni davově se obrátit dovnitř, konečně přestat před sebou utíkat tím, že budeme povyšovat a ponižovat, že budeme hledat viníky venku. Cítím ohromný potenciál pro nás všechny v tomto – ohromnou sílu, kterou tím v sobě objevíme. Zkuste si to doma ve svých vlastních rodinách. Když partner udělá něco, co vás rozruší, naštve, s čím nesouhlasíte, vám samozřejmě najedou ty nepříjemné emoce. Ať už ve vztahu k partnerovi uděláte cokoliv, většinou to činíte ve stavu daného rozrušení. Což samozřejmě nic nevyřeší, což každý známe. Zkuste to jinak. Nejdřív si uvnitř sebe obnovte klid. Postarejte se o to, abyste vůči partnerovi nebo té situaci necítili nepříjemné emoce (to neznamená potlačit emoce). Může pomoci to uvědomění, že když mě partner rozrušil, byť on si tím řeší své, já v těch místech mám práci, zabrnkalo to na něco mého, co nemám přijaté a hlavně tu situaci bych v životě neměla, takového partnera bych neměla, když by to nerezonovalo s něčím uvnitř mě, s něčím destruktivním. Takže to, že to aktuálně žiji, je jenom moje odpovědnost, nemůže za to nikdo jiný než já sama. Již tímto uvědoměním opouštíte černobílé vidění, přestáváte hrát oběť a vstupujete do své síly. A v tomto stavu vaše reakce na daného partnera bude zcela jiná. Třeba i použijete stejná slova, ale bude v nich jiná energie, anebo uděláte úplně něco jiného. A partner jasně pocítí, že je něco jinak, že už na vás nemůže, pocítí vaši sílu, byť tomu nebude rozumět. A celá situace se promění, ať už tím, že partner k vám začne chovat větší úctu nebo tím, že z vašeho života odejde a přijde nový, který k vám tu větší úctu bude schopen chovat. A to je ono. Víte, kdy ta žena bude žít ve vztahu něco jiného, než žije? Kdy se to změní? Kdy bude mít partnera, který se k ní bude chovat více s úctou, v něžnosti, odpovědnosti atd? Ne když změní partnera, aniž by změnila cokoliv uvnitř sebe. Ale právě tím, že objeví to destruktivní nastavení uvnitř sebe, které ji tuto zkušenost přitáhlo. Ale jsem si jistá, že jste tyto zázraky ve svém životě již mnohokrát zažili. Jen jste si to třeba nedali do těchto souvislostí. To vy jste to změnili, svoji změnou přístupu, z destrukce na konstrukci, přesunem z role oběti do role tvůrce. A to se nyní po nás všech chce davově. Obrátit se k sobě, ke svému vnitřnímu a až následně vnějšímu životu. A ten dopad, ta míra, s jakou věci měníme a ovlivňujeme, když konáme bez odporu a s odporem, je naprosto nesrovnatelná. Navíc velice často v tom stavu bez odporu, přijetí (což neznamená souhlas) často máme chuť udělat něco úplně jiného než ve stavu odporu, rozrušení. A možná k tomu jsme my Slované nyní vyzváni. Možná jsme připraveni změnit realitu bez boje, agrese, manipulace, pouhou změnou vnitřního nastavení, kdy se z odporu přesuneme do přijetí a z toho místa budeme teprve konat. Avšak pokud budeme chtít v tomto stavu konat aktivně, pak to bude bez jakéhokoliv boje, manipulace či jiné formy agrese, jelikož my budeme konat ve stavu, kdy vůči dané situaci či lidem, kteří jsou toho součástí, nebudeme mít žádné nepříjemné emoce. To je naše síla, to je moc nás všech. A vnímám to jako velký chyták obracet svoji pozornost na dění vně, tam to skutečně trvale nevyřešíme. Byť je to velmi lákavé. Vyhazujeme tím energii na nějaké řešení, avšak to řešení se nalézá uvnitř nás – v postupné přeměně našich destruktivních nastavení v konstruktivní, v přeměně našeho odporu v přijetí. A teprve z prostoru přijetí můžeme skutečně konat ve své síle. A možná jako Slované máme toto dokázat jako první v masovém měřítku. Nejen to praktikovat jako hrstka probuzených jednotlivců ve svých vlastních životech, ale nově již většinově, a tím změnit danou vyhrocenou společenskou situaci. Ne nadarmo se v této době na území naší země inkarnovalo mnoho starých duší s ohromnou vnitřní silou, kterou jim propůjčuje jejich moudrost nabitá napříč mnoha zkušenostmi. Ne nadarmo jsou již v této době více či méně probuzeni, neboť jako lidé byli během posledních několika let vymrštěni na intenzivní cestu k sobě samým a již tak vědomě nějakou dobu kultivují svůj vnitřní svět. A tito lidé mají ohromný dosah, probouzí další a další. Jelikož toto obrácení se dovnitř, tuto introspekci má nyní dokázat většina z nás, čímž docílíme změnu v naší společnosti. A možná tím pak budeme inspirovat celý svět, jelikož dokážeme něco tak viditelného, tak přelomového, ale bez ničeho výrazně viditelného vně, co bychom k tomu výsledku použili. S láskou Peťa Autorka:  Mgr. Ing. Petra Jelínková Zdroj: www.jinypristup.cz Pomáhám ženám a mužům, aby si změnili jejich vnitřní svět a tím si zkvalitnili a usnadnili svůj život. To je v pozadí individuálek, které vedu, knížek, Klubové sekce, online přednášek a článků, které píši. Během individuálek u některých na ten vnitřní svět jdeme přes mysl, u jiných přes emoce nebo kombinací obojího. Mysl a emoce jsou však propojené, a tak změnou jednoho měníme i druhé. Při kultivaci mysli pomáhám lidem uvidět se v lidech a situacích, které mají ve svém životě, a pojmenovat tak nastavení, kterými si brání žít to, co by rádi. Při kultivaci emocí si lidé na individuálce trénují přetavení nepříjemných emocí v emoce radosti, vděčnosti a plnosti. Tím mění pohled na tu situaci, aniž by museli znát podhoubí, a daná situace se tím mění. Život je snadný. My si ho komplikujeme tím, že do přítomnosti neustále taháme minulost." Velice děkuji za všechny finanční příspěvky, které mi byly od některých z vás zaslány na účet, za vaše maily, reakce u článků, sdílení mých článků a jiné dary. Slova jsou málo na to vyjádřit, jak moc si toho vážím. Pokud vám články mnou psané na www.jinypristup.cz pomáhají a chtěli byste mě podpořit v tomto mém psaní pro vás všechny, šiřte mé články a povědomí o webu Jinypristup.cz mezi další lidi, objednejte si moji knihu, nebo mi zašlete dobrovolný finanční příspěvek na číslo účtu 1462136038/3030, variabilní symbol: 123, do zprávy pro příjemce uveďte „Dar“. I ten nejmenší příspěvek je stejně hodnotný jako ten největší. Všichni jste totiž učinili stejné rozhodnutí přispět něčemu, co má podle vás smysl. )

Mgr. Jan Kroča: Přivítejme sníh jako očistu krajiny

Mgr. Jan Kroča: Přivítejme sníh jako očistu krajiny

Taková sněhová nabídka už ve městech devět let nebyla. Ano, komplikuje dopravu a působí další potíže. Ale současně přináší i důležitá pozitiva pro jemné dimenze krajiny. Sníh působí velmi očistně na mentální smog. Miliardy krystalků zmrzlé vody na sebe vážou zbytkové energie kolemjdoucích lidí a kolektivní emocionální zátěž hlavně ve městech. Strach lidí z ekonomických problémů, ze ztráty blízkých, v posledních měsících i strach z nákazy, všechny tyto emoce zůstávají jako neviditelné bahno v místech, kudy se pohybuje hodně lidí. Nejenom ve městě, ale třeba i na přetížených turistických trasách v přírodě, například na přeplněných parkovištích v horských centrech nebo v místě, kde lidé hodiny čekají na lanovku na Sněžku. Voda v ledovém skupenství dokáže podobné negativní energie absorbovat a je v tom mnohem účinnější, než třeba déšť, i když ten to umí také. A skvěle to dokážou také blesky, které čistí přehřáté mentální pole měst přes jaro a léto. Po devíti letech bez pořádného sněhu byly ulice našich měst už dost zanesené nejrůznějšími mentálními formami i astrálními energetickými „odpadky“, takže můžeme jen vítat, že současné závěje absorbují všechny zbytkové formy, které otravují obyvatele obcí a přispívají k jejich „blbé náladě“. Jarní tání odnese energetický odpad do řek a nakonec do moře, Tam budou definitivně rozpuštěny studenou slanou vodou, což je ideální přírodní likvidátor negativity. Očistnými závějemi sněhu dostáváme příležitost na pořádný jarní restart poté, co odezní hlavní vlna epidemie. A máme dost signálů na to se domnívat, že virus je už pomalu na ústupu.  Současný sníh v ulicích má ještě jednu skvělou vlastnost, tlumí hluk z dopravy. Lidem se tak lépe spí, to je teď v zimě důležité. Většina lidí přes zimu trpí spánkovým deficitem, současné lidstvo totiž zapomnělo na přírodní cykly. Pracovní doba i školní rozvrh jsou dnes stejné po celý rok. Pro naše předky bylo ale úplně v pohodě, když v zimě spali třeba 12 hodin a v létě jenom šest. Takže se v klidu vyspěme a důvěřujme očistné síle zasněžené přírody, která se teď kolem nás projevuje naplno. Foto: Pavel Vojta, publikováno se souhlasem autora Autor článku: Mgr. Jan Kroča, průvodce po léčivých místech, http://www.jankroca.cz  )

Nejnovější články na našem portálu

Hormonální jógová terapie – Návrat k ženské energii, návrat k sobě
duben 01, 2025 75
„Sestavu hormonální jógy jsem vytvářela pro menopauzu, pro starší ženy, které ztrácejí hormony,...
Číst článek...
Slunce v Beranu – Nová cesta je otevřená
březen 20, 2025 479
20. 3. 2025 v 10:02 Slunce, které opustí konjunkci s Neptunem a Severním lunárním uzlem v Rybách,...
Číst článek...
Měsíční jeskyně – Tajemná šachta patří k největším záhadám na Slovensku
březen 18, 2025 377
Stálo tam něco jako obrovské černé silo, bíle olemované. Když jsem se vzpamatoval, napadlo mě, že...
Číst článek...
JITKA VALENTOVÁ: Černá Luna vstupuje do Štíra 27. 3. 2025
březen 12, 2025 529
Dne 27. 3. 2025 vstoupí po 9. letech v rámci koridoru zatmění Černá Luna do znamení Štíra . V...
Číst článek...
Rituál zavinování – Hluboký transformační proces a cesta k uzavření jakékoliv životní etapy
březen 02, 2025 465
„Tvá síla pochází přímo od Bohyně – je to láska. Nechť z Tebe vyzařuje, když jdeš, když stojíš…Ať...
Číst článek...
Sibyly – Prorocké kněžky, které měly ve svých rukou osudy celých národů
únor 20, 2025 662
„Než mě k Sibyle pustili, musel jsem napřed obětovat býčka Apollónovi a ovci Artemidě. Bylo...
Číst článek...
Slunce v Rybách – Rozpuštění staré formy
únor 17, 2025 739
18. 2. 2025 v 11:07 vstoupí Slunce do znamení Ryb, ve kterém uzavíráme jeden roční cyklus, zároveň...
Číst článek...
EFT – Jemná technika pro dosažení vnitřního klidu a osvobození se od bolestivých emocí
únor 11, 2025 702
„Každou myšlenku, kterou přijmeme, podvědomí přetvoří a promítne v našem životě, v podobě úspěchu,...
Číst článek...
Fototerapie – Objevte tajemství léčby jasným světlem
leden 28, 2025 534
Světlo je zdrojem života. Jeho blahodárné účinky jsou známy již od dávných věků, ale jako mnoho...
Číst článek...
JITKA VALENTOVÁ: Vzácné lednové zarovnání planet
leden 20, 2025 817
Rok 2025 přinese řadu výjimečných astrologických i astronomických vlivů, jedním z nich je vzácné...
Číst článek...
Slunce ve Vodnáři – Cesta za svobodou začíná obratem do nitra
leden 18, 2025 810
19. 1. 2025 ve 21:00 vstoupí Slunce do znamení Vodnáře pod dohledem mocného Pluta a za podpory...
Číst článek...
KAKAO – nápoj bohů, elixír zdraví i platidlo
leden 15, 2025 673
„Tato semena, zvaná mandle či kakao, se rozdrtí na prášek a tento prášek spolu s nadrcenými...
Číst článek...
PODPOŘTE NAŠÍ PRÁCI A ZAŠLETE NÁM FINANČNÍ DAR, VELICE DĚKUJEME.
2201380141/2010. Pro platby ze zahraniční: FIO Banka, a.s.
IBAN: CZ7720100000002201380141

NEBO PŘES PAYPAL třeba 111,- nebo 222,- Kč

Přednášky z festivalu Poděbrady

Více videí

Tajemné dějiny a UFO na Zemi

Nejčtenější články na našem portálu osobního rozvoje

16 květen 2020 2232971
Věřím, že každý se někdy zarazil nad "časem", tedy lépe řečeno nad čísly na hodinách, která na...
Celý článek...
4 listopad 2019 517641
Taky jste si všimli, že stále více lidí hlásí různé formy intolerance nebo alergie na pšenici,...
Celý článek...
20 září 2023 462005
Naše jméno nás representuje na veřejnosti a je do jisté míry i naší vizitkou. Každé jednotlivé...
Celý článek...
Vaše osudové číslo předurčuje Vaší životní cestu
1 prosinec 2020 297550
Nauka o číslech nebo-li numerologie je prastará opravdu zajímavá věda. Možná právě proto byla po...
Celý článek...
51 symptomů spirituálního probuzení
28 září 2023 287386
1. Změna spánkových vzorců: nervozita, horká chodidla, přerušovaný spánek Pocit únavy po probuzení...
Celý článek...
3 říjen 2023 275232
Byla roztěkaná, utahaná a kafe pila neúměrně rychle. Prý musí brzy jít, protože na ni doma čeká...
Celý článek...
Jitka Bičíková: ATOPICKÝ EKZÉM a jeho duchovní příčina
6 říjen 2023 263589
Ekzémy vyjadřují náš VNITŘNÍ ZÁPAS mezi tím počem toužíme, a tím co ve skutečnosti prožíváme....
Celý článek...
Jak zjistit z numerologie kým jsme byli a jak jsme zemřeli v minulém životě?
3 srpen 2019 260365
Zajímá vás, zda jste byli v minulém životě mužem či ženou nebo příčina smrti, co nás čeká po...
Celý článek...
Význam andělských čísel 11, 111 a 1111
13 duben 2020 259426
Pokud opakovaně vídáte čísla 11, 111 nebo 1111, je pro to důvod. Nejčastějším způsobem, jakým...
Celý článek...
DUCHOVNÍ PŘÍČINA OBEZITY a celulitidy v naší mysli
12 prosinec 2020 245480
Obezita znamená z mluvy naší duše nejen POTŘEBU OCHRANY, OBAL STRACHU, ale také ÚTĚK PŘED -...
Celý článek...
Jitka Bičíková: Krevní tlak NÍZKÝ/VYSOKÝ - duchovní příčina
30 květen 2022 244905
VYSOKÝ KREVNÍ TLAK - Duchovní příčina Vysokým tlakem trpí lidé, kteří v sobě dusí VELKÝ TLAK....
Celý článek...
Jak zhmotňovat svá přání - Zákon přitažlivosti, nejmocnější zákon vesmíru
29 srpen 2021 217453
Každá myšlenka vibruje, každá myšlenka vyzařuje nějaký signál a současně přitahuje jí odpovídající...
Celý článek...
Vztah dvojplamenů - karmických duchovních dvojčat
7 leden 2018 210022
O konceptu dvojplamenů toho bylo napsáno hodně a koluje mnoho názorů a přesvědčení. Zdá se, že...
Celý článek...
Jak číslo domu a bytu může ovlivňovat váš život
30 září 2019 194023
Mohlo by se zdát, že čísla na dveřích jsou abstraktní, kromě základní orientace nic neznamenající...
Celý článek...
Jitka Bičíková: Proč ženy trpí na CYSTY, VÝTOKY A BOLESTIVOU MENSTRUACI? ~ psychospirituální příčina
17 září 2020 187965
V dnešní době snad už neexistuje jediná žena, která by neměla nějaké "ženské problémy". Čím je to...
Celý článek...
Vendula Kociánová: Muži milují silné ženy, do doby, než z nich vytáhnou raněné chlapce
27 srpen 2020 185905
Většinu mužů přitahují silné ženy. Někdo si na ni troufne jiný jen tak z povzdálí kouká a...
Celý článek...
Jitka Bičíková: VELKÉ A TLUSTÉ BŘICHO U HUBENÝCH ŽEN
6 prosinec 2018 178132
Jste štíhlá, cvičíte, držíte dietu, ale stále nemůžete zhubnout velké břicho ? KDE JE CHYBA? Náš...
Celý článek...
Soňa Sofi: NUMEROLOGIE - Číslo dne narození
23 září 2019 169319
"To, čím jsi, záleží na třech faktorech:na tom, co jsi zdědil, co z tebe udělalo tvé okolí a co...
Celý článek...
Je ten muž pro mě skutečně tím pravým?
25 listopad 2020 165027
Často se dva dospělí dají dohromady a jenom donekonečna přehrávají svá dětská dramata. Poměrně...
Celý článek...
Petra Jelínková: Všem matkám svých synů
13 srpen 2022 162557
Tak jak nic v životě není náhoda, není ani náhoda, že žena porodí syna. Tím, že žena přivede na...
Celý článek...
Znáte svojí osobní roční vibraci? Víte v jakém karmickém roce se nacházíte?
24 květen 2018 144838
Každý z vás jistě ví, jaký se píše rok, nyní, když dávám dohromady tento článek, jsme na sklonku...
Celý článek...
MERLIN král čarodějů: Když muž skutečně miluje
20 červenec 2022 129393
Když muž skutečně miluje a otevře své srdce ženě, měla by žena o jeho zranitelné srdce pečovat a...
Celý článek...
Jitka Bičíková: BABIČČINY BYLINKY na lymfu a otoky
21 květen 2020 125928
OBKLAD Z JABLEČNÉHO OCTA: – Vezměte si bavlněný ručník nebo nějaký hadřík a namočte ho v...
Celý článek...
Jitka Bičíková: MIGRÉNY a bolesti hlavy - duchovní příčina
29 červenec 2022 124611
MIGRÉNY a bolesti hlavy nebo-li náš PAPIŇÁK V HLAVĚ - DUCHOVNÍ PŘÍČINA Bolest z fyzického hlediska...
Celý článek...